Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav religionistiky
studijní obor: religionistika
Michal Procházka
Borobudur
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Luboš Bělka, CSc.
2008
2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
.....................................................
3
Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu této práce doc. PhDr. Luboši
Bělkovi, CSc. za věcné připomínky a odborné vedení.
4
OBSAH
1. Úvod.................................................................................................5
2. Souvislosti vzniku a opuštění Borobuduru. Nástin politické a náboženské situace
na Jávě a v Nusantaře v 5.-10. století...............................................................6
3. Architektonická deskripce Borobuduru.....................................................10
3.1. Skrytá základna................................................................................12
3.2. Čtyři galerie s reliéfy..........................................................................13
3.2.1. Džátaky a Avadány...........................................................................14
3.2.2. Lalitavistara...................................................................................15
3.2.3. Gandavjúha....................................................................................15
3.2.4. Brány..........................................................................................16
3.3. Kruhové terasy.................................................................................17
3.4. Vrcholová stúpa................................................................................18
3.5. Sochy buddhů..................................................................................19
4. Interpretace......................................................................................23
4.1. Borobudur jako reprezentace konceptu tří světů (trilóka)?.........................23
4.2. Interpretace Borobuduru na základě textů..............................................24
4.2.1. Interpretace Borobuduru na základě Lotosové rozpravy
(Saddharmapundaríkasútra).......................................................................25
4.2.2. Interpretace Borobuduru na základě Rozpravy o sestoupení na Lance
(Saddharmalankávatárasútra).....................................................................26
4.3. Borobudur jako hora, stúpa, mandala?..................................................29
5. Závěr..............................................................................................36
6. Obrazová příloha...............................................................................38
7. Seznam použitých zdrojů.....................................................................55
5
1. Úvod
Tématem práce je Borobubur, největší buddhistická stavba na světě, která se
nachází na ostrově Jáva v Indonésii. Práce si klade za cíl architektonickou deskripci
monumentu, nástin a kritické zhodnocení vybraných interpretačních možností jednak
jeho jednotlivých částí, ale i monumentu jako celku. To vše se zasazením problematiky
do historického, kulturního a geografického kontextu Jávy v 5.-10. století.
Z důvodu omezeného rozsahu není možné v této práci problematiku Borobuduru
zcela vyčerpat, a proto řeší pouze některá vybraná témata jeho studia. Výběr témat je
přesto veden snahou poskytnout alespoň základní nástin možných přístupů ke studiu
monumentu.
Vzhledem ke komplexnosti problematiky je z formálního hlediska možné zvolit
různá uspořádání textu, ale prakticky se nelze vyhnout vzájemnému prolínání různých
popisných a interpretačních hledisek. Nejprve je proveden nástin historického a
kulturního kontextu Borobuduru. Další část se zaměřuje na architektonickou deskripci
monumentu, která je nezbytná z toho důvodu, že podoba, v jaké se dochoval do dnešních
dní je primárním zdrojem informací o něm. V rámci této části jsou předloženy některé
dílčí interpretace, které se přímo vztahují k popisovaným částem stavby. Poslední část se
zabývá možnostmi interpretace Borobuduru jako celku, obtížemi, které toto úsilí přináší,
a kriticky reflektuje některé interpretace, jež byly v minulosti publikovány v odborné
literatuře.
6
2. Souvislosti vzniku a opuštění Borobuduru. Nástin politické a
náboženské situace na Jávě a v Nusantaře v 5.-10. století
Podrobná znalost historie Jávy v 5.-10. století by mohla napomoci úsilí o
interpretaci Borobuduru. Hned na úvod je třeba konstatovat, že úroveň vědění v tomto
směru je velmi chabá a přináší spíše zmatky než pomoc.
Poznatky o historii Nusantary (Indonésie)1
uvedeného období pochází ze zdrojů
trojího druhu. Za prvé jde o archeologické nálezy, za druhé o nápisy na kamenech nebo
stavbách, a to na území Nusantary nebo místech, kam dosáhla expanze jednotlivých
království Nusantary (Thajsko, Vietnam, Kambodža). A za třetí textové prameny zejména
čínské (císařské anály a zprávy poutníků) a indické. Problém nápisů tkví v tom,
že jich je k dispozici poměrně málo a navíc často nejsou datované.2
U textových pramenů
­ hlavně záznamech z čínských císařských análů o přijetí poselstev z království
Nusantary ­ je mnohdy problém na základě transliterace z čínštiny určit přesné znění
jejich názvů a lokalizovat je.3
Počátky kulturního vlivu Indie v Nusantaře se datují minimálně od přelomu
našeho letopočtu.4
Toto pronikání bylo důsledkem polohy archipelagu na důležité
námořní trase vedoucí z Indie do Číny (obr. 1). Na pobřeží začaly vznikat osady se
smíšeným obyvatelstvem indických obchodníků a domorodého obyvatelstva. Námořní
doprava byla podpořena monzunovými větry a proudy, které pravidelně mění směr ze
západu na východ a naopak. Při čekání na tyto změny tak na ostrovech trávili čas i mnozí
buddhističtí poutníci, čímž přispěli k objevení a šíření buddhismu na ostrovech
Nusantary.5
Takto například navštívil Jávu a Sumatru v roce 424 kašmírský princ
Gunavarman.6
První království na území Nusantary, doložené nápisy na kamenných sloupech, se
nacházelo na východním Kalimantanu kolem roku 400 a bylo hinduistické. Další nápisy
zanechal král Purnavarman, vládce státu Taruma na západní Jávě, vyznávající
1
Nusantara (,,ostrovní říše") je jméno označující území zhruba shodné s dnešní Indonéskou republikou.
Blíže viz Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2005,
12. Srov. též Oplt, M., Hledání Indonésie, Praha: Panorama 1989, 39.
2
Tento problém lze částečně vyřešit určením přibližné datace založené na zkoumání druhu použitého
písma a jazyka.
3
K tomuto problému viz např. Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie..., 56-57.
4
Ibid., 53.
5
Werner, K., Náboženské tradice Asie. Od Indie po Japonsko, Brno: Masarykova Univerzita 2002, 554.
6
Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie..., 58.
7
višnuismus.7
Důležitá pro rozšíření buddhismu jsou ovšem dvě království, která
existovala na Sumatře v 7.-8. století - Malaja a Šrívidžaja. Dochovalo se o nich poměrně
podrobné svědectví od čínského poutníka I-ťinga, který je v letech 671-695 dvakrát
navštívil. I-ťing píše, že Šrívidžaja byla centrem buddhistické učenosti, v ničem
nezaostávající za Indií, kam přicházeli učenci z celého světa. Byl udiven množstvím
buddhistických textů, které tam byly k dispozici. Podle něj převládala nauka školy
múlasarvastiváda (pouze ve státě Malaja byly v převaze nauky mahájánové), i když
některé nápisy naznačují vzestup mahájány, patrně v návaznosti na působení učence
školy Jógačára Dharmapály.8
Nejstarší datovaný nápis na Jávě je z roku 732 a zmiňuje šivaistického krále
Sandžaju, který byl ve své době významným panovníkem (vládl asi od roku 717).
Někteří autoři ho považují za příslušníka rodu Šailendra (v sanskrtu to znamená ,,Pán
hory"), jehož příslušníci postavili Borobudur. Zda tomu tak opravdu bylo, je nejisté.
Rovněž fakt, zda byl stát Mataram, existující v této době na střední Jávě, pod vládou
Šailendrů nebo jiných králů, není znám.9
Ověřených faktů o dynastii Šailendra není
mnoho. Není jisté, odkud na jih střední Jávy přišla. Někteří badatelé vidí její původ
v Indii, Fu-nanu (starověká Kambodža) a nebo, v souvislosti s expanzí Šrívidžaji, na
Sumatře. Jedním z mála ověřených faktů je, že král Panangkaran (syn Sandžaji?), byl
příznivec mahájánového buddhismu a postavil chrámy Candi Kalasan a Candi Sari.10
Nelze přesně určit, který král dynastie - a kdy - zahájil stavbu monumentu. Existuje sice
soupis králů Šailedra z roku 907 od krále Balitunga, ale ten uvádí pouze jména a nějaká
data (počínaje Sandžajou), ovšem bez jakékoli souvislosti mezi nimi, což přispívá k ještě
většímu zmatení.11
Pokusně lze navrhnout tuto chronologii: Sandžaja (717-746),
7
Ibid., 55-58. Srov. též Oplt, M., Hledání Indonésie..., 40-41. Patrně v tomto státě strávil v roce 412 pět
měsíců čínský buddhistický poutník Fa-sien při svém návratu z Indie. Ve svých pamětech konstatuje: ,,V té
zemi kvete jinověrectví a bráhmanismus, zatímco o buddhismu tam lze sotva co říci." Cit. Fa-sien, Zápisky
o buddhistických zemích, Praha: Aurora 1995, 97.
8
Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie..., 59-62. Srov. též Frédéric, L., Borobudur, New
York ­ London ­ Paris: Abbeville press 1996, 211.
9
Na tento problém existují různé názory. Např. Dubovská ztotožňuje Mataram se Šailendry (Dubovská, Z.,
Petrů, T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie..., 68.), zatímco Frédéric se domnívá, že v této době tam existovala
dvě království ­ jedno pod Šailendra dynastií a druhé pod Mataram dynastií (Frédéric, L., Borobudur...,
207.).
10
Blíže viz. Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie..., 67.
11
Celá problematika historie střední Jávy v 8.-10. století a dynastie Šailendra je natolik rozsáhlá a
komplexní, že není možné ji v rámci této práce podrobně rozebírat. K pozornosti lze doporučit výbornou
studii Jeffreyho Sundberga o státu Mataram, ve které se pokouší o periodizaci a rozbor vzájemných vztahů
jmen z Balitungova seznamu a zároveň kriticky hodnotí práce badatelů, kteří se tomuto tématu věnovali
před ním. Vyjadřuje mírný optimismus o budoucnosti tohoto bádání. Ten plyne jednak z možností nových
technologií, které nám snad umožní přečíst poškozené části některých nápisů, a také z faktu, že jsou stále
nalézané nové nápisy na střední Jávě. Viz Sunbreg, J., The State of Matarám: A Review of Recent Efforts
8
Panangkaran (746-784), Panaraban (784-803), Warak = ?Samaratungga (803-827), Gula
(827-829), Garung (829-847), Pikatan (847-855), Kajuwangi (855-885)....12
Z hlediska
zkoumané problematiky je důležité, že Pikatan nebyl potomek krále z rodu Šailendrů a
na trůn se dostal sňatkem s dcerou Samaratunggy Pramodawardhani. Pikatan byl
hinduista (postavil hinduistický chrámový komplex Lara Jonggrang) a jeho vládou končí
budování buddhistických staveb na střední Jávě i panování buddhismu oddaných
panovníků. Posledním vládcem v oblasti byl Pangkaja (924-929), který z nejasných
důvodů (erupce sopky?) přenesl centrum moci na východní Jávu,13
v důsledku čehož
střední Jáva pozbyla významu a důležitosti.
V důsledku přenesení centra království směrem na východ, změny náboženských
preferencí králů střední Jávy a snad přírodních katastrof, dochází nejpozději ve druhé
čtvrtině 10. století k úpadku významu Borobuduru.14
Monument nebyl úplně zapomenut,
jak o tom vypovídá javánská báseň ze 14. a čínské mince a keramika z 11.-15. století,
které tam byly nalezeny.15
Je však možné, že místní lidé přestali chápat jeho smysl. Je
totiž pravděpodobné, že už v době své slávy a podpory vládnoucí dynastie,16
byl spíše
vyjádřením duchovních aspirací elity tehdejší společnosti. Jáva byla známá náboženskou
tolerancí a sklony k vzájemnému prolínání jednotlivých náboženských tradic, a je možné
položit si otázku, do jaké míry bylo obyvatelstvo schopno rozlišovat složité mahájánové
koncepty od hinduistických a pozůstatků původních kultů. Za doby královské podpory
buddhismu, kdy u monumentu stál zřejmě klášter a mniši byli nápomocni svými výklady
k objasnění smyslu monumentu, to zřejmě nebyl problém. Ovšem v okamžiku, kdy
zanikla tato podpora, a s ní zřejmě i klášter, je celkem pravděpodobné, že nepoučeným
zůstávala složitá a mnohoúrovňová symbolika skryta. Nálezy mincí podporují teorii
navštěvování monumentu poutníky z cizích zemí, definitivní konec tomu ale učinilo
ovládnutí Jávy islámem v 16. století. Borobudur byl ,,znovuobjeven" roku 1814
To Clarify Its History [online]. 2006 [2008-04-12]. Dostupné
z http://www.borobudur.tv/State_of_Old_Mataram.pdf. Srov. též Soekmono, R., Chandi Borobudur.
A Monument of Mankind, Paris: The Unesco Press 1976, 9-12.
12
Chronologie je sestavena s použitím Sunbreg, J., The State of Matarám..., 5-7. a Dubovská, Z., Petrů,
T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie..., 66-71, 482.
13
Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z., Dějiny Indonésie..., 71.
14
Podrobněji viz např. Cílek, V., Zánik Borobuduru v 11. století. Co se stalo?, in Vesmír č. 80, duben
2001, 196-202.
15
Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 28.
16
Pramodawardhani (buddhistická) manželka Pikatana iniciovala stavbu buddhistického komplexu Candi
Plaosan. V Candi Plaosan Lor se našel nápis z roku 842, podle kterého věnovala určitou výměru půdy na
údržbu stavby v Bhúmisambhára, což byl podle některých badatelů Borobudur. Viz Casparis, J. G. de, The
Dual Nature of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur: History and
Significance of a Buddhist Monument, Berkeley: Berkeley Buddhist Studies Series 1981, 61-65.
9
inženýrem H. C. Corneliem, jehož vyslal britský místodržící na Jávě Sir Thomas
Stamford Raffles, velký příznivec historie a umění.17
17
Raffles například napsal knihu o historii Jávy (History of Java, London 1817). Jeho stručný životopis a
podrobnosti objevení Borobuduru viz Grabsky, P., The Lost Temple of Java, London: Orion Books Ltd.
1999, 22-63.
10
3. Architektonická deskripce Borobuduru
Borobudur stojí na planině Kedu, téměř ve středu Jávy,18
obklopen na severu a
východě sopečnými kužely, z nichž některé dosahují výšky přes 3000 metrů, a na jihu
vápencovými útesy vysokými asi 1000 metrů (obr. 2). Byl postaven pravděpodobně mezi
lety 780-85019
na přírodním kopci, jehož tvar byl, jak se zjistilo během rekonstrukce
v letech 1975-83, dotvořen staviteli (obr. 3).
V horizontálním pohledu má tvar desetiúrovňové pyramidy, tvořené směrem k
vrcholu se zmenšujícími se terasami, završené velkou stúpou na vrcholu (obr. 4).
V půdorysném pohledu je možné vidět, že šest spodních teras má čtvercový tvar, tři další
lehce oválný a pouze stúpa na vrcholu má dokonale kruhový tvar. Uprostřed každé strany
je schodiště vedoucí až k vrcholu (obr. 6), strážené lvi (obr. 19, 20).
Tři spodní terasy byly zřejmě postavené ještě před vznikem Borobuduru. Podle
jejich tvaru je možné usuzovat, že je postavili vyznavači původního javánského kultu
předků, pro něž byly tyto stavby typické. To by mohlo částečně vysvětlit jedinečný tvar
monumentu, který nemá nikde v buddhistickém světě obdoby.20
Právě otázka, zda byl
postaven celý podle původního plánu, anebo došlo v průběhu stavby k nějakým změnám,
je naprosto zásadní, pokud jde o interpretaci smyslu monumentu jako celku.
Rozměrům Borobuduru nebyla až donedávna věnována žádná zvláštní pozornost.
K částečné nápravě došlo až při rekonstrukci v letech 1975-1982, kdy byly změřeny
všechny hlavní rozměry (obr. 4, 5). Zjistilo se, že stavba nemá pravidelný tvar. Rozdíl
délek stran při úpatí skryté základny ve směru sever ­ jih a západ ­ východ je asi 6
18
Není pravda, že se monument nachází přesně v geografickém středu Jávy, jak tvrdí nejedna publikace o
něm hovořící. Tím je ve skutečnosti spíše hora Tidar ležící asi 24 km severně od něj.
19
Otázka kdy byl Borobudur postaven, patří mezi vědci k nejdiskutovanějším. Počátkem 20. století se N. J.
Krom domníval, že byl postaven mezi lety 760-800. Novější výzkumy však dataci posouvají spíše do 9.
století, přičemž je téměř jisté několikeré přerušení stavby. Datace mezi roky 780-850 je tedy pouze
přibližná a nelze ji brát jako plně prokázanou. K problému datace viz Casparis, J. G. de, The Dual Nature
of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., 59. Lohuizen-de Leeuw, J. E.
van, The Dvárapála of Barabudur: New Evidence for the Date of the Foundation of the Monument, in
Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., 15-23. Williams, J., The Date of Barabudur in
Relation to Other Central Javanese Monuments, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr.,
Barabudur..., 25-45. Frédéric, L., Borobudur..., 192. Miksic, J., Borobudur..., 25-26.
20
Miksic, J., Borobudur..., 46. L. Frédéric se naopak domnívá, že některé podobně uspořádané stavby
můžeme najít v Indii. Viz Frédéric, L., Borobudur..., 92-94. Diskuse o tom, nakolik je Borobudur
indickým importem nebo svébytným dílem Javánců, se vedou prakticky od počátku jeho akademického
studia. N. J. Krom ho považoval za import z Indie, a dokonce si myslel, že i reliéfy a sochy vyrobili
dovezení umělci z Indie. Dnes však již naprostá většina badatelů považuje monument za svébytné
vyjádření stavitelských a uměleckých schopností Javánců.
11
metrů.21
V roce 2002 publikoval Mark Long novátorskou studii zaměřenou na
architektonický průzkum monumentu.22
Jedná se o velmi obsáhlý materiál založený
částečně na autorově vlastním měření, údajích výboru pro rekonstrukci (Borobudur
Reconstruction Committee) a práci profesora Parmono Atmadiho.23
Long se snaží
dokázat, že celý návrh nejen Borobuduru, ale i chrámů Candi Pawon a Candi Mendut,
ležících v jeho blízkém okolí, byl veden složitou solární, lunární a numerickou
symbolikou, založenou na indických stavitelských tradicích sahajících až k védám. Tuto
studii teprve čeká kritické zhodnocení, nicméně některé její dílčí závěry jsou velice
zajímavé. Předně autor jako první provedl podrobná měření některých částí stavby
(zejména vrcholu obr. 7, 8). Určil velikost základní měrné jednotky tala (t) na 22,9 cm
(jedná se o hodnotu použitou při stavbě Borobuduru, kterou není možno považovat za
univerzální). Když jsou na jejím základě přepočítány rozměry v metrech, lze například
zjistit, že výška (182,576 t) nebo rozměr druhé kruhové terasy, odpovídá téměř přesně
polovině roku. Obvod 4. galerie činí 1080 t (číslo 108 je v indické civilizaci považováno
za posvátné), což Long interpretuje jako dokonalost oddělující vrchol od pozemské
oblasti dole.24
Vzdálenost mezi vrcholem Borobuduru a chrámem Candi Pawon dělená
průměrem hlavní stúpy (1750 m:16,18 m), dá ve výsledku poměr 108:1.25
Severo-jižní
osa Borobuduru je odkloněná o 1,5 stupně směrem na západ, což odpovídá postavení
Polárky na konci osmého století.26
Podobných zjištění tato studie obsahuje velké
množství. Rozbor všech údajů, a interpretací z nich vycházejících, je záležitost, která
vysoce překračuje možnosti této práce. Lze však předložit alespoň několik kritických
postřehů. Za prvé se naskýtá otázka, zda je možné považovat dnešní rozměry monumentu
za totožné s původními plány a původním stavem v 9. století. Od té doby stavba
prodělala několik staletí chátrání a dvě zásadní rekonstrukce. Tento fakt by však mohl
představovat asi nejmenší problém (viz pozn. 49). Za závažnější je možné považovat
technická omezení autorem provedených měření. Některá realizoval pomocí satelitního
21
Frédéric, L., Borobudur..., 22.
22
Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Architectural Survey of Borobudur, Part I-V [online]. 2002
[2008-03-09]. Dostupné z http://www.borobudur.tv/architecture.htm.
23
Atmadi objevil, že návrh monumentu ve vertikální rovině je rozdělen na tři části ­ základ, tělo a hlavu jejichž
vzájemný poměr je 4:6:9 (obr. 4) a na jeho základě určil originální výšku stavby na 41,81 m. Long
zjistil, že tento poměr lze aplikovat na stavbu i v horizontální rovině (obr. 5). Viz Long, M., In Pursuit of
Sacred Science. Architectural Survey of Borobudur's Summit, Part I [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné
z http://www.borobudur.tv/survey_1.htm.
24
Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Architectural Survey of the Rectangular Terrace Levels, Part II
[online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné z http://www.borobudur.tv/survey_2.htm.
25
Long, M., In Pursuit of Sacred Science..., Part I.
26
Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Architectural Survey of Borobudur's Summit ­ Astronomical
Considerations, Part III [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné z http://www.borobudur.tv/survey_3.htm.
12
systému GPS, u něhož je přesnost udávána na +/- 10 m, přičemž v případech, kdy jím
naměřené výsledky souhlasí s potřebami jeho interpretací, je považuje za spolehlivé a
v případech, kdy tomu tak není, se odvolává právě na provedené rekonstrukce, při
kterých mohlo dojít k deformacím a možné nepřesnosti systému.27
V interpretační rovině
je poněkud sporné autorovo časté odvolávání se na nejstarší javánský buddhistiký text
Sang Hjang Kamahjanikan.28
V každém případě studie obsahuje mnoho podnětných a
neotřelých myšlenek a je třeba též ocenit velké množství použitých pramenných i
sekundárních zdrojů.
3.1. Skrytá základna
Hned na nejnižší úrovni se objeví záhada ­ zeď totiž obsahuje 160 reliéfů (200 x
67 cm) s vyobrazeními z textu Mahákarmavibhanga, které ilustrují učení o příčině a
následku činů (obr. 9, 10). Tyto svým zpracováním nijak nezaostávají za reliéfy na
dalších galeriích. Nejsou však vidět, poněvadž jsou skryty za masivní opěrnou zdí, na
které byla navýšena terasa, sloužící k rituálnímu obcházení stavby pradakšina. Část
reliéfů nebyla dokončena, což naznačuje, že rozhodnutí o jejich zakrytí padlo ještě před
dokončením stavby. Na důvody zakrytí reliéfů existují dvě hlavní teorie. Jedna má za to,
že se stavba pod svojí vahou začala sesouvat a opěrná zeď ji měla stabilizovat.
Nezodpovězena zůstává otázka, proč nebyly reliéfy přeneseny na opěrnou zeď. Podle
druhé k zakrytí došlo z důvodu přijetí nových myšlenek, pro jejichž prezentaci již nebylo
těchto reliéfů potřeba.29
Vyloučit nelze ani kombinaci obou důvodů. Tyto reliéfy jsou
důležité i z toho důvodu, že nejsou pouze prostými kopiemi indických vzorů, ale ukazují
život na Jávě v té době.30
27
V tomto bodě je možno doufat, že bude možné provést kontrolní měření po zprovoznění evropského
satelitního systému Galileo, který by měl být díky použití modernějších technologií přesnější. Je však
nutno poznamenat, že autor sám by přivítal nezávislé ověření všech měření, která provedl, jak píše v
závěru studie.
28
Jedná se o kompilaci různých tantrických textů, zahrnující 42 veršů v sanskrtu s komentářem
v javánštině. O relevanci tohoto spisu při interpretaci Borobuduru se vedou mezi badateli spory, poněvadž
byl s největší pravděpodobností sepsán mezi lety 950-975, tedy minimálně 75 let po dokončení
monumentu, což ale samozřejmě nevylučuje možnost, že některé koncepty v něm obsažené mohly být
známé v době stavby monumentu v ústním podání. Někteří autoři kladou vznik jeho nejstarší části do
desátého nebo dokonce devátého století.
29
Frédéric, L., Borobudur..., 94-100. Možný je i výklad, podle kterého je důležitá fyzická přítomnost
reliéfů a jejich viditelnost není podstatná. Viz Bernet Kempers, A., J., Barabudur: A Buddhist Mystery in
Stone, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., 116-117. Krom upozorňuje na zjevný
soulad ve funkci mezi Mahákarmavibhanga a řetězcem podmíněného vznikání (pratítjasamutpáda). Viz
Krom, N. J., Barabudur: Archeological Description, 2 vols., The Hague: Martinus Nijhoff 1927, vol. II,
152.
30
Grabsky, P., The Lost Temple of Java..., 76.
13
Na vnější straně balustrády první galerie jsou vytesána různá ochranná božstva
(jakšové), nymfy (apsarásy), nebeští hudebníci (gandharvové), rostlinné a různé jiné
motivy - všechny pravděpodobně symbolizují, že tato oblast uvnitř nejnižší balustrády je
chráněna a posvátná (obr. 11). Na rohu monumentu a v pravidelných intervalech podél
zdi první balustrády vyčnívají chrliče ve formě mytické vodní příšery (makara), kterou
drží trpaslík (obr. 12). Vpravo i vlevo od schodů jsou další sochy makar se lvy ve svých
ústech (obr. 13, 14).
3.2. Čtyři galerie s reliéfy
Po rituálním obcházení monumentu (pradakšina) návštěvník vstoupí východním
schodištěm do první z pěti čtvercových teras, z nichž první čtyři dolní jsou pokryty 1300
reliéfy ­ pátá slouží jako základna pro tři kruhové terasy a vrcholovou stúpu. Každá
terasa má balustrádu, bránící ve výhledu směrem ven, na které jsou také reliéfy (kromě
páté terasy). Na každé balustrádě jsou niky, z nichž každá obsahovala sochu buddhy (108
na každé straně tzn. dohromady 432 ­ dnes jich však spousta chybí) vysokou 106 cm.
První terasa má jako jediná čtyři série reliéfů, dvě na stěně hlavní zdi a dvě na zdi
balustrády, vždy dvě řady nad sebou.31
Aby je návštěvník viděl postupně, musí obejít
první galerii čtyřikrát, než postoupí na další stupeň. Druhá, třetí a čtvrtá galerie mají
každá dvě série reliéfů, takže každou musí návštěvník projít dvakrát. Aby tedy
návštěvník prošel postupně a důsledně všechny reliéfy, musí čtyři čtvercové galerie
obejít desetkrát, což je celkově asi 5 km. Galerie nejsou přímé, ale mají 4 pravoúhlé
záhyby na každé straně (obr. 6). Protože poutníci sledují reliéfy, obcházejí po směru
hodinových ručiček s monumentem vždy po své pravici, cesta je tedy oživena častými
změnami směru, což člověku brání ve výhledu na delší úsek chodby. Když se člověk
přibližuje k rohu, může nahoře vidět panel s trojúhelníkovými ornamenty. Chrliče vody
zde umístěné mají tvar jako makara na nejnižší úrovni, na vyšších úrovních jsou použity
hlavy Kály (obr. 15, 31).32
Nad těmi je ve výklenku socha buddhy, lemovaná
čtverhrannými pilíři, korunovanými lidskými postavami zvanými gana, jež drží makaru
ve svých rukou. Hlava Kály se ocitá ve středu klenby nad sochou buddhy. Reliéfy jsou
uspořádány tak, že jak se stoupá po monumentu, příběhy jsou komplikovanější a
31
Tato balustráda je také o 0,75 m vyšší než ostatní. Důvodem pro toto řešení byla pravděpodobně snaha
nahradit zakryté reliéfy Mahákarmavibhanga. Viz Frédéric, L., Borobudur..., 100. Srov. též Miksic, J.,
Borobudur..., 40.
32
Mytické monstrum hinduistické a buddhistické kosmogonie, představované démonickou hlavou a snad
symbolizující jednoho z démonů temnoty. Viz Frédéric, L., Borobudur..., 332. Srov. též Miksic, J.,
Borobudur..., 56.
14
abstraktnější. Poutník stoupající vzhůru se proto sám prochází symbolickým vývojem od
,,světa iluzí" k vědění a probuzení.33
Identifikace reliéfů patří k poměrně úspěšným oblastem bádání o Borobuduru.34
Je možná identifikace příběhů, které byly inspirací pro všechny série panelů reliéfů.
Systém jejich číslování, který ve své práci ustanovil N. J. Krom, přebírají všichni
badatelé (obr. 16).35
Vchod do monumentu je na východní straně, což dokládá fakt, že nalevo od
schodů série příběhů začínají. Číslování tudíž začíná na východním schodišti a pokračuje
po směru hodinových ručiček kolem monumentu.
3.2.1. Džátaky a Avadány
Obě řady reliéfů na balustrádě a dolní řada na hlavní zdi první galerie a taktéž na
balustrádě druhé galerie zobrazují různé džátaky (vyprávění o minulých životech
Buddhy) a avadány (pomocí vyprávění o minulých životech světců ilustrují působení
karmického zákona).36
Reliéfy na balustrádě první galerie dohromady čítají 500 panelů
různé velikosti. Ty v horní řadě jsou menší (100 x 62cm), než ty ve spodní (260 x 65cm).
Na balustrádě druhé galerie jsou zobrazeny další džátaky a avadány na 100 panelech
dvojí velikosti (190 x 55cm a 85 x 55cm).
Protože není (až na jednu výjimku) k dispozici žádný text, u kterého by pořadí
příběhů odpovídalo tomu na monumentu, podařilo se určit pouze ty scény, které obsahují
výrazné ikonografické záchytné body. Téměř polovina panelů tak vzdoruje úsilí o
identifikaci konkrétních příběhů.37
Zajímavým rysem je, že na reliéfech Borobuduru
nejsou zobrazeny detaily scén, kdy bódhisattva obětuje sebe nebo části svého těla proto,
33
Miksic, J., Borobudur..., 40-42.
34
Kompletní fotodokumentace reliéfů je k dispozici v Frédéric, L., Borobudur..., 218-331. V elektronické
podobě jsou on-line dostupné na http://rubens.anu.edu.au/htdocs/bycountry/indonesia/borobudur/#maps
[online] [2008-06-08]. Poměrně podrobný popis příběhů na jednotlivých panelech viz Miksic, J.,
Borobudur..., 65-145. Velmi podrobný je Krom, N. J., Barabudur...,vol. I, II. Vzhledem k datu vydání je
třeba k této práci přistupovat obezřetně, protože mnohé Kromovy hypotézy již byly vyvráceny. A například
text Bhadračarí na 4. galerii ještě nebyl identifikován v době, kdy psal tuto studii. Nicméně v některých
dílčích aspektech se stále jedná o hodnotné dílo.
35
Viz Krom, N. J., Barabudur..., vol. I, II.
36
Základní přehled džátak a avadán viz Holba, J., Legendární životopisy Gautamy Buddhy, in Džátaky:
příběhy z minulých životů Buddhy (přeložil Dušan Zbavitel), vyd. 2, Praha: DharmaGaia 2007.
37
Fontein, J., Notes on the Játakas and Avadánas of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W.,
Jr., Barabudur..., 85-87. Jedinou částí, u které lze téměř jistě určit text, který byl předlohou, jsou panely
IBb 1-135 zobrazující příběhy ve stejném pořadí jako sbírka Džátakamála (také známá jako
Bódhisattvávadánamála) od Árjašúry ze 4. století n. l. Viz Krom, N. J., Barabudur..., vol. I, 312-316.
15
aby pomohl druhým,38
a také fakt duplikace některých příběhů ­ například Šašadžátaka
je zobrazena minimálně třikrát.39
Důležitý je také postřeh, že avadány první a druhé
galerie mají zřetelně před-mahájánové rysy, protože v těchto příbězích je Buddha ještě
zobrazený jako lidský tvor, doprovázený obyčejnými smrtelníky. Patrná je však tendence
pokládat Buddhu za objekt bhakti. Přesto pokročilejší lidová mahájánová představa spásy
pomocí uctívání bódhisattvů dosud není patrná. Naproti tomu avadány, zobrazené
v rámci reliéfů z Gandavjúhy (na 2.-4. galerii), jsou obydleny nespočetnými buddhy a
bóddhisattvy a bhakti je jejich hlavní motiv.40
Tento rozdíl by mohl naznačovat posuny v
autoritě přikládané textům a učení různých buddhistických škol v průběhu stavby.
3.2.2. Lalitavistara
Horní řada 120 (276 x 80 cm) reliéfů na hlavní zdi první galerie je vytvořená
podle textu Lalitavistara ­ ,,Podrobně o hrátkách (Buddhova života)" ­ původně asi
sarvástivádská sútra později přepracovaná z mahájánových hledisek. Popisuje poslední
dva Buddhovy životy až do jeho prvního kázání v Antilopím háji (mrgadáva), a to
v próze i ve verších.41
Na monumentu není ilustrován celý text, ale pouze vybrané části.
Pro způsob zobrazení Lalitavistary platí totéž, co bylo výše řečeno o džátakách a
avadánách první a druhé galerie, zdá se, že se stavitelé řídili nějakou starší verzí textu
ještě neobsahující plně vyvinuté mahájánové vlivy.42
3.2.3. Gandavjúha
Příběh Sudhany hledajícího nejvyšší pravdu (460 reliéfů 2.-4. galerie) podle textu
Gandavjúha, zabírá 128 panelů hlavní stěny 2. galerie (každý měří 192 x 114 cm kromě
těch za branou, které mají 150 x 114 cm). Pokračuje na hlavní stěně 3. galerie (88 panelů
měřících 130 x 104 cm) a na balustrádě (88 panelů měřících 130 x 104 cm), potom na
balustrádě 4. galerie (84 panelů ve 2 velikostech: 204 x 60 cm za výklenky, jinak 104 x
38
Fontein, J., Notes on the Játakas and Avadánas of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W.,
Jr., Barabudur..., 101.
39
Krom to považuje za důkaz pro svou teorii, že v Borobuduru nebyly ilustrovány džátaky z jednoho, ale z
několika textů. J. Fontein naproti tomu argumentuje například obsahem Mahávastu, kde zjistíme, že
legenda Buddhova narození je vylíčená nejméně čtyřikrát. Nejen ve velké sbírce džátak z Pálijského
kánonu, ale dokonce v mnohem menších sbírkách se vyskytují duplikace příběhů. Text nebo texty, kterými
se řídili tvůrci Borobuduru, zřejmě obsahovaly podobné duplikace. Ibid., 98-99.
40
Ibid., 106.
41
Miltner, V., Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Libri 2002, 139.
42
Fontein, J., Notes on the Játakas and Avadánas of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W.,
Jr., Barabudur...,105.
16
60 cm), než dosáhne svého závěru na hlavní stěně 4. stupně (72 panelů 250 x 100 cm).43
Gandavjúha ,,Souhrn o hrbolku (na lbi Buddhově)" je závěrečnou a nejdelší částí
Buddhávatansakasútry, nemající souvislost s ostatním textem.44
Na hlavní zdi 4. galerie
je zobrazena závěrečná část Gandavjúhy zvaná Bhadračarí, jenž je ve verších, kterou
někteří autoři považují za pozdější dodatek.45
Množství reliéfů na Borobuduru, které
vycházejí z Gandavjúhy naznačují, že tento text měl pro stavitele mimořádnou důležitost.
To vedlo až k úvahám o možnosti jeho hlavní role při architektonickém návrhu stavby.46
Gandavjúha začíná popisem Buddhy a Samantabhadry v zahradě s Maňdžušrím a
ctnostnými lidskými králi obklopenými 5000 bódhisattvy. Žádají Buddhu, aby jim
předvedl nějaký zázrak, jenž provede ponořením se do meditace zvané ,,zjevení lva", jež
způsobí, že se objeví krásné vize. Většina textu je opakovaný výčet ze Sudhanovy dlouhé
cesty, kdy navštívil mnoho (110) duchovních učitelů, zvaných v textu kaljájamitra
(,,Šlechetní přátelé"). Každý z nich mu předá moudrost, než ho pošle k dalšímu guru.
Sudhana časem dosáhne nebeského paláce Maitréji, budoucího buddhy.
Jedním z nejzajímavějších rysů Borobuduru je rozdíl v důrazu, který stavitelé dali
na určité části příběhu, v porovnání se psanou verzí, kterou máme k dispozici. Uvedené
verze textu zaměřují téměř všechnu svou pozornost na Sudhanovy návštěvy učitelů, než
dosáhne paláce Maitréji. Jen asi desetina vyprávění popisuje, co se stane, když tam
dorazí. Důraz na reliéfech v Borobuduru je naprosto opačný. Putování Sudhany je
přiděleno jen 126 panelů, zatímco zbývajících 334 popisuje scény a události, které se dějí
po jeho příjezdu do paláce Maitréji, stejně jako jeho setkání se dvěma dalšími
nadpřirozenými učiteli: s buddhou Maňdžušrím a bódhisattvou Samantabhadrou. Právě
Samantabhadra má tu čest předat Sudhanovi nejvyšší moudrost. Vrchol celé série 1460
reliéfů na Borobuduru nastane, když Sudhana skládá slib, že bude následovat příklad
Samantabhadry.47
3.2.4. Brány
Borobudur měl původně brány završené oblouky jen u vchodu na 3. a 4. galerii,
později však byly přidány i na 1. a 2. stupeň. Většina bran zmizela, ale některé zbyly ­ ve
43
Miksic, J., Borobudur..., 43.
44
Miltner, V., Malá encyklopedie buddhismu..., 113.
45
Gómez, L., O., Observations on the Role of the Gandavyúha in the Design of Barabudur, in Gómez, L.,
O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., 183.
46
Ibid., 173-194. Gómez dochází k závěru, že takováto interpretace je obtížně prokazatelná, protože
vysvětluje pouze malou část hlavních aspektů monumentu.
47
Miksic, J., Borobudur..., 127.
17
východním vchodu na 4. galerii a na severním vchodu na okrouhlou terasu. Brány jsou
zdobené. Hrůzu nahánějící hlava monstra Kála tvoří vrcholek oblouku, kterým musí
návštěvník projít. Když se tou bránou prochází, vypadá to, jako by se vstupovalo do jeho
tlamy, i když nemá spodní čelist. Místo toho mu volně visí květiny z jeho horního rtu a
vstup je ohraničen plameny s více makarami na každé straně, vyhlížejících ven. Brány se
na jednotlivých úrovních liší. Ty na třech nižších stupních jsou ozdobeny kinnarami mytickými
bytostmi napůl člověk a napůl pták, usazenými pod čelistí Kály. Poslední
brána vedoucí od čtvercových galerií k horním terasám je úplně jiná. Kinnarové jsou zde
nahrazeni ršii (věštci nebo světci), jak posypávají květy ty, kteří touto poslední branou
prošli do otevřeného prostoru kruhových teras (obr. 18).48
Kála na vrcholu bran zjevně
symbolizuje poutníkovu ,,smrt" a ,,znovuzrození" na vyšší úrovni vědění, čemuž
odpovídá i postupně stoupající abstraktnost reliéfů, jejichž pochopení vyžaduje stoupající
poučenost adepta duchovního pokroku. Odlišný vzhled brány na čtvrté galerii napovídá,
že stavitelé monumentu chápali přechod ze čtvercových galerií na kruhové terasy za
změnu vyššího řádu.
3.3. Kruhové terasy
Poté co člověk projde ze čtvrté galerie poslední branou, ocitne se na poslední
čtvercové terase, která tvoří základ pro celý vrchol Borobuduru. I tato terasa má
balustrádu, nejsou na ní ale už žádné reliéfy, pouze niky se sochami buddhů. Na rozdíl od
čtyř spodních teras sochy mají stejnou mudru na všech světových stranách.
Tři další terasy bývají popisovány jako kruhové, ve skutečnosti však mají spíše
elipsovitý půdorys (viz obr. 7, 8). Naskýtá se otázka, zda tento tvar mají záměrně či zda
šlo o nepřesnost při stavbě. Ani rekonstrukce vrcholu provedená Theodorem van Erpem
mezi roky 1907-1911 nepřinesla konečnou odpověď, ačkoli většina badatelů považuje
tento tvar za úmyslný.49
Mohlo by jít o přechodnou formu mezi čtvercovými terasami
dole a dokonale kruhovou vrcholovou stúpou.
Po obvodu kruhových teras je 72 stúp ­ 32 na nejnižší terase, 24 na střední a 16
na nejvyšší. Stúpy nejsou plné, ale sestávají z kamenného mřížoví konstruovaného tak, že
je celý povrch perforovaný pravidelnými geometrickými kosočtvercovými otvory na
48
Ibid., 43-44.
49
Proti možnosti chyby při stavbě mluví i skutečnost, že během poslední rekonstrukce, archeologové
zjistili, že zdi první galerie mají sklon víc než 1 stupeň. Mysleli si, že to byla stavitelská chyba a pokusili se
postavit zdi svisle, ale zjistili, že toto řešení by nedovolilo rohům setkat se. Ačkoli se tato poznámka netýká
kruhových teras, poměrně dobře ilustruje preciznost, s jakou byl monument postaven a možnost chyby
takřka vylučuje. Long, M., In Pursuit of Sacred Science..., Part I.
18
prvních dvou terasách (64 otvorů uspořádaných ve čtyřech řadách po šestnácti), a
čtvercovými na třetí (40 ve čtyřech řadách po deseti). Návštěvníci teras, kteří se dívají do
těchto otvorů, mohou uvnitř vidět kamenné sochy buddhy v životní velikosti sedící v
lotosové pozici (padmásana) a s rukama v pozici roztočení kola Zákona
(dharmačakramudrá) (obr. 21). Stúpy mají průměr mezi 3,4 m a 3,8 m a jsou 3,5 až 3,75
m vysoké.50
Anda neboli těla stúp mají tvar zvonu a stojí na podstavcích ve tvaru
dvojitého lotosu vysokých asi 1 m. Stúpy mají na vrcholu oktagonální tyče (jašti), jež
stojí na základech zvaných harmiká a někdy byly používány k uchování ostatků.
Harmiky jsou na dvou nižších terasách čtvercové a oktagonální na třetí. Stúpy byly časem
vyrabovány lovci pokladů a možná kdysi obsahovaly nějaké vzácné předměty. Van Erp
je rekonstruoval, ale jen na polovinu z nich našel původní kameny, takže jsou tam i
otesané náhrady.51
3.4. Vrcholová stúpa
Dominantou celého monumentu a bodem, k němuž směřuje celý postup poutníka,
je vrcholová stúpa umístěná v geometrickém středu stavby. Její průměr je 16,18 m.52
Harmiká má tvar čtverce se stranou dlouhou 4,5 m a výškou 1 m. Jašti z ní rostoucí má
oktagonální tvar a průměr 4 m ve spodní části, její vrchní část však chybí.53
Sporná je
otázka, zda na jašti někdy byly slunečníky (čhattrávalí). Frédéric to považuje za
nepravděpodobné, protože pak by bylo možno logicky očekávat, že všechny perforované
stúpy kruhových teras budou mít slunečníky také. Tyto je však nemají a nemá je ani
žádná z malých okrasných stúp kolem nik na zdech balustrád. Proto se zdá
pravděpodobné, že nepřítomnost slunečníků byla úmyslná a sloup centrální stúpy byl
zakončený stejně jako stúpy kruhových teras.54
Miksic se domnívá, že na jašti původně
bylo třináct slunečníků, ale nijak to nedokládá.55
Tuto záležitost se patrně již nepodaří
rozluštit. V literatuře sice nejsou zmínky o tom, že by se našly nějaké jejich zbytky nelze
však vyloučit, že byly vyrobeny z netrvanlivých materiálů.
Když van Erp restauroval horní část monumentu, našel vrcholovou stúpu rozbitou
a objevil tak uvnitř prázdný prostor o průměru 3 m a výšce 5 m. Nad tímto prázdným
prostorem byl ještě jeden menší, pravděpodobně navržený ke zmenšení hmotnosti stúpy.
50
Miksic, J., Borobudur..., 44. Frédéric udává rozměry mírně odlišné. Viz Frédéric, L., Borobudur..., 108.
51
Miksic, J., Borobudur..., 44.
52
Long, M., In Pursuit of Sacred Science..., Part I.
53
Frédéric, L., Borobudur..., 111.
54
Ibid., 111.
55
Miksic, J., Borobudur..., 44.
19
Nevíme, zda tento prostor obsahoval nějaké předměty. Existuje svědectví, že obsahoval
nedokončenou sochu buddhy Akšóbhji s gestem dotyku země (bhúmisparšamudrá). O
tom, jestli tam tato socha byla původně, se vedou polemiky. Krom, který sochu zkoumal,
ji považoval za vyřazený zmetek a pochybuje, že by takto nedokonalý výtvor mohl být
úmyslně umístěný v nejdůležitější části monumentu. Zároveň zpochybňuje hodnověrnost
nálezu a zvažuje možnost, že sochu tam umístili javánští dělníci.56
Tezi o novodobém
umístění sochy ve volném prostoru vrcholové stúpy podporuje i fakt, že první evropští
cestovatelé, kteří navštívili Borobudur, ji v něm neviděli. Fréderic se také kloní ve
prospěch prázdné vrcholové stúpy, která nanejvýš obsahovala nějaké relikvie, jež
zmizely. Považuje za nemožné a zbytečné skrýt buddhu, který náleží do oblasti forem
(rúpadhátu), uvnitř centrální stúpy, která sama o sobě symbolizuje celou nauku a
všechny buddhy a představuje oblast beztvarosti (arúpadhátu).57
3.5. Sochy buddhů
Celkem 504 sochy buddhů58
představují jeden z největších interpretačních
problémů, jehož vyřešení by velice pomohlo pochopení smyslu Borobuduru jako celku.
Nalézá se na něm šest typů soch, které se liší tím, jaké mají gesto rukou (mudrá) (viz obr.
22-27). Jsou rozmístěny tímto způsobem: v nikách balustrád prvních čtyř čtvercových
galerií 96 na každé světové straně (368 dohromady), 64 v nikách balustrády páté
čtvercové galerie a 72 v perforovaných stúpách tří kruhových teras. Právě počet šesti
typů činí problém, protože většina známých zobrazení ať už mahájánových nebo
vadžrajánových, obsahuje pouze pět dhjánibuddhů, z nichž čtyři hlídají každý jednu
světovou stranu a pátý nadhlavník.
Na čtyřech spodních terasách jsou sochy dhjánibuddhů umístěny tak, že hledí
směrem ven a díky svému vysokému umístění jsou vidět zdaleka. Na východní straně je
Akšóbhja, který představuje historického Buddhu Šákjamuniho s gestem dotyku země
(bhúmisparšamudrá). Odpovídá historickému buddhovi Kónakámunimu a bódhisattvovi
Vadžrapánimu. K jihu je Ratnasambhava, který představuje Buddhu s gestem plnění
slibů (varadamudrá). Odpovídá historickému buddhovi Kášjapovi a bódhisattvovi
56
Krom, N. J., Barabudur..., vol. II, 159-172.
57
Frédéric, L., Borobudur..., 114.
58
Za umělecký vzor soch Borobuduru bývá považován styl sochařství z období guptovské dynastie, který
se na Jávu dostal prostřednictvím styků s dynastií Pálů ze severovýchodní Indie. Viz Klimtová, Z., Na
cestě jihovýchodní Asií, in Obraz Buddhy Šákjamuniho v asijském umění, Praha: Národní galerie 1996, 14-
15. Srov. též Auboyer, J., Goepper, R., Umění dálného východu, Praha: Artia 1972, 89-90.
20
Ratnapánimu. Směrem na západ je Amitábha (obr. 28), který představuje historického
Buddhu Šákjamuniho, s gestem meditace (dhjánimudrá). Odpovídá historickému
buddhovi Šákjamunimu a bódhisattvovi Avalókitéšvarovi. K severu je Amóghasiddhi,
který představuje Buddhu chráněného před živly nágským králem (zemní démon ve
formě hada). Má gesto nebojácnosti (abhajamudrá). Odpovídá budoucímu buddhovi
Maitréjovi a bódhisattvovi Vadžrapánimu.59
Identifikace soch na balustrádě páté čtvercové galerie je poměrně obtížně
řešitelným problémem. Teoreticky by to měl být dhjánibuddha nadhlavníku Vairóčana,
který bývá umístěn ve většině mandal ve středu jako hlavní buddha. Ale kteří jsou v tom
případě buddhové z perforovaných stúp na kruhových terasách? Šedesát čtyři buddhů
podél páté balustrády má gesto vyučování nauky (vitarkamudrá).
Frédéric se domnívá, že buddha plnící funkci přechodu mezi čtyřmi směrovými
dhjánibuddhy prvních čtyř balustrád a řídícím buddhou Vairóčanou, by musel
symbolizovat dokonalé (pozemské) vědění. Proto on ještě náleží k světské oblasti
čtvercových teras, ale bez rozlišení pokud se týče směru (gesto vitarkamudrá na všechny
světové strany). Proto tedy buddha reprezentovaný na páté balustrádě, nemůže být nikdo
jiný než bódhisattva Samantabhadra.60
Tato interpretace má hlubokou vnitřní logiku
vzhledem k tomu, že jeden z hlavních dhjánibódhisattvů Samantabhadra je uctíván jako
ochránce všech, kdo vykládají nauku, a zároveň bývá podřízen nejvyššímu buddhovi
Vairóčanovi,61
jehož sochy jsou s největší pravděpodobností umístěny v perforovaných
stúpách tří kruhových teras. Dalším argumentem pro tento výklad jsou reliéfy na hlavní
zdi čtvrté galerie zobrazující Samantabhadru, jak pokládá své ruce na hlavu učedníka
Sudhany a potvrzuje jeho dosažení samádhi.
Ve zvláštní formě buddhismu prezentované v Borobuduru proto lze najít pět
džinů62
(čtyři směrové džiny a Samantabhadru), plus nejvyššího buddhu Vairóčanu, (v
perforovaných stúpách). Tři kruhové terasy by potom znázorňovaly moudrost
Samantabhadry. Skutečnost, že tam je šest džinů, spíše než pět z tradic nauk
převládajících v době budování Borobuduru, může podporovat tezi, že tento monument
59
Frédéric, L., Borobudur..., 182. Toto dělení odpovídá rozmístění na Borobuduru, ale je pouze jedno
z možných. Werner například zmiňuje pro buddhu jižního směru gesto dávání (dánamudrá) a jako
bódhisattvu severního směru Višvapániho. Srov. Werner, K., Náboženské tradice Asie..., 198-199.
60
Ibid., 184.
61
Lexikon východní moudrosti, Olomouc: Votobia 1996, 374-375.
62
Frédéric toto označení používá jako ekvivalentní označení dhjánibuddhů. Viz Frédéric, L., Borobudur...,
176.
21
byl spojený s jógačárovými školami. Vrcholová stúpa by pak představovala koncept
prázdnoty šúnjatá.63
Sedmdesát dva buddhů uvnitř perforovaných stúp tří kruhových teras jsou všichni
stejní, s gestem roztočení kola Zákona (dharmačakramudrá) typické pro Vairóčanu
nejvyššího buddhu, který symbolizuje šíření buddhistického zákona. Odpovídá mu
historický buddha Krakuččhanda a hlavní bódhisattva Samantabhadra,64
který šíří učení
do všech směrů. Toto by vysvětlovalo, proč jsou sochy uspořádané v kruhu a jsou
všechny stejné. Buddhové na prvních dvou kruhových terasách jsou částečně viditelní lépe
než ti na poslední kulaté terase, kde mají stúpy méně otvorů. Tyto poslední
perforované stúpy proto fungují jako přechod mezi napůl viditelným a neviditelným,
symbolizovaným masou vrcholové stúpy právě tak, jako buddhové prvních dvou
kruhových teras tvoří přechod mezi viditelnými buddhy čtvercových galerií a téměř
úplně neviditelnými z poslední terasy. To by symbolizovalo postup poutníka potom, co
dosáhl nejvyššího vědění (reprezentovaný sochami na páté balustrádě), kdy on postupuje
k prázdnotě (šúnjatá) představované vrcholovou stúpou.65
Tato interpretace soch Borobuduru založená na práci L. Frédérica není nicméně
jediná možná. Například Werner považuje, v souladu s trikájovou naukou, 64 soch páté
balustrády za zobrazení Buddhy Šákjamuniho plnícího roli přechodu mezi úrovní pravdy
zažívané v meditační vizi (sambhógakája) a úrovní absolutní pravdy (dharmakája), která
je reprezentovaná Vairóčanou.66
Podle Dietricha Seckela a Jana Fonteina je na páté
balustrádě Vairóčana, což odpovídá některým japonským školám. Albert Le Bonheur
taktéž považuje 64 soch za Vairóčanu, ale 72 na kruhových terasách podle něj
představují Mahávairóčanu.67
Patrně nejnovější interpretační pokus předložil M. Long. Podle jeho názoru byl
celý vrchol monumentu navržen tak, aby symbolizoval pět nauk metody nejvyššího
probuzení (abhisambódhi), který Buddha poznal ještě jako bódhisattva v nebi Akaništha,
kde se stal plně probuzeným Buddhou a který je mimo jiné popsaný v textu Sang Hjang
63
Ibid., 184.
64
Lexikon východní moudrosti..., 502.
65
Frédéric, L., Borobudur..., 184-185.
66
Werner, K., Náboženské tradice Asie..., 570.
67
Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Introduction, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr.,
Barabudur..., 6.
22
Kamahjanikan. Zajímavé na jeho výkladu je zahrnutí solárního, lunárního a také
numerického symbolismu. Harmiky stúp na dvou dolních kruhových terasách jsou
čtvercové, protože těchto 56 buddhů představujte počáteční bod pro působení džinů, kteří
se objeví v pravoúhlých galeriích dole. Kosočtverečné otvory na těchto 56 stúpách
symbolizují slunce jako prostředek, který oddělí zemi, nad kterou čtveřice džinů
předsedá. Harmiky 16 stúp vrchní řady jsou oktagonální, protože představují podstatu
Vairóčany jenž z vrcholu dohlíží na osm směrů prostoru. Čtvercové otvory těchto 16 stúp
symbolizují, že jsou zdrojem zbývajících džinů a stúp na vrcholu. Hlavní stúpa na
vrcholu má oba tvary, čtvercovou harmiku a oktagonální jašti proto, aby naznačila, že je
skutečným zdrojem jak tří kruhových, tak pěti čtvercových teras jako architektonické tělo
plně projeveného Buddhy. Ten se proto podle Longa objeví v Borobuduru čtyřikrát: 1. v
jeho dharmakájové formě jako hlavní stúpa ve světě beztvarosti (arúpadhátu); 2. v jeho
sambhógakájové formě jako 72 buddhů ve stúpách v nebeském ráji Vairóčany v
nadhlavníku světa tvarů (rúpadhátu); 3. jako Vairóčana-Šákjamuni, který káže 33
božstvům na hoře Méru na vrcholu světa touhy (kámadhátu) z 64 nik nad pátou galerií.
4. a jako Šákjamuni-Vairóčana, který káže v pozemském světě lidí dole.68
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud nedojde k objevu nějakého v současnosti
neznámého textu, který by souhlasil s rozmístěním soch na Borobuduru, je nutné se
spolehnout na teorie založené na částečně spekulativních předpokladech.
68
Blíže viz Long, M., In Pursuit of Sacred Science..., Part III [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné
z http://www.borobudur.tv/survey_3.htm.
23
4. Interpretace
Interpretace Borobuduru jako celku představuje nejobtížnější součást bádání.
Bylo předloženo mnoho pokusů vysvětlit ho v jeho celistvosti se zahrnutím všech
aspektů, ikonografickými počínaje a funkcionálními konče. Při uvážení všech překážek,
jež stojí tomuto úsilí v cestě, je třeba konstatovat, že toto úsilí je již předem téměř jistě
předurčeno k neúspěchu. Jak bylo naznačeno výše, i různé dílčí problémy lze vykládat
mnohdy zcela rozdílnými způsoby. Při pokusu o celkovou interpretaci je nevyhnutelné
vybrat dílčí interpretace, které se hodí do konkrétního výkladového rámce, a tím vyloučit
jiné, jež mnohdy mají minimálně stejnou míru relevance. Několik příkladů v této části
práce ilustruje problémy, které se nevyhnutelně vyskytnou.
4.1. Borobudur jako reprezentace konceptu tří světů (trilóka)?
Mezi základní otázky patří, zda došlo v průběhu stavby k nějakým změnám
původního plánu. Podle legendy Borobudur navrhl božský architekt Gunadharma, jehož
účast se prý projevuje tvarem kopce Menoreh jižně od monumentu, výzkumy ale ukazují,
že ve skutečnosti došlo k několika změnám. Již první rekonstrukce vrcholu provedená
van Erpem (1907) ukázala, že stavba byla minimálně jednou přerušena a dostavba byla
provedena podle změněných plánů.69
Jacques Dumarcay dospěl dokonce k závěru, že
plán byl změněn čtyřikrát během padesáti let.70
Tento závěr je velmi důležitý, protože zásadním způsobem zpochybňuje jednu z
nejvíce opakovaných interpretací, která tvrdí, že Borobudur symbolizuje tři úrovně
prostoru trilóka.71
Tento koncept vychází z buddhistické kosmologie,72
podle které je
prostor členěn do tří sfér. 1. sféra žádosti (kámalóka nebo kámadhátu), kde vládnou
pohlavní chtíče a další formy žádostivosti. Zhrnuje obyvatele pekel, lidi, zvířata, šest tříd
bohů a asury. 2. sféra forem (rúpalóka nebo rúpadhátu), kde již není touha po sexualitě a
potravě, avšak dále trvá možnost požitků. Zahrnuje ty bohy, kteří dlí v dhjánových
nebesích. Znovuzrození je zde možno dosáhnout praktikováním čtyř stupňů meditačního
69
Frédéric, L., Borobudur..., 23.
70
Miksic, J., Borobudur..., 46.
71
Tato teorie je nejčastěji publikována v dílech, která se Borobudurem nezabývají primárně, patrně proto,
že je pro svou jednoduchost lépe použitelná, než jiné složitější teorie, které potřebují k alespoň rámcovému
popisu mnohem více prostoru. Příkladem takovýchto publikací jsou například Wilson, C., Místa, kde se
lidé setkávají s bohy, Praha: Knižní klub 1998, 102-103. Divy světa, Praha: Knižní klub 1993, 100-101.
Oplt, M., Hledání Indonésie..., 48-50.
72
K buddhistické kosmologii blíže viz Topinka, D., Buddhistická kosmologie, Brno: Masarykova
univerzita 1997.
24
pohroužení (dhjána).73
3. sféra beztvarosti (arúpalóka nebo arúpadhátu), která
představuje čisté duchovní kontinuum.74
Jako první aplikoval na Borobudur toto trojí dělení Willem Frederic Stutterheim.
Podle něho skrytá dolní základna s reliéfy z Mahákarmavibhanga představuje sféru
kámadhátu, čtyři čtvercové galerie sféru rúpadhátu a tři kruhové terasy plus vrcholová
stúpa sféru arúpadhátu, kterou navíc ztotožňuje s nirvánou. Tato teorie by měla
opodstatnění právě jenom v případě, že by byla celá stavba provedena podle jednoho
nezměněného plánu a dobře by odpovídala některým teoriím, podle nichž na vrcholu
původně neměly být kruhové terasy, ale jedna veliká stúpa.75
V tomto případě by také
čtyři galerie mohly symbolizovat čtyři dhjány. Při uvážení současné podoby monumentu,
lze však vidět hned několik potíží. První a největší představují skryté reliéfy, které těžko
mohou představovat sféru kámadhátu, když je poutník nevidí. Rovněž označení
kruhových teras za součást sféry arúpadhátu lze považovat za problematické. Při
přechodu z uzavřeného prostoru galerií na kruhové se sice před člověkem otevře prostor
a výhled do dálky, ale rozhodně nedojde k absenci tvarů, nýbrž pouze k jejich změně
z pravoúhlých na oblé. Někteří autoři se pokusili problém nemožnosti zahrnout do této
interpretace reliéfy Mahákarmavibhanga vyřešit tím, že za sféru kámadhátu považují
čtyři galerie, za sféru rúpadhátu tři kruhové terasy a za sféru arúpadhátu vrcholovou
stúpu. V tomto případě však vzniká problém s dhjánibuddhy na balustrádách galerií, kteří
by tak patřili do sféry touhy. Pokud je zohledněna výše zmíněná skutečnost, že plány
byly v průběhu stavby několikrát změněny, lze tuto interpretaci, pokud vůbec, přijmout
jen s nejvyšší opatrností.76
4.2. Interpretace Borobuduru na základě textů
Jak již bylo řečeno výše, další otázkou je, jaké buddhistické texty byly známé
stavitelům Borobuduru, a nakolik se jimi nechali vést při jeho návrhu. Další část z
73
Blíže viz Lexikon východní moudrosti..., 111-112.
74
Ibid., 483.
75
Tuto teorii navrhl Henri Parmentier a dále rozpracoval Diagoro Chihara. Viz Frédéric, L., Borobudur...,
23-27.
76
V dnešní době ji již takřka žádný badatel nebere příliš vážně. Například L. O. Gómez sice připouští
možnost, že Borobudur je rozdělený základním způsobem do tří úrovní, ale odmítá je identifikovat se třemi
sférami (dhátu). A úplně odmítá Stutterheimovu identifikaci arúpadhátu s nirvánou, protože pro to
neexistují žádné textové důkazy. Blíže viz Gómez, L., O., Observations on the Role of the Gandavyúha in
the Design of Barabudur..., pozn. 32, 191-192. Srov. také Wayman, A., Reflections on the Theory of
Barabudur as a Mandala, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., pozn. 67, 170. U
některých autorů lze nicméně vysledovat jistou ambivalenci v přístupu k této teorii. Třeba L. Frédéric ji na
několika místech zpochybňuje (s. 64-65, 187) a na jiném ji používá ke svému výkladu (s. 114). Viz
Frédéric, L., Borobudur..., 64-65, 114, 187.
25
interpretačních pokusů je tedy vedena snahou nalézt text nebo texty, jež mohly být
vodítkem při návrhu celkové koncepce monumentu.
4.2.1. Interpretace Borobuduru na základě Lotosové rozpravy
(Saddharmapundaríkasútra)
Patrně první pokus o ztotožnění celkové koncepce monumentu s nějakým
buddhistickým textem učinil Paul Mus, když navrhl možnost, že inspirací pro něj byla
Lotosová rozprava (Saddharmapundaríkasútra), která patří mezi nejdůležitější a
nejpopulárnější mahájánové rozpravy, a jejíž původ je zřejmě v Indii v 1. nebo 2. století.
Skládá se z 28 kapitol (nebo 27 ­ různé dochované verze mají odlišný počet kapitol).77
Podle Lotosové rozpravy Buddha Šákjamuni ve své dharmakájové formě vyučuje různé
bytosti shromážděné na Supím vrchu (Grdhakúta) a vysvětluje svým žákům, proč je učil,
že jsou tři různé stezky k probuzení, zatímco ve skutečnosti existuje jen jedna. Důvodem
bylo použití vhodných prostředků (upája), díky nimž objasňuje nauku způsobem, který
odpovídá úrovni jejich duchovního vývoje.78
Ze země se objevila sedmihranná stúpa,
která obsahovala dávného buddhu Prabhútaratnu, který kázal Lotosovou rozpravu, potom
zažil nirvánu, ale vždy se znovu objevil, když byla přednášena. Zviditelnil se uvnitř své
stúpy a Šákjamuni si sedl vedle něj. Šákjamuni shromáždil nespočetné množství buddhů
a bódhisattvů z mnoha světů, kteří se objevili pod sítěmi ověšenými drahokamy. Země se
neustále měnila na nebe. Města, oceány, hory a lesy zmizely a byly nahrazeny sítěmi s
drahokamy a vonnými tyčkami, protože ale byli stále dost daleko od Šákjamuniho a přáli
si být mu blíž, vytvořil velký otevřený prostor, ve kterém mu mohli být všichni nablízku.
Líčení vrcholí, když přichází na vrcholek hory bódhisattva Samantabhadra, který slibuje
chránit a pomáhat každému, kdo se bude řídit Lotosovou rozpravou.79
P. Mus ve své nedokončené práci nijak blíže nespecifikoval důvody, na základě
kterých vyslovil svou teorii. Jan J. Boeles rozpracoval detailní teorii, postavenou na jeho
myšlence. Podle jeho interpretace zobrazují kruhové terasy právě tu ukázku z rukopisu,
77
Blíže viz Buswell, R., E., Jr., ed. Encyclopedia of Buddhism, 2 vols., Macmillan Reference USA 2004,
vol. I, 471-477.
78
Tento výklad je nejdůležitější část rozpravy z hlediska naučného obsahu. Šákjamuni vysvětluje
bytostem, že jedinou cestou (ékajána) k pravdě pro všechny je cesta dokonalého probuzení (buddhajána).
Tři cesty, které učil dříve byly tyto: 1. cesta žáků či následovníků (šrávakajána), 2. cesta osamělého
probuzení (pratjékabuddhajána) a 3. cesta bytostí, které usilují o probuzení nebo již stanuly (trvale) na
jeho prahu a které svou činností a udělováním instrukcí vedou jiné bytosti k osvobození (bódhisattvajána).
Viz Werner, K., Povaha a poselství Lotosové sútry aneb K nástupu mahájánového buddhismu, in Religio
2/98, 115-130. Tato studie obsahuje poměrně podrobný popis obsahu Lotosové rozpravy a také informace
o jejím původu.
79
Miksic, J., Borobudur..., 54.
26
která popisuje zjevení stúpy s tělem starověkého buddhy Prabhútaratny. Vrcholová stúpa
tak představuje právě onu stúpu, vystoupivší ze země se starověkým buddhou uvnitř. 72
stúp kruhových teras by mělo reprezentovat množství buddhů a bódhisattvů, kteří vyučují
v různých buddhovských polích (buddhakšétra) a perforace stúp vyjadřuje myšlenku, že
pouze ti, kteří se již stali bódhisattvy, mohou vidět Šákjamuniho a Prabhútaratnu. Stúpy
na horní terase reprezentují zemi a ty na dolních dvou kruhových terasách odpovídají těm
buddhům a bódhisattvům, kteří byli pokryti sítěmi drahokamů. Buddhové na páté
balustrádě by pak reprezentovali Šákjamuniho, čemuž má nasvědčovat skutečnost, že na
závěrečném reliéfu série zobrazující jeho život na první galerii (Ia 120), je zobrazen, jak
pronáší první rozpravu s gestem vitarkamudrá, tedy jako buddhové na páté balustrádě.
Otevřený prostor horních kruhových teras by mohl být ztvárněním onoho otevřeného
prostoru vytvořeného Buddhou pro myriády božstev. Kromě toho může Borobudur jako
celek symbolizovat také Supí vrch. Skutečnost, že se Samantabhadra objevuje v poslední
kapitole Lotosové rozpravy, spojuje horní terasy s reliéfy z Bhadračarí. Tento náznak
souvislosti mezi dvěmi hlavními částmi monumentu podle Boelese také posilují teorii, že
Borobudur zobrazuje Lotosovou rozpravu.80
Tato teorie má však několik nepřehlédnutelných slabin. Například nijak
nevysvětluje počet 72 stúp na kruhových terasách a důvod, proč sochy v nich mají gesto
dharmačakramudrá a ne vitarkamudrá, tedy gesto vyučování. Nevysvětluje ani sochy na
balustrádách a jejich rozdílné mudry, které jednoznačně implikují, že jsou rozmístěny
podle nějakého systému. Lotosová rozprava patří mezi nejranější mahájánové sútry a
neobsahuje žádný náznak učení o dhjánibuddzích.81
Pokud tedy byla Lotosová rozprava
inspirací stavitelům Borobuduru, pak zřejmě pouze velmi volnou a takřka určitě ne
jedinou.
4.2.2. Interpretace Borobuduru na základě Rozpravy o sestoupení na Lance
(Saddharmalankávatárasútra)
Nejnověji se pokusil o interpretaci Borobuduru M. Long na základě Rozpravy o
sestoupení na Lance (Saddharmalankávatárasútra). Zaměřuje se sice na vrchol
monumentu, jeho práce však obsahuje i několik zajímavých postřehů týkajících se spodní
80
Ibid., 55. Srov. též Werner, K., Náboženské tradice Asie..., 572-573.
81
Werner se domnívá, že buddhové v nikách mají naznačit mnohost světů (buddhovských polí), které
Šákjamuni osvětlil paprskem světla, jež vyslal z bodu mezi svým obočím (úrna). To však stejně
nevysvětluje rozdílné mudry na různých světových stranách. Viz Werner, K., Náboženské tradice Asie...,
572-573.
27
části stavby. Lankávatárasútra (v literatuře je většinou používán tento zkrácený název)
patří spolu s Lotosovou rozpravou k nejdůležitějším mahájánovým spisům. Sestavena
byla pravděpodobně ve 3. nebo 4. století.82
Rozprava líčí, jak Buddha sestoupil na Šrí
Lanku, kde zodpověděl otázky bódhisattvy Mahámatiho.
Jednou z ústředních myšlenek Lankávatárasútry je koncept tathágatagarbha,
podle kterého každá bytost obsahuje ve svém nitru zárodek buddhovství (nebo
tathágaty), a tedy potencialitu k procitnutí (bódhi). Long vidí jisté analogie (ne
totožnosti) mezi významy tohoto pojmu tak, jak je v rozpravě používán a hinduistickým
kosmogonickým konceptem zlatého vejce (hiranjagarbha), tedy živoucím kosmickým
principem obsaženým ve všech tvorech.83
Dokládá, že buddhističtí stavitelé na Jávě
používali architektonické principy vzešlé z hinduismu. Celý vrchol monumentu je podle
jeho názoru rozvržen podle principu vastupurušamandaly ve verzi, která obsahuje 81
pole, přičemž 9 jich zabírá vrcholová stúpa a 16, 24 a 32 pole jsou obsazena stúpami tří
kruhových teras (obr. 29, 30).84
Devět polí tvořících střed (brahmanasta) symbolizuje
aspekt hiranjagarbha jako prvotního zárodku kosmického světla a z něj pochází světlo
všech dob a ve všech směrech. V Lankávatárasútře je také popisován Buddha při
vyzařování světla z různých částí svého těla (z místa mezi obočím, pórů kůže atd.). Long
to považuje za možný důvod perforace stúp, protože existuje možnost, že sochy byly
pozlacené a při osvětlení přímým slunečním světlem by otvory vycházelo ven intenzivní
světlo.85
Vnější hranici vrcholu Borobuduru, který představuje skryté jádro elementární
82
Některé publikace udávají, že se skládá z devíti kapitol plus desáté ve verších (viz Miltner, V., Malá
encyklopedie buddhismu..., 201; Lexikon východní moudrosti..., 253-254), ale český překlad jich obsahuje
třináct. Vydavatel pouze uvádí, že překladatel J. Černega překládal z ,,různých pramenů", což není příliš
seriózní přístup, protože znemožňuje případný kritický rozbor překladu. Viz ,,Lankávatára sútra", in Výbor
z buddhistických súter, Bratislava: CAD Press 1995, 41-101. Podle dalšího zdroje je Lankávatárasútra
souhrn různorodých materiálů s pozdějšími dodatky. Pokud jde o naučný obsah, její myšlenky jsou blízké
škole Jógačára, ale významní myslitelé této školy Asanga ani Vasubandhu ji ve svých pracích nezmiňují.
Viz Buswell, R., E., Jr., ed. Encyclopedia of Buddhism...,vol. I, 456.
83
Long, M., The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's Summit based on the
Lankavatara Sutra, Part II [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné
z http://www.borobudur.tv/lanka_02.htm. Ke konceptu hiranjagarbha blíže viz Werner, K., Malá
encyklopedie hinduismu, Brno: Atlantis 1996, 90. Srov. též Filipský, J., Encyklopedie indické mytologie.
Postavy indických bájí a letopisů, Praha: Libri 1998, 71.
84
Long, M., The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's Summit based on the
Lankavatara Sutra, Part III [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné
z http://www.borobudur.tv/lanka_03.htm. Vyjma těchto analogií autor shledává další zajímavé symbolické
implikace, které se zdají víc než pouze náhodné. Tak například stúpy mají 44 čtvercových nebo 64
kosočtvercových otvorů, což dává v součtu posvátné číslo 108. Součet čtvercových otvorů a soch v 16
stúpách třetí kruhové terasy je 720, což může znázorňovat 360 dnů a 360 nocí hinduistického kalendářního
roku.
85
Long, M., The Essence of Buddhahood..., Part II.
28
formy, tvoří 32 stúp dolní kruhové terasy a symbolizují třicet dva znaků dokonalosti
velkého muže (dvátrinšadvaralakšana). 86
Hlavní paralela se nachází v uspořádání stavby. V Lankávatárasútře se opakuje
myšlenka, že bódhisattva dosáhne nejvyššího probuzení při zrození v nebi Akaništa,
které je nejvyšší vrstvou sféry forem (rúpadhátu),87
přičemž pobyt v něm se shoduje se
sedmou úrovní (dúrangamábhúmi) desetidílné bódhisatvovské cesty.88
Model deseti
stupňů, který se objevuje v Lankávatárasútře, koresponduje se stupňovitou strukturou
Borobuduru, kdy jsou jednotlivé stupně přiřazeny následujícím způsobem: skrytá
základna která, obklopuje celý monument, odpovídá první úrovni, čtyři uzavřené galerie
s reliéfy odpovídají úrovni druhé až páté, pátá čtvercová terasa odpovídá šesté úrovni, tři
kruhové terasy odpovídají úrovni sedmé až deváté, a vrcholová stúpa odpovídá desáté a
poslední úrovni. V tomto případě by výstup poutníka k první ze tří kruhových teras
korespondoval s bódhisattvovým pobytem v nebi Akaništa.89
Long sám ve své studii píše, že Lankávatárasútra ve skutečnosti nemusela sloužit
přímo jako jakýsi plán pro stavbu Borobuduru (jak se dříve domníval J. L. Moens), ale
rozhodně může být užitečná při bližším vysvětlení některých základních prvků jeho
návrhu,90
čímž naznačuje, že si nečiní nárok na kompletní rozkrytí jeho smyslu a funkcí.
Cenné je zejména jeho zkoumání role hinduistických chrámových stavitelských principů
a také možností číselného a astrologického symbolismu při návrhu monumentu.
Otázkou zůstává, zda je možné na Borobudur aplikovat symboliku desetidílné
bódhisattvovské cesty a v případě, že ano, tak jakým způsobem. Většina badatelů sice
používá dělení na deset stupňů (skrytá základna + pět čtvercových + tři kruhové terasy +
vrcholová stúpa), ne však bez výhrad. A. J. Bernet Kempers považuje kruhový podklad
vrcholové stúpy za samostatnou terasu,91
čímž dostane počet 11. Jiní autoři jako N. J.
86
Long, M., The Essence of Buddhahood..., Part III. K 32 znakům dokonalosti blíže viz Lexikon východní
moudrosti..., 120.
87
Long, M., The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's Summit based on the
Lankavatara Sutra, Part I [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné z http://www.borobudur.tv/lanka_01.htm.
88
Lankávatára sútra, in Výbor z buddhistických súter..., 86-91. Na tomto stupni bódhisattva dosáhl stupně
poznání, který mu umožňuje vstoupit do nirvány, což však neudělá, protože je veden slibem pomoci
k osvobození všem bytostem. Jiné buddhistické prameny tyto úrovně uvádějí poněkud odlišně, a dokonce i
v jiném počtu (11). Viz Werner, K., Náboženské tradice Asie..., 178-180. Srov. Též Lesný, V.,
Buddhismus, Olomouc: Votobia 1996, 264-266.
89
Long, M., The Essence of Buddhahood..., Part III.
90
Long, M., The Essence of Buddhahood..., Part I.
91
Bernet Kempers, A., J., Barabudur: A Buddhist Mystery in Stone, in Gómez, L., O., and Woodward, H.,
W., Jr., Barabudur..., pozn. 6, 119, 114.
29
Krom zase vrcholovou stúpu vůbec do počtu úrovní nezahrnují,92
díky čemuž dostanou
počet 9. A opět je zde problém skryté základny ­ je možné ji do součtu vůbec zahrnout?
L. Frédéric se domnívá, že ne, protože jak píše: ,,ke správné interpretaci Borobuduru je
důležité neuvažovat o něm, jak měl vypadat původně, což v každém případě nemůžeme
vědět přesně, ale spíše vidět monument tak, jak ho mohli vidět ti, kdo ho dokončili."93
Navíc je dobré si uvědomit, že počet úrovní monumentu není jediná možnost, jak lze v
jeho struktuře dospět k číslu deset. Jak již bylo řečeno výše, při správném postupu čtyřmi
galeriemi s reliéfy je nutno jimi projít desetkrát. Při uvážení zvyšující se abstraktnosti
reliéfů a jejich zakončení (složení bódhisattvovských slibů Sudhanou), jeví se v tomto
případě symbolika desetidílné bódhisattvovské cesty jako více pravděpodobná.94
Tato
možnost je ještě umocněna skutečností, že spodní část monumentu se pravděpodobně
řídila nezměněným plánem. Nelze ovšem vyloučit ani variantu, že byla tato symbolika po
změně původních plánů zdvojena. To je samozřejmě pouze další hypotéza, která však
dobře ilustruje obtíže, které nastanou při pokusech o interpretaci Borobuduru za použití
základních prvků nauky.
4.3. Borobudur jako hora, stúpa, mandala?
Snahy o vysvětlení monumentu na základě jednoho textu tedy nevedly k úspěchu,
přestože přinesly některé zajímavé dílčí poznatky. Při množství symbolických znaků,
které na něm lze nalézt, není tato skutečnost nijak překvapující. Posuzován jako celek
bývá Borobudur nazírán většinou jako hora, stúpa, mandala nebo nějaká kombinace
těchto prvků. Cílem této kapitoly je zhodnocení, nakolik je tento pohled na něj
oprávněný.
Při posuzování možnosti, že Borobudur symbolizuje horu, je třeba do těchto úvah
začlenit dva pohledy na její symbolismus, a to tradiční javánský a také importovanou
hinduisticko-buddhistickou kosmologickou koncepci.
Uctívání hor má na Jávě tradici sahající daleko do minulosti a projevuje se
například ve čtvercových pyramidově uspořádaných stavbách, které sloužily jako místa
uctívání významných předků, a jež nalézáme na vrcholcích kopců na mnoha místech
Jávy i dalších okolních ostrovů. Strany kopce, na kterém Borobudur stojí, měly původně
92
Casparis, J. G. de, The Dual Nature of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr.,
Barabudur..., pozn. 41, 80, 62.
93
Cit. Frédéric, L., Borobudur..., 187.
94
Srov. Miksic, J., Borobudur..., 48-49.
30
terasy uspořádané tak, že se monument zdál být pokračováním přirozeného kopce a
vytvářelo to dojem jeho daleko větší výšky, než jaká opravdu je. Pozdější přidání širšího
a nižšího úpatí, jež vidíme dnes, však eliminovalo vertikalitu stavby ve prospěch její
horizontality. Také jméno dynastie Šailendra, jež se překládá jako Pán hory, se zdá tuto
možnost podporovat. Dalším argumentem pro symboliku hory je nápis z planiny
Ratubaka (datovaný do roku 792), jehož první verš vzdává poctu ,,hoře dokonalých
buddhů", což jasně naznačuje, že javánští buddhisté kladli do jedné roviny hory
s mocnými duchovními silami.95
Podle hinduisticko-buddhistické kosmologické koncepce by Borobudur
představoval kosmickou horu Méru, která se nachází ve středu vesmíru a je jeho osou.96
Není proto náhoda, že většina badatelů ho považuje za výsledek syntézy javánského
kultu předků a buddhismu.97
Podle de Casparise je místo, kde stavba stojí, totožné
s místem, odkud rod Šailendrů pochází, a kde sídlili jeho předkové, předtím, než se rod
stal významným a přenesl své sídlo do strategičtěji položené lokality. Místo, kde se
Borobudur nachází je proto symbolickým duchovním středem jejich království a
přeneseně i středem vesmíru98
a zároveň plní ochrannou funkci nad celou zemí.99
Tato
interpretace také velmi dobře podporuje teorii, podle níž měl Borobudur vedle zjevné
náboženské funkce taktéž funkci symbolu legitimizujícího moc dynastie Šailendrů.
Zda je možné nahlížet na Borobudur čistě jako na stúpu, je sporné. Stúpy byly
známy již ve starověké Indii coby pohřební mohyla významných jedinců.100
V buddhismu se její význam odvozuje z textu Maháparinibbánasutty, kde Buddha udílí
pokyny svému žáku Ánandovi, aby jeho ostatky smrti byly po smrti rozděleny a nad nimi
95
De Casparis rozebírá možnost, nakolik byl tento nápis adresován přímo Borobuduru. Konstatuje sice, že
přímý důkaz pro toto tvrzení není, nicméně velmi dobře osvětluje myšlenkové pozadí v době jeho stavby.
Viz Casparis, J. G. de, The Dual Nature of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr.,
Barabudur..., 69-71. První tři verše nápisu jsou k dispozici v sanskrtském originále i v překladu do
angličtiny jako příloha de Casparisovy studie. Viz ibid., 73-74.
96
I když jsou jednotlivé buddhistické kosmologie rozdílné, hora Méru se nachází vždy ve středu vesmíru.
Viz Topinka, D., Buddhistická kosmologie..., 44-50. Srov. též Brauen, M., Mandala: Posvátný kruh
tibetského buddhismu, Praha: Volvox Globator 1998, 18-25.
97
Mezi jinými například R. Soekmono viz Frédéric, L., Borobudur..., 79. Miksic za příklad takové syntézy
považuje niky se sochami na balustrádách, které podle něho připomínají javánské askety meditující
v horských jeskyních, jako i bohy, jež sídlí v jeskyních na hoře Méru. Viz Miksic, J., Borobudur..., 48.
98
Casparis, J. G. de, The Dual Nature of Barabudur, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr.,
Barabudur..., 68-72.
99
Wayman, A., Reflections on the Theory of Barabudur as a Mandala, in Gómez, L., O., and Woodward,
H., W., Jr., Barabudur..., 150.
100
Werner, K., Malá encyklopedie hinduismu..., 169.
31
vztyčeny stúpy, jejichž uctívání přinese každému užitek a štěstí.101
Stúpa se skládá
ze čtvercové základny, polokulovitého těla (anda), na jehož vrcholu se nachází prostor
čtvercového půdorysu (harmiká), do kterého se ukládají pozůstatky významných jedinců,
cennosti nebo posvátné texty. Z harmiky vychází tyč (jašti), na níž jsou někdy umístěny
slunečníky (čhattrávalí).102
Stúpa je ale také: ,,stavba, která na relativně malém prostoru
zastupuje celý vesmír."103
Harmiká podle Brauena představuje vrchol hory Méru, jejíž
zbytek je skryt pod andou.104
Je zřejmé, že Borobudur obsahuje mnohé ze symboliky stúpy, ale označit za ni
stavbu jako celek pravděpodobně nelze, protože takováto interpretace dostatečně
nevysvětluje mnoho jejích architektonických prvků ani její funkci. Základní problém
představuje neexistence nějakého univerzálního architektonického vzoru stúpy. Rovněž
znalosti jejích možných symbolických funkcí rozhodně nejsou vyčerpávající.
Nepravděpodobně se jeví možnost pohřebního účelu Borobuduru a je pochybné, zda by
jeho tvůrci, při této jeho funkci, věnovali tolik nákladného úsilí k ozdobení základny
reliéfy. Přestože se na Jávě i dalších ostrovech našlo mnoho stúp, žádna z nich nemá
uspořádání podobné Borobuduru, a navíc nemálo jich obsahovalo popel a další vzácné
předměty, jak je možné u tohoto druhu stavby očekávat.105
Největší problém ovšem
představuje 72 stúp na kruhových terasách, pro které neexistuje žádné vysvětlení ani
analogie, pokud by celá stavba měla být považována za jedinou stúpu.
Názor, že Borobudur představuje mandalu, patří mezi ty nejvíce prezentované.
Slovo mandala znamená v sanskrtu kruh. Ve skutečnosti se mandalové diagramy skládají
z kombinace kruhových, čtvercových i trojúhelníkových obrazců. V buddhismu (zejména
101
Viz Buddhovy rozpravy. Maháparinibbána sutta, sv. 4, Praha: DharmaGaia 1995, 117-118.
102
Toto je pouze základní a obecný popis. Stúpy v různých oblastech buddhistického světa vykazují
odlišnosti a liší se v závislosti na době a místě vzniku. Liší se dokonce i stúpy stojící na jednom místě
(například v Sánčí). Doložené je také uložení pozůstatků v nejspodnější části stúp. Viz Woodward, H., W.,
Jr., Barabudur as a Stúpa, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., 124. Srov. též
Buswell, R., E., Jr., ed. Encyclopedia of Buddhism...,vol. II, 803-808. K vývoji stúp viz též Šimková, Š.,
Srovnání některých aspektů kosmologického významu gotické katedrály a buddhistické sakrální
architektury, Brno: Masarykova univerzita 2001, 13-24.
103
Cit. Brauen, M., Mandala..., 30. Brauen dokládá analogie mezi tvarem stúpy a modelem vesmíru podle
tradice Kálačakra tantry. Viz ibid., 26-27. (Ke Kálačakra tantře blíže viz Bělka, L., Buddhistická
eschatologie: Šambhalský mýtus, Brno: Masarykova univerzita 2004.) Tento výklad je samozřejmě možný,
nicméně pouze jako jeden z mnoha. Woodward upozorňuje, že je snadnější souhlasit s tím, že stúpa
určitým způsobem představuje vesmír, než specifikovat ekvivalentní části. Viz Woodward, H., W., Jr.,
Barabudur as a Stúpa, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., 121.
104
Brauen, M., Mandala..., 26. Podle jiného názoru harmiká může představovat slunce nebo měsíc. Viz
Woodward, H., W., Jr., Barabudur as a Stúpa, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur...,
127.
105
K problematice stúp na ostrovech Nusantary viz Miksic, J., Borobudur..., 49-50.
32
vadžrajánovém) představuje symbolické ztvárnění kosmických sil v dvojrozměrné či
trojrozměrné podobě a jsou užívány k různým vizualizačním a meditačním účelům.
Existují mandaly jednorázové (např. z písku, rýžových zrnek apod.) i trvalé (jako
malovaný obraz, odlité z kovu, ve formě staveb apod.). Mohou přestavovat jak vnější
svět (makrokosmos), tak člověka (mikrokosmos).106
V půdorysném pohledu je Borobudur kombinací kruhových a čtvercových forem
a tedy základních stavebních prvků mandaly, což podle mnohých badatelů dokládá, že
stavba je jejím druhem. Při povrchním pohledu je monument takto jistě možno vidět,
nicméně málokterý autor si dal práci s tím dokázat, jakou konkrétní mandalu by měl
Borobudur představovat, a jak a zda vůbec mohl být jako mandala používán.107
Existují
některé sekundární argumenty pro tento motiv v návrhu stavby. Kolem roku 800 došlo ve
střední Jávě k rekonstrukci buddhistických chrámů tak, aby odpovídaly principům
mandaly, a nové kláštery byly už stavěny specificky jako mandaly. Jako příklad mohou
sloužit Candi Sewu, Candi Sari nebo Candi Mendut.108
Je také známo, že tantrické nauky
se pěstovaly na východní Sumatře na území Šrívidžaji, patrně již od 7. století.109
Jeden ze směrů výzkumu se zabývá možnou souvislostí Borobuduru a dvou
mandal (Dharmadhátumandala a Vadžradhátumandala) používaných japonskou školou
Šingon. Jeho tvar a umístění na vrcholu hory připomíná umístění jehlanové věže na
vrcholku hory Méru. Sochy v nikách na balustrádách čelící všem čtyřem světovým
stranám odpovídají čtyřem buddhům, jež obklopují nejvyššího buddhu Vairóčanu
ve Vadžradhátumandale. Vnější stěna nejnižší balustrády znázorňuje různé ochranné
bytosti podobné těm, jež jsou znázorněny v Dharmadhátumandale. Brány v této mandale
střeží Káli a makary stejně jako čtyři vstupy do monumentu.110
Posloupnost textů na
galeriích by mohla mít souvislost s dělením tanter na čtyři stupně, které odpovídají
různým úrovním duchovního postupu. Miksic považuje mnoho rysů návrhu Borobuduru
106
Pro základní informace o mandalách viz Buswell, R., E., Jr., ed. Encyclopedia of Buddhism...,vol. II,
508-512. Lexikon východní moudrosti..., 280. Miltner, V., Malá encyklopedie buddhismu..., 157. Brauen,
M., Mandala....
107
Tento názor zastává například J. Miksic viz Miksic, J., Borobudur..., 52. Problém také představuje, že
autoři těchto interpretací (Paul Mus, Heinrich Zimmer, Robert Heine-Geldern) měli v porovnání s dneškem
k dispozici pouze minimum informací o mandalách. Viz Wayman, A., Reflections on the Theory of
Barabudur as a Mandala, in Gómez, L., O., and Woodward, H., W., Jr., Barabudur..., 139-140.
108
Miksic, J., Borobudur..., 52-53. Pro více informací o buddhistických chrámech ve střední Jávě viz
Frédéric, L., Borobudur..., 27-33. Pro detailní popis dvou chrámů, které se nacházejí nejblíže Borobuduru
(Candi Mendut a Candi Pawon) viz Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Pathway of Manifestation: An
Encounter with the Ultimate Reality, Part IV [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné z
http://www.borobudur.tv/survey_4.htm.
109
Wayman, A., Reflections on the Theory of Barabudur as a Mandala, in Gómez, L., O., and Woodward,
H., W., Jr., Barabudur..., 140.
110
Miksic, J., Borobudur..., 51-52.
33
za slučitelné s koncepty mandaly, a proto je přesvědčen, že sloužil v mnoha funkcích
jako mandala. Byl podle něj místem, kde mohli být zasvěcenci uvedeni do vyšších
stupňů vědomí. Zároveň ale přiznává, že nezůstaly žádné manuály, ze kterých bychom se
dozvěděli, jak se mandaly na Jávě přesně používaly, ani způsob jejich korelace
s ostatními funkcemi Borobuduru.111
Velmi podnětnou interpretaci monumentu předložil ve své studii Alex
Wayman.112
Nejprve podrobně zkoumá vztah mandal nepálsko-tibetského typu a dvou
mandal japonské školy Šingon a taktéž jejich souvislost s tradicí tantrického buddhismu
praktikovaného v Nusantaře. Dochází k závěru, že šrívidžajská tantrická škola stejně
jako tibetská tradice rozděluje mandalu na dvě hlavní části ­ jádro (manda) a obal (-
la).113
Na základě tohoto poznatku interpretuje Borobudur jako systém dvou sub-mandal.
První je sub-mandala galerií, kde první až čtvrtá galerie představují obal a pátá čtvercová
terasa jádro. Toto jádro je zároveň symbolickým vyjádřením soumraku. Vnější mandala
je také druh Karunágarbhamandaly, neboli mandaly zárodku soucítění, jež má dodat
cítícím bytostem odvahu usilovat o nejvyšší cíl reprezentovaný horními částmi
monumentu.114
Druhá je sub-mandala stúp, kde 72 stúp kruhových teras tvoří obal a
vrcholová stúpa jádro, a zároveň představuje kosmickou horu Méru. Tato sub-mandala je
zároveň symbolickým vyjádřením noci115
a typem Dharmakájamandaly.116
Wayman
svoji studii uzavírá tím, že dvě mandaly školy Šingon jsou příbuzné s významnou
tantrickou školou malajského ostrovního moře, která měla pravděpodobně centrum v
Šrívidžaji. Tento výklad je velice zajímavý a cenný zejména pokusem rekonstruovat
podobu tantrického buddhismu praktikovaného v oblasti, jež je blízká Borobuduru a jež
mohla sloužit jako jeden z inspiračních zdrojů při jeho návrhu. Nicméně nezbývá než
konstatovat, že ani tento nedokáže vysvětlit zdaleka všechny aspekty návrhu. Namátkou
stačí opětovně zmínit 72 stúp na kruhových terasách. Waymanova teorie je spojuje do
jednoho celku (obal sub-mandaly), přičemž nemá žádné vysvětlení pro jejich rozdílné
111
Ibid., 52.
112
Wayman, A., Reflections on the Theory of Barabudur as a Mandala, in Gómez, L., O., and Woodward,
H., W., Jr., Barabudur..., 139-172.
113
Ibid., 146.
114
Ibid., 151-153.
115
Symbolika soumraku a noci souvisí s Buddhovým dosažením nirvány. Ibid., 153. Soumrak představuje
Buddhu v meditaci, při které se zjevuje Mára a snaží se jeho úsilí zmařit. Noc potom představuje okamžik,
kdy dosáhl nirvány tak, jak je tato událost líčena v jeho životopisech.
116
Mandala typu sambhógakája je v případě Borobuduru rovna sub-mandale galerií. V nikách těchto
galeriích jsou Budhové ve formě sambhógakája, kteří slouží cítícím bytostem prostřednictvím své formy
nirmánakája. Ibid., 161-162. Waymanova interpretace je založena na používání mandal, tak je vysvětluje
Vadžravarman ve svém komentáři k Sarvadurgatiparišódhanatantře. Blíže viz ibid., 146-149.
34
perforace, počet otvorů ani odlišný tvar jejich harmik, tedy prvků, o nichž je nutno
uvažovat jako o promyšleném symbolickém vyjádření nějakého dosud neznámého
konceptu. Při komplexnosti a propracovanosti symbolismu monumentu lze jen obtížně
připustit možnost, že tyto prvky by snad mohly plnit pouze nějakou dekorativní nebo
nahodilou funkci.
Jsou ovšem i autoři, kteří interpretaci Borobuduru jako mandaly odmítají. Mezi
ně patří L. Frédéric, který sice uznává jeho obecnou podobnost s mandalou, kterážto však
neposkytuje dostatečná vysvětlení pro celý jeho návrh. Přichází však s názorem, že by
Borobudur mohl představovat spíše jantru, jakožto nástroj meditace a sebezdokonalování
pro ty, kdo hledají probuzení,117
a které byly taktéž požívány v tantrickém buddhismu.
Tento výklad se dále snaží podpořit myšlenkou, podle které Borobudur tvořil jeden
vrchol trojúhelníku, Candi Mendut druhý a jeho třetím vrcholem byl královský palác
(kraton) Šailendrů, jenž se nacházel severovýchodně od Borobuduru a severozápadně od
Candi Mendut. V tomto uspořádání do trojúhelníku vidí možnou analogii se Šríjantrou.
Frédéric považuje za vhodné pokusit se tuto hypotézu verifikovat archeologickým
průzkumem místa, kde se podle této jeho teorie kraton nacházel.118
Za problém této
hypotézy lze považovat především mnohdy obtížnou odlišitelnost jantry a mandaly v
jejich ikonografickém i funkcionálním aspektu. Jak píše M. Brauen, je jak jejich
struktura, tak jejich funkce navzájem velmi podobná, a jsou proto často zaměňovány.
Rovněž poznatek, že jantry jsou většinou jen čárové a jsou vesměs určeny pro opakované
použití, zatímco mandaly jsou složitější, barevné a v minulosti byly využívány
jednorázově, taktéž mnoho nepomůže v jejich přesnějším rozlišení. Jedině snad
poznámka o přítomnosti semenných slabik na většině janter119
a jejich absence na
Borobuduru by mohla naznačovat, že i tento pokus o jeho interpretaci není prost slabých
míst.
Z výše uvedeného vyplývá, že snahy interpretovat Borobudur jako stavbu
jednotlivě symbolizující horu, stúpu nebo mandalu nebyly příliš úspěšné. Není to nijak
překvapující při uvážení skutečnosti, že všechny tyto prvky buď přímo vycházejí nebo
mají úzkou souvislost s uspořádáním vesmíru podle buddhistické kosmologie, a tedy
jejich symbolická vyjádření se vzájemně prolínají a překrývají. Dělení na horu, stúpu
117
Frédéric, L., Borobudur..., 69-70.
118
Ibid., 85-86.
119
Brauen, M., Mandala..., 12-13.
35
nebo mandalu a snaha je nějak jasně odlišit vychází z naší západní myšlenkové tradice,
jež inklinuje k fragmentaci jevů a skutečností a jejich zpětného utřídění do
srozumitelných taxonomických systémů. Při známé tendenci východního myšlení vidět
všechny věci v jejich celistvosti je možné ­ nebo spíše pravděpodobné, že stavitelé
Borobuduru použili zcela volně různé symboliky ve prospěch svého záměru, který však
není přesně znám. Důsledkem toho dochází u většiny současných badatelů ke
konstatování faktu, že se patrně nikdy nepodaří úplně vysvětlit všechny symbolické
implikace, které monument nabízí, ani vysvětlit jeho přesnou funkci
36
5. Závěr
Zkoumání historického, kulturního a politického kontextu Borobuduru přineslo
několik důležitých poznatků. Oblast Nusantary byla vystavena indickému kulturnímu
vlivu nejméně od přelomu našeho letopočtu. Na jejím území byly známy a praktikovány
všechny tři hlavní směry buddhistického myšlení, tj. théraváda, mahájána i vadžrajána,
a úroveň učenosti na zdejších školách byla tak vysoká, že ty byly ne pouze zastávkou, ale
mnohdy hlavním cílem buddhistů usilujících o vzdělání. I přes nevelké znalosti historie
Jávy v 8.-9. století lze konstatovat, že zde panovala velká náboženská tolerance a zřetelné
sklony k vzájemnému prolínání jednotlivých náboženských tradic.
Architektonická deskripce buddhistického monumentu Borobudur je nezbytná z
toho důvodu, že podoba, v jaké se dochoval do dnešních dní, je primárním zdrojem
informací o něm. Sekundárními zdroji je pouze několik nápisů nalezených na střední
Jávě, u kterých ovšem není nezpochybnitelně prokázán jejich vztah k Borobuduru. Jeho
architektonická deskripce ukázala, že plány stavby se v jejím průběhu několikrát změnily
a to pravděpodobně jednak z technických příčin, a jednak z důvodu změny věroučných
preferencí, což při snahách o interpretaci činí potíže. Rovněž je konstatována jistá
disproporcionalita stavby a vyvozen závěr o malé pravděpodobnosti jejího zapříčinění
nepřesnostmi při stavbě. Reliéfy a sochy mají vysokou uměleckou úroveň a přes zjevnou
inspiraci indickými vlivy nejsou jejich pouhými kopiemi, ale rozvinutím, jež vyústilo ve
svébytný umělecký styl.
Pokud se interpretačních možností týče, lze konstatovat fakt, že monument nese
velké množství symbolických znaků, které mají původ v hinduisticko-buddhistické
kosmologii. To vedlo některé autory k úvahám o možném vlivu hinduistických písem
(védy, bráhmany atd.) na návrh monumentu, což při výše zmíněné vysoké míře prolínání
různých tradic na Jávě nelze vyloučit. Tato možnost je podpořena zvláště
nepřesvědčivostí výsledků interpretačních pokusů založených pouze na použití
buddhistických súter. Práce také zpochybnila některé interpretace, které, přestože již byly
zásadním způsobem zpochybněny, jsou některými autory stále nekriticky akceptovány.
Zásadním závěrem práce v oblasti interpretačních možností je zjištění nutnosti
interpretovat monument v celé jeho komplexnosti a s použitím širokého spektra
pramenné literatury. Pokud jde o funkci stavby, kterou se práce primárně nezabývá, lze
poukázat na její dvojí povahu. U spodní části s reliéfy je vysoce pravděpodobný
37
didaktický účel, zatímco účel horní části je daleko více zahalen tajemstvím, které
naznačuje její možné spojení s vadžrajánovými naukami.
38
6. Obrazová příloha
Obrázek 1. Mapa s vyznačením hlavních obchodních cest v Asii kolem roku 800. (Převzato z Miksic, J.,
Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 20.)
39
Obrázek 2. Mapa pláně Kedu. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus
Editions 1990, 24.)
40
Obrázek 3. Situační plán a řez Borobudurem na němž je vidět původní tvar kopce na kterém byl postaven.
(Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 25.)
41
Obrázek 4. Rozdělení hlavních částí Borobuduru v poměru 4:6:9 ve vertikální ose podle P. Atmadiho.
(Převzato z Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Architectural Survey of Borobudur's Summit, Part I.)
Obrázek 5. Pohled na Borobudur v severo-jižní ose se základními rozměry v metrech. Rozdělení hlavních
částí Borobuduru v poměru 4:6:9 v horizontální ose. (Převzato z Long, M., In Pursuit of Sacred Science.
Architectural Survey of Borobudur's Summit, Part I.)
42
Obrázek 6. Půdorysný pohled na Borobudur s vyznačenou délkou schodišť v jednotkách tala. (Převzato z
Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Architectural Survey of the Rectangular Terrace Levels, Part II.)
Obrázek 7. Rozměry kruhových teras v metrech. (Převzato z Long, M., In Pursuit of Sacred Science.
Architectural Survey of Borobudur's Summit, Part I.)
43
Obrázek 8. Půdorysný pohled na horní část Borobuduru a některé rozměry v tala a metrech. Je zde dobře
vidět, že tvar tří teras není kruhový. (Převzato z Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Architectural
Survey of Borobudur's Summit, Part I.)
44
Obrázek 9. Levá část reliéfu ze skryté základny (panel 0.20), která zobrazuje nevhodné chování tanečníků,
pijáků a prostopášníků. (převzato z
http://rubens.anu.edu.au/htdocs/bycountry/indonesia/borobudur/pics.small/0006/659.JPG)
Obrázek 10. Pravá část panelu 0.20 zobrazuje poklidný život umírněné rodiny, jenž kontrastuje s výjevy z
levé poloviny panelu. (Převzato z
http://rubens.anu.edu.au/htdocs/bycountry/indonesia/borobudur/pics.small/0006/660.JPG)
45
Obrázek 11. Ochranná božstva na vnější zdi balustrády první galerie. (Převzato z Long, M., The Essence
of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's Summit based on the Lankavatara Sutra, Part II.)
Obrázek 12. Vodní chrlič ve formě mytické vodní příšery makary, kterou drží trpaslík. (Převzato z Long,
M., The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's Summit based on the Lankavatara
Sutra, Part II.)
46
Obrázek 13. Socha mytické vodní příšery makary se lvem ve své tlamě. (Převzato z Forman, B.,
Borobodur: kamenná legenda buddhismu, Praha: Aventinum 2004, 13.)
Obrázek 14. Makara se lvem v tlamě, pohled z odlišného úhlu. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden
Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 57.)
47
Obrázek 15. Vodní chrlič ve formě hlavy Kály. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the
Buddhas, Periplus Editions 1990, 56.)
Obrázek 16. Schéma ukazující rozmístění reliéfů na Borobuduru a systém jejich označení, který zavedl N.
J. Krom. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 43.)
48
Obrázek 17. Celkový pohled na Borobudur. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the
Buddhas, Periplus Editions 1990, 40.)
Obrázek 18. Brána oddělující 4. galerii od Vrcholu Borobuduru. Jsou na ní zobrazeni ršiové, jak
posypávají květy ty, kteří touto poslední branou procházejí do otevřeného prostoru kruhových teras.
(Převzato z Long, M., In Pursuit of Sacred Science. Architectural Survey of Borobudur's Summit Astronomical
Considerations, Part III.)
49
Obrázek 19. Dolní část schodiště stráží dva lvi. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the
Buddhas, Periplus Editions 1990, 46.)
Obrázek 20. Schodiště na páté čtvercové terase je také stráženo lvi. (Převzato z Miksic, J., Borobudur,
Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 45.)
50
Obrázek 21. Částečně odkrytá socha buddhy na 2. kruhové galerii s rukama v pozici dharmačakramudrá.
V pozadí lze vidět stúpu 3. galerie s otvory čtvercového tvaru, a také vrcholovou stúpu. (Převzato z Miksic,
J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 54.)
Obrázek 22. Gesto doteku země (bhúmisparšamudrá). Sochy s touto mudrou se nacházejí na východní
straně Borobuduru. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions
1990, 55.)
51
Obrázek 23. Gesto plnění slibů (varadamudrá). Sochy s touto mudrou se nacházejí na jižní straně
Borobuduru. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 55.)
Obrázek 24. Gesto meditace (dhjánimudrá). Sochy s touto mudrou se nacházejí na západní straně
Borobuduru. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 54.)
Obrázek 25. Gesto nebojácnosti (abhajamudrá). Sochy s touto mudrou se nacházejí na severní straně
Borobuduru. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 55.)
52
Obrázek 26. Gesto vyučování nauky (vitarkamudrá). Sochy s touto mudrou se nacházejí na balustrádě
páté čtvercové galerie Borobuduru. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the Buddhas,
Periplus Editions 1990, 54.)
Obrázek 27. Gesto roztočení kola Zákona (dharmačakramudrá). Sochy s touto mudrou se nacházejí v
uvnitř sedmdesáti dvou perforovaných stúp tří kruhových teras Borobuduru. (Převzato z Miksic, J.,
Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990, 54.)
53
Obrázek 28. Pohled na západní stranu Borobuduru. (Převzato z Miksic, J., Borobudur, Golden Tales of the
Buddhas, Periplus Editions 1990, 52.)
Obrázek 29. Rozvržení vastupurušamandaly ve verzi, která obsahuje 81 polí. Při její aplikaci na vrchol
Borobuduru zabírá 9 polí ve středu vrcholová stúpa a 16, 24 a 32 pole jsou obsazena stúpami tří kruhových
teras. (Převzato z Long, M., The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's Summit based
on the Lankavatara Sutra, Part III.)
54
Obrázek 30. Schéma rozmístění 72 perforovaných stúp na třech kruhových terasách Borobuduru.
(Převzato z Long, M., The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's Summit based on the
Lankavatara Sutra, Part III.)
Obrázek 31. Vodní chrlič ve formě hlavy Kály. (Převzato z http://en.wikipedia.org/wiki/Borobudur)
55
7. Seznam použitých zdrojů
Knihy a periodika
1. Auboyer, Jeannine - Goepper, Roger, Umění dálného východu, Praha: Artia 1972.
2. Bělka, Luboš, Buddhistická eschatologie: Šambhalský mýtus, Brno: Masarykova
univerzita 2004.
3. Brauen, Martin, Mandala: Posvátný kruh tibetského buddhismu, Praha: Volvox
Globator 1998.
4. Buddhovy rozpravy. Maháparinibbána sutta, sv.4, Praha: DharmaGaia 1995.
5. Buswell, Robert, E., Jr., Editor in Chief, Encyclopedia of Buddhism, 2 vols.,
Macmillan Reference USA 2004.
6. Cílek, Václav, Zánik Borobuduru v 11. století. Co se stalo?, in Vesmír č. 80,
duben 2001.
7. Divy světa, Praha: Knižní klub 1993.
8. Dubovská, Zorica - Petrů, Tomáš - Zbořil, Zdeněk, Dějiny Indonésie, Praha:
Nakladatelství Lidové noviny 2005.
9. Džátaky: příběhy z minulých životů Buddhy (přeložil Dušan Zbavitel), vyd. 2,
Praha: DharmaGaia 2007.
10. Fa-sien, Zápisky o buddhistických zemích, Praha: Aurora 1995.
11. Filipský, Jan, Encyklopedie indické mytologie. Postavy indických bájí a letopisů,
Praha: Libri 1998.
12. Forman, Bedřich, Borobodur: kamenná legenda buddhismu, Praha: Aventinum
2004.
13. Frédéric, Louis, Borobudur, New York ­ London ­ Paris: Abbeville press 1996.
14. Gómez, Luis, O., and Woodward, Hiram, W., Jr., Barabudur: History and
Significance of a Buddhist Monument, Berkeley: Berkeley Buddhist Studies
Series 1981.
15. Grabsky, Phil, The Lost Temple of Java, London: Orion Books Ltd. 1999.
16. Lesný, Vincenc, Buddhismus, Olomouc: Votobia 1996.
17. Lexikon východní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, tao, zen, přel. Jan
Filipský, Vladimír Liščák, Helena Heroldová, Josef Kolmaš a Stanislava
Vavroušková, Olomouc: Votobia 1996.
56
18. Krom, Nicolas, Johannes, Barabudur: Archeological Description, 2 vols., The
Hague: Martinus Nijhoff 1927.
19. Miltner, Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Libri 2002.
20. Miksic, John, Borobudur, Golden Tales of the Buddhas, Periplus Editions 1990.
21. Obraz Buddhy Šákjamuniho v asijském umění, Praha: Národní galerie 1996.
22. Oplt, Miroslav, Hledání Indonésie, Praha: Panorama 1989.
23. Soekmono, R., Chandi Borobudur. A Monument of Mankind, Paris: The Unesco
Press 1976.
24. Šimková, Štěpánka, Srovnání některých aspektů kosmologického významu gotické
katedrály a buddhistické sakrální architektury, Brno: Masarykova univerzita
2001.
25. Topinka, Daniel, Buddhistická kosmologie, Brno: Masarykova univerzita 1997.
26. Výbor z buddhistických súter, Bratislava: CAD Press 1995.
27. Werner, Karel, Malá encyklopedie hinduismu, Brno: Atlantis 1996.
28. Werner, Karel, Náboženské tradice Asie. Od Indie po Japonsko, Brno:
Masarykova Univerzita 2002.
29. Werner, Karel, Povaha a poselství Lotosové sútry aneb K nástupu mahájánového
buddhismu, in Religio 2/98, 115-130.
30. Wilson, Colin, Místa, kde se lidé setkávají s bohy, Praha: Knižní klub 1998.
Internetové zdroje
31. Long, Mark, The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's
Summit based on the Lankavatara Sutra, Part I [online]. 2002 [2008-03-09].
Dostupné z http://www.borobudur.tv/lanka_01.htm.
32. Long, Mark, The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's
Summit based on the Lankavatara Sutra, Part II [online]. 2002 [2008-03-09].
Dostupné z http://www.borobudur.tv/lanka_02.htm.
33. Long, Mark, The Essence of Buddhahood. An Interpretation of Borobudur's
Summit based on the Lankavatara Sutra, Part III [online]. 2002 [2008-03-09].
Dostupné z http://www.borobudur.tv/lanka_03.htm.
34. Long, Mark, In Pursuit of Sacred Science. Architectural Survey of Borobudur,
Part I-V [online]. 2002 [2008-03-09]. Dostupné z
http://www.borobudur.tv/architecture.htm.
35. http://en.wikipedia.org/wiki/Borobudur. [online] [2008-06-08].
57
36. http://rubens.anu.edu.au/htdocs/bycountry/indonesia/borobudur/#maps. [online]
[2008-06-08].
37. Sunbreg, Jeffrey, The State of Matarám: A Review of Recent Efforts To Clarify Its
History [online]. 2006 [2008-04-12]. Dostupné
z http://www.borobudur.tv/State_of_Old_Mataram.pdf.