nástin vývoje na úrovni fonologie (se zřetelem k finštině) konsonantismus uralského prajazyka (19)					
okluzivy	P	t			k
afrikáty		č	č		
sibilanty		s	š	š	
spiranty		5	5'		
polovokály	v				j
nazály	m	n	ň		q
likvidy		1 r	ľ		
finština (13 +	gemináty)					
okluzivy	P	t	d	k		
sibilanty		s				
polovokály	v					
nazály	m	n		j		
likvidy		1	r	M		
laryngály						h
ve finštině systém spíše redukován (palatalizace, řada afrikát, š)
nově vzniklo h i d, d je výsledkem velmi pozdního vývoje
ve finštině se zmenšil počet konsonantů: mezi ugrofinskými jazyky spíš výjimka
v prajazyce jen okluzivy i jako gemináty, rozšířilo se
některé změny týkající se konsonantů
astevaihtelu
původně lze určit podle fonetického okolí (uzavřená, otevř. slabika) a pozice vzhledem k prízvuku,,
slabá varianta výsledkem nějakého fonetického oslabení (spirantizace, asimilace, vypadnutí), silná
varianta původní
poloha vzhledem k prízvuku zásadní u tzv. sufixálního astevaihtelu, např. po prízvučné slabice
silná varianta maa-ta, po neprízvučné slabice *kala-6a > kala-a, podobně syö-pä, *anta-ßa >
anta-va (došlo k analogickému vyrovnání, koncovka -va i po prízvučné slabice, ve 3. os. sg. se
koncovka dále změnila)
slabé varianty ke k, p, t nelze spolehlivě určit, většinou se rekonstr. znělé spiranty y, ß, 5, realizace
silných a slabých stupňů se liší podle dialektů
v průběhu vývoje se astevaihtelu morfologizovalo
změna *ti > si, případně kombinována s další změnou na koncového -e na -i (není původní)
podle ní lze určovat stáří výpůjček, změna společná pro baltofinské jazyky, týká se např. mnoha
baltských výpůjček, může se týkat i germánských
vyvolalo morfofonologické změny (paradigma käsi, yksi, ...)
u sloves v imperfektu, někde lze pozorovat tendenci vyhnout se změnám uvnitř paradigmatu
vetää - veti
kyntää - kynsi nebo kynti
lahti (podle hl. zákonů by mělo být laksi)
lähti (v dial. läksi)
yksi + změna k na h, ale jen před í
stejná změna v tehdä, nähdä - na hranici kmene a sufixu