Latina pro nelatináře – hodina VI.

                                       Infinitivy a supinum



I. Infinitiv patří společně s participii, supinem, gerundivem a nám ještě neznámým gerundiem mezi
tzv. jmenné tvary sloves. V latině rozeznáváme šest druhů infinitivů:



         aktivum

                                 pasivum

prézens

         laudā –re

         chválit/ že chválím...

                                 laudā –rī

                                 být chválen/ že jsem chválen...

perfektum

         laudāv –isse

         že jsem pochválil...

                                 laudāt –um/-ōs esse

                                 že jsem byl pochválen...

futurum

         laudāt -ūrum/ -ūrōs esse

         že budu chválit...

                                 laudāt –um īrī (neměnné-vytvořeno ze supina!!!)

                                 že budu (po)chválen...


Infinitiv ve funkci nominální se vyskytuje jako podmět, předmět či jmenná část přísudku:

Minime irasci decet. (Sal.)                                              Nesluší se hněvat.
(podmět)

Pulchrum est bene facere rei publicae. (Sal.)          Je krásné prospívat státu. (podmět)

Caesar bellum cum Germanis gerere                     Caesar se rozhodl vést válku s Germány.

constituit. (Caes.)                                             (předmět)

Vivere, Lucili, militare est. (Sen.)                                  Žít znamená bojovat, Lucilie.
(jmenná část                                                                         přísudku)


Polovětné, nebo též infinitivní vazby, nahrazují vedlejší věty předmětné či podmětné. V češtině jim
často odpovídá vedlejší věta se spojkou že nebo aby. Jsou dvojího typu – akuzativ s infinitivem a
nominativ s infinitivem.



II. Supinum je ustrnulý slovesný tvar zakončený na –um, který nemá v češtině obdoby. V latině se
používal po slovesech pohybu, u nichž vyjadřoval cíl nebo účel. Do češtiny jej překládáme
infinitivem:

Venio ludos spectatum.               Přicházím se dívat na hry.

Mitto legatos pacem petitum.        Posílám vyslance žádat o mír.


Tvar tzv. supina 2 je ustrnulý dativ nebo ablativ od původního u-kmenového substantiva, které lze
vystopovat i ve tvaru výše zmíněného supina. Liší se od něj pouze koncovkou, protože je zakončen na
dlouhé -ū. Má význam vztahový, ale je doložen jen u několika málo latinských sloves:

facilis factu                    snadný k učinění

difficilis dictu                 nesnadný k povědění

horribilis auditu             hrozný k poslechu (na poslech)

incredibilis visu              neuvěřitelný na pohled


Při překladu do češtiny je často můžeme zcela vynechat, neboť jeho význam často vyplývá z kontextu.