PŘEDNÁŠKA O ETICE Ludwig WITTGENSTEIN Než začnu mluvit o vlastním tématu, dovolte mi několik úvodních poznámek. Cítím, že budu mít velké obtíže sdělit vám své myšlenky, a myslím, že část těch obtíži lze umenšit, zmíním-Ii se vám o nich předem. První, kterou skoro ani zmiňoval nemusím, je ta. že angličtina není můj rodný jazyk a mému výrazivu tudíž často schází přesnost a jemnost, jež by při řeči o obtížném tématu byla žádoucí. Mohu vás jen požádal, abyste mi můj úkol usnadnili a snažili se dobrat toho, co míním, i přes prohřešky, jichž se budu stále dopouštěl na anglické gramatice. Jako druhou zmíním tu obtíž, že řada z vás nejspíš přišla na tuto mou přednášku s poněkud chybnými očekáváními. Abych vás v tomto ohledu navedl pravým směrem, řeknu několik slov o důvodu, proč jsem si vybral téma, jaké jsem si vybral: Když mne váš předchozí tajemník poctil žádostí, abych ve vaší společnosti proslovil přednášku, hned jsem si pomyslel, že to jistě udělám, a vzápělí. že když mám příležitost k vám promluvit, měl bych mluvil o něčem, co vám dychtím sdělit, a že nesmím tuto příležitost promarnit tím. že bych vám nabídl přednášku třeba o logice. Mluvím o promarnéní, protože abych vám vysvětlil nějakou vědeckou záležitost, potřebovali bysle celý kurs, a ne hodinovou "přednášku. Další možností by bylo nabídnout vám lo, čemu se říká populárně vědecká přednáška, tj. přednáška, jež vás má přiměl, abyste uvěřili, že rozumíte něčemu, čemu ve skutečnosti nerozumíte, a vyhovět něčemu, co je podle mne jednou z nejnižších tužeb moderních lidí, totiž povrchní zvědavosti na nejnovější vědecké objevy. Zamítl jsem lylo alternativy a rozhodl se promluvit k vám o tématu, jež má podle mne obecnou důležitost, v naději. Že vám to pomůže ujasnit si své myšlenky k němu (i kdybyste vůbec nesouhlasili s tím, co o něm řeknu). Má třetí a poslední obtíž se týká většiny delších filosofických přednášek a jde o to. že posluchač není s lo vidět zároveň cestu, po níž je veden, i cíl, k němuž ta cesta vede. Takže si bud' myslí: „Chápu vše, co říká, ale kam u všech všudy míří?'" nebo si myslí: „Vidím, kam míří, ale jak se tam chce u všech všudy dostat?" Mohu vás jen znovu požádat, abyste byli trpěliví a doufali. Že nakonec uvidíte cestu i to, kam vede. Začnu tedy. Mým tématem je, jak víte, etika a přeberu vysvětlení tohoto termínu, jež podal ve své knize Principia Ethica profesor Moore. ORGANON F 12 (2005), No. 1, 72 - 79 Copyright © Filozofický ústav SAV, Bratislava Přednáška o etice Ten říká: ..Etika je obecné zkoumání toho. co je dobré.*" Já budu termín etika používat v poněkud širším smyslu, vlastně ve smyslu, který zahrnuje lo. co je podle mne nejpodstasnejší částí toho. co se obecně nazývá estetikou. A abych vám pomohl nahlédnout pokud možno jasně, co pokládám za vlastní látku etiky, předložím vám několik více méně syno-nymních výrazů, z nichž každým lze nahradil uvedenou definici, a jejich výčtem chci dosáhnout účinku stejného druhu, jakého dosáhl Gallon. když na jednu desku sňal několik fotografií různých obličejů, aby získal obraz typických rysů, jež měly všechny společné. A tak jako bych vám tím, že vám ukáži takovou kolektivní fotografii, mohl umožnit nahlédnout, jaký je iřeba typický čínský obličej, tak také když pohlednete přes řadu synonym, jež vám předložím, dokážete, doufám, nahlédnout charakteristické rysy, jež mají všechny společné, což budou charakteristické rysy etiky. Takže, místo abych řekl: „Etika je zkoumání toho, co je dobré," jsem mohl říci, že etika je zkoumání, co je hodnotné, nebo co je skutečně důležité, nebo jsem mohl říci. že etika je zkoumání smyslu života, nebo toho. kvůli čemu stojí za to život žít, nebo zkoumání pravého způsobu života. Podle mne když se podíváte na všechny ty fráze, /ískále zhruba ideu, čeho se týká etika. První věc, kierá nás na všech lěch výrazech zarazí, je to, že se všechny vlastně používají ve dvou velmi různých smyslech. Budu jim říkat triviální nebo relativní smysl na jedné straně a etický nebo absolutní smysl na straně druhé. Když kupříkladu řeknu, že tohle je dobrá židle, znamená to. že ta židle slouží jistému předem danému účelu, a to slovo zde má význam, jen nakolik byl tento účel předem ustálen. Slovo dobrý v relativním smyslu vlastně znamená prostě dostávající jistému předem danému siandardu. Když tedy řekneme, že tenhle člověk je dobrý klavírista, míníme tím, že umí hrát skladby jistého stupně obtížnosti s jistým stupněm zručnosti. A podobné když řeknu, zeje pro mne důležité nenachladit se, míním tím, že nachlazení v mém životě vytváří jistá popsalelná narušení, a když řeknu, že tohle je ta pravá cesta, míním tím. že je to ta pravá cesta vzhledem k určitému cíli. Používají-li se tyto výrazy tímto způsobem, nepřinášejí žádné obtížné či hluboké problémy. Takto je však etika nepoužívá. Řekněme, že bych uměl hrát tenis, někdo z vás by mne viděl hrál a řekl by: ,.No, hraješ dost špatně." a já bych třeba odpověděl: „Vím. hraji špatné, ale vůbec nechci hrát lépe," všechno, co by ten druhý mohl říci. je: „Aha, pak je to v pořádku." Ale co kdybych někomu z vás řekl pošetilou lež, on by za mnou přišel, řekl: „Chováš se děsně." a já na to odpověděl: - 73 - Ludwig Wittgenstein „Vím, chovám se špatně, ale koneckonců se nechci vůbec choval lépe.'" mohl by pak říci: „Aha, pak je to v pořádku"? Jistě ne; řekl by: „Nu, měl by ses chtít chovat lépe." Zde máte absolutní hodnotový soud. zatímco v prvním případě šlo o relativní soud. Podstata tohoto rozdílu je zjevné tato: Každý soud relativní hodnoty je pouhé konstatování faktů, a lze mu tudíž dát takovou formu, že ztratí v/hled hodnotového soudu. Místo abych řekl: „Tohle je ta pravá cesta do Granehesteru." bych mohl právě tak říci: „Tohle je ta pravá cesta, po níž se máte dát. chcete-li dojít do Granehesteru v co nejkratším čase." „Tenhle člověk je dobrý běžec" prostě znamená, že uběhne určitý počet mil za určitý počet minut atd. A já bych rád zdůraznil, že všechny soudy relativní hodnoty sice lze ukázat coby pouhá konstatování faktů, ale žádné konstatování faktů nemůže být soudem absolutní hodnoty nebo takový soud implikovat. Vysvětlím to: Řekněme, že byste byli někým vševědoucím, kdo by tudíž znal všechny pohyby všech těles na světě, af živých či mrtvých, a znal by také všechny slávy všech lidských bytostí, které kdy žily -a řekněme, že by takový člověk zapsal vše, co by věděl, do velké knihy, jež by pak obsahovala celý popis světa. Co chci říct - ta kniha by neobsahovala nic. co bychom nazvali etickým soudem ani nic, co by takový soud logicky implikovalo. Samozřejmě by obsahovala všechny relativní hodnotové soudy a všechny pravdivé vědecké výroky a vlastně všechny pravdivé výroky, jež lze uvést. Všechny popsané fakty by ale jakoby stály na téže úrovni a právě tak stojí na téže úrovni i všechny výroky. Neexistují výroky, jež by byly v nějakém absolutním smyslu vznešené, důležité nebo triviální. Někteří z vás S lim snad budou souhlasit a připomene jim to Hamletova slova: „Nic není špatné nebo dobré samo o sobě. Záleží na tom. co si myslíme." Ale i to může vést k nedorozuměna. Z toho, co Hamlet říká, jakoby vyplývalo, že dobro a zlo sice nejsou kvality světa kolem nás, jsou však atributy stavů naší mysli. Mně však jde o to, že stav mysli, pokud jím míníme fakt. který můžeme popsat, není dobrý nebo zlý v žádném etickém smyslu. Přečteme-1 i si třeba v naší knize světa popis vraždy se všemi jejími fyzikálními a psychologickými detaily, nebude tento pouhý popis faktů obsahovat nic. co bychom nazvali etickým výrokem. Vražda bude na přesné stejné úrovni jako každá jiná událost, třeba pád kamene. Četba tohoto popisu nám samozřejmě muže způsobit bolest nebo vztek či jinou emocí, nebo se můžeme dočíst o bolesti či hněvu, jaké ta vražda způsobila jiným lidem, když se o ní doslechli, ale budou zde prostě - 74 - Přednáška o etice fakty, fakty a fakty, leč ani zbla etiky. A zde musím říci, že rozjímám-li. co by vlastně musela etika být zač, kdyby taková věda existovala, zdá se mi výsledek celkem očividný. Zdá se mi očividné, že nic, nač bychom kdy mohli pomyslel nebo co bychom napsali, by nebylo ono. Ze nemůžeme napsat vědeckou knihu, jejíž látka by byla sama sebou vznešená a nade všechny ostatní. Svůj pocit mohu popsat jen metaforicky: kdyby bylo možno napsat knihu o etice, jež by opravdu byla knihou o etice, lálo kniha by výbuchem zničila všechny ostatní knihy na světě. Naše slova, jak je užíváme ve vědě. jsou nádoby, jež jsou s to obsahovat a sdělovat jen význam a smysl, přirozený význam a smysl. Pokud vůbec nějaká etika je, pak je nadpřirozená a naše slova vyjádří jen fakty - jako čajový šálek udrží jen šálek vody, i kdybych na něj nalil celý galon. Řekl jsem, že co se týče faklů a výroků, je zde jen relativní hodnota a relativně dobré, pravé atd. Než půjdu dál. dovolte mi osvětlit to poměrně zřejmým příkladem. Ta pravá cesta je cesta, jež vede k arbitrárne předem určenému cíli. a všem nám je celkem jasné, že o pravé cestě nemá smysl mluvit bez vztahu k takovému předem určenému cíli. Podívejme se teď. co bychom mohli mínit výrazem: ,ja absolutně pravá cesia." Myslím, že by to byla cesta, kterou by se 5 logickou nutností musel dát každý, kdo by ji viděl, jinak by se musel styděl, že se po ní nepustil. A podobně, pokud je absolutně dobré po-psatelný stav včcí, byl by to takový stav, který by každý, nezávisle na svých choutkách a sklonech, nutně uskutečnil, nebo by se styděl, že tak neučinil. A já chci říci, že takový stav věcí je chiméra. Žádný stav věcí nemá sám o sobě to, co bych nazval donucovací mocí absolutního soudce. Co potom mají na mysli a co chtějí vyjádřit ti z nás. kteří jsou. jako já, slálc v pokušení používat výrazy jako „absolutné dobré", „absolutní hodnota" atd.? Nu, pokaždé když se pokouším si to ujasnit, přirozené si musím vyvolat případy, kdy bych jistě tylo výrazy použil, a jsem pak v situaci, v níž byste byli vy, kdybych vám přednášel třeba o psychologii potěšení. To. co byste pak udělali, by bylo to, že byste se snažili a vyvolali si několik typických situací, v nichž jste vždy cítili potěšení. Pokud byste totiž tu situaci drželi v mysli. vše. co bych řekl, by vám připadlo konkrétní a jakoby kontrolovatelné. Někdo by se třeba opřel o příklad počitku, jaký má, když jde na procházku za hezkého letního dne. A v této situaci jsem já. chci-li se myslí zaměřit na lo. co míním absolutní či etickou hodnotou. V mém případě se pak pokaždé stane, že se mi nabízí idea jednoho určitého zážitku, jenž je tak svým způsobem - 75 - Ludwig Wittgenstein mým zážitkem par excellence a z toho důvodu jej teď. když k vám mluvím, použiji jako svůj první a výchozí příklad. (Jak jsem už řekl. je lo naprosto osobní záležitost, pro někoho jiného by mohly být zřejmější jiné příklady.) Popíši ten zážitek, abych vás pokud možno přiměl vyvolal si stejné nebo podobné zážitky, abychom tak měli pro naše zkoumání nějaké východisko. Nejlepší způsob, jak ten zážitek popsat, je podle mne říci, že když jej mám, tasnu nad existencí světa. A pak mám sklon používal takové fráze jako .jak zvláštní, že něco existuje." nebo ,jak zvláštní, že existuje svět." Rovnou zmíním další zážitek, který také znám a s nímž by mohli být obeznámeni í další z vás: je to cosi, co bychom mohli nazvat zážitkem pocitu absolutního bezpečí. Míním tím ten stav mysli, kdy máme sklon říci: „Jsem v bezpečí, ať se stane cokoli, nic mi nemůže ublížit." S dovolením bych probral tyto zážitky, neboť podle mne vykazují právě ty charakteristiky, jež se pokoušíme si ujasnit. Především musím říci. že slovní výraz, který těmto zážitkům dáváme, je nesmysl! Říkám-li: „Žasnu nad existencí světa," používám jazyk pomýleně. Vysvětlím to: dává zcela dobry a jasný smysl říci. že žasnu nad tím. že se něco má tak a tak, všichni rozumíme tomu, co to znamená říci, že žasnu nad velikostí psa, který je větší než jakýkoli pes, kterého jsem kdy předtím viděl, nebo nad čímkoli, co je v obvyklém smyslu toho slova zvláštní. V každém takovém případě žasnu nad tím. že se má tak a lak něco. u čeho bych mohl pojmout, že se to tak a tak nemá- Žasnu nad velikostí toho psa, protože bych dokázal pojmout psa jiné. totiž běžné velikosti, nad níž bych nežasnul. Říci: „Žasnu nad tím. že se to má tak a tak.'* má smysl jedině tehdy, dokáži-li si představit, že se to tak nemá. V tomto smyslu lze žasnout třeba nad existencí nějakého domu. který vidíme a který jsme dlouho nenavštívili a představovali jsme si, že jej mezitím zbořili. Říkat, že žasnu nad existencí světa, však smysl nemá, protože si nemohu představit, že svět neexistuje. Mohl bych samozřejmě žasnout nad tím. že svět kolem mne je, jaký je. Kdybych měl ten zážitek třeba při pohledu na modré nebe. mohl bych žasnout nad tím, zeje nebe modré, v protikladu k tomu, kdy je zamračeno. Ale to na mysli nemám. Žasnu nad tím. že nebe je, ať uí je jakékoli. Mohli bychom být v pokušení říct, že to, nad čím žasnu, je tautologie, totiž, že žasnu nad trm. že nebe je modré nebo není modré. Avšak říkat, že žasneme nad tautologií, je právě nesmysl. A totéž se týká i druhého zážitku, jenž jsem zmínil, zážitku absolutního bezpečí. Všichni víme, co to v běžném životě znamená být v bezpečí. V bezpečí - 76 - Přednáška o etice jsem ve svém pokoji, když mne tam nemůže přejet omnibus. V bezpečí jsem. když jsem měl černý kašel, a už jej tudíž nemohu doslal. Být v bezpečí v podstatě znamená, že je fyzikálně nemožné, aby se mi staly určité věci. a ludíž je nesmysl říci, že jsem v bezpečí, ať se stane cokoli. I zde jde o pomýlené použití slova „bezpečí", jako byl první případ pomýleným použitím slov „existence" nebo „žasnout". A rád bych vám vštípil, že o jisté charakteristické pomýlené použití jazyka jde u všech etických a náboženských výrazů. Všechny ty výrazy na první pohled vypadají jako pouhá přirovnání. Vypadá to pak, že když používáme slovo pravý v etickém smyslu, to, co máme na mysli, sice není pravé v triviálním smyslu, ale je to něco podobného, a když říkáme: ,Je to dobrý chlapík." slovo dobrý zde sice neznamená to. co znamená ve větě: .Je to dobrý fotbalista," ale vypadá lo, že i zde je jakási podobnost. A když říkáme: „Ten člověk žil hodnotný život," nemíníme to ve stejném smyslu, jako kdybychom mluvili o nějakých hodnotných klenotech, ale vypadá lo, že je tu jakási analogie. Vypadá to, že všechny náboženské termíny se v tomto smyslu používají alegoricky či jako přirovnání. Když totiž mluvíme o Bohu a o tom, že všechno vidí, a když poklekáme a modlíme se k němu, všechny naše termíny a počiny vypadají jako součást vypracované alegorie, která ho reprezentuje jako lidskou bytost s velikou mocí, jejíž milost se snažíme získat atd. atd. Ale i tato alegorie popisuje zážitek, k němuž jsem právě odkazoval. Právě k prvnímu z nich totiž podle mne lidé odkazovali, když říkali, že Bůh stvořil svět; a zážitek absolutního bezpečí popisovala slova, že se cítíme bezpeční v rukou Božích. Třetím zážitkem stejného druhu je zážitek pocitu viny a ten zase popisuje fráze, že Bůh naše jednání neschvaluje. Vypadá to tedy, že v etickém a náboženském jazyce neustále používáme přirovnání. Přirovnání však musí být přirovnáním něčeho. A mohu-li nějaký fakt popsat přirovnáním, pak musím být také schopen přirovnání opustit a popsat fakty bez něj. Jakmile však zkusíme opustit přirovnání v našem případě a prostě formulovat fakty, jež za ním stojí, zjišťujeme. že žádné lakové fakty nejsou. A tak to, co se na první pohled jevilo jako přirovnání, teď vypadá jako pouhý nesmysl. Těm. kteří je zažili, Iřeba mně. připadá, že ony Iři zážilky. klcré jsem vám uvedl (a mohl bych přidat další), mají v nějakém smyslu niternou, absolutní hodnotu. Řeknu-li však, že jde o zážitky, pak jde zajisté o fakty; odehrály se tehdy a tehdy tam a tam. trvaly nějaký určitý čas, a lze je tudíž také popsat. A tak na základě loho. co jsem vám říkal před pár minutami. - 77 - Ludwig Wittgenstein musím připustit, zeje nesmysl říkat, že mají absolutní hodnotu. A ještě to vyostrím - řeknu: „Je paradoxní, aby to vypadalo, že nejaký zážitek, fakt, má nadpřirozenou hodnotu." Je zde ovšem způsob, jak bych mohl být v pokušeni se s tímto paradoxem vyrovnat. Nejprve bych znovu probral náš první zážitek úžasu nad existencí světa a popsal bych jej poněkud jinak; všichni víme. čemu by se v běžném životě říkalo zázrak. Očividné jde prosté o takovou událost, jakou jsme dosud nikdy nevideli. A řekněme, že by k takové události došlo. Vezměte si třeba případ, že by jednomu z vás najednou narostla lví hlava a začala by řvát Podle mých představ by jisté šlo o nadmíru zvláštní událost. Jakmile bychom se probrali z překvapení, navrhl bych sehnat doktora, vědecky ten případ vyšetřit a pokud by mu to neublížilo, byl bych pro, aby se provedla vivisekce. Kam by se ale poděl zázrak? Je totiž jasné, že když se na věc podíváme takto, všechno zázračné se ztratí: pokud lim termínem nemíníme jen to, že ten fakt zatím věda nevysvětlila, což ovšem znamená, že jsme prozatím nedokázali začlenit tento fakt mezi ostatní do vědeckého systému. To ukazuje, že je absurdní říkat: ..Věda prokázala, že žádné zázraky nejsou." Ve skutečnosti je to tak, že vědecký pohled na fakt není způsobem, jak se na něj dívat jako na zázrak. Ať si totiž představíte, jaký fakt chcete, není sám o sobě v absolutním smyslu toho termínu zázračný. Vidíme teď totiž, že jsme slovo „zázrak" používali v relativním i absolutním smyslu. Zážitek úžasu nad existencí světa teď popíši takto: je to zážitek vidění světa coby zázraku. Jsem v pokušení říci, že pravým výrazem v jazyce pro zázrak existence světa sice není žádný výrok v jazyce, ale je jím sama existence jazyka. Avšak co potom znamená byl si toho zázraku někdy vědom a někdy ne? Posunem výrazu pro zázračno od výrazu pomocí jazyka k výrazu existencíjazyka jsem totiž řekl jen to. že nemůžeme vyjádřit, co chceme vyjádřit, a že vše. co o absolutně zázračném říkáme, zůstává nesmyslem. Teď řadě z vás připadne odpověď na to vše zcela jasná. Řeknete: Nuže, jestliže nás jisté zážitky stále pokoušejí, abychom jim připisovali kvalitu, jíž říkáme absolutní nebo etická hodnota a důležitost, ukazuje to prostě tolik, že těmito slovy nesmysl nemíníme a že v posledku vše. co míníme, když říkáme, že nějaký zážitek má absolutní hodnotu, je zkrátka fakt jako každý jiný a že jde jen o to, že se nám zatím nepodařilo přijít na správnou logickou analýzu toho, co míníme svými etickými a náboženskými výrazy. PostavMi se proti mně toto, hned jasně, jakoby v záblesku světla, vidím nejen to. že žádný popis, který dokáži vy- - 78 - Přednáška o etice myslet, by nepopsal, co míním absolutní hodnotou, ale že bych dokonce každý signifikantní popis, který by kdo mohl navrhnout, odmítl už pro jeho signifikanci. To znamená: Vidím teď, že tyto nesmyslné výrazy nebyly nesmyslné proto, že jsem pro ně ještě nenašel správné výrazy, ale že jejich nesmyslnost je jejich samou podstatou. Vše. co jsem s nimi totiž chtěl provést, bylo vykročit ze světa a to znamená vykročit z platného jazyka. Celá má tendence a podle mne tendence všech lidí, kteří kdy zkusili zapsat či vyslovit etiku či náboženství, byla narážet na hranice jazyka. Tohle narážení na zdi naší klece je dokonale, absolutně beznadějné. Pokud etika vyrůstá z touhy říci něco o konečném smyslu života, absolutním dobru, o absolutně hodnotném, nemůže být vůbec vědou. To, co říká. v žádném smyslu nerozšiřuje naše poznání. Je ale dokladem jisté tendence v lidské mysli, kterou já osobně nedokáži hluboce nerespektovat a v životě bych ji nezesměšňoval. Z angličtiny přeložil Petr Gomhicek. PŘEKLADATELOVA POZNÁMKA Wittgenstein svou přednáíku proslovil v cambridgské Heretics Society 17. listopadu 1929 coby výklad pro laické publikum. Oním v úvodu zmínčným tajemníkem, který Wittgensteina pozval, byl první překladatel Traktátu do angličtiny C. K. Ogdcn. Přednáška nebyla za Wittgcnstcinova Života nikde publikována, zůstala v rukopise a strojopise. Vydal ji až Rush Rhees ve Philosophical Review 74 (1965), s. 3 - 12 a znovu byla přetištěna napr. v souboru menších Wittgcnstcinových textů Philosophical Occassions 1912-1951. eds. J. Klagge. A. Nordmann, Hacken. Indianapolis 1993. s. 36 - 44. Její český překlad vychází, pokud vím. poprvé zde, přestože údajně existuje rukopis staršího překladu. Pro zachování charakteru přednášky se nepřidávaly komentáře pod čarou. Hamlet (II. ii. 246n.) je citován v překladu Martina Hilského (W. Shakespeare. Hamlet, dánský princ, Torst, Praha 2001). I přes trvalejší význam etické problematiky pro Wittgensteina pro nás text přednášky zůstává asi jeho jediným relativně hotovým a uceleným autentickým vyjádřením k tématu. Zájemce o další Witlgensteinovy texty k tématu lze krom Traktátu a textů soukromějšího charakteru odkázat především na známý průvodní dopis k rukopisu Traktátu pro nakladatele Fickcra z podzimu 1919 {Briefe, Suhrkamp, Frank-furl am Main, 1980. s. 96), na autorem zapomenuté 7/ipisníky 1914-16, jejichž pro etiku relevantní část vyšla česky ve Filosofickém časopise ě. 5. 47 (1999), s. 793 -813. a hlavne na Friedrichem Waismannem zaznamenané rozhovory s členy Vídeňského kroužku, jež Wittgenstein vedl právě v době. kdy vznikla i naše přednáška [Ludwig Wittgenstein und der Wiener Kreis, Suhrkamp. Frankfurt am Main 1997). Ďakujeme redakcii časopisu Philosophical Review za láskavý súhlas s uverejnením prekladu Wittgcnstcinovcj prednášky. (Pozn. redakcie) - 79 - OBSAH STATE Kolman, V.: Logicismus a paradox (I)......................................................................1 Blecha, I.: Jazykové hry a předjazyková zkušenost ...........................................21 KVASZ, L.: Epistemologické otázky modernej fyziky ...........................................40 Schmidt, M.: Can Bundle Theory Explain Individuation? ....................................62 PREKLADY Wittgenstein, L.: Přednáška o etice...................................................................72 DIALÓGY - POLEMIKY Cmorej, P. - Kamhal, D. Zouhar, M.: Vlastné mená, ich sémantika a filozofické problémy (I)...................................................................................80 Švihran, J.: Heglovstvo a problém miery.............................................................95 ROZHĽADY SZOmolányi, J.: Filozofické otázky logiky (XI) ....................................................98 RECENZIE Raclavský, J.: M. Zouhar, Podoby referencie ..................................................112 Čakovská, B.: B. Russell, Filozofia logického atomizmu.................................116 MISCELANEÁ Studia Neoaristotetica..............................................................................................119 ♦ ♦ ♦ CONTENTS PAPERS KOLMAN, V.: Logicism and Paradox (I) ..................................................................... 1 Blecha, I.: Language Games and Pre-Linguistic Experience..............................21 Kvasz . L.: Epistemological Questions of Modern Physics....................................40 Schmidt, M.: Can Bundle Theory Explain Individuation? ....................................62 TRANSLATIONS Wittgenstein, L.: Lecture on Ethics....................................................................TL DIALOGUES - POLEMICS Cmorej, P. - Kamhal, D. Zouhar, M.: Proper Names, Their Semantics, and Philosophical Problems (I)............................................80 Švihran, J.: Hegelianism and the Problem of Measurement.............................95 VIEWS SZOmolányi, J.: Philosophical Questions of Logic (XI).......................................98 REVIEWS Raclavský, J.: M. Zouhar, Podoby referencie ..................................................112 Čakovská, B.: B. Russell, Filozofia logického atomizmu.................................116 MISCELLANEA Studia Neoaristotelica..............................................................................................119 ■ ORGANON F Ročník xii 2005 ČÍSLO 1