1
Petr Karlík
Slovanská posesiva derivovaná segmenty -ov-/-ow- nebo -in-/-ynSlovanská
posesiva jsou komplexní výrazy, jejichž viditelnou vnitřní strukturu lze na
základě dat z češtiny
(a) [[[STRÝC]-ův/-ov]-/-a/-o]
(b) [[[TET]-in]-/-a/-o]
provizorně reprezentovat schématem (S):
(S) [LEXIKÁLNÍ KATEGORIE BÁZE [morfém 1 -ův/-ov // -in [morfém 2 -/-a/-o ...]]]
Tato posesiva dále budu označovat jako nominální posesiva (Nposs) a odlišovat je od
pronominálních posesiv (PPoss) můj, náš ... Jsou, jak známo, ve všech slovanských jazycích,
ale jednotlivé jazyky se liší, pokud jde o jejich produktivitu, a taky některými specifickými
vlastnostmi morfosyntaktickými; srov. např. G. G. Corbett (1987), L. Uhlířová (1988). Ví se
samozřejmě také, že NPoss mají řadu unikátních strukturních vlastností, které představují
značný problém asi pro všechny teoretické modely gramatiky, počínaje strukturalismem. (Z
okruhu Pražské školy se o ně zajímal N. S. Trubetzkoy (1937), který je pokládal za součást
paradigmatu substantiv, funkčně synonymní s Gen., a pro češtinu opakovaně J. Vachek (1954,
1972). Pro první přiblížení můžeme říct, že onen problém vyplývá pro lexikalisticky
orientované gramatiky, rozlišující kategoriálně specifikované lexikální jednotky, které se
navzájem liší ryze sémantickými rysy [N], [V], [A], [P], z toho, že NPoss ukazují některé
vlastnosti typické pro výrazy s rysem [N], tj. pro jména (viz (1)), a některé vlastnosti typické
pro výrazy s rysem [A], tj. pro adjektiva (viz (2)).
(1)(a) NPoss mohou být podobně jako jména, tj. NP, antecedentem pro reflexiva (i) a pro
zájmena (ii), adjektiva, tj. AP, nikoli. NPoss jsou tedy podobně jako PPoss a holé NP
struktury s referenčním potenciálem, adjektiva nikoli:
(i) věčné mluvení [učitelei] o soběi/*j
[učitelovoi] věčné mluvení o soběi/*j
[učitelskéi] věčné mluvení o sobě *i/*j
(ii) Před hotelem stála limuzína [prezidentai], ale oni/j v hotelu nebyl
Před hotelem stála [prezidentovai] limuzína, ale oni/j v hotelu nebyl
Před hotelem stála [prezidentskái] limuzína, ale on*i/*j v hotelu nebyl
Jak ukazují následující data, antecedentem poskytujícím referenci není ovšem NPoss,
nýbrž jen segment [LEXIKÁLNÍ KATEGORIEBÁZE] jeho vnitřní struktury (S); dobře je to vidět na
rodových zájmenech koreferentních s NPoss:
2
Před hotelem stála [prezident[mask-i[-ov[fem-a]]]]j [femlimuzína]]j, ale [on[mask-]]i v hotelu
nebyl
Před hotelem stál [prezident[fem-či[-in[mask-]]]]j [maskmercedes]]j, ale [on[fem-a]]i v hotelu
nebyla
Nechám stranou problém teoretický, vyplývající z toho, že v daném případě se syntaktické
chování NPoss dostává do rozporu s Lexical Integrity Principle (S. R. Anderson 1992), podle
něhož by syntaktické procesy (v našem případě ty, které postihuje klasická teorie vázání)
neměly mít přístup k vnitřní formě slov.
(1)(b) Protože NPoss sdílejí s NP referenční potenciál, může jim být stejně jako NP
přidělena -role. AP ­ podle standardní pozice ­ -role být přidělena nemůže (viz dále):
učitelovoAgens kritizování studentaPatiens
studentovoPatiens kritizování učitelemAgens
(2)(a) Jedním z nápadných rysů viditelných na vnitřní struktuře NPoss, které NPoss sdílejí
s AP, je to, že hodnoty rysů [rod], [číslo] a [pád], vyjadřované morfémem 2, jsou podobně
jako hodnoty rysů vyjadřovaných koncovým morfémem adjektiv závislé na hodnotách týchž
rysů, které nese nominální hlava, která je s NPoss v určité syntaktické konfiguraci, viz (a) (b),
a nezávislé na rysu báze vnitřní struktury NPoss, viz (a') ­ (b'):
(a) Gen.Sg. [MaskBRATR [-ov/*-in [-a/*-y [NP:Maskklobouku]]]]
(b) [MaskBRATR [-ov/*-in [*-a/-y [NP:Femčepice]]]]
(a') Gen.Sg [MaskBRATR [-ov/*-in [-a/*-y [NP:Maskklobouku]]]]
(b') [FemSESTŘ [*-ov/-in [-a/*-y [NPklobouku]]]]
Zatím nechám stranou, že v češtině jsou tyto koncové morfémy navzdory své adjektivní
povaze v Sg. realizovány stejnými morfy jako odpovídající morfémy substantiv (kromě Vok.
a Instr.Mask./Neut.) a že realizace těchto morfémů morfy identickými s adjektivy je, kromě
Instr.Mask./Neut., příznaková (substandardní). V pl. jsou už morfy identické s adjektivy
všude kromě Nom., Acc. a Vok. Srov. část paradigmatu:
Nom.Sg.Mask bratrův- synVok.Sg.Mask.
bratrův- syn-u
Gen.Sg.Mask bratrov-a syn-a bratrov-é/-ýho mlad-ého
Dat.Sg.Mask bratrov-u syn-u bratrov-ý/-ému mlad-ému
Instr.Sg.Mask. bratrov-ým syn-em mlad-ým
Stranou zatím nechám i to, že v některých českých dialektech má NPoss ve všech tvarech
jeden morf, identický s morfem nesoucím rysy maximálně bezpříznakové, tj. Nom.Sg.Neut., a
to s morfem substantivním (měst-o), nikoli adjektivním (velk-é):
Nom.Sg. bratrov-o syn bratrov-o dcera bratrov-o dítě
Nom.Pl. bratrov-o synové bratrov-o dcery bratrov-o děti
Gen.Sg bratrov-o syna bratrov-o dcery bratrov-o dítětě
3
(2)(b) Jedním z nápadných rysů NPoss viditelných tentokrát ve vnitřní struktuře NP, který
NPoss sdílejí s AP, a nikoli s NP, je distribuce: NPoss jsou podobně jako AP v povrchové
struktuře komplexní NP v pozici prenominálního modifikátoru, kdežto NP jsou prototypicky
postnominální komplementy.
[nemocný] pes × pes [bratra]
[bratrův] pes
Odlišná distribuce je ovšem vidět v jiných syntaktických konfiguracích. V syntaktické
pozici kopredikátu mají NPoss distribuci shodnou s NP, nikoli s AP (i). Tutéž distribuci
zjišťujeme uvnitř koordinovaných frází (ii):
(i) Pes se vrátil [nemocný] (ii) černý a [chundelatý] pes
Pes se vrátil *[bratrův] černý a *[Petrův] pes
Pes se vrátil *[bratra] černý a *[Petra] pes
V syntaktické pozici po sponě být mají naproti tomu NPoss, AP i NP distribuci stejnou:
(iii) Ten pes je [nemocný]
Ten pes je [Petrův]
Ten pes je [Petra]
Různou distribuci, kterou mají NPoss a NP v prototypických syntaktických konfiguracích
uvnitř NP (viz výše), dotvrzují i příklady ukazující, že NPoss nemůže být subjektem (ani
objektem věty) (i) a že NPoss nemůže následovat po předložce (ii):
(i) Učitel rád kritizuje × *Učitel-ův/-ova/-ovo rád kritizuje
(ii) myslel na učitele × * myslel na učitel-ův/-ova/-ovo
Už tato vstupní data ukazují, že gramatiky rozlišující flexivní a derivační morfologii jako
dva autonomní moduly stojí před úkolem řešit hybridní povahu NPoss: Co do syntaktických
vlastností se NPoss chovají jednak jako flexivní procesy, tj. vychází-li se z toho, že jsou
derivována z kategoriálně specifikovaného kořenu s rysem [N], pak si při procesu slučování
s dalšími segmenty jejich vnitřní struktury zachovávají vlastnosti struktur s rysem [N]).
Jednak se ovšem chovají jako procesy derivační, tj. vychází-li se z toho, že jsou derivována
z kategoriálně specifikovaného kořenu s rysem [N], při slučování s dalšími segmenty jejich
vnitřní struktury dochází k tomu, že v určité fázi derivace získávají taky rys [A], a tak podle
některých pojetí při derivace NPoss nastává změna slovního druhu: řečeno v klasické
slovnědruhové terminologie, substantivum se mění na adjektivum. V koncepcích dovolujících
tzv. mixed categories jsou NPoss tradičně prezentována jako jedna z jejich instancí, srov. A.
Spencer (2001).
Hybridní povaha NPoss se promítá také do jejich nejednotné analýzy co do příslušnosti
k té které kategorii a do odpovídající terminologie. Často jsou NPoss analyzována a
etiketována jako posesivní adjektiva, tak např. celá česká tradice, vlivný G. G. Corbett (1987)
4
aj.; L. Zlatić (2002) raději používá obecné označení prenominal possessive, ale argumentuje
pro to, že jakožto výsledek regulárního derivačního procesu jsou to posesivní adjektiva.
Naproti tomu např. G. C. Rappaport (2000) mluvě o posesivních adjektivech, rozlišuje
posesivní zájmena (můj, tvůj ...) a posesivní jména (strýcův, tetin); za jména pokládá NPoss
např. i M. Babyonyshev (1997). Mezi zastánci toho, že NPoss jsou jména, existují přitom dvě
diametrálně odlišné pozice: jedni tvrdí, že NPoss jsou DP (Rappaport 2000), jiní je pokládají
za NP (Veselovská 1998); mechanismy, jimiž vynucují unikátní syntaktické chování NPoss,
jsou pak taky zcela různé.
Za této situace svůj příspěvek pokládám jen za pokus shromáždit známé a neznámé
příklady ukazující český ,,nominální komplex" a naznačit, co z nich lze pro analýzu NPoss
vyčíst. Jak známo, v syntaxi se nejpozději od S. P. Abney (1987) při analýze nominálního
komplexu vychází z DP-hypotézy, tj. nikoli už ze struktury (1), kterou známe z počátků
transformační generativní gramatiky, nýbrž ze struktury reprezentované v (1a):
(1) NP (1a) DP
Det N Det NP
Analýza (1a) vznikla v období X-bar syntaxe a byla přitažlivá i proto, že byla v souladu
s unifikačními požadavky této teorie: (zjednodušeně řečeno) byla-li přijata Chomského (1981)
analýza VP jako komplementu funkční hlavy I(nfl), byla žádoucí analýza předpokládající, že
hlavou jakékoli XP (kde X reprezentuje kategorii stejného řádu jako V, tj. lexikální kategorii,
standardně = V, N, A, možná P) je funkční kategorie: I pak je hlavou I ­ VP konstituentu,
D(et) je hlavou D ­ NP konstituentu a Deg(ree) je hlavou Deg ­ AP konstituentu. Od
Chomského (1986) analýzy domény nad VP jako hierarchie dvou funkčních projekcí, hlavy
C(omplementizer) a hlavy I (= T(ense)), tj. hypotézy C ­ I/T ­ V, pak byl unifikační postulát
současně silnou interně teoretickou podporou pro paralelní strukturu domény nad NP: Abney
(1987) viděl D jako paralelu k T, zatímco např. A. Szabolcsi (1994) chtěla mít paralelu D s C.
Od přijetí Pollockovy teorie splitování funkčních kategorií nad V se otevřela cesta taky pro
ještě jemnější strukturaci domény nad N a různí autoři navrhují různé další projekce (např. se
uvažuje o hlavách Quant(ifier), Poss(essor), malé n aj. Kdybychom měli co možná nejmíň
kontroverzně reprezentovat vnitřní strukturu DP, jak je při prvním přiblížení analyzována
v klasické minimalistické syntaxi, dal by se nabídnout strom (2); xP v něm reprezentuje
5
funkční projekci hlavy x, která se v různých koncepcích nazývá různě, a co je hlavní, různě se
definuje i to, jaké rysy obsahuje:
(2) DP
D'
xP
D x'
NP
x
N DP
Analýza nominálního komplexu v slovanských jazycích, včetně češtiny, jako DP je dnes
předpokládána mnoha autory, i když ne na základě analýzy dat z češtiny (např. Babyonyshev,
1998; Rappaport, 2000), ačkoli pro ni ­ na první pohled ­ povrchová syntax nedává dost
silnou empirickou podporu, neboť tyto jazyky, jak známo, patří k jazykům, které nemají
,,člen", tj. jazykový materiál s rysy D. Možná i proto DP-analýze konkuruje NP-analýza
(prominentní reprezentantkou je třeba Zlatić (1998). Na základě českých jazykových dat se
k DP-hypotéze hlásí také Češka L. Veselovská (1998), která navrhuje pro češtinu vnitřní
strukturu DP plně v souladu s (1a) a s (2) v souladu částečně, neboť počítá jen
s dvojstupňovou hierarchií D ­ N. (3) je mnou upravený autorčin strom:
(3) DP
DP
spec2 D'
spec1 NP
NP
D
AP NP
AP N'
spec
N DP
(a) ten Evini  milý starší bratr ti
6
(a') ten  milý starší bratr Evy
V tomto stromě je nad NP adjunkcí vytvářena zóna [Adj, NP] pro povrchovou lokalizaci
AP a nad D zóna [Spec, DP] pro lokalizaci demonstrativ a posesiv. Tato analýza české DP
umí vynutit identickou shodu, tj. sdílení hodnot rysů rod, číslo a pád všech prenominálních
adjektiv, demonstrativ a posesiv s hodnotami těchto rysů na nominální hlavě (jako spec-head
relaci), což předpokládá řetěz N - D a skrytý posun N do D. Dodáme-li k (a) příklady (a1) a
(a2), je dobře vidět, že obě zóny mají různé vlastnosti: srovnání (a1) a (a) ukazuje, že v zóně
nad NP není zaplnění pozic adj1 a adj2 jazykovým materiálem (zde AP) regulováno
syntakticky (nýbrž sémanticky, s relevancí skopusu), srovnání (a2) a (a)/(a1) ukazuje, že
v zóně [Spec, DP] zaplnění pozic spec1 a spec2 syntakticky regulováno je: ve spec2 jsou
demonstrativa, ve spec1 posesiva:
(a) ten Evin  milý starší bratr
(a1) ten Evin  starší milý bratr
(a2) *Evin ten  starší/milý milý/starší bratr
Vezmeme-li však příklady (a3) a (a4) a srovnáme-li je s (a), ukazuje se, že není dovolena
výměna zájmena ten ze [Spec, DP] a AP ze [Adj, NP], ale je dovolena výměna posesiva ze
[Spec, DP] a AP z [Adj, NP]:
(a3) *Evin milý  ten starší bratr
(a3) *Evin milý  starší ten bratr
(a4) ten milý  Evin starší bratr
(a4) ten milý  starší Evin bratr
V zóně [Spec, DP] je, jak už víme, obsazení pozic spec1 a spec2 přísně regulováno, totiž
tak, že ve vyšší pozici spec2 je ten jazykový materiál, který svými rysy určuje referenci DP:
(c) takový ten  nový francouzský parfém
(c1) *ten takový  nový francouzský parfém
(d) ta nějaká  Petrova francouzská přítelkyně [Definitnost]
(d1) nějaká ta  Petrova francouzská přítelkyně [Indefinitnost]
Mají-li oba výrazy stejný rys [Indefinitnost], mělo by být podle výše popsaného principu
jejich umístění v spec1 a spec2 libovolné:
(d) nějaký takový  francouzský parfém
(d) takový nějaký  francouzský parfém
Abych věc nekomplikoval, nebral jsem ve stromě v úvahu pozici pro kvantifikátory (a
v tom budu pokračovat), a mluvil jsem jen obecně o posesivech, aniž bych něco řekl o vztahu
NPoss (Petrův, Evin) a PPoss (můj, tvůj ...). Povrchní pohled by mohl svádět k tomu, že
NPoss a PPoss mají stejnou distribuci:
(a) ten Evin/její  starší bratr
7
Nabízím (aniž bych mohl argumentovat) spekulaci, že neplatí (a), nýbrž (b), a podle něho
modifikovaná analýza (čtenář sám strom (3b) doplní):
(b) ten  Evin starší bratr
ten její  starší bratr
K této spekulaci mi poskytují podporu aspoň dva důvody: (i) v DP je možný současný
výskyt NPoss i PPoss (ta moje první synova fotografie); (ii) PPoss jsou vždy referenční,
kdežto NPoss nikoli (moje pero = ,,pero toho, kdo je mluvčí", *,,pero kohokoli, kdo je
mluvčí" × učitelovo pero = ,,pero toho učitele" nebo ,,pero kohokoli, kdo je učitelem"; srov. i
kontrast
(a) Králova koruna byla poseta diamanty ( ,,královská koruna")
(b) Králova koruna má být poseta diamanty (= ,,královská koruna")
Navíc, z vlastnosti (ii) lze dedukovat, že PPoss jsouce referenční výrazy musejí realizovat
rys [číslo: sg. i pl.], proto mají tvary sg. i pl. (realizované na jejich lexikální bázi, tj. různým
kořenem: můj × náš). Naproti tomu NPoss majíce jen referenční potenciál, nikoli ale nutně
referenční platnost, obě hodnoty sg. i pl. rysu [číslo] realizovat nemusejí: rys [číslo] u nich má
jedinou hodnotu, a to tu, kterou má jméno bez specifikace hodnoty daného rysu, tj. hodnotu
[sg.]; dodejme, že u nich se očekávaně rys [číslo: sg.] realizuje opět na lexikální bázi, srov.:
sg.: jeho / učitelův kabát, jeho / učitelovy kabáty × pl.: jejich /  kabát, jejich /  kabáty.
Analýza českého nominálního komplexu jako DP se strukturou (3) v její modifikované
podobě je přirozeně jen prvním přiblížením, a nemůže tedy garantovat schopnost předpovědět
další notoricky známé vlastnosti NPoss, zvl. že:
(1) česká NPoss musí být monolexémický výraz, tj. nelze je rozvíjet ani zleva ani zprava;
u NPoss je tedy blokována i realizace argumentů, pokud jsou s lexikální bází asociované:
*mladší/*mladšího bratrův oblek oblek mladšího/mého bratra
*přítelův, který už zemřel, oblek oblek přítele, který už zemřel
*přítelův z Lublaně oblek oblek přítele z Lublaně
*učitelův tance oblek oblek učitele tance
*Petrův Karlíkův článek článek Petra Karlíka
*Havlův, prezidentův ČR, obraz obraz Havla, prezidenta ČR
Pro pořádek: V češtině jsou víceslovná NPoss možná, jestliže (i) první slovo se
neskloňuje, (ii) jsou koordinovány aspoň dvě holá NPoss bez viditelné realizace spojky (ii):
(i) Ben Hurova msta, Ben Hurovy msty...; von Stechovova teorie
(ii) Greplova-Karlíkova syntax (= Greplova a Karlíkova syntax)
(2) česká NPoss jsou struktury derivované sloučením morfému 1 s bází s rysem [+
přirozený rod/sex]: u bází s hodnotou tohoto rysu [sex: mask.] s -ův-/-ov-: strýc-ův-/-ov-; u
bází s hodnotou tohoto rysu [sex: fem.] s -in-: tet-in. S bází s rysem jiným než [sex:
8
mask./fem.] se morfém 1 neslučuje: hrad > *hradův; budova > *budovin; dítě > *dítův //
*dítin; expresivní je případ, kdy hodnota přirozeného rodu diferuje s hodnotou gramatického
rodu: děvče > *děvčetin. (Báze referující k zvířatům se s morfémem 1 slučují tehdy, pokud
jejich referenty mohou být komunikačním partnerem: pes > psův; Alík > Alíkův; kočka >
koččin, Micka > Micčin.). Nereflektuji tu různá omezení derivace NPoss.
Musím připomenout, že v některých českých dialektech se morfy -ův-/-ov- slučují i s
bázemi s rysem [­ přirozený rod], ale tyto deriváty mají význam stejný jako adjektiva, tj.
nemají referenční potenciál: makův koláč (= makový koláč); pro detaily viz J. Hlavsová
(1982).
Tato analýza NPoss připouští další rozdíl mezi NPoss a PPoss, i když o PPoss ona sama
nic neříká; vyplývá právě z toho, že NPoss jsou nositeli rysu [+ přirozený rod/sex], kdežto
PPoss mají rod gramatický (viditelný u PPoss s rysem 3. os.), a mohou tedy referovat i
k neživým objektům:
jeho rohy = rohy čerta čertovy rohy
= rohy stolu / zrcadla *stolovy / *zrcadlovy rohy
V nelexikalistických variantách gramatiky se afixy -ův/-ov a ­in připojují k lexikální bázi,
která je tvořena kategoriálně nespecifikovaným kořenem , který je nositelem hodnoty
[přirozený rod] a segmentem realizujícím rys [N] (i), nebo kategoriálně nespecifikovaným
kořenem  bez hodnoty [přirozený rod], segmentem realizujícím rys [N] a segmentem
realizujícím rys [přirozený rod] (ii):
(i) [Agr[NP[N[:maskBRATR]-]-ův]-]]]] (ii) [Agr[NP[sex:mask[N[PREZIDENT]-]-]-ův]-]]]]]
(ii) [Agr[NP[N[:femSESTR]-]-in]-]]]] [Agr[NP[sex:fem[N[PREZIDENT]-]-K(>Č)]-in]-]]]]]
Jaké rysy obsahuje segment realizovaný afixy -ov a -in, který derivuje z lexikální báze
s rysy [[N], [přirozený rod]] NP typu NPoss, zatím, pokud vím, uspokojivě nikdo nedefinoval.
Je tomu tak zřejmě nejen proto, že tyto rysy musejí být nejen v souladu s tím, že NP typu
NPoss blokují sloučení s hlavou D jako jejího komplementu, ale i s tím, že stejný materiál,
který tyto mně ne zcela známé rysy v NPoss realizuje, vystupuje i v jiných derivátech, srov.:
(i) bratr-ov-i (Dat./Lok.Sg, Nom.Pl.)
(ii) cest-ov-at (inf.), cest-ov-al (l-participium), cest-ov-ání (deverbální jméno), cest-ov-ní
(adj.), pyl-ov-ý (adj.)
(iii) (Helena) Karlík-ov-á, (manželé) Karlík-ov-i
(iv) rokl-in-a
V další části studie se pokusím shromáždit další jazyková data, na jejich základě bude
možné zpřesnit dvě dimenze DP s NPoss: argumentovou strukturu a přidělování pádů.
Lákavé je vykročit na tuto cestu směrem, ke kterému svádějí známé příklady v (1), které,
jak se na první pohled zdá, svědčí ve prospěch často diskutované hypotézy, že pozice, v níž
9
jsou NPoss v DP, má podobné vlastnosti jako pozice subjektu ve větě: v (1) je větný subjekt
s rolí A-1 (tady Agens) a v (1') má NPoss taky roli A-1, v (1a) má větný subjekt roli A-2 (tady
patiens) a v (1'a) má NPoss taky roli A-2; navíc A-1 je v (1a) i v (1'a) adjunkt v instrumentálu:
(1) Pilát ukřižoval Krista (1') Pilátovo ukřižování Krista
(1a) Kristus byl ukřižován Pilátem (1'a) Kristovo ukřižování Pilátem
V souladu s touto hypotézou jsou i příklady v (2), které ukazují, že v povrchové struktuře
české DP má NPoss pevnou pozici vlevo, srov. (2) ­ (2'), tedy jako subjekt např. v angl.větě;
nic na tom nemění ani to, že povrchová pozice subjektu české věty není pevná jako v angl.
(2a) ­ (2a'):
(2) Pilátovo ukřižování Krista (2') *Krista ukřižování Pilátovo
(2a) Pilát ukřižoval Krista (2'a) Krista ukřižoval Pilát
Proti hypotéze o subjektových vlastnostech pozice, v níž jsou NPoss, hovoří zvl. dva
příklady. V příkladu (3) je vidět, že v DP může A-2 v případě, že A-1 je realizován jako
adjunkt, zůstat v pozici komplementu, nemusí tedy vystoupat do subjektu, tj. do pozice
NPoss, ač tato pozice je, jak ukazuje (1'a), zde opakované jako (3'), k dispozici. Ve větě
naproti tomu A-2 v takovém případě v pozici komplementu nezůstane (3a), nýbrž posune se
do pozice subjektu (3'a):
(3) ukřižování Krista Pilátem (3') Kristovo ukřižování Pilátem
(3a) *Bylo ukřižováno Krista Pilátem (3'a) Kristus byl ukřižován Pilátem
Velmi silný protiargument proti hypotéze, že NPoss v DP má podobné vlastnosti jako
subjekt ve větě, poskytuje fakt, že v DP může být Agens subjektem (4) i objektem (4') a
Patiens může být subjektem (4a) i objektem (4'a), kdežto ve finitní větě může být sice Patiens
taky subjektem (4b) i objektem (4'b), ale Agens může být jen subjektem (4c), nikoli objektem
(4'c):
(4) sopranistův zpěv (4') zpěv sopranisty
(4a) Pavlova kritika (4'a) kritika Pavla
(4b) Pavel je kritizován (4'b) kritizuje Pavla
(4c) sopranista zpívá (4'c) *zpívá sopranistu
Podle standardní teorie je struktura finitní věty, jak ji ukazují data (4b)/(4'b) - (4c)/(4'c),
prognostifikovatelná; co je těžce vysvětlitelné, je právě to, proč když je (očekávaně) (4'c) s *,
tak proč ­ za předpokladu paralelismu DP a věty ­ je (4') bez *. Konkrétněji: na základě
jakého mechanismu je postnominálnímu genitivnímu objektu přidělena role Agentu, když tato
role je přidělována v pozici nad lexikální hlavou fráze (ve větě v [spec, vP]), nikoli v pozici
pod lexikální hlavou fráze (proto (4'a) s *).
10
Další důležité informace o vlastnostech NPoss nám nabízejí příklady v (5), ukazující, že
NPoss může být jen NP, která může být postnom. Gen. (viz kontrast (5) ­ (5a) × (5') ­ (5'a)),
ba navíc i to, a že NPoss může být jen taková NP, která je argumentem, a tedy nositelem role;
viz kontrast (6) - (6a) × (6') ­ (6'a):
(5) nadržování Genučitele DatEvě (5a) učitelovo nadržování Evě
(5') nadržování Genučitele DatEvě (5'a) *Evino nadržování učitele
(6) kůže králíka (6a) králíkova kůže
(6') kilo králíka (6'a) *králíkovo kilo
Ostatně, o tom, že v (6) postnom. Gen. je argumentem a v (6') není, svědčí kontrast:
kůže králíka ­ jeho kůže × kilo králíka ­ *jeho kilo
Velkou cenu má zjištění, že NPoss je nalevo od jakékoli NP, nikoli tedy pouze od NP,
která dědí argumentovou strukturu slovesa (tj. u process nominals, viz (1)). V (7) je situace
ještě bezproblémová: NPoss je v NP, jejíž lexikální hlavou je relační jméno, o nichž se soudí,
že mají argumentovou strukturu, a existuje tedy argument, jehož roli může NPoss v pozici
[spec, NP] realizovat. Naproti tomu v (7a) je NPoss v NP bez argumentové struktury, a
gramatická správnost (7a) může být vysvětlena tedy tak, že ve struktuře DP je přítomna
funkční hlava x, která další argumentovou roli zavádí. Tento předpoklad potvrzuje, zdá se, i
struktura (7b), v níž je NPoss v NP, jejíž hlavou je proprium, tedy slovo, které nemá význam
opřený o pojem, a tedy ani nemůže přidělovat -role.
Analýza struktur typu (7a) a (7b) tedy vynucuje v DP projekci, kterou jsem právě označil
obecně jako projekci funkční hlavy x. Teď mohu být konkrétnější a říct, že jde o funkční
hlavu Poss, která zavádí v NP-doméně DP nějakou -roli a přiděluje ji v pozici [spec, PossP]
roli Posesor.
(7) Pavlův otec (Pavel musí být synem otce)
(7a) Pavlův vlak (Pavel může být výrobce / majitel / uživatel vlaku)
(7b) Pavlův Alík (Pavel může být majitel (psa) Alíka)
Dosavadní pozorování struktury DP obsahující NPoss několikrát potvrzovaly domněnku,
že NPoss má nějaké vlastnosti takové, jaké má NP v Gen. Silnou podporu pro takovou
domněnku poskytují už data uvedená na začátku studie (zde opakovaná jako (i)), ukazující, že
v jistých syntaktických konfiguracích má dokonce NPoss s NP v Gen. stejnou distribuci.
Konec konců sem patří i fakt, že DP s NPoss v (7) mají paralelu v DP s DP v postnom. Gen.
(7'), dokonce takovou, že je, jsou-li NPoss i postnom. Gen propria, interpretujeme stejně:
(i) Ten pes je [Petrův]
Ten pes je [Petra]
(7') otec Pavla
(7'a) vlak Pavla
(7'b) Alík Pavla
11
Doklady, které teď uvedu, ukazují další případy paralelnosti NPoss a NP v Gen.:
(ii) Petrův a mého kamaráda přítel
(iii) Petrův, starého skauta, klobouk
(iv) Čí narozeniny slavíme? ­ Toporišičovy / Toporišiče
Bez významu určitě není ani to, že názory na gramatickou správnost těchto struktur jsou u
Čechů různé pouze v případech, kdy NPoss je silně integrováno do nějaké syntaktické
struktury, tj. (ii) a (iii).
Další podporu lze najít v horní lužické srbštině a ve slovenštině. Jak známo (např.
Uhlířová 1988), v těchto jazycích je možné NPoss modifikovat. Důležité je, že tento
adjektivní modifikátor NPoss nese Gen. a ponechává si tento Gen. bez ohledu na pád NPoss,
který NPoss získává ve vztahu shody od nominální hlavy:
(i) starého otcův hlas
(ii Ozvala se horna v [starého otcovom hlase].
Lze tedy předpovědět, že gramaticky správná bude i struktura (iii)
(iii) Ozvala se horna v [starej mamy hlase].
Co z toho vyplývá pro analýzu NPoss? Nekulturně řečeno, vypadá to tak, jako by NPoss
bylo skryté NP v Gen., které má z nějakých důvodů v overtní syntaxi adjektivní morfologii.
Na okraj poznamenávám, že možná tu jde dokonce o další případ, kdy se syntaktické chování
NPoss dostává do rozporu s Lexical Integrity Principle (viz výše), podle něhož by syntaktické
procesy neměly mít přístup k vnitřní formě slov, v daném případě proces tradičně označovaný
jako shoda (kongruence).
Asi dost relevantní pro další analýzu jsou data, která ukazují, že ve struktuře české DP je
jen jedna pozice postnominálního Gen., srov. (8). Pro pořádek jen poznamenávám, že DP se
dvěma Gen. napravo od NP (8') je bez * a není to výjimka z pravidla. Gen. na DP starostí je
lexikální pád, není to tedy postnominální Gen. Srov. i různost vztahu mezi (8) a (8a), a (8') a
(8'a).
(8) *ukřižování Krista Piláta (8a) Pilát ukřižoval Krista
(8') zbavení manžela milenky (8'a) Někdo zbavil manžela milenky
Gramaticky správná by měla být i DP s dvěma postnom. Gen. (8''), jestliže v ní je k hlavě
adjacentní postnom. Gen. skutečně lexikální pád:
(8'') ?sklenice vody našeho hosta
Pro nás zcela zásadní pak je otázka, kolik je v struktuře české DP pozic pro NPoss. Podle
naší dosavadní analýzy by v ní měly existovat dvě takové pozice, totiž [spec, Poss] (Petrův
vlak) a [spec, NP] (Petrův otec), na analýze process nominals pak záleží, jestli neexistuje ještě
třetí pozice, v níž je NPoss v DP jako Petrovo zkoušení Pavla a Pavlovo zkoušení Petrem
12
(srov. P. Karlík 2004). Podle kontrastu v příkladech (9) × (9a) lze ale soudit, že existuje jen
pozice jedna; nadto je toto stanovisko dnes standardní i v odborné literatuře:
(9) *Petrovo Pavlovo kritizování (9a) Petrovo kritizování
(9b) Pavlovo kritizování
Zda je DP s více než jedním NPoss opravdu negramatická, necháme stranou. Názory Čechů
se na to liší, ale je zajímavé, že jako argument pro negramatičnost (9) bývá uváděna vlastnost,
která s gramatičností a negramatičností nemá nic společného, totiž homonymie konstrukce (ta
je ale i v mnoha DP s jedním NPoss (JanovoA-1/A-2 kritizování)) a tvarový synkretismus. Pro
náš příběh může být totiž důležitější, že akceptovatelnost DP s více než jedním NPoss stoupá,
pokud je možné jedno z NPoss interpretovat jako argument A-1 (agens), nebo A-2 (patiens) a
druhé NPoss jako posesor, tj. u picture nouns (10a). Je ale pravda (což pro nás význam nemá),
že akceptovatelnost struktur typu (10a) dále dramaticky stoupá, pokud je mezi dvěma NPoss
nějaký další jazykový materiál, srov. kontrast (10b), nebo pokud mají obě NPoss různé
podoby (10c):
(10) *Petrovo Pavlovo kritizování
(10a) ??Petrova Saudkova fotografie
(10b) ?Petrova nejoblíbenější Saudkova fotografie
(10c) ?Petrova Janina fotografie
České process nominals (deverbativa jako loučení, předběhnutí, pokud označují děje a
stavy, nikoli např. jejich výsledky) interpretaci, že jsou ve vztahu přináležitosti vůči někomu,
vylučují, a tedy o jedno NPoss více, než kolik argumentů má sloveso, z něhož jsou
derivována, nedovolují. NP s A-1 tedy dovolují maximálně jedno NPoss (11), NP s A-1 a A-2
maximálně dvě NPoss (11').
(11) Petrovo loučení (s Pavlem)
(11') ?Petrovo zcela překvapivé Pavlovo předběhnutí (o jedno kolo)
Závažné je dále zjištění, že obě NPoss nejsou svázána s žádnou -rolí, srov. interpretace
NPoss v (12), které jsou založeny na encyklopedických znalostech; to znamená, že pořadí
NPoss zatím nic neprozrazuje o pozici PossP v hierarchii projekcí v DP:
(12) PosPetrova (nejznámější) A-1/A-2Saudkova fotografie
PosPetrova (nejznámější) A-1Saudkova fotografie A-2Sáry
A-2Sářina (nejznámější) Pos/A-1Saudkova fotografie
Můžeme dokonce teoreticky konstruovat DP, v níž budou tři pronominální NPoss: totiž
DP právě s už zmiňovaným picture noun:
(13) Petrova Sářina nejznámější Saudkova fotografie
Další cenný vhled do vlastností české DP poskytují příklady ve (14). V pozici [Adj., NP]
jsou v nich denominální adjektiva, která ­ na rozdíl od NPoss ­ jako výrazy nereferenční
13
nejsou argumenty, a nemohou jím být tedy přidělovány nějakým elementem syntaktické
struktury -role. Adjektiva v těchto pozicích lze ovšem interpretovat tak, jako by argumenty
byla, a rozumět jim, jako by byla nositeli -rolí. Taková interpretace je na principu salience:
po vyloučení -rolí, která u nich být interpretována nemůže, protože v DP už je realizovaná
jinak, ta, která z argumentové struktury zbývá:
(14) italská (tedy: Agens) invaze do Libye (Cíl/Místo)
(14') jejich (Agens) italská (tedy: Cíl/Místo) invaze
Podívejme se nyní, jak interpretujeme v DP NPoss, která jsou argumenty vždy a která jsou
skryté postnom. NP v Gen.:
(a) Jednoznačná interpretace -role NPoss i postnom. Gen. nastává např.:
(a1) je-li hlava NP bez argumentové struktury A-1 ­ A-2 a není-li process nominal; pak
NPoss je Posesor:
(15) Petrovo jablko jablko (našeho) Petra
(a2) je-li hlava NP bez argumentové struktury A-1 ­ A-2 a je-li relační jméno; pak NPoss je
Posesor (jakožto člen přináležitostního vztahu)
(16) Petrova ruka / manželka / otrokyně ruka / manželka / otrokyně (našeho) Petra
(a3) je-li v argumentové struktuře slovesa asociovaného s hlavou NP jen A-1 (neergativa),
nebo jen A-2 (ergativa, neakuzativa); pak NPoss má nutně příslušnou -roli:
(17) kašlání / kašel A-1 chlapce A-1 chlapcovo kašlání / A-1 chlapcův kašel
(18) upadnutí / pád A-2chlapce A-2chlapcovo upadnutí / A-2chlapcův pád
(a4) je-li v argumentové struktuře slovesa asociovaného s hlavou NP A-1 a A-2 (tranzitiva)
a jsou-li v DP oba A realizovány, pak
(i) je-li v DP instrumentálový adjunkt, je nutně A-1, takže NPoss má nutně -roli A-2:
(19) ukřižování A-2Krista A-1Pilátem
(19') *ukřižování A-1Piláta A-2Kristem
(19'') A-2Kristovo ukřižování A-1Pilátem
(19''') *A-1Pilátovo ukřižování A-2Kristem
(ii) není-li v DP instrumentálový adjunkt, pak NPoss je A-1 (a postnom. Gen. A-2):
(20) A-1Pilátovo ukřižování A-2Krista
(20') *A-2Kristovo ukřižování A-2Piláta
(a5) je-li v argumentové struktuře s hlavou DP asociovaného slovesa A-1 i A-2 a je-li jeden
z těchto A nějak blokován ve vnitřní struktuře DP (např. příslušný rys je v ní realizován
sufixálním segmentem, nebo je sufixálním segmentem realizována pasivní morfologie apod.),
pak NPoss má -roli neblokovaného A:
(21) A-2Petrův zaměstnavatel zaměstnavatel A-2Petra
(21a) A-1Petrův zaměstnanec zaměstnanec A-1Petra
(21b) A-2Bushova volitelnost volitelnost A-2Bushe
14
(b) Ambignost NPoss co do -role je např.:
(b) je-li hlava DP bez argumentové struktury A-1 ­ A-2 a je-li interpretovatelná jako
výsledek nějaké události implikující A-1 a/nebo A-2; pak NPoss může být interpretováno jako
Posesor, nebo jako Agens či Patiens (i jinak):
(22) A-1/A-2/PosSvobodova socha socha A-1/A-2/PosSvobody (+ další interpretace)
(b1) je-li v argumentové struktuře slovesa asociovaného s hlavou DP přítomen A-1 a A-2
(tranzitiva) a v DP je jen NPoss, nebo jen postnom Gen.; pak obě pozice jsou
interpretovatelné jako A-1, nebo A-2, preferováno je ale NPoss interpretovat spíše jako A-1,
postnom. Gen. jako A-2 (asi na bázi hierarchie tematických rolí):
(23) A-1/A-2Petrovo obtěžování obtěžování A-1/A-2Petra
(b2) Je-li NP nositelem rysu [+perfektivnost], vynucuje tento rys preferenci interpretace
NPoss jako A-2, protože [+perfektivnost] způsobuje tranzitivizaci, u jmen i u sloves:
Teroristé stříleli / Teroristé stříleli vojáky × *Teroristé zastřelili / Teroristé zastřelili vojáka.
Srov. kontrast v (24)/(24') × (24a)/(24'a):
(24) A-1/A-2Petrovo střílení (24a) *A-1/A-2Petrovo zastřelení
(24') střílení A-1/A-2Petra (24'a) zastřelení *A-1/A-2Petra
V studii věnované významnému představiteli evropské gramatologie, který dokázal svou
teorii reflektovat způsobem hodným obdivu i v gramatografii, jsem se snažil o to, analýzy
zakotvené v generativní gramatice formulovat ve formátu blízkém gramatologii
jubilantově/jubilanta. Myslím, že to je jedna z cest, jak pokračovat v jeho díle/díle jeho.
Literatura
Abney, Steven P. 1987. The English Noun Phrase in its sentential aspect. Dokt. dis. na MIT.
Anderson, Stephen R. 1992. A-Morphous Morphology. Cambridge: Cambridge University
Press.
Alexiadou, Artemis & Chris Wilder (eds.). 1998. Possessors, predicates and movement in the
determiner phrase. Amsterdam/Philadelpia: John Benjamins.
Babyonyshev, Maria. 1997. The possessive construction in Russian: a crosslinguistic
perspective. Journal of Slavic Linguistics 5/2: 193-230.
Coene, Martine & Yves d'Hulst (eds.). 2003. From NP to DP. Vol. 2. The expression of
possession in noun phrases. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins.
Corbett, Greville G. 1987. The morphology/syntax interface: evidence from possessive
adjectives in Slavonic. Language 63: 299-345.
15
Karlík, Petr. 2004. Mají dějová substantiva slovesný rod? In Hladká, Zdeňka & Petr Karlík
(eds.): Čeština ­ univerzália a specifika 5, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 33-46.
Hlavsová, Jaroslava. 1982. K některým místním (nářečním) rozdílům v tvoření vztahových
adjektiv v češtině. Naše řeč 65: 196-204.
Prouzová, Hana. 1986. Přivlastňovací přídavná jména na -ův, -in v současné češtině. Naše řeč
69: 129-142.
Rappaport, Gilbert C. 2000. The Slavic Noun Phrase in Comparative Perspective.
http://www.utexas.edu/courses/slavling/grapp/images/slavnp.pdf
Spencer, Andrew. 2001. Morphology. In Aronoff, Mark & Janie Rees-Miller (eds.): The
Handbook of Linguistics. Oxford-Malden: Blackwell Publ., 213-237.
Szabolcsi, Anna. 1994. The Noun Phrase. In Kiefer, Ferenc & Katalin E. Kiss (eds.): The
syntactic structure of Hungarian. New York: Academic Press, 179-274.
Trubetzkoy, Nikolaj Sergejevič. 1937. O pritjažateľnych prilagateľnych (possessiva)
v starocerkovnoslavjanskom jazyke. In Zbornik lingvistickih i filoloskih rasprava A.
Beliću ..., Beograd: Mlada Srbija, 15-20.
Uhlířová, Ludmila. 1988. Slovanská posesívní adjektiva jako gramatický prostředek
vyjadřování určenosti. Slavia 57: 138-151.
Vachek, Josef. 1954. K problematice českých posesívních adjektiv. In Chlíbcová, Milada ad.
(eds.): Studie a práce lingvistické 1, Praha, Nakladatelství ČSAV, 171-189.
Vachek, Josef. 1972. Ještě k osudu českých posesívních adjektiv. Slovo a slovesnost 33: 146-
148.
Veselovská, Ludmila. 1998.: Possessive Movement in the Czech Nominal Phrase. Journal of
Slavic Linguistics 6: 255-300.
Zlatić, Larisa. 1998. Slavic Noun Phrase are NPs not DP.
http://larisaz.home.texas.net/zlatic_publications.html
Zlatić, Larisa. 2002. The morpho-syntax of Slavic possessives. In Okrent, Arika & John
Boyle (eds.): The Proceedings from the Panels of the Chicago Linguistic Society's ThirtySixth
Meeting 36/2: 179-190.