a lidi prostých! I dieť Písmo: „Běda zemi, v kteréž král dietě jest a jejiež kniežatá ráno jedie a stojie po opilstvu!" -30 Neb opilý ten jsa, ten nebude. Ctem, že jedna žena před ciesařem Filipem súd měla, a když ciesař odsúdil, od (volala se od jeho súdu řkúc, že se odvolává od súdu ciesaře Filipa opilého k němu opět, až střiezev bude. Protož pomni se Jcřál člověkem, ne nedvědem ukrutným, ne zajiecem straši-35 vým, ne husí, ješto vždy k vaně, ne opicí všetečnú. A tak i o . mnoho liném. A nejednofkrále mienim; každýč jest král v své 7 čeledi a v svém panjfty^ kakžkoli č|m ktp icst yětši, tiem má ) E'Jlq.žji fiQbe,„y„,ř4du.,bý^J, neb nehoda jeho mnohých bude ) nehoda. A když má se král člověkem RQ.mnieJJ»jd^»-ŽOest
rČlověk jest zvieře rozomné a smrtedlné, a jest tovařisky a přietelsky bytedlné zvicřc. A svatý Jeroným rozkládá to, kak jest nedal Bóh rohóv člověku, ani nehtóv velikých aneb zubóv, jakož to jiné zvěři lítéHal jest; ale smysl dal člověku, , 45 aby smyslem nade vším mohl panovati. Protož. kráLčlověk . svúrukú žádného neurážej, ano i ta včela, ješto jest_zak^Jc jnezi jinými, nikdy nebode žehedlem, jako bodu jiné včely. Proč pak král člověk chce svú rukú biti koho, a moha jinak toho popraviti?
so    Ze jest člověk smrtedlné zvieře, i král na to pomni, že má
, umřicti, a hltdaj Božic milosti, ať by Buoh dal pokoj v svém království onoho světa, a pilen bud činiti pravdu. Neb nelze j' duši odpočinuti, jediné v pravdě, a jelikož bude protiven pravdě, s tolik bude v nepokoji.
55 (A že jest přieznivé a bytedlné i tovařiské zvieře člověk, die mistr Seneka: „Ačs* nad jiné povýšen, však přictele měj obera sobě, s nímž by jako sám s sebú mohl rozmlúvati." Ale i v tom jest veliké třeba opatrnosti, by mohl hodného sobě nalézti přietele. A také na to má král smrtedlným člo-
6o věkem pomnieti se, aby tiem, že jest králem^jčyzpjchal,, ale vždy pomněl slova toho, ješto jest Buoh řekl jednomu
králi: „Vódcí sem tě učinil lidu svému, buď jako z "ich
..Meni',' _
rToj^Br^xda^má král velebažaiatLiinéjse.ukázali; alcl JŽÉL^iP^ v-SV^iiiL^aijdjiiicti. žejest ďovájgjgpjin^, ajed- / es no pro pořád v lidcch? aby.vcdLa_držal lidi v pravdě, dali >\
jest U6hi jemu včtšic miesto, i —_I í '
Rúcho kVásné^nirTlŕ^rukazu^, že jakož král má v syé vclcbnoslLkxásné rúcho mimo jiné, takéž má v svých mra.-viech a obyčej(ch wimo iiadzfKdKti býtiT^^ní^n1^žcc»; 70 učricjsfi. y ncplaché řeči. Aniž sj^^kráUJucj^j^.mnoho mluviti. rcčríJ^JýTSŕzô. .qmr'zj, k tož f mnoho mluví. UčiíT jest mistr Aristotiicš Alexandra, aby umluven byl s lidmi svými, alevšak aby v nepotřebné řeči nepřielišil, řka: „Lé-pcť jest, aby lidé chýlili hlavy, skóro-li král promluví, 75 chtiec slyšcti, nežli by se nasytili mluvenie jeho přicliš 1 hustého."
Poče£tno_jest_také.králi _nernieti obyčeje s chaternými • ;\ s lehkými lidmi, aby nezlehčal úmysljeho; neb král jde vôkol s velikú věci a'rnáTsc s íidmi obierati velikými; zleh- so čé-li v úmysle od lehkých lidí, nebudíjpřádu králového, v lecicos lcíicl a chaterni potáhnu jej. Protož dobřeť krále ozdobuje veliké, urozcnéjidi. při sobě micti.
Toř pak řku laké: AČř móž král i z lehkého pořadu na.-dati, kohož chce, zbožím, ale ne kazdemu.rnggc_dz.ti.panské 85 mysli. Jest v písmě světské múdrosti a máme to v přísloví, že staré zbožie činí šlechtu. Ale taktoť knihy ony o zprávě kniežecí přivodie k rozumu, že nc_zbožie činí šlechty, ale
proto ten šlechtí se, kto jest ot dávna v zboží, žejčLe s velikými lidmi vókol, maje zbožím příčinu k tomu. A týmž 90 protivným urození zplanicvají, když od dávna v chudobě budú, že jdú vókol s chaternými. Avšak domž-mají svých přcdkóv pamčt, budc-li pomoženo jim, spieš najdu svých předkóv stopu. Protož král rozuměj tomu: mysl člověčí jest jako slunečný poprslck, ješto kako věz skrze stklo projde, 95
1
2
3
múdřejie Zuzanna učinila, ješto radějši chtěla kamenována býti bez viny, než | by před lidmi netrpěla, a před Bohem vinna byla.
100 Slušie také králové i paniem velikýmpo múdrosti_státi. A té^fjest bázeň Božie počátek, bez té^ťjprávě žádný múdr nenie. Slušie také králové i paniem velikým v dobrých knihách čisti, jeäto_učie a-napomínají,-aby-Bóh byl v srdci a šlechetnost, a rozum v potřebném osvěcuji, zlé hyzdie
íos a dobré chvále. Takť die Písmo: „Slyše múdrý múdrost, múdřejí bude a rozomný má jiné zpraviti a zpořiediti."_Pro-_tož rozomná králová, bude-li své panny vésti k bázni Božie, velikú odplatu z toho bude mieti. Protož i řku: Hodí ť se i múdré a šlechetné králové v dobrých knihách kratochvil f
no mieti a rozom-brátf; neb všeliké písmo vdechnuté Bohem úžitečno jest. Chce-li také králová, aby ji vpravdě za múdrú , měli, střež se ženských lehkostí a těch přírokóv, jimiž obecně ženy ukárají, a trať to na sobě.
i       Naj prvé neukazuj, byť libo to bylo, že by komu tělesně
lis míla byla. Majíť také ženy obecný přírok ze všetečnosti, že vše chtie vždy věděti, i tajné věci, a potom to pronesu dále. Čte se v Římských skutciech, že se v Římě stalo, že šel pacholík s otcem v radu mezi římské pány, a když přišel domov, mátě jeho tázala, aby jí pověděl, co sú páni v radě
120 mluvili; a robenec nikakž nechtěl povčděti řka, že nemá ijeden rady pronositi. A čím se robenec viece tvrdil, nechtě jie pověděti, tiem pilnější mátě chtieci zvěděti, až se i hro-ziti počne robenci. A robenec, nemoha jie odbyti, zamysli řka: „Milá matko, neprav toho žádnému, platilať by to má
12S hlava! Toť sú páni v radě uložili, aby každý muž dvě sobě ženě pojal." A ona, uslyševši to od syna, také pod tajemstvím pověděla to druhé, a ta opět dále, až pak obecně zbe-rúce se všecky ženy římské hlukem šly před římské pány volajíc, aby jim té křivdy nečinili. A páni se tomu vzdivie,
no cp jest to, zdali jest zázrak někaký, vidúc láji ženskú, any
volají jako bez smysla ostyděvše se, až ten robenec i povie Jíájmojnjl kterak jej mátě k tomu nutila, chtiec na něm zvěděti, oč sú páni v radě byli, a nemoha jie odbyti, že jest tak musil to zamysliti, aby jie tudy odbyl.
Jest také na ženy pHroK^že nesťrpie toho rády, což muž i3s zapovie. A tak pravic toho potvrzujíc, že dal muž jedné < ženě pušku, ptáčka v ni zavřev, a zapověděl jí, aby pro nic v tu pušku ncnahlédala a neotvicrala jie, že jest tam ptáčka vsadil, aby jeho nevypustila. A ona nestrpěvši toho, otevře pušku chtiec zvěděli, co by tam bylo, a ptáček vyletí. A tak ho muž pozná všetečnost její.
O druhé takto pravic, žc byl muž jehlu polékl v dieře někaké a zapověděl ženě, aby nevčinievala prstu do té diery; ale on nepovie, proč. A tato, nemohúc strpěti toho, sáhne tam prstem a spliští to poléČcnie, že jí jehla prst pro- hs bodne. A muž uzře, ana prst probodený uvázala, nalaje jie z jejic všetečnosti nemúdré.
O třetí pravic takto, že muž byl jed postavil v konvici .i zapověděl Ženě a řka: „Neroď piti z konve této, jedť jest v nl; umřrf, nnpiri-li sc." Avšak ona nestrpěla, než vždy se iso napila, i umfcl.i.
BývajjT^.iké mnohé ženy, žc vždy pře proti mužóm držie a jsú jini odporný. A tak přihodí sc, žc jeden muž pojde s ženú přes lúku a muž bude řeci: „Dobře jest lúka přiho-^léna.". A žena die: ?,Přistřižena jest," až s tiem vejdu na 155" břev, tak se ŕrykújic. Muž'die, že jest přiholena, a žena die, žc jest přistřižena, až tu žena upadne u vodu se břvi, a tonik bude ještě prstoma jako stříci vyzdvihši ruku ukazujíc, žc jest střižena. A když utone, pojde muž proti-vodě, nade břvi hledaje jic; a lidé potkajícjcj otiežíjeho, co'bý-ttťčinil, ho a on povic: „Upadla mi žena se břvi a utonula, i hledám jie." A oni ycccchujcmu: „Hledaj jie zdola břvi; po vodě dolov plovc." A on vece: „Vždyť mi se jest ve všem protivila; mámť za to, žcť plove proti vodě."
4
5