Otakar Hostinský
2. 1. 1847 Martiněves
† 19. 1. 1910 Praha
lstudovat filozofii a estetiku na FF (1867–68 na univerzitě v Mnichově); studium uzavřel v r. 1869
doktorátem filozofie. Živil se pak jako publicista a redaktor: přispíval do Dalibora, Hudebních
listů, Pokroku, Národních listů, Osvěty, přednášel často pro veřejnost, zejména v rámci Umělecké
besedy. Ve svých prvních pojednáních se představil jako stoupenec B. Smetany a jeho pojetí národní
hudby.  V r. 1887 se na pražské univerzitě habilitoval pro estetiku a dějiny hudby a začal
přednášet na univerzitě. Zároveň se stal profesorem dějin umění na Akademii výtvarných umění. Po
rozdělení univerzity (1882) působil na FF české univerzity jako profesor estetiky a dějin hudby;
1894–1904 vedl odbor dějin umění. K jeho žákům patřili O. Zich, Z. Nejedlý.

Darwin a drama
( Lumír 1873)
lVědecké zkoumání člověka
lIndividuální rozdíly a detaily
lZdokonalování a zachování druhu – přirozeným výběrem a bojem o život – láska a sobectví
lBoj jednotlivce s překážkami – dramatický konflikt
lPravda má člověkem otřást

O realismu uměleckém
(Květy 1890)
lumění celé Evropy, diskuze kolem něj je pozitivní, příchod nových talentů a nových směrů je vždy
pro umění dobrý
lpřirovnává ke Smetanovi, který srovnal českou hudbu se světovými tendencemi
lrealismus v Evropě vznikl i díky některým politickým událostem (Francouzská revoluce, sjednocení
Německa) + vědecký pokrok (Darwin) + sociální hnutí

lK porozumění umění je třeba historický i kritický výklad
l – jak a čím vzniklo nové hnutí?
l - jaký má vliv na další umělecký vývoj?
lrozhoduje-li umělec podle subjektivních pohledů, nemůže čekat, že všichni ostatní, budou soudit
stejně
lrealismus jako spor mezi krásou a pravdou

Krása X Pravda
lNejvyšším zákonem umění jest krása; a kdykoli pravda jí odporuje a překáží, musí pravý umělec, ač
nedovede-li dokonale vyhověti oběma, straniti kráse, nikoli pravdě.
lKonec krásna, konec umění!
lPravda umělecká, tj. věrnost obrazu uměleckého, jest právě tak prvkem estetickým, činitelem
krásna, jako úhlednost linií a tvarů, harmonie barev a zvuků, plynulost a kontrast myšlenek
básnických, souměrnost kompozice celkové.
l- realismus se nestaví proti krásnu, ale pouze neodděluje krásu od šeredna, dobro od zla, vznešené
od hrozného… přijímá vše tak, jak to život přináší

NATURALISMUS
lz Darwinovy teorie zdůrazňuje především:
l ●všechny formy života mají společný původ
l ● vývoj druhů je vysvětlitelný přežitím nejlépe přizpůsobených organismů.
ldědičnost a prostředí je hlavní determinující faktory lidského osudu. Jestliže lidské jednání
nazíráme jako produkt dědičnosti a prostředí, pak je determinováno faktory vymykajícími se kontrole
jedince, alespoň částečnou odpovědnost za nežádoucí chování tohoto jedince musí tedy přijmout
společnost, která existenci těchto nepříznivých vlivů dědičnosti a prostředí umožňuje.
lX  realisté - jedinec a jeho úděl je určován svou povahou a okolnostmi, jež ho obklopují X
naturalisté – determinismus chápou osudově, jako nevyhnutelnost.
l Naturalismus v člověku přeceňoval temperament, instinkty, pudy. To pak vedlo ke zveličování všeho
mechanického a pudového v člověku i v jeho okolí, k ironizování citů i duchovních vznětů jako
falešných iluzí a prázdných či groteskních gest. Od realistické estetiky se naturalistická liší
tedy ironickým přízvukem a hyperbolizací. Realismus má působit neutrálně, nestranně a věrohodně.

Realistická metoda
lpožadavek na umělcovu opravdovost (nic vylhaného, nic vypůjčeného, nic lhostejného)
lhistorická pravdivost nezaručuje ještě realismus, podstatná je (psychologická) pravděpodobnost a
přirozenost
lKonkrétnost
lStylizace

Pouhá fotografie?
lnení výsledným uměleckým dílem, ale je pro umělce pouze studií k budoucímu dílu
lvolba tématu (zobrazovaného předmětu)
l„ realismus má v konkrétních zjevech pouze své východisko a cílem je vyvolání konkrétního dojmu,
jímž působí umělecký obraz těchto zjevů.“

Realismus X Idealismus
l
lHostinský neklade do ostrého kontrastu
lIdealista – předmět zájmu ve vlastní fantazii
lRealista – předmět zájmu ve skutečnosti
lIdealismus - vhodný pro alegorii, mýtus, báji, legendu, náboženský výjev
lRealismus – vhodný pro román, drama, historický obraz
lIdealista – směřuje od myšlenky k obrazu
lRealista - směřuje od obrazu k myšlence