LXIV Zájmena neurčitá utvořená od tázacích zájmen částicemi -to, -Hn6y;u>, -jih6o, KÓe- se skloňují jako tato zájmena tázací (któ-to, Koró-TO, KOMý-TO ...; HTÓ-HHOyab, Heró-HHÔyab, ieMý-HH6y;u> neň-TO, Hi>eró-TO, HbeMý-TO ...). U zájmen utvořených částicí KÓe- se ve vazbách s předložkami klade předložka mezi částici a zájmeno: KÓe-KTÓ, KÓe-Koró, KÓe y Koro, Kóe--KOMý, KÓe k KOMý, KÓe-KČM, KÓe c KéM atd. jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r ž. r. stf. r. l.p. 2.p. 3-P. 4.p. (živ.) 6.p. 7.p. llIiHlJ HéKaa HéKOH, HéKOeH HéKoň.HéKoeň HéKyio O HéKOH, HéKoeň HéKoň, HéKoeň (HéKOK), HéKoeio) HéKoe HéKoero HéKoeMy HéKoe O HéKOeM HéKHM, HéKOHM HéKHe HéKHX, HéKOHX HéKHM, HéKOHM HéKHe (HéKHX, HéKOHX) 0 HéKHX, HÓKOHX HČKHMH. HéKOHMH Neurčité zájmeno hókto (např. Héicro nerpÓB jakýsi Petrov, jistý Petrov) se užívá v 1. pádě. Neurčité zájmeno Henro (např. hóhto crpauiHoe něco hrozného) se užívá pouze v 1. a ve 4. pádě. Zájmena záporná l.p. 2.p. HHKTÓ HHKOrÓ HHHTÓ HHMeró HéKoro Hénero 3.p. 4.p. HHKOMý HHKOrÓ HHMeMy HHHTÓ HeKOMy HéKoro HeneMy Hénero 6.p. 7.p. HH 0 KOM HHKÓM HH 0 HeM HHMéM Hé 0 KOM HéKeM Hé o neM HéneM Záporná zájmena HéKoro, Hénero nemají tvary 1. pádu. Předložky se kladou mezi hh (He) a zájmeno: hh k KOMý, Hé k KOMý, hh nepea KeM, Hé nepea KeM, hh c kcm, Hé c KeM. HnKaKÓň se skloňuje jako hóbuh, HHiéň se skloňuje jako neň. (I zde se kladou předložky mezi hh a zájmeno, např. hh c m>eň nÓMombio, hh c KaicHM npczuioHcéHHeM). LXV ČÍSLOVKY Podle významu rozlišujeme číslovky 1) základní (oähh, Äßa, TpH ...); 2) řadové (népBUH, btodóh, TpéTHň ...); ^xa^^^^^^^^^^^^ 3) hromadné (aBÓe, Tpóe, néTBepo ...); 4) neurčité (MHÓro, Májio, hcmhóto ...). Podle toho, jak jsou číslovky utvořeny, dělíme je na jednoduché (např. oähh, népBuň, cto) a složené (např. onHHHajmaTb, aBÁjman, TpH, flBécTH afieH&auarbiň, aBáJman. népBuň). Číslovky základní 1 OOTH. OÄHá, OflHÓ 2 flBa, aae, ;n»a 3 TpH 4HenJpe 5 rwn> 6 uiecTb 7 ceMb 8 BÓceMb 9 fléBJTTb 10 fléCJTTb 11 oaHHHazwaTb 12 ABeHáďuaTb 13 TpHHáauaTb 14 leTbrpHaauaTb 15 rwTHáÄuaTb 16 uiecTHá/niaTb 17 ceMHámtaTb 18 BoceMHáauaTb 19 ÄeBJíTHáaiJaTb 20 flBáímaTb 21 ^BáflliaTb OÄHH 22 aBáauaTb ^Ba 23 aßaauaTb TpH 30 TpHauaTb 40cópoK 50 rMTb^ecáT 60 uiecTbaecáT 70 céMbaecaT 80 BÓceMbaecjrr 90 aeBJíHÓCTO 100 CTO 101 CTO OJUHH 102 cto ÄBa 110 CTO flécJITb 120 cto aBázmaTb 140 CTO CÓpOK 200 ÄBéCTH 300 TpHCTa 400 HeTbipecTa 500 rwTbcÓT 600 uiecTbcÓT 700 ceMbcÓT 800 BoceMbCÓT 900 aeBHTbCÓT 1 000 Tbicjina 1 100 TbICflHa CTO 1 200 TbICJIHa JBéCTH 1 300 Tbicjina TpHCTa 2 000 Äße TbicflHH 3 000 TpH TbICflHH 4 000 HeTÚpe túcjihh 5 000 rurrb túcjpi 1 000 000 mhjuihóh 2 000 000 ABa MHJinHÓHa 5 000 000 rurrb mhjuihóhob 1 000 000 000 MHJWHápfl LVI PŘÍDAVNÁ JMÉNA Ruská přídavná jména se skloňují, mají tvary jednotného a množného čísla a mužského, ženského a středního rodu. Část přídavných jmen (jakostní přídavná jména) tvoří tvary druhého a třetího stupně a mají nesklonné jmenné tvary (6éaHbiH - óéjjeH). Malou skupinu představují nesklonná přídavná jména cizího původu jako 6«k, rumccé, xáKH ap. Skloňování přídavných jmen Tvrdá přídavná jména jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. (živ.) 6.p. T.p. kudli HÓBaa HÓBOH HÓBOH HÓBVW 0 HÓBOH HÓBOH HÓBOe HÓBoro HÓBOMy HÓBOe 0 HÓBOM HÓBblM HÓBbie HÓBblX HÓBblM HÓBbie (hóbmx) 0 HÓBblX HÓBUMH Poznámka: Podle tohoto vzoru se skloňují i přídavná jména s přízvukem na koncovce (MOJioaÓH, MOJioflóro, MOJioaÓMy atd.). Také přídavná jména s kmenem na k, r, x se skloňují podle vzoru hóbuh (např. icpémcHH, xpémcoro, icpéniaie atd.). Měkká přídavná jména jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. (živ.) 6.p. l.p. JléTHHH Jiéraero JiéTHeMy JléTHHH (jiéraero) o JiéTHeM JléTHHM Jiéraaa Jiéraeň Jiéraeň Jiéraioio o jiéraeíí jiéTHeň Jiéraee jiéTHero jiéTHeMy jieroee o jiéraeM JléTHHM JiérHHe JléTHHX JléTHHM JieTHHe (JléTHHX) 0 JléTHHX JléTHHMH jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. (živ.) 6.p. 7.p. BÓJIHHH BÓJiHbero BÓJiHbeMy BÓJIHHH (BÓJiHbero) 0 BÓJIHbeM BÓJIHbHM BÓJIHb» BÓJiHbeň BÓJiHbeň BÓJIHbK) o BÓJiHbeň BÓJiHbeň BÓJiHbe BÓJiHbero BÓJiHbeMy BÓJIHbe 0 BÓJIHbeM BÓJIHbHM BÓJIHbH BÓJIHbHX BÓJIHbHM BÓJIHbH (BÓJIHbHX) 0 BÓJIHbHX BÓJIHbHMH LVII přivlastňovací přídavná jména na -hh, -mh, -ob, -cb jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. ÄéiiyíHKHH aéayuiKHHa aéÄyuiKHHO jjéayuiKHHbi 2.p. ÄéflyuiKHHa aeayuiKHHOH aejryniKHHa aeayKuiHHbix 3.P- aéítyniKHHy ÄejryuiKHHOH aéjryuiKHHy ÄejryíuKHHbiM 4.p. fléflyiHKHH aeayniKHHy aéayniKHHo ÄeayuiKHHu (živ.) (fléayniKHHa) (aéayuiKHHbix) 6.p. o fléayuiKHHOM o jjéjryuiKHHOH 0 JjéÄyíHKHHOM o ÄejryuiKHHbix 7.p. aéflyniKHHMM ÄeÄyniKHHOH fléjrynncHHbiM ÄeayuiKHHMMH Přivlastňovací přídavná jména představují smíšený typ skloňování - některé koncovky se shodují s koncovkami podstatných jmen a některé s koncovkami jmen přídavných. Takto se skloňují přídavná jména cécrpHH, MáMOHKHH, MániHH, otuób, TécreB ap. Vlastní jména na -ob, -hh (IJerpÓB, ITýiHKHH) se v mužském rodě skloňují podle vzoru CTyjjéHT, pouze v 7. p. j. č. mají koncovku -mm (IJeTpOBbiM, nýruKHHbíM); v ženském rodě (IíerpÓBa, ITýuiKHHa) a v mn. č. (IleTpÓBbi, IlýiHKHHbi) se skloňují jako přivlastňovací přídavná jména. V 2. a ve 3. p. j. č. mužského rodu jsou možné též tvary ÄéflyuiKHHoro, fleayiiiKHHOMy. Zeměpisné názvy na -hh, -hh, -ob, -eB, -obo, -eBO se skloňují jako podstatná jména (např. Poctób, PocTÓBa, PocTÓBy ...). V 7. p. j. č. ženského rodu se u všech typů přídavných jmen v knižním jazyce vyskytují též koncovky -oio, -eio (hóbok>, jiéTHeio, BÓJiHbeio, jjéjryuiKHHOio). Stupňování přídavných jmen Druhý stupeň přídavných jmen má jednak tvary složené, jednak jednoduché. Složené tvary vznikají spojením slova 6ónee s příslušným přídavným jménem, např. óójiee hóbmh - novější (óójiee hóbbx, óójiee HÓBoe, 6ónee HÓBwe; 6ÓJiee hóboto, 6ÓJiee HÓBOMy ...), podobně mítkhh - 6ÓJiee mjdtchh, crapbin - 6ónee CTápbiň. Jednoduché tvary druhého stupně se tvoří příponami -ée/-éft (hóbmh - HOBée novější, HHTepécHbiň - HirrepécHee zajímavější), -e (mjitkhh, Márne měkčí). Několik přídavných jmen má v druhém stupni příponu -uie (tóhkhíí, TÓHbuie slabší). Jednoduché tvary druhého stupně jsou neohebné. Příponou -ee tvoří druhý stupeň většina přídavných jmen. U dvouslabičných přídavných jmen je tato přípona prízvučná Míbibiň - MHjiée, 6éirHbiH - ôejniée; v hovorové nebo v básnické řeči může mít též tvar -éň (MHJién, 6eaHéB). Víceslabičná přídavná jména většinou zachovávají prízvuk na kmeni (KpacHBbiií - KpacHBee, jieHHBbiií -JieHHBee), ale ne vždy (např. Becějibiií - Becenée, TJHKějiMH - Taacejiée, ropánnií -ropanée, rojiójjHMH - roJioflHée, xojiojthmh - xoJioflHée). Takto tvoří druhý stupeň i přídavná jména s příponou -htmíí, -hctmíí (např. JtapoBHTbiň - flapoBírree, 3ojiothctmíí - 30JioTHCTee), a také přídavné jméno «ěJiTbiň - aceirree. Příponou -e, která je vždy neprízvučná, tvoří druhý stupeň menší skupina přídavných jmen, která mají před koncovkou souhlásky k, r, x, a, t (s výjimkou výše uvedených přípon --HTMH, -HCTbiií). Připojením přípony -e se tyto souhlásky mění: k - h, r - »c, x - ni, a - tk, T - h, er - m, např. rpÓMKHH - rpÓMHe, crpóniH - crpóace, thxhíí - ráme, mojioäóh - LVIII MOJióace, ooránjň - öorane, rycroň - rýme. U přídavných jmen tvořených příponami -khh, -okhh se v druhém stupni tato přípona někdy vypouští a dochází pak ke změně předcházející souhlásky: 6jih3khh - OJiioKe, riújuatň - rjiáace, bhcókhh - Bbíme. Nejčastější přídavná jména, která tvoří druhý stupeň příponou -e, jsou tato: 6óhkhh - ooňne, i h6khíí - rímne, nryoÓKHň - rjiýÔHce, rópbKHň - rópqe /' rópuie, rpÓMKHH - rpÓMne, AeuiěBwň - fleméane, aoporÓH - aopóace, xatoKHň - aobke, kodótkhh - Kopóne, KpémcHň - Kpéime, Jiěnaiň -jiérne, Mernom - Méiibne, hh3khh - moKe, npocTÓň - npóme, pé;noiň - peace, pé3KHň -pé3ie, cyxóň - cýuie, TBěp^uň - TBěpace, TÓJicnjň - TÓrnne, Tyróň - Týace, ý3KHň - ýace, umpÓKHH - inúpe, HácTbiň - qáme, rácTbiň - mime, ápraň - «pne. Příponou -nie tvoří druhý stupeň tato přídavná jména: aojithh - aójibuie (ale i ÄÓJiee), AajiěKHH - jtájibme (i flánee), crápuň - crápnie (i crapée). Poznámka: Druhý stupeň přídavného jména 6ojh>uióh je óójibuie nebo 6ÓJiee, od Májmiň - MéHbuie nebo MéHee, od cjiájiKHH - cnáme. Od jiného základu tvoří druhý stupeň přídavná jména ruioxóň - xý^ce, xopóumň - jrýnme. Sklonné tvary jrýHiiiHň, xý;minii. crápumň, MJiáaumň, búcuihh, mVíluhh mají význam druhého i třetího stupně. OrápniHň 6paT znamená starší bratr i nejstarší bratr. Předmět srovnání následuje ve vazbách s druhým stupněm po spojce neM nebo se klade v 2. pádě: MáMa mojióhcc neM Tě™ JJitaa nebo MáMa Monóace tcth Jlŕubi. Jednoduché tvary druhého stupně s předponou no- vyjadřují obvykle blíže neurčenou vyšší míru vlastnosti, a to bez srovnání, např. a jhoójhó Haň noKpénne (mám rád dost silný čaj nebo mám rád spíš silnější čaj). Třetí stupeň přídavných jmen má stejně jako druhý stupeň tvary složené a jednoduché. Složené tvary vznikají spojením slova cáMbiň nebo Hanóojiee s příslušným přídavným jménem, např. cáMbiň TpýflHwň, nanóÓJiee TpýflHbiň nejtěžší, cáMbiň nryóoKHň, Han-6ÓJiee nryóÓKHň nejhlubší. Jednoduché tvary třetího stupně se tvoří příponami -chuihh a -áHuiHH (např. Tpy;méňuiHH - nejtěžší, nryooHáiíiiiHň - nejhlubší). Příponu -chuihh v tvarech třetího stupně mají přídavná jména, jejichž kmen nekončí souhláskami r, k, x, např. hóbuh - HOBéňuiHH, BépHwň - BepHéňimiň. Prízvuk těchto tvarů se shoduje s přízvukem druhého stupně. Prízvučnému -ée odpovídá prízvučná přípona -éňuiHfi, je-li přípona druhého stupně neprízvučná, je neprízvučná i přípona třetího stupně, např. MHJiée - MHJiéňuiHH, 6e,zmée - óejHéňuiHň, KpacHBee - KpacÚBeii-uiHH. Příponě druhého stupně -e odpovídá vždy prízvučná přípona -éňuiHň: npocrÓH, npóme - npocréňuiHň, rycrÓH, rýme - rycTéňuinň. Příponu -áHuiHH v třetím stupni mají přídavná jména s kmenem na k, r, x, např. crpóraň - crpoxáňumň, MémcHň - MejibnáňniHň, THXHH - THUiáňuiHH. Přídavná jména 6J1H3KHH, HH3KHH mají třetí stupeň ÓjmacáňiuHň, HiwcáňuiHň nebo hh3iuhh. Přípona -áňuiHH je vždy prízvučná. Třetí stupeň přídavných jmen aoporóň, KopÓTKHň, Mojioaóň je Äpaacáňuuiň, KpaTnáň-uihh, MJiá,aiiniH. Ilnoxóň má třetí stupeň (HaH)xýaiiiHň, xopóuiHň - (HaH)JiýHimiH, 60JIbUlÓH - HanGÓ.IbUJHH, MaJieHbKHň, MájlblH - HaHMénblUHH. Řada přídavných jmen netvoří jednoduché tvary třetího stupně, nýbrž pouze tvary složené. Jsou to přídavná jména s příponami -ck/hh, -cb/uh, -ob/mh, -acT/uň, -hct/mh (např. .zroýÄecKHH, komhhcckhh, aciobóh, rjia3ácrbiH, nnenHCTbiň) a několik dalších, jako např. aanéicHň, flójirnň, pojmou, rópmm, cyxóň, Tyróň. Význam třetího stupně má též spojení tvarů druhého stupně s 2. pádem j. a mn. čísla zájmena Becb, např. MOJióace Bcex, Tpy^Hée Bceró, BÚuie Bcex (nejmladší, nejobtížnější, nejvyšší ze všech). LIX poznámka: Jednoduché tvary třetího stupně někdy neoznačují nejvyšší, nýbrž pouze vysokou míru vlastnosti, např. MHJiéňumň HejioBČK, 3JiéňiiiHň Bpar, CTpo5Káňiuee HaKa3áHHe se překládá do češtiny podle kontextu ten nejmilejší člověk i velmi milý člověk či neobyčejně milý člověk, nejhorší nepřítel i velmi zlý nepřítel, nejpřísnější trest i velmi přísný trest. Předmět srovnání následuje u třetího stupně po předložkách H3 nebo cpcmi (např. cáMbiň TajiáHTJiHBbiň H3 nepBOicýpcHHKOB nebo cpeoň nepBOKypcmwcoB). Jmenné (přísudkové) tvary přídavných jmen se tvoří od jakostních přídavných jmen. Tvar mužského rodu je bez koncovky, v ženském rodě je koncovka -a. v středním rodě -e, v množném Čísle -u (po k, r, x, *, h, ni, m -h), např. KpacHBbiň - KpacŮB, KpacHBa, KpacHBO, KpacHBbi. Měkká přídavná jména tvoří jmenné tvary jen výjimečně, např. HCKpeHeH. cmn>. Jestliže je na konci slovního základu skupina souhlásek, objevuje se ve jmenném tvaru mužského rodu pohyblivé e/ě nebo o, např. óézuiuň - 6éaeH, ôoJibHÓň - 6ÓJieH, flOBÓJIbHMň - ÄOBÓJieH, ýMHblfl - VMěH, HéHCHblň - HÓHCeH, 6jIH3KHň - 6JIH30K, JlÓBKHň - jióbok, nÓJiHbiň - nÓJioH; pohyblivou souhlásku nemají přídavná jména öbicTp, Äo6p, MěpTB. Přídavná jména na -hhwh mají jmenné tvary na -hch, -HHa, -hho, -hhw, např. jyiHHHblň - ÄHHHeH, JUIHHHá, ÄJIHHH0, ÄJ1HHHW, UéHHblň - uéHCH, UCHHa, uéHHO, uéHHbi; přídavná jména na -eHHbiň mají zpravidla jmenné tvary na -eH, -eHHa, -emio, -eHHbi: MHOrOHHCieHHblň - MHOrOHHC^eH, MHOrOHHC^eHHa, MHOrOHHCJieHHO, MHO- roqňc^eHHbi, řidčeji na -eHeH, -eHHa, -eHHO, -eHHbi, např. HeoôbiKHOBéHHuň - Heo6u- KHOBéHeH, HeoÔblKHOBéHHa, Heo6bIKHOBéHHO, HeOÓWKHOBéHHbl. Poznámka: Jmenné tvary netvoří jakostní přídavná jména s příponami -ck/hh, -OB/uň, -ob/óh, -n/biň, -ym/nň, -loui/nň (např. apý»cecKHň, nepeaoBÓň, ycrapéjibiň, 6om>urýuiHH, 3jnóuiHň) a přídavná jména s předponou npe- (npeaóôpbiň). Prízvuk mají jmenné tvary většinou stálý na kmeni, a to zvláště tehdy, jedná-li se o přídavná jména utvořená nějakou příponou, jako např. aoacaJiHBbiň - hoääjihb, .noauuiHBa, flOJKÄJiHBo, flOHCÄJiHBbi; He3HaHHTejibHbiň - He3HaiHTejieH, He3HaHHTejibHa ...; iuieHHCTbiň - njieHHCT, njieHňcra ... Několik přídavných jmen má ve jmenných tvarech stálý prízvuk na koncovce: ropannn - ropáH, ropaná, ropanó, ropHHH, ^ěrKHň - jiěroK, Jiencá, nencó, nencň, Májiuň - Man, Mana, Mano, Majiú, MyapeHbin - My^pěH, MyapeHá, My^peHÓ, My^pemá, páBHbiň - páBeH, paBHá, paBHó, paBHbi, cMeuiHÓň - CMemÓH, CMeumá, CMeuiHÓ, CMenraw, -raacěnbiň -Tjracěn, TJiacejiá, TH5KC1Ó, rušenú, xopóuiHň - xopóiu, xopomá, xopomó, xopouní. Početnější je skupina přídavných jmen s pohyblivým přízvukem ve jmených tvarech. V mužském, středním rodě a v množném čísle je prízvuk na kmeni, v ženském rodě na koncovce: THXHň - THX, THxá, THxo, THXH. Takový prízvuk mají např. přídavná jména Bécen, rojioaeH, rpýcTeH, aópor, )khb, KpénoK, jióbok, mójioä, nycr, póooK, pÓBeH, HécreH, ápoK Některá přídavná jména mají v jmenných tvarech středního rodu a množného čísla dvojí prízvuk: ôejnjň - 6e.i, oe.iá, 6éno, oeibi i 6e;iá, ôeiió, oenú. Stejný přízvuk mají Maji, Mana, Mánó, Májnj, nónoH, nonHá, nónnó, nónnú, yMěH, yMHá, yMHÓ, yMHÚ, bwcók, Bbicoxa, BbicÓKÓ, BbicÓKH, rcryooK, rjryôoKá, rnyôoKÓ, rjiyooKH, umpÓK, uiHpoKá, umpÓKÓ, nnipÓKH. Nová vydám některých slovníků připouštějí nyní ve tvarech množného čísla dvojí přízvuk u řady příd. jmen. která dříve měla většinou jen přízvuk na kmeni: HÓBbiň - hob, HOBá, hóbo, hóbw; stejně: 6éaeH, 6jih30k, BépeH, BpéaeH, rjryn, Äo6p, icpénoic, hóbok, mhu, Hý*eH, nycT. dóbch. cKýneH, cMeJi, crpor, TBěpa, TpýaeH, ý30K, xónofleH, nécTeH ap. LX ZÁJMENA Zájmena představují malou, ale velmi frekventovanou skupinu slov. Podle významu rozlišujeme zájmena: 1. osobní - a, tu, oh (ouá, ohó), mu, bu, ohh; 2. zvratné - ce6á; 3. přivlastňovací - moh, tboh, eró (ee, eró), Ham, Bam, hx; zvratné přivlastňovací cboh; 4. ukazovací - 3TOt, tot, TaKÓň, TaKOBÓň, TaKÓB; 3TOt me, tot me, TaKÓň me, 3Tot cáMuň, tot cáMuň a zastaralé ceň; 5. určovací - Becb, caM, cáMuň, Kkmjam, bcjíkhh, bcAhcckhh; 6. tázací - kto, HTo, KaKÓH. xaKÓB, KOTÓpuH, Heň; 7. vztažná - kto, «no, KaKÓň, Korópuň, neu a zastaralé koh; 8. neurčiti - któ-to, KTÓ-iui6yab, któ-jih6o, KÓe-mó, htó-to, Tró-HH6y;n>, itó-jih6o, KÓe-«rró, hóř-to, qéň-HH6y/u>, néň-JiHOo, KaKÓň-TO, KaKÓň-HH6y.ab, KaKÓň-JiHÔo, KÓe- -KaKÓH. HéKHH, HÓKTO, HÓTTO, HÓKOTOpUH; (Poznámka. Neurčitý význam mají i zájmena ve spojení s yrÓÄHO - kto yrÓÄHO, hto yrÓÄHO kdokoli, cokoli, a také ve vazbách s hh - kto 6u hh npHuiěJi kdokoli přišel nebo ať přišel kdokoli; hto hh roBopár cokoü říká, ať říká cokoli). 9. záporná - hhktó, hhhtó, HHKaKÓň, HHHéň, HéKoro, Hénero. Skloňování zájmen Zájmena osobní jednotné číslo množné číslo l.p. a tu MU BU 2.p. MeHá Te6á Hac Bac 3.p. MHe Te6é HUM Mil 4.p. MeHá Te6jí Hac Bac 6.p. 060 MHe o Te6é o Hac o Bac 7.p. MHoň (mhók>) to6óh (tooókj) HáMH BáMH jednomé číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. 6.p. 7.p. OH eró eMý eró 0 HČM HM OHá eě eň eě o Heň eň (éra) OHÓ eró eMý eró 0 HČM HM OHH HX HM HX O HHX HMH Poznámka: V 7. p. jsou vedle tvarů mhoh, To6óň, eň knižní tvary mhók>, tooóio, éra. Po vlastních předložkách mají zájmena 3. osoby na začátku h (ot Heró, k Heň, c Heň, c Héra, 3a híímh, Ha hhx), po nevlastních předložkách a samostataé však toto h nemají (např. ÔJiaronapá eMý, jjoBÓJieH éra, CKaxcň hm). V 2. p. zájmena OHá se po předložkách ot a y v hovorové řeči vedle tvaru Heě objevuje též tvar Heň (ot Heň, y Heň). LXI Zvratné zájmeno ce6jí nemá 1. pád, dále se skloňuje takto: 2.p. ceo« 3.p. ceoe 4.p. ce6á 6.p. o ce6é l.p. coôoň (cooóra) Zájmena přivlastňovací jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2. p.. 3. p. 4. p. (živ.) 6. p. 7. p. MOň Moeró nočný MOň (Moeró) 0 MOČM MOHM I| IIP- Moě Moeró MoeMý Moe O MOČM MOHM llliíll jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. Ž. r. stf. r. l.p. 2. p. 3. p. 4. p. (živ.) 6. p. 7. p. liľlí» nit lil Háme Hámero HámeMy Háme o HámeM HámHM Hámn HámHx HámHM Hámn (HámHx) o HámHx HámHMH Stejně se skloňuje Bam. Přivlastňovací zájmena pro 3. osobu eró, eě, eró, hx jsou nesklonná (v češtině se zájmeno její skloňuje) a nepřibírají také po předložkách počáteční h (např. nócjie eě BCOBpamero«, k eró 6páTy, c hx nÓMonn>ro). LXII Zájmena ukazovací jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. (živ.) 6.p. 7.p. 3XOX šxoro áTOMy 3T0X (sxoro) 06 3XOM 3XHM 3Ta sxoň 3XOň sxy 06 3XOň 3X0H (3XOK)) 3TO 3xoro 3X0MV 3X0 06 3X0M 3XHM 3XH 3THX 3THM 3XH (STHX) 06 3XHX 3XHMH jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. (živ.) 6.p. 7.p. xox xoró XOMý xox (xoró) 0 XOM xeM xa XOH XOH xy 0 XOH XOH (XÓK>) XO xoró XOMý xo 0 XOM xeM xe xex xeM xe (xex) 0 xex XéMH jednotné číslo množné číslo m. r. ž. r. stř. r. (pro všechny rody l.p. 2.p. 3.p. 4.p. (živ.) 6.p. 7.p. ceň ceró ceMý ceň (ceró) 0 cěM CHM CHÁ ceň ceň CHK) 0 ceň ceň (céio) cné ceró ceMý cné 0 ceM CHM CHH CHX CHM CHH (CHX) 0 CHX CHMH Zájmeno ceň je zastaralé a v současné ruštině se s ním setkáváme jen v ustálených obratech jako äo chx nop, chk) MHHýxy ap. Zájmeno xaicóň se skloňuje jako přídavné jméno HÓBbiň. Zájmeno xaKÓB (xaicoBá, xaKO-bó, xaKOBbi) má pouze tvary 1. pádu. LXIII Zájmena určovací jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p-6.p. 7.p. sit dis BCH Bceň Bceň BCK) 060 Bceň Bceň (Bcéio) BCé Bceró BceMý BCě 060 BCÖM BCeM Bce Bcex BCeM Bce (Bcex) 060 Bcex BCéMH jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. ž. r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. 6.p. 7.p. caM caMoró caMOMý caMoró 0 CaMÓM CaMHM caMá caMÓň caMÓň caMoě (caMý) 0 caMÓň caMÓň (caMÓio) caMÓ caMoró caMOMý caMÓ 0 CaMÓM CaMHM CáMH CaMHX CaMHM CaMHX 0 CaMHX CaMHMH Zájmena cáMbiň, Káacnbiň, BcáKHň, BcánecKHň se skloňují jako přídavné jméno HÓBbiň. Zájmena tázací a vztažná l.p. KXO HXO 2.p. Koro nero J.p. KOMy HeMy 4.p. Koró HXO 6.p. 0 KOM 0 neM l.p. KeM neM jednotné číslo mmožné číslo (pro všechny rody) m. r. ž.r. stř. r. l.p. 2.p. 3.p. 4.p. (živ.) 6-p. 7.p. neň Hberó HbeMý neň (Hberó) 0 HběM HbHM Hba Hi>eň Hbeň HbK) 0 Hběň Hbeň (Hbéio) Hbě Hberó HbeMý Hbě 0 HběM HbHM HbH HbHX HbHM HbH (HbHX) 0 HbHX HbHMH Zájmena Karóň, KOTÓpuň se skloňují jako přídavné jméno HÓBbiň. Zájmeno KaKÓB (KaKo-^ K^KOBÓ, KaKOBÚ) má pouze tvary 1. pádu. LXVI Skloňování základních číslovek jednotné číslo množné číslo (pro všechny rody) m. r. Í.X. stř. r. l.p. 2.p. 3.P. 4.p. (živ.) 6.p. 7.p. OAHH OAHoró OAHOMý OAHH (OAHoró) 06 OAHÓM OAHHM lil! li lili li iliťill m. r. ž. r. stf. r. l.p. ABa ABe ABa 2.p. AByx AByx AByx i.p. AByM AByM AByM 4.p. ABa ABe ABa (živ.) (AByx) (AByx) 6.p. 0 AByx 0 AByx 0 AByx y.p. AByM* AByM* AByMfl l.p. TpH Herúpe 2.p. ipex HeTbipex i.p. TpeM HeTupeM 4.p. TpH Herúpe (živ.) (Tpex) (HeTbipex) 6.p. OTpex 0 HeTbipex l.p. TpeMJi HeTbipbMa Číslovky 5 - 20, 30, 50, 60, 70, 80 se skloňují jako podstatné jméno TeTpáAfc. l.p. naTb OAHHHaAUaTb AßaAuaTb njrrbAecáT 2.p. naxH OAHHHaAUaTH ;iBa;mani rWTHAeCJITH 3.p. nHTH D.uiHiia.inaiii ABaAUaTH rwTHAecjrrH 4.p. n»Tb OAHHHaAUaTb AßaAuaTb njiTbAecsrr 6.p. O lUTTH 06 OAHHHaAUaTH O ABaAUaTH O riÄTHAeCÄTH V.p. nHTbK) OAHHHaAUaTbK) ABaAUaTbK) naTbiOAecjrrbK) Jako mrrb se skloňují číslovky uiecrb až Aécjrrb, AßaAuaTb a TpHAuaTb; přízvuk přechází ve všech nepřímých pádech na koncovku. Číslovky OAHHHaAUaTb až AeBflTHáAUaTb mají ve všech pádech přízvuk na kmeni. Podle mrrbAecáT se skloňují číslovky mecTbAecáT, céMbAecjrr a BÓceMbAecjrr. Číslovka BÓceMb má 7. p. BocbMbió nebo BOceMbió, číslovka BÓceMbAecjrr má 7. p. BOCbMbiÓAecjrrbK) i BOceMbiÓAecjrrbio. Při násobení bývá přízvuk u číslovek rurrb až ;iéB»Tb v 7. p. na kmeni: rwTbio nan. - 5 x 5 (podobně uiécTbK) njrrb atd.). LXVII Pouze dva tvary mají číslovky códok, .icbhhócto a cto: l.p CÓpOK AeBSHÓCTO CTO 2.p. copoKa AeBJIHOCTa era 3.p. copoKa AeBHHOCTa era 4.p. CÓDOK AeBJIHOCTO CTO 0 copoxa O AeBHHOCTa 0 era copoKa AeBSHOcra era Skloňování číslovky nojiTopá (půl druhého, půl druhé): mužský a střední rod ženský rod 1. a 4. p. noirropá (jirrrpa, «6noKa) nojiTopw (6yTb'iJiKH) všechny rody 2.p. 3.p. 6.p. 7.p. nojiýropa (ahtdob, h6aok, ovtmaok) nooýTopa (AÍnpaM, «6AOKaM, 6yTbinKaM) 0 noAýropa (jiHTpax, áÓAOKax, 6yTbLHKax) noJTýropa (jiHTpaMH, KOJioxaMH, 6yTbiJiKaMH) U číslovky nojrropácTa se 4. p. rovná prvému a v ostatních pádech je tvar nojiýropa-era, např. nojrropácTa nrryK, nojiyropacra uiTyx, nonýropaera urrýKaM ... c nojrý-TOpacra urrýKaMH. l.p. ABéCTH TpHcra MeTÚpecra rWTbCÓT 2.p. AByXCOT TpexcoT HeTbipexcoT rWTHCOT i.p. AByMcraM TpěMCTáM HeTupeMcraM riHTHCTaM 4.p. ABeCTH TpHcra HeTbipecra nHTbCOT 6.p. 0 AByxcTáx 0 Tpěxcráx 0 HeTbipěxcTáx O rWTHCTáx /.p. AByMHCTaMH TpeMJICTáMH HeTbipbMacTaMH naTbiocraMH Jako rwTbcÓT se skloňuje uiecrbcÓT, ceMbCÓT, BOceMbcÓT, AeBHTbcÓT. Číslovka Tbicana se skloňuje jako podstatné jméno ženského rodu (např. rpýuia), ale v 7. p. má dva tvary: TbicHHeň a TbicHHbK). Mhjuihóh a MHJMHápA se skloňují podle vzoru 3aBÓA- Poznámka: Počítaný předmět je po číslovkách 2, 3,4 a po složených číslovkách končících na tyto číslovky v 2. p. j. č., např. ABa (TpH, Herúpe) jaBÓ.ia. OKHá, ABe (TpH, HeTÚpe) AéByniKH. Přídavné jméno v těchto spojeních je u podst. jmen mužského rodu a u podstatných jmen středního rodu v 2. p. mn. č., u podstatných jmen ženského rodu v 1., řidčeji v 2. p. mn. č., např. ABa (TpH, Herúpe) HÓBbrx 3aBÓAa, ABa (TpH, Herúpe) óo.ibirnix OKHá, ABe (Tpn, nerúpe) xopóuiHe nebo xopónrax AČByuiKH. Podstatná jména mař, nac mají v 2. p. j. č. přízvuk na kmeni mářa, náca, ale po číslovkách ABa, TpH, Herúpe mají přízvuk na koncovce (ABa inará, Tpn nacá). Podílnost se vyjadřuje předložkou no. Číslovky 2, 3, 4 a 200, 300 - 900 se po ní kladou ve 4. pádě, ostatní číslovky ve 3. pádě, např. Kaacu-in nojr/HHJi no ABa (no TpH, no