_ DEJINY
OBETU
CIPÖN WANGČHUG DEDÄN ŽAGABPA (TSEPON W. D. SHAKABPA)
©.
NAKLADATELSTVÍ LIDOVÉ    NOVINY
O PŘEPISU (TRANSLITERÁCIÍ AVYSLOVNOSTI (TRANSKRIPCI) TIBETSKÝCH SLOV
Ve snaze usnadnit českému čtenáři výslovnost „hrozivě" vyhlížejících shluků hlásek u transliterovaných tibetských slov, předesílám toto stručné objasnění základních, v této práci použitých pravidel jejich českého přepisu (translitera-ce) a výslovnosti (transkripce).
Tibetský pravopis se zformoval v podstatě s vytvořením tibetského písma v 7. století po Kr. a od těch dob již nedoznal podstatnějších změn. Je to tudíž pravopis silně historický, značně se rozcházející se současnou výslovností. Jinak řečeno, v tibetštině existuje velký rozdíl mezi tím, jak se slova píší a jak se dnes doopravdy vyslovují. Proto kvůli přesné identifikaci tibetských slov ve slovnících se v odborné literatuře ustálila praxe uvádět vedle jejich přibližné, v daném případě o českou fonetiku se opírající podoby výslovnostní (v textu knihy a v rejstříku stojí na prvním místě), také jejich přesnou podobu psanou (v rejstříku vytištěnou kurzívou a vsazenou do kulatých závorek),
K transliterovánf třiceti písmen tibetské abecedy slouží tyto české ekvivalenty (v pořadí a uspořádání tibetské abecedy):
ka	kha	ga	nga
ca	čha	dža	na
ta	tha	da	na
pa	pha	ba	ma
ca	echa	dza	wa
za	za	'a	ja
ra	la	sa	sa
ha	a		
Pro českou výslovnost tibetských hlásek, respektive slabik či slov platí tyto zásady:
Souhlásky:
c, £, j, k, 1, m, n, ň, p, s, š, t se vyslovují jako obdobné hlásky v češtině;
b, d, g se vyslovují méně zněle nežli v češtině;
ech, čh, kh, ph, th se vyslovují se slabým přídechem (ch, čh, kh, ph, th);
dz, dž, ng (toto časté i v násloví) se vyslovují jako dz, dž, n ve slovech dzin-kat, džber, banka;
z, ž se vyslovují prakticky stejně jako s, š (v přesné tibetské výslovnosti však ovlivňují tón následující samohlásky či přehlásky);
h se vyslovuje jako české ch;
r se vyslovuje jako zvuk mezi českým r a ž;
w se vyslovuje jako v angličtině;
'a, a, v tibetštině počítané k souhláskám, se vyslovují jako v češtině, rozdíl je však v jejich tónu (v případě 'a jde o tón stoupavý, v případě a o tón rovný}.
Samohlásky a dvojhlásky:
a (á), ai, e (é), eu, i (í), o (ó), u (ú) se vyslovují jako v češtině.
Přehlásky:
ä, ö, ü se vyslovují jako v němčině.
Prefixy (ngondžug, sngon-'džug):
g-, d-, b-, m-, '- (tzv. ačhung ['a-čhung] neboli „malé a") se nevyslovuj! Napr. gču (ču), dpe(pe), bču (ču), mčhi (čhi), 'cTíŕ(čhi). V některých případech však mohou mít vliv na znělost či neznělost základní („kořenové") slabiky-slova, či na její tón,
Prefix d- v kombinaci se základní slabikou ba, bi, bu, be, bo mění její výslovnost na wa, wi, u, e/je, wo. Např. dbang (wang), dbig (wig), dbu (u), dben (en/jen), dboíwo).
Postfixv (džendžug, rdžes-'džug):
-b, -gse vyslovují nezněle, přibližně jako české p, k. Např. mdzub (dzub, vysl. dzup), bdag (dag, vysl. dak).
-rzní oslabeně, respektive mírně prodlužuje výslovnost předchozí samohlásky a samo zůstává němé. Např. dmar (mar, vysl. ma1 nebo má).
-d, -s se nevyslovují, avšak přehlasují předchozí samohlásku a, o, u. Např. sad (sä), bod (bö), bud (bü), las (lä), Jos (jö), dus (du).
-n působí přehlásku předchozí samohlásky a, o, u, avšak zachovává si svou výslovnost. Např. čan (čän), Ion (lön), mun (rnün).
-'se nevyslovuje, zpravidla však mírně prodlužuje předchozí samohlásku, Např. mkhď (kha nebo khá). Ve funkci genitívni pádové koncovky -'('působí u samohlásek a, o, u jejich přehlásku. Např. bkďi (kä), io'i (lö), su'i (sü).
-í za samohláskou a, o, u se lokálně spolu se samohláskou buďto vyslovuje, např. sal (sal), rol (rol), Jul (Jul) - to je praxe, jíž se přidržujeme v českém přepise -, nebo působí její přehlásku, přičemž samo zní oslabeně ä1, ö1, ü1 (sä1, rö1, jü1), nebo zcela mizí a předchozí přehlásku pouze mírně prodlužuje (sä, rö, jü).
Tzv. druhotný postfix (jangdžug, jang-'džug) -s (-gs, -ngs, -bs, -ms) se nevyslovuje. Např, lags (lag), mangs (mang), šubs (sub), khams (kham).
Nadepsaná písmena:
Nadepsaná písmena ra, la, sa se nevyslovují. Např. rdang (dang), Idang (dang), sdang (dang). V určitých případech však mohou mít vliv na znělost či neznělost základní slabiky-slova, či na její tón.
Podepsaná písmena:             .^ vw tb-i^
Podepsaná písmena ja, ra, la v kombinaci s příslušnou základní slabikou--slovem působí četné změny v její výslovnosti: kja, khja, gja se vyslovují přibližně jako české ťa, tha, da. pja se vyslovuje jako české ča, phja a bja jako české čha. mja se vyslovuje ňa.
kra, tra, pra se vyslovují cerebrálně (kakuminálně), přibližně jako zvuk mezi tra a třa.
khra, thra, phra se vyslovují přibližně jako zvuk mezi thra a thřa.
gra, dra, bra se vyslovují přibližně jako zvuk mezi dra a dřa. Ve všech těchto případech r/ř zní oslabené (srov. výslovnost anglického tr ve slově tree, „strom"). -V odborných pracích se pro tyto hláskové a zvukové kombinace používají písmena t, th, d, psaná s tečkou pod, tedy t, th, d.
Podepsané la „zatlačuje" výslovnost základní slabiky. Např. gla (laj, sla (la), blaßa).
Podensanéwa nemá na výslovnost základní slabiky vliv. Např. hwa (ha).
Podepsané TXSfouži k naznačení délky příslušné samohlásky, Např. Po-ťa-la (Potála).
Podepsané ha slouží k vyjádření přídechovosti (zejména u slov sanskrtského původu). Např, gha (gha)., áha (dna), bha (bha), dzha (džha).
Výjimku tvoří kombinace sra, hra, zla, které se vyslovují sa, ša, da. Např. srang(sang), Hrang-had (Sang-hä, Šanghaj), zlum-po (dumpo).
Podepsané pha, připojené k základní slabice ha, slouží k vyjádření v tibetštině neexistující hlásky f. Např. Hphin-lan (Finlän, Finsko).
Slabiky ba, bo ve funkci slovesných nebo jmenných částic se vyslovují wa, wo. Např. snang-ba(nangwa), džo-bo (džowo).
K odlišení kombinace základní slabiky ga- s podepsaným ja (gja) od kombinace prefixu g- se základní slabikou ja se v druhém případě v transliteraci používá tvaru gja. Např. gjang(gjang, stěna), gju (ju, tyrkys).
Výslovnost slabik-slov tvořených kombinací základní slabiky s prefixem, písmenem nadepsaným, podepsaným, případně nadepsaným i podepsaným, postfixem, případně i druhotným postfixem, se řídí kombinací výše uvedených pravidel. Např, limitní případ takové kombinace bsgrigs (tvar minulého času od slovesa sgrig, uspořádat, seřadit), kde i) je prefix, í nadepsané písmeno, g základní hláska, r podepsané písmeno, i znak pro samohlásku i, g postfix, s druhotný postfix, se vyslovuje a transkribuje dig.
Další výslovnostní modality, přesahující rámec této informace, zde nejsou uváděny.
Spojovník (-) vyjadřuje „tečku" (cchegl, kterou se v tibetštině vyznačuje hranice slabiky-slova. V transkripci se zpravidla vypouští. Např. lag-pa (vysl. lag-pa, ruka). Kde jsou však pro to věcné (obsahové) důvody, je v transkripci spojovník ponechán. Např. bka'-blon-bla-ma (kalön-lama, mnišský člen ministerské rady kašag).
SEZNAM MAP                                                      391
Í.Tibet v rámci ČLR / 12
2. Geografická mapa Tibetu / 14-15
3. Tibetské horstvo / 66-67
4. Plán Lhasy / 92
5. Centrální Tibet/ 120
6.Vnitřní aVnéjšíTibet / 214
7. Cesta H. Harrera a P. Aufschnaitera / 248-249
8. Politicko-správní uspořádání Tibetu / 258
9. Utěk dalajlámy ze Lhasy do Indie v roce 1959 / 273 10. Mapa Tibetu / 297
ZDROJE VYOBRAZENI
Josef Ptáček: str. 17
ZdeněkThoma: str 18, 46, 48, 86, 108
JosefVaniš, Vladimír Sis: str. 21, 27, 29, 36, 38,40, 112-113,123, 132, 135, 192,
260, 263 Pavol Breier: str. 39,170-171,187 Viliam Poltikovič: str. 238 Tomki Němec: str. 303
ostatní: archiv redakce
%
i S
< z
N
>
o o
O