(intermezzo 5) Adam s Bohuslavem utíkají obcí. Kolem nich tančí šotci a stále přeskládávají scénu, chaos. Pro zvýšení dojmu zmatku a revoluční nepřehlednosti zkusíme vypustit blázny do ulic. Tedy – na konci V. 4. blázni využijí otevřených dveří za A. a B. a utečou mezi diváky. Gavagai či Zénón nasměrují sopipsistu a vyvedou nihilistu a Pé El. Nihilistu postaví někam doprostřed před pódium, Pé El možná bude posazen na zem a opřen o pódium. Gavagai si bude dělat svoje, Zénón bude obtěžovat diváky želvou a solipsista bude chodit do diváků podobně, jako chodil do zdi uvnitř. Občas může pro okolní diváky prohodit něco jako - „Neexistuje nic než mé představy!“ „Vy nejste, existuje pouze mé vědomí!“ To však bude vyžadovat odvahu těchto bláznů – nesmějí se před diváky stydět nebo se jich bát. Naopak – diváci by se měli bát jich! Nihilista zůstává bez hnutí na svém místě i po celé intermezzo. Stejně tak Pé El, který se může zmítat a řvát při každém dalším paradoxu. Až při zkoušení se ukáže, zda šotci přitančí před nebo po revolucionářích. A + B vyběhnou po levých schůdcích, zastaví se a: Adam: „Kudy?“ Bohuslav: „Tudy! Ať žije revoluce!“ Seběhnou dolů, oběhnou pódium k pravým schůdkům a nahoru. Adam: „Ať žije!“ Přibíhá strážce 1 – po levých schůdcích. A + B se snaží mu uniknout vpravo dozadu, ale S1 tam také směřuje. Strážce 1: Zastaví se přibližně na úrovni nihilisty, tj. asi uprostřed pódia, vytahuje zbraň. „Vy tam! Stát!“ Adam: „Bohuslave, tamhle! Kryjte se!“ Bohuslav se otáčí zády ke středu pódia a si zacpává uši Strážce 1: Míří zbraní na Adama, chytá jej za rukáv nebo nlěco. „Vy dva půjdete okamžitě se mnou!“ Adam: S nečekanou odvahou při pohledu do ústí zbraně: „Jo? A víte vy, kolik zrnek písku tvoří hromadu?“ Strážce 1 (sune se k zemi): „ÁÁáááárrghhh!“ Bohuslav: „Jdeme!“ Utíkají dál, dopředu k levým schůdkům, šotci tančí, přibíhá strážce 2, Adam jej chytá za límec, Bohuslav si zacpává uši. Případně S2 chvíli běží za nimi (na místě), pak A. zpomalí, tj. vrátí se zpět a: Adam: „Dovede Bůh stvořit kámen tak těžký, že jej neuzvedne? Co myslíte?“ Strážce 2 s kníkavým pištěním odcupitá ze scény, tj. jako by nestačil, běží pozpátku ze schůdků, Adam s Bohuslavem dál utíkají – doběhnou k pravým schůdkům, vbíhá strážce 3, Bohuslav si urychleně zacpává uši. Adam: „Princip bludného kruhu!“ Strážce 3 se ani nezastavuje a řítí se k zemi, nejlépe kotrmelcem – nebo jen seběhne po pravých schůdcích dolů a vzpamatovává se. Dvojice dále utíká, [DEL: najednou se jim do cesty připlete Eva :DEL] . Po levých schůdcích vyběhne Eva a běží na místě za nimi: Eva: Zadýchaně, snaží se je dohnat. „Adame! Všude vás hledám! Pořád musím myslet na to, co jste mi řekl!“ Adam: Adam zpomalí, tj. couvá a setkají se uprostřed. Zastaví. Zastaví i Bohuslav u pravých schůdků. „Evo! Jako na zavolanou!“ Bohuslav: „Proč stojíme? Tak ji sejměte a jde se!“ Eva (podezřívavě si jej prohlíží): „Prosím?“ Adam: „Kdepak! Ona půjde s námi!“ Ukáže směr kupředu k divákům, pobídne Bohuslava, možná vezme Evu za ruku a všichni se rozběhnou. Eva: „Co se to tu děje, Adame?“ Adam (nadšeně, vítězně mává levou pěstí, pravou rukou drží Evu): „Revoluce, Evo! Pryč s tyranií rozumu! Vrátíme lidskost tomuto světu!“ Eva: Chce se vysmeknout a utéct, Adam se musí v běhu k ní natáčet a pevně ji držet. Také Bohuslav otáčí hlavu a sleduje, co se děje. „To je šílenství!“ Adam: Při této replice zpomalují, tj. couvají dozadu a Bohuslav jim „utíká“. „Pojďte se mnou, Evo! Vymaňte se z toho bestiálního formalismu, buďte zase jednou člověk!“ Eva: „Adame…“ Oba zastaví (jsou už asi v polovině pódia z hlediska jeho hloubky), Bohuslav také zpomaluje. Adam: Chytá i svou levou rukou její pravou, mluví přesvědčivě, rozhodně, téměř vášnivě, nadšeně. „Já vím, že nejste šťastná! Pojďte se mnou a já vám ukážu lepší život!“ Bohuslav: Bohuslav také zpomaloval a ohlížel se dozadu, teď se otočí kupředu a zjistí, že už jsou u cíle. Zastaví. „Už jsme tady! Palác Správců!“ Adam: Opět zvedne levou, pustí Evu a s Bohuslavem odběhnou po levých schůdcích pryč. „Ať žije revoluce!“ Eva: Chvíli se jakoby rozhoduje, pak se rozběhne za nimi.„Adame, počkejte!“ Na toto „heslo“ se rychle vytratí herci představující blázny, tj. už nebudou hrát svou roli, ale prostě rychle zmizí do C32. Zároveň vyběhnou šotci a umístí lavice tak, aby na nich mohli AlfaBeťáci meditovat. Šotci zaujmou místo někde vzadu, zprava přicházejí Správci, zleva Cyril. Bohuslav s Adamem utíkají ze scény s Evou v patách, začíná poslední dějství.