(intermezzo AlfaBeta 2) [DEL: Cyril vstupuje do komnat Správců. Alfa skáče přes švihadlo, Beta sedí s nohama na stole a čte si nějaký komiks. Třeba u toho pokuřuje (pokud herní prostory dovolí). :DEL] Šotci zřejmě budou uklízet knihy po 2. dějství, do toho přichází Cyril a jako obvykle AB. Alfa má tentokrát Rubikovu kostku, Beta jojo. Také si prohodí místa. Cyril (uklání se): „Vaše Omnipotentní Pansofistva!“ [DEL: Beta :DEL] Alfa (protože měl skákat, mluvil zpočátku více Beta. Ale když se to s ohledem na jevištní možnosti předělalo na symetrické pojetí, mluví oba od začátku střídavě) : „Jak si vede náš host?“ Cyril: „Podle mých posledních zpráv vyšplhal na sloup v zahradách peripatetiků, kde následující informaci s ironií, výsměchem nebo podobně... nyní střídavě pláče a střídavě hází po občanech knihami.“ Beta: „Typické.“ Cyril: „Žádám o povolení ho sestřelit.“ Alfa ([DEL: přestane skákat :DEL] ): „Zamítnuto.“ Co to doplnit na: „Tvé stanovisko pauza je zamítnuto.“ (Otázka na Michala.) Beta: „Není to zcela neočekávaná reakce. Náš primitiv byl pověřen funkcí, jež přesahuje jeho maximální schopnosti.“ Alfa: „V tomto ohledu jeho supervize politováníhodně selhala.“ Až v tuto chvíli si opět přestanou hrát. Beta: „Ano.“ Alfa: „Jistě.“ Cyril: AB si opět začínají hrát. „Ale… Co tedy s ním?“ Alfa ([DEL: pomalu začne opět skákat přes švihadlo :DEL] ): „Primitiv se nikdy neosvědčí ve funkci, v níž bude nucen interagovat s osvícenými členy naší slavné Obce.“ Beta: „Je třeba nechat jej pracovat s lidmi stejné intelektuální úrovně.“ Cyril: „Ale kde seženeme někoho tak obdivuhodně pitomého?“ Podobně jako v Int 3 začnou obcházet v kroužku (jednou po směru, jednou proti směru hodinových ručiček) s gestem přemýšlení, tj. hra je opět přerušena. Alfa: „Spekulujme. Jaký je nejbližší dostupný ekvivalent barbara?“ Beta: „Stanovme kritérium. Co dělá primitiva primitivem?“ Cyril: „Nic nezná.“ Vyzkoušíme, zda bude působit jako vhodná komická vložka, když Cyril začne také rádobypřemýšlivě obcházet v kroužku. Alfa: „Nic neumí.“ Beta: „Nic nechápe.“ Cyril: „Nic neví!“ Alfa: „A kdo nic neví?“ Beta: „Ten, kdo se ještě nic nenaučil.“ Vyřešeno, začínají si zase hrát. Při zbývajících replikách dokončí otočku tak, aby byli čelem k divákům. Alfa: „Ergo - nejlepší volbou jsou malé děti. Ještě nedovinuté.“ Beta: „Nechť je vychovatelem pro nejmladší!“ Cyril: „Vykonám!“ Cyril je na odchodu, Správci jej ale zadrží Alfa: „Strážce?“ Cyril: „Ano, Vaše Nedozírná Sluncedárcovstva?“ Beta: „Nelze vyloučit, že ono tak žalostné pochybení v úsudku jeho opatrovnice mělo příčinu emocionálního charakteru. Na barbarovo další začlenění proto nadále dohlédneš ty sám.“ Cyril (zděšeně): „Já? Tedy, chci říct, ano, jistě, vykonám!“ Asi je třeba zase dodat Alfa: „Ano.“ Beta: Jistě.“, protože jinak by AB neodcházeli jako ti, kdo mají hlavní a poslední slovo. Cyril s velmi znechuceným výrazem ve tváři odchází 1:30 Další ukázka správcovské dedukce – což je rozvedeno a zdůrazněno, protože žádný dramatický děj zde není. Cyril více naznačuje své roztrpčení ze správcovského rozhodnutí, ale toto roztrpčení myslím nikdy nedospěje k nějakému posunu v jeho jednání či charakterové změně.