Latina pro nelatináře – hodina VI. Infinitivy a supinum I. Infinitiv patří společně s participii, supinem, gerundivem a nám ještě neznámým gerundiem mezi tzv. jmenné tvary sloves. V latině rozeznáváme šest druhů infinitivů: aktivum pasivum prézens laudā –re chválit/ že chválím... laudā –rī být chválen/ že jsem chválen... perfektum laudāv –isse že jsem pochválil... laudāt –um/-ōs esse že jsem byl pochválen... futurum laudāt -ūrum/ -ūrōs esse že budu chválit... laudāt –um īrī (neměnné-vytvořeno ze supina!!!) že budu (po)chválen... Infinitiv ve funkci nominální se vyskytuje jako podmět, předmět či jmenná část přísudku: Minime irasci decet. (Sal.) Nesluší se hněvat. (podmět) Pulchrum est bene facere rei publicae. (Sal.) Je krásné prospívat státu. (podmět) Caesar bellum cum Germanis gerere Caesar se rozhodl vést válku s Germány. constituit. (Caes.) (předmět) Vivere, Lucili, militare est. (Sen.) Žít znamená bojovat, Lucilie. (jmenná část přísudku) Polovětné, nebo též infinitivní vazby, nahrazují vedlejší věty předmětné či podmětné. V češtině jim často odpovídá vedlejší věta se spojkou že nebo aby. Jsou dvojího typu – akuzativ s infinitivem a nominativ s infinitivem. II. Supinum je ustrnulý slovesný tvar zakončený na –um, který nemá v češtině obdoby. V latině se používal po slovesech pohybu, u nichž vyjadřoval cíl nebo účel. Do češtiny jej překládáme infinitivem: Venio ludos spectatum. Přicházím se dívat na hry. Mitto legatos pacem petitum. Posílám vyslance žádat o mír. Tvar tzv. supina 2 je ustrnulý dativ nebo ablativ od původního u-kmenového substantiva, které lze vystopovat i ve tvaru výše zmíněného supina. Liší se od něj pouze koncovkou, protože je zakončen na dlouhé -ū. Má význam vztahový, ale je doložen jen u několika málo latinských sloves: facilis factu snadný k učinění difficilis dictu nesnadný k povědění horribilis auditu hrozný k poslechu (na poslech) incredibilis visu neuvěřitelný na pohled Při překladu do češtiny je často můžeme zcela vynechat, neboť jeho význam často vyplývá z kontextu.