Latina pro němčináře – hodina XII.

                                  Vazba nominativu s infinitivem



Některá verba dicendi a verba sentiendi v pasivu (zejména videor = zdá se, že já..., dicor = říká
se, že já..., narror = vypráví se, že já..., putor = lidé si myslí, že já..., existimor = panuje
domněnka, že já...) uvozují tzv. nominativ s infinitivem, kde nominativ zastupuje podmět věty
vedlejší podmětné a infinitiv její přísudek. Podmět věty vedlejší je však jasně vyjádřen již osobou
a číslem řídícího slovesa, a tak se nominativ ve vazbě nemusí vždy vyskytnout. V nominativu
odpovídajícího čísla a rodu budou však veškeré větné členy rozvíjející podmět (přívlastek shodný,
doplněk, jmenná část přísudku). Do češtiny se překládají vedlejší větou se spojkou „že“:



laudare
    chválí.

            laudari                          dicitur.              Říká se, že
           je chválena.

Mater   laudavisse                     dicebatur.          Říkalo se, že          matka
pochválila.

            laudata esse                   dicetur.             Bude se říkat,
že                                    byla pochválena

            laudatura
esse                                                                                      pochválí.

            laudatum
iri                                                                                         bude
pochválena.



Discipuli laudati esse videntur.                            Zdá se, že žáci byli pochváleni.

Amicus sero venturus esse iudicabatur.                  Soudilo se, že přítel přijde pozdě.


Slovesa iubeo (přikazuji), veto (zakazuji), prohibeo (bráním), sino (dovoluji) uvozují v aktivu
vazbu akuzativní, v pasivu pak vazbu nominativu s infinitivem, přičemž platí, že infinitiv slovesa
je v aktivním tvaru, je-li vyjádřena osoba, jíž se něco přikazuje či zakazuje (v latině podmět věty
vedlejší!). Není-li osoba uvedena, příslušný infinitiv je pasivní:


Dux exercitum urbem defendere iussit.                  Vůdce poručil vojsku bránit město.

Exercitus a duce pugnare iussus est.                     Vojsku bylo vůdcem poručeno bránit město.

Dux urbem defendi vetuit.                                              Vůdce zakázal bránit město.

Matrem vocari pater iussit.                                 Otec rozkázal, aby byla zavolána matka.

Mater filios puniri vetuit.                                               Matka zakázala, aby
synové byli potrestáni.



Exercitiones

I. Přeložte a všímejte si rozdílů:
 1. Sororem errare puto. – Soror errare putatur.
 2. Tradunt (homines) Homerum caecum fuisse. – Homerus caecus fuisse traditur.
 3. Frater putat me felicem esse. – Frater putat te felicem esse. – Frater felix putatur.
 4. Videor felix esse. – Videris felix esse.

II. Překládejte:

1. Amicus iam venisse videtur. 2. Amici ad nos venturi esse videbantur. 3. Soror tua laudata esse
videbatur. 4. Oppidum ab hostibus deletum iri iudicabatur. 5. Servi cum militibus fortiter
pugnavisse traduntur. 6. Socrates nihil scripsisse iudicatur.

1. Saepe laudari diceris. 2. Non saepe laudari videmini. 3. A magistro laudatum iri videor. 4. Male
discere videbaris. 5. In schola optimi esse dicimur. 6. Pater maior esse diceris. 7. Patri similis
dicor. 7. Parentes iam non habere dicimini.

1. Dux militibus auxilium mitti iussit. 2. Dux milites auxilium mittere iussit. 3. Milites auxilium
mittere iussi sunt. 4. Milites auxilium mitti vetuerunt. 5. Auxilium mitti iussum est. 6. auxilium
militibus mitti vetitum est.