Zvířecí determinativy v čínském písmu (107) Zvířecí determinativy v čínském písmu David Uher Zvířata jsou nesmírně rozmanitá a rozmanité jsou i způsoby, jimiž se odrazila v kultuře. Také při legendárním zrodu čínského písma hraje svět zvířat význačnou roli. Hovoří se o tom, že písmo vytvořil bůh Cang Jie, jsa inspirován otisky ptačích spárů a tlap šelem. Pokud bychom popustili uzdu fantazii a připustili, že bájný Cang Jie něco vytvořil, pak nezobrazoval konkrétní předměty, ale jejich druhovou příslušnost. Takový záznam doplnil zněním a získal jednoduché znaky anebo prvky, které mohl dále kombinovat do složitějších, odvozených znaků. Vnej starší verzi čínského písma, kterou známe a která prošla dlouhou genezí, už převažuje fonologický princip: většina znaků se skládá z determinativu, tedy významového prvku, a zfonolo-gického prvku, zastupujícího výslovnost. Následující text se zabývá původní etymologií znaků, které nesou význam rozličných zvířat. Dynastie Han % (206 př. n. 1. - 220 n. 1.) je jedním z nej významnějších období čínské historie. Za více než čtyři sta let jejího panování obohatila Čína světovou kulturu o řadu vynikajících vědců, filozofu, spisovatelů, historiků atd. Dynastie rovněž vytvořila základnu, na níž pevně stojí čínská tradiční věda, filozofie, literatura, historiografie a další vědní obory. Stala se tak jedním z nej významnějších zdrojů dalšího úspěšného rozvoje čínské, asijské a světové kultury. Vláda dynastie Han je také jedním z nej významnějších období v dějinách čínské lingvistiky. V předhanské době sice také nacházíme zárodky pozdějších jazykovedných bádání, v této době však ještě nejsou doloženy jazykovedné monografie, a tedy ani jejich autoři, i když z filozofických spisů je již zájem o jazyk a jazykovednou problematiku patrný. Nabízí se jistě otázka, proč právě v tomto období dochází ke vzniku čínské lingvistiky. Hlavní důvod tkví podle našeho názoru v tom, že v jazyce a písmu té doby došlo k významným posunům a změnám.1 Již lidé období Zhan Guo HŽBI, Válčících států (403-221 př. n. 1.), nebyli s to zcela rozumět významu starým textů.2 Za Hanů tyto texty navíc nebyly zaznamenávány předhanským da zhuan 'k.Wi, větším, a xiao zhuan /M£, menším písmem, ale tehdy již běžně rozšířeným li shu WWt, úřednickým písmem. Přitom právě s rostoucím významem pěti kanonických knih rostla i potřeba tyto spisy vykládat. V těchto výkladech a komentářích tkví rovněž základy tradiční čínské lingvistiky. V neposlední řadě vlády dynastií Qin % (221-206 př. n. 1.) i Han přikládaly studiu, a tedy i výuce písma veliký důraz:3 výuka jazyka je bezpochyby rovněž nedílnou součástí jazykovedného bádání. Za Hanů dosáhla čínská lingvistika řady pozoruhodných úspěchů, a to především na poli xunguxue 3MI& ^Jfé^HrWiSs^tfcSč [Srovnání starověké lingvistiky staré Indie, Řecka a Číny] In Gu Hanyu Yanjiu t (nápisů na kamenných „bubnech")8 se již evidentně kvalitativně příliš neliší od grafiky menšího písma. Následují exemplifikace grafické podoby znaku ve stylu úřednického písma a současná grafická podoba znaku. Za zmínku stojí rozmístění těchto determinativů ve Výkladu: zatímco determinativy buvol, ptáček, ovce, pták, tygr, mlž, ryba, vlaštovka, drak, had, želva a žába jsou rozesety v tu větších, tu menších vzdálenostech po celém Výkladu, determinativy vepř, šelma, slon, kůň, jelen, zajíc, pes, krysa a medvěd jsou v tomto pořadí velice těsně umístěny zhruba v polovině devátého svazku. Pozice determinativu buvol, ptáček, 8 Nejedná se o dávné hudební nástroje. Svůj název získaly pouze díky soudkovitému tvaru typickému právě pro čínskou variantu bubnu. ,3ubny" byly nalezeny v 7. století a obsahují báseň v rozsahu 730 znaků ve stylu většího písma. (114) Zvířecí mýty a mytická zvířata Zvířecí determinativy v čínském písmu (115) ovce, tygr, mlž a had je dána jejich grafikou, pozice determinativu pták, ryba, drak, želva a žába jejich významem: pták následuje za ptáčkem, ryba a drak následují za determinativem řeka, želva a žába za hadem. Princip řazení po sobě jdoucích determinativů v devátém svazku a umístění determinativu vlaštovka nám není znám. Buvol mx ** ttft «* IUI í+l Piktogram. Nicméně již nejstarší podoba znaku je značně schema-tizovaná: v nápisech na kostech představuje svislý tah osu hlavy, v horní části znaku je pak umístěna pro buvola typická koruna rohů ve tvaru půlměsíce. Pod ní se nacházejí uši a v dolní části znaku očekáváme tlamu. Podoba znaku v nápisech na kamenných bubnech není doložena. Uši se postupně napřimují až do dolního vodorovného tahu ve stylu normativního písma, rohy jsou zahnuté ještě v menším písmu, ale v úřednickém a zejména v normativním písmu dochází k jejich formalizaci. Z původního znaku tak zůstává pouze svislý tah osy hlavy. Ptáček ¥1 IX ňx mx tt* m f 1»' *\ Li1 Piktogram. Zjevně malý pták z profilu. V horní části znaků z nápisů na kostech jasně identifikujeme hlavu se zobáčkem, která směrem dolů pokračuje v krk, hruď nalevo, křídlo napravo, a dole je znak uzavřen párátkem. Tato grafická podoba je víceméně zachována i u nápisů na bronzech, tentokrát je znak zastoupen i v nápisech na kamenných bubnech9 i v menším písmu. V úřednickém písmu není determinativ ptáček ve znakové sadě, kterou jsme měli k dispozici při přípravě tohoto materiálu, zastoupen. Patrně na začátku vlády dynastie Han ve srovnání s dřívějším obdobím poklesla jeho frekvence a častější byl jeho výskyt jako součásti znaku. K výrazné formalizaci grafiky determinativu dochází až u normativního písma. Ovce ±X mx ** »* 4 Piktogram. Grafika znaku má zjevnou souvislost s výše analyzovaným determinativem buvol. Svislý tah reprezentuje opět osu hlavy, v horní části jsou pro ovci charakteristické zahnuté rohy. V dolní části znaku pak opět následují uši, které se transformují v nápisech na bronzech ve dva vodorovné tahy. Znak opět není doložen v nápisech na kamenných bubnech. V menším písmu se rohy v horní části determinativu napřimují a v úřednickém písmu dochází k definitivní přeměně rohů v kombinaci bodového, levého a vodorovného tahu. Pták &X mx st* tt* i rr ! % jtfř —- -J Piktogram. Podoba ptáka je dobře patrná z nápisů na kostech a ještě více pak z nápisů na bronzech. Nápadná je také podobnost s výše analyzovaným znakem ptáček, odkud pramení snadná zaměnitelnost 9 Protože námětem textu nápisů na bubnech je lovecká výprava, je logické, že se zde názvy zvířat, zejména divokých, objevují poměrně často. (116) Zvířecí mýty a mytická zvířata Zvířecí determinativy v čínském písmu (117) obou determinativů ve variantách znaku. V horní části determinativu bez obtíží identifikujeme zobák, který přechází v hlavu se zdůrazněným okem. Následuje trup, zakončený vlevo pařátem a vpravo ocasem. Zajímavá je stranově obrácená formalizovane)ší varianta v nápisech na kostech. U nápisů na kamenných bubnech znak opět není doložen. Ve stylu menšího písma jsou kontury hlavy, křídla, ocasu směřující vpravo a pařát vlevo ještě stále dobře patrné. Formalizace determinativu ve stylu úřednického a normativního písma je završena transformací dolní části znaku do podoby čtyř bodových, u normativního písma levého a tří bodových tahů radikálu označovaného oheň, který zjevně s původním významem znaku nesouvisí, a jedná se tak patrně o zkomoleninu hanských nižších úředníků. Tygr ttt '3- 1 V i ľ*' 'f Piktogram. Význam determinativu je zjevný z první exemplifikace nápisů na kostech: široce rozevřená tlama zakončená tesáky, relativně dlouhý krk, tlapy s drápy, poměrně dlouhý ocas a zejména pruhované tělo. Zdá se však, že se pruhy jako tygří atribut příliš neujaly a u formalizovanější varianty znaku v nápisech na kostech zůstávají již pouze tesáky, drápy a ocas. Bez vysvětlení by tento znak mohl být jistě považován za ještěrku. Tytéž atributy jsou zdůrazněny u nápisů na bronzech. Někde ve vývoji grafiky determinativu ve stylu většího písma dochází k potlačení původního obrázkového charakteru znaku a v „babylonu" tahů determinativu tygr v nápisech na kamenných bubnech bychom již asi jen sotva hledali tygra: rozšklebená tlama je sice stále dobře patrná v horní části, trup je ale značně schemati-zován, proporčně potlačen, smysl tahové kombinace na hlavě tygra nám zůstává utajen. Ve stylu menšího písma je obrázkový charakter determinativu ještě více potlačen. Mlž ¥1 ** mm mm 1 1 Ä 1 '11 I f Piktogram. Lépe řečeno pootevřená schránka mlže dobře rozpoznatelná v obou variantách nápisů na kostech i v jedné z variant nápisů na bronzech. Druhá z těchto variant již jeví zjevné známky zkreslení vysvětlitelného snad určitými obtížemi znázornění přerušení tahu v souvislosti se způsobem odlévání bronzu. Menší, úřednické a normativní písmo pak již jen převádí tuto změnu do svého tahového inventáře. Vepř mm [II iť ľ* Piktogram. Použito podobného zobrazení jako u tygra, to znamená v pozici z profilu na zadních. Z nápisů na kostech není patrné, že se jedná právě o vepře10. V horní části znaku rozpoznáme hlavu, přední nohu, zavalité tělo, podle našeho soudu jediný udržitelný atribut „vepřovitosti", který se však u znaku v nápisech na bronzech vytrácí. U nápisů na kamenných bubnech dochází k další schematizaci znaku, kde v iniciálním vodorovném tahu můžeme tušit zploštěný prasečí rypák, pod ním trup, čtyři končetiny a ocas. Bez výkladu grafiky a znalosti významu znaku by byl ovšem tento výklad patrně již dosti obtížný. V nápisech na kostech je pak ještě tělo vepře zakončeno zadními běhy a oháňkou. Zajímavé je srovnání s determinativem pes uvedeným níže. V podobnosti obou determinativů lze spatřovat určité souvislosti: jednak se jedná o nejdříve domestikovaná zvířata, jednak obě sloužila jako zdroj potravy. (118) Zvířecí mýty a mytická zvířata Zvířecí determinativy v čínském písmu (119) Šelma tx &X mnx IV if; Piktogram. Přesněji řečeno se jedná o šelmu s dlouhým krkem. Přesný význam znaku není jasný, neboť není doložen dobovým kontextem a vyskytuje se pouze ve Výkladu. Tento znak se ovšem velice často vyskytuje jako determinativ znaků s významem psovitých nebo kočkovitých šelem. V nápisech na kostech je již patrná pokročilá formalizace rozevřené tlamy a trupu se dvěma končetinami. Grafická podoba znaku v nápisech na bronzech, na kamenných bubnech a ve stylu úřednického písma není doložena. Menší písmo stále ještě do značné míry zachovává původní obrázkový charakter znaku s atributy téměř identickými determinativu z nápisů na kostech. V normativním písmu zůstává obecná podoba determinativu zachována, i když zejména v horní části znaku dochází k další formalizaci. Slon X ÉtX %*X ** mm \ li 1 Piktogram. Obrázkový charakter znaku byl přes určitou konvenčnost zachován do značné míry do současnosti. Pravostranná orientace úvodního znaku série je dále nahrazena levostranností. U nápisů na kostech jsou typické sloní atributy: dlouhý chobot, velká hlava s ušima, zavalitý trup s párem končetin a ocas. Již na nápisech na bronzech vidíme ztrátu plasticity, jakési zploštění znaku, i když základní atribu- 11 Kvantitativní úbytek atributů je typickým rysem formalizace znaků a projevem působení ekonomických faktorů na jazyk, ovšem za současného zachování srozumitelnosti jazykového systému. ty s výjimkou zavalitého trupu zůstávají zachovány.11 V nápisech na bubnech není sice znak doložen, přesto vidíme pokračující schematizaci determinativu v menším, úřednickém i normativním písmu. Kůň ňX H»X *• tt* J_ í s Piktogram. Obrázkový charakter znaku byl normativním písmem značně redukován v podstatě do pouhé koňské hřívy. Na nápisech na kostech pozorujeme ještě koňskou hlavu, na níž je zachycena tlama, oko, ucho a hříva, dále v porovnání s vepřem a slonem štíhlejší trup, srovnatelný s tygrem, z nepochopitelných důvodů rovněž pruhovaným, s končetinami zakončenými kopyty a ocasem. Koně tedy signalizuje celkem pět atributů: oči, hříva, trup, kopyta a ocas. Ty jsou do značné míry redukovány ve druhém znaku nápisů na kostech. V prvním znaku nápisů na bronzech jsou ponechány již jen tři, tj. oko, hříva a ocas, ale ve druhém z nich pouze dva, hříva a ocas. Následná formalizace znaku v nápisech na kamenných bubnech, menším, úřednickém a normativním písmu je odvoditelná z grafiky právě tohoto druhého znaku nápisů na bronzech s tím, že v úřednickém a normativním písmu je ponechán atribut pouze jediný, a to hříva. Povšimněme si opětovného použití radikálu oheň pro vyjádření končetin; stejně tomu bylo u determinativu pták. Jelen •x &X GWiX mm mm 1 X % I! 11 * Piktogram. Zatímco u většiny ostatních znaků zpodobňujících savce byly znaky obráceny o 90 stupňů doprava, znak jelen zůstává neoto- (120) Zvířecí mýty a mytická zvířata Zvířecí determinativy v čínském písmu (121 ) čen. Je to patrně způsobeno tím, že v nápisech na kostech, bronzech, kamenných bubnech a v menším písmu mají znaky zjevně tvar protáhlý po vertikále. Vertikálnost tohoto znaku v základním tvaru, tedy bez otočení je zajištěna korunou paroží, které je v podstatě jediný atributem znaku jelen od nápisů na kostech až po nápisy na kamenných bubnech, i když samozřejmě ostatní atributy alespoň v raných etapách vývoje grafiky determinativu jelen jsou také nepřehlédnutelné: hlava, trup, končetiny a ocas u nápisů na kostech i na bronzech. Opět pozorujeme levostrannou a pravostrannou variabilitu, jak jsme na ni upozorňovali již u determinativu pták a slon. A opět dochází k formalizaci znaku někde na pomezí mezi znaky většího a menšího písma. Od menšího písma je atribut paroží zatlačován do pozadí končetinami. Znak normativního písma je opět bez výkladu vývoje grafiky znaku a znalosti jeho významu podle našeho názoru nepochopitelný. Zajíc ¥1 tt« mm 1 í 1 St] Ji 1*. Piktogram. Ve znaku nápisu na kostech pozorujeme opět schematizaci atributů těla zajíce, determinativ je navíc v porovnání např. s determinativem slon nebo tygr drobnější.12 V horní části znaku pozorujeme hlavu s výraznýma ušima, trup, relativně krátké končetiny a ocásek. Zajíc opět stojí na zadních obrácen vlevo. Silný obrázkový charakter má determinativ rovněž v nápisech na bronzech, ale u nápisů na kamenných bubnech je tento jeho obrázkový charakter již potlačen a toto potlačování pokračuje od menšího a úřednického písma k písmu normativnímu, kde je původní piktografičnost determinativu již zcela setřena. Velikost znaku ovšem plní určitou roli pouze do vzniku konceptu tzv. grafického pole, plošného útvaru, do něhož se vepisují znaky textu a který má stejné rozměry bez ohledu na počet tahů ve znaku. Pes ** mm ť --r| 1 Ijfctj Piktogram. Za povšimnutí stojí, jak již bylo uvedeno výše, srovnání determinativu pes s determinativem vepř. Zejména co se týče prvního znaku nápisů na kostech, je podobnost, s výjimkou velikosti, více než nápadná. Znak je opět orientován doleva, tzn. otočen o 90 stupňů doprava. Za povšimnutí jistě stojí skutečnost, že první ze znaků nápisů na bronzech je otočen zpět, tj. o 90 stupňů doleva, a má více obrázkový charakter než nápisy na kostech.13 Z pootevřené tlamy, ucha, oka, protáhlého těla se dvěma končetinami a dosti dlouhého ocasu je zjevné, že se nejedná o vepře. Ve druhém znaku nápisů na bronzech dochází k jeho opětovnému otočení doprava a další formalizaci, pokračující opět v menším i normativním písmu, jak již to v našem textu bylo popsáno několikrát. Exemplifikace znaku z nápisů na kamenných bubnech opět není doložena. Krysa ¥11 r* ins* g* mm f T Piktogram. Opět o 90 stupňů doprava otočený obrázek krysy s ocasem, tělíčkem se dvěma končetinami, ušima a otevřenou tlamou, v jejíž těsné blízkosti se nacházejí čtyři zrnka, to je determinativ 13 V našem textu již dříve zmiňovaná skutečnost, že nejstarší nalezené bronzové nádoby jsou zhruba stejně staré nebo i starší než věštebné želví krunýře, je společně s větší stylizací nápisů na kostech v souvislosti s tvrdostí materiálu často neprávem opomíjena. (122) Zvířecí mýty a mytická zvířata Zvířecí determinativy v Čínském písmu (123) krysa v nápisech na kostech. V nápisech na bronzech zůstává jako atribut krysy pouze ocas, ostatní části těla jsou značně formalizo-vány. V menším písmu společně s ocasem znovu rozeznáváme otevřenou tlamu hlodavce, ale normativní písmo stírá projevy obou atributů k nepoznání. Medvěd ¥1 tX «* mm m Piktogram. Podoba znaku v nápisech na kostech nem doložena. Orientace znaku v nápisech na bronzech zůstala zachována, podobně jako u determinativu jelen, patrně ze stejných důvodů. Pozorujeme velkou hlavu, zavalitý trup, dvě končetiny s drápy a krátký ocas. Význam zahnutého tahu vybíhajícího z trupu medvěda nahoru je nejasný. U druhého znaku nápisů na bronzech dochází k formalizaci atributu trupu, končetiny s drápy a ocas zůstávají zachovány, velká hlava je doplněna o tlamu ne nepodobnou tlamě determinativu tygr. V menším písmu se znak rozpadá do čtyř grafických prvků. Tento rozpad dále pokračuje i v úřednickém a normativním písmu. Ztráta motivovanosti grafiky je patrně způsobena i skutečností, že znak byl vypůjčen pro zápis stejně nebo podobně znějícího slova dovednost,14 a proto čehož začalo být slovo medvěd zapisováno jiným znakem. Ryba ¥#* itX II* 14 Zajímavou shodou je fakt, že české slovo medvěd v sobě také zahrnuje jistou dovednost, tj. vědění, kde je med. Piktogram. Determinativ je opět otočen o 90 stupňů doprava a znak nápisů na bronzech má opět více obrázkový charakter než znaky nápisů na kostech, i když i z nich je na první pohled patrné, které konkrétum tento piktogram představuje: jasně rozpoznatelné jsou zejména břišní, hřbetní a ocasní ploutve společně s naznačením šupin. Ke ztrátě obrázkového charakteru determinativu dochází opět na pomezí mezi větším a menším písmem, i když u znaku nápisů na kamenných bubnech zůstávají jmenované atributy ještě v úplnosti zachovány. Schematizace znaku pokračuje v úřednickém a normativním písmu, jak již bylo několikrát popsáno výše. Vlaštovka ¥1 \X £X ZMX tt* mm * -ti- i #1 M Piktogram. Ačkoliv znaky nápisů na kostech a na bronzech nejsou doloženy, je i ze znaku menšího písma patrná hlavička, tělíčko, roztažená křídla a zejména pro vlaštovku tolik typický rozštěpený ocásek. V úřednickém a normativním písmu dochází k formalizaci atributů, opět pozorujeme přítomnost radikálu oheň, na který jsme upozorňovali u determinativů pták, kůň a ryba. Drak ¥#i ±X SK* mm mm Piktogram. Vzhledem k tomu, že se jedná o mytické zvíře, je obtížné vztahovat podobu znaku ke konkrétní představě, jako jsme tak činili v našem výkladu doposud. Nicméně i tak ve znaku rozpoznáme otevřenou tlamu se zuby a hadovité tělo. Končetiny prvního znaku (124) Zvířecí mýty a mytická zvířata Zvířecí determinativy v čínském písmu (125) nápisů na kostech byly u druhé exemplifikace redukovány. V nápisech na bronzech dochází výjimečně k výraznější formalizaci, nicméně i zde rozšklebená tlama a hadovité tělo zůstávají zachovány, i když již i zde pozorujeme pozvolný přechod ke grafické podobě menšího písma: neidentifikovaný prvek nacházející se mezi hlavou a trupem druhého znaku nápisů na bronzech se posouvá do levého horního rohu grafického pole znaku, rozšklebená tlama pod něj do pravého dolního rohu. Celou pravou část znaku zaplňuje dračí tělo. Levý horní prvek je dále formalizován úřednickým a normativním písmem, stejně tak i grafika levého dolního prvku je modifikována. Had tt *X mm 1 » 1 1 * 3A & Piktogram. Znak nápisů na bronzech je opět názornější, co se týče jeho původu, než oba znaky nápisů na kostech. Kromě typického hadovitého těla je zde na rozdíl od ostatních grafických variant zobrazena i hadí hlava. U znaků úřednického a normativního písma dochází znovu k výrazné formalizaci znaku. Želva m i* *x mx mm mm I * 1*1 U 1* \% Piktogram. První ze znaků nápisů na kostech zobrazuje želvu z pohledu shora, druhý z boku. Jasně identifikujeme hlavu, čtyři končetiny, krunýř a ocas. Znaková podoba determinativu želva z nápisů na bronzech je v podstatě identická s prvním znakem nápisů na kostech, ale znak menšího písma se již obrací ke grafice druhého z nich. I zde je ale ještě patrná hlava, tentokrát pouze dvě končetiny, krunýř, tělo a ocas. V úřednickém a normativním písmu pak znak již nedoznal významnějších grafických změn, což může souviset i s nižší frekvencí slova želva v čínských textech. Žába WH X ±x mx ** »* mm »1 fi Piktogram. Čtyři končetiny kolem drobného těla připomínající typický pohyb žab ve vodě. Otázkou zůstává, co představuje vodorovný tah v dolní části trupu žáby u prvního a dokonce tři vodorovné tahy u druhého znaku nápisů na kostech. Texty nápisů na bronzech se o žábě nezmiňují a i později patrně tento výraz nepatří k příliš frekventovaným slovům čínského jazyka. Nemůžeme proto sledovat podrobně změny v grafice toho znaku na rozdíl od podrobného popisu vývoje grafiky, jak jsme ho sledovali například u determinativu kůň nebo tygr. Proto příliš nedokážeme komentovat vývoj, který směřoval k formalizaci determinativu v menším a normativním písmu. Etymologické analýze na základě čtyř kategorií znaků jsme podrobili vývojová stadia grafiky jednadvaceti zvířecích determinativů čínského znakového písma. Ukázalo se, že těsná většina z nich (57 %) jsou savci, jmenovitě buvol, ovce, tygr, vepř, šelma, slon, kůň, jelen, zajíc, pes, krysa, medvěd. Všechny analyzované znaky jsou piktogramy. Co se týče grafiky, u většiny z nich (57 %) došlo k jejich otočení o 90 stupňů doprava, a tedy orientaci nalevo: tygr, vepř, šelma, slon, kůň, zajíc, pes, krysa, ryba, drak, had, želva. Bez opory ve starších podobách písma bychom stěží chápali organizaci znaku. Právě tato skutečnost dokazuje, že čínské znakové písmo není obrázkové. (126) Zvířecí mýty a mytická zvířata Literatura Cao Xianzhuo Su Peicheng 3fcf«íiJc: HanziXing Yi Fenxi Zidian ÍX-^TřJíCíHff^řft [Analytický grafemický a sémantický slovník čínského znakového písma]. Beijing, Beijing Daxue chubanshe 1999. Dong Xiqian 31 et al.: Xu Shen Yu Shuo Wen Jie Zi Yanjiu IŤÍM^ ^% [Xu Shen a studium Výkladu významu základních a vysvětlení struktury složených znaků]. Kaifeng, Henan Daxue chubanshe 1988. Jiang Shanguo W# §: Shuo WenJieZiJianggao MXM^WrM [Poznámky k přednáškám o Výkladu významu základních a vysvětlení slxuktury složených znaků]. Beijing, Yuwen chubanshe 1988. Lu Zongda Pí^iŽ: Shuo Wen Jie Zi Tonglun i&XM¥Mfc [Základní přehled Výkladu významu základních a vysvětlení struktury složených znaků]. Beijing, Beijing chubanshe 1981. Tang Kejing gjŘTflfc Shuo Wen Jie Zi Jin Shi TJtkXM^&fó [Moderní výklad k Výkladu významu základních a vysvětlení struktury složených znaků]. Changsha: Yueli shushe 1997. Uher, David: Gu Yindu, gu Xila yu Zhongguo gudai yuyanxue bijiao "ŕíÄ- ÍSJB^BÄftSs^fcfcS! [Srovnání starověké lingvistiky staré Indie, Řecka a Číny]. In Gu Hanyu Yanjiu "ríXitWSte [Výzkum klasické čínštiny] 2000: 2, 19-23. Uher, David: Xu Shen: Doslov k Výkladu významu základních a vysvětlení struktury složených znaků. In Studia Orientalia Slovaca 2002: 1, 43-54. Uher, David: Xu Shen a počátky čínské gramatologie. In Studia Orientalia Slovaca 2005: 4, 247-262. Vochala Jaromír, Hrdličková Věna: Úvod do studia sinologie. Část filologická. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1985, Xu Shen Shuo Wen Jie Zi i&XM'Ž [Výklad významu základních a vysvětlení struktury složených znaků]. Beijing, Zhonghua shuju 1963. Xu Wuwen (ed.): Jia, Jin, Zhuan, Li Da Zidian [Velký slovník znaků nápisů na kostech, na bronzech, většího, menšího a úřednického písma]. S. 1., Sichuan Cishu chubanshe 1991. Yao Xiaosui MWM: Xu Shen yu Shuo Wen Jie Zi ¥f'\M^ «i&XM¥» [Xu Shen a Výklad významu základních a vysvětlení struktury složených znaků]. Beijing, Zhonghua shuju 1983.