Charaktery:

Adam

Autor o něm píše: „...  nadšený idealista, vizionář, pseudointelektuál. Libuje si v patetických
proslovech...“

Tedy vyjadřuje:

·        nadšení, byť ne na základě promyšleného plánu – výrazná gesta radosti, očekávání trochu
samolibosti – ON přece odmítá tento zkažený svět, protože ON je hoden světa ovládaného rozumem

o   ovšem na to nemá, což se snaží zakrýt prázdnými řečmi a holedbáním – gesta musejí dát najevo,
že blafuje

·        posléze znechucení, zmar

Přitom nemá silný charakter, proto všechna gesta by měla být nedotažená, jakoby nejistá, bez výrazu
síly, rozplizlá.

Alfa + Beta

Musejí vyjádřit:

·        klidnost až bohorovnost, tj. nadřazenost – gesta šéfů, prezidentů atd.

·        intelektuální kvality – gesta přemýšlení, rozhodování

·        znuděnost

Všechna gesta (kromě případného sportu) budou velmi klidná, pomalá, sebejistá. Gesta jednoho a
druhého budou buď identická nebo se budou nějak doplňovat.

Cyril

Vděčná a jasná role.

Záporná postava. Agresivní a vznětlivý, músická výchova v jeho případě byla neúspěšná. Možná
ctižádostivý, určitě omezený, ale ve své práci sebejistý. Jen nerad couvá před rozhodnutím
nejvyšších. Autorova charakteristika: „Nerudný, podezíravý, škodolibý a nekompromisní.“

Musí tedy vyjádřit:

·        sebejistotu, suverenitu (ovšem založenou na omezenosti a konzervativnosti – vše je tak,
jak to má být, vše nové je zlo) – gesta strážníků, policistů

·        agresivitu a vznětlivost – např. gesta pistolníků; agresivitu samozřejmě vyjádří i slovně
a intonací

·        podezíravost, odstup – gesta obrany, odstupu, nedůvěry

V provedení gest se bude střídat klidná suverenita s rychlými gesty vznětlivosti.

Eva

Komplikovaná postava, protože na jedné straně vyjadřuje emoce, na druhé straně je vůči nim
uzavřená. To je možné zřejmě jen tak, že emoce se vztahují pouze k dobru obce, nikoli k vlastnímu
životu (autor: „ silný cit pro správnou věc“). Tedy i její vstřícnost vůči Adamovi znamená jen
naivní, idealistické nadšení z toho, že se někdo (kdokoli, stejně by uvítala i opici) chce přidat k
její nejlepší obci. Naopak Adamovy pokusy o osobní sblížení jsou pro ni nepochopitelné, a proto i
nepřípustné.

Musí vyjádřit:

·        nadšení pro obec – gesta by měla být podobná (ale „silnější“, protože ona je díky své
omezenosti silnější charakter) těm Adamovým

·        smysl pro povinnost – věcnost, přesnost, efektivita, strohost – žádná výrazná gesta,
prostě pracovitá a zodpovědná osoba

·        rezervovanost, citovou prázdnost, asexuálnost – rázné facky, které jako by ani nebyly
jejím vědomým rozhodnutím, nýbrž automatickým reflexem


Nakonec je to s ní asi trochu komplikovanější – jako by se nechávala Adamovým nadšením, jeho
emocionalitou aspoň trochu strhávat a jako by v ní také nějaké city klíčily. Ale – je především
občanka Obce, a proto všechny city v sobě potlačí. Přesto musejí Evy zahrát vnitřní boj a
rozpornost – přece jen se jí nějak matně zdá, že ten Adam má pravdu a že nechat se jím vést za ruku
by mohlo stát za to.

Tím více platí, že je to komplikovaná postava, asi nejkomplikovanější ze všech našich dosavadních
her. Díky tomu je to ale také herecky velmi vděčná postava, takž představitelkám nelze než závidět.
(A pak obdivovat jejich výkon:-).)

Bohuslav

Také složitá postava, i když ne tolik jak Eva. Na první pohled a poslech totiž působí dojmem velmi
sympatického rozumného muže, ve skutečnosti však je blázen, který se vidí na piedestálu vyhrazeném
pro Primum movens nebo aspoň pro AlfaBeťáky. Chce, aby se všechno dálo na chlup podle jeho příkazů.
Mnohem více mu záleží na moci, než na nějaké politické vizi. Kristýna a Michal tedy musejí
zdůraznit právě tyto póly – zdánlivá kultivovanost a skutečný fanatismus.

·        První z pólů bude vyjádřen sebevědomým (ruce založeny na prsou) a shovívavým výkladem,
ovšem s podezřivým úsměvem a až přehnaným klidem.

·        Druhý pól – strohý, fanatický výraz, naprostá uzavřenost ve svých představách (např.
autorův pokyn, že vůbec nereaguje na zásah želvou). Přísnost, rozkazovačnost, zamračení.