Současné umění mezi zapomněním a uchováním

                       Případ media archivu Fakulty výtvarných umění v Brně


Čím více informací přijímáme, o to více jich také zapomínáme. V informační společnosti  selhává
paměť. Podobá se tak třetímu věku života – staří, v němž  člověk jen s obtížemi třídí informace na
podstatné a nepodstatné, na užitečné a zbytečné.  Marshall McLuhan předvídal, že informačním
technologie se stanou extenzí lidského těla. Pokud přihlédneme k paměti, mohli bychom stejně tak
dobře hovořit o její extenzi, jako o ochabnutí. Paměť z velké části  emigrovala na disková pole a
zálohovací servery. Její jednotlivé segmenty, jako jsou osobní vzpomínky, vědomosti, nebo tradice
zálohujeme, nebo necháváme v kvantech nových informací nenávratně mizet.  [x1]

S principem paměti byly odjakživa spjaty archivy a knihovny. Jak se tyto instituce proměnily?
Knihovny se dokonale přizpůsobily novým požadavkům. Zaštitují přístupy  k různým informačním
databázím, archivují nejen periodika a staré tisky, ale i zajímavé webové stránky.

Situace s archivy je odlišná a nepřehledná. Na jednu stranu nadále existují takové,  kterým
nevládne paměť počítače, ale samotný mozek archiváře. Těchto klasických archivů je většina.
Úzkostlivě střeží dokumenty předpočítačové éry, jejich digitalizace je mravenčí prací, na kterou ke
všemu ve velké míře ani nejsou peníze. Bohužel mimo to existují  i instituce, které ačkoliv
schraňují důležitou část paměti naší společnosti, žádný systematický archiv ani nevlastní. Často
jsou to instituce zaměřené na tvorbu nebo uchování uměleckých děl. Příkladem k tomu je například
oddělení fotografie v Moravské galerii v Brně.  [x2]

Na stranu druhou vznikají fascinující internetové projekty, které se snaží vyřešit problém
zálohování, třídění a zpětného vyhledávání, ale i vzájemného propojení  dokumentů a informací.
[x3] Pokusy z toho  bádání mapuje sociální platforma konvergence[x4] . Shromažďuje nejen informace
o vzniklých internetových media archivech, ale vytváří i  komunikační prostor pro sdílení nových
poznatků o jejich tvorbě a provozu.

Ačkoliv má konvergence skutečně zajímavý potenciál, zůstává jen okrajovým projektem mála
jednotlivců z okruhu pražských uměleckých škol. Do liknavé paměti veřejnosti [x5] doposud
nepronikla i přes to, že dokumentuje nejen umělecké ale i media archivy z oblastí přírodně
vědeckého a humanitního poznání. . Jako nevyjasněný, ale zároveň technicky připravený se jeví
projekt brněnské fakulty výtvarných umění. Tato umělecká škola je v České republice ojedinělá díky
svému napojení na Vysoké učení technické v Brně. Díky tomu poskytuje  nejen umělecké, ale i
technologické podklady pro vznik zajímavého internetového archivu. Snahy o jeho založení hned po
roce 1989 inicioval Woody Vasulka, brněnský rodák a slavný průkopník  videoartu, který průběžně
pracuje v Santa Fe na archivaci svých děl. Bohužel veškeré snahy o založení brněnského archivu
doposud selhaly. Mohla bych nyní  polemizovat o tom, proč v současné době pan Woody Vasulka raději
spolupracuje s FAMU a proč tato škola sehnala dostatek financí  alespoň na vznik video archivu,
stejně tak jako AVU na  Konvergenci. Co se tvorby media archivu týká, FaVu z nějakého důvodu
neustále pokulhává za pražskými školami a sama sobě tak znemožňuje možnost zajímavého druhu
propagace uměleckých prací i možnosti sofistikované spolupráce. V neposlední řadě se tak zajímavé
studentské práce, ale i záznamy uměleckých akcí a festivalů z devadesátých let - všeobecně vzato
cenný dokumentační materiál povaluje v jednotlivých ateliérech, nepřístupný  studentům umění, natož
pak odborné a široké veřejnosti. [x6]

To, jak se FaVu postaví k tomuto problému, spolu ovlivňuje nejen přítomnost, ale hlavně budoucnost
současného umění. Media archivy jsou prostředky, které systematicky určují budoucí způsob uvažovaní
o současné umělecké tvorbě. Jsou fascinujícím kulturním fenoménem, který pomáhá určovat  a zpětně
vyhledávat nové a hybridní umělecké kategorie, který nám z odstupu let pomůže pochopit co se
vlastně dělo s uměním této doby. Zapomínání je charakteristické pro stáří a po stáří přichází smrt.
Byla by škoda nechat zemřít důležitou část kulturní paměti, kterou současné umění bezpochyby je.
Proto bychom na tvorbu media archivu měli nahlížet jako na všeobecně společenský důležitou a
nikoliv okrajovou činnost.


[INS: Chtělo by to dát textu přehlednější strukturu: 1 srozumitelná myšlenka na odstavec, hlavně
žádné složité formulační bludiště :INS]










________________________________

 [x1]dala by se tahl pasáž zestručnit tak, aby bylo jasné, o co v textu půjde? skoro se mi zdá, že
by se to dalo celé vypustit...

 [x2]no to by ale chtělo konkretizovat, když jste je takhle obvinila - a to hned za touto větou

 [x3]taky by se hodil nějaký příklad, aby to bylo vyvážené

 [x4]něco nového? nový odstavec!

 [x5]možná si toho veřejnost prostě nevšimla?

 [x6]nepochopil jsem, o co v tomhle odstavci jde