HEINRICH v. KLEIST TANEČNÍK a LOUTKA prelozil E. A. S AUD E K PRAHA 193 0 .V'-.- u/' ^^4^ TANEČNÍK a LOUTKA Když jsem trávil zimu r. 1801 y M..., setkal jsem se ťam kdysi zvečera ve veřejném sadě s panem C, jenž ťeprv krátkou dóbú byl v opere tohoto města zaměstnán jako první tanečník au publika velmi oblíben. Řekl jsem mu, že jsem se nemálo po^-divil, vida ho po několikráte v lout-kovem divadle, jež bylo sbito na trhu á obveselovaío lid malými ^dramatickými burlěskami, propletenými, zpěvem a tancem. '^^ Ujišťoval mne, že mu panťomimika těchto loutek dělá mnoho radosti a zjevně mně dával na jevo, že tanečník, 7 I"' jemuž záleží na jeho výcviku, se jnůže od nich lecčemu naučit. Ježto se mně tento výrok podle způsobu, jakým byl vysloven, zdál být víc než pouhý nápad, usedl jsejrn^ k němu, abych na něm vyzvěděl dŮyodv, o něž. by mohl oprit tak podivne tvrzení. / Optal se mne, zda se mně některé pohyby loutek, zefníéha menšichr při tanci nezdály velmi půvabněl To jsem nemohl upřít. "Skupina čtyř sedláků, kteří v rychlém taktu tančili rondu, nemohla být vymalována pěkněji ani samým Tenierem. Vyptával jsem se na mechanism těchto figurek a jak je to možné,, vládnout jejich jednotlivými úcty a .body,,Aniž (l má člověk na prstech myriády jírátků,, a to vládnout jimi tak, jafe. toho vyžaduje rytmus pohybu čiťance?__ Odvětil mi, že. si to nesmím představovat tak,, jakoby každý jednotlivý úH za rbžlíčnýclf okamžiků tance byl lout- , i---.-;- -■-fr-'^a.^i-, -■ - -s^v-í ..vikářem nařizován a tažen zvlast. Každý pohyb, pravil, má„svjé..těžisko; stačí prý, vládnout tímto těžiskem v ni-tru figurky; jednotlivý udy, jež přece nejsou nic než kyvadla, následují prý beze všeho přičinění mechanickým způsobem samy sebou. Dodával, že tento pohyb je velmi jednoduchý; že pokaždé, když těžiskem je pohybováno v prime Unii, uqy uz opisuji,, křivky; a že to celé i při pouhém, nahodilém otřesu často uz prochází do jakéhosi rytmického pohybu, který se . 'podobá tanci. Tepřv tato poznámka mně poněkud' objasnila p^li^J k|eré nalézal v divadle loutek. Netušil jsem však ještě ^^ekai jaké důsledky z toho později vyvodí. Ptal jsem se ho, zda se domnívá, že loutkař, jenž tyto loutky, řídí, sám musí být tanečníkem, či aspoň mít představu p taneční kráse. Odvětil: Je-li nějaké zaměstnání po ■ strance mechanické ^snadné, naprosto \ z toho ještě ngyyplývá, že by_bylomož-1 né, provádět je zcela bez citu. Linie, kterou opisuje ftěžisko» je pry velmi jednoduchá, a, jak se domnívá, zpravidla přímá. V případech, kdy je írivá, zdá se být zákon jejího zajßijeni nejméně prvého nebo nejvýše druhého Jádu; a také v tomto posledním případě je jenom eliptický, kterýžto tvar 9 s&W pohybu ie^ špičkám lidského těla (k vůli kloubům) vůbec přirozený a tudíž na loutkáři nevyžaduje mnoho umění, chce-íi jej opsat. Oproti tomu prý však^tato linie je z jiné stránky něco tuze tajemného. „ Něbot není prý nic jiného nezt drahá., tanečníkovy duše; a pöehybuje prý o tom, .zda;je.možně, nalézti ji jinak, nežtím, že sé loutkař přesazuje do těžiska své i loutky, t. j. jinými slovy: tančt < Odpověděl jsem. že mně zaměstnání loutkarpvp^bylo líceno jako něco znac-ne bezduchého: asi jako otáčení klikou flašinetu. „Naprosto ne," odvětil, „naopak, poměr pohybu jeho. prstů k pohybu ha , nich upevnených loutek ie velmi slo- \ žitý, asi takový, jako-pomer cisel kje- * j jich logaritmům nebo asymptoty k hy- , perbolé." Domnivp.se však, že je možné, zlou--. ., íek odstranit i tento.■pösledm^zjomek'*'" ducha, o němž hovořil, a pretest^jejich tanec zcela do říše mechanických, sil, a provádět jej- pojnocí kHíy, tak. jak jsem, si to myslil. ■--.... -..■,..- Projevil jsem: svůj1 podiv^^d-ťim; jakou velikou pozornost venuje' této od- 10 růdě jednoho z krásných umění,..vymyšlené pro, ííavTNejenom, že ji má za scnôpifou vyššího vývoje: zdá se, že se s ni dokonce zamestnáva sam. Usmál se a pravil, že si troufá tvrdit, kdyby mu nějaký mechanikJgodle^ P9^- ř žadayků,. jež by na>^ něhc-^yzneslf vytvořil louťku? že by skrze' ni vyívo-řiljianec, jehgž^aňi on sám, ani kťerý-koli jiný obratný současný tanečník, nevyjímaje ani Vesťrise, by nebyl s to, dosáhnout. ■ '' .' , „Neslyšel jste," optal se, když jsem micky klopil zraky k zemi, „neslyšel jste nikdy o oněch umělých nohách, které vyrábějí angHčtí umelci^.pro nešťastníky, kteří plozbyíi celékohcetin'y?" Řekl jsem, že ne: že jsem nikdy nic takového nespatřil. t „To je škoda," odvětil; „neboť řeknu-li vám nyní, že .tito nešťastníci jimi tančí, skoro se bojím, že mně. to neuvěříte. — Ba, čoudím, tančí? Okruh ..jejich pohybů je sice omezený; avšak ty, kterými vládnou, provozují s klidem, leh-._ kostí a půvabem, jež každého myslícího ducha uyadeh v. uzasv Prohodil jsem žertem,' ze tedy takto vlastně nalezl svého muže. Neboť umě- li .-^A lec, jenž je s to, sestrojit tak podivuhodnou nohu, sestavil by přece také bezpochyby celou loutku, odpovídající jeho požadavkům. „Jaké pak", optal jsem se, když se nyní opět on poněkud ^zaražen díval do země: „jaké pak jsou tyto vaše požadavky, jež byste vznesl na jeho doveď*"""' ndst?" „Nežádám nic," odvětil, „co by neby- / lo splněno už zde: souměrnost, pohyblivost, lehkost — jenomže vše ve vyšším / stupni; a^ejmena, pak pnrozene.uspo- r řadání těžisek." „A jaká by byla výhoda této loutky. .„ před živými tanečníky?" „ , oda? Především záporná, můj '' vzácný příteli, totiž ta, že by nebyla nikdy nepřirozená. — Neboť nepřirozenost se'vysky:tuje; vždy, jak víte, tehdy, j když duše (vis motrix) se nalézá v ně- -2 jakém jiném bodě než „v. těžisku po-' hybu. Ježto vsak loutkař, ani kdyby chtěl, pomoci obratu a nite_.nemuze ovládat žádný jiný,£pj než tento: jsou všechny ostatní údy tím, čím, být mají, mrtvými, pouhými kyyädíý^ ttnásledu-jíce jen"~a""jen zákon fíze. A to je 12 výtečná vlastnost, kterou byste marně hledat u většiny našich tanečníků.'' „Jen se podívejte na tu P.," pokračoval, „když hraje Dafné a pronásledována Apollonem se .po nenT ohlíží: duše jí sedí v obratlech kříže; naklání se, div se neprelomí, jako Najáda z Béřniniho školy. Podívejte se na mladého F., rkdy? v úloze Parida stojí mezi třemi bohyněmi a po^v| Venuši jablko: duše^mu sedí (hrůzíT ío říci) dokonce v lokti." „Takové omyly", dodal ^přerušuje svůj vyklad, „jsou nevyhnutelné od tecn dob, co isme okusili ovoce se stromu pozna-jní. Avšak ráj je pro nás uzamčen a che-/irůb za našimi zády; musíme se vydat /na cestu kolem světa a hleděi, zda snad není někde vzadu poate/ré^u Smál jsem se. — Ovšem, pomyslil jsem si, duch nemůže pochybit tam, kde ho není. Ale zpozoroval jsem, že toho, má na srdci ještě víc a poprosil ho tudíž, aby pokračoval. „Nad to," pravil, „mají tyto loutky tu výhodu, že jsou antigravní. Nevědí nic o tízi hmoty, teto tanci nejprotivněji vlastnosti: neboť s|la,_která je zdvihá do vzduchu, je větší než ona, jež je poutá k zemí. Co by za to dala nasedej ' /. 13 •"Z brá Ä.,-kdyby byla o šedesát liber lehčí, anebo' kdyby jí: při jejích entrechats a. piruetách pomáhalo závaží téže veH> kpsťi?. Loutky.ppgebují zemLjen. k ťo-muí aby se jí. dotkly,] jako. víry, a aby chvilkovým zdrzením nove oživily roz- • mach:.svých áSíí:;my všakji potřebujeme, ;abychom, r\a.. ní Jspócinuli a odpočali si od námahy tance: a to je óka^ ^zik^ jen.z přece _ očividne. sam nem fan-cénřá s nímž nelze.po^niTíriouť nic jiného než mu pokud možná dávat^ml'-' žit" ■ ". "'■"■..- :.■'>;:>.. ■,. ßekl jsem, že jakkoliv obratně hájí sve paradoxy, přece mne nikdy nepře-svěcfcí, že by v mechanickém panákovi močilo byť více půvabu nez y ustrojeni i lidského těla. - Odpověděly Jze je člověku naprosto nemožné dostihnout v tom panáka á-spoň přibližně. Jenom nějaký Bůh bý se na tomto poli mohl měřU.éJhmořbu; a zde pry Jehod,: kde se stýkají oba konce krunpyitáííT^věta.' Divil jsem se stále, víc a nevěděl, co rici takovým roztodivným tvrzením. ' ^Vypadá, to tak," pokračoval, .l^era í sňupec, „jako byste nebyl pozorně četl třetf kapitolu prv^í_,.knihy_„Mojžíš„oyy;J a kdo nezná toto první údobí vší; lidské vzdelanosti, š "tím n^lze vlastne rozprávět ó dalších, tím méně o posledním." ■■':;-■ .---:- '■ '■ . ťíekí jsem, že dobre vím,ijakě" ztnate-ní přirozené grácii člověka způsobuje yě-^ domí. Kterýsi mladily' jeden z mých známých, "pozbyl' pouhou poznámkou, jaksi pred mýma očima sve nevinnosti a nikdy pak uz!,nedosáhl leiiho raie, prese všechno ušili. — „Alě jaké poza;-dávky," dodal jsem, „z toho vývodu-' jete?" v > Ptal se mne, o jakém to případu hovořím. „Koupal jsem šc" vypravoval jsem, „asi přeď třemi Jety s mladým mužem, nad jěhbž postavouľ byL tehdy rozlít-nevýslovný půvab. Byl asi šestnáctiletý á'fénom zcela vzdálené ukazoyaly še„ , pnVöiany ■ pmni,. zen, první stopy je-šiíŕŕosťi. Náhodou jsme krátce předtím v Paříži vlděli-Jmpčfía/jenž si z nohy vytanuje trn. Odlitek teto sochy je znám a yysícyíůje se ve většině německých sbírek. Jediný pohled, který o, velikého zrcadla v okamžení, kdv. Mad! nohu na stoličku, aby ji osušil', mu ji připp- . mněl; usmál se a řekl mi, jaký objev^prá- 15 učinil. A opravdu jsem v tomtéž okamžiku oí^eyiltoíéž; avšak, ať už proto, abych vyzßöusel^pevnost grácie, kterou měl, či abych čeííí jeho ješitnosti: zasmál jsern^se a odvětil -rje asi vidí du-chy. Začervenal se a zcívihl nphu podruhé, aby mně to ukázal: ale pokušní L'1 2 jak& bylo na snade, selhal. Zmateně zdvihl nohu po třetí apo čtvrté, z4vi; ., hal ji snad te^ desetkrát: ale maířnef / byl zcela neschopen, aby opět "vytvořil tentýž pohyb — ba co Wm — pohyby, které dělal, měly tak silný prvek komiky, že jsem jen stěží zadržel smích. Od tohoto dne, ba, jaksi od tohoto okamžiku uďáTa se s tímto mladíkem ríěpolcnopitelná změna. Vystával celé dny před zrcaoUem; a jedno.Jcouzlo pOf druhém ho.opoiťstěío, NetSiteTná a he-" ' postižná mocnost se zrejme kladla jako železná síť na .volnou hru jeho pésun-ků a,než uplynul rok, nebylo, na něm ani stopy po líbeznosti, jel^dHvVöbla-^^ žovala zraky* těch, kdo ho ob'OopS-" váli. Dosud žije kdosi, kdo byl svědek oné podivné a nešťastné příhody a kdo by ji slovo za: slovem, tak jak jsem ji vypravoval, potvrdil!rf" „Při té příležitosti," řekl pan C. pří- 1.6 -Wu^.i-ŕťíí-í-'í, větivě, „musím vám povědět jinou pří-. hodu, o které snadno pocnopíte, proč patří do této souvislosti." it 1V „Na své cestě do Ruska Zdržel jsem se na statku jednoho Htevského šlechtice, pána z G..., jehož synové se právě tehdy hodně cvičili v , šeŕmuľ* Zejména starší, jenž se právě vrátil z university, dělal virtuosa, a nabíáL mně kdysi^ rána, když jsem byl v jeho pokoji, ra-pír. Šermovali jsme; i uKazalo xse, ze jsem Jepší sermíř. ^ež on; přílišný tem-perament^o'raiaíl ještě víc; téměř každý můj výpad seděl a,na konec jeho ■f-ZL říje r ítí-t Wt.£{M-U«Jl. .JírUfe • rapír letěl do kouta- JPolo žertem, polo bolestně pravil, zdvihaje rapír, že tedy konečně nalezl svého mistra: avšak vše-.' chno na světě prý nalézá svého a nyní x, že mne ihned zavede k mému. Bratři se hlasitě zasmáli, a zvolali: „Rychle, rychle,„dolů do kůlnyí Vzali mne za ruku a zavedli mne Jk_medyě-dovi, jehož jejich otec, pán zG„. cho-val na dvoře. t . ■ Když jsem udiven přistoupil k nemu, stál „medvěd na zadních nohách, zády opřen ..o^Kul, k nemuz Jbyl priva^an. Plavou pracku měl zuviženu k uderaa híedtel mi do očí. To byla jeho šerníír- 17 4' üßx.cM> sl$á posice. Nevěděl jsem, zda bdím či sním, když jsem se octi ťvaři^tvar-.iff,, kovému odpůrci. Avšak: Bodnete! Bodněte! zvolal pán z G., a zkuste to, zda se vam podarí ho zasáhnout. Když jsem se poněkud zotavil ze svého uzasu, .'vjj£fi(.,i/ť padl: jsem proti němu, medvjcí^učinil /4 nosti: každou lidskou hrud byl bych >lsí9Hlt?-..zasahl: medvěd vsak upnií krafičký^ohyb prackou a odrazil vy-pad^Nyní jsem býí na tom málem tak, jako prve mladý pán z G,.., K tomu jeste přibyla medvědova vazností jez mne připravovala o klid; výpady a fin-fy se střídaly; byl jsem všecek spocen: í vše nacíarmo! Nejen, že medvěd oó!ra-všechny me rany, jako nejlepší ser-mír na svete; ani si nevšímal tint, (co by žádný šernííř na světě nedokázal po něm) a stál tu, hledě mi do očí, j1 -1 rí. v nich cefl mou duši, s prackou zdviže-nou k uderu; a když jsem sve raný ne- / mmil vazné, ani sebou nepohnul, <• , .Věříte mně fuťo historku?" /.„Naprosto!" zvolal jsem s radostným 18 ^i-i-.-Ji^'^' * „Nuže, milý příteli," řekl gan C, „tak tedy máte všechny předpoklady^ abyste mne pochopil.,Vidíme, ze v organickém osvete fez tím zariveji a vylucneji vysfu-puje^acie, cim více slabne a temni,u-, ■ veáoměla'reflexe. — Ale tak, jako se/ průsečík dvou car na jedné strane bodu prošed nekonečnem opět ocitá na stra^, ně druhé, anebo jako obraz v dutém zrcadle, vzdáliv se do nekonečna'náMe" opět ,-předstupuje těsně před nás: tak ■;,se dostavujeopět„grácie, když pozna-v ní prošlo jaksi něčím nekonečným. Z tóno je jasné, že se objevuje nejčiřeji v takovém, lidském ustrojení, |e| buä nemá vůbec žádného vědomí» buď vědomí nekonečné, t. v loutce, buď v bojuji* '—- „Musili, bv^chpm tedy", řekl jsem poněkud roztržitě, „opět pojíst se stromu poznaní. ■ abychom se vrátili do stavu nevinnosti? „Ovšem", odvětil, „to je poslední kapitola, dějin,, světa." POZNÁMKA Nejduchaplnější a nejhlubší ..ze všech Kleisto-vých článků „O loutkovém divadle" byl prvně otištěn v „Berliner Abendblätter" vycházejících v půlletí od 1. X. 1810 do 30. III. 1811. Jak ukázal Oťokar Fischer, dávaje tím všemu Kíeistovskému badání nový směr, je toto polo-, mechanistické, polomystické pojednání nejenom universálním klíčem ke Kleisťovu duševnímu životu, k bytostně protímluvné osnově vší jeho tvorby, nýbrž i zhuštěním romantické filosofie jeho doby vůbec; nalézáme tu stejně (pro Klei-sťa tak tragicky osudnou) hrůzu z rozumu, jenž," není-li „nekonečný" jen 'brzdí umělecký výkon (béra mu nevinnost, ť. j. genialitu), jako odr^z^ Rousseauovy nauky o' původní dokonalosti Člověka, toliko zkaženého kulturou, a Schilleroya dualismu naivní a sentimentální básnivosti; půvabu a důstojnosti. Obecně estetický a spolu nejvýš aktuelní .význam této nerozměrné avšak přece tak stěžejní práce je tudíž v auktorove konstrukci tří vývojových bodů kruhovitě mezi sebou spojených: hmoty a zvířete bez reflexe, člověka a posléze Boha. Hmotě a zvířeti je dokonalost imma-' nentuj (viz vypravování o loutkách, a o. medvědu šermíři); člověk ji má jen potud, pokud zůstává v ráji své nevinností a pokud ho reflexe, jež je jeho údělem, o ni nepřipraví (viz melancholickou anekdotu o krásném chlapci); a posléze Bůh, jenž je souhrn nejvyšší reflexe, je i nejvyšší dokonalost. Rozvážíme-li nyní, že Kleist se tímto svým krédem přiřazuje k oněm mystikům, již v překonání principu individu-ace a reflexe, jež je jeho příčinou, hledají imma-nenťní dokonalost, pravdu a krásu, ať cjesťou ex-tase, askese či umění, pochopíme rázem, jak úžasným východiskem nových výzkumů o psychologické a noetlcké podstatě umění tato práce může býti právě' dnes, kdy ostřeji než kdy dříve je formulována a novějšími romantickými směry (na př. surrealisty) dokonce postulována po ď vědomost umělecké tvorby. * Tento obecne estetický význam dílka však není jedinou příčinou toho, že bylo pojato do sbírky, věnované pohybovému umění. Není to náhoda, že Kleistův pokus má formu rozhovoru s tanečníkem. Neboť není druhého uměleckého projevu, jenž by takovou měrou, jako tanec, dovoloval postřehnout a analysovať organický vzájemný poměr mezi vlastním výrazem duše a jeho mediem, mezí vlastním uměleckým vzruchem a technikou. Je celá řada postulátů a kritických zákazů, jež nejenom pro umělce vůbec, nýbrž, pro tanečníka zvlášť vyplývají z Kleistovy úvahy: kdo promýšlí do konce, co ťó znamená, přesadit svou duši v tanci do těžiska, tančiti duší a považovať svou techniku jenom tehdy za dokonalou, učí-ní-li z těla mechanicky poslušnou soustavu pák, jejichž smysl je v neviditelném íěžisku, kdo pochopí, že nepřirozenost a sterilní rozumářství jsou,největšími- hříchy, jichž se tanečník může dopustit, ten zůstane immunní proti všemu, co nejvíc ohrožuje taneční dnešek, proti všem Laba-nům a jejich íbpornému racionalismu. E. Ä. S. H. v. KLEIST TANEČNÍK a LOUTKA UEBER DAS MARIONETTENTHEA TER 4. sv. edice TERPSICHORA Přeložil E. A. Sau dek Vydal v prosinci 1930 J. Reimoser, Praha 1V/264 Upravil Albert Vyskočil Vytiskl V. KadeČka v Břevnově 500 ex. na bezdřevém 10 ex. na ručním