Ohebné částice 助動詞 – jeden ze slovních druhů. Patří mezi slova synsémantická, mají
ohýbání. Připojují se k predikativům nebo k jiným ohebným částicím a substantivům,
vyjadřují rod, aspekt, čas, polaritu, slovesný způsob apod. Existují i teze, podle nichž nejsou
uznány za samostatná slova, nýbrž za polysufixy (teze Jošio Jamady).
Podle významů bývají běžně rozčleňovány do následujících jedenácti skupin:
A kauzativita = seru / saseru ………………………………….
B pasivum, potenciál, samovolnost, uctivost = reru / rareru …
C zdvořilost = desu / masu ……………………………………….. zdvořilost, zp. II
D minulost, dokončení, reminiscence, potvrzení = ta ………......... aspekt, čas
E vůle, dohad = u / jó / rašii / mai / daró ………………………… způsob I
F negace = nai / nu ………………………………………………. polarita
G rozhodnutí = da ………………………………………………... polarita, zp. I
H přání = tai …………………………………………………..
I připodobnění = jóda …………………………………………
J doslech = sóda ………………………………………………
K stav, situace = sóda …………………………………………
Existují teze, podle kterých skupiny A a B nejsou ohebnými částicemi, ale příponami
(teze Motoki Tokiedy).
兄は弟に教えさせた。 (Starší bratr přiměl mladšího, aby mu to vysvětlil.)
兄は弟に教えられた。 (Starší bratr byl poučen mladším.)
兄は弟に教えさせるだろう。 (Starší bratr nejspíš přiměje mladšího, aby mu to vysvětlil.)
兄は弟に教えられるだろう。 (Starší bratr nejspíš bude mladším poučen.)
V těchto příkladech je ani (starší bratr) subjektem stavu ošiesaseru (přimět k vysvětlení) a
ošierareru (být poučen), subjektem kauzativity a pasivním subjektem. Slovo daró však nemá ke
staršímu bratrovi žádnou vazbu, vyjadřuje subjektivní hodnocení ze strany mluvčího. V
Tokiedovy gramatice jsou seru / saseru, reru / rareru z ohebných partikulí vyjmuty a
klasifikovány jako přípony.
a 彼はいかにも男らしい。 (On je vskutku mužný.)
b あそこにいるのはどうやら男らしい。 (Támhle, to jaksi vypadá na chlapa.)
V případě a je rašii sufixem, jenž utváří ~i adjektivum otokorašii (mužný, chlapský), je
součástí vyjádření toho, jaké atributy má kare (on). V případě b je rašii ohebnou částicí, která
vyjadřuje subjektivní hodnocení ze strany subjektu promluvy, součástí vyjádření atributů
rod
způsob I
výrazu otoko (muž) není. Pokud bychom a a b rozlišovali tímto způsobem, potom bude
Tokiedova teze platná.
Specifikem ohebných částic je, že jsou nesamostatnými slovy, a přitom mají ohýbání.
Nicméně v případě výrazů u / jó / mai ze skupiny E ke změně tvaru slova nedochází.
Podívejme se však na následující příklady:
c 突然雨が降り出すということもあるまい。 (Nemyslím, že by se mělo náhle rozpršet.)
d あろうことか、あるまいことか、…… (Může se to stát, nemůže se to stát …)
Pokud usoudíme, že mai v příkladě c je v koncovém tvaru, a že mai v příkladě d je ve
tvaru přívlastkovém, pak lze uvažovat tak, že ke změně tvaru slova zde sice nedochází, ale
ohýbání zde je. Haruhiko Kindaiči takovýmto případům říká neměnné ohebné částice 不変化
助動詞.
Výrazy ze skupin A, B, výrazy u a jó ze skupiny E a výrazy nai a nu ze skupiny F se
připojují k imperfektnímu tvaru ohebných slov. Imperfektní tvary nemají samostatného
použití, mají tedy oslabený charakter samostatného slova. Tím pádem lze výše zmíněné
ohebné partikule dohromady klasifikovat jako sufixy.
Kromě dělení podle významů, lze ohebné partikule dělit i následujícími způsoby:
1. Dělení podle napojení
napojení na imperfektní tvary = seru / saseru / reru / rareru / nai / nu / u / jó
napojení na adverbální tvary = masu / ta / sóda (stav) / tai
napojení na koncový tvar = mai / sóda (doslech)
napojení na neohebná slova = da / desu / rašii / daró / dešó / sóda (stav)
2. Dělení podle vzoru ohýbání
ohýbání dle vz. jednostupňového spodního = seru: セ・セ・セル・セル・セレ・セロ
ohýbání dle vz. ~i adjektiv = nai / tai / rašii: （ク）・ク・イ・イ・ケレ・□
ohýbání dle vz. ~na adjektiv = da / jóda / sóda (stav, doslech): ダロ・ダッ・ダ・ナ・ナラ
ohýbání dle specifických vzorů = masu / desu / ta / nu (n)
ohýbání dle vz. neměnnosti = u / jó / daró / mai
Ohebné částice se používají v napojení vícero za sebou. Tomuto říkáme „vzájemná
přípojnost“ ohebných částic 助動詞の相互承接. Šinkiči Hašimoto ve své knize 『助詞・助
動詞の研究』 (Studie o partikulích a ohebných částicích) (nakl. Iwanami šoten, 1969) předkládá
následující shrnutí:
(1) ohebné částice vidu (1. stupeň, 2. stupeň) lze je shrnout jako měnící se podle
pádů
(2) ohebné částice přání (3. stupeň)
(3) ohebné částice dokončení (4., 5., 6. stupeň) kladné rozhodnutí
(4) ohebné částice negace (7. stupeň) záporné rozhodnutí
(5) dohad (nejednoznačnost) a minulost (8. stupeň a dál)
Hašimoto pak předkládá následující schéma:
vid dokončení záporné potvrzení dohad minulost
す る たし ぬ たり つ ず べし けり
さす らる ＝ツ べかりズ めりケル
しむ ざり＝ヌ シム
シム まじ らし
まじかり らむ
[まし] けむ
む
まし・じ
(vyňato z knihy 『現代日本語文法入門』, autor 小池清治)