Elektroakustická hudba Brněnská EA scéna 28. 4. 2008 Kontakty Československa s evropskou EAH (50. - 60. léta) Od 1956 - Varšavský podzim (Warszawska Jesien) V 60. letech mohli do Československa zavítat nejvýznamnější zástupci EAH: • V roce 1961 zavítal do Československa L. A. Hiller. • V roce 1966 Pierre Schaeffer, Frangois Bayle a Guy Rebeil navštívili Prahu. Vystoupení Groupe des recherches musicales následované praktickým seminářem musique concréte. • V roce 1968 byl K. Stockhausen hostem na seminári ve Smolenicích na Slovensku • V roce 1969 navštívil Prahu Luigi Nono. EAH v Česku - 60. léta 1963 - vytvoření Kybernetické komise v čele s muzikologem Vladimírem Léblem v rámci oficiálního Svazu československých skladatelů. Lébl byl také autorem první klíčové publikace o EAH. V roce 1958 zveřejnil přehled EAH a musique concrěte a v roce 1964 připravil dvě antologie nazvané Nové cesty hudby, které poskytly první konzistentní informace v češtině o hnutí Nové hudby a rovněž o EAH. První seminář elektronické hudby se konal v Československém rozhlasu v Plzni v roce 1964. Pro tuto příležitost bylo v plzeňském studiu instalováno speciální technické vybavení. Byly zde vytvořeny speciální laboratoře pro zvukovou syntézu, komplexní zvukovou analýzu a zpracování zvukových záznamů, ať už elektronického původu nebo konkrétních zvuků. Semináře se zúčastnilo 57 účastníků, včetně 19 skladatelů a 10 muzikologů, zvukových techniků, vědců, techniků a dalších hostů. V roli odborníků se představili skladatel Miloslav Kabeláč (1908-1979), Eduard Herzog a Vladimír Lébl. Slovensko a počátky EAH Využití EAH se naskytlo v souvislosti se studiem Československé televize v Bratislavě jako zvuková součást filmů a dokumentů. Toto studio a jeho vybavení posloužily jako základ pro další experimentální díla. Většinu produkce tvořila funkční hudba používaná ve filmu nebo jako scénická hudba (Ilja Zeljenka: Slunce v síti, 1962; Roman Berger: Povstání v ulici Sykamore; Jozef Malovec: Výhybka). Brno Elektronické hudební studio v Československém rozhlasu Brno bylo založeno díky jeho tehdejšímu šéfovi, Jiřímu Hanouskovi. Nicméně ze začátku bylo nemyslitelné provozovat studio oficiálně -averze uměleckých a politických institucí zastupujících oficiální doktrínu vůči elektronické hudbě. EAH byla vnímána jako něco podvratného a podezřelého, a navíc - přicházejícího ze Západu. Činnost Brněnského elektronického studia vyvrcholila na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V roce 1971 byl vedoucí Brněnského elektronického studia Jiří Hanousek propuštěn. Emigroval a činnost studia elektronické hudby byla ukončena. 1969 - 1. ročník Expozice experimentální hudby v Brně. V letech 1969 a 1970 byly zorganizovány pouze dva ročníky tohoto ojedinělého festivalu soudobé hudby, než byl zakázán. Expozice experimentální hudbu přinesla do Československa stále ještě téměř neznámé německé a francouzské skladby: Kontakte a Gesang der Jünglinge K. Stockhausena, Violostries od Parmeggianiho, Jazzex Luca Ferrariho atd. Expozice experimentální hudby (1969,1970) Expozice nové hudby (1989-) I Pojmosloví EAH „experimentální" hudba - na konci 60. let v našem prostředí = především tvorba elektroakustická, zejména life electronic - konfrontace elektronické či konkrétní nahrávky přehrávané z mgf. pásu s živými interprety. technická" hudba = EAH, se rozvíjela od počátku šedesátých let nejprve na Slovensku v televizním a rozhlasovém studiu v Bratislavě, posléze v Plzni a v Praze. Od poloviny šedesátých let se však hlavní produkce této tvorby přesunula do Brněnského elektronického studia Čs. rozhlasu, které sehrávalo důležitou roli i v průběhu let sedmdesátých. Především na této platformě pak byl koncipován i samotný cyklus koncertů Expozice experimentální hudby. „U konce s dechem" (70. léta) Během sedmdesátých a osmdesátých let objem produkce EAH pomalu klesá. Existují pro to dva důvody: 1. Jak poukázal Carl Dahlhaus, okolo roku 1970 EAH již ztratila svoji přitažlivost (jak negativní, tak pozitivní) a stala se okrajovým jevem: „Die elektronische Musik hat ihre Schrecken verloren, zugleich aber auch die passionierte Teilnahme, der sie in den ersten Jahren begegnete. Sie ist, nachdem si zunächst von einer augestörten Publizistik ins Zentrum der Neuen Musik gerückt worden war, zu einem Randphänommen verblasst Und es fällt heute bereits schwer, sich die Bestürzung ins Gadächtnis zurückzuführen, die von den frühesten elektronischen Kompositionen ausging.11 2. Politická omezení produkce EAH v podmínkách „normalizace". Tato politická praxe cenzury a potlačování veřejného života následovala po událostech Pražského jara v roce 1968. Tato nepříznivá politická situace byla bezprostředně reflektována v dílech EAH. Například Miloslavem Ištvanem: Avete morituri (1968) nebo Milošem Štědroněm: Aparát (1970, komorní opera na Franze Kafku) apod. Objem produkce EAH v České republice 1960-1992 do r. 1964: 5 skladeb za rok okolo r. 1970: téměř 30 skladeb za rok 1981: téměř žádné 1991: více než 35 ročně (1993-1997: relativní stagnace, okolo 15 skladeb za rok) Podle Dohnalová, L. Estetické modely evropské elektroakustické hudby a elektroakustická hudba v ČR. Praha, 2001, s. 154. Přehled základních institucí EAH v Československu (1960-92) 1961 Televizní studio Bratislava 1964 Studio Československého rozhlasu Brno 1965 Experimentální studio československého rozhlasu Bratislava 1965 Výzkumný ústav rozhlasu a televize v Praze 1967 Experimentální studio Plzeň 1969-70 Expozice experimentální hudby / 1990- Expozice nové hudby 1969-70, 1989- Musica Nova - mezinárodní hudební soutěž EAH 1970 Hudební studio HAMU v Praze 1989- Společnost pro elektroakustickou hudbu Audiostudio (1990-95) - v roce 1995 se transformovala do Studia M Daniel Forró a Forrotronics Osobnosti a instituce EAH: Rudolf Růžička (h íl) Alois Piňos Miloslav Ištvan Miloš Štědroň Michal Košut Daniel Forró - Forrótronics Ensemble Marijan Jana Baŕinková Údolí lidí (1999), DAMA DAMA, Daniel Forró, Via Lucis Bibliografie: Medek, Ivo. Brněnská multimediální scéna 70. a 80. let. His Voice 2/2001. Piňos, Alois. K brněnské multimediální tvorbě šedesátých let. His Voice 1/2001. Štědroň, Miloš. Josef Berg: Skladatel mezi hudbou, divadlem a literaturou. Masarykova univerzita v Brně 1992. Dohnalová, L. Estetické modely evropské elektroakustické hudby a elektroakustická hudba v ČR. Praha, 2001 Lébl, V. Elektronická hudba. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1966 Hanousek, J. ,0 začátcích a konci Brněnského elektronického studia'.[cit. 20. května 2008], Bokůvková, V. O elektronickém studiu v Plzni. In Hudební rozhledy, Praha, 1972