KURS OBECNÉ MLUVY KOIISTHC ŘECKÉHO JAZYKA PAPYRŮ, OSTRAK I POSV. KNIH STARÉHO I NOVÉHO ZÁKONA Upravil JOSEF VAJ S, profesor university Karlovy. Podíl lidů na rok 1934~3S.~ Číslo LXIX. 19 3 4 KOMENSKÉHO EVANGELICKÁ BOHOSLOVECKÁ FAKULTA V PRAZE JOSEF VAJS Kurs obecné mluvy KOINHG řeckého jazyka papyrů, ostrak i Starého a Nového zákona EDICE KALICH PAMÁTCE SVATÝCH BEATŘÍ SOLUNSKÝCH CYRILA a ME TODA POSVĚCUJE AUTOR Učebnice univerzitního profesora Josefa Vajse "Kurs obecné mluvy KOINHC, řeckého jazyka papyrů, o strák a posvátných knih Starého a Nového zákona", která byla v posledních letech již velmi těžko dostupná, patří mezi nejlepší české pomůcky ke studiu řečtiny pro studenty bohosloví. Proto se vydavatelství Kalich rozhodlo vydat její přetisk jako skripta Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze. v Práci s touto učebnicí je však pro její stručnost třeba doplňovat užíváním Mluvnice řeckého jazyka /Jindřich Niederle, Václav Niederle, Ladislav Varel - Praha 1974/. - Pro úspěšné studium řečtiny jsou dále nezbytné tyto pomůcky: J.B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu /3. vydání Kalich, 1987/ ; Petr Pokorný - Miloslav Klapuš, Cvičebnice novozákonní řečtiny /Kalich, 1980/ a některé z nových kritických vydání řeckého textu Nového zákona. Komentovaný soupis nejdůležitější české i cizojazyčné literatury k podrobnějšímu studiu novozákonní řečtiny najde zájemce ve výše uvedené Cvičebnici novozákonní řečtiny. Před fotomechanickým přetiskem Vajsovy učebnice byla provedena revize textu, která se však v zásadě týkala pouze tiskových chyb. Jazyk učebnice, která vyšla v roce 1934-, působí sice namnoze archaicky, některých gramatických termínů se již neužívá /například časoslovo/. Přesto soudíme, že je i dnešnímu čtenáři dobře srozumitelný. Text byl proto /až na několik výjimek/ ponechán v původní podobě. Praha, srpen 1986 Milena Krejčová PŘEDMLUVA. Tato příručka vyrostla, aspoň v této podobě, z okolnosti a potřeb našich dnů. Nastávající bohoslovci mají čisti Nový Zákon v řeckém originále, a nynější střední školy, až na několik klasických gymnasii, nepodávají jim k tomu dostatečné znalosti řečtiny. Byli jsme tudíž nuceni zavést praktický kurs řečtiny biblické, podobně jako na fakultě filosofické zavedli kursy řečtiny, zejména pro posluchače filologie slovanské. Ovšemže kniha může prospěti i samoukům, zejména těm, kdo se zajímají o čteni knih novozákonních v původním jazyce neboli originálu. Kniha se liší metodou od mluvnic středoškolských. Protože předpokládá čtenáře dospělé, širšího rozhledu a zralejšího úsudku, zavádí posluchače hned od prvopočátečních cvičeni „in medias res", předkládá vybrané věty z posv. textu Písma nebo z liturgie. Proto se obyčejně každá lekce dělí na dvě části, slovesnou a jmennou, z obou pak jako výsledek se připojují přístupné texty, k praktickému procvičení probrané látky. Kurs se dělí na tři díly. V prvním podávám tvarosloví (morfologii), skloňování i časování, ovšem se stálým zřetelem na důležitější zvláštnosti biblického, zejm. novozákonního textu. Jsou to zejména nejstarší, svérázné „neutrální" texty, zastoupené nejstaršími kodexy B vatikánským a K sinajským které se vyznamenávají nejednou zvláštností tvaroslovnou proti rukopisům recense alexandrijské C, Laj., zvláště pak proti mladšímu vyhraněnému textu antiochij-skému neboli cařihradskému. Rázovitějšími se ukazují biblické texty novozákonní v druhé části knihy, která jedná o syntaxi (skladbě) posv. textů, jež tu podléhaly jednak obecné mluvě lidové, jednak semitskému původu hagiografů. Ještě více vynikají zvláštnosti biblického textu novozákonního, a to skoro v každé knize jinak, v třetím díle příručky, seznamujícím čtenáře se slohem neboli stylem jednotlivých posv. autorů novozákonních. Tu znamenáme snadno jednak evangelickou 6 prostotu prosy sv. Marka a sv. Jana, na drahé straně umělou prosu jednotlivých oddílů evangelia sv. Matouše a epištol sv. P&vk» kteřížto oba svými paralelismy se podobaj! nejen uměle složené starozákonní knize Sirachově, ale i klasicky vypracovaným řečem řeckých dialektiků, třebas že v prosté lidové řeči našich liagiogrsfft není nic v pravém slova smyslu klasického. Z pověděného je vidět, že úkol této příručky Eenf snadným pretože chce podat přístupným způsobem tolik věd, ale eo do rozs&hu spíše stručně, aby posluchači, pro něž je v prvé řadě uricna* nebyli přetěžováni, již z toho důvodu, že jde o discipliau přípr&v&ou & předběžnou k vlastnímu studiu a k četbě Písma sv. Jak se ml temto úkol podařil, posoudí širší čtenářstvo samo; z vl&stní skúsenosti mohu říci, že na konci druhého pololetí, již při dvouhodinovém týdenním seminárním cvičení, mohli posluchači Čisti aspoň vybrané lehčí kapitoly Nového Zákona. Dalším cvičením při vlastním stadiu Písma sv. porozumí i místům těžším. V Praze v květnu 1934. Dr. Josef Ve/s. r ÚVOD. Uecký jazyk. Posvátné knihy Nov. Zákona byly sepsány jazykem řeckým, až na evangelium sv. Matouše, původně složené v ara-mejštině, ale i to bylo záhy přeloženo do řečtiny; podobně knihy Star. Zákona byly postupně přeloženy do řečtiny— překlad zvaný Septuaginta (LXX), až na knihu Moudrosti, původně sepsanou řecky. Řečtina těchto památek není klasická,1) t. j. neshoduje se ve všech tvarech, obratech a rčeních s vybraným jazykem spisovatelů v době rozkvětu, kterou zavírají Sokrates, Plato a Aristoteles, spíše je to jazyk doby pozdější, poněkud pokažený, zjednodušený, který se jmenuje ř. helenistická. Řečtina helenistická je řeč neboli mluva obecná, lidová (xoivťj), která se rozšířila s panstvím makedonským Alexandra Vel. téměř po veškerém tehdejším světě, Řekům přístupném. Rázovité znaky tohoto obecného, zjednodušeného jazyka jsou: U jmen zmizelo číslo dvojné (duál), řídká jsou jména přídavná 3. deklinace, také komparativ je zjednodušen a zastupuje i stupeň třetí (superlativ); u sloves mizí optativ, časoslova na -fit ustupují slovesům na -w; také ve skladbě není bývalého přesného vyjadřování, spojky mění smysl, a pod. Celkem lze říci, že je tu snaha po zjednodušení původního spisovného jazyka. O řečtině biblické se může mluviti jen v tom smyslu, že do obecného, lidového jazyka vnesli, natrousili hagiografové leccos ze svého rodného jazyka aramejského, z jazyka Hebreů (hebraismy). Ze čtyř sv. evangelistů jazykově nejčistěji píše sv. Lukáš, po něm sv. Matouš a Marek; o sv. Jánu se říká, že je hebrej v řeckém rouše, hebrejsky myslí a řecky píše. Sv. Pavel mluví uhlazeně, ne však klasicky, klasického u něho není nic. Řecké písmo. V době, kdy sv. hagiografové psali svá evangelia a epištoly, užívali Řekové ve svitcích (knihách) jediné písma unciál- x) classicus (classis) vybraný; classicus non proletarius. 8 niho1) (velikých písmen); proto vidíme, že všecky starií rukopisy jsou psány velikými písmeny; drobným kursivním písmem se v té dobé psávaly jen drobné listiny a zápisy denního života. Teprve v stol. IX. vystřídalo kurswnl písmo uncialu i v knihách, takže mladší kodexy jsou psány t. zv. minuskulou (malými písmeny). Řecká abeceda (alíabeta). A, a alfa Hf r\ éta B, ß beta 9, & théta P, y gamma J, i ióta á, ô delta K, x kappa E, e epsílon A, X lambda Z, f dzeta M, p mý N, v ný S f ksí 0, o omikron U, n pi P, f) rho 29 a, g sigma T, % tau ľ, v ypsilon 0, g> f i X, x chi W, xp psí Q, o) omega*) *) Název „uncialní" (uncialis, littera uncialis) odvozuje sv. Jeroným od lat. slova „uncia" (váha, míra), archivář Mahdan od lat. uncus (háček). Písmem unciálním rozumí se druh písma (velikých liter a sice psaných na papyra nebo na pergamenu), v němž jsou patrné tahy okrouhlé, proti čtvercovém® kmnaiému písmu rytému do kamene nebo kovu. Písmem kursivním (z&ěšmým) pssitnsim® písmo obyčejně drobnější, zběžně psané, takže se vážou jednotlivá písmen® mez! sebou. Kursivní písmo řecké devátého a násl. století se jmenuje „nsteraskulou" proti majuskulnímu písmu (uncialnímu nebo kapitalnímu). •) ° značí drsnou, ostrou výslovnost (přídech drsný, asi naše h, spiritus asper), proti tomu * spiritus lenis, přídech mírný, jemný, značí výslovnost jemnou, nemá zvuku. ») Samohlásky e, o jsou krátké; i\, <ů, ov (= u) jsou dlouhé; a, t, v mohou být krátké i dlouhé; o*, eit o«, ói, vt, av7 evt tjv, ov jsou dvojhlásky pravé; nepravé jsou: a. y, to$ chléb ~~ d7róaro>log apoštol &qôvo$ trůn ôiôáaxaXo$ magister xôofiog svět 7 iqrjfAoc, i. poušť ^/#og kámen ■frávatog smrt ^dyog slovo xvoioq pán vófioq zákon áôeXtpôg bratr ö^og zástup oq&aXfiog oko iónpg místo oityavdg nebe XQÓvog Čas foóg Bůh áyyeXog anděl, posel ^a<$g lid dv&Qúmog člověk víóg syn ôôôg f. cesta ßißXlov knížka óovXog sluha í fiat tov oděv olxog dům naiólov dítě , óÚQov dar nXolov loď ČQyov dílo jiQÓoíúJtov líce, tvář leoóv chrám odßßaxov sobota xéxvov dítě -áxlov ucho :kteri í z těchto jmen přicházejí až lOOOkrát v Nov. Zákoně. Skloňuje se: sing. plur. sing. plur. sing. plur. nom. Xóyog Xóyoi vlôg viol ÓÚQOV óúiQa gen. Xôyov Xôycov vlov vlfúV diúQOV ótboiůV dat. X6yq> Xôyútg vl(ý vlOlC, ÔÚQlý ÔÚQOtg akk. Xôyov Xóyovg vlóv vlovg ÔÔQOV ô<úQa voc. Xóye Xóyoi vlk viol ÓÚQOV ôfôQa Pozn. 1. Jména o-deklinace končí na -6g (obyčejně mase.) nebo na -ov (neutra). 2. Přízvuk jmen pokud možno na původní slabice (r, ~); ostrý může být na jedné ze tří posledních, tažný na dvou posledních. Ostrý v dlouhých slabikách přechází v tažný; tažný, je-li posl. dlouhá, v ostrý. Scholion. Podobně se sklánějí: člen mužského a středního rodu (Ô—Td); adjektiva a participia muž. rodu na -og, středního r. na -ov. Sklonění členu ó — xb oi1) — xá relativum dg — ô oľ — ä tov tav oě OiV x& xolg ú olg %bv — xb xovg— xá Ov — ô oflg—ä Cvičení. Hiaxeixú £ig xbv Seóv. Tiváaxofuv xbv áXrfôivôv (verum). Tovg Xóyovg alcovíovg (v. aeterna) i%^%- 'Eyú d/ii xb qpcug (mx) xov xóofiov' Xéyei ô KvQiog. TLyo) Xéyoj ooi (tibi) • 2v (tu) el ntiQog. 2v el ô Xgioxóg, ô vlbg xov ®eov. Tcjv ôe ôúôexa áno-oxóXíúv xá ôvófiaxá (nomina) ioxi: Sifitav JJéiQog xai 'Avógéag ô áóeXg)bg ávxov (eius). 'Iaxcoßog ô xov Zeßeoaiov xai 'Iojávvrjg ó áóeXtpbg avxov... TlaQaXafißavei ô 'Irjoovg rov IléxQov xai *) Nominativ sing, i plur. je bez prízvuku; ostatní pády předrážejí r. 13 (et) %bv 'Idxcoßov xal töv 'Icjdvvtjv. Aprovg oůx (non) ixofter. Oůtóg laxiv ô vlóg fiov (meus) ô áytzmjrôg (dilectus). AiôdaxaXe £^ duše Mase: (Mx&titjjs žák, veaviag (veav-lcrxoc) mladík. Scholion. Podobně se sklánějí 1. člen žensk. rodu fj, 2. zájmeno vztažné tf, 3. adjektiva a participia ženského rodu na a (rj). Clen: dng. plur. Relativum: n. fj at ¥\ at g. trjg %Qv f\g &v d. tjj talg fj aJg a. xi\v tác* ijv dg Jako 'výše nom. sing, i plur. je bez prízvuku; ostatní pády jsou prízvučné a předrážejí t. Cvičení. 3AqxH *ov ivayyeXíov 'Irjaov Xqioíov vlov xov Beov. 'Ev aqxfj ijv (erat) ô Xóyog, xal ó Xóyog ijv TiQbg (apud) xbv Sebv, xal Okog ijv ô Xóyog. iv aůtqt £a>«) f\v xai i] £0)17 ijv tô qpcug (lux) tq>v áv&gÚJMúv. 'H ßaaiXela i} ifirj (meum) oůx iaxiv ix rov xóa/iov tovxov (huius). ô ix vřjq áXt]d-£Íag áxovei fiov (meam) vrje, (pcovfjg. Xéyei afačii ô IliXátog, Tí iariv áXý&eia; Kal ŠQxetai*) elg olxíav, xai avvíq%Exai náXiv (iterum) ó ö%Xoc. Kai iqxovtai1) *) Podobně jako v latině jsou i v jaz. řeckém verba deponentia, tvaru mediálního (pas.) významem aktivním fyxopcu jdu, aw — scházím se; podobně: yívoftai íio, áxoxQívouai odpovídám, óiaAoyígofiai rozvažuji, rozmlouvám, 7io(jevoftai jdu, naqa — mimo, tiíqi — ob, nQog — (ku) přicházím. 15 fl fiýi-i]() (mater) afnov xal ol dôsltpol aůtov. Tíg iattv -fj /tfotjQ I&QV xal ol áÔ£Á postím se fitaéo) nenávidím ixjiXýaoto pas. žasnu óoáo) vidím Tiei&íú přesvědčuji jiAijqóú) naplňuji a-\-u = p £ -{- « =« o-f- dvojhl. = ot I bude: T/iwö n/iíúfi£v fiioo) fiiaovfuv nXr\QG> nXijgov/uv rtfigtg rifiát£ fitaetg fito£ÍT£ nXr\qolg jiXrjoovtt Tifig Tifiůoi fuoEi fiioovm nXrjgoi nXfjQOvat Imperf. ittfUúv irifuafiEv i/iiaovv ifuoov/uv ijiXrJQOvv ÍJiÁ£QOVfi£v éiífiag inflate ifiíaeig ifitaehe inX^govg inXr\Qov%£ érifia éiliKúV ifiíast ifäaovv inXyoov Í7tXrjQ0vv Cvičeni. Kal é^EiioQEvsio TtQÓg ainbv (ad eum) nciaa (omnis) ^ 'Iovôaia z<*>Qa> xaí °í 'IeooooAvfiirai návxtg (omneš), xal ißajiTiy~ovto iv tip 'looôávi] Ttotapup vjť aüxov (ab eo). xal i&jiXýoovTo éni Tjl ôiôáxjl avtov (eius). 17 Kal fiv ěxsi (ibi) év xfj ě^py iifiiQag (/ľ) xal ol dyyeXoi ôiťjxôvovv atixy. TI xavxa diaXoyl£eo$e iv Tofg xagolaig; xal jjoavol fiad-etai 'Iwávvov xal ol 0aQtaatoivrjaxeéovteg(iemnBntei). xal avvtQxeiai náXiv (iterum) ó özAog, xal iZeyev afooT$' BXé-tiexe xl áxovEtE. Tlg doa (ergo) ovxog ioxiv, 8xt xal ävepog xal fj dáXaooa vnaxoiovoiv aixiý; Kůqu, dv (piXelg, da&evet • i\yána ôk ô 'Itjoovg xijv Mao&áv xal xijv dOeXqnjv avxrjg xal xbv Ad£aQOV. 4. Konjunktiv praesentis act. i pas«. — Infinitiv, participia. Deklinace souhlásková. A. Proti indikativu, který vyjadřuje skutečnost, uživáme konjunktivu, kde něco očekáváme nebo si představujeme jako možné nebo nemožné. Konjunktivem vyslovujeme vybídku, přáni, po případě zákaz, nebo pouhou nejistotu, pochybnost (neskutečnost). Akt. sing. plur. Pas. sing. plnr. Xv-<ú Xú-to-piEv Xv-a>-fiai Xv-á-fis&a Xv-fjg Aú-q-xE lé-ji Zit-Ťi-o&e Xi-jl Xr-íú-oi Zú-tj-xai Aú-to-vxai Pozn. 1. Koncovky jsou vlastně konjunktiv slovesa elfií: -d>, -íjc, -jj, -ůfuv, -fa, -d>ai. 2. Spona proti °/e v indikativu je zde wjn. 3. Konjunktiv prostý (bez spojky) vyjadřuje vybídku: XixopEvf — zákaz má při sobě zápor firj (ne). K. účelný nejčastěji po tva (aby), tva fii] (aby ne). K. možnosti bývá uváděn spojkou el, áv, ěáv; zápor el fiÝj, ěáv /ľfj. B. Infinitiv akt. Xv-eiv (Xv-e-ev) : áxoÚEiv, £%eív, pév-eiv; participium Xv-cov (Xv-o-vx), Xvovaa, Xv-ov (viz níže). Inf. med., pas. Xv-E-o&ai, áxoúso&ai, xQÍveo&at; part. Xv-ó-fiEvog {-^vrl, -fierov), xgivopsvog {-fiévt}^ -ftsvov). C. Deklinace souhlásková (III). Sem patří kmeny na souhlásky; kmeny samohláskové mimo -o -a. Koncovky pádové: nom. sg. obyčejně na c; gen. -oc; dat. -i; akk. -v, -a; pl. nom. -eg (mase, fern. cfr. homines), -a (neutra); gen. -wv; dat. -oi (srov. tg v 1. a II. dekl.), akk. -ag, -vg. 18 sing. plur. sing. plur. n. odQŠ odqxeg aúfia oúfiata g. aaqxóg oaQXtov aóficnog oíúfidrtov d. OCtQXl OCíQŠl oúpau oúfiaot a. oÚQxa oáQxag atúfia aófiata v. = nom. = nom. = nom. •=. nom. ry samohláskové: sing. plur. sing. plur. n. nóXig nóAeig ßaaüLtug ßaaiZelg g. nóXetog nbktiův ßamXieag ßaavXicjv d. nóiei nóXem ßaaiXei ßaatievot a. nóXty nóJLeig ßaaiUa ßaml*Tq(!) t. nôh = nom. ßaaUed = nom. Pozn. l.vnom. pouhý kmen mají: o/<ôy,^£/^; někdy dloužený: fjysfuôv, notfľfiv, naxfa drijQ; neutra a(Ofia(t). 2. zubnice (%, ô, d) před -g vypadávají, hrdelnice a retnice smíšením s -g dávají |, tft: oáQŠ, tpáqayš, $qI£ (fQiZÓg fj); yúty {yvnóg ó); 3. v akk. sg. £<Ž£fg, xAc/g, tyvig mají i ;gá?f¥a, xXsľôa1), ÖQv&a! 4. voc. obyč. roven nom. (nejen u neuter), jindy pouhý kmen: nôZt*), ßaaiXev; 5. v dat. plur. v% vypadá před nasi, g a předchozí o se dlouží v ov, pouhé v vypadá bez náhrady: yekom, ipégovm (g vidění Scholion. Jednotlivosti 3. deklinace. ßovg (vůl) má g. ßoog, d. ßoi, a. ßoyv; pi. ßöeg, ßoav, ßovol, ßovg i ßoag. yvvfy fj žena: g. yvvaixóg, d. yvvaixi, a. yvvaľxa, v. yvvcu; pi. yvvaixeg, g. yvvaixôv, d. yvvai£i, a. yvvatxag; yóvv, xó koleno: g. yôvaxog, d. yóvati; pi. yóvťrar, yováxwv, yôvaoi. &Qi£ fj vlas: g. T(W£ra, «Stojv, áolv. Tto-óg ô pes (noha): g. noôôg, noôl, 7iôôay Ttôôeg, noô&v, nooi, nóôag. GÔ(úq xó voda: g. Hôaxog, tióaxi, tiÔaxa, vôúxíúv, vôaoi. Z£ÍQ f] ruka: g. ZVUK XetQh Z£ľQ<*; Z&QeS, Z«^v, x£Q°i» Xtíoag. Cvičení. "Og äv &éXfj fiéyag (magnus yevéo&at, ioxav vfiúv (vester) ôiáxovog. "Eqxovtcu tpégovxeg nagaXvxixóv, algófievov vnb xeooá-qíúv (a quattuor). Aó£a ao«, ó 8eóg, BaoiXev orgáne, IlagáxXfjxe, xó Hvevpa tijg áXq&elag. A6$a TTaxgl xai Ií$ xal áyíqt Ilveú-fiaxi, xal vvv (nunc) xal deí, xal elg xovg atävag xův alévojv. *Hoav ôk éyyi£ovreg avxCý návxeg (omnes) oí xeXövai xal ol áfiag-xo>Xoi, áxoveiv aůtov. xal ôieyóyyv^ov o t (Dagioatoi xal ol ygafi/iaxeig Xéyovxeg ôxi ořxog áfiagxoXovg ngooókxtxai xal ovv-eo&lei avxolg. Tlg ävSgtúnog ixwv (g' = txaxbv, centum) ngoßaxa, oů xaxa-Xeinei (xá o&') év xfj igŕjfiq), xal nogetexai, &>g (usqne) edgfj 2- 20 (coiiiu. aor.) aůxó; xai dg tov olxov ovyxaXet tovg tplXovg xal tovg yeltovag. Aéya vpiv (vobis) Stí ovttog (sic) ^a^d iotai iv %$ ovgavíp im ivi áfiaoxíúXtp fittavoovvxi' "řř(Yel) tig ywrj ÔQaxfiäg i%ovaa i (oěxa = \0J, oě%i dnxei Xfyvov xal octQoľ, ti\v oixiav xai f 17«* impeZiog (assidue) šctg e$Qj}; xal evoovoa (part. aor.) avyxaXei rág g>íXag xai yeltovag. otixag, Xéya> v/uv, yívetai XaQa ivúmov (coram) tüv áyyiXiůV tov Seov énl ivl áfiaotaXý fitravoovvti. X) lx<*>v <^>ta dxo^etv^ áxovixiů (aadiat). Xaíoeiv fietá (cnm) xaiobvxiúv, xXaiuv fiexá xXaiovxuv. Ilioxttio-fiev elg h*v ßännofia ßietavoiag xal dtpioewg dftaQxiúv, elg ává-otamv vexQfúV (mortnoram) xai £orř]v alúviov. IlaQáxXrjxog advocatus drnat accendo áfiaotíoXóg peccator aaoótú verro teXtovrjg ô publicanus nooooexofiai acčipio yoafifiatevg ó scriba avveod-lto manduco cum Zvxvog ô lucerna xaxaXeino) relinquo aľocj sustollo fietavoéoj poenit. ago alíóv ô saeculum /tetavoia 1) poenitentia yeltíúv ó, fj vicinus xXaitú fleo iyylt,<ú appropinquo ^a/pw gaudeo yoyytJffc) murmuro 5. Indikativ futura aktiv, i med. — Infinitiv, participia. Adjektiva třetí deklinace. A. Futurum se tvoří příponami hlavních časů, které se připínají sponou % ke kmeni, opatřenému rázovitou značkou futura a. Bude tedy akt. Xva-(ú Xvo-o-fiev med. Xuo-o-pai Xvo-ô-fud-a Xio-eig Xio-sxe Xvo-e-+ai (jj) Xťo-e-oůe Xia-u " XvG-ovm Xva-e-xat Xvo-o-vxai. Tímto způsobem tvoří futurum kmeny na samohlásku: í, v a dvojhlásku: %QÍ(úf Xv(o, ßarnZeuo); kmeny na a {vixáúi), c (áoixěo>), o (jtXi]qÔ(ú) dlouží kmenovou samohlásku, atoav^ (vix ŕ\a(ú), e v rj (fiia^aco), ovw (nXtj-qúoú)). Výjimečně zůstává a po e, 1, q (iáa> — idaco). Ale i: yeXáoa)! (yeXáíú směji se). 21 2. U kmenů na souhlásku němou tvoří se futurum s těmito změnami: tedy: X) y % _|_ a =- I tedy :áyo — á|aí, ř^a) - ř|a>, x^ť'ffao) - xiy^t;|(«)/ Äi A V 4" a = ^ ßJLemo — ßXetpo), yQÚqxú — yQátptú. t, ô, # -f" a — a iieI&(ú — neíoo), ôvopá£(ú — ôvofiáao). 3. Kmeny na plynnou (X, v, q) tvoří futurum nesigmaticky, od slovesného kmene; místo o% mají «%. Kmen slovesný futurálni je zeslabený kmen praesentní (xglv — xqÍv). Tedy bude: fut. xqTvú) xQivovfuv NB! e°Jt se s koncovkami stahujel xQivelg xQiveíxe XQlvét XQIVOVOI Slovesa mající v praesentu dvě XX, jedno vypouštějí: ßdXXo) — ßaXo). Která mají dvojhlásky ai, «, vypouštějí í: ěyelqo)— iyeQcj, qxtlvíú — (pávů, (pavovfiai. Pozn. 1. Ojediněle se Čte futurum nesigmatické i u sloves na -t£ti>; tedy ßamlao), ßamioei, ale i xa&agiei (purgabit), qxútlei (illuminabit). B. Infinitiv fut. akt. Xvaeiv; med. Xvoeod-ai; participium akt. Xvaoiv (ovi), Xvaovaa, Xvaov; med. Xvaôfievog, -pévrj, -oó/ievov. Poznámka. Klasická řečtina tvořila u přemnohých sloves futurum jen ve formě mediální, ovšem s významem aktivním; v mluvě obecné toho nebývá vždy. Na př. áxovo) — fut. áxovaaj vedle áxovoofiai; t,á(ú fut.: ^aw vedle ^ao/iat; vzpomenuté yeXáíú — yeXáoo) vedle yeXáao/iai; &avfiáocú vedle d-avpáoofmi. C. Dvojvýchodná adjektiva III. deklinace. Adjektiva dvou prvých deklinací jsou obyčejně troj východná; někdy i dvojího východu (nejčastěji složená: dôixog, ád-eog, dvofiog). Řídká jsou adjektiva IIí. deklinace dvojvýchodná (-f?g, -iův). Kmeny na ov (acpQov) kmeny na eg (aXrj&eg) sir»g- plur. sing. plur. n. á(pQb)v á(pQov -eg -a _ áXvjd-ýg áXrjd-ég -etg -fj g. átpQovog -a)v áXq&ovg -€>v d. ácpQovi -oai áXti^el -éoi a. angora. ä t/iív, 6ti iyô) íq(úv/]0(ú TÓv natiQa tisqI éfiuh> (pro rohis). odtíag ôk iaovxai oi io%atoi tiq&toi, xal ol nQůtoi iaovrat šagatoi. ovtíog iarai xal iv xalg f][ié(faig rov vlov %ov ávd-QÚJiov, dXXf q$7Uú (nondam) tb réXog iotiv. 'Itjaovg spieXXev dno&vfioxetv bnhQ (pro) tov č&vovg, ünkg t&v tiúvxíúv xůtv m&revaóvtíúv elg atoôv. AiôáoxaXe, olôafiev, 6u dXrjd-r^g sľ. 'Eav yág deXtjoa) xavxýaao&at (gloriari) oůx šaofiai ä(pQ(úv. ôXog všecek,, celý, iaxarog poslední 3. &výax(ů mru fj ômvoía mysl n(tü$%og první í&vog tô lid altiú) prosím, žádám tô téXog -ovg konec S. Aorist LaH. (slabý a silný). Nepravidelná adjektiva HI. deklince. A. Řecký aorist (áágtotog xqóvoq) v indikativu vyjadřuje, že děj nastal, bez ohledu na jeho trvání. Aorist aktivní a mediální tvoří se dvojím způsobem: buď od prostého kmene (silný) nebo od kmene rozšířeného slabikou oa (slabý); obojí má přímnožek a přípony časů vedlejších. I. akt. §-%Qi-aa i%giaa-pev med. ixQ&Ga-ßtjv ixQiaá-ps&a í~XQl'Ga(š ixQÍ®a~te ixQlo(ů(aaao)- ixqíua-ad-e i-XQi-oe šx(*l(ia~p iXQÍQa-iQ ixQlaa-vto. Pozn. 1. V 3. osobě sg. aa přechází v ae; v 1. a 3. os. koncovky odpadají. 2. U sloves s kmenem na souhl. němou, u nichž přichází aa v sousedství těchto souhiáseks nastáván libozvučné změny jako výše u futura: ifvß.a^a, ißXetya« insiaa, šamoa. 3. Slovesa s kmenem na plynnou (Z, v, q) tvoří aorist nesig-maticky od zdíouženého kmene slovesného, při čemž se dlouži a —-1], e — et, t—- tf v—-v: áyyéXm—■ŕjyyei/M, xqípúj—šxQíva, aneÍQúi — ianeiga. 23 II. Silný, aorist tvoří některá slovesa němá od kmene slabého, podobně jako imperfektum: akt. í-Am-o-v iXlnofiEv med. iXmô/ifjv éXmófU&a i-Xm-E-g íXíjiexe iXljtovfsaqJ ěXíneo&e š-Xui-e íXinov íXítzeio ěXlnovto. Pozn. 1. V obecné mluvě oblíbená koncovka aoristu oav objevuje se i v 3. osobě pl. aoristu II.: éXínoaav (zejména slož. xccteXí-jtoaav zanechali), Etnoaav řekli, efiQooav našli. 2. Také a z prvního aor. přecházívá do aoristu II.: čcpvQov — šqrvyav utekli; eItiov — elnav řekli, fyX&av přišli, JiQoaijXd-av, ánfíX&av, iXdßov — iXaßav vzali; ěnEaav padli, ávénsoav. 3r Některá slovesa tvoří v xoivrj oboji aorist: šxQa£a — éxéxgayov(/) ij£a — ijyayov (vedl j sem), iXeitpa — íXmov. B. Konjunktiv obou těchto aoristu se tvoří (bez přímnožku) sponou zdlouženou wjv, a příponami hlavních časů; v I. aoristu je mimo to kmen rozšířen o znak aoristní a. Bude tedy: akt. xqIom xqiaoiiiEv xQla(ú^ai XQWÚP&u XQÍOTjg XQí^rľie XQi(TVtai = V XQíarl°te XQiaíl XQ^ao)al(v) %QÍori%ai XQÍwvtai. Podobně konj. II. aoristu (silného): akt. ÁÍTtoj XiiuúfiEV Xíji(ú[iai XinůpE&a XÍTiflg XÍTirjzE XIjiji (rjýai) Xínriad-E XÍ7ZT] XÍ7i(oai(v) Xíjtrjxai Xíníúvtai. Infinitiv II. aor. XijieXv! (akt.), Xm-é-o^ai! (med.); partie, akt. Xmóv (kmen-ovr) -Tiovaa -nôv; Xmófievog -[iévtj -jievov. Infinitiv I. aor. akt. XQl partie, akt. XQlg tfyyioev ô 'Itjaovg, IÓcjv (videns) xrjv nóXiv IxXavatv (xXaict) fleo) in' aoxfj Xéycjv' öxi El iyvu> (aor. lyvtov) iv tfi fjfiČQa ravtfj xal ov (ta) xá nqbg elpývrjv. Kal eloeX&ůw (part aor. iQxofiai) elg xb leobv fjoš-axo ixßaXXeiv xovg ntúXovxag Xk-ywv aůtoig * Fkyqanxai' xal earcai ô olxog fiov olxog nQoaevx^gt vfietg ôk afobv inorfoaxe ani\Xaiov Xfloxöv. Odxog ijXd-ev (aor. igxofiai) elg fiagxvQÍav; lva paQxvQýofl nsQi xov qxútóg, lva návxeg nioxtvoayoi Ol avtov • oŕx fp> ixstvog to yúg, áXX' lva fiaoxvQtfafl neoi xov (poixóg. Metá Ok zavra rfouxtjoe rov IliXáxov ô 'Itoofjq) ô dnö ÄQt~ fta&aíag, G»v (part.) fia&tjxřjg rov Iijoov xexQvp/iivog ôk óiá xbv (pbßov x(úv 'Iovôaicjv, lva dgrj xb oô/ia xov 'Irjoov ' xai iné-XQetffSV ô IliXáxog. fjX&ev odv xai fjge xb oůfia a-óxov . tfX&e ôk xai ô Nixôôrj/iog, ô iX&wv nQbg aůxbv wxxbg (nocte) xbv nooxov, (pÍQ(úv fiíyfia ofivQvqg xai áXórjg &g Xtxgag q' (éxaxóv). iXaßov (aor.) oôv xb oůfia xov 'Itjaov, xai iórtoav aůxb ôd-ovloig /isxá (cum) x(ov áocúfiáxcjv, xa&úg i&og ěoxi io7g 'lovóaíoig ivxa-(piá^eiv. Kvqie, ov fiéXei aoi, on f] áôeXyŕj fiov (ióvrtv fie xaxéXi-ntv óiaxovetv; Tóxe (tone) ol fiad-rjxai aůxov návxtg ětpvyov. Tavxa návxa iXáXr\OEV ó 'Irtoovg iv nagaßoXaig joľg öxXoig, Mexá (post) xavxa tfxovoa óg (pcjvrjv fieyáXrjv öxXov noXXov iv tíS ovoavtp. jitúXé(ú vendo, ó Xtjcmig ov latro f] 71Q0OEVXÍ] oratio fiagtvgéu) testor tô o7tt)Xaiov spelunca fiagrvQÍa 1) testimonium sing, n. nág näv g. navxóg d. navxl a. návxa näv v. nav nav plur. návxeg návxa návxcjv nám návxag návxa = nom. sing. noXig noXtj noXXov noXXCp noXiv noXv noXv 25 ÍQ(ozá(ú rogo ô&ôviov ligamen xqútitú) celo ôicj ligo -are atgo) tollo i&o$ tö mos Xítga fi libra ivta(piá£a> sepelio éjingéjicj permitto fiéXw euro fiíyfia id -tog mixtura péXeifiot curae mihi est. 7. Perfektum Sinne i trpné (mediální). Plusquamperfektum. Indikativ perf. vyjadřuje, že děj je v přítomnosti skončen a následek jím přirozený trvá (edgyxa / tid-vTjxé); je to perfektum praesens. A. Perfektum se tvoří od kmene slovesného (někdy stupňovaného): zdvoj kou, znakem perfekta xa, a osobními příponami časů. hlavních. Zdvojka záleží v tom, že se obyčejně zdvojuje náslovná souhláska s e (vyjma g); u sloves začínajících samohláskou se rovná přimnožku. Perf. pas. má sice zdvojku, ale přípony se připínají ke kmeni bezprostředně. Perf. akt. Xé-Xv-xa XeXvxapev XéXv/uzi XeXófte&a Xé-Xv-xag XeXúxate XéXvaai XéXvo&e Xé-Xv-xe XeXvxamfvJ XtXvxai XéXvvtai. Pozn. 1. o zdvojce: a) Slovesa začínající dyšnou (x, xéxgi(o)fiai; , |, £), přibírají zdvojku neúplnou (= přimnožku): šotaXxa, ŠQQV(pa,ě^Xíúxa,ětp£vxa. Vyjmuta jsou, j e-li jed na plynná: xéxXixa, xéxgixa; rovněž fi%rixa ale ědtgaxa. c) Dvojitou zdvojku mají slovesa začínající s o, ef o, při čemž se dlouží kmen v násloví: áxovto — áxtfxoa, iXéyxpág /ut* (cam) aŕtúv . iQxetai ô 'Iijootfg tav dvQÚv xexAeiofiiptúv, xal Xiyei ai>%$ • "Ou éúoaxdg fu, nenlatevxag ' fiaxáQioi ot pij lôôvteg (ridentee) xal matevaavteg. IlolXá fikv xal äXla aijfuta inolrjaev ô '/f/aotfg, ä oůx lou yey^afiftira év t$ ßißXlqt toůtqt• tavta ôk yéyQantai, ľva moteů-oíjte xal ľva ^(o^v ixvte & * tpevcrtrjv nBnolfjxev aévóv, 8ti (quia) oó ntmmtvxev üg typ paowQÍavy tfv iiefAa^Ô^jxev é Seôg. Áéyet auty f} dôeZípij xov TsreXevttjxôtog MáQ&a. xJUlú) claudo iftevorjjg mendax vixáú) vinco OŤjpeľov to signum T£Á£vtáu) morior (končím) fiaorv^éca testor d-vQa f] porta 8. Aorist pssivESÍ; futurum passivum. Stugtfiováfflí adjektiv. Aorist pas. tvorí se od kmene rozšířeného slabikou 4hjf s pří-množkem a koncovkami časů vedlejších (v indikativu); u časoslov deponentních má i tento aorist význam aktivní (deponentia passiva): á7t£XQÍ^f]Vt Í7lOQtÚ&7]V. ladič. i-Xú-dy-v iXvxhiiiEV Gonj. Xv-&(ú Xv&túfiev i-Ze-frq-g iXvd-f}%£ Xv-&fjg Xv&ffiE i-Xv-dv} iAvd-fiaav Xv-d-fj Xv&woi. Pozn. 1. Kmeny na a e o dlouží před slabikou d-rj kmenovou samohlásku: hi/irfdyv, ítioitj&tjv, é -f- $ = *p& : něfiJto) {KEfin) — inéfiq&qv t, ťf, & -f- # = a& : nd&ú> (netd1) — Í7teloihjv. 3. Kmeny na-plynnou souhlásku mohou tvořiti vedle pravidelného aoristu i tvary bez #, a to od kratšího kmene slovesného nebo zdlouženého t. zv. aorist li. (na rfv): 28 xXivíú má ixXí&ijv; xqívíú :ěxQl&rjvi (palvo): éyáv&rjv, ale gjuIqoj : iojidQtjv; atéXMo : iatdXrjv, tp&elQo): eq&dQqv. Tento II. silný aorist pas. jev xotvij v oblibé i u ostatních sloves: Xiyto: iXiytpr, y(>áxaxog,axgtßeoxaxog(accMratus), éXáxiaroc, (minimus), fjôtaxa (libentissime), xgáxiaxog (optimus), fiěyiaxog (maximus), nXeľaxov (plurimum), xá%ima (celeríme), ůtpic-xog (altissimus), íyyiaxa (proxime), fiáXtaxa (saepissime ). Cvičení. Tov ok Xgiaxov 'Irjaov 4j yéveatg oßx&g 4}v. [ivijaxEvd-eioijg yág xfjg pqxgbg aŕxov Maglag xqi 'Itü, nglv 1j oweX&eív (inf. aor.) atixoúg, evgéxh] ěv yaaxgi i%ovaa ěx Hvev/taxog ZLyiov. 'IúHJTjq) ôk ô ávrjg aövfjg, ôíxaiog &v, xai /itj diXtov aůxijv Jtaga-ÔEiy/iaxlaai, eßovX^t} Xá&ga (occulte) ánoXvaai aexr/v. xavxa ôk cľďxov iv&vfťq&Évxog, lôov, äyyeXog Kvglov xax' övag (in som-nio) spart] aúrqt Xéyav ' 'Iíúoŕjq), víôg Aaßlö, firj yoßtftfjg naga-Xaßtlv (inf. aor.) Magiáfi xrjv yvvaíxa aov' xb yäg ěv aůxfj yev-vy&kv ěx Ilvevfiaxôg ěoxiv "Ayiov * xě£exai (pariet) Ok vlbv, xai xaXéasig xb övo/ia ainov 'Iqaovv * aůxbg yäg atáaet xbv Xabv avxov ánb xdv áftagxiov avxáv. Tovxo ôk SXov yiyove (factum est) tva nXtjgú&fj xb grj&kv vnb xov xvgiov Ota xov Jtgofprjxov Xéyovxog • 'Ióoú, fj nágd-evog ěv yaaxgi £§e* ífut. ix(a) xai xě^e-rai vlóv, xai xaXěaovat xb ovo [ta avxov 'EfifiavovýX, Ö ěaxi fiEd-£gfnp>ev6[i£vov * Me&' jjpáv ô Seóg. % yěveoig generatio, /ivijarevtí desponso (ucházím se o), avvěg-XOfiai congredior, Evglaxo) invenio, yaaxtfg % uterus, nagaoeiyfiaxi^oi demonstro, iv&vfiéo/iai cogito, qpoßeopai timeo, oý^ú) salvo, uXygétí) impleo, fj nág&Evog virgo, ioutp'Ĺvcú interpretor. 9. Imperativ. — Zájmena. — Číslovky. A. V první osobě imperativ odpadá; pro druhou a třetí osobu akt. i pas. (mediálního) imperativu jsou tyto koncovky: 30 sing. Akt. 2. tf*1) 3. t(ú plur. te tíůoav 1. Bude tedy imp. praesentis: sing. plur. Akt. Ave Avete JLvétíú Avétcjaav (ÓVT(úV) 2. Imp. aoristu I.: Akt. Avaov(f) AiaaxE Avaároi Avaátcjaav (aávtcjv) sing. Paa. ao O&ú) sing. plur. o&ú>oav. plur. Pas. Ave+o-ov AveoSe Avéo&ío Avéo&iooav Med. Atioai! Avoao&e Avaáad-o) Avodo&túaav1) (oao&<úv) *) Klassická řeč užívala obojích forem, ale v xoivřj, která měla vůbec zálibu v koncovkách aav, jsoü přípustný jen tyto tvary (Helbing69). Scholion: Imp. aor. II. Imp. aor. I. plynných č. sing. Akt. Aíjie AlTltliú sing. med. AiTiov plur. Amete AiJihayoav. plur. AItzeo&e Améo&o) AiJiéo&oúaav. Imp. aoristu pasivního. Aor. pas. I. sing. plur. Atähjti Av&fjie Zvd-jjnú AvJHjtíúaav. sing. (pTJVOV (prjvátú) sing, med. qyfjvcuf plur. qyifvaxe eíg (ipsi) fjflíúV VfltúV 0 zoSg) = 1000 d) řadové končí na Tóg (<7re$f) vyjma detfef^og (druhý), ißoopog (sedmý), Ôyôoog (osmý). Cvičení. B1BAOS yepéoetúg 'Iqaov Xoiotov vlov Aaßio, vlov Äßgadp. Äßoaäfi šyéppyate zbp 'loadx. 'loaáx ôk iyéppqae top 'laxaß. 'laxmß ôk iyéppTjae %hv 'lo-úôap xal zôvg dôeZg>ovg autov. Uäaas, al yepsal áno 'Aßpaaß £g tov Xůiatov yipeal ôexatéuoa-oeg. Kal tfxovca %bp dgs&ftbp ta>p eanpoayiGßepojp ixatop tea-vagéxopta téaeageg %tZiáôcg... ix tpvZijg "loéáa ôúôsxa %tAiá-ésg iapQaytapepa. "Ayiog ô ßebg, ďytog ÍGxvQÔg, ďysog d^ápatog^ iÄétjmp ^päg. M% &avpᣣf£ áôsÄfoíf si fiiaét vßäg ô xe@ßog. Áéym áůzcp fPíZmnog • i&%ov xal lôe(!J. M#j xoípsts, Tpa /if] xolxhjte. *E(&g &óze M&ég éftág ieoßai; Ilôaq* f&äZZov (magis) ů nat^q éfzůip Sawst (dabit) dya&á tolg aitovatp aůíůp. X)g iáp ôégymt ip nmôíop .toiovto ifik éé-%erai. Hogev&épzeg äxqtßmg š§£táaate ^s^i (á&) tov jtatôlov ' ináp (cum) ôk eŮ-pyte, daayyeíZazé pot, ěis(úg xal iyi& éÁ&ép ía%vqég fortis, á&ávaiog immortalis, &avpd£(a miror, ahéa peto (3), ôéxof&m accipio, dxgzß&g diligenter, igezágú) interrogo, éfsayyslZZíú annuníío, Jioooxvpěat. adoroř yeppdo) gigno, yepeá fj generate,. f£€Toixeata migratio, aupoayí^ú) signo, fvZŕj ^ tribus. 32 10. Slovesa na -pu Sem patří slovesa 1. s kmenem prostým (zdvojeným nebo nezdvojeným (uthjfii — 2. s kmenem rozšířeným slabikou vv (ôdx-rv-fu). Kmeny prosté. Praesens a e o a £ 0 lovqfu tid-riiii ôíôtúfii íorctfiai tí&€fiai ôíôopai fcrtŤjg ri&ijg ôiôtog ľoxaaai xi&Eoai ôlôoaai lovqm TÍ&rjGt ôíÔíúoi laxaxai TÍd'Etai ôlôoxai Tara/uv xi&EpEv ôíôofiev toiáfis&a ri^éfie&a ôiôôfiE&a Tatars tíů-ete ôíôote Iwiao&E tíd-so&E ôiôoo&E lox&oi ti&éam ôtáôaai ľaxavtai %í$Evrai ôíôovtai Pozn. 1. V kmeni praesentním je zdvojka totová. 2. Mimoto v singuláru indikativu praes. i imperf. aktivního je kmenová samohláska (a, e, o) zdloužena. Konj. lorú Tid-ú ôiôá tottúficu Tid-óifiai ôiôúfiai iotjjg Ti&fjs ôiô$g iovfltyýcu) Ti&íj{Ťjýäi) ôiô$(ú)tm) etc. etc. etc. etc. etc. etc. Pozn. Konjunktiv má tvary stažené s přízvukem na stažené slabice. Imperf. fOTTjV tutijg Fort] latafiEv TatatE tamoap Imperat iri&qv éôíôovv iaráfiTjv ixi^ěfiriv iôiôôfiTjV irí&Etg iôiáovg íaxaao ítí&eoo iôiôoao ěrí&si ěáíóov fáráno éríd-Eto iôíôoro ěxíd-Efuv iôíôofiev Imáf&E&a ěrid-éfisd-a iôiôôfiE&a etíd'EtS ÍÔíÔOTE tGtaa&E hídsuds iáíOOÚ&S indsuav eálůoaav íatavxQ ÍGtátoí Ti&éza} ÍOiaiE TÍ&ETE latátíúuap ii&étmoav ěrí&Evzo iôiôovto. ôíôov(oe) ÔtÔÓTú) ÔÍÔOTE ôtôôtajuav lataüd'ü} Tataa&E Imáo&ajoav Tt&EGO Ttdsa&E tid-ěafríůaav ÔÍÔOÚO ôiôôad-iú ôíôoa&E ôiôóad-íoaav. Inf. Part. l orával f xt&évai f latdg(vt) tidelg -äaa, -áv; -etoa, -év; ôiôóvcu ôiôovg -ôovoa,-6v. Inf. Part. tataadai tldeadai íatdftevog n&épevog -17, ov; -tj, ov; ôlôoadai ôiôôpevog -rj, ov. Aorist u. Indik. iattjv iattjg iatrj iottjfiev iatŤjtE iatrjaav š&rjxa iôíoxa (Med.) édéptjv idrjxag iôíoxag ide+o = ov ifrqxe íôíúxe idsto idijxapev iôóxa/iEV idé/uďa itHjxate iôtoxate id-ead-e id-rjxav iôíoxav id-evto iôó/irjv iôov(oéo) iôoto iôôfie&a iôoadte iôovto Konjunktiv: Otů) dfjg ô$g Imperativ: düJflCU &řj(tl+ai) ôtUfiat otrj&i ati)t(ú atrjte oťfjtíúaav dig ôôg détú) ôôttú &he ôôte d-étú>oav ôótíoaav &ov(epo) déade &éod-(ooav ôov(oto) ô6od-(o ôôade ôôodíúoav Inf. ovfjvai d-etvaí ôovvaí déadai ôóod-at Part. arág d-elg(d-evtg) ôovg [ôovíg) (atavtg) défievog ôôfievog 'ôoa,-áv -Eiaa, -év -ovoa, ôv -17, ov -vy, -ov. Fat. otŕjoíú a) azŕjaofiai e) d-ýo(ú o) ôíbao) Ostatní časy. I. aor. ioTtjoa iovqoáfitjv šd-tjoa iôíúoa perf. iotrjxa1) téd-t]xa ôéôojxa *) 1. Sloveso ľoiTjfit mívá v perf. i tvary kratší: iotapev (éatýxctftev) é(TT(!)gf -täaa, -wg (místo éatqxég, -xvta, -óg) ěoxávai (m. ěanjxévat). 2. Vedle tvarů na f*i přicházejí v xoivr) i tvary na -o> od týchž kmenů: iiô(ú (ôiôôw), laiáiú (ľarrjfit), part. larúv. Koiné. 34 fut. ota&ýooftm aor. pas. éotá&rjv a) e) iré&t]v TE&Jjaotiai o) eôô&t]V ôo&ýoopm Schol ion. Obdobně podle sloves na -/« tvoří i některá slovesa na -ct> tvary aoristu. Kmeny na v {óvúí = ponořuji), kmeny na úí {ytveů@x(ú = poznávám) Ind. tor. iSvp1) íóví ŠÔV JS CODj. mm tper&t. ôv&í Sétíú inf. ôvPai iÔVftEV iévte iěvaav évíúfiev Sé?i%8 évúimÍP) ěvts Svt(ú&ms šypmp ěyvúífiEV iypúíc řypíúte íypúi šypíůaav yp&t ypúfiep ypqig ywŮTg Y*V fpmm(p) ywot&fi} ypúíTS yp(M(ú Y&'ůttQ#up ' Kal ěfsg ř$$uv %á éšpeiXřti&ava ťh&úíp, ég nal fjßug äftfxaßSP ^oig ázpsi-Áétaic řinek?' xal tiv slgspéyxtic ř/u-ac sie Tteioa^ßop. dßJA M^aa ilpmq ásiě tav zsqpť]š>qv, Su aav štnip % ßamlda xai fy uvi^aßig y.aí f}. ôás;a sig tovg al&pag * áfitfp. áyeá^íú světím, tö d-eÄ^ßa^-tog vůles ägtog ô chléb, a^fisg^p dues, aspirin odpouštím* m ôf'SiA^pics, -pazog debilem, dluh; ě ěmsuhfjc dlužník, ě m^a^éc zkouška, tentatio, §vúí (geo-ßm) zbavuje enio; 2. Mazdami m K%m%oí t(p srvsvß-an, Su ammv éayoirTv'%otJßaßoito(pT](=ooi'q),ovaipf]P,yevono,ev'(>oiev. ď) aoristi pass: Zoyto&sii], nAq&vv&elij. Pozn. 1. v 3. os. pl. místo v je častěji ®av: eěpoiacsv, tpfjÁag^-aatoav. 2. ojedinělé tvary aeolské: -eiag, -sie, -etap m. -aig, -ai, -aiev: tpt]Aar^at (rj; aor. šyqoa, i(paaav (St. Zák.). 4. olóa (to) (vím) imperf. fjóeiv, fjóeig .. . jjôeioar; conj. elóú), elôúfiep, eíÔTfte; imperat. tore (jednou); inf. eiôévm, dôŕjúíú! fut.; partie, elôóg (vre), -via, -ôg. 36 c) Seznam důleíitéjšlch Praesens Futurum Aorist dyyéXXcj zvěstuji — — áy<ú reda á$(ú ij§a, fjyayov aÍQéía beru alQ^atú, ÍXů elXov, -Xófirjv atfHii zdvihám d$<ú flQa dxovú) slySím dxoúoú) tfxovaa áfiagtávú) chybuji áfiagtrjoo} fjfidQvrjaa, tffiuQtov dfif&évwfti oblékám dfiísv -: f/ sé^í(TK(ů naiézsEE &3 &??(*%. gÔQm* š%m mim: Ě^ÚÍ S®%QP tíúvvvuí opásám £(ho<ú i^(ú&m d-ámtú pohřbívám d-áípúi i&atpa d-éXiú chci d-eX^Gíú ^d-éXtjea lott]{ii stavím OXÍ]0(Ú iatr^aa, iorqv síáijsem xaííú pálím xavaíú ixavaa xaXéú) zovu xaXéoú) ixáÄ£édyp ßißfjxa — — ßeßXrjxa ßißXrjfiai eßXfi&rjv — — ißovAri&Tjp yéyova význ. pas. yeyívrifiat éyepý&iiv šyv<úxa eyvoufiat éyváodyv yiyQtzipa yéyQCtfifiai iyQdtpijp — — ôeix&eíg — — iôei^^Ťjp — ôéÔEfiai éôé&ríp ôéôtúxa ôéôofiai iôó&rjp — ôéôoyfiai NBÍ ôoxeí — ôsôvvrjfiai éôvvri&riv ijyytxa — — éyqjjyoQa bdím éyŕjyeQfii iyéQdijv ■ — ixxéxvfiai é^EX^^riv éX4jXv9a — — e€(>T]xa — etiQéjhjp la%r\xa — (imperf. eTxov) — (i£(úOfiévos) — rétaipa — itá soudím Futurum XS@Üf}&€u xEgétMPía XQÍPíú Aorist ixJLa@a ílmBův ÍMvd-áwm jsem skryt l&av&á¥& učím ss §u$Ě-vřiGxw fspcssiíaám öppvpt přimhém ěgém vidím Má@xíJi trpím mi~5"0} př@g f §«Mn j I ífFfiíS"€^ piji jslrtfoř padám ^Jica plajl ifo^ácFíTaj prsccijl mjp&dvußiaii tát! se fíffFí/ji* láss a 0íse%i>? seji ofáci.® Sk omu& obffáalm tBÄé&f km&.m %i&qp. Me«e flsíf&ř rodím vgetpfä iirks. tQěKsa obmmm tgě%w běžím ■Etff^drüj desabíiji q>afatů jstIe. Cp€th'ffi? otfkásD; ffiu-í (Mým) pravím «p&elga»- hubím epuß®vß-af- bojíns se yolai maži řířsř STglCKeí 3SAŤJU&? ?5l©|*«e ÍTfžraOMSJC ř Ifid^^l«!! - ľT" ./•*;" f^l-t- Jv- ** l?*t »-.'■■■ -v ffo r~ ľ roiiai šÁm&ow Sßöm dim ífffíf« fotili? štMmoí ~?rt^f ÍGÚU1AQV Sqjf]tm imtßfQ^ sIkqv ^CÍ-t" CU}.,-&GßOX v% \ ĚXQlGa Perfekt. Perf.-pas. Aor.-pas. 30 xéxXavxa xěxgixa EľXrifpa l&Eliá&TqKa íógaxa 'Kěfioi&a (důvěřuji) néjiXfjxa Tíéttúmcz né7tt(ůxa ŠGtSĚÁua Gěúůixa TsteXexa xéd&zxa %é%v%a, %é%£v%a ivývoxct Síp&aQxa xéxXavfAat xéxQipat etAijp/iai, AéXijfffjuzi ftéfivfl/iat jténQayiiaí iQQtf&liai š]) ßaXXu), tpaívo}, oneÍQío; tř. IV. B. Slovesa nepravidelná: V. tř. slovesa v-ová; praesentní kmen rozšířený hl. v: ßatvto, ad£ávo); VI. tř. slovesa axo-vk (počínavá)kmen rozšířený slab. ok:eéptoxcj; VIL tř. slovesa e-ová praes. neb jiný rozšířený hl. e: %cúq(ú; ôoxéjeVuJr ,i. . ľ«"-sklonné. Jo !„ u vfyv éo§ap aůt&d,.. TtÄŤJg^g ^á^ítog (cod. D ^Á/qQTj) Áct. 6„ e ävô$>c nX^QYjg matswg (cod. B nAriQtf), Sem náležejí i některé hebraismy: a) neutrem označují se osoby muž. rodu: Jo. 3,1 ětpstaí naoa oági to acjt^Qiov tov &eov; 42 I. Jo. 5,« náv xb yeyepvtjfiépop ix tov &eov; Jo. 17,2 tra tiúp, 6 ôlôvxag aůtqt, ôúaei aŕrotg £a)%v ("WK ?pT); b) Čte-li se femininum za neutrum: Mt. 21, <* KGQa xvqíov éyépeto aery, xal iattv davpaorij év ôqsd-aJLfiotg fjfiůr; c) plurálu užívá se jako zobecňujícího: Mt. 2, so te&ptfxamp ol ^tovpteg vqp yn?xvv t0** naiôlov -« (Herodes). d) pluralia tantum: oů^apoí (CEE?): Mt. 3,2 fj ßamZela t. oi>Qav(úv\ Lk. 10, » tá ópôpata eß&tv yéygaKtm ěv tolg oů^apoíg {nvlai, dvQat alúpeg). .2. Čtesiy vitae v pádech přfmých (caorn-j v®k,). a) Nominativ přísudkový (predikativní) bývá vyjadřován akusativem s předl, elg (b hebraism). Mt. 19, 6 iüovxm elg cragxa plav (cfr. 1. Cor. 6, "), ale Mt. 19, e elaip... oágš * fila. Lk. 3, e i&zai ta GxoÁtá elg eéd-eíag; šaeo&é fioi elg vlovg 2 Cor. 6, is. Srov. vazbu Aoyi&a&ai eig: Rom. 4,3 iZoyío&t] aůtíp elg ôixamavvriv, ib. 2, « elg TteQiTOftrřjp Aoyio&ýaerai. Rom. 9, s %ä téxva Xoyllßtai elg rnié^pa; Act. 19, 27 elg odókp Aoyiad-i]Pai (srov. české: za nic považovati). b) Vokativ bývá zastoupen nominativem: jen Mt. 27,« vok. &eé ßovt jinak vždy, 0eógt Act. 15,2 xvQte ô &eóg! Mt. 11,26 ö TtatfiQÍ Act. 6,10 é ůeanévrjg, Jo. 13,3 ô SiôáaxaÄog xal ô xvQiog! X Pády aepHmé (gea*» á&t»f ak.)* Obecně lze říci, že v xoipr\ ub5Tvá pádů prostých, a bývají nahrazovány pády předložkovými; akusativ se rozšířil na újmu gemtivu a dativu. Genitiv. a) známý g. partitivní při časoslovech čiti (áxov(ot pißpyoiaX dáváni (xoivweu), (ietíxío, djitío), poHvání (šo&ía), nivcúf ôapám, 43 neiváu)), plněni (nípnl^fit); nahrazuje se předložkovými pády zejména s předložkami tisqI a éx (lat. ex): Mt. 17,6 áxotíete aůcov, ale 2 Pt. 1, n imoftp^axuv ssegltoůtw; Jo 8, o» oů pij yeéaetai &®vátov} ale Jo 4, n é tzípúw J*e %ov ijóatog toůzov; Lk 1, m issĚVWPtag ipěmlfiaBP dya&ůip, ale Jo 12, s ^ ůlxía Vulg. domus impleta est ex odore singuenti. b) genltiv ablativnf (značící původ, východ, oddělení od čeho): ájúgEtP vzdálen, býti, xtaMmip brániti,, %(t»QÍ^etv odstoupiti, dméetv rtvóg (od někoho slyšeti), fzvPtřáps&d-m dozvěděti se; ětnggitp a ěate^si&d-ai míti nedostatek a pod., opisuje se zejména předložkou ůkó (lat. ab): Heb. 12, rs i&ij t&g ésrrpcľ ' Ar* ~ľ?>~ *;íqízz*z. 1 Cor. í, 7 pý ěmsosí^^^í ^ $."">?s«\ gephfiatt; Ibidem 7,57 téXvoai ěmb yvpa&xég' F c/r: ľ. ? i/ sv J loa, íg-Jv db&ě tov wůmvl c) pouhý gen. komparativní při slovesech značících srovnání bývá někdy zatlačován, přediolko« n:ag>ci Mr. 12, si ßel^mv %gv%üsv äMv év%oMj &ěx low; ató: Heb. 1, t oícsqmQÓtgQGP ^s-aif* aěroěg nexhi^oroß^mp emtio.; Luk. í3, s noxstte 5-fí al JľuhÁmos. aětQí aßaQXQAQi mm^é, Kártag %ovg FaXi%aÍQv$ iyépovxo,. Stí %avta 7S£&ép&a xóaficp). Zvláštností ř. akusativu: a) ak. vztahu (övofia — jménem, qúoiv — povahou, přirozeností, ykvog — rodem); b) dvojí akusativ závislý na jednom časoslově: noieľv, ôiôáa-xBiv, ahéiv (žádati někoho za něco), atpaiQetad-at rtvá « (zbaviti někoho něčeho); ad a) prvý je zatlačován dativem: Ac 7, « axXrjQOTQáxf]^oí xai áJieQÍT(irjTOi xaQÓlaig xai áaívl ib. 14, e: áóvvarog totg noaiv. ad b) druhý Mt. 4, n noiŕjao) tofiag áXeeíg (lovce), ale i s předlož. el& Mt. 21, « eq>oßför]oavT. öxXovg, inei elg 7iQoa>fJTt]v aihbv etyov; Srov. časté &g ánb místo ak. Jo. 11, m fy fj ßq&avla iyyůg tav 'IegoooAitfUúv thg ánb araôlíúv óexanévte. 4. Předložky. Některé předložky v xoivrj se stávají oblíbenějšími, než byly u klasiků, jiné zanikají nebo mění smysl: 1. Oblíbeny jsou zejména ht (l£) a dna, které přebírají úkol genitivu jak partitivního, tak ablativního: Jo. 16, " elnov ix táv [la&Tfiúív afaov; Lc. 21, n d-avatúoovoiv i£ tfiáv; Heb. 12, i& firf ug i>m£Q(úv ánb vř\g xáQno$; též 1. Cor. 1, i iv fiqdevi xaQiv/iau! 2. Řídnou ávtí, á ucpi; ává původně na, vzhůru (avaßaivoj = , vystupuji), nyní má smysl distríb.utiyni po: Mt. 20,10 iXaßov ává " 6r\váQiov (po denáru). 3. Zaměňuji se: elg — év (v Papyrech Fa j um év s ak., elg s dat. Stud. Pont.) Act. 9,28 elanogevófievog xai éxnoQevó/ievog elg 47 Imperativ. Mluva obecná oplývá imperativy aoristi proti imp. presentní-mu; jednodobostí vyjadřuje se tu ůsilněji rozkaz nebo přání, nežli imperativem presentis. Jak v Otčenáši, tak ve všech liturgiích východních skoro výlučně se čte imperativ aoFÍsti. Infinitiv. í. vyjadřuje činnost bez rázovitého určení; může být podmětem,, předmětem, a s členem nebo předložkou, vyjadřuje všecky vztahy: čas: Ác. 1, § i&etá %b Tímdřéiw aétóv; Le„ 1, « ěfiwst@ It* t^ legá-teěeíf? aětér; účei: Mat. oěn ißd'OP xe&taÄv(?m (t&p vépop) dZÄá niffi$ě>®mii následek: Á">oc. 5, & ů^fxt^asv ů Múív dHsľfo*! rd ßißZiQV. Ve vedíejřHi \£*ácr -w^ií pc árs*-" íM>f k ^ šyšvs*-« "r*-S£ p£Kgěg flmií t: -Vc^g H^rv ?z<- c^iSb^":; Pie izq t%ß,£r? Mt "¥ wqív éMutCľ^ 5.0 pH)Cf%íc rale, drza-Qpřccr p ľ ^'e r. 1 T^t-* ~ ô dfníětxog $&&■'" ncMT^-T C"v£rt zítn tear" ~* = 7SQ0Géo£íP f£Ö Beat* 48 zůstává jen při konjunktivu ve větách účclnvch, kdežto oů se dere do popředí v podmínkových. Pro zesíleni záporu se z. i zdvojuje: Mt. 24, * ovo* oó fit] yévrpai. 7. Spo|ky. 1. Zva bývá nejen účelné, i výsledné (že): Jo 17, s atitrj ioxt řt far], tva yivíooxúMH ae (zatlačuje spojku ójiwg); 2. &me původně výsledné bývá i účelné: Mt. 27, i av/ißouJLiov iXaßov návreg ol áQ%i£Qeig . .. (boxt &avaxô>oai aůtóv. 3. 8ti bývá nejen příčinné, ale i výsledné: Jo. 3, w fjyájiijoev ô Ssög xöv xôofiov, öxi xbv vlbv rov fiovoyevij iôcaxev. Zaměňuji se el — iáv a mívají při sobě i indikativ: 1 Jo. 5, » iáv oiôafiev; Ott áxovet fjfiúv; ale tamže v. 14 iáv ti altütfie&a xaxá to &ili]fia aůxov áxovei fj/iöv. Podobně 8xe — Öxav; původní časové inei mívá smysl příčinný {ineôŕi). Část třeti. STYLISTICKÉ ZVLÁŠTNOSTI P OS V. KNIH N. ZÁKONA Kromě skladby našich autorů, která si všímá obecných pravidel a forem vyjadřovacích, jsou pozoruhodné i jejich osobni (indivi-duelní) prvky neboli sloh. Hagiografové N. Zákona píší celkem prostou řečí lidovou ve větách jednoduchých, souřadných nebo podřadných, zřídka ve větách složených (v souvětí1). To platí i o sv. Lukáši, který, jak bylo řečeno, jazykově se cení nejvýše; jen sv. Matouš a Pavel pěstuji prosu umělou. Obecně si všimněme těchto méně zvyklých obratů: 1. hagiografové uvádějí leckdys řeč přímou spojkou 6ti (někdy bylo i klasicky tak; viz Jan 10, » éfietg Aéyete, ön ßiaogyrjfuig; 2. místo věty podřadné priraďuj í řeč přímou: Luc. 14, w égíúTO) oe, í%e fie naQ^trjfiévov. Rom. 13, s d-éXeig ôé pij (poßeia^ai rrjv i£ovolav; tô áya&bv nolei. Jednotlivosti. Sv. Marek: 1. Nejčastěji priraďuje spojkou xáí (1), což je zřejmý hebraismus; v I. hl. 30krát, v II. a III. více než 25krát, nehledíc k časté spojce xai mezi jednotlivými slovy. Mař. 12, 12 xai iŠfyovv aůtbv xQavrjoai, xai ifpoßrftrjoav %bv h"%Xov (Luc. má zde již i(poß. ôk). Mr. 15, » xai fjv &qa tgi%fjt xai iaravgcjaav ainbv (místo spojky časové). 2. Užívá též asyndeta: Mr. 2,": šyeiQe, áqov tbv xQaßartov GOV — 4, 39 OHúTia, 7lS(pí(l(úOOl Sv. Matouš. 1. Podobně jako Marek, priraďuje i on spojkou xai neb asyndeton, zejména však spojkami časovými: %6x€,év ěxeivq) Trp xaÍQy (ôga), ánb zóte, ftéxa towo, eha, ineita, ltit naliv; Mt. 2, t: %6x£ 'HQýôqg Za&Qa xaXéaag zoúg fiayovg.. < wrote'H. lôwv... " %6tb Í7iXrjQ(ód-T] %b QE&kv ôiá 'IeQEfiíov ...; 3, &, m, is; 4,i,6,io. Mt. 12 i iv éxeívqt T

J], Aiyei Siípo). Joh. 10,» dv natriQ ijyíaoe xal dnéoxetAe vpeig Zeyere Öxi ßXaognjfUtg. Jinak píše prostou prosou (soloecismy). Sv. Pavel. U něho máme dobrou, někdy vybranou řeč lidovou — klasického není tu mnoho, aspoň jednotlivá slova (áxgi-ßeoxdxrjv atoeotv Sk. 26,5; attické loaatv 26,4 a zbytky optativu podobně jako u sv. Luky. Priraďuje 1. participiem, relativem; spojkou öxi, často však unavuje a činí řeč méně přehlednou než při prostém xal: Rom. 9,1-6 ÄAföeiav Xéycj év XotoxQ, o-ô tpeůóopai, avppaQtvQovarjg fioi xrjg oweiôjjoeíug pov év nvtópan áyíqt • 6x1 Átjnrj fioí éoxiv peyáArj... tjŕxôfirjv yäo ávábepa elvat aéxbg éycj dnb x. Xqioxov vjúq x. áÔeAq>(úv pov, x&v... 2. Asyndeta má klasické příklady: I. Kor. 7tvôéôeoai yvvaixl I pij tfytu lúow || AiXvoai dno yvvaixbg \ př) t,fjxei yvvaľxa. 3. Časté periody sv. Pavla, jinde řídké, jsou známka prosy umělé, stejně jako řečnické obraty. Řím. l.is ov1 Sí/Iíú ók vpág áyvoeív, ddcAyol, öxi noAAáxig nQoe&épijv éJt&etv nobg vpág, xal éxcůAúd-tjv dxQi xov óevQo, lva xivá xaonbv <7£<3 xal év vpiv xal év xoig Aomolg i9v£oiv. 51 Ukázky umělé prosy hagiografů novozákonních. Kromě složených vět jsou známkou prosy umělé t. zv. řečnické figury (axtfpata), a to a) f. slovní (o%. Xi&wg): synonyma, paronomasia neboli blízké opakováni slov (Mt. 21« xaxovg xaxúg dno-Xéaéi), homoioteleuton neboli podobné zakončení: Rom. 12, u^al-Q€iv fietá xoiqóvtíúv, xXaleiv fierá xXaióvtw; obměna pořádku slov a pod. b) F. myšleni neboli věcné (o^. óiavolag): antithesis, paralely a pod. U Židů byl oblíbený paralelismus věcný (viz u Siracha 51 kapitol), který vyjadřoval jednu a touž myšlenku dvěma i více členy větními; byl prostý, synthetický nebo antithetický. Něco podobného máme i v knihách Nov. Zákona. Ze spisovatelů novozákonních, zejména evangelista Matouš a sv. Pavel užívají ve svých spisech hojně řečnických figur nejen slovních, i věcných (paralelismů). Příklady paralelismu prostého: I Koř. 7,4: fj ywij rov lôíôv aúfiarog oůx él-ovoiá&i, dXXá ó dvŕjo I ôfiolwg ôk xal ô dvijQ rov lôíov oúfiatog oix é£ovaiá-£«, dXXá ^ ywi\. Mat. 10, 32: nag odv ôatig ô/ioXoyŕjaei év éfiol špjiooo&ev tův áv&QÓn(úV, | ôfioXoyŕjoo) xayá) év aót$ Ěpnooo&ev tov natoóg /iov, tov év tolg o-ôoavoig ' | ôoug ô* äv dgvŕjarital fie e/moood-ev t&v dv&QÚnwv \ áQvtfoo-fiai xayiú autov čfinQoo&ev töv naroóg fiov, tov év toig oéqavolg. I Cor. I,a6-»: BXénets yáQ trjv xXijoiv vfi&v dôeXípoí' Ott oú noXXoi aotpol xatä oáoxa, | oé noXXoi ôvvatol, oů noXXoi evyeveíg * | áXXá tá fUúQa tov xôofiov é^eXé^avo ô &eög, tva xaraiax^vrj tovg ao-(povg, | xal tá dad-evij tov xóafiov é^eXé^ato ô \tedg, tva xat-aiaxúvfi tá loxvod^ \ xal tá áyevfj tov xôofiov xal tá é£ovůe-vrjfiéva é£eXé£ato ô &eög xal tá fitj övra, | tva tá övta xataq-ytfojl | öjuog pij xavxtfoytai näaa oáoj- évúmov t. &eov. Příklad paralelismu synthetického: I Kor. 10,16*. tö noxŕiQiov trjg eůXoylagy ö eôXoyovpev, oŕxl xoivfúvla tov atfiatog tov Xqiatov éativ; tbv ČQtov, dv xXáftev, otyt xoivavla tov aápatog tov Xqio-tov éativ; 52 Mat. 7,i3: EloéX&axe ôiá xijg oxevijg nvXtjg; \ Sri nXaxeía r) nvXt} xai £ŮQvxo)Qog f} ôôbg i} ánáyovoa elg xt)v ánéXeiav, \ xai noXXol eioiv ol eloegxôfievoi 0í* avxi}g' fot otevři 1) nvXrj xai xeSZippivr] f) ôôóg t) ánáyovoa elg xt)v Šíúýv, j xai ôXiyoi eloiv ol ebgloxovxeg aini\v. tamtéž v. 24: Hag oiv ôoxig áxoúei fiov xovg Xôyovg xoixovg xai noiet adxovg, ôfWMú&ýoexai ávôgl (pgovlfKý. ôoxig ýxoôô-fujoE %. olxiav aůrov lni xi}V néxgav j xai xaxeßt] t) ßgoxtf, \ xai i]X&ov oi Jiota/ioiy | xai invevaav ol ävepoi xai ngooéneaav xfj olxla ixeívt] xai oix eneaev' \ xe&eneXiano yäg ini xt)v néxgav. v. ae: xai näg ô áxova>v pov xovg Xôyovg xovxovg xai fit) noiáv aůxoúg, ôfiot(úd"t}oexai ávôgl fi(og(p, ôaxig ýxoôófirjoev autov x. olxiav ini xi)v äppov | xai xaxeßrj fj ßgox*], \ xai tfX&ov ol Jioxafioi I xai invevaav ol ävepoi xai ngoaéxotpav xfj olxla ixeivt], xai ineaev \ xai f\v i} nxúoig ai)XT\g fieyáXrj. Příklad paralelismu antithetického: I Kor. 1,25: xb ficjgbv xov Seov \ aotpúxegov xáv áv&gúnwv iaxív' xai xb áo&evig xov Seov \ laxvgôxegov x&v áv&gúntúv éoxív. Příklad velice umělého paralelismu: Kor. 9 w-22. a) iXevd-egog yäg ' ijg tffiČQag fjxovoate xal iniyvcoxE xr\v %áqiv xov Seov iv dXrj-d-eía" xa9o)g ifiá&ete áno 'Ejia sanctifíco, světím dyiog 3 sanctus, svatý dyvi£cuQÍ(ů cfr. algéo), -Qéofiai odnímám äyeoig -oeog fj remissio, odpuštěni dq>Í7]/u dimitto, odpouštím ä(pQO)v -vog 2 amens, insipiens, nemoudrý ßaivo) irr. gradior 3, kráčím ßdXXct) iacio 3, vrhám ßami^u) baptizo 1, ponořuji, krtím ßaaiXeia fj regnum, království ßaaiXevg -Xécjg ô rex, král ßaaiZevo) regno 1, kraluji ßamaCpi fero, nesu ßißXiov tó libellus, knížka ßißXog fj liber, kniha ßXcbiTü) noceo 2, škodím ßXaoqyriiieü) blasphemo 1, rouhám se ßXbnu aspicio 3, hledím ßovXopai volo, chci ßgaovg -eta -v tardus, váhavý ß(t°%fl $ pluvia, dešt yaorŕjg -xQÔg f) gaster, uterus, žaludek, útroba yeixfúv -tovog ó f] vicinus, soused y^Xácj rideo, směji se yeveá äg i) generatio, pokolení yevvátú gigno 3, rodím yévog yivovg tó genus, rod yevofiai gusto 1, okouším yfj f] terra, země ytvofiai irr. fio, stávám se yivüHJxo) irr. cognosco 3, poznávám yXúooa i] lingua, jazyk, řeč yv&aig -aetog fj cognitio, poznání yoyyl^tú murmuro 1, reptám yoveúg ô generator, otec; plur. rodiče yów -vatog tó genu, koleno yQafifiatevg ô scriba, písař yqáxpfú scribo 3, píši yvvifi -vatxóg ^ mulier, žena yúip yvnóg ô vultur, sup Selxvvfii monstro 1, ukazuji dexa decern, deset ôéofiai rogo 1, potřebuji, žádám; ôet opportet ôeanótfjg ô dominus, pán deine — ôevQo age, nuže! ôé(ú ligo 1, váži ÔTjváQiov tô denarius, dinar ôiá cum gen. per, skrze; cum acc. ôiá ti cur, proč ôiaxovéo) servio 4, sloužím ôiáxovog ó servus, sluha ôiaXoyl^o/iai sermonem confero 3, uvažuji, rozmlouvám ôiavoía fj mens, mysl ôiág>OQog -ov differens, různý ôiôáaxaXog ô magister, učitel ôiôáoxQ) doceo 2, učím ôiôáxf} *l doctrina, učení ôiôtú/ii do 1, dávám ôiéQxofiai pertranseo 4, procházím ôíxaiog 3 i 2 iustus, spravedlivý ôixaioavvtj f] iustitia, spravedlnost óitffáú) sitio, žízním óítpvxog duplex animo, dvojité mysli ôttúxo) persequor 3, pronásleduji 56 oo£a i) gloria, sláva, mínění ôovXog ô servus, sluha ôovJtôú) servum facere, podrobuji ôúva/iai posum, mohu ovvapug fi -£(og potestas, sila ôvvaxóg 3 potens, mocný ôvo duo, dva nom. gen. acc, ôvaí dvěma ovo) mergo 3, nořím; óúo/iai oblékám se ěyyi£o) appropinquo 1, blížím se ěyyúg adv. proxime, blízko; iyyiaxa proxime, nejblíže iyeÍQú) expergefacio, budím iyú ego, já; ifiov fiov, mne ifiol fioi, mně mi éfié fie, mne mě Š&vog xó populus, národ š&og xó mos, zvyk, obyčej ei, eI áv, éáv si, jestliže Eixoai viginti, dvacet eig in cum acc. do, na, k; zamě- - ňuje se s iv in, v, na elQfjvt] f] pax, mír elQtjvoTioióg = elQfjvixóg 3, paci- ficus, pokojný el/il, elvai sum, jsem elfii {ineifii — ěměvai) venio, jdu; émdiv nastávající slg, fiia, iv, gen. évóg unus, jeden doéQxouai ingredior, vcházím ix, před samohl. #,lat. ex, s gen. z (čeho) éxaxóv (g') centum, sto ixaaxog 3 omnis, každý ixßaXAo) eicio 3, vyháním ixetvog 3 ille, onen éxxláoj infringo 3, odlamuj i ixxÁt]aía i) congregatio, sbor éxÁéyo) eligo 3, volím si éxTtXi]aaíú excutio, pas. miror, děsím- se, divím se éxnoQEvoftai egredior 3, vycházím éx%io) (-XVVO)) irr. effundo 3, vylévám IXíyjíú arguo 3, usvědčuji iÁeict) misereor 2, smilovávám se iAerjfi(úv -ov misericors, milosrdný iAev&EQog 3 i 2 liber, svobodný Ívexev = ivExa propter, cum gen., pro, k vůli ivd-vfiéofiai cogito 1, pomýšlím ivvéa novem, devět ivvofiog 2 secundum legem, poddaný (zákonu) ivtaq)iá£(ú sepelio 4, pohřbívám; cfr. xáfpog ivxoAtf ij praeceptum, přikázaní Ivůmov coram, před očima, v očích ££ sex, šest ě\anatá(ú (ánaxáo)) f alio 3, klamu et-ovôevôú) (-&EVÓÚ)) contemno 3, tupím ě^ovaía f\ potestas, moc Č£,ovmá£(ú potestatem habeo, mám moc i$(ú extra, vně inayyeXia i] annuntiatio, pro-missio, zvěst, zaslíbeni ěrzáv = íjceí áv cum, když, až im cum gen. in, na; cum dat. super, nad, na; cum acc. in, na imfiéAofiai euro 1, pečuji ějiifiEÁtog assidue, pilně, pečlivě émovoiog quotidianus, denní; srov. Itiííúv, iniovaa (pfleget) émtQÉTiú) cencedo, dovoluji knxá septem, sedm igyop xó opus, dílo ěgrjfiog i] solitudo, poušt ÍQfiEVEvu) interpretor 1, tlumočím ŠQXOfiai gradior 3, jdu ÍQ(úxáo) quaero 3, interrogo 1, táži se, prosím io&ico irr. edo 3, jím ěocú intus, uvnitř 57 čtEQog 3 alter, alius, druhý, jiný iaxaxoQ 3 i 2 novissimus, ultimus, poslední, zadní eúayyéXiov tó evangelium, blahá zvěst, zpráva eôyevŕjg -ég generosus^ urozený eiXoyla benedictio, požehnání tboiaxcj irr. invenio, nalézám eti(>v%(úQog 2 spatiosus, široký Efixofiai voveo, oro, modlím se £#0) habeo, mám Í(og usque, až £á(ú vivo 3, žiji £t]A6ú> zelo 1, horlím ^fjrěo) quaero, hledám tfúii fj vita, život ^(bvvfu cingo 3, opásám ^<5tJg tfôsľa i\6i libens, iucundus, příjemný; tfôiota libentissime, velmi rád fjfieig nos, my; tffiwv nás, fjftiv nám, fjfmg nás* fjfiéQa fj dies, den •d-áXaaoa ^ maře, moře dávatog ô mors, smrt d-avatóa) occido 3, usmrcuj i &ámo) sepelio, pohřbívám, srov. tátpog d-av/iá^ú) miror, divím se d'avfiaatóg -ý -óv, mirabilis, divný &éXij/ia -fiatog tó voluntas, vůle &él(ú volo, chci d-efieXióo) f undo 1, zakládám Seóg ô Deus, Bůh &Aißo) premo 3, tlačím SXixpig -ea>g f] tríbulatío, soužení &QTjvé(o ululo 1, naříkám &qí£ tQixóg f} capillus, vlas d'QÓvog 6 thronus, trůn, stolice dvyáttjg -TQÓg f] filia, dcera d-vfióg ô mens, mysl d-éga (&VQTJ) fj ianua, dveře frúto offero, obětuji láofiai sáno 1, dep. léčím (i léčím se) ľôiog 2 i 3 proprius, vlastní legatEvo) sacerdotio fungor 3, konám službu kněžskou leQEvg ó -E(úg sacerdos, kněz íeqóv tó sacellum, chrám, posvátné místo Zrjfii mitto 3, posílám lva ut, aby, že iaxvQÓg 3 fortis, silný ľovrjfii statuo 3, stavím xad-ctQiofióg ô purífícatio, očištění xad-ciQógZ mundus, Čistý xad-agi^o) purifico 1, očišťuji xad-é^ofiai consido, sedám si xad-fyiai sedeo 2, sedím xad-úg (we) sicut, jako xaíoj comburo 3, pálím xaXéay voco 1, volám, zvu xaXóg 3 pulcher, krásný xaxóg -17 -óv malus, zlý xctQÔía i) cor, srdce xagjióg ó fructus, plod, ovoce xará desuper, sub, secundum, s, pod, podle xataßaivü) descendo 3, sestupuji xaxaiaxvvoi confundo 3, zahanbuji; med. stydím se xataÁEÍJKú derelinquo 3, ostavuji xatáXvfta -fiatog tó diversorium, příbytek xataXvú) solvo 3, ruším xatanívoi devoro 1, pohlcuji xatagdofiai maledico 3, zlořečím xataQyéú) destruo, kazím xavxáofiat glorior, chlubím se XEQÓalvú) irr. lucror 1, získávám x£eXov utinam, kéž by ô(pd-aÄfióg ó oculus, oko öxAog ô turba, zástup naióíov tó parvulus, děťátko ndXtv iterum, opět TiaQctßoXrj j} parabola, srovnání, podobenství nagaoety/iatt^ů) demonstro 1, ukazuji, na odiv stavím naQatvéu) commoneo, radím, napomínám naganéo) excuso 1, omlouvám nagdxXijaig -aewg fj vocatio, volání, útěcha IlaQáxXrjTog ô Paraclitus, advo- catus, Utěšitel nagaXvuxóg -í] -óv paralyticus, ochromený naQonoQeéoftai praetereo, jdu mimo nágeifii adsum, jsem tu ndgd-Bvog fj virgo, panna nag näaa näv, totus, omnis, všecek, celý ndo%<ú irr. patior, trpím, snáším naráaoú) percutio 3, udeřiti natrjQ -tQÓg pater, otec ndd-fú persuadeo, přesvědčuji netváců esurio, lačním neiQaafióg ô tentamen, tentatio, pokušení néfina) mitto, posílám névte quinque, pět nsQi cum gen. pro, za, o; cum ace. circa, okolo TtSQinoQBvofiai circumeo, obcházím negiooEviú opulentum, super- fluum esse, nadbytek míti, zbytečným býti neQitéfivb) irr. circumcido, obře- závám nérga i] petra, skála nriyfi 1j fons, studnice nlfinXtjfii repleo, plním nivo) irr. bibo, piji nínto) cado 3, padám niatEvíú credo, věřím niaxig -ewg $ fides, víra, věrnost 60 jiÁáooíú formo 1, tvořím TtXarvg -rna -xv spatiosus, prostranný jiXe'húv -vog comp. noXvg jiXeováL,o) opulentum esse, míti nadbytek nXiiú navigo 1, pluji jiArj&vvú) impleo 2, naplňuji 7ih'iQi}c, -Eg plenus, plný nkriQÓíú impleo 2, naplňuji jiXoiov tó navis, loď TtXovoiog 3 dives, bohatý jirevfia ró spiritus, duch Tivéo) (jiv€vo(ú) flo 1, vanu jioiéíú facio 3, činím jtoiog Tioía notov qualis, jaký nóXig jióXecjg i) urbs, město noXvg no XXi) noXv multus, mnohý TiovŤjQÓQ 3 malus, zlv; ó novrjoog dabei jiooevopai gradior 3, jdu jióqvt] $ meretrix, nevěstka jtóaog -ov quantus, jak veliký noxafióg ó Üuvius, řeka noxr\qiQv tó calix, číše 7ioóg noóóg pes, noha jioáooui laboro 1, pracuji jiQCtvg -sľa -av, též noäog -ov mitis, mírný, krotký 7iQÍv antequam, dříve než jiQOßatov tó ovis, ovce TiQÓg cum acc. ad apud, k, u jiQOoaytaytf ij accessus, přístup TtQooóéxofiai accipio, přijímám jiQoaevxý fi oratio, modlitba jiQOoxóntu) irruo 3, biji do čeho Ttgoaxvvéo) adoro 1, klaním se nqoaninxíú irruo 3, obořuji se TiQOOJiOQEvoftai advenio 4, přicházím jiQÓoíúTiov tó facies, líce JiQonog 3, primus, první nqo(pr\Trig ô propheta, prorok TiTŮaig -oE(og fj ruina, pád ntcjxóg 3 pauper, chudý, žebrák tivXtj řj porta, brána jtvréáro/iai irr. exquiro 3, táži se tivq Tivqóg tó, ignis, oheň nioXiiú vendo 3, prodávám g£&év dictum, řečené (od km. qe, qí}T(úq) srov. (pytii. QÍ7iT(ú iacio 3, vrhám Qi'iyvvfu frango 3, lámu Qi]fia -fiatog tó verbum, slovo $vofiai (ěo-ůú)), eruo 3, libero 1, vytrhuji, osvobozuji adßßatov tó sabbatum, sobota oáQŠ ociqxóz fj caro, maso oaQÓo) verro, metu, zametám arifiEiov tó signum, znamení, zázrak aýfiEQov hodie, dnes; srov. fjfiéQa atTÍov tó cibus, pokrm; srov. ô oiTog obilí axoXióg 3 pravus, nerovný affŮQvt] ^ myrha, myrha aotpia fj sapientia, moudrost ooípóc 2 sapiens, moudrý OTiýXatov tó spelunca, jeskyně ojiEÍQa f} spira, Četa OJiEÍQú) semino, seji, rozsévám ojiéofia tó semen, simě otúóiov tó stadium, míra = 125 kroků OTavQÓg ó crux, křiž aravgóú) crucifigo 3, křižuji otíXXú) mitto, posílám OTEvóg 3 angustus, těsný OTÓfia -fíccTog tó ös, ústa CToé(pú) verto 3, točím av tu, ty; aov oov, tebe ooi aot, tobě ti aé OE, tebe tě ovyxaXéú) convoco, svolávám avfißovXiov tó consilium, rada ovfifiaQTvoéíú viz fiagTVQÉa) ovv cum dat. cum, s (kým); etiam cum gen I 61 ovváyo) congrego 1, sbírám ovvaycjyrj fj synagoga, sbor avvelórjmg -oEú>g ^ conscientia, svědomí ovvéQxofiai irr. convenio, scházím se oweod-ltú manduco cum aliquo, jím s někým ovvněfiJMů mitto cum aliquo, posílám s někým oäg je oýtfli salvo 1, zachraňuji acafta tó -fiatog corpus, tělo ocjTTJQiov tó salus, spása xcmuvóg 3 humilis, nízký temelvcoaig -oe&g fj humilitas, ponížení rátrú) ordino 1, řadím tátpog ô sepulchrum, hrob raxúg -£«a tax^ celer, rychlý; táxiora těxvov tó puer dítě teXí(ú finio 4, končím teXbvtúíú finio 4, končím, umírám téÁog tó finis, konec TÉooaQEg teooaoa quattuor, čtyři triÁxúVfjc, ô publicanus, celník Tld-tjßi pono, kladu tIxtíú irr. pário, rodím Tifiáo) honoro, ctím tíg, tí, quis? quid? kdo, co TOiavrog Toiaůtri toiovto viz totog TÓJiog ô locus, místo TÓaog -ov tantus, tak veliký TOOOVTOg Tooavrt] toaovTO, viz TÓaog tóte tunc, tehdy TQEig TQÍa třes, tři; tqioí{v) třem TQě7i(ú verto 3, obracím tQéqxú irr. alo 3, živím tqíxcú irr. curro, běžím xvyxávoi irr. fio, dosahuji HÓ(úq fióarog tó aqua, voda vióg ô filius, syn fyieíg vos, vy í/tó>f vás, #/í*f vám tfiäg vás imaxoviú subaudio, poslouchám imkq super, cum gen. nad, za koho; cum acc. nad, za kým {fOTEQéíú deest mihi, mám nedostatek {fyiorog altissimus, excelsus, nejvyšší; cfr. adv. ßtpi tiipog tó exaltatio, povýšeni áQayš -yyog 4j mons cavernosus, caverna, propast, jícen q>éQú> irr. fero, nesu, vedu tpEvya fugio, utíkám (pUfii dico, pravím tp&EÍQtú dissolvo, ruším, hubím (úxit,(ú illumino, osvěcuji %aíq(ú gaudeo, raduji se Zága ý gaudium, radost XÓQig -nog $ gratia, amor, láska 62 ZdQtopa to = zfyiS gratia, dar %eíq -QÓg 1} manus, ruka ZCtgoTovitú manus impono, ruce vzkládám Xtkác, -dóog 4i mille, tisíc %1/Uoi, at, a mille, tisíc XO(nd£(ú saturo 1, sytím, nasycuji XQáofiat utor, užívám XQÓvog ô tempus, čas XQI<>> ungo, maži X(úqí£(ú discedo 3, odstupuji yevôiú mentior, lhu tpevottjs ô mendax, lhář, lživý ifnjicupdo) attrectare, dotýkati se ipvx*l *} anima, duše &Qa 4j hora, hodina