Psychologie
výchovy a vzdělávání
Výchova, výchovný styl
Výchova
Záměrné, cílevědomé, směřující k
určitému výchovnému cíli (= rozvinout
ve vychovávaném určité vlastnosti,
názory, postoje i hodnotové orientace)
Využívá výchovných prostředků a metod
založených na zkušenosti, tradici i
vědeckých poznatcích
Vztah výchova ­ působení prostředí
je nejednoznačný v obou směrech
(srv. sociální učení, Bandura)
Současné názory
Obousměrný proces
(vztah vychovavájící ­ vychovávaný;
problematika očekávání);
př. téma retroaktivní výchova (= působení dětí
na rodiče)
,,Aktuální" otázky
relativizace autorit,
problémové chování atp.
Řešené otázky - např.
Jaké jsou účinky dílčích prostředků a
metod?
Jaké jsou účinky odměn a trestů?
Jak ovl. vztahy účinek odměn a trestů?
Za jakých podmínek funguje persuaze?
Jak funguje účinek sociálních modelů?
Jaký účinek mají různé druhy činností?
Lze formulovat obecnější modely
výchovy?
Jak pozitivně ovlivňovat osobnost?
atd.
Hlavní témata
Vztah mezi vychovávajícím a vychovávaným
Pedagogický takt, UPV
Kladení požadavků a kontrola jejich plnění
Přiměřenost, pravidelnost
Odměny, tresty, povzbuzení (trest omezuje)
Slovní působení
Osobní příklad, sociální vzor
Sociální skupiny (sourozenci, vrstevníci...)
Výchova a činnost (hra, výuka, práce,
volnočasové aktivity)
Sebevýchova
Podmínky ovlivňující styl výchovy
Vlastnosti a zkušenosti vychovatelů
Vlastnosti a zkušenosti vychovávaných
Vzájemné vztahy a interakce mezi
vychovávajícím a vychovávaným
Události a změny v nejbližším okolí dítěte
Sociokulturní podmínky
Styl výchovy (parenting style)
známý též i jako způsob výchovy
je určující pro preferenci výchovných prostředků a
projevuje se i v reakcích dítěte na ně
zdůraznění významných částí v. procesu:
Emoční vztahy
Způsob komunikace
Velikost požadavků, způsob jejich kladení a kontroly
Autoři (velmi redukovaný výběr ;)
K. Lewin, E.S. Schaeter, H.J. Eysenck, R. Dreikurs
(...)
J. Čáp
Tradiční dělení (Lewin)
Autokratické (autoritativní, dominantní vedení)
Silné řízení, tresty, ignorování potřeb vychovávaných,
determinace zkušeností úsudky a rozhodnutími vych., málo
prostoru pro samostatnost a iniciativu
Slabé vedení (liberální vedení, výchova)
Minimální řízení, absence vedení, kontroly
Sociálně integrační (integrativní, demokratické)
Velká redukce; pozor na vymezení ­ zejména v
pedagogické literatuře.
Model dvou dimenzí (Eysenck)
Dimenze emočního vztahu k dítěti
(láska, kladný postoj ­ nepřátelství, záporný, chladný,
zavrhující)
Dimenze řízení
(autonomie, minimální řízení ­ přísná kontrola, maximální
řízení)
Záporný vztah Kladný vztah
Silné řízení
Slabé řízení
A
I
L
Model devíti polí (Čáp)
1. tradiční
autokratická
patriarchální
2.liberální
s nezájmem o dítě
3. nejhorší;
rozporné
s negativním
vztahem
9. emočně rozporná výchova; jeden z rodičů zavrhující,
druhý extrémně kladný nebo s dítětem v koalici
4.
přísná
ale
laskavá
výchova
6. laskavá výchova
bez pož. a hranic
7. kamarádský
vztah dobrovolné
dodrž. norem
8. rozporné
řízení
relativně
vyvážené
kladným
emoc. vztahem
Řízení silné střední slabé rozporné
5.
optim.;
poroz.;
přim.
řízení
Emoční vztah
záporný
záporněkladný
kladný
extrémně
kladný
Čápův dotazník pro zjišťování
způsobu výchovy v rodině (Čáp)
metoda používaná v praxi - roviny uvažování:
Chování v jednotlivé situaci
Zobecnění na výchovnou interakci určitého druhu
Jednotlivé komponenty (otec, matka, učitel...)
Kombinování ­ komplexní charakteristika
Kombinací emoc. vztahu ­ rodina jako celek
Nejobecnější ­ zařazení do polí
Způsob výchovy má širší (pedagogické, společenskohistorické
a filozofické) souvislosti ve kterých by měl
být chápán
Dotazník - ukázka
Partner / partnerka Já
3 2 1 3 2 1
ano zčásti ne Při výchově syna ano zčásti ne
1. Mám opravdový zájem o to, co dělá.
2. Často mu vyčítám, že mne zklamal.
3. Podrobně určuji, jak má co dělat.
4. Nechávám jej dělat, co jej baví, i když by měl pomáhat
při domácích pracích.
5. Jednám s ním přátelsky.
6. Většinou si přeji, aby mi dal pokoj se svými problémy.
7. Chci vždy přesně vědět, co a jak dělá.
8. Velmi málo kontroluji splnění příkazů a dodržování
zákazů.
9. Považuji za důležité vše, co jej zajímá a co má rád.
10.Často mu říkám, že je nevděčný syn.
11. Očekávám, že vždy okamžitě poslechne.
12. Často se mu podaří mne umluvit a tak se vyhnout
povinnosti nebo trestu.
13. Beru vážně jeho názory a přání.
14. Říkám často o některém dítěti nebo o jeho sourozenci, že
je lepší než on.
15. Snažím se rozhodovat za něj.
16. Často si může dělat, co chce.
17. Často se spolu smějeme a máme dobrou náladu.
Další souvislosti - např.:
Vztah k sobě, sebepojetí
Deprivace a subdeprivace (Matějček)
Attachement (Bowlby)
Rodičovský postoj (+/-)
Interakce s dítětem (Prekopová)
Základní důvěra ke světu (Ericson)
Klima ve skupině
Vztah k lidem