II. 2.

Přicházejí ke stolu s knihami.

Adam: [DEL: „Kde?“ :DEL] Ano? Změna kvůli návaznosti na předchozí část.

Eva: „[DEL: Zde budete plnit svou funkci :DEL] . Jde ke stolu, položí si papíry, možná drží ruku na
nich. To je další věc, kterou v naší obci musíte mít – nikdo klepne rukou na stůl tu není bez
funkce, nikdo opět klepne tu není zbytečný.“


Adam: Popojde za ní, tj. přibližně do středu pódia. „Bez debaty!“

Eva: Poněkud chladně, úředně. „Vaším úkolem bude Možná by toto zařazení mohla ocitovat z materiálů
ve složce, ať u toho něco dělá… systematizace literárního materiálu a jeho redistribuce mezi
příslušné občany.“

Adam: „To mám být... knihovník?“

Eva (zavře složku, omluvně): „Zpravidla je občanovi přidělena funkce v raném dětství na základě
jeho předpokladů, ale u vás, chápejte...“

Adam: Přechází dopředu… „Paráda!“

Eva: „Prosím?“

Adam: a doleva, stojí poblíž levých schůdků. „Budu dispečerem na dálnici moudrosti! Věrozvěstem
vzdělání! Těm, kdož jsou závislí na vědění, budu dávat jejich dávku Descarta! Nietzscheho! A
Heideggera!“

Eva (překvapeně): „Koho?“

Adam: Stále nadšeně k divákům. „Umožním plynout koloběhu vědy! Ano!“ Přijde k Evě, tj. stojí vlevo
od levé lavice s knihami. Rozhodným tónem, nemůže se dočkat. „Kdy mohu začít a co přesně mám
dělat?“


Eva: „Začnete okamžitě – rozhodně, rezolutně, následně změní tón na povzbudivý – není to nic
složitého. Podívejte, systém je jednoduchý: Stojí za stolem s knihami, Adam bude vlevo od stolu.
Eva přejde do věcného rychlého vysvětlování, které musí osvícený člověk ihned pochopit, avšak Adam
– a také diváci – musí být naprosto zmaten. Položí ruku na hromádku několika (nejméně 5) knih: zde
jsou publikace, se kterými dnes budete pracovat (ukazuje na stůl). Je třeba je systematicky třídit
podle jejich obsahu, rozsahu, data vydání pauza a samozřejmě pořadí jejich odběru.“ Stihne-li to,
mohla by během toho tu hromádku roztřídit na několik hromádek menších, přičemž by jednu knihu dala
nejprve na jednu, pak s posledním kritériem na druhou hromádku – náznak byrokratické nejasnosti. To
bude náročné, Evy si to musejí nacvičit. V ideálním případě by to v jejich provedení vypadalo
podobně jako „skořápky“ a Adam by se ten zmatek snažil v předklonu sledovat.

Adam: Narovná se, trochu zvesela, rozhodně, jistě. „Ano.“

Eva: „Knihy, které k vám budou přicházet, jsou většinou předem označené. Vezme knihu a rychle ukáže
tři různá místa s označením. Některé jsou ovšem označené, že se teprve mají označit. Čtvrté místo…
To poznáte podle typu signatury.“ … a páté místo. Musí jít o zřetelně odlišná místa i při pohledu
z dálky a Evy zase musejí nacvičit rychlé nalezení všech 5 míst.

Adam: Kroutí hlavou podle toho, jak Eva obrací knihu. Už bez veselosti a rozhodnosti. „Ano.“

Eva: Během první věty vezme knihu odněkud ze země, ukáže Adamovi, a položí ji zřetelně jinam na
zemi.„Budou k vám chodit publikace z jiných redistribučních center, ty musíte řadit zvlášť.“

Adam: Pauza, Adam nestačí sledovat odkud kam. „Ano.“

Eva: Opět kniha odjinud ze země, položí ji na stůl. „… pokud ovšem nebudou určeny pro okamžitý
odběr, pak je neřadíte vůbec.“

Adam: Nejistota. „Ano?“

Eva: Během toho ukáže rychle několik z těch 5 míst, že tam opravdu nic není. „Knihy zcela bez
signatury jsou určeny k likvidaci, ty budete dávat semhle.“

Adam: Otře si rukou čelo, už trochu zoufale. „A-aha?“

Eva (vypadne ze své věcné pracovitosti a usměje se): „Ale co bych vám to všechno povídala, vždyť si
to můžete přečíst v instrukcích. Otevírá složky, vybírá… Zde.“ Podá ze svých složek Adamovi
lejstro.

Adam: „Děkuji.“ Hned se začte.

Eva: „A zde.“ další lejstro, vsune mu jej na to, které drží v rukou.

Adam: Neví, který papír dřív, drží bezradně každý v jedné ruce, váhá. „Ano.“

Eva: „Zde máte manuál.“ podává mu řádný štos knih ze stolu. Tj. další, dosud nedotčenou hromadu.
Těch knih bude potřeba hodně…

Adam: Lehce a krátce zaúpí. „Děkuji.“

Eva: „S dodatky.“ ohromné složky doposud schované pod stolem.

Adam: Poklesne v kolenou, zděšený výraz. „Ufff!“

Eva (zapátrá ve svých složkách): „A ještééé… toto.“ vyndá malinký kus papíru a přidá jej na hromadu

Adam: Zoufalý výraz. „Nrggh.“

Eva: Zavře svou složku. „Očekává se od vás, že budete znát obsah knih, které distribuujete. Pomalu
odchází kolem pravé strany stolu, tj. za svou levou rukou. Ve volném čase se věnujte četbě.“

Adam: Na místě, mírně se otáčí za odcházející Evou. „Nrggh!!“

Eva: Přejde asi do středu dopředu, podívá se na hodinky. „Po dvanácti hodinách začíná váš [DEL: čas
:DEL] na odpočinek. Pak vám budou přiděleny publikace na další den. Natočí se směrem k Adamovi.
Máte nějaké otázky?“

Adam (s jistými obtížemi se snaží přes hromadu knih dívat na Evu – když to fyzicky půjde, může
zkusit nejprve přes knihy, pak vedle nich): „Evo, Evo, moc vám děkuji za tuto příležitost. Eva si
jde pro složku, která zůstala na stole, takže zmizí z Adamova zorného pole. Uvidíte – Adam se nějak
natáčí, aby ji zase uviděl, že vás nezklamuúúúú.“ – Těžké knihy…

Eva (Tentokrát už ze složkou v pravé ruce odchází za svou pravou rukou, vedle Adama se zastaví a
položí mu svou levou na rameno a opět nadšeně): „Adame, budete zářným členem naší Obce, já jsem o
tom přesvědčena.“ Odchází.

V této pasáži vychází najevo příšerná byrokratizace a hyperintelektualizace života v Obci (což je
dramatický děj pasáže). Adam se seznamuje s tíhou takového života…