Slovesný čas (tense) je gramatický systém, jenž pomocí tvaru přísudku systematicky vyjadřuje časové vztahy předešlosti a následnosti mezi časem, kdy se vyjadřovaná skutečnost udála a časovým bodem promluvy (či časovým bodem, který je brán za základ). V angličtině má velký vliv skutečný fyzikální čas, ale v japonštině hraje spíše roli psychika mluvčího. V moderní japonštině se podle ~u tvaru a ~ta tvaru přísudku rozlišují dvě kategorie: přítomnost/budoucnost (neminulost) a minulost. ~u tvar dějových sloves funkce koncového tvaru ① vyjádření budoucnosti 明日、必ず 行く。 (Zítra (tam) určitě půjdu.) ② vyjádření současných zvyků 毎日、日記を付ける。 (Každý den si píšu deník.) ③ vyjádření určité pravdy 雨降って、地固まる。 („Po dešti je zem tvrdší.“ přísloví) ④ vyjádření vlastností jevů 水は高きより低きへ流れる。 (Voda teče shora dolů.) ⑤ vysvětlení, stává se direktivním stylem まず、野菜に塩・する。 (Nejprve zeleninu osolíme a opepříme.) 未、手を挙げる。 (Ti, co ještě nebyli, zvednou ruku.) ~u tvar stavových sloves funkce koncového tvaru ① vyjádření současného stavu 猫がいる。 (Máme (tu) kočku.) ② vyjádření stavu do současnosti 黒猫が昨夜からいる。 (Od včerejší noci (tu) máme černou kočku.) ③ vyjádření budoucího stavu[1] 明日、試験がある。 (Zítra se píše test.) ~ta tvar dějových sloves funkce koncového tvaru ① vyjádření minulé akce či skutečnosti 昨日、大きな鯉を釣り上げた。 (Včera jsem ulovil velkého kapra.) ② vyjádření zvyku v minulém období 子供の頃、よく川へ 釣りに行った。 (V dětství jsem často chodil k řece rybařit.) ③ vyjádření vlastností věcí v minulosti 若い頃は、よくかしをした。 (V mládí jsem často ponocoval.) ~ta tvar stavových sloves funkce koncového tvaru ① vyjádření minulého stavu 母、昔は痩せていた。 (Maminka kdysi bývala štíhlá.) ② vyjádření zvyků, obyčejů v minulosti この時期、渡り鳥が河原にたくさん来ていた。 (V tomto čase bývalo v Kawaře mnoho stěhovavých ptáků.) ③ vyjádření vlastností věcí v minulosti 私は、子供の頃、であった。 (Já jsem jako dítě míval chatrné zdraví.) Ohebná částice ta vyjadřuje kromě minulého času (Kinó, eiga wo mita. Včera jsem viděl film.), kromě aspektu dokončení (Mó, ano eiga wa mita. Ten film jsem už viděl.) a aspektu pokračování stavu (の曲がった人 člověk s pokrouceným charakterem) také např. údiv = At, saifu ga atta. (Hele, peněženka!), ověřování = Šukudai, deteta? (Co úkoly? Zadali?), vzpomínání si = Are, kimi dare datta? (Hej, kterej že to ty seš?), rozkaz = Sá, banana jasui jo. Katta. Katta. (No tak, banány jsou laciné. Kup je! Kup!), výčitky = Á, mata džikoččatta. (Aj, zase jsem naboural.) apod. V těchto případech jsou vyjadřovány pocity a postoje mluvčího vůči daným stavům a skutečnostem, a tím se tedy blíží slovesnému způsobu I. ~u tvar dějových a stavových sloves funkce atributivního tvaru ① vyjádření v současnosti probíhající akce をあげて走る車 (vůz, jenž při jízdě vypouští černý kouř) ② vyjádření současného stavu 両国をする (hraniční linie oddělující obě země) ~ta tvar dějových a stavových sloves funkce atributivního tvaru ① vyjádření významu dokončení 今年登れば百回登ったことになる。 (Jestliže (tam) vystoupám letos, bude to po sté.) ② vyjádření vlastností, pokračování stavu 鼻の曲がった (losos se zahnutým nosem) Obecně existuje tendence pro částici ta v koncovém tvaru vyjadřovat minulost (slovesný čas) a v atributivním tvaru vyjadřovat dokončení (aspekt) či pokračovací vid (aspekt). (vyňato z knihy 『現代日本語文法入門』, autor 小池清治) ________________________________ [1] Substantiva a adjektiva jsou na tom v základu stejně jako slovesa stavu, avšak nemají užití pro vyjádření budoucnosti.