Postup při překladu gerundivní konstrukce do latiny Při překladu české věty vyjadřující nutnost („je / není třeba…“, „(ne)musím…“, „(ne)má být…“, „(ne)musí se…“ atd.) postupujeme následujícím způsobem: · Uvědomíme si, zda je latinské sloveso, které použijeme pro překlad, přechodné s předmětem (v akuzativu) nebo nepřechodné, případně přechodné bez předmětu: · přechodné s předmětem – použijeme osobní vazbu (např. Učitelé mají chválit dívky) · ostatní případy – použijeme neosobní vazbu (např. Všichni musí zemřít. Bylo třeba poslouchat zákony.) Osobní vazba: Věta Učitelé mají chválit dívky. Pro překlad osobní vazby může pomoci přeformulovat si českou větu do pasivní podoby (Dívky mají být chváleny učiteli). · předmět slovesa bude podmětem v nominativu: puellae · gerundivum se bude shodovat s podmětem: laudandae · sloveso se bude shodovat s podmětem: sunt · činitel (učitelé) bude v dativu: magistris Výsledek: Magistris puellae laudandae sunt. Neosobní vazba Věta s vyjádřeným činitelem: Všichni musí zemřít. Věta bez vyjádřeného činitele s předmětem: Bylo třeba poslouchat zákony · vytvoříme neosobní konstrukci -ndum + 3. os. sg. od esse: moriendum est „je třeba zemřít“; parendum erat „bylo třeba poslouchat“ · má-li sloveso předmět, připojíme ho k neosobní konstrukci bez změny pádu: legibus parendum erat (legibus parere „poslouchat zákony“) · je-li vyjádřen činitel, připojíme ho v dativu ke konstrukci: omnibus moriendum est Výsledek: Omnibus moriendum est. Legibus parendum erat. Postup při překladu gerundivní konstrukce do češtiny Věty: Civibus urbs defendenda erat Hominibus laborandum est. Parentibus parendum est. · nejprve zjistíme, zda má tvar na -ndum u sebe tvar slovesa esse nebo by ho mohl mít (někdy může být vypuštěn) · zjistíme, zda je se jedná o osobní či neosobní vazbu. o Osobní vazba: shoda gerundiva s podmětem, např. Civibus urbs defendenda erat. o Neosobní vazba: -ndum + tvar slovesa esse, podmět (musí být v nominativu, činitel není totéž co podmět!) není vyjádřen ani není zřejmý z kontextu, např. Hominibus laborandum est. · vyhledáme jména, která by v aktivní větě byla předmětem: urbs nebo parentibus · zjistíme, zda je vyjádřen činitel v dativu: civibus, hominibus · přeložíme do češtiny, činitel (je-li vyjádřen) bude často podmětem české věty: Výsledek: „Občané museli / měli bránit město.“ „Bylo třeba, aby občasné bránili město.“ „Lidé musí pracovat. Je třeba, aby lidé pracovali.“ „Je třeba poslouchat rodiče.“