Das Ethische v TLP
PH0288 Tractatus logico-philosophicus
27. 4. 2010
Štěstí a etické (6.422, 6.43)
,,Stále znovu se vracím k tomu, že jednoduše šťastný život je dobrý,
nešťastný zlý. A když se nyní zeptám: ale proč mám žít právě šťastně, tak
se mi to jeví samo od sebe jako tautologické tázání; zdá se, že šťastný
život se odůvodňuje sám, že je to jediný správný život.
Toto všechno je v jistém smyslu hluboce tajemné! Je jasné, že etika se
nedá vyslovit!
Mohli bychom však říci: šťastný život se zdá v nějakém smyslu
harmoničtější než nešťastný. Ale v jakém?
Co je objektivním rysem šťastného, harmonického života? Tady je opět
jasné, žádný takový rys, který by se dal popsat, nemůže existovat.
Tento rys nemůže být fyzický, ale jenom metafyzický, transcendentní.
Etika je transcendentní." (TB 30. 7. 16)
a)
b)
c)
d)
e)
6.43: prostorová metafora změny
,,Krátce řečeno, svět se tím musí stát úplně jiným. Musí se zmenšit či zvětšit
jako celek."
Srov.: ,,Musí se takříkajíc zvětšit, anebo zmenšit jako celek. Jako
přistoupením nebo odpadnutím smyslu."
,,Sie muß sozusagen als Ganzes zunehmen oder abnehmen. Wie durch
Dazukommen oder Wegfallen eines Sinnes." (TB 5.7.16)
Štěstí, čas a smrt (§ 6.4311f.)
,,Kdo je šťastný, ten nemůže mít strach ze smrti.
Jen ten, kdo nežije v čase, ale v přítomnosti je šťastný.
Pro život v přítomnosti smrt neexistuje.
Smrt není událostí života. Není faktem světa.
Jestliže pod věčností nerozumíme nekonečné časové trvání, nýbrž
bezčasovost [Unzeitlichkeit], potom můžeme říci, že věčně žije ten, kdo žije v
přítomnosti.
Abych žil šťastně, musím být v souladu se světem. A právě toto znamená
[heißt], být šťastný`." (TB 8.7.16)
Ms.183_P.199.pdf
Ms.183_P.199diplomatic.pdf
Etické a smysl života (6.432)
,,Co vím o Bohu a účelu života?
Vím, že tento svět je.
Že v něm stojím jako moje oko v zorném poli.
Že je na něm něco problematické, co nazývám jeho smyslem.
Že život je svět.
Že moje vůle proniká svět.
Že moje vůle je dobrá nebo zlá.
Že dobro a zlo tedy nějak souvisí se smyslem světa.
Smysl života, tj. smysl světa, můžeme nazývat Bohem." (11.6.16)
,,Věřit v nějakého boha znamená rozumět otázce po smyslu života.
Věřit v nějakého boha znamená vědět, že fakty světa ještě nejsou všechno."
(TB 8.7.16)
,,Bída tohoto světa" a etické
(6.432)
,,Jak vůbec může být člověk šťastný, když přeci nemůže odvrátit bídu tohoto
světa?
Právě životem poznání.
Dobré svědomí je štěstí, které poskytuje život poznání.
Jen ten život je šťastný, který se dokáže zříct příjemností světa.
Všechny příjemnosti světa jsou jen přízní osudu." (TB 13.8.16)
Štěstí může spočívat pouze v subjektu, tzn. v poznání, že štěstí nelze
založit na faktech/věcech:
,,Učinit se nezávislým na světě ­ a tedy ho přeci je v jistém smyslu ovládnout
­ mohu jen tak, že se zřeknu vlivu na události." (TB 11.6.16)
Sub specie aeternitatis (6.45)
,,Umělecké dílo je předmět viděný sub specie aeternitatis; a dobrý život
je svět viděný sub specie aeternitatis. Toto je spojitost mezi uměním a etikou.
Obvyklý způsob nazírání vidí předměty jakoby z jejich středu, nazírání
sub specie aeternitatis zvenku." (TB 7.10.16)
,,Umělecký zázrak je, že něco existuje. Že existuje to, co existuje."
(TB 20.10.16)
,,Jen ten život je šťastný, který se dokáže zříct příjemností světa.
Všechny příjemnosti světa jsou jen přízní osudu." (TB 13.8.16)
Resumé: Já jako postoj subjektu ke světu ­ nositel etického ­ poznání:
nahodilost faktů x hodnota věčného ­ šťastný/harmonický/krásný život
TLP a přírodní věda
PH0288 Tractatus logico-philosophicus
27. 4. 2010
Věda: mezi empirií a logikou
Věda je pro W. vědou přírodní (fyzika, mechanika; 4.11, 6.53).
Jestliže je mimo logiku vše náhoda (6.53), pak je tu problém:
Logika je a priori (srov. 5.4731)
Empirie je a posteriori (5.634, 2.0271, 1.21)
Věda by pak byla pouhým popisem nahodilých empirických faktů. Věda ale
usiluje o formulaci obecných zákonů. Za jakých podmínek je to možné?
Svět lze popisovat různými způsoby, různými ,,systémy popisu světa".
Systémy se mohou lišit např. v jednoduchosti či přesnosti (6.431). Byť se
mohou lišit, musejí mít něco společného ­ musejí se moci vztahovat ke
světu, musí být vytvořené pomocí ,,logického aparátu" (6.342b, 6.3431).
Tak přeci jen vypovídají různě (a zároveň jednotně) o světě (6.3431).
Kritika vědy (6.37ff.): argument
1. Existuje pouze logická nutnost. (6.3)
2. Věda formuluje obecné zákony. (6.353f.)
a) Vědecké zákony mají ,,kauzální formu". (6.32, 6.321, 6.36)
b) Zákony této formy jsou smysluplné (srov. indukce: 6.31), nejsou to tedy
věty logiky.
3. Vědecké zákony neplatí nutně a universálně (6.371, 6.372, 6.52), neboť to
nejsou věty logiky.
Platí však: Je-li vědecký zákon smysluplnou větou, musí se týkat toho, co se může stát ­ co lze
popsat. W. tedy neodmítá kauzalitu a indukci zcela (pozor na 5.1361), odmítá pouze jejich nutnou
platnost (srov. 6.36311); stát se to může, není to ale nutné, a proto jisté (srov. 4.464).
W. tedy kritizuje (a) samozřejmé přijímání vědeckých zákonů jako (b) vysvětlení všech otázek
člověka (srov. 6.372, 6.52).
Srov. další souvislosti:
atomismus (fakty jsou navzájem nezávislé, 1.21, 5.135),
ne-nutnost kauzality je možností svobody vůle (5.1362), tedy etiky.