CO DÁL? Náboženství a česká společnost na počátku nového tisíciletí Pokles členů vybraných náboženských skupin podle údajů ze sčítání lidu v roce 1991 a 2001 Vrámci křesťanství stále více posilovat „neokřesťanské“ skupiny akceptující pluralitní situaci duchovního tržiště, v jehož rámci jsou tyto skupiny schopny flexibilně reagovat na přání a potřeby potencionálních konvertitů (náboženských zákazníků). Oproti tradičním náboženským skupinám využívají tyto dynamické „neokřesťanské“ skupiny mnohem efektivněji metody a postupy progresivní evangelizace, která získává stále více podobu jakéhosi náboženského marketingu (např. šíření učení dané skupiny metodou door-to-door, evangelizace v ulicích, osobní kontakt s potencionálními konvertity, používání ikonického vyjadřování apod.) a zároveň jsou schopné nabídnout atraktivní náboženskou službu (např. intenzivní kontakt s ostatními věřícími, náboženské obřady dávající větší důraz na náboženský prožitek, schopnost léčit pomocí Ducha svatého apod.). Alister E. McGrath mluví v této souvislosti o třech tendencích typických pro zmíněné skupiny: • mcdonaldizaci, • vytváření „církevních buněk“ • principu exilové komunity. Podíl kategorie „věřící celkem“ v jednotlivých krajích (v %) Regionální rozdíly a nástup alternativní religiozity n Z hlediska tradičních náboženských skupin, jakými jsou Římskokatolická církev či Církev československá husitská mohou severní Čechy vypadat jako „duchovní poušť“. Z pohledu malých a alternativních skupin mohou být naopak vnímány jako velmi perspektivní oblast. V každém případě mnohá severočeská města jako např. Liberec, Jablonec nad Nisou, Ústí nad Labem, Teplice mají velmi pestrý náboženský život, ve kterém stále významnější roli hrají netradiční a alternativní náboženské skupiny a který vytváří optimální prostředí i pro rozvoj individualizovaných a detradicionalizovaných forem religiozity, které se, jak bylo ukázáno v předchozí kapitole, projevují prostřednictvím fenoménu „tekuté víry“. Regionální rozdíly a nástup alternativní religiozity n Příkladem může být stotisícový Liberec, který v roce 2001 vykázal jeden z nejvyšších počtů „nevěřících“ obyvatel (73,5 %). Na rozdíl od tradičních náboženských skupin, které zaznamenaly citelný odliv členů, se v tomto městě poměrně pevně uchytila a úspěšně působila celá řada menších a alternativních náboženských skupin počínaje jednou z nejdynamičtějších charismatických církví u nás, Jednotou bratrskou a konče např. Transcendentální meditací, která má v tomto městě dokonce své celorepublikové sídlo.O této narůstající náboženské pluralitě svědčí rovněž to, že podle výsledků censu z roku 2001 žilo v libereckém okrese z 27 800 věřících 4 650 (16 %) příznivců malých a v našem prostředí netradičních náboženských skupin, z nichž značnou část můžeme řadit mezi tzv. nová náboženská hnutí. Regionální rozdíly a nástup alternativní religiozity n Podobná byla situace i v dalších severočeských okresech – v okrese Jablonec nad Nisou šlo o16,6 %, v okrese Ústí nad Labem o 16 % a v okrese Most o 15,2 %. n Oproti tomu v okresech se silným postavením tradičních náboženských skupin, jakými jsou zejména moravské okresy, se podíl netradičních náboženských skupin pohyboval výrazně pod 10 % - v okrese Zlín činil jejich podíl 6 %, v okrese Hodonín 4,2 % a v okrese Žďár nad Sázavou 4,5 %. n Zajímavá byla z tohoto hlediska situace v největších městech České republiky, Praze, Brně, Ostravě a Plzni. V Praze se podíl netradičních náboženských skupin pohyboval na úrovni 14 %, v Brně dosáhl pouze 10,5 %, v Ostravě 11,7 % a v Plzni 12 %. Návštěvnost bohoslužeb v letech 1997, 2006 a 2007 (v %) Návštěvnost bohoslužeb ve vybraných středo- a východoevropských zemích (v %) Důvěra v instituce (v %) Reflexe vlastní religiozity (v %) Představy o transcendentna (v %) Spirituální revoluce v českém kontextu n Uvedené údaje nám velmi dobře ukazují plasticitu a mnohovrstevnatost české religiozity na počátku třetího tisíciletí. To, co by se dalo označit poněkud zjednodušeně jako „náboženská víra“, se stále více profiluje směrem, který je typický pro tzv. spiritualitu. Spirituální revoluce v českém kontextu Jde o deinstitucionalizovaný typ religiozity s vysokou tendencí k synkretizaci a tím i detradicionalizaci náboženských představ, jejichž cílem se stále více stává individuální rozvoj a konzumace. Není proto divu, že v daném kontextu transcendentno nabývá stále více podobu něčeho, co je více „v souladu“ s ostatními diskurzy a naracemi, které se podílejí na vytváření pluralitní pozdně moderní identity. S jistou nadsázkou by se dokonce dalo říci, že s tekutou vírou se tekutým stává i Bůh. Spirituální revoluce v českém kontextu Tento trend potvrzují i další údaje týkající se jednotlivých náboženských představ. Relativně malý význam mají tradiční náboženské představy spojované s institucionalizovanou religiozitou jako například víra v nebe, peklo či zmrtvýchvstání. V obou námi sledovaných výzkumech se s nimi ztotožnilo vždy méně než 30 % dotázaných. Oproti tomu takové představy jako léčivá moc amuletů, schopnost předvídat budoucnost či funkčnost horoskopů jsou přijatelné pro více než 40 % dotázaných a v některých případech (možnost předvídat budoucnost) přesáhl počet kladných odpovědí dokonce 50 % dotázaných. I zde platí, že do popředí se stále výrazněji dostávají představy, které více korespondují se subjektivní spiritualitualitou pozdně moderního konzumenta. Spirituální revoluce v českém kontextu S výjimkou několika fundamentalistických skupin, které si budou úzkostlivě střežit svoji „náboženskou čistotu“, se postupně setřou hlavní ideové rozdíly a normální součástí náboženského obrazu světa českého křesťana se stanou takové koncepce jako je převtělování duší, nauka o vesmírné energii, zbožštění přírody či myšlenka náboženské evoluce, v níž bylo vystoupení Ježíše Krista jednou z mnoha dílčích epizod. Koneckonců již dnes téměř 16 % českých křesťanů přijímá myšlenku reinkarnace a více než 20 % je přesvědčeno, že Ježíš Kristus byl především velký učitel a nikoli Boží syn.