Zástupné konjunktivy

Termínem zástupné konjunktivy se označuje specifické užité konjunktivů perfekta a plusquamperfekta
v rámci druhé závislosti. Slouží k vyjádření předčasnosti před dějem věty řídící, který je vzhledem
k ději hlavní věty celého souvětí následný. S určitým zjednodušením lze říct, že se vyskytují ve
větě vedlejší, ve které by v nezávislém souvětí bylo futurum II. Zástupné konjunktivy se používají
ve vedlejších větách závislých na konjunktivu i infinitivní konstrukci.

Když se např. souvětí Cum id accepero, tibi dabo „Když to dostanu, dám ti“ stane závislým na dico:

1.        původní hlavní věta (tibi dabo) se změní na infinitivní konstrukci s infinitivem futura
(vyjádření následnosti):

Dico me tibi daturum esse...

Říkám, že ti dám…

2.        věta vedlejší (cum id accepero) se stane závislou na infinitivu a musí mít konjunktiv.

Při závislosti na quaerit „ptá se“ je postup podobný:

1.        v původní hlavní větě (tibi dabo) se následnost vyjádří pomocí opisného časování činného
na -urus sim (vyjádření následnosti):

Quaerit, num daturus sim...

Ptá se, zda dám…

2.        věta vedlejší (cum id accepero) se stane závislou na konjunktivu a musí mít konjunktiv.

Pro zachování vztahu předčasnosti k ději věty řídící, který je v původní vedlejší větě vyjádřen
futurem II, je třeba použít konjunktiv pro předčasnost. Latina má k dispozici pouze dva
konjunktivy, které mohou sloužit k vyjádření předčasnosti – konjunktiv perfekta a plusquamperfekta,
a proto si je musí „vypůjčit“.

Volba konjunktivu se řídí pravidly časové souslednosti a způsobové závislosti. Stane-li se původní
věta hlavní nezávislého souvětí větou konjunktivní s opisným časováním činným, ve vedlejší větě je
po -urus sim konjunktiv perfekta a po -urus essem konjunktiv plusquamperfekta.

V1

           V2

Tibi dabo,

Dám ti,

           cum id accepero.

           až to dostanu.

děj budoucí

           předčasnost před dějem budoucím


V0

            V1

                                               V2

Quaerit

Ptá se,

            num tibi daturus sim

            zda ti dám,

                                               cum id acceperim.

                                               až to dostanu.

čas hlavní

            následnost po ději věty hlavní (V0)

                                               předčasnost před dějem věty řídící (V1)

Quaerebat

Ptal se,

            num tibi daturus essem

            zda ti dám,

                                               cum id accepissem.

                                               až to dostanu.

čas vedlejší

            následnost po ději věty hlavní (V0)

                                               předčasnost před dějem věty řídící (V1)


Pokud původní věta hlavní získá podobu infinitivní konstrukce, o volbě konjunktivu ve větě vedlejší
rozhoduje čas predikátu věty hlavní.  Je-li ve větě hlavní celého souvětí čas hlavní, ve větě
vedlejší bude konjunktiv perfekta, je-li ve větě hlavní celého souvětí čas vedlejší, ve větě
vedlejší se  použije konjunktiv plusquamperfekta.

V1

           V2

Tibi dabo,

Dám ti,

           cum id accepero.

           až to dostanu.

děj budoucí

           předčasnost před dějem budoucím


V0

            V1

                                               V2

Dico

Říkám,

            me tibi daturum esse

            že ti dám,

                                               cum id acceperim.

                                               až to dostanu.

čas hlavní

            následnost po ději věty hlavní (V0)

                                               předčasnost před dějem věty řídící (V1)

Dicebam

Říkal jsem,

            me tibi daturum esse

            že ti dám,

                                               cum id accepissem.

                                               až to dostanu.

čas vedlejší

            následnost po ději věty hlavní (V0)

                                               předčasnost před dějem věty řídící (V1)


Zástupné konjunktivy perfekta a plusquamperfekta se do češtiny překládají budoucím časem, protože
vzhledem k hlavní větě celého souvětí vyjadřují následný děj.

Ex quo intellegitur quales futuri sint, cum se plane corporis vinculis relaxaverint. (Cic. Cato 81)

Na základě toho je poznat, jací budou, až se úplně osvobodí z pout těla.

(obnuntiatio) …monuit Crassum, quid eventurum esset, nisi cavisset. (Cic. div. 1, 30)

(špatné znamení) … napomenulo Crassa, co se stane, jestliže si nedá pozor.

Nisi ita fecerint, sese bello civitatem persecuturum demonstrat. (Caes. Gall. 5, 1, 8)

Dá najevo, že bude obec stíhat válkou, jestliže to neudělají.

Si ita fecissent, fines eorum se violaturum negavit. (Caes. Gall. 6, 32, 3)

Tvrdil, že nevyplení jejich území, jestliže to udělají.

Použitá literatura

Ghiselli, Alfredo – Concialini, Gabriela. Il nuovo libro di latino – vol. I. Teoria. V ristampa.
Bari : Laterza, 2002. 550 s. ISBN 88-421-0322-5.

Novotný, František. Základní latinská mluvnice. Vyd. 2., v H & H 1. Jinočany : H & H, 1992. 297 s.
ISBN 80-85467-91-7.

Peňáz, Petr – Urbanová, Daniela. Syntax latinského souvětí. Pracovní text UKS FFMU.

Traina, Alfonso – Bertotti, Tullio. Sintassi normativa della lingua latina : teoria. 2. ed. Bologna
: Cappelli Editore, 1993. 519 s. ISBN 88-379-0717-6.