Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informační studií a knihovnictví Tradiční a nové poslání a funkce vysokoškolského vzdělávání Seminární práce k předmětu VIKBA29 Učící se společnost a role knihovník v ní Autor: Ivana Kubingerová UČO: 215666 Typ studia: prezenční Ročník: třetí Brno 2009 Obsah 1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 3 2 Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 4 2.1 Vysoká škola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 4 2.2 Funkce a poslání vysokých škol v Zákoně o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 4 3 „Tradiční“ role vysokých škol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 5 3.1 Vzdělávací funkce vysokého školství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 5 3.2 Výzkumná funkce vysokého školství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 5 4 Nové poslání vysokých škol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 6 4.1 Třetí role vysokých škol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 6 4.2 Akademické podnikání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 6 4.3 Předpoklady rozvoje podnikatelských kompetencí na vysokých školách. . . . . . . str. 7 4.4 Realizace akademického podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 7 4.5 Výhody akademického podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 7 5 Celoživotní vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 8 5.1 Přístup k celoživotnímu vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 9 5.2 Formy a metody celoživotního vzdělávání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 9 5.3 Otevřený přístup ke vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 10 6 Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 11 7 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . str. 12 1. Úvod Lidstvo během své existence musí neustále čelit různým výzvám. Dnes jsou jimi globalizace, migrace a diverzifikace. Stále více se svět propojuje, vzdálenosti se zmenšují, ať už díky rychlejším dopravním prostředkům či pomocí internetu. Také se čím dál více prohlubuje rozdíl mezi „chudým“ jihem a „bohatým“ severem, samotnými chudými a bohatými. Samotná společnost se mění. Z industriální společnosti, založené na zpracování a využívání přírodních a nerostných zdrojů, se transformuje na společnost znalostní. Možnosti industriální společnosti jsou již skoro vyčerpány, proto je potřeba se přeorientovat na jinou oblast, a to oblast zaměřenou na informační technologie a zpracovávání znalostí. Tyto faktory se promítají do dalších oblastí lidského života, a to i do oblasti vysokoškolského vzdělávání, na které jsou kladeny nové požadavky. Tradiční funkce a poslání vysokých škol začínají být nedostačující a zastaralé. Vysoké školy přestávají býti izolovanými centry vzdělanosti a otevírají se svému okolí, regionu, se kterým jsou spojeny a díky různým externím aktivitám přispívají k rozvoji oblasti, a to ve sféře společenské, kulturní i ekonomické. Tématem této seminární práce je tradiční a nové poslání a funkce vysokých škol, také se bude věnovat požadavkům, které jsou nově na vysoké školy kladeny a směru, kterým se bude přeměna pojetí vysokých škol ubírat. Nezanedbatelná část této práce se zabývá pojmem akademické podnikání a částečně s tím spjatým celoživotním vzděláváním. 2. Základní pojmy 2.1 Vysoká škola Vysoká škola je instituce, která poskytuje terciální (vysokoškolské) vzdělání. Vysoké školy jsou nejvyšším článkem ve vzdělávací soustavě, jsou centrem vzdělanosti, tvůrčí činnosti a vědeckého bádání. Podílí se na kulturním, společenském, vědeckém a ekonomickém rozvoji společnosti. Vysoká škola je institucí, která má jako jediná právo udělovat akademické tituly. V České republice se vysoké školy dělí na dva typy, a to univerzitní a neuniverzitní, kdy vysoká škola univerzitní (univerzita) má právo uskutečňovat všechny typy studijních programů a vysoká škola neuniverzitní uskutečňuje studijní programy bakalářské a magisterské, ale nečlení se na fakulty. 2.2 Funkce a poslání vysokých škol v Zákoně o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) V Zákoně o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) jsou funkce vysokých škol definovány takto: „- uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, -umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti, -poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání, -hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní, -přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou, -rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.“[1] 3. „Tradiční“ role vysokých škol Od počátku 19.století (od humboldtovských reforem) jsou jako hlavní funkce vysokého školství považovány vzdělávání a výzkum. 3.1 Vzdělávací funkce vysokého školství Na vysokých školách je vzdělávání umožněno ve třech druzích vzdělávacích programů: bakalářském, magisterském a doktorském (v návaznosti na magisterský). Vzdělávací funkce vysokého školství má za cíl poskytnout studentům odpovídajíci profesní kvalifikaci a připravit je na výzkumnou práci. 3.2 Výzkumná funkce vysokého školství Výzkumná činnost je jednou ze základních činností vysokých škol. Vysoké školy mají za úkol vytvářet podmínky pro rozvoj špičkového výzkumu a vývoje. Výsledky těchto činností mají být dále aplikovány do praxe. Výzkum na vysokých školách je podporován státem a odvíjí se od různých činitelů, jako na příklad zaměření dané školy, struktury výzkumné základny či průmyslu v daném regionu. 4. Nové poslání vysokých škol V posledním desetiletí se funkce a struktura vysokých škol výrazně přeměňuje. Nové poslání vysokoškolského vzdělávání vychází z rychle se měnících společenských, sociálních i ekonomických podmínek a požadavků. Zvyšují se požadavky i v oblasti podnikání, čemuž se vysoké školy snaží rychle přizpůsobit. Vzniká další duležitá funkce vysokých škol, označována jako „třetí role“. 4.1 Třetí role vysokých škol Pojem „třetí role“ vysokých škol je vcelku nový. Třetí role označuje další, také důležitou funkci vysokých škol, která se v podstatě rovná rozšíření zodpovědnosti a působení vysokého školství na úkoly a poslání nesouvisející přímo s vědeckým výzkumem nebo vzděláváním na terciární rovině. Touto novou funkcí se myslí externí aktivity spojené s podnikatelsku sférou a veřejností. Tyto aktivity se soustředí na rozvoj regionu a jsou také označovány pojmem „akademické podnikání“. 4.2 Akademické podnikání Tímto pojmem se myslí inovativní, kreativní a aktivní využívaní znalostí a schopností ve prospěch akademické sféry. Akademické podnikání je uskutečnováno v oblasti výuky, výzkumu a dalších oblastech. V oblasti výuky se jedná např. o vytváření a realizaci programů celoživotního vzdělávání (odborné, zájmové a osvětové vzdělávání), o organizaci konferencí a účast na nich. Dále pak o vývoj, testování a následnou aplikaci nových forem vzdělávání a s tím spojené poradenství (kariérové, profesní aj.) V oblasti výzkumu se akademické podnikání realizuje formou poradenství v oblasti vývoje a aplikací poznatků v praxi. Pak také prostřednictvím spolupráce s podniky, firmami a dalšími institucemi. Může být prováděn i výzkum na objednávku. Vysoké školy také podporují zakládání nových firem a společností, spoluúčast při řízení těchto firem a nabízí k užívání univerzitní zařízení a vybavení pro akademické podnikání. Dále v rámci akademického podnikání vysoké školy organizují stáže pro studenty i akademické pracovníky, podporují studentské a akademické projekty. Dalšími aktivitami mohou být např. vypracování projektů, studií dle požadavků objednatele, hodnocení projektů pro zadavatele, překlady, tlumočení, vývoj firemního image, návrhy a příprava propagačních materiálů, organizace akcí, prezentací, výstav, outreach aktivity aj. 4.3 Předpoklady rozvoje podnikatelských kompetencí na vysokých školách Velmi důležité je plánování strategie podnikání. Předpoklady: · analýza lidského potenciálu školy a příležitostí z vnějšího prostředí · určení cílů, strategie postupu realizace, stanovení systému podpory · podporování ve fázi vývoje a nasledné ověřování výsledků · vyhodnocení dosažených cílů a následný návrh nových záměrů 4.4 Realizace akademického podnikání Akademické podnikání je stavěno na práci jednotlivců, zaměstanců vysoké školy, na práci kateder, fakult a vedení školy. 4.5 Výhody akademického podnikání Mezi hlavní výhody patří zvýšení konkurenceschopnosti podniků a institucí, získávání praxe pro absolventy, a s tím spojené zvýšení možnosti uplatnění na trhu práce či postup v kariéře a pro samotné školy zvýšení image, získávání finančních prostředků a vlastní rozvoj. 5. Celoživotní vzdělávání Celoživotní vzdělávání je jedna z možností aplikace akademického podnikání. „Celoživotní vzdělávání je považováno za proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností nad rámec počátečního vzdělávání. Může být realizováno organizovanou formou a nebo prostřednictvím individuální zájmové činnosti.“[2] Celoživotní vzdělávání se v postatě shoduje s pojmem „další vzdělávání“, který je používán ve školském zákoně. Dle školského zákona jsou dalším vzděláváním myšlena různé rekvalifikační kurzy prováděné ve školách, vzdělávání v jednotlivých předmětech na SŠ či VOŠ a speciální kurzy uskutečňované ve školách a školských zařízeních, které navazují na dosažený stupeň vzdělání daného jedince, a toto vzdělání doplňují či rozšiřují. Evropská unie si klade za cíl, aby se do celoživotního vzdělávání zapojilo do roku 2010 12,5% obyvatelstva ve věkové skupině 25-64 let. [3] Z tohoto důvodu byly stanoveny úkoly, které mají veřejnost obeznámit o smyslu, funkci a přínosu celoživotního vzdělávání. Mezi tyto úkoly patří: · rozšíření přístupu k celoživotnímu vzdělávání prostředníctvím poskytování informací a poradenství · vznik takové formy vzdělávání, která je slučitelná s pracovním vytížením uchazečů, s jejich zaměstáním a dalšimi aktivitami · vytvoření podmínek pro další vzdělávání každého obyvatele · podpora nových různorodých a flexibilních vzdělávacích postupů · podpora vzájemné spolupráce vzdělávacích a školících institucí na různých úrovních Pro vysoké školy je možnost podílet se na plnění úkolů důležitých pro splnění cílů stanovených Evropskou unií velmi přínosné. 5.1 Přístup k celoživotnímu vzdělávání Možnosti celoživotního vzdělávání se neustále rozšiřují. Je to zapříčiněno vzrůstající poptávkou dospělých, již pracujících občanů, kteří by se rádi dále vzdělávali, a tak si doplnili chybějící vzdělání v bakalářských, magisterských a doktorských programech vysokých škol. Další možností rozšíření stávajícího vzdělání jsou pro dospělé již výše zmíněné různé druhy rekvalifikačních a specializovaných kurzů a certifikovaných programů. 5.2 Formy a metody celoživotního vzdělávání V celoživotním vzdělávání se musí brát v potaz, že posluchači mají ve většině případů omezené časové možnosti, dále se musí vedle studia věnovat také zaměstnání, rodině a dalším povinnostem. Proto v této formě studia probíhá výuka, jak prostředníctvím klasických výukových metod (přednášek, seminářů, praktických cvičení a dalším tréninků), tak bývá doplňena i o nové formy výuky, a to distanční formou vzdělávání a eLearningem a novými prvky v prezenční formě studia. Mezi tyto metody patří: Ø WBT (Web Based Training) – materiály a obsah přednášek je přístupný na internetu či intranetu Ø WBI (Web Based Information) – student sám vyhledává potřebné informace na internetu, a poté je využivá v zaměstnání apod. Ø Problémové metody – případové studie, manažerské a strategické hry a inscenační metody Ø Workshopy a tutoriály Ø Outdoorové aktivity Ø Open Space – tato metoda je praktikována v „omezeném časovém limitu“, kdy vzniká neopakovatelná atmosféra tvořivých sil a nápadů Ø eLearning – efektivní metoda distančního vzdělávání založená na využívání informačních technologií. Velkou výhodou eLearningu je, že student se může vzdělávat, kdy mu to samotnému nejvíce vyhovuje a skoro na jakémkoliv místě. Mezi nevýhody patří nízká motivace, která je zapříčiněna chybějícím kontaktem s vyučujícím či skupinou. Z tohoto důvodu bývá výuka doplňována výukou face to face. 5.3 Otevřený přístup ke vzdělávání Otevřený přístup ke vzdělávání je zajišťován prostředníctvím informačních a poradenských center pro oblast celoživotního vzdělávání, která pomáhají jednotlivcům i podnikům v dalším vzdělávání, ať už informováním o nabídce stávajících kurzů či vytvářením vzdělávacích kurzů dle specifických požadavků samotných firem. 6. Závěr Tématem této seminární práce bylo Tradiční a nové poslání a funkce vysokoškolského vzdělávání. V úvodu této práce jsem se zmiňovala o transformaci společnosti, která je příčinou kladení nových požadavků na vysokoškolské vzdělávání. Vysoké školy se tomuto jevu snaží dle mého názoru postavit čelem, snaží se býti aktivními v oblasti společenské, kulturní i ekonomické, snaží se být co nejvíce přínosné pro region, ve kterém se nachází. Vysoké školy jsou aktivní, jsou činné v oblasti podnikání, kdy se snaží co nejlépe prodat a využít všechny své „výrobky“. Jejich velkým přínosem je také organizace různých vzdělávacích kurzů a aktivit v rámci celoživotního vzdělávání obyvatel, což se promítá i do samotné ekonomické prosperity. 7. Použitá literatura * Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách : text se zapracovanými novelami [online]. 2007 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . * Celoživotní vzdělávání : Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . * CIMBÁLNÍKOVÁ, Lenka. NOVÁ ROLE VYSOKÝCH ŠKOL A UNIVERZIT. Sborník příspěvků z IV. národní konference o distančním vzdělávání v ČR v r. 2006 [online]. 2006 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . * Vysoká škola : Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . * TREMLOVÁ, B., JEŽEK, F., FISCHER, J. Výzkum a vývoj na vysokých školách : specifický výzkum. Rada VS [online]. 2006 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . * Zkola : vzdělávací a informační portál zlínského kraje [online]. c2003-2008 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . * ČERYCH, Ladislav. NEZISKOVÝ SEKTOR A TŘETÍ ROLE UNIVERZIT [online]. [2006] [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . * KEBO, Vladimír. 3. role vysokých škol. PRVŠ [online]. 2007 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . ________________________________ [1] Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách : text se zapracovanými novelami [online]. 2007 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . [2] Celoživotní vzdělávání : Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . [3] CIMBÁLNÍKOVÁ, Lenka. NOVÁ ROLE VYSOKÝCH ŠKOL A UNIVERZIT. Sborník příspěvků z IV. národní konference o distančním vzdělávání v ČR v r. 2006 [online]. 2006 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: .