Barokní umění jako prostředek reprezentace Madonna delle Grazie v Gravině (jižní Itálie), průčelí kostela jako heraldická figura – architektonický přepis znaku stavebníka, biskupa Vincenza Giustanianiho (biskupem 1598-1612) 1) Jezuitský styl v barokním umění? P. P. Rubens, Sv. Ignác z Loyoly, Sv. František Xaverský Architektura jezuitských kolejí – podíl donátorů Praha, Klementinum, hlavní fasáda do Křížovnické ul., Carlo Lurago, 1653-60 Pozn.: Okázalá palácová architektura prosazovaná donátory, kterou předsta-vitelé řádu kritizovali jako nevhodnou pro řeholní ideál chudoby. Příklad „přísného směru“ v jezuitské architektuře Praha-Malá Strana, dům profese, od 1673, návrh Dom. Orsi pozn.: téměř kasárenský styl odpovídající ideálu chudoby Jezuitský kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, detail hl. průčelí se znakem donátora, 1704-11, návrh Kryštof Dientzenhofer Jezuitský kostel ve Vídni: důležitý vzor pro sakrální architekturu 17. století ve stř. Evropě pozn.: vzorem zejména dvojvěžové pětiosé průčelí, dalším typologickým vzorem byl kostel Il Gesu v Římě, či kostel sv. Michaela v Mnichově Iluzionismus ve freskovém malířství Andrea Pozzo T.J., výmalba jezuit. kostela ve Vídni Iluzionismus ve freskovém malířství Jan Hiebel T.J., výmalba Zrcadlové kaple v pražském Klementinu, 1722-23 Realismus v barokní malbě Jan Jiří Heinsch, Sv. František Borgiáš, 80. léta 17. stol. pozn.: zobrazeno rozjímání o pekle v duchu Ignáce z Loyly (viz další snímek) Ilusionismus a realismus v jezuitském malířství • Interiérové iluzivní fresky propojovaly architekturu s nástěnnou malbu a opticky prohlubovaly prostor (nejpůsobivější jsou, pokud divák stojí v perspektivním úběžníku). K hlavním dílům iluzivního freskařství patří výmalby jezuitských kostelů v Římě (Il Gesu a San Ignazio), důležitými malíři jsou členové řádu Andrea Pozzo a Jan Hiebel. • Realistická tendence malířských děl určených pro jezuitský řád byla inspirována Duchovními cvičeními zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly. M.j. doporučuje maximálně využít smyslových při zbožném rozjímání. V rozjímání o pekle dokonce doporučuje zapojit všech pět smyslů: „Vidět pohledem obrazivosti velké plameny a duše jako v hořících tělech; slyšet ušima pláč, řev, výkřiky, rouhání Kristu (...); čichat čichem kouř, síru, výkaly a hnijící věci; chutnat chutí hořké věci jako slzy, žal a špatné svědomí; hmatat dotekem, jak plameny zachvacují a stravují duše.“ Jezuitské misie a vědecká činnost Dva jezuitští kněží, detail malby na zástěně, Japonsko, počátek 17. stol. Jezuitský kněz Verbiest jako astronom v čínském oděvu, akvarel, 17. stol. Jezuitský učenec Athanasius Kircher Ars magna lucis et umbrae, 1671, frontispice Mundus subterraneus, 1665, řez zemí (uprostřed oheň a podzemní vody propojující oceány) Athanasius Kircher camera obscura a dvojitá camera obscura Ars magna lucis et umbrae, 1671 2) Říšský styl v rakouské barokní architektuře? Císařsko-habsburské hlavice, Johann Indau, 1686 J. B. Fischer von Erlach, první návrh přestavby Schönbrunnu, 1688 pozn.: návrh uváděn jako hlavní příklad říšského stylu v barokní architektuře, ve skutečnosti šlo pouze o tzv. Apetitriss, kterým chtěl Fischer po návratu z Říma upoutat zájem císařského dvora Vlevo: Emblém císaře Karla VI. Vpravo: Císařská a Svatá Rodina, před 1684, příklad tzv. pietas austriaca, spojení katolického programu s politikou habsburského rodu Stavby císaře Karla VI. – díla „císařského stylu“ Kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni, 1715-37, návrh Johann Bernard Fischer z Erlachu Dvorní knihovna ve Vídni, 1723-26, návrh J. B. a J. E. Fischer z Erlachu (rytina S. Kleinera) Pozn.: O stavební reprezentaci císařského dvora začal usiloval ve větší míře až císař Karel VI. (1711-40), nikoli jeho předchůdci, kteří v tomto ohledu byli předstiženi dvorskou šlechtou. Protože se zmíněné stavební aktivity vážou převážně k jedné osobě císaře Karla VI., lze uvažovat o císařském stylu, nikoli však o říšském stylu. (K tématu viz práce Helmuta Lorenze.) Práce J. B. Fischera z Erlachu pro dvorskou šlechtu - jeho rané návrhy letohrádků z doby kolem r. 1690