Psychologie výchovy a
vzdělávání
Styly učení žáků a studentů
Co říkáme na otázku ,,Jak se učíš?"
Co říkáme na otázku: Jak se učit?
1. Žák je vyzýván k učení, je mu předepisován obsah a
rozsah učiva, ale postup je necháván na něm (učení
metodou pokusu a omylu)
2. Žák musí dostat od učitele nebo od rodiče určitý návod,
jak postupovat
(učení podle instrukcí, učení nápodobou vzoru)
3. Žák je vyzýván, aby změnil svůj způsob učení na
středoškolský, vysokoškolský atd.
(učení nápodobou neexistujícího typického žáka na určitém
stupni školy podle pokynů učitele)
4. Žák je vyzýván, aby respektoval velmi obecná
doporučení, zásady ,,univerzálního" učení
(řízené samoučení pomocí příruček)
5. Žák je vyzýván, aby respektoval poznatky získané
psychologickým výzkumem lidského učení; množství
psychologických teorií a psychologických ,,škol" (učení
vysvětlováním, výcvikem, přeučováním)
Dosavadní přístupy - problémy a rizika
Problémy
nepočítají s individuálními
zvláštnostmi žáka
individuální diagnostika
nepočítají s těmi postupy
učení, k nimž se on sám
zatím dopracoval
subj. ,,funkční" postupy
chtějí tyto postupy předělat,
aniž je hlouběji poznaly
někdy je dokonce chtějí
zlikvidovat ve prospěch
hromadně doporučovaných
postupů
Rizika
školský systém ignoruje
individuální styly učení žáků
jak se učí ,,průměrný" žák
školský systém nepřeje
individuálním vyučovacím
stylům učitelů
,,správný postup" (kriteria?)
trvá-li tento tlak dlouho a je-li
systematický, ztrácíme
výrazné individuality,
originální myslitele,
nekonvenčně uvažující jedince
Hledání východisek
Romantické představy:
dejme žákovi volnost
odstraňme zkoušení a známkování
učení je a musí být vždy radostnou
záležitostí
odstraňme školu jako přežilou instituci,
mrzačí děti a je prostředkem indoktrinace
(např. Illyich)
pozice levicové i konzervativní
Obtíže současné školy 1
žákovský odpor k učení
(negativní zkušenosti se školou ­ převaha deklarativních
poznatků, neužitečnost učiva)
žák se nemůže učit ,,po svém", ani nemůže
spolupracovat se spolužáky
omezenost žákovských představ o učení
(učení = učení nazpaměť; ve skutečnosti jde o
konstruování a rekonstruování poznatků, hledání
objektivního významu a subjektivního smyslu vědění)
Obtíže současné školy 2
těsná vázanost žákovského učení na školu a
školní vyučování; versus učení mimo školu,
celoživotní učení
přeceňování úlohy vyučovacích metod a vnějšího
řízení; versus autoregulace učení
přeceňování úlohy vzdělávacích technologií,
počítačů, internetu; versus podceňování
psychologie řízeného učení
Pojem učení
K uvedeným změnám dochází především na
základě zkušeností, tj. výsledků
předcházejících činností, které se
transformují na systémy znalostí ­ na
vědění. Jde přitom o zkušenosti
individuální nebo o přejímání a osvojování
zkušenosti společenské.
(Kulič, 1992, s.32)
Styly učení 1
jemné projevy individuality člověka
v mnoha situacích učení
(transsituační)
přestavují metakognitivní potenciál
člověka
svébytné postupy při učení, které
jedinec v daném období preferuje
Styly učení 2
jsou svébytné svou:
motivovaností (vnější, vnitřní)
strukturou (strategie, taktiky)
posloupností (pořadí činností)
hloubkou (povrchový versus hloubkový styl)
propracovaností
pružností aplikace
Styly učení 3
vyvíjejí se z vrozeného základu (tj. z
kognitivních stylů), ale proměňují se
během života jak záměrně, tak bezděčně
jedinec je užívá ve většině situací
pedagogického typu
jsou relativně nezávislé na učivu
Styly učení 4
mají charakter metastrategie učení (sdružují učební
strategie ­ učební taktiky ­ učební operace)
vedou k výsledkům určitého typu, ale komplikují nebo
zabraňují dosažení výsledků jiných
jedinec si je zpravidla neuvědomuje, neanalyzuje,
nezlepšuje; jsou ,,samozřejmé"
jeví se mu jako postupy samozřejmé, jemu vyhovující,
,,optimální"
dají se diagnostikovat a do jisté míry měnit
Struktura stylu učení
Model ,,cibule":
bazální charakteristiky osobnosti
Např. Eysenck - EOD
http://82.208.50.196/infoglueDeliverWorking/ViewPage.action?siteNodeId=167&languageId=1&contentId=524
tendence ve způsobu zpracování
informací
sociální interakce žáka
učební preference, výuková motivace
(Curryová, 1983;Claxton, Murrellová, 1987)
Žákovská pojetí učení (Säljö, 1979)
,,Co to znamená učit se?":
získávat stále více znalostí (kvantitativně)
učit se nazpaměť
získávat fakta, metody, které člověk může
použít, až je bude potřebovat
objevovat (abstraktní) smysl
interpretovat naučené, aby člověk
porozuměl světu
Studentské pojetí učení a učitelova
vyučování (van Rossum, 1985)
samost.
činnost,
dialog s
učitelem
potřeba
nezávislosti,
kon-
struktiv.
aktivity
detailně
organiz.
výuka,
plné
zaměst.
vyhovuje
technol.
postup
vyhovuje
závislost
na učiteli
Pojetí
vyučování
5.
rozvoj
osobnosti
4.
vhled,
vztahy
3.
aplikovat
znalosti
2.
pamětní
učení
1.
rozšiřovat
si znalostí
Pojetí učení
Vnější determinanty stylů učení
učitel sám (jeho osobnostní zvláštnosti,
vyučovací styl, styl učení, pojetí výuky)
podmínky pro žákovo učení (místo, čas,
pomůcky)
sociální situace (sám-společně, spolupráce-
soupeření)
koncepce výuky (tradiční, alternativní)
učivo (volitelnost, relevantnost, operační
struktura úloh)
způsob zkoušení a hodnocení
Diagnostika stylů učení
Metody přímé
učení pomocí počítače (procesuální diagnostika ­ Pask, 1976; Kulič,1992)
pozorování průběhu žákova učení
etnografické pozorování, analýza in situ, tj. v přirozené situaci (Fleming, 1987; PSŠE)
Metody nepřímé ­ kvalitativní
analýza dílčích žákovských produktů (koncept, osnova, náčrtek, poznámky)
analýza žákovského portfolia
polostandardizovaný rozhovor se žákem a/nebo jeho učitelem
fenomenografický rozhovor (Marton, Säljö)
volné písemné odpovědi
projektivní grafické techniky, např. dynamická, akční kresba
Metody nepřímé ­ kvantitativní
dotazníky a posuzovací škály
funkce: diagnostika a/nebo autodiagnostika
způsob provedení: tužka-papír; počítačová diagnostika
České verze zahraničních metod
IASLP (Entwistle, Ramsden, 1984) ­ 45 položek,
čeští vysokoškoláci: 2 072 osob
ILP (Schmeck et al., 1983) ­ 58 položek, čeští
vysokoškoláci: 2 016 osob
ILS (Vermunt at el., 1987) ­ 120 položek, čeští
vysokoškoláci: 126 osob
LSI IIa (Kolb, 1984)
Dotazník stylů učení - LSI
(Dunnová, Dunn, Price, 1989)
určen pro žáky 3.-12. ročníku
jazykové verze: francouzská, španělská,
arabská, hindská, hebrejská, česká
původně 104 položek
česká verze ověřena u 891 žáka ZŠ a 402
žáků středních škol (gymnázií, středních
odborných škol a SOU)
Struktura dotazníku LSI ­1.část
Preferované prostředí při učení
zvuky (ticho, hluk)
teplota (chladno, teplo)
osvětlení (málo, hodně)
pracovní nábytek (stůl + židle, křeslo, gauč,
postel)
Struktura dotazníku LSI ­ 2.část
Preferované emocionální potřeby
vnitřně motivován/nemotivován
vnější motivace ­ rodiče
vnější motivace - učitel
vytrvalost v učení
odpovědnost za výsledky učení
struktura/flexibilita postupu při učení
Struktura dotazníku LSI ­ 3.část
Sociální potřeby při učení
učit se sám ­ učit se s kamarády
variovat sociální podmínky podle situace
dosažitelnost autority při učení
Struktura dotazníku LSI ­ 4.část
Preferované kognitivní potřeby při učení
auditivní učení
vizuální učení
taktilní, kinestetické učení
zážitkové učení
Struktura dotazníku LSI ­ 5.část
Preferované tělesné potřeby při učení
konzumování něčeho při učení
potřeba pohybu při učení
preferování ranního/večerního učení
(,,sova" / ,,skřivánek")
preferování dopoledního/odpoledního učení
Literatura
MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998.
ISBN 80-7178-246-7
Ukázka
Free learning styles inventory, including graphical results
http://www.learning-styles-online.com/inventory/
eBrary Education ­ výběr:
Sadler-Smith, E. Learning Styles in Education and Training. (2006)
http://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPer
Page=10&id=10132662&layout=document&p00=learning+styles&sortBy=score&sortOrder=desc
Crozier, R.W. Individual Learners : Personality Differences in
Education. (1996)
http://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPer
Page=10&id=5003745&layout=document&p00=learning+styles&sortBy=score&sortOrder=desc
Jako podklad přednášky použity materiály prof. PhDr. J. Mareše, CSc. s jeho souhlasem.