U* Poutník prohledá rynk světa r • r.I dí mi můj vůdce:, ^Poněvadž všecko prohledat! má§,ixej« |j3ř^i$děa&:naiy^ " dím jako ínhla. Nebo tu ze všeho světa jazyků á národů, vseli- * pohlaví* stavu, řádu a povolání lidé byli. 1. Vidí lida rozličnost ^jakéhqjvěku, : \Na|něžnejprv hledě, vidím předivné jich sem tam motání, • *|^o&př^rojení včel, a mnohem divněji. ..: .. |. f *4V^^^|Tj \ ' ~^2líNěb~d:fédnÍ! chodili, jiní běhali, jiní jezdili, jiní? stáliítjmi ř'2. S rozličnými ^infcležeU, jiní vstávali, jiní zas léhali, jiní^'ro^čne^ P°v?^i ěli; někteří byli samotní, jiní po houfích vět5íÁlietóWnsťchiv';* ?°* y SKroj;a?křtalt přerozličný byl na nich; někteří čiře nazí, ťdivný- •.- •; * rm-vSiclau^osunky.PotlcaU-usekteH,^ vání, rukama, usty, koleny a jinak k sobě se toulení a choulení, sumou;rozličné tretý. I-dl mi můj tlumočník:*„Tu hle máš to » ušlechtilé pokolení lidské, ten rozkošný, rozumem a nesmrtedl-• ňostí obdařený tvor, kterýž jak neskonalého Boha obraz a k ně- mu-podobnost v sobě nosí, z rozličnosti těchto jejich neskonalých činů poznati se může: tu jako v zrcadle spatříš důstojnost pokolení svého." ■ .'.r • » 3. Hledím tedy sobě na ně ostřeji, a spatřím nejprv, že každý 3. Pokrytství vhoufu mezi jinými chodě, larvu na tváři nosí, odejda pak, přivsech 1 kde by sám neb mezi sobe rovnými byl, ji smyká;.a do | houfu 'jiti maje, zase připíná. I z*eptám se, co to znamená?. Odpověděl - mi: „To jest, synu milý, lidská opatrnost, aby se ne všechněm25 každý, co jest, zjevoval. Sám u sebe může člověk býti, jakýž jest, před lidmi pak lidsky se ukazovati a věcem svým tvárnost ^ dávati sluší." Takž mi se chut udělá, abych pilnej), jací pak bez l "toho ulíčeného přikrytí jsou, pohleděl. 4. A maje na to pozor, vidím, že všickni nejen v obličeji, ale » 4. A divná - i sic na těle rozličně jsou zpotvořeni. Napořád byli trudovatí, P°tvorství ^prašiví či malomocní: a mimo to;- některý měl svinský pysk, šsjiný psí zuby, jiný volové rohy, jiný osličí uši, jiný baziliškóvé 4a oči* jiný liščí ocas, jiný vlčí pazoury: některé jsem viděl s pávo-"vým vysoko vytaženým krkem, jiné s dedkovým naježeným 33 ; chocholem, některé s konskými kopyty etc, nejvíc pak. bylo b i Kapitola VII] VII — J prohledá rynk světa] prohlédaje rynk rvžta, vidí— - srn. Vidí... rozličnost] 1. Lidu rozličnost—3 prohlédati] prohlídati —-5 mhla] mha — 6 lidé byti] byli — 7 jich sem tam motání] sem tam jich se motání — t včel] včely — * mí S rozličnými... posunky] není — si m. 3. Pokrytství] 2. Pokrytství—*tjiti maje] maje — »»m. 4. A divná potvorství] není—a Napořád]Nařád—31 trudovatí] trudoyití] ,. e 1 Kapitola VII] VII — Sprohlédá rynk svita] prohlédaje rynk světa;vidi — 3 m. Vidí.;, rozličnost} 1. Lidu rozličnost — 3 prohlédatí] prohlídati — m, S... posunky] není —a m. 3. Pokrytství] 2: Pokrytství — i Nedorozumění společná při všech Neužitečnými čej (títk. chyba) ■ 3» xn.4. Av.. potvorství] ňéni—M v obličeji] v obli- vokamženS^kS^^^^H^■* ^^ujíce, takše A ^mjT^^h^°^h\ÍÍn0n tVárnost Má uměli, is jsem. 3 1 betu 8Veta toho vyrozumívali; ale mlčel věcmisezanášení,, 'J*£^ byl kdo ZaháUvý, všickni se prací nějSou nic neb' as poroučeů a rtmSoíaÍT víť*" ^ ^ takov6 • 13 smykajíce] zsmykajfce ■— " * i Bouře mořská Rozmáhalo se zajisté to vání tak násilně, že nejen námi, ale i těmi pod námi hlubinami zmítáno bylo, až hrůza k srdci šla. Nebo moře vlnami takovými odevšad se válelo, že sme jako po vysokých horách a hlubokých údolích jednak zhůru, jednak dolů chodili. Někdy námi zhůru střelilo, že sme sobě měsíce dosáhnouti moci zdáli; z toho zase zstupovali sme" jako do propasti; Tu se zdálo, -v t 't£k že. nás* proti nám jdoucí neb poboční vlna.;. pHkyáčí. a p;-"3s$ *«\»$$ř Hned na místě'potopí diôna pak podneslávždýckyít.toliko \í VIC •, 'ŕ' že náš,- ten prkenný, koráb, sem tam cxlrážíi>'a'-:o&-jedné i * --, vlny druhé podáván jsa,-jednak na tenv jédnaWna druhý bok dopadal, jednak předkem kolmo zhůru, jednak dolů strměl. Odkudž nejen vodou vždycky na náa a přes nás do povětří stříkáno, ale my ani stati ani ležeti nemohouc, z boku na bok sme přemítáni, jednak na nohy, jednak na hlavu staveni. Z čehož závrat a všeho všudy s námi :. se podvracení pocházelo. Což když dnem nocí trvalo, každému souditi snadno, jakých se tu hrůz á strachů pocítiti musilo. I myslil sem sobě: „Ach, titoť lidé mimo všecky, co jich svět má, pobožnými býti příčinu mají, po tu hodinu životem svým jisti nejsouce." A ohlédaje se po nich, jak nábožní jsou, vidím, že jednostejně předce jako v krčmě žerou, pijí, hrají, chechtají se, oplzle mluví, zlořečí a všelikou prostopášnost provodí. Nad čímž se žkormoutě, napomínati jich počnu i prošiti, aby, kde jsme, pamatovali, a takových věcí přestanouce, k Bohu volali. Než co plátno? jedni mne vysmáli, druzí na mne fúkali1, třetí opřáhali2, čtvrtí vyhoditi strojili. Mámil můj, abych mlčel a hostem se v cizím domě býti pamatoval, kdež hluchým a slepým býti nejlépe jest. „Ach,. nemožné jest, uun.ja, „«^ .----------- . obyčeji." Tu oni opět v smíchy. Já nezbednost takou vida, mlčeti sem musil, prasku1 však nějakého při nich se boje. Vtom se bouře ssilí a proti nám vichr strašlivý strhne. Tu se teprv moře vlnami až k nebi kouřiti začne, tu nás "sobě vlny jako miče podávají, tu se hlubiny odvírají a i nás jednak sehltiti pbhrožují, jednak zhůru zase vymítají; |tu'nás:vítr v kolo beŕe a jednak sem, jednak tam náini ; hází, až praštělo všecko, jako by se na statisíce kusů |roztříštiti meta Tu já zmrtvěl všecek, nic již před sebou [nevida než zahynutí. Onino násilí již odolati nemohouc na skály nelj mělčiny vehnání se bojíc, křídla strhovali a háky jakési veliké železné na přetlustých provazích vyhazovali: tak sena místě zdržeti, až by bouře pominula, troufajíc2. Ale nadarmo. Někteří zajisté z oněch f, po provazích lezoucích prudkostí větru jako housenky zházíni a do moře vmetáni; těmto týmž násilím kotvy se zutrhovaly a v hlubinách ztonuly. A tu teprv lodí náše s námi již beze vší obrany, jako na proudě řeky tříšťka, zmítati se počala. Obrům pak oněm železným svévolným teprv také srdce se tratilo: bledli, trnuli, co sobě počíti nevěděli, na Boha teprv zpomínali, k modlitbám napomínali, i sami ruce spínali. Tu lodí s námi jednak na dně moře usedati, jednak o skryté pod vodou skálí se biti a skrze to padati a pukati začne. Tu se voda rozštípeninami těmi k nám leje: kterouž a&^ylévati, čím a jak kdo pro starost pro mladost mohl, poroíičíno, plátno však nic nebylo, tlačila se násilím k-nám a nás v sebe. Tu pláč, křik, úpění nesmírné, žádný nic před 1 osopovali se 48 ' napřáhali, sápali se ■ výprasku * doufajíce 49 2 očima neviděl než ukrutnou smrt. Avšak že život milý, chytal se, čeho kdo mohl, tabulí, desek, holí, zda by se tím od potopení ubrániti a snad někam vždy1 vyplouti mohl. Až i já, když se naposledy lodí rozsmekla a všecko potonulo, čehosi se chytě, vyšel sem s nemnohými na břeh jakýsi; jiné sehltila všecky strašlivá ta propast. Kdež od zdušení a hrůzy sotva se probrav, svým vůdcům domlouvati začnu, že mne v to uvedli. Oni, že to neškodí mi: když sme jen vybředli, abych byl mysli dobré. Věru mysli dobré: do své nejdelší smrti na nic podobného navěsti se nedám. Hledě pak, vidím, že ti se mnou vychváceni2 zase tam běží a znovu do korábů sedají. „I jdětež na všecko neštěstí,"3 řekl sem, „opovážliví lidé: ani se víc dívati na to nechci." Tlumočník můj: „Ne každý jest tak rozmazaný4," dí; „pěknáť jest5, milý brachu, statek a zboží! pro nahnání jeho musí se člověk i života odvážiti." Na to já: „Co jsem hovado, abych pro tělo toliko a tělu naháněje život všanc sázel? Bá, však toho ani hovado nečiní, člověk ovšem, přednější věc v sobě maje, duši, té by zisků a rozkoši hledati měl." IP KAPITOLA X POUTNÍK STAV UČENÝCH PROHLEDÁ; NEJPRV VEŘEJNĚ1 řekl ke mně vůdce můj: „Již já mysli tvé rozumím, kam tě táhne: mezi učené s tebou, mezi učené, to pro tebe vnada, to' lehčejší, to pokojnější, to mysli užitečnější život." ,Ba, tomuť jest tak," dí tlumočník. „Nebo co rozkošnějšího býti může, jako aby člověk, nechaje a nedbaje hmotného toho těla kvaltování, s samým všelijakých ušlechtilých věcí zpytováním zacházel2? Toť vpravdě jest, což smrtedlné lidi nesmrtedlnému Bohu podobné a téměř rovné činí, aby jako vševědoucí byli, co na nebi, na zemi, v propastech jest, neb bylo, neb bude, všecko stíhajíce3, všecko znajíce; ač ne všechněm v jednostejné dokonalosti, pravdať jest, toho se dostává." „Vedtež mne tam, proč meškáte?" řekl sem. I přijdeme k bráně, kterouž mi Disciplinám5 jmenovali: a ta byla dlouhá, úzká a tmavá, plná zbrojných strážných, kterýmž se každý, kdo do ulice Učených chtěl, opově-díti8 a průvodu žádati musel. I viděl sem, že houfové lidu, zvláště mladého, přicházeli a byli hned na rozličné trpké exámeny bráni. Nejprvnější exámen při kcždém byl, jaký měšec, jaký zadek, jakou hlavu, jaký mozek (což z vozhera7 soudili) a jakou kůži přináší. Byla-li hlava ocelivá a mozek v ní ze rtuti, zadek olověnný, kůže 1 přece * zachráněni 1 Nechť vás postihne všecko neštěstí! I zlomte vázl 4 rozmazlený * totiž věc 50 I 1 všeobecné * zabýval se * postihujíce, chápajíce « zkouška • učení (ale také kázeň) * ohlásit * z nosního hlenu (pokládán za výměšek mozku) Si 3 železná a měšec zlatý, chválili a hned ochotně dále vedli: neměl-li kdo toho paterého, aneb mu kázali zpět, aneb špatně tušíc1 tak nazdařbůh přijímali. I řekl sem divě se: „Co pak jim tu na tom paterém kovu záleží, že se tak pilně na to vše dobývají?" „Ba mnoho," dí tlumočník. „Nemá-li kdo ocelivé hlavy, rozpukne se mu; nemá-li v ní tekutého mozku, nebude z něho míti zrcadla; nemá-li plechové kůže, nevytrpí formací2; nemá-li olověn-ného sedadla, nevysedí nic, roztrouší všecko; a bez zlatého měšce, kde by nabral času, kde mistrů, živých i mrtvých3? Či mníš, že tak veliké věci darmo4 přicházeti mohou?" I pozoruměl sem, kam se to směřuje, že se k tomu stavu zdraví, vtip, ustavičnost, trpnost5 a náklad přinášeti musejí; a řekl sem: „Takť se tedy opravdu říci můž: Non cuivis contingit adire Corinthum.6 Ne-každému se dřevu dostane býti fladrem7." Nesnadné I vejdeme dále do brány, a vidím, an každý ten strážný, * ^ľniní Jednoho neb více Jich na Práci vezma a s nim se veda, vcházeni, do uší mu cos dmýchá, oči protírá, nos a chřípě vypa-JtíS£ r"^9' J^yk vytahuje a obkrajuje, ruce a prsty skládá a rozkládá, a nevím, co víc nedělá. Někteří se i hlav provrtovati a cos nalévati pokoušeli. Nad čímž tlumočník zděšeného mne vida: „Nediv se," řekl; „učení ruce, jazyk, oči, uši, mozek a všecky vnitřní i zevnitřní smysly jinakší než hloupý lidu obor míti musejí: protož se tu přeformovávají, a to bez práce a odpornosti býti němuž." Vtom pohledím a spatřím, jak nebozí mnoho od toho přeformování dávati museli. Ne o měšci, než o kůži, jíž museli nastavovati, pravím. Tytýž10 zajisté pěst, rafije, 1 nedoufajíce v dobrý výsledek 4 zadarmo * trpělivost • p. 20a (podepřená různými pomůckami) 52 * přetvářeni, výchovy » tj. knih 7 jadrným dřevem * umělá paměť ' vyčišťuje »• časem, často ferule1, metla na líci, na lebu, na hřbetě, pod sedadly2 se octla, až krvavou cedili, a téměř napořád prouhů, šrámů, modřin, mozolů plní byli. Což někteří vidouc, dřív než se jim dali, jen do brány nahlédnouc, coufali; jiní formovatelům těm z rukou se vydrouc, zutíkali tolikéž. Menší jich počet dotrval, až na prostranno puštěni; až i já také, do toho stavu chut maje, formací tu sem, ač ne bez nesnadností a trpkostí, vystál. ^' Z brány když vycházíme, vidím, že každému tomu Heslo ponabroušenému cejch dávají, po němž by, že mezi učence přináleží; poznán býti mohl, kalamář za pás, za ucho péro a do ruky prázdnou knihu k shledávání umění: i dostal sem toho také. Tu pak dí mi Všezvěd: „Nu, již tu máme čtvero rozcestí, do filozofie, medicíny, juris prudentie3 a teologie: kam nejdřív chceme?" „Jak soudíš," řekl sem. On zase: „Dojděme nejprv na plac, kdež se všickni scházejí, aby se na ně zespolka podíval; potom auditoria4 porůznu procházeti budeme." I uvede mne na nějaký rynk, a aj, tu oblakové študentů, i mez mistrů, doktorů, kněží, mládenců i šedivců! Z nichž někteří po hromadách se drželi, spolu rozmlouvajíc a disputujíc; jiní se do koutů tiskli, jiným z očí. Někteří (což sem dobře vyšetřil, ale sem jim toho tam mluviti nesměl) měli oči, a neměli jazyka; jiní měli jazyk, a neměli očí, někteří toliko uši, bez očí a jazyka etc; takž sem porozuměl, že i tu nedostatkové přebývají. Vida pak já, že všickni tito odkuds vycházejí, a zase tamj*cházejíce, jako včely z oule a do oule se motají, pobídnu, abychom tam také vešli. Takž vejdeme: a aj, tu síň veliká, jíž sem ani konce 1 prut, rákoska * na zadnici * právní vědy * posluchárny 53 4