ASOCIACE KNIHOVEN VYSOKÝCH ŠKOL ČESKÉ REPUBLIKY
Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost
KONCEPCE INFORMAČNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH
V ČESKÉ REPUBLICE
Doporučující materiál Asociace knihoven vysokých škol ČR
PRAHA
Únor 2008
 AKVŠ ČR 2008
2
Tento dokument byl vytvořen členy komise IVIG AKVŠ a může být volně šířen
a kopírován s ohledem na autorský zákon. V případě použití celého dokumentu nebo
jeho částí je možné využít např. následující bibliografickou citaci:
Asociace knihoven vysokých škol České republiky. Koncepce informačního vzdělávání na
vysokých školách v České republice: doporučující materiál Asociace knihoven vysokých
škol ČR [online]. Praha : Odborná komise IVIG AKVŠ ČR, 2008 [cit. RRRR-MM-DD].
Dostupné na www:<http://knihovny.cvut.cz/ivig/dokumenty.html>.
3
OBSAH
Úvod ........................................................................................................................................ 4
1 Význam a cíle informačního vzdělávání ..................................................................... 5
2 Východiska .................................................................................................................. 6
2.1 Informační gramotnost jako soubor klíčových kompetencí v informační společnost . 6
2.2 Klíčoví aktéři a aktuální veřejněpolitické dokumenty na poli informační gramotnosti 7
2.2.1 Klíčoví aktéři .............................................................................................................. 7
2.2.2 Aktuální veřejněpolitické dokumenty ......................................................................... 8
2.3 Úroveň informační gramotnosti vysokoškolských studentů ....................................... 9
2.3.1 Charakteristika situace na vysokých školách ............................................................. 9
2.3.2 Pilotní průzkum úrovně informační gramotnosti studentů na VŠ v ČR ..................... 10
3 Priority ......................................................................................................................... 12
4 Opatření ....................................................................................................................... 14
Závěr ....................................................................................................................................... 16
Seznam příloh .......................................................................................................................... 17
Příloha 1 Standardy informační gramotnosti vysokoškolského studenta
....................................
18
Příloha 2 Vybrané zahraniční iniciativy v oblasti informační gramotnosti
.................................
19
Příloha 3 Modelový akční plán přípravy projektu informačního vzdělávání
..............................
21
Příloha 4 Článek o pilotním průzkumu úrovně informační gramotnosti vysokoškolských .
studentů
27
4
ÚVOD
Podporovat aktivity vysokoškolských knihoven v oblasti informačního vzdělávání1
, přispívat
k rozvoji informační gramotnosti studentů, vytvářet zázemí pro pracovníky knihoven, kteří
s informačním vzděláváním začínají, usnadnit jim tvorbu jejich koncepce a spolupracovat
s pedagogy při začleňování informačního vzdělávání do učebních programů vysokých škol, to
vše je cílem Odborné komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost (dále jen
IVIG), která pracuje v rámci Asociace knihoven vysokých škol od roku 2002.
Připravit modelovou koncepci rozvoje informačního vzdělávání a informační gramotnosti na
vysokých školách plánovali členové komise IVIG už před několika lety. Bylo ale potřeba
postavit ji na základě jasně vymezených pojmů z oblasti informační gramotnosti a reálných
cílů informačního vzdělávání. Proto nejdřív začali připravovat teoretická východiska
a analýzu současného stavu na vysokých školách. Vytvořili model informační gramotnosti
podle zahraničních definic, formulovali standardy informačně gramotného vysokoškolského
studenta a připravili a realizovali projekt pilotního průzkumu stavu informační gramotnosti
vysokoškolských studentů na osmi univerzitách a fakultách. Na těchto základech, analýze
stavu v zahraničí a vlastních praktických zkušenostech postavili tuto koncepci. Jako příloha je
uveden modelový akční plán přípravy projektu informačního vzdělávání.
Koncepce je určena akademickým funkcionářům, vysokoškolským pedagogům
a vysokoškolským knihovníkům a má sloužit jako vysvětlení významu informační
gramotnosti, zdůvodnění implementace informačního vzdělávání do učebních plánů, popis
priorit a příslušných opatření a návod, jak postupovat při přípravě projektů na podporu
informační gramotnosti.
1
Definice pojmu informační vzdělávání viz DOMBROVSKÁ, Michaela; LANDOVÁ, Hana; TICHÁ, Ludmila.
Informační gramotnost - teorie a praxe v ČR. Národní knihovna, 2004, roč. 15, č. 1, s. 7-19. Dostupné i na
WWW: http://full.nkp.cz/nkkr/pdf/0401/0401007.pdf
5
1 VÝZNAM A CÍLE INFORMAČNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Rostoucí význam informací v současné společnosti a rozvoj nástrojů, které umožňují jejich
sdílení, vede ke zvyšování nároků na občany. Důraz je kladen především na orientaci
v dostupných informačních zdrojích a na znalosti a dovednosti spojené jak s vyhledáváním
a hodnocením informací, tak s jejich využitím v různých životních situacích.
Neopominutelnou součástí je respektování autorství a etické zacházení s informacemi.Tato
skutečnost vyvolává četné diskuze o potřebných změnách v naší vzdělávací soustavě, které se
týkají i univerzitních studijních programů. Vysoké školy jsou posledním článkem
vzdělávacího řetězce, který může přispět k přípravě na celoživotní učení, orientaci ve stále
větším množství poznatků a informací, jejich hodnocení a efektivnímu využívání.
Dosavadní systém výuky na vysokých školách přestává odpovídat nárokům na studium
a pozdější odbornou, případně vědeckou činnost, ale i nárokům každodenního života ve
společnosti. Instituce poskytující vyšší vzdělávání by měly studentům vytvořit předpoklady
pro kvalifikované řešení problémů při studiu i v jejich osobním životě a usnadnit jim
uplatnění na trhu práce. Měly by jim umožnit připravit se na svět sdílení informací, rychlých
změn a komplexních souvislostí. To vyžaduje změnu stylu výuky a použití metod založených
na využití informačních zdrojů.
Zařazování různorodých forem informačního vzdělávání do vysokoškolského studia je zcela
v souladu s trendy, které v této sféře vzdělávacího systému nastupují a stává se i jedním
z důležitých kritérií hodnocení kvality jednotlivých vysokých škol. S tím souvisí i otázka
akreditací nových oborů a obnovování akreditací oborů již zavedených. Studijní plán každého
oboru by měl zahrnovat co nejširší škálu prvků, které povedou ke zvýšení informační
gramotnosti studentů.
Informační vzdělávání je dlouhodobý proces, který vede ke zvyšování úrovně informační
gramotnosti a který by měl prolínat celým vzdělávacím systémem ­ od základních až po
vysoké školy. Jeho jednotlivé stupně by na sebe měly plynule navazovat. Tato koncepce proto
vychází, mimo jiné, i z rámcových vzdělávacích programů, které jsou sestaveny pro základní
školy a pro gymnázia2
. Významnou součástí této koncepce jsou i Standardy informační
gramotnosti studenta vysoké školy3
, jako dokument, který charakterizuje cílový stav, k němuž
v procesu informačního vzdělávání směřujeme.
2
Podrobnosti v kapitole 2.2.2
3
Viz Příloha č.1
6
2 VÝCHODISKA
2.1 Informační gramotnost jako soubor klíčových kompetencí v informační společnosti
Gramotnost znamená v přeneseném významu soubor klíčových kompetencí, tedy konkrétních
znalostí či dovedností. Funkční gramotnost je schopnost takové znalosti či dovednosti použít.
Informační gramotnost pak klade důraz na kontext rozvoje informačních a komunikačních
technologií a z toho plynoucí význam orientace ve světě informací.
Pro rozvoj oblasti informačního vzdělávání je významná rámcová shoda na obsahu pojmu
informační gramotnost. Východiskem pro následující model se stala definice podaná v rámci
mezinárodního projektu IALS/SIALS4
, kde byla funkční gramotnost definována jako
schopnost aktivně participovat na světě informací a dále rozčleněna do tří složek: gramotnost
literární, jako schopnost nalézt a porozumět informaci z textu, gramotnost dokumentová, jako
schopnost vyhledat a využít přesně definovanou informaci a numerická gramotnost, jako
dovednost pracovat s čísly a grafy. Za významnou složku navíc považujeme jazykovou
gramotnost jako schopnost porozumění a dorozumění se v mateřském i cizím jazyce. Dále
k funkční gramotnosti připojujeme gramotnost v oblasti informačních a komunikačních
technologií (dále jen ICT gramotnost), jako schopnost uživatelské práce s počítačem
(a dalšími nástroji) a sítěmi (zejména internetem). Přičemž ICT gramotnost je vždy podporou
ostatních složek a sama o sobě nezvyšuje informační přínos pro konkrétního člověka.
Informační gramotnost je tak funkční gramotností v informační společnosti.
Obr. 1: Model informační gramotnosti5
Rozvíjet informační gramotnost proto znamená vycházet z doporučení, která vyplývají
z výzkumů funkční gramotnosti: přesun důrazu z faktografie na obecnější kompetence, rozvoj
komunikačních dovedností a důraz na výuku cizích jazyků, zejména angličtiny. Navíc to však
znamená také rozvíjení schopností práce s informačními a komunikačními technologiemi, což
je důležitou podmínkou uplatnění v informační společnosti.
Z praxe knihovníků a informačních pracovníků vyplývá potřeba zdůraznit ještě jeden aspekt
práce s informacemi, který však samotnou informační gramotnost přesahuje, a to etický
přístup a znalost právních aspektů, které s informacemi souvisí. Tedy povědomí o tom, že
4
Informace na: http://www.statcan.ca/english/freepub/89-588-XIE/about.htm
5
DOMBROVSKÁ, Michaela; LANDOVÁ, Hana; TICHÁ, Ludmila. Informační gramotnost - teorie a praxe v
ČR. Národní knihovna, 2004, roč. 15, č. 1, s. 7-19. Dostupné i na WWW:
http://full.nkp.cz/nkkr/pdf/0401/0401007.pdf
Etický přístup a právní povědomí
k využívání informací
INFORMAČNÍ GRAMOTNOST
7
použité zdroje je třeba citovat a užívat je v souladu s autorským právem. Tento princip byl
doplněn k výše uvedenému modelu informační gramotnosti v roce 2006.
2.2 Klíčoví aktéři a aktuální veřejněpolitické dokumenty na poli informační
gramotnosti
2.2.1 Klíčoví aktéři
V problematice informační gramotnosti z pohledu veřejněpolitické praxe je nutné vymezit
klíčové aktéry, kteří se podílejí na tvorbě a realizaci relevantních politik, nebo jsou jejich
uživateli.
Jedná se o následující instituce a jednotlivce:
a) Aktéři ­ instituce
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR6
je iniciátorem a realizátorem
Národního programu rozvoje vzdělávání, který je určující politikou České republiky
v oblasti vzdělávání. Je garantem kurikulární politiky a vypisuje programy pro rozvoj
celoživotního vzdělávání.
Ministerstvo kultury ČR7
se věnuje problematice činnosti knihoven, které poskytují
veřejné knihovnické a informační služby. Zajišťuje otázky týkající se příslušné
legislativy (např. předkládá knihovní zákon), evidence knihoven a jejich rozvoje
(programy finanční podpory). Vypisuje programy pro další vzdělávání knihovníků.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR8
určuje politiku zaměstnanosti a podílí se na
organizaci rekvalifikačních kurzů a celoživotního vzdělávání.
Vzdělávací instituce ­ zejména školy (základní, střední, vysoké a další) a instituce,
které realizují vzdělávání na všech stupních, včetně celoživotního vzdělávání,
a mohou přispět k rozvoji informační gramotnosti.
Knihovny ­ slouží jako brána k informacím pro občany, jako informační centra,
pořádají kurzy rozvoje informační gramotnosti, kurzy práce s informacemi, umožňují
svým návštěvníkům přístup k informačním zdrojům, přístup na internet.
Profesní sdružení ­ zejména Asociace knihoven vysokých škol ČR9
(a její odborná
komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost), Svaz knihovníků
a informačních pracovníků10
(a jeho odborná sekce Klub školních knihoven),
Konference rektorů vysokých škol a další. Mohou poskytovat metodickou i finanční
podporu.
Nestátní neziskové organizace ­ rozvoj občanské společnosti a rozvoj informační
gramotnosti spolu úzce souvisí. Informačně gramotný občan se může aktivně účastnit
života v informační společnosti.
Soukromé firmy ­ jako zaměstnavatelé a zároveň instituce, které mohou ovlivňovat
tvorbu národních politik.
Média ­ informují o problematice informační gramotnosti a mají silný vliv na
popularizaci informačního vzdělávání.
6
Viz http://www.msmt.cz/
7
Viz http://www.mkcr.cz/
8
Viz http://www.mpsv.cz/
9
Viz http://www.akvs.cz/
10
Viz http://skip.nkp.cz/
8
b) Aktéři ­ jednotlivci
Tvůrci relevantních politik (zejména politiky informační a vzdělávací) ­ politici,
úředníci, experti. Vytvářejí podmínky pro praxi informačního vzdělávání a oporu pro
rozvoj informační gramotnosti.
Pedagogové ­ uvádějí do praxe kurikula a relevantní politiky na všech stupních
vzdělávacích institucí.
Knihovníci ­ přispívají k rozvoji informační gramotnosti uživatelů knihoven, tvoří,
realizují a propagují projekty informačního vzdělávání.
Uživatelé ­ zejména žáci, studenti, účastníci celoživotního vzdělávání, uživatelé se
specifickými potřebami (zahraniční studenti, zdravotně znevýhodnění apod.), jsou
cílovými skupinami projektů informačního vzdělávání.
2.2.2 Aktuální veřejněpolitické dokumenty
Z veřejněpolitických dokumentů jsou pro oblast informační gramotnosti klíčové následující:
Strategie celoživotního učení České republiky11
(2007): dokument definuje základní
pojmy ­ z pohledu České republiky i Evropské unie, analyzuje současný stav v oblasti
celoživotního učení v ČR, definuje priority dalšího vývoje a předkládá návrhy řešení.
Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004­201012
obsahuje část
týkající se poslání knihoven:
Knihovny se ve svém poslání podílejí zejména na:
celoživotním vzdělávání, podpoře nezávislého rozhodování a duchovního rozvoje
a uspokojování kulturních potřeb všech občanů bez rozdílu,
vytváření infrastruktury pro oblast vzdělávání, výzkumu a vývoje.
Dílčí cíle dle autorů zmíněné koncepce jsou:
zvyšovat úlohu knihoven v procesu celoživotního vzdělávání,
podpořit v knihovnách dostupnost služeb a prostředků pro podporu vzdělávání na
internetu,
vytvářet v knihovnách multimediální víceúčelová pracoviště, umožňující přístup
ke školení a zařízení pro práci s digitálními dokumenty, zajistit dostupnost těchto
služeb i pro obyvatele v malých obcích,
vytvořit podmínky pro zajištění informační výchovy uživatelů ke zvýšení jejich
funkční gramotnosti a tím i schopnosti efektivně vyhledávat a využívat
informační zdroje.
Rámcový vzdělávací program: osvojení strategie učení, motivace pro celoživotní
učení, podněcování k tvořivému myšlení, logickému uvažování, řešení problémů
a schopnost spolupracovat uvádí už Rámcový vzdělávací program pro základní
vzdělávání 200713
a podobně i Rámcový program pro gymnázia 200714
. Stejně tak
klíčové kompetence jsou shodné i pro vysokoškolské vzdělávání. Návaznost je tedy
zřejmá, ale je třeba určit úrovně, jakých by měli dosáhnout žáci základních škol,
studenti gymnázií a následně vysokoškolští studenti. Koncepce poukazuje na tuto
návaznost, ale teprve praktické zkušenosti a spolupráce se středními školami umožní
navázat na schopnosti a dovednosti studentů v příslušných oblastech, v jednotlivých
oborech a ve vyšší úrovni.
11
Dostupné na: http://www.msmt.cz/eu/strategie-celozivotniho-uceni-cr-1
12
Dostupné na: http://knihovnam.nkp.cz/docs/Koncepce04_10.doc
13
Dostupné na: http://www.vuppraha.cz/soubory/RVPZV_2007-07.pdf
14
Dostupné na: http://www.vuppraha.cz/soubory/RVPG-2007-07_final.pdf
9
Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové,
umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol15
: zásadní dokument
MŠMT v oblasti vysokých škol. Aktualizace pro rok 2008 obsahuje následující body
relevantní pro oblast rozvoje informační gramotnosti:
1) zvýšení úrovně kvality a konkurenceschopnosti VŠ v oblasti vzdělávání a výzkumu
vedoucího k inovacím; 2) rozvoj a doplnění studijních programů; 3) celoživotní
vzdělávání; 4) distanční a kombinované formy vzdělávání a 5) rozvoj znalostí a
profesionalizaci řízení VŠ.
Aktivity v oblasti informační gramotnosti v České republice jsou inspirovány zahraničními
projekty a iniciativami ­ ať již regionálními či mezinárodními, případně uskutečňovanými
v rámci velkých nadnárodních organizací (viz Příloha 2).
2.3 Úroveň informační gramotnosti vysokoškolských studentů
2.3.1 Charakteristika situace na vysokých školách
Programy informačního vzdělávání na vysokých školách v České republice se v posledních
letech rychle rozvíjejí ­ stávají se komplexními, rozmanitějšími a zaměřují se na další cílové
skupiny. Nejde již pouze o úvodní přednášky pro studenty 1. ročníků, mnohé školy se snaží
systematicky pracovat i se studenty z vyšších ročníků, zejména s těmi, kteří připravují
bakalářskou či diplomovou práci. Již tradiční cílovou skupinou jsou studenti doktorského
studia. Pozornost začíná být věnována studentům kombinovaných a distančních studijních
programů. Cílovými skupinami, které jsou v možnosti zapojení do informačního vzdělávání
dosud opomíjené, jsou zejména zdravotně postižení studenti a zahraniční studenti studující
programy v jiném než českém jazyce.
Garanty dílčích přednášek i ucelených kurzů v oblasti informačního vzdělávání jsou nejčastěji
knihovny jednotlivých vysokých škol (fakult). Případy fungující spolupráce mezi knihovníky
a pedagogy a společné zajišťování aktivit informačního vzdělávání jsou stále spíše výjimečné.
Vzdělávání uživatelů si získává stále důležitější pozici ve struktuře služeb vysokoškolských
knihoven. Znamená to však i nároky na personální, technické a finanční zajištění těchto
aktivit. Na zahájení či další rozvoj programů informačního vzdělávání je ale možné využít
grantových prostředků (Fond rozvoje vysokých škol; Rozvojové projekty MŠMT). Rozvíjí se
i spolupráce mezi vysokými školami, výměna zkušeností a sdílení dobré praxe ­ a to zejména
na platformě Odborné komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost IVIG
v rámci Asociace knihoven vysokých škol. 16
Bariéry
Na základě zmíněných šetření a dlouhodobého sledování prostředí českých vysokých škol
byly kromě pozitivních trendů identifikovány rovněž bariéry bránící dalšímu rozvoji
informační gramotnosti:
nepochopení základních pojmů v celé šíři a zaměření hlavně na informační a
komunikační technologie (dále jen ICT),
15
Aktualizace pro rok 2008 dostupná na:
http://www.msmt.cz/uploads/soubory/vysoke_skoly/07.04.19._Aktualizace_DZ_2008_5_M.doc
16
Informace dostupné na: http://knihovny.cvut.cz/ivig/
10
nedocenění významu začlenění informačního vzdělávání do učebních osnov ze strany
managementu, chybí užší spolupráce pedagogy, a tak nositeli a šiřiteli informační
gramotnosti na vysokých školách jsou pořád převážně knihovníci,
podceňování etického přístupu k využívání informací a z toho vyplývající důsledky plagiátorství
a porušování autorských práv,
nedostatečný důraz na význam celoživotního učení.
Trendy
V letech 2000, 2003 a 2006 byla uskutečněna dotazníková šetření mapující rozvoj aktivit
v oblasti informačního vzdělávání na českých veřejných vysokých školách. Srovnání
výsledků z jednotlivých šetření ukazuje pozitivní vývoj srovnatelný s trendy na zahraničních
univerzitách. Za významné je možné považovat zejména:
postupná implementace prvků informačního vzdělávání do výuky,
zohlednění problematiky informační gramotnosti v dlouhodobých plánech univerzit,
zjevné úsilí o vytváření koncepcí a strategií pro rozvoj informační gramotnosti,
zvyšující se důraz na propagaci informačního vzdělávání,
vytvoření nových pracovních pozic specialistů na vzdělávací aktivity knihoven.
2.3.2 Pilotní průzkum úrovně informační gramotnosti studentů na VŠ v ČR17
Průzkum úrovně informační gramotnosti vysokoškolských studentů, který v letech 2004
a 2005 postupně probíhal na vybraných univerzitách a byl zaměřen na služby knihoven
ukázal, že oproti standardům informační gramotnosti vysokoškolského studenta, které
v průzkumu vyjadřují ideální stav a tedy 100 procentních bodů, dosahují čeští studenti
v průměru pouze 53 procentních bodů. Žádoucí stav je přitom alespoň 70 procentních bodů18
.
Tohoto výsledku dosahují pouze studenti, kteří zamýšlejí ukončit studium s doktorským
titulem a kteří v průběhu studia absolvovali v nějaké formě kurz zaměřený na práci
s informacemi.
Obecně platí, že informační gramotnost se zvyšuje se stupněm studia (kterým student plánuje
své studium zakončit) a je vždy vyšší u těch, kteří absolvovali kurz zaměřený na práci
s informacemi. Kurz práce s informacemi absolvovalo 23% respondentů všech fakult a téměř
tři čtvrtiny z těchto studentů ho považují za důležitý. Studenti technických směrů mají
výrazně vyšší numerickou gramotnost ve srovnání se studenty směrů humanitních. Naopak
ICT gramotnost je víceméně shodná pro studenty všech fakult. Zda se jedná o studenta či
studentku přitom u celkové informační gramotnosti nehraje významnou roli, rozdíl se
projevuje jen u jednotlivých složek (u ICT gramotnosti a numerické ve prospěch studentů,
u literární gramotnosti ve prospěch studentek).
Pilotní průzkum prokázal korelace mezi jednotlivými složkami informační gramotnosti. ICT
gramotnost tvoří základ ostatním složkám informační gramotnosti (ti, kdo mají vyšší ICT
gramotnost, mají vyšší i ostatní gramotnosti). ICT je významným nástrojem pro práci
s informacemi. Nadto průzkum prokázal, že ICT gramotnost není pro vysokoškolské studenty
problém. Nízké hodnoty jsme zaznamenali především u gramotnosti literární a dokumentové
(se kterými pak koreluje také gramotnost jazyková).
Pro aktéry informačního vzdělávání to znamená soustředit se zejména na aktivní práci
s dokumenty a zdroji informací, a to v jazyce mateřském i cizím. Průzkum prokázal nízkou
17
Výsledky průzkumů byly publikovány ­ viz [Dombrovská, 2006] v Příloze 4.
18
Podrobnosti k hypotézám průzkumu a bodovému hodnocení - viz [Dombrovská, 2006] v Příloze 4.
11
úroveň informační gramotnosti vysokoškolských studentů a ukázal, že kurzy zaměřené na
práci s informacemi či zasazení principů práce s informacemi do odborných kurzů jsou
jedním z řešení, jak celkovou úroveň informační gramotnosti zvýšit.
12
3 PRIORITY
Priority v oblasti informačního vzdělávání na vysokých školách jsou postaveny na základě
bariér identifikovaných v rámci pilotních průzkumů a představují řešení nejpalčivějších
problémů v rámci informační gramotnosti.
Priorita 1. Komplexní pojetí práce s informacemi
Mimo základní kompetence související s nakládáním s informacemi, od jejich vyhledání až po
ověření a užití v kontextu, má práce s informacemi i svůj etický a právní rozměr. Dovednosti
související s ověřováním získaných informací, stejně jako respektování autorských práv
a citační etiky patří k základům úspěšného vysokoškolského studia a následně i celoživotního
vzdělávání. Motivování studentů k zodpovědnosti a etickému přístupu při práci s informacemi
vede ke zkvalitnění dílčích výstupů studia (např. seminárních, bakalářských, diplomových
a dizertačních prací). Kromě toho se jedná i o klíčovou součást prevence nežádoucích jevů
jako plagiátorství a porušování autorských práv. Opomíjeny by neměly být ani právní aspekty
zpřístupňování informačních zdrojů. Studenti by měli být seznámeni se základními pravidly
vyplývajícími z licenčních smluv, což jim umožní uvědomit si vlastnická práva vztahující se
k informacím, které během studia využívají.
Priorita 2. Implementace prvků informačního vzdělávání do výuky na vysokých školách
na základě spolupráce knihoven a pedagogů
Znalosti a dovednosti související s informační gramotností by měli studenti získávat
v průběhu celého svého vysokoškolského studia. Prvky informačního vzdělávání
(specializované semináře, přednášky či kurzy) mohou být integrované do jednotlivých
studijních programů, takže studenti mají možnost je během studia absolvovat. V ideálním
případě však bude informační vzdělávání vsazeno přímo do výuky každého dílčího odborného
předmětu, tak aby studenti práci s informacemi již od počátku považovali za samozřejmou
a nedílnou součást nejen studia, ale i další odborné činnosti. Nejnovější poznatky potvrzují, že
znalosti a dovednosti v oblasti práce s informacemi jsou přijímány lépe a dlouhodoběji právě
v případě, kdy jsou spjaté s konkrétními praktickými úkoly a studenti jsou motivováni je
využívat při každodenních studijních povinnostech. Při zavádění prvků informačního
vzdělávání do výuky hraje významnou roli lidský faktor. Pedagog znalý svého oboru a jeho
zákonitostí, který si uvědomuje význam informační gramotnosti a vlivu ICT, dokáže sám
připravovat informačně gramotné studenty, ale také prosazovat změny způsobu výuky. Za
ideální se považuje spolupráce pedagogů ­ specialistů v daném oboru, odborníků v práci se
studenty a znalců akademického prostředí ­ a knihovníků, jako odborníků na informační
zdroje a práci s nimi. Tato spolupráce umožňuje začlenění prvků informačního vzdělávání
přímo do výuky, což je považováno za nejefektivnější.
Priorita 3. Zpětná vazba a vliv informačního vzdělávání na služby knihoven
Kvalitně zpracovaný program informačního vzdělávání se v krátkém časovém horizontu
odrazí i na využívání služeb nabízených knihovnou dané vysoké školy. Z průzkumů,
uskutečněných v uplynulých letech v zahraničí vyplynulo, že vzdělávání studentů
(i pedagogů) v oblasti práce s informacemi má za následek změny v charakteru požadovaných
služeb. Mění se struktura referenčních a rešeršních dotazů ­ celkově jich ubývá, ale objevují
se ve větší míře velmi komplikované dotazy, se kterými si neporadili ani studenti, kteří prošli
nějakou formou informačního vzdělávání, a které tudíž vyžadují asistenci informačního
13
specialisty. Míra využívání elektronických informačních zdrojů roste a s tím souvisí i rostoucí
počet požadavků na meziknihovní výpůjční služby a služby elektronického dodávání
dokumentů. Tyto požadavky bývají kvalitněji zadávané, protože studenti vědí jaké údaje
knihovník potřebuje k vyhledání, případně objednání dokumentu, a také vědí kde tyto údaje
hledat. Současně se knihovníci a informační pracovníci více věnují osobnímu kontaktu
s uživateli a věnují pozornost rozvíjení poradenských a konzultačních služeb. Těmto změnám,
které jsou odrazem rozvíjejícího se systému informačního vzdělávání, je třeba věnovat
pozornost, předvídat je a reagovat na ně posílením jednotlivých služeb po technické
i personální stránce.
14
4 OPATŘENÍ
Uplatnění následujících opatření může být významným nástrojem při zvyšování úrovně
informační gramotnosti, a to jak obecně, tak v rámci jednotlivých institucí.
Opatření 1. Implementace Standardů informační gramotnosti studenta vysoké školy 19
V souvislosti s potřebou začlenit prvky informačního vzdělávání do výuky na vysokých
školách je třeba definovat ideální stav, kterého chtějí všichni aktéři dosáhnout. Tento stav
představují Standardy informační gramotnosti studenta vysoké školy. Jedná se o doporučující
dokument Asociace knihoven vysokých škol ČR, který je výsledkem spolupráce odborníků,
knihovníků a učitelů. Struktura standardů odpovídá definici informační gramotnosti popsané
výše a po příslušných úpravách je připravená pro využití na všech vzdělávacích stupních.
Standardy informační gramotnosti studenta vysoké školy jsou připraveny k implementaci do
profilů absolventů jednotlivých oborů.
Opatření 2. Efektivní spolupráce aktérů
Pro dosažení společného cíle je žádoucí, aby klíčoví aktéři spolupracovali efektivně a ve
shodě. To se týká shody na definici informační gramotnosti, na obsahu standardů informační
gramotnosti a na přípravě vzdělávacích programů. Je důležité, aby se strategie ke zvyšování
informační gramotnosti přijaté na jednotlivých, na sebe navazujících úrovních vzdělávacího
systému, doplňovaly a nepřekrývaly. Významná je spolupráce knihoven s vedením školy
a pedagogy a zpětná vazba od studentů a profesních organizací, resp. zaměstnavatelů. Pro
sdílení dobré praxe mezi univerzitami jsou důležité např. společné projekty, školení
a semináře pro aktéry.
Opatření 3. Cílená tvorba vzdělávacích projektů
Každý vzdělávací projekt by měl respektovat potřeby, resp. specifická omezení cílové
skupiny (dle typu a formy studia). Například rozlišovat bakalářské, magisterské a doktorské
studium, přizpůsobit se různým potřebám u kombinovaného či distančního studia a vyhovět
specifickým potřebám některých skupin. Je také nezbytné zohlednit obor studia a vhodně volit
praktické příklady, oborové informační zdroje, včetně oborové terminologie ve zvoleném
cizím jazyce. Kromě tradičních forem výuky (semináře, přednášky, kurzy) je třeba zvážit
i další formy výuky e-learning, příp. kombinace obou (blended learning).20
Opatření 4. Aktivní propagace informačního vzdělávání
Aktéři zainteresovaní na tvorbě vzdělávacích projektů by měli informační vzdělávání zároveň
aktivně propagovat, zejména ve vlastních institucích. Cílem je také zapojit co nejvíce institucí
do spolupráce a zprostředkovat informace odborné i laické veřejnosti o přínosech
a synergických dopadech informačního vzdělávání. Vhodnými formami propagace jsou např.
prezentace zainteresovaným cílovým skupinám, vystoupení na konferencích a psaní
odborných i popularizujících článků k tématu.
19
Standardy informační gramotnosti vysokoškolského studenta ­ viz Příloha 1.
20
Návrh modelového akčního plánu je součástí Přílohy 4.
15
Opatření 5. Zajištění zpětné vazby pravidelnými průzkumy úrovně informační
gramotnosti
Pro zajištění zpětné vazby a získání komplexních informací je třeba provádět pravidelné
průzkumy úrovně informační gramotnosti. Jedná se jak o průzkumy celostátní ­ pro možnost
srovnání mezi jednotlivými institucemi i srovnání s výchozím stavem, tak o průzkumy
v rámci jedné instituce umožňující dílčí úpravy a doladění výuky. Aby bylo možné
porovnávat výsledky z různých let, různých úrovní a různého rozsahu, je žádoucí zachovat
strukturu dotazníku tak, jak byl použit v pilotních průzkumech.
16
ZÁVĚR
Text koncepce obsahuje zdůvodnění významu informační gramotnosti a cíle informačního
vzdělávání na vysokých školách. Předkládá teoretická východiska a popisuje stav a úroveň
informační gramotnosti vysokoškolských studentů založený na průzkumech. Jádrem koncepce
je definování priorit a opatření pro rozvoj informační gramotnosti studentů vysokých škol.
Tato část je především teoretická a strategická a slouží jako základní rámec pro propagaci
a rozhodování o informačním vzdělávání.
Pro ty, kdo se rozhodli pracovat na programech informačního vzdělávání na svých
univerzitách a ve svých podmínkách, jsou určeny přílohy: standardy informačně gramotného
vysokoškolského studenta, příklady dobré praxe, výsledky průzkumů informační gramotnosti
na vysokých školách a zejména modelový akční plán přípravy projektu informačního
vzdělávání. Akční plán je předlohou pro vlastní koncepce a strategie na vysokých školách (ve
vysokoškolských knihovnách) a příkladem postupu při jejich tvorbě a realizaci.
Věříme, že tato koncepce nebude pouze přehledem současného stavu v oblasti informačního
vzdělávání, ale zároveň poslouží jako podklad pro tvorbu praktických aktivit a kroků ke
zvyšování úrovně informační gramotnosti. Vysokoškolské studium je důležitým obdobím v
rámci celoživotního vzdělávání a příprava studentů pro praktický život je určující pro jejich
uplatnění v profesním i osobním životě. Informační vzdělávání je významným nástrojem,
kterým vysokoškolští pedagogové a knihovníci přispívají ke zvyšování vzdělanosti občanů
České republiky v současné informační společnosti.
Autoři
17
Seznam příloh
Příloha 1 Standardy informační gramotnosti vysokoškolského studenta
Příloha 2 Vybrané zahraniční iniciativy v oblasti informační gramotnosti
Příloha 3 Modelový akční plán přípravy projektu informačního vzdělávání
Příloha 4 Článek o pilotním průzkumu úrovně informační gramotnosti
vysokoškolských studentů
18
PŘÍLOHA 1 Standardy informační gramotnosti vysokoškolského studenta21
Tyto standardy, ustanovující znalosti, schopnosti a dovednosti informačně gramotného
vysokoškolského studenta, se týkají pouze jeho studia a odborné práce v oboru. V tomto
smyslu informačně gramotný vysokoškolský student:
1. je schopen porozumět odborným textům svého studijního oboru, abstrahovat z nich
podstatné myšlenky a zároveň sám psát odborné texty s využitím poznatků z
informačních zdrojů, které cituje s ohledem na autorský zákon a podle zásad tvorby
bibliografických citací,
2. zná a sleduje klíčové informační zdroje svého studijního oboru, na základě pokročilých
způsobů vyhledávání a s ohledem na právní i morální aspekty této činnosti z nich umí
získat relevantní informace a takto vyhledané informace různého typu a formátu
organizuje a uchovává pro další využití při své odborné práci,
3. využívá prameny numerických a technických informací, vyhledává a zpracovává
numerická a technická data a používá je při své odborné práci,
4. ovládá mateřský jazyk a dokáže se v něm slovně i písemně vyjadřovat, zná a používá
odbornou terminologii svého studijního oboru v mateřském i cizím jazyce, zejména
angličtině, na úrovni potřebné k práci s odbornými s odbornými informačními zdroji
a komunikaci v rámci komunity daného oboru,
5. používá běžně dostupné informační a komunikační technologie potřebné k vyhledání,
získání, zpracování a prezentaci informací (různého typu a formátu), které se týkají jeho
studia a odborné práce,
6. je si vědom morálních a právních aspektů využívání informací a pracuje s informacemi
v souladu s autorskou etikou a autorským právem.
 AKVŠ 2007
21
Asociace knihoven vysokých škol České republiky. Standardy informační gramotnosti vysokoškolského
studenta [online]. Praha : Odborná komise IVIG AKVŠ ČR, 2007 [cit. 2008-02-14]. Dostupné na www:
<http://knihovny.cvut.cz/ivig/standardy-student.html>.
19
PŘÍLOHA 2 Vybrané zahraniční iniciativy
České aktivity v oblasti informační gramotnosti navazují na zahraniční projekty a iniciativy ať
již regionální či mezinárodní, případně uskutečňované v rámci velkých mezinárodních
organizací. Za nejvýznamnější lze považovat iniciativy následujících organizací:
UNESCO (The United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization):
nabízí řadu projektů zaměřených na integraci prvků informačního vzdělávání do
učebních osnov a studijních programů na všech úrovních a typech škol, s důrazem na
význam informační gramotnosti pro celoživotní vzdělávání.
IFLA (International Federation of Library Associations and Institutions): její sekce
,,Information literacy" usiluje o posílení mezinárodní spolupráce v oblasti rozvoje
informační gramotnosti ve všech typech knihoven. Dokument IFLA Guidelines on
Information Literacy for Lifelong Learning 200622
poskytuje návrhy, zásady a postupy
pro práci na programech informační gramotnosti, které jsou použitelné s minimálním
přizpůsobením v každé knihovně.
IAIL (International Alliance for Information Literacy): hlavním cílem této iniciativy
je sdílení dobré praxe a poznatků v oblasti rozvoje informační gramotnosti na
mezinárodní bázi.
ANZIIL (Australian and New Zealand Institute for Information Literacy): podporuje
organizace, instituce i jednotlivce, kteří usilují o rozvoj informační gramotnosti, a to
zejména formou začlenění prvků informačního vzdělávání do vzdělávacího procesu.
ENIL (European Network for Information Literacy): usiluje o vyvolání odborné
diskuze s tématikou informační gramotnosti na evropské úrovni, za účelem rozvoje a
posílení informační/znalostní společnosti v Evropě.
NORDINFOLIT (Nordic Forum for Information Literacy): jedná se o sdružení
expertů na poli informační gramotnosti v severských zemích.
NFIL (National Forum on Information Literacy): působí v USA od r. 1989 a sdružuje
instituce a organizace (i zahraniční), které se věnují posilování pozice jednotlivců
v rámci informační společnosti, a jejichž hlavním cílem je rozvoj informační
gramotnosti.
EFIL (European Forum for Information Literacy): nejnovější aktivita na evropském
poli informační gramotnosti sdružuje profesionály z oblasti vzdělávání a knihovnictví.
Je platformou pro odbornou diskuzi a plánování dalšího rozvoje podpory informační
gramotnosti.
Existují také zásadní dokumenty, které vzešly z jednání expertů na mezinárodní úrovni a které
určují hlavní trendy v oblasti informační gramotnosti: Jedná se především o:
The Prague Declaration23
(2003): tento dokument je výstupem akce nazvané
International Meeting of Experts, konané v září 2003 v Praze a jeho podnázev zní:
,,Towards an Information Literate Society (Směrem k informačně gramotné
společnosti)."
The Alexandria Proclamation on Information Literacy and Lifelong Learning24
(2005) definuje informační gramotnost jakožto klíčový prvek úspěšného celoživotního
vzdělávání.
22
http://www.ifla.org/VII/s42/pub/IL-Guidelines2006.pdf
23
http://www.infolit.org/2003.html
24
http://www.infolit.org/2005.html
20
Achieving an Information Society and a Knowledge-based Economy through
Information Literacy25
(2006): soubor doporučení pro rozvoj informační gramotnosti
v regionu střední a jihovýchodní Evropy. Dokument vychází z jednání zástupců zemí
tohoto regionu, které se uskutečnilo v břenu 2006 ve slovinské Lublani.
25
http://www.coil-ll.si/UserFiles/File/Proposal%20for%20an%20Information%20Literacy%20
Platform_Brochure.pdf
21
PŘÍLOHA 3 Modelový akční plán přípravy projektu informačního vzdělávání
Při přípravě nového projektu v oblasti informačního vzdělávání je nezbytné mít na zřeteli
podmínky, za kterých tento projekt vzniká a za nichž bude dále fungovat. Následuje přehled
dílčích kroků, které by neměl žádný z tvůrců nového vzdělávacího projektu opomenout. Jedná
se o obecné zásady, které je třeba přizpůsobit podmínkám dané instituce.
a) Stanovení cíle projektu
Základem úspěchu nového projektu je jasné určení cíle, kterého chceme dosáhnout.
V případě přípravy projektu v oblasti informačního vzdělávání se nabízejí dvě základní
možnosti:
navrhujeme koncepci informačního vzdělávání pro celou vysokou školu, pro fakultu či
pro katedru/ústav,
navrhujeme dílčí aktivitu v oblasti informačního vzdělávání.
Důležité je zvážit jednotlivé typy dílčích prvků informačního vzdělávání (i pro potřeby
ucelené koncepce). Ty mohou být následující:
Exkurze ­ krátká návštěva knihovny, prohlídka prostor knihovny, seznámení se
základními službami.
Jednorázové instruktáže ­ úvodní seznámení s informačními službami v rámci dané
školy, ale i se službami ostatních knihoven a informačních center ve městě (regionu);
instrukce související s využíváním informačního systému školy.
Seminář, školení - prakticky zaměřená vzdělávací akce, při níž jsou účastníci aktivně
zapojeni a mají možnost okamžitého procvičení získaných poznatků.
Cyklus přednášek (např. jako jedna ze služeb knihovny) ­ cyklus monotematických
přednášek, který pořádá knihovna pro zájemce (vyučující, studenty, zaměstnance);
může být věnován např. práci s databázemi dostupnými v knihovně (knihovnách) dané
vysoké školy.
Přednášky v rámci jiných předmětů ­ jedna z velmi vhodných a preferovaných
forem informačního vzdělávání, která klade důraz na uplatnění získaných znalostí
a dovedností v oblasti práce s informacemi v praxi ­ tj. při studiu a řešení úkolů se
studiem spojených; tato forma informačního vzdělávání je velmi náročná na schopnost
spolupráce dvojice vyučující ­ student. Její uplatnění je vhodné především ve vyšších
ročnících, poté, co studenti získali teoretické základy práce s informacemi a seznámili
se s některými obecnými zákonitostmi této činnosti.
Kurzy zařazené do studijních programů ­ základní semestrální kurz informačního
vzdělávání by měl být zařazen v počátku studia (nejlépe ve druhém semestru) jako
součást studijního plánu všech studentů bez ohledu na studovaný obor. Kurz obvykle
tvoří přednášky, semináře a praktická cvičení. Na získané znalosti a dovednosti by
mělo navazovat postupné seznamování se specifiky informační práce u jednotlivých
oborů v rámci výuky odborných předmětů.
Spolupráce vyučujícího odborného předmětu, do nějž je zařazována výuka
o práci s informacemi, s knihovníkem ­ dle posledních poznatků ideální a účinný
postup. Informační vzdělávání se stane zcela nenápadně a nenásilně součástí výuky
odborného předmětu, který je již součástí studijního programu. Hlavní úlohu zde hraje
vysokoškolský pedagog a zároveň odborník daného oboru, který na základě svých
vlastních zkušeností s využíváním informací při vědecké či pedagogické práci
motivuje studenty k pravidelné a kompetentní práci s odbornými informacemi při
řešení každodenních studijních problémů a úkolů. Za velmi vhodnou je považována
22
spolupráce daného pedagoga s knihovníkem ­ zejména v oblasti informování studentů
o nových informační zdrojích, případně informačních zdrojích okrajových, se kterými
není daný pedagog detailně obeznámen. Dále mohou být konzultována témata
seminárních prací tak, aby při jejich zpracování byli studenti vedeni k tomu, aby
využívali různé typy informačních zdrojů. Knihovník také může přispět s informacemi
o službách, které mohou studenti při studiu využívat.
V současné době je možné využívat různé formy výuky, např. i za využití ICT. Je nutné
zvážit, jakou formu výuky chceme využívat pro daný vzdělávací projekt:
tradiční,
online,
kombinovaná.
b) Definice cílové skupiny
Které cílové skupiny se bude navrhovaný vzdělávací projekt týkat a pro koho bude
především určen? Přesné stanovení cílové skupiny je velmi důležité, jelikož umožní
stanovení přesnějšího obsahu a cíle výuky, výchozích znalostí, požadavků na výstupy,
odpovídající formy výuky apod.
V prostředí vysoké školy se nabízejí následující cílové skupiny:
studenti - dle typu, formy a oboru studia (např. magisterské kombinované,
bakalářské prezenční),
pedagogičtí pracovníci,
odborní a vědečtí pracovníci,
zaměstnanci.
V úvahu je třeba brát i specifické potřeby příslušníků výše uvedených cílových skupin. Může
se jednat např. o:
pohybový či smyslový handicap,
jazykovou bariéru u zahraničních studentů a hostujících pedagogů.
c) Partneři projektu
Pro potřeby sestavení kvalitního pracovního týmu je potřeba definovat partnery, kteří se na
vzniku a fungování nového vzdělávacího projektu budou podílet. Zástupce každého z partnerů
by měl být v týmu zastoupen a měly by být jasně stanoveny kompetence jednotlivých členů
týmu.
Partnerem při řešení projektu v oblasti informačního vzdělávání může být např.:
vedení vysoké školy,
fakulta či katedra dané vysoké školy,
jednotliví pedagogové,
knihovna VŠ/fakulty/katedry,
další odborná pracoviště dané vysoké školy (např. poradenské centrum,
pedagogické centrum, zahraniční oddělení, ICT oddělení),
jiná vysoká škola (česká i zahraniční) v roli spoluřešitele či konzultanta,
profesní organizace či odborné pracoviště v roli konzultanta.
23
d) Excerpce výchozích dokumentů
Zejména pro potřeby obhajoby a propagace nového záměru je důležité připravit přehled
relevantních dokumentů26
, které podtrhují význam připravované aktivity v oblasti
informačního vzdělávání. Výběr klíčových bodů z těchto dokumentů tvoří spolu s výsledky
analýzy stavu na dané vysoké škole důležitý podklad pro vyjednávání např. s vedením vysoké
školy či fakulty.
e) Návrh postupu
Postup přípravy a start nového vzdělávacího projektu by se měly odehrát v několika krocích.
Tyto kroky by měly být učiněny ve stanoveném pořadí a žádný by neměl být vynechán.
Protože nepracujeme v ideálních podmínkách a často je ve hře i časová tíseň, příp. nedostatek
finančních prostředků, následující výčet může posloužit jako inspirace pro situaci v konkrétní
instituci:
Zmapování situace (pilotní studie): uskutečnění malého ,,průzkumu" cílové skupiny
a zjištění jejich postoje k využívání informačních zdrojů, služeb knihoven, použití
informací při řešení studijních úkolů. Mají tito studenti zájem naučit se v této oblasti
něco nového? Záměr by měl být konzultován také s pedagogy a s vedením školy.
Rámcová koncepce: Výsledky průzkumu by měly přispět k vytvoření rámcové
koncepce vzdělávacího projektu. V rámci ní by měly být formulovány hlavní cíle
projektu, jeho teoretická východiska (standardy, doporučující dokumenty aj.). Význam
zařazení prvků informačního vzdělávání do studijního programu by měl být zdůrazněn
i v širším kontextu s obecnými trendy ve vysokoškolském vzdělávání. Vyzdvižena by
měla být zejména příležitost uzpůsobení stylu výuky možnostem, které nabízí široká
škála informačních zdrojů - tedy začlenění prvků informačního vzdělávání přímo do
výuky odborných předmětů27
. Měla by být vysvětlena i návaznost na jiné projekty,
které byly v souvislosti s touto problematikou uskutečněny. V závěru této fáze by již
měla být určena definitivní podoba pracovního týmu, který se bude zabývat
vytvářením konečné verze koncepce informačního vzdělávání.
Prezentace záměru: V okamžiku, kdy je vytvořena rámcová koncepce, je nutné začít
s prezentací připravovaného projektu. Tato prezentace by měla probíhat na všech
úrovních. Měla by se konat zejména setkání vedení VŠ, pedagogů a zástupců
knihovny, při nichž by všechny skupiny měly možnost vyjádřit svůj názor na
plánované změny ve výuce. S připravovanou změnou ve výuce by měli být seznámeni
i studenti, nejlépe prostřednictvím vyučujících odborných předmětů.
Zpracování podrobné koncepce: V této fázi projektu by již mělo být k dispozici
dostatečné množství informací pro vytvoření podrobné koncepce daného projektu. Ta
musí zohledňovat všechna teoretická východiska a zároveň respektovat specifické
podmínky dané školy/fakulty/katedry. V podrobné koncepci je definován rozsah
a forma výuky a její zajištění (personální, finanční, technické a prostorové). Tento
dokument by měl být doplněn osnovami kurzů nebo přednášek, příp. výukovými
materiály (či jejich návrhy). Dále nastává proces připomínkování a schvalování
koncepce příslušnými akademickými orgány. I v této fázi by předkladatelé koncepce
měli pokračovat v její prezentaci a obhajobě.
Zkušební výuka: Po schválení konečné verze vzdělávacího projektu následuje fáze
zkušebního zařazení do výuky. Je možné uspořádat ukázkové přednášky pro studenty
26
Výčet základních dokumentů je k dispozici v kapitole 2.2.2, resp. v Příloze 2. této koncepce.
27
V souladu s Prioritou 2. této koncepce.
24
i vyučující. Další variantou jsou volitelné přednášky nebo semináře pořádané na
vybrané katedře, fakultě nebo na celouniverzitní úrovni. U všech forem zkušební
výuky je velmi důležitá zpětná vazba posluchačů (např. dotazník, anketa). Jejich
ohlasy a připomínky mohou přispět k případným korekcím v koncepci ještě před
zahájením regulérní výuky.
Zahájení výuky: Po zvážení všech připomínek, které se objevily během zkušební
výuky, a jejich případném zohlednění v konečné verzi koncepce je možné zahájit
běžnou výuku tak, jak byla strukturována a schválena. I nadále by měla probíhat
diskuse o problémech, které se objevily až v souvislosti se zahájením výuky. Je
vhodné uspořádat další odborné semináře, kde budou prezentovány výsledky práce na
nové koncepci informačního vzdělávání i první zkušenosti se samotnou výukou mezi
odbornou (tj. knihovnickou) veřejností.
Administrativní a didaktické zabezpečení výuky a klasifikace: informační
vzdělávání, ať jako součást výuky odborného předmětu, nebo jako předmět
samostatný má být vedeno ve výukovém plánu fakulty/univerzity identickým
způsobem jako ostatní předměty. Pokud je předmět zařazen do studijního systému
(započet, zkouška, popř. státní závěrečná zkouška), garant předmětu zajistí
kvalifikovaného examinátora, který zaručí odbornou i právní správnost dané zkoušky.
Další kroky: Schválením konečné verze koncepce informačního vzdělávání
a zahájením výuky začíná nejdelší fáze práce související s informačním vzděláváním
na dané škole. Je nutné sledovat nejnovější poznatky a trendy v oblasti práce
s informacemi, tyto změny zachytit a co nejrychleji je zařadit do výuky. Tato
skutečnost by měla být jak pro knihovníky podílející se na výuce, tak pro vyučující
jednotlivých předmětů motivací pro hledání stále nových metod a forem, jak předávat
studentům relevantní informace.
f) Personální zajištění
Pro vznik nového vzdělávacího projektu je důležitá rozvaha jeho kvalifikovaného
personálního zajištění. Zásadní je zodpovědět si následující otázky:
Kolik pracovníků je potřeba k zajištění projektu zvoleného rozsahu?
Kolik partnerů (VŠ, fakult, kateder) se na daném projektu podílí a kolik pracovníků
každý z partnerů k zajištění projektu poskytne?
Kdo bude koordinátorem/ garantem celého projektu?
Jaká bude struktura týmu zodpovědného za daný projekt ­ otázky odpovědnosti,
hierarchie aj.
Jakou kvalifikaci a jaké kompetence by měli mít jednotliví pracovníci podílející se na
projektu?
Máme takto vybavené pracovníky k dispozici nebo bude nezbytné doplnit stávajícím
zaměstnancům kvalifikaci? Je vzhledem k situaci vhodnější přijmout nové
zaměstnance s požadovanými znalostmi a dovednostmi?
Pokud využijeme stávající zaměstnance, kdo pak převezme jejich dosavadní pracovní
úkoly, příp. jejich část?
Je možné očekávat vliv nového vzdělávacího projektu na dosavadní služby knihovny?
Jakým způsobem je možné se na tyto změny po stránce personální připravit?
Otázky personálního zajištění velmi úzce souvisejí s možnostmi financování nově
vznikajícího projektu.
25
g) Možnosti financování
V rámci nového projektu je třeba zajistit:
pracovníky,
prostory,
technické vybavení,
výukové materiály,
další pomůcky.
Stanovení zdroje financování nového vzdělávacího projektu představuje kritický bod celého
postupu. Nabízejí se tyto základní možnosti financování:
z rozpočtu knihovny,
z rozpočtu fakulty/katedry,
z grantových prostředků.
Grantové finanční prostředky lze získat např.:
z interní grantové agentury dané VŠ (např. Grantová agentura Univerzity Karlovy),
z externích grantových agentur (Fond rozvoje vysokých škol, Grantová agentura
České republiky, Grantová agentura Akademie věd České republiky),
z grantových agentur jednotlivých ministerstev ­ dle oborové specializace.
Aktuální je získávání finančních prostředků z fondů Evropské unie: např. Operační program
rozvoje lidských zdrojů (OP RLZ)28
.
h) Evaluace
Průběžná evaluace aktivit informačního vzdělávání umožňuje pravidelné aktualizace
a postupné dolaďování přednášek, seminářů, kurzů či celkové koncepce informačního
vzdělávání v dané instituci.
Kritéria evaluace jsou následující:
Výuka je spojena s řešením konkrétního problému: vztahuje se např. ke
konkrétnímu zadání práce nebo projektu (seminární, ročníkové aj.).
Jsou zařazeny prvky tzv. aktivního učení: tj. nejedná se o pouhý výklad či souvislý
text, ale jsou zařazena cvičení a příklady, na kterých je probírané téma ilustrováno29
.
Jsou zařazeny prvky spolupráce při učení (tzv. collaborative learning): studenti se
ve skupinkách společně učí pracovat např. s katalogem nebo databází, navzájem si
problémy vysvětlují a diskutují o nich. To vše přispívá k lepšímu pochopení daného
tématu30
.
Výukové materiály jsou dostupné v různých formátech a na různých médiích: je
tak respektována skutečnost, že se každý učí jiným způsobem. Někomu vyhovuje
28
Více informací o OP RLZ např. na: http://www.strukturalni-fondy.cz/oprlz nebo na
http://www.esfcr.cz/clanek.php?lg=1&id=11
29
Tento typ výuky bývá v zahraniční literatuře označován jako tzv. problem based learning
30
Toto kritérium je u většiny online dostupných materiálů těžko dosažitelné. Aplikovat by se dalo snad jen u
rozsáhlejších kurzů uskutečňovaných formou e-learningu, která knihovníkovi v pozici lektora umožňuje vedení
virtuálních diskuzí.
26
o dané problematice slyšet, jiný má lepší vizuální paměť a další se nejvíc naučí, pokud
si může všechno sám vyzkoušet (tzv. learning by doing).
Každý kurz má jasně stanovené cíle: tyto cíle by měly být zřejmé nejen
přednášejícímu, resp. tvůrci výukového materiálu, ale i studentům. Pokud studenti
předem vědí, kam daná lekce či celý kurz, případně konkrétní materiál směřuje, snáze
se v něm orientují. Toto lze u elektronických kurzů vyřešit podrobným obsahem
v úvodu dokumentu a pomocí map či interaktivního menu, které studentům umožní
snadnou navigaci celým materiálem.
Studenti mají možnost konzultací: žádný prvek informačního vzdělávání by neměl
končit ve chvíli, kdy vyučující opustí učebnu, resp. kdy student dojde na poslední
stránku nějakého výukového materiálu, ale měla by kdykoliv v budoucnu existovat
možnost obrátit se na vyučujícího s dotazem (osobně, emailem. telefonicky).
27
PŘÍLOHA 4 Článek o pilotním průzkumu úrovně informační gramotnosti vysokoškolských
studentů 31
31
Dombrovská M. Pilotní průzkum informační gramotnosti vysokoškolských studentů zaměřené na služby
knihoven ­ IVIG 2004 (1.kolo) & IVIG 2005 (2.kolo). In Informační gramotnost 4: Sborník příspěvků z
konference. Brno: MZK, 2006