1
2
3
4
ioo neztupí, ni kamenem tvrdé mysli ni měkkú hrudu dobré řeči ni pieskem mnoho smyslóv ni kořením trávním mnoho p chytrostí. Myť sme rataj a zahradník rozličných Ščepóv a mistr všech řemesl všech lidí; jedny v druhé jednámy, jedny z druhých přesazujem. Myť činíme, jako ty, Tkadlečku,
105 činíš. Naše brdo ke všem lidem připraveno jest; všechno, což jest na světě, to my svú mocí snošujem a zosnujem, žádných podstat nepotrebujem, nic se na tenkú přiezi netiežem, nic se na barvy neptámy; tak nám bielá jako černá, tak nám černá jako blankytná, tak nám zelená jako šerá, tak nám
no žlutá jako plavá; nic sobě i lidí jedné barvy jako druhé nevá-žímy. Anebo což se znamenají jich okrášlení? Když je mocí svého protiyenstvie secem, tuť my nic neminem, nač se od-■ dáme. Tuť fiola své moci před námi neskryje svú rozkošnú barvu všie ustavičnosti. Tuť lilium krásu svú a bělostí před
115 námi neuteče svú dobrú nadějí. Tu ruože červená svú šarlat-nú barvu v hořící milosti nám se neopne, tuť dčtelík, ni břečtan, ni chvojka, ni barvínek, jenž jest všie počaté milosti vuodce, nám se neskryje. Tuť ruože polská svú brunátnú barvu všeho tajemstvie utéci se nás nemuož. Tuť vymyšlená
120 a kradená barva šerá z mnohých složená svú vysokú myslí nad se nám se nevyzdvihuje. Tuť blankytný charpený neboli čakankový květ svú zlú nadějí ncbli svú dokonalostí nám se neprotiví. Tuť také pléška svú miezhú, svú žlutú barvu, jenž na haně vydána jest, proti nám nezíšče.
125 Hleď a znamenaj, Tkadlečku: Římené, velitcí a múdří lidé, a jiní rozliční mistři pohanščí, tiť sú nás lépe seznali a poznali nežli ty, a zvláŠče mudřec pohan Aristotileš. Aj, tázals' nás, kto sme my; již to slyšíš, kto sme my. A potoms' tázal, co sme my. SlyŠals' tehda, Tkadlečku: my sme nic 130 a srny nětco. Tak sme nic, neb s m c ani živi ani mrtvi, ani tělo máme ani kterú podstatu tělestnú, ani máme byt, ani máme duchu, ani sme k vidění zpósobeni, ani k omakání, ani k držení zjednáni, aniž jíme, aniž pijeme, aniž spieme, aniž odpočíváme, aniž kdy ustanem. Ano nám Aristotileš,
|35 ten mudřec, svědek toho jest v =v>h tretích knihách Metafyziky a řka: „Věčná věc nepotřebuje. . ." Ale takét sme nětco  nebť sme všeho stvoření piotivnost a protivenstva; ne  bychom se komu protivili kterým protivenstvím nepo-&   do'bným, ale podlé našeho vysazení, jakož sme k tomu vy-luo sazení vydáni. Všickni lidé na světě se s ná^i nesjednávaji *    ani často běhajíce utiekají, ne pio naši zlost, ale pro tech jistých lidí lehkost, jenž nás běhají a r, námi jako v jeden úmysl uhoditi nechtie. Myť sme však úhel z kamene, a ne z kamene tesaného, a netesaneho a tvrdého; oň se každý živy rH5 člověk utkne a oň se obrazí i urazí. Myť sme zase také šachta '     hluboká nevětrná, mnohými hailýsů Stemnenú podsazena, v nižto kdy kto nepořádně upad.ie, nebrzo se sám z me vybéře.
Hleď Tkadlečku, a zpumeň tu, za tvých časuov co jest f>- ,5o mnoho múdrych, mnoho zpupných, mnoho učených, mnoho mladých, bujných, mnoho starýc.i. chytrých, mnoho mijc-v-ných, světských, mnoho jiných .aicýchžto lidí, ješto s krah, 4"        s kniežaty, s hrábí, s jinými mocnými lidmi, jakožto s ciesa-&"       řovnami, s královnami, s kněžnami hostajně a letne bydlili, I55 ješto je téjméř vešken svět ctil z je ve cti mieval pro jich veliké cti a pro jich svobodnust, ješto ji měli mezi mocnými lidmi: všakť sú v šachtu našle moci, v naše prvenství upadli; těch mnoho, ješto ty je i podnes znaš, tit s u tak na světě jako by jich nebylo. Tožť .ozptýleně Pro nevděčnost l6o jako Židé pro mannu jsúce na svétě známých se lidí kryjí;
lidé jich známí, druhdy i pfietelá přirození je v našem pro-■     tivenství vidúce jich neznají; ač je znají, ale činie se jich často neznajíce neb jich nevidú.e, a ač se po přiehšné zna-• mosti tajiti nemohú, ale uetbají jlýh. Toč sme my to, jesto ,65 toto všecko jednámy, a čím větší tiověk byi podlé cti na svete, tiem jej hruběje podtisknem pod se, když se jemu opakujem Ano to Aristotileš mudřec shledav i píše o tom v svých osmých knihách Topicorum a řka: „Větiicnu člověku větší zlé se-protiví a opakuje." O nás lépc.arl.iějie slyšeli muozeš, když
I
f:-
1
140
5