HUDEBNÍ INVENTÁŘE A JEJICH VÝZNAM PRO

                                HUDEBNĚHISTORICKÉ BÁDÁNÍ


-         Autor Jan Racek se zde zabývá pouze starými hud.inventáři, otázkou novodobých inventářů
dnešních hud.archivů, knihoven nebo hud. sbírek se věnoval ve studii Organizace a vědecké poslání
moderního hudebního archivu, Brno 1937, Časopis zemského muzea v Brně.

-         Inventář = stručný soupis a popis hudeb.materiálu písemné nebo hmotné povahy (rukopisné a
tištěné noty, aktový, listinný, ikonografický a trofejní materiál atd.)určité sbírky v jejich
původním nebo jiném, chronologickém nebo věcném pořádku, které byly pořízeny buď pro potřebu
kontroly, ocenění nebo orientace po původních fondech hud.archivu nebo knihovny. Jde tu především o
hud.inventáře šlechtických kapel zámec.residencí, klášterních knihoven, kostelních kůrů,
literátských bratrstev, hudebních spolků, škol a institucí, soukromých hudeb. knihoven a sbírek.

-         Rozeznáváme :

                        : ideální inventáře hud. fondů – soupisy hudebnin a hud.nástrojů, které
patřily v minulosti do celkového fondu hudebních památek

                         : reálné inventáře – soupis dochovaných písemných nebo tištěných
hudeb.pramenů a hud.nástrojů. Rozdělují se na více druhů dle účelu vzniku – např. jako
pozůstalostní soupisy, u soupisu majetku tzv. kupní inventáře, dále k praktickým účelům a také
evidenčním pro potřebu hudebního archiváře nebo knihovníka.

-         jejich význam je nemalý;

Nejstarší inventáře: Zapádni Evropa 8.st., později  jejich zvýšený počet až ve 14. a 15.st., kdy si
významné kláštery a kostely zakládají inventáře majetku a knihoven. K nim se dále přidávají
inventáře feudálních zámec. residencí, světských institucí a soukromých knihoven.

 U nás v českých zemích inventáře až  kolem 13.st., a to velmi ojediněle, se zpožděním
(vyšebrodský, mělnický klášter), zatímco Polsko již od 12.st.

Až ve 2.pol.14. st. u nás jejich počet vzrůstá, zvláště v husitském období  15.st., kdy bylo
provedeno mnoho invent.soupisů.

16. a 17.st.- provedeny konfiskace majetku, také četnost inventářů.

Staré inventáře mobiliářů, umělec.děl  a knihoven slouží především dějepiscům umění a literárním
historikům, k rekonstrukci uměleckých sbírek a knihoven; pomáhají určovat dnes anonymní díla,
umožňují pátrání po osudech výtvarných památek a také jsou důležitým pramenem ke zjištění cest,
kterými pronikaly cizí vlivy do produkce regionálních výtvarných škol a tvůrčích osobností.
Dovolují nám rekonstruovat nejen kvantitativní, ale i kvalitativní úroveň tehdejší umělecké tvorby.


-         př.: inventář zámku v Tovačově na Moravě z r. 1697 (Státní archiv v Brně, sign.: P 134) –
obsahuje podrobné soupisy nábytku, bohoslužebného náčiní, stříbra, obrazů, soch, soupis knih,
hudebních nástrojů, hudebnin, zbraní, apod.



-         Další typ inventářů: inventáře hudebnin a hudebních nástrojů, jsou často nedílnou
součástí předešlých inventářů, výše zmíněných; dávají nám jejich dobové určení, soupisy skladatelů,
výčty skladeb, nástrojové obsazení atd. – značná dokumentární hodnota.

      př.: inventář hudebnin kláštera v Rajhradě na Moravě z r. 1771, jedná se o tematický hudební
inventář, obsahuje vokální chrámovou a světskou instrumentální hudbu 18. st.

      př.: inventář hudebnin a hudebních nástrojů z farního kostela sv. Václava v Mikulově z r.
1819, obsahuje popis varhan, soupis hudebních nástrojů, chrámovou vokální a světskou instrumentální
hudbu 18. a 19. st.


-         Hudební inventář X  katalog hudebnin : pojmy často nejednoznačného významu, často se i
v odborné literatuře zaměňují; odlišení – podstata vzniku, vzhledu, funkčního použití,
organizováním záznamů. Katalogy vznikly především za účelem podrobnějšího popisu notového materiálu
nebo hudeb. nástrojů; jsou lístkové, pohyblivé naproti inventáři, který je svázán do pevné knižní
vazby. Inventáře – stručnost, heslovitost pojmů, katalogy jsou více podrobnější.


Novodobé přepisy hudeb.inventářů k edičním účelům  - dodržet zásady moderní  kritické ediční
techniky; tj.přesné  a doslovné přepisy dle transkripčních pravidel; u starších památek i
paleografický rozbor písma; dále musí obsahovat ediční komentář (tzv. vydavatelská zpráva) –
shrnuty poznatky při celkovém studiu pramenů.


SČHK – termín „inventář“ – pod pojmem katalog; chápán jako seznam majetku; středověké latinské
inventarium  -  inventare = shledávám, inventus = nalezená věc.

Typem věcně specializovaných katalogů jsou katalogy evidující určité hudební reálie, které slouží
hudební praxi nebo muzikolog. bádání. Tyto soupisy se označují jako hudební katalogy, pokud se
jedná spíše o výsledky inventarizace, pak hudební inventáře.

-                      Dobové názvy hudebních i mimohudebních seznamů značně kolísají : inventář,
katalog, konsignace, seznam atd.




-                      Od 19.st. pořizovány a vydávány hudební katalogy potřebami muzikologie,
představují již výsledek badatel.činnosti.

-                      Inventáře zachycují: např. hudebniny, zvláště notové materiály,
gramofon.desky a jiné typy zvukových nahrávek hudby, hudebně ikonografický materiál –hud.nástroje,
pojednání o hudbě, různé typy hudebních pramenů a další reálie spjaté s hudbou.

-                      Slouží bibliografii, diskografii, heuristice, komerční propagaci apod.
Zachycují dále obsah hud.sbírek, zvl.hudebních knihoven, hudeb.muzeí, hud.archívů a fonoték,
výsledky nakladatelské produkce a hudebně tržního sortimentu atd.


-                      Katalogizace hudebnin – provádí se dnes podle mezinárodně dohodnutých
pravidel dle organizace AIBM (Association Internationale Bibliothéques Musicales; hudební
knihovna), jsou katalogizovány v rámci projektu RISM (Répertoire international des sources
musicales ).