podniku. Objednal jsem želví polívku, telecí stejk á la dauphinoise s chřestem a míchaným salátem, dokonce i zákusek, vanilkovej krém, ovoce a sýr, a když jsem žádal o účet, nechal jsem si ještě honem donýst doutník, ačkoliv nekouřím. Libby, která se jídla sotva dotkla, seděla bledá, rty sevřený, a bezmocně očekávala hrozící osudnou ránu. Jenže pak..."
Jossele požádal o druhou sklínku vody. Bylo vidět, že mu dělá potíže se nesesypat. Hlas mu zněl stísněně.
„Pak jsem v panickým strachu zařval, že chci účet, protože v tom okamžiku vešla do lokálu ta zrůda, prodavač, nabízející lidem pohlednice. Pohlednice uprostřed noci! Uvidět ho a přivolat bylo pro Libby dílem vteřiny. Koupila tři pohlednice úhrnem za libru dvacet, zatímco já jsem za ten kulinářskej požitek vysázel na stůl 214 liber. Cestu domů autobusem vyřídila zase ona. Ale to není všechno. Když jsem ji chtěl u domovních dveří políbit, tak mě od sebe jemně, ale energicky odstrčila. ,Nech si to, Jossele,' řekla. ,Právě z tohohle důvodu nechci, aby za mě někdo platil.'"
Po pádu
Vědecké pojednání
Jak známo, strkat si potravu do pusy rukou zavrhlo lidstvo už před mnoha stoletími a lehkovážně se rozhodlo používat příborů. To rozhodnutí proměnilo jídlo v obřad, který je po všech stránkách nepohodlný a zdlouhavý. Pakliže člověk i dnes občas při požívání potravin použije svých pěti šikovných prstů, učiní tak, jen když je sám a nikdo ho nepozoruje, anebo když kašle na to, že ho někdo pozoruje. Ta pětice lidských prstů je prostě daleko pohyblivější a jistější než například čtyři neohebné hroty vidličky.
A nešikovné příbory nesou vinu na tom, že dodnes není rozřešen palčivý problém, jak si poradit s kousky jídla, co nám upadnou.
Nezřídka totiž dochází k tomu, že nám při přendávání masa z mísy na talíř ukápne trošku pečeňové šťávy na ubrus, většinou bílý. Tři ze čtyř lidí se v téhle ošemetné situaci zoufale pokusí odstranit skvrnu od šťávy nehtem, nožem nebo nějakým jiným improvizovaným škrabátkem. Většině postižených bohužel není známo, že za současného stavu vědy se z ubrusů, většinou bílých, skvrna od omáčky žádným drhnutím zlikvidovat nedá.
Co tedy dělat? Řešení je nabíledni. Omáčkou zašpinené místo na ubrusu bychom měli před zraky kolemsedících, a především před zraky hostitelů skrýt a podle toho, jak je skvrna veliká, na ni přesunout talíř, slánku nebo skleničku s tmavou tekutinou, ale rozhodně s tím neotálet. Takže bude objevena teprve po našem odchodu, kdy už nám můžou všichni laskavě políbit šos.
S podobným, i když poněkud odlišným jevem máme co do činění, když se kousek jídla snese přímo na podlahu. V téhle souvislosti jsou obzvlášť nebezpečné kulinářské pomazánky z rodu margarínů, játrových salámů nebo různých mazacích sýrů, jejichž zvednutí komplikuje poněkud mazlavá konzistence.
Je dostatečně známo, že přilnavost másla přechovávaného v lednici je malá, a proto tu hrozí nebezpečí, že se máslo snadno sveze z chleba na podlahu. Odstranit kus másla, který právě spadl na zem, je však překvapivě snadné a při trošce odbornosti se dá provést nenápadně. Roze-tře se drobnými spirálovitými pohyby podrážky po zemi, takže z něj zůstane sice tvrdošíjná, ale už neidentifikovatelná mastná skvrna. Máslem pomazaná podrážka se dá při
první příležitosti bez problému očistit o některou partii huňatého koberce.
Když nám upadne játrová paštika, můžeme mluvit přímo o štěstí, neboť její béžová barva se dík nekonečné prozíravosti přírody dokáže přizpůsobit jako chameleon každému odstínu parket.
Zabývat se drobným ovocem je celkem zbytečné. Z přesunutí jednoho vinného zrnka špičkou nohy pod sousedovu židli se už stala samozřejmost.
Nepříjemné je, když člověku upadne na podlahu pomazánka na pevném podkladě. Vezměme si konkrétní případ chleba s marmeládou. Tady máme dvě alternativy: buď upadne chleba na pomazanou stranu, nebo na stranu pomazanou. V obou případech zůstanou na vrstvě marmelády viditelné nánosy něčeho, có tam nepatří. To nám však v žádném případě nezpůsobí potíže. Zvedneme spadlý kousek chleba, dvakrát nebo třikrát na něj pořádně foukneme a našemu žaludku už nestojí nic v cestě, aby se mohl zvednout. Citlivým estétům se doporučuje nanést na původní vrstvu marmelády další, čímž horní plochu opět zarovnáme.
Tohle téma bychom však neměli opouštět, dokud nemáme vyřešenou otázku drobečků.
K trapné situaci, kdy od mateřských koláčů odletí pár satelitů, které se rozmístí po prostoru, dochází zvlášť při pojídání pečiva. Tyhle odštěpky se někdy usadí na ubruse nebo přímo na parketách.
Nejúspěšnější metoda, jak z ubrusu odstranit čety drobečků, je takzvaná hrsťová. To se strčí čtvrtina dlaně levé ruky pod okraj stolu a pravá ruka, tvořící půlměsíc, do ní smete drobečky. Další je už hračka. Přehazujeme drobečky v dlani sem a tam tak dlouho, dokud do posledního nezmizí.
Jiná oblíbená metoda spočívá v tom, že drobečky rozfoukáme po stole. Při tomhle však hrozí nebezpečí, že se uprostřed stolu sešikují a utvoří novou obrannou linii, ačkoliv naším konečným cílem by mělo být dostat je na zem.
Za zmínku stojí koneckonců i tradiční metoda číšnická. Při té máváme ubrouskem, máme-li ho po ruce, dokud se drobečky neocitnou ve vesmíni.
Kapitolu o pečivu nemůžeme uzavřít, aniž bychom se věnovali krémovým řezům. Při jejich požívání se totiž může stát, že z nich vyhřezne trocha krému, která při dopadu na podlahu vydá hlasité plesk, a tím ohrozí nenápadné odstranění. Krémový řez je totiž moučník imperialistického charakteru. Pudinková náplň mezi čtyřuhelníky lístkového těsta má tendenci překročit i pří nejjemnějším stisku prstů své přirozené hranice.
Proto bychom se měli v případe krémových řezů řídit příslušnými opatřeními.
Při jejich konzumaci je asi nejjistější stlačovat okraj v pravidelných odstupech nataženým prostředníčkem a získanou krémovou hmotu neprodleně dopravovat do ústní dutiny.
Optimální řešení by bezesporu bylo krémový řez pozřít na jedno pořádné kousnutí. Tenhle postup však závisí na schopnostech těch kterých úst.
Tím jsme se dostali na konec našeho vědeckého pojednání o jídle, které nám upadlo.
Materiálu byly hory, místa málo. Snažil jsem se, seč jsem byl, načrtnout hlavní linie a neutopit se v podrobnostech. Pakliže můj průzkum pomůže byť jedinému čtenáři, ne-podstoupil jsem ho nadarmo. Děkuji všem za kromobyčej-nou trpělivost.