Téma 2: Vizuální kultura – proměny paradigmatu, pravda zobrazení Eve Sussman, 89 vteřin v Alcázaru, 2004, médijní instalace Zobrazení a obraz (K hermeneutice malířství) • odlišení zobrazení / obraz • zobrazení: jeho cílem je vizuální substituce skuteč-nosti nebo věci, která se nachází mimo obraz (vizuální „simulace“) • obraz je zjevným uchopením a předvedením zobra-zované skutečnosti před naším pohledem; H. G. Gadamer, Pravda a metoda: „...obraz uplatňuje své vlastní bytí, aby nechal vystoupit zobrazené“ Mojmír Horyna, Umělecké dílo jako rozvrh. In: Dějiny umění v české společ-nosti. Praha 2004, s. 82. Tři ideje obrazové racionality dle A. Gehlena Arnold Gehlen, Zeit-Bilder. Zur Sociologie und Ästhetik der modernen Malerei, 1960, 2. vyd. 1986 • Řídící idea obrazové racionality: zahrnuje výstavbu, vnitřní strukturu a vztah tohoto obrazu k vnějšímu světu. • V západoevropském umění rozlišuje tři ideje (paradigmata): • Umění ideálního zpřítomňování • Realistické umění • Kubistické a abstraktní malířství (peinture conceptuelle – spočívající v teorii) Tak probíhá „proces redukce obsahu obrazu“. Zvyšuje se „suverenita estetického“ a zdůrazňuje se subjekt. 1) Umění ideálního zpřítomňování 2) Realistické umění (G. Courbet, 1855) Gustave Courbet, Pohřeb v Ornans, 1850-1851 3) Konceptuální malířství (K. Malevič, 1915) Variety abstrakce Vasilij Kandinskij, Improvizace 7, 1910 Mark Rothko, Bílý střed, 1950 Piet Mondrian, Kompozice, cca 1930 Za proměnlivými přírodními formami je neměnná čistá realita. Je tedy třeba přírodní formy redukovat až na čisté neměnné poměry. (P. Mondrian, Lidem budoucnosti) Tři způsoby vizuální reprezentace reality dle N. Mirzoeffa Nicholas Mirzoeff, An Introduction to Visual Culture, 1999: platí pro západní kulturní okruh v moderní době • Obraz, do 1839 Roland Barthes: Schopnost vytvořit „efekt reality“. 2) Fotografie, 1832-1982 Paul Delaroche, 1839: „Od nynějška je malířství mrtvo.“ (Výrok, který je malíři neprávem připisován.) 3) Virtuální realita, od 1982 Speciální efekty fy Lucasfilms: „konec fotografie jako důkazu pro cokoli“. Tuto tezi N.M. nedávno korigoval. Paul Delaroche (1797-1859) Pravda vizuálního zobrazení: evropská moderna (dle K. P. Liessmanna) • Immanuel Kant, Kritika soudnosti: autono-mie estetického skrze „nezaujaté zalíbení“ • G. W. F. Hegel, Estetika: teze o konci umě-ní, které ztratilo „ryzí pravdivost a život-nost“ a „přesunulo se spíše do naší předsta-vy, než aby udržovalo svou někdejší nezbytnost ve skutečnosti“. Svoboda odsuzuje umění k nezávaznosti. Pravda vizuálního zobrazení… 1. pokračování • Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa: umělecké dílo jako smyslové zobrazení věčné pravdy. „Jeho jediným původem je poznání idejí, jeho jediným cílem sdělení tohoto poznání.“ • Friedrich Nietzsche: „Pravda je ošklivá: Máme umění, abychom nezhynuli na pravdu.“ • Konrad Fiedler: „Umění není falšováním skuteč-nosti, nýbrž jejím rozšiřováním. (…) nepodává věci tak jak jsou, nýbrž jak jsou viděny.“ Bohumil Kubišta, Schopenhauer (1908) Bohumil Kubišta, Dvojník (Dvojportrét, 1911) Max Klinger, Friedrich Nietzsche, 1902 Edvard Munch, Friedrich Nietzsche, 1906 Pravda vizuálního zobrazení… dokončení • Walter Benjamin, Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti, 1936: „aura“ uměleckého díla, kvazináboženský status. „Avšak v okamžiku, kdy už nelze přikládat na uměleckou praxi měřítko pravosti, mění se i celková funkce umění. Namísto jeho rituální základny nastoupí základna konstituovaná jinou praxí: politikou.“ • Günther Anders, Svět jako fantóm a matrice, 1956: „Jestliže událost se stává ve své reprodukované formě společensky důležitější než její původní podoba, pak se musí originál řídit podle své reprodukce, událost se musí stát pouhou matricí své reprodukce.“ • Arthur C. Danto, Osvícení obyčejného, 1984: svět umění je „světem interpretovaných věcí“. Clement Greenberg (1909-1994) americký výtvarný kritik Phyllis Herfield, Greenberg, 1984 Teorie Clementa Greenberga • „(...) Ztotožňuji modernismus s mohutnou, téměř rozjitřenou sebekritickou tendencí, která začíná u filozofa Kanta. Byl to on, kdo poprvé kritizoval samotné prostředky kritiky, a proto vnímám Kanta jako prvního skutečného modernistu. Základ modernismu tkví, alespoň jak já to chápu, v užití cha-rakteristických metod dané disciplíny ke kritice disciplíny samotné. A to nikoli s cílem ji rozvrátit, ale naopak ji ještě více upevnit v oblasti její kompetence. Kant použil logiku k vytvoření limitů logiky, a i když ji tím velmi odpoutal od je-jích starých pravidel, logika samotná zůstala daleko věrohod-nější v tom, co z ní zbylo.“ Modernistická malba, 1960 (česky: Před obrazem. Ed. T. Pospiszyl. Praha 1998.) Kenneth Noland Mosazný zvuk, 1962 …modernistické umělecké dílo se v zásadě musí vyhnout závislosti na jakékoli formě zkušenosti, která by nebyla vymezena povahou svého média. To mezi jiným znamená, že se musí vzdát iluzivnosti a jakéhokoli explicitního vztahu ke světu. (Clement Greenberg, Nové sochařství, 1958) Dan Flavin, Light Work, cca 1961 pozn.: příklad minimalistického díla, které vybočovalo z Greenbergovy koncepce Konceptuální umění Srov. Idea v umění dle Panofského a Gombricha (viz jeho článek v Uč. materiálech) Joseph Kosuth: Arts As Idea Nothing, 1968 Joseph Kosuth Four Colours Four Words, 1966 Umění a teorie (A. C. Danto, Osvícení obyčejného) srov. Online Conference in Aesthetics v Uč. materiálech