Monika Stolaríková 342179


František Xaver Svoboda (1860-1943)

Psán nejčastěji F.X.Svoboda. Působil v řadě literárních spolků. Manžel spisovatelky Růženy Svobodov
é. Vystudoval v Praze reálku, ale techniku již nedokončil. Pracoval jako praktikant na pražském mag
istrátu, od 1889 byl úředníkem České spořitelny a od roku 1910 žil na penzi v Praze a Mníšku. Autor
 rozsáhlého básnického, prozaického a dramatického díla, reagující zejména věcnou evokací krajinnýc
h nálad na lumírovskou poetiku, jako prozaik a dramatik realistickým zobrazováním hmotného i moráln
ího rozkladu tradičních rodin. Pozornost zaostřil i na psychologicky odstíněnou kresbu ženských pos
tav.
Přispíval do časopisu Lumír, Zlatá Praha, Zvon, Osvěta, Lípa aj.

Ve své době byl znám jako autor neobyčejně rozsáhlého prozaického a dramatického díla, východiskem
však pro něj byla poezie. Debutoval verši v časopise Naší mládeži (1877) a v Almanachu české omladi
ny (1979). Jeho prvotním dílem byly sbírky pojmenované Básně. V počátečních verších se výrazně odli
šoval bezprostředností pocitů a nálad lyrického subjektu i překvapivou konkrétností a výrazovou opr
oštěností od reflexivnosti, alegorizace a stylizátorství poetických témat lumírovců. V lyrice se mu
 dařilo vystihnout poetičnost všedního života s pomocí věcného detailu-ten navazoval intimitu výpov
ědi a evokoval atmosféru celé básně. V milostných a hlavně v přírodě popisných verších vyjadřovala
především prchavou náladu, jejíž významnou komponentou byla vzpomínka. Na tyto rysy básnických prvo
tin navázala později i Svobodova lyrika, v níž pojímal přírodu a s ní spojený venkov. Svoboda se sn
ažil vyvarovat proměn moderní poezie (platí to i v některých jeho prózách). Sám ve svých počátcích
předznamenal některá její směřování- zejména lyrický impresionismus 90.let. Toto postavení dosvědču
je i jeho veršovaná epika: romány a povídky (v nichž rozvíjel intimní milostné příběhy) např. Koket
ky, ženichové a nevěsty, román Dcerka mlynářova aj.)

Smysl pro konkrétní detail a věcnost zobrazení se projevil i v jeho prvních dramatech (uvedena na s
céně spolu s hrami M. A. Šimáčka a bratří Mrštíků v Nár. Divadla). Hry z každodenního života spojuj
e pojetí dramatické postavy a jejího jednání jako jevů zcela determinovaných okolím, v němž žije. D
ůsledkem toho byla proměna podoby dramatického děje, v němž se namísto konstrukce-zápletky-přímého
střetu uplatňoval spíše vývoj (sociálně a psychologicky motivovaný) dějových fází. Většinu dramatic
ké tvorby tvořily komorní hry o krizích v měšťáckých rodinách (neúspěšný-tragický střet mravně cítí
cích žen s morální vyprázdněností okolí).

V prozaické tvorbě se uplatňovala autorova snaha prohloubit psychologicky orientovaný obraz jedince
 o jeho vazby k rodině, rodu, kraji, přírodě, prostředí, společnosti. V románovém a novelistickém d
íle soustřeďoval F. X. Svoboda pozornost k osudům žen určeným erotickými vztahy - s psychologickou
jemností odstiňoval v drobnějších povídkách a doplňoval drobnokresbou vizuálních detailů prostředí
(oblečení, interiéry, gesta).