Poruchy psychického vývoje Seminář z Vývojové psychologie I Vyberte a popište jednu z psychických poruch objevujících se v dětském věku: F80-F89 Poruchy psychického vývoje F90-F98 Poruchy chování a emocí Nesoustřeďte se jen na klinický obraz popsaný v MKN, zkuste z různých informačních zdrojů (i-net, časopisy, apod.) vyhledat zajímavosti o daném tématu (poruše): nové přístupy, výzkumy, teorie, terapie atd. Případně se zaměřit na něco, co Vás zaujalo. Literatura: Základní · Říčan, P., Krejčířová, D. (1997). Dětská klinická psychologie. 3. Vyd., Praha: Grada. · Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D., Vágnerová, M. (2001). Psychodignostika dětí a dospívajících. Praha: Portál · J. Švancara (1982). Poruchy psychického vývoje. Brno: FF UJEP. · Zvolský a kol. (2001). Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum. · Cyril Höschl, Jan Libiger, Jaromír Švestka (eds.). (2004), Psychiatrie. 2. vyd. - Praha: Tigis, 2004. Vymezení: -poruchy, které se projevují poruchou vývoje psychických funkcí -může jít o primární poruchu -nebo o sekundární poruchu následkem somatického onemocnění nebo vliv sociálních vlivů s prostředí -porucha určité psychické funkce se promítá do fungování člověka v rámci určitého systému ,mohou se tedy projevit i v poruše dalších psychických funkcí -je třeba chápat člověka jako bio-psycho-sociální(-spirituální) jednotu, která funguje v určitém prostředí -porucha vývoje-jak ji vymezit-odchylka od normy a) širší vymezení-např. Švancara (1982), Krejčířová (1997)-vymezuje různé poruchy v dětství, které se projevují v psychice dítěte: -k základním předpokladům vymezení patří vymezení normality -normy vývojové: statistická kritéria (např.intelekt), funkční (např. řeč), ideální (např. sociální chování) -na pomezí patopsychologie a psychopatologie b) užší: v rámci MKN-10 (1992)-dvě diagnostické skupiny psychických poruch v dětství: poruchy psychického vývoje a poruchy chování a emocí Poruchy psychického vývoje -začínají vždy v útlém dětství, -souvisejí se zráním CNS -jejich průběh je stálý bez remisí a relapsů -role genetických faktorů, častější u chlapců -postižení se s věkem vytrácí, ale v dospělosti mohou přetrvávat rezidua nebo sekundární poruchy vzniklé sociálními a výukovými komplikacemi (jako důsledek reakce okolí a školy na vývojovou poruchu dítěte. Typy vývojových poruch -pokud si stanovíme přiměřenou vývojovou linii, můžeme si stanovit odchylky od této linie a) kvantitativní poruchy vývoje -osobnost zůstává v klasické vývojové cestě · reatrdace-opoždění vývoje (x odlišit od omezení vývoje-manko vývoje nemá být dohnáno) · stagnace-předčasná zástava vývoje (může/nemusí být reparbilní) · regrese-návrat na nižší vývojovou úroveň (různé příčiny, hospitalizace, narození sourozence) · předčasní progrese-nežádoucí urychlení vývoje (např. pubertas praecox). I nejpříznivějších případech je jakékoliv urychlení vývoje vždy parciální a je riskantní pro vývoj osobnosti, neboť není jednoduché kompenzovat vývojovou disharmonii, která takto vzniká. b) kvalitativní vývojové poruchy -osobnost vybočuje z klasické vývojové cesty -vzniká: aktualizací dědičné/vrozené vlohy při větší/menší spoluúčasti vlivů prostředí (výrazné psychosexuální anomálie a velmi často při vzniku závažných duševních onemocnění dětského věku. výsledek tranzitorní krize, jež se z nějakých důvodů abnormálně vyhrotila (patický vývoj puberty, kdy může dojít ke zvýraznění osobnostních anomálií Rozeznání vývojové zákonitosti vývojové poruchy-význam pro nápravu Faktory ovlivňující psychický vývoj Biologické Psychosociální Vlivy prostředí Související pojmy Změny psychických procesů vlivem nemoci -jak se nemoc odráží v psychickém vývoji dítěte. Různá onemocnění mohou mít stejný efekt v psychickém vývoji. -změny kvantitativní (ubývání x přibývání) změny hyperaktivní-překročení premorbidních charakteristik změny hypoaktivní-snížení, omezení nebo ochuzení premorbidních charakteristik -změny kvalitativní (změna struktury osobnosti), heterotypické-podstatné změny dílčích procesů a změny integrace osobnosti Symptom(z řeckého znak, příznak)-projev, chování, stav, zp.prožívání, který svědčí o poruchách funkcí, orgánů nebo narušených psychickcých procesech nebo vlastnostech Senzitivita x specificita Syndrom (dromos, řecky běh)-klastr symptomů, které jsou ukazatelem určité patologické kategorie Diagnóza (z řec. Rozlišování rozpoznání) -výpověď o výsledku vyšetřování abnormního chování, poruchy nebo nemoci , jednoznačně určuje stav vyšetřovaného jedince v rámci určitého vztahového systému, vyjadřuje podmínky a příčiny, které vedly k tvorbě příznaků a stanoví prognózu a naznačuje opatření ve prospěch vyšetřovaného jedince. Přehled poruch psychického vývoje Užší vymezení: MKN-10 Širší vymezení-patologie v dětském věku Poruchy psychického vývoje podle MKN-10 F80 specifické vývojové poruchy řeči a jazyka -narušení normálního způsobu osvojování řeči již od raného vývoje, x aniž jsou přítomny: faktory poruchy senzorických funkcí, podnětová deprivace, mentální retardace a neurologické poruchy (získané poruchy) Vývoj řeči: norma F80.0 Specifická porucha artikulace řeči -podmíněna poruchou orální motoriky (důsl. opožděného vývoje řeči nebo jeho deviace) -KO: dominance těžkých artikulačních problémů (vynechávání, komolení zvuků,. Nonverbální inteligence je v mezích normy. Odchylka výrazně přesahuje vývojová stadia řeči. Dítě žije v prostředí, které mu poskytuje dostatek podnětů k rozvoji. X sekundární dysartrie: u dětí s celkovým motorickým postižením nebo jiným typem neurologického onemocnění Dyslalie-Patlavost-dítě vyslovuje chybně jednu nebo více hlásek (tvořena na jiném místě, jiným způsobem nebo nahrazena jinou hláskou) Norma: do 4-5 let(fyziol. projev, upravuje se spontánně) -úprava: logopedie -čistá x současně s např. fonologickou poruchou (spíše vývojová dysfázie) formy dyslalie: rotacismus, rotacismus bohemicus (r, ř) sigmatismus-porucha artikulace sykavek ostatní poruchy souhlásek: kapacismus (k), gamacismus (g), lamdacismus (l) porucha artikulace samohlásek-např. měkčení dvojhlásek au, ou specifické poruchy řeči-spojené se specifickými poruchami učení v českém jazyce artikulační neobratnost-dítě vyslovuje všechny jednotlivé hlásky správně, ale chybná je artikulace u obtížných slov-souhláskové shluky specifické asimilace-nevysl.správně slova, kde jsou současně tvrdé i měkké slabiky (špačci) Vývojová dysfázie -porucha osvojování mluvené řeči, vývoj řeči je závažně opožděn v některých jejích aspektech -poruchou vyšších psychických funkcí -nejasné příčiny, hypoteticky: opožděné zrání mozku, inadekvátní řečová stimulace, lehké periferní poruchy sluchu -během školního věku se řeč většinou rozvine a nemusí být nápadná ve verbalizaci, ale v poruchách čtení a psaní, verbální IQ výrazně nižší oproti neverbálnímu .1 Expresivní porucha řeči -zpočátku se řeč rozvíjí normálně (broukání a slabičné žvatlání) a dítě má zájem o komunikaci. Slovní zásoba se však dlouho nerozšiřuje, ještě ve dvou letech neumí jednotlivá slova, je opožděno vytváření větných celků. Později je slov. zásoba malá, vynechá předložky a předpony, obtíže ve skloňování podstatných jmen. Mimika, gestika a neverbální komunikace jsou o to bohatší. X opožděný vývoj řeči-kol třetího roku narůstá slov zásoba rychleji, řeč normalizuje a nevykazuje žádné kvalitativní odchylky . 2 receptivní porucha řeči -neschopnost reagovat na běžná slova, porozumět jednoduchým instrukcím kolem dvou let, později se objevují potíže v gramatických strukturách. -první známkou je opět nedostatečný rozvoj aktivní řeči (ve 2. a 3. roce se děti ještě dobře orientují neverbálně, proto nemusí být nápadné). Častější poruchy učení. -často bývá spojené se zvýšenou plachostí a citlivostí, touha po kontaktu s vrstevníky je zachována -přítomny i kognitivní problémy, které jsou také důsledkem chybějícího nebo nedostatečně rozv.slovního porozumění (často vázne rozvoj abstraktního a symbolického myšlení) Dysfázie smíšené-porozumění je pouze lehce oslabeno, výrazná je diskrepance mezi úrovní expresivní a receptivní Nejčastější diskrepance: a) úroveň porozumění řeči a aktivní mluvení b) rel,. dobrá slovní zásoba a špatní srozumitelnost řeči c) slovní zásoba a gramatický vývoj d) slovník a pragmatické užití řeči e) verbální schopnost a vybavování slov f) zpracování řeči a neřečových zvuků . 3 Získaná afázie s epilepsií-Landau-Klefnerův syndrom -dítě, kt. se zprvu vyvíjelo norm. Začne ztrácet expresivní a receptivní složky řeči (3.-7.r., ztráta Ř během několika měsíců, přibývají paroxysm.abnormity) -předpoklad etiologie (důsledek místní hypometabolické encefalopatie způsobené epi výboji, zejména v oblasti F a T laloku). . 8 Jiné vývojové poruchy řeči nebo jazyka -šišlání . 9 Vývojová porucha řeči nebo jazyka nespecifikovaná Další narušení řečového projevu-jiná etiologie (smíšené poruchy chování a emocí) -koktavost (balbuties) (Neurotický projev, uvádějí se ale i mozkové léze a faktory genetické, často smíšené faktory) Vzniká v obd. Rychlého rozvoje řeči mezi 3.-5. Rokem, další vrchol: 6-7. Rok. (v normě se vyskytuje jako přirozená součást vývaoje 3-3,5 roku, fyziologická iterace-1/3 předškolních dětí-spontánně se upravuje, ale může se stát rizikovým faktorem. Mizí do 3-6 m. -narušena je plynulost řeči při jinak normálních schopnostech expresivních a receptivních. Problém je v organizaci plánu řečového výstupu. Nejčastěji na počátku promluvy nebo slova - porucha koordinace svalů, které se zúčastňují mluvení-2 vyhraněné formy: a) převažují artikulační tony (m-m-maminka) b) převažují artikulační klony (ma-ma-maminka) c) případy s oběma typy -mohou se objevit bezděčné souhyby v mimice a pantomimice (podobné tikům) nebo v pozdějším věku tzv. embolofráze (totiž, říkám, žeano) -může docházet k logofobii, čímž se stupňují artikulační tony a klony, vede k narušení sociální komunikace jedince -brebtavost (tumultus sermonis) -nadměrně rychlá a méně srozumitelná řeč, obv. hyperaktivních jedinců. Řeč je neplynulá, ale bez opakování a zadrhávání, dítě vyráží rychlá, ale nerytmický proud řeči, často se přeříkává, artikulace se stává nezřetelnou a řeč je pro okolí obtížně srozumitelná -etiologie-biologické a psychosociální faktory a sekundární emoční a sociální důsledky poruchy -přechodně lze zlepšit volní kontrolou -problémem je, že si ji někdy jedinci neuvědomují-což může vést ke zhoršenému porozum. v komun. Elektivní mutismus-porucha sociálních vztahů, nejde o poruchu řeči, ale jejího používání F81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností -zahrnují poruchy osvojování školních dovedností, které nejsou způsobeny výukovým zanedbáním nebo mentální retardací, postižením zraku, sluchu nebo motoriky. Projevují se od počátku školní docházky a jsou výrazně odlišné od běžných školních obtíží. -vznikají jako důsledek dílčích dysfunkcí, potřebných pro osvojení výukových dovedností. Je třeba specifikovat tyto dílčí dysfce, kt se na jejím vzniku podílejí (podrobná diagnostika) F81.0 Specifická porucha čtení-dyslexie -specifická řečová porucha, která se vyznačuje potížemi při dekódování jednotlivých slov odrážejícím obvykle nedostatečnou schopnost fonologického zpracování -3% českých dětí -etiologie různorodá. Organický základ (drobná postižení různých oblastí mozku, vent. Poruchy koordinace a integrace těchto fcí . Důsl.-omezení rozvoje dílčích kompetencí, vede k narušení jejich komplexního využití. Obvykle: změny na rozhraní T a P laloku). -dg.-komplexní posouzení struktury všech schopností a dovedností dítěte -posouzení úrovně schopností, které se podílejí na čtení: poruchy zrakové percepce zraková diferenciace, analýza a syntéza: p x b, b x d)-konstanta vnímání (totožnost objektu lze rozeznat bez ohledu na úhel pohledu, pomalost zrakového vnímání, problém-geometrické a verbál. obrazce-jiná číst mozku) porucha sekvenční percepce-porucha analýzy a syntézy, chybná lokalizace písmen záměnou jejich pořadí snížená citlivost na kontrast a pomalejší zrakové vnímání poruchy sluchové percepce rozlišování různých hlásek a slabik narušení časové posloupnosti sluchové percepce porucha smyslu pro rytmus poruchy pozornosti a pamětí poruchy vizuální pozornosti a paměti porucha fonologické pozornosti a paměti motorické potíže narušená koordinace očních pohybů porucha motoriky mluvidel (artikulační neobratnost, specifická asimilace) poruchy koordinace pohybů horních končetin poruchy koordinace a integrace jednotlivých funkcí porucha laterality (extrémy v míře vyhranění nebo zkřížená lat., porucha fonologické integrace-potíže při spojení vizuální podoby písmene a znění hlásek porucha v sémanticko-lexikální oblasti-nedostatek lingvistického porozumění .1 Specifická porucha psaní -dysgrafie-porucha grafomotorického projevu. Nedovedou správně napodobit tvary písmen, vynechávají některé jejich detaily, event. jiné přidávají, jejich písmo je neupravené. Etiologie-porucha senzomotorické koordinace a manuální neobratnost, někdy spojená s poruchami zrakové percepce. Při těžké (jedna z variant dyspraxie): porucha kinestetické a názorné paměti. Dysgrafické potíže může zhoršovat zbrklost, impulzivita a celková hyperkativita -dysortografie-specifická porucha pravopisu. Neschopnost se naučit gramaticky správně písemně vyjadřovat, přestože má dítě přiměřené rozumové schopnosti, přiměřenou výukovou stimulaci -omezená citlivost pro jazyk. -typické chyby (tendence zaměňovat tvarově nebo zvukově podobná písmena, resp. zaměňovat slabiky a celá slova, problémy v užívání gramatických pravidel-skloňování, časování, nesprávné tvary, nepřesný slovosled ve větě, těžkopádné a velmi zjednodušené formulace, při těžkých: nedovede odlišit hranice jednotlivých slov) -často ve spojení s dyslexií a s dysgrafií dílčí příznaky: porucha sluchové percepce porucha fonologické integrace schopnost správně vnímat a reprodukovat rytmus porucha koordinace senzomotorických a kognitivních funkcí porucha jazykových schopností . 2 Specifická porucha počítání Dysklakulie-neschopnost naučit se počítat, přestože celková int. je alespoň v pásmu široké normy a je vyuč. obvyklým způsobem. Taková porucha narušuje rozvoj základních početních dovedností. Matematické schopnosti-specifická součást inteligence -4 zákl. kategorie( zpracování čísel, paměť pro čísla, matematické dovednosti a matematické uvažování) -etiologie-deficit dílčích funkcí a nebo jejich koordinace . 3 Smíšení porucha školních dovedností -společný výskyt dysgrafie, dyslexie nebo dyskalkulie -poměrně časté . 8 Jiná vývojová porucha školních dovedností . 9 vývojová porucha školních dovedností nespecifikovaná F82 Specifická vývojová porucha motorických funkcí -postižení vývoje motorické koordinace -zpomalení vývoje jemné motoriky-dítě se obtížně učí zavazovat si tkaničky, zapínat knoflíky -porucha hrubé motoriky se projevuje neobratností při pohybových hrách, zakopáváním při chůzi (Vliv na zařazení v kolektivu vrstevníků) -souhrn těchto poruch se nazývá „syndrom neobratného dítěte“, dříve byl diagnostikován v rámci LMD F83 Smíšené specifické vývojové poruchy F84 Pervazivní vývojové poruchy -všepronikající -těžké vývojové poruchy, které mají svůj počátek v raném dětství (projevy od narození nebo v batolecím nebo předškolním věku) - etiol-v souč. se předpokl. Orgnaic./biol. - Narušeno především utváření sociálních vztahů a schopnost komunikace. - Obtíže jsou tak závažné, že se promítají do celého života dětí F84.0 Dětský autismus -objevuje se již před 3.rokem věku dítěte -charakteristická triáda: kvalitativní porucha reciprokých sociálních interakcí (jakoby neodlišovaly živé a neživí, s lidmi zacházejí jako s věcmi, až aktivně se brání očnímu kontaktu, neumí se s rodiči mazlit, nevyžadují přítomnost druhých. Důvodem negativní reakce na odpoutání od matky je odpor ke změně. Nejsou schopny skutečné reciprocity, protože nechápou pocity a potřeby druhých osob. U lehčích forem později snaha o navázání přátelství) Porucha řeči a komunikace-globální selhávání ve všech komunikačních modalitách (i preverbální interakční dovednosti)-vázne nápodoba, špatné sociální načasování, řeč se nerozvíjí. Pokud se rozvíjí řeč, může být slovní zásoba velmi bohatá, ale řeč nepoužívají ke komunikaci-četné nápadnosti (např. tzv. odložené echolalie, záměny zájmen, zvláštní intonace i tón hlasu a další kvalitativní abnormity). Odpor ke změně, rigidita a nepružnost myšlenkových procesů-brání se změně v děnní rutině i běžném prostředí a dodržují přesné ustálené dodržování rituálů. Hra je stereotypní, rigidní, hru nahrazují autostimulační automatismy -dříve-pouze Kannerův infantilní autismus, nyní i ostatní formy autistického syndromu v dětství -další zvláštnosti či přidružené poruchy: porucha pozornosti, hyperaktivita, porucha pozornosti, emoční poruchy, úzkostné reakce až katastrofického charakteru -nerovnoměrnost vývoje: pohybově obratné, dobrá prostorová orientace zraková a prostorová paměť. Dyspraktické potíže (při použití osvojených schémat v nových kontextech) -emoční labilita, afektivní výbuchy, někdy tendence k sebepoškozování -často komorbidita: s MR, epi, neléčená fenylketonurie aj.) -příčiny: různé hypotézy-genetické příčiny, organické postižení mozku prenatální nebo perinatální etiologie. Z psychologického hlediska-chybění nebo poškození vrozené protosociální orientace a dispozice pro vnímání a prožívání intersubjektivity ( .1 Atypický autismus -liší se dobou vzniku (zjevné až po 3.roce) nebo chybění jednoho nebo dvou základních kritérií a nesplňuje kritéria pro ostatní do této skupiny zařazené diagnostické kategorie -nejčastěji děti s těžkou MR, kde se nemohou vzhledem k nízké úrovni fungování projevit specifické dysfce dle MKN: i děti se sémantickou-pragmatickou poruchou řeči a některé vysoce fungující děti s neúplně vyjádřeným autistickým syndromem a lepší prognózou . 2 Rettův syndrom -neurovývojová porucha neznámé etiologie. Syndrom postihuje převážně dívky. -zpočátku podobné autismu nebo desintegrační poruše -vývoj bývá 6 m. normální, poté dochází k zpomalení a k regresu -dítě ztrácí zájem o sociální kontakt, po té se však soc. zájem obnovuje. Dominuje porucha řeči (nerozvíjí se nebo postupní nebo úplná ztráta -ztráta schopnosti fčního užití rukou (zaměstnány stereotypními mycími pohyby) -zpomalený růst hlavičky, progresivní zhoršování jemné motoriky, kostní abnormity. -prognóza nepříznivá a je spojena s omezením délky života . 3 Jiná dětská desintegrační porucha -předchází stadium normálního vývoje a pak následuje ztráta získaných dovedností v oblasti komunikační, přidružují se odchylky sociální interakce, ztráta řeči, jazyka, někdy se onemocnění zastaví či mírně zlepší. Výsledkem je těžká MR -triáda příznaků: není přítomno organické onemocnění porucha komunikace a sociální interakce je autistického typu po ztrátě dovedností může dojít k jejich částečné obnově -dřívější názvy: infantilní demence, Hellerův syndrom, Mahlerové symbiotická psychóza . 4 Hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby . 5 Aspergerův syndrom -převážně u chlapců. -podobné příznaky jako autismus (porucha sociální interakce a komunikace-chybí reicprocita-poruchy neverbální komunikace, stereotypní zájmy, obliba neměnných a někdy i bizarních činností). -od autismu se liší nepřítomností těžké poruchy řeči (podmínkou je, aby raný vývoj Ř nebyl postižen těžce (tj. dítě má ve dvou letech mít alespoň jednotlivá slova ve 3 alespoň krátké komunikačně užívané věty). Mírné opoždění však není vyloučeno. V pozdějším věku však patří řeč spíše k silným stránkám dítěte, může být artikulačně dokonalá, nápadné jsou však poruchy pragmatické-zejména odchylky intonace a hlasitosti, řeč je repetitivní a často formálně pedantická. (ml: chudá verbalizace, st: překotná a nepřizpůsobení kontextu, dítě hovoří v dlouhých monolozích o svém vlastním zájmu, často i zdánlivě nekoherentně, nebere ohled na reakce a zájmy posluchače. ) -etiol.-větší roli hrají faktory hereditární -inteligence bývá v normě, myšlení málo flexibilní, obtíže porozumění a rozvoje abstrakce (chápou řeč a metafory zcela doslovně, nerozumějí slovním hříčkám) -neobvykle intenzivní a úzké zájmy. Většinou neodlišují podstatné info, vše je pro ně velmi důležité . 8 Jiné pervazivní vývojové poruchy . 9 Pervazivní vývojová porucha F88 Jiné poruchy psychického vývoje F89 Neurčená porucha psychického vývoje F80 specifické vývojové poruchy řeči a jazyka F80.0 Specifická porucha artikulace řeči .1 Expresivní porucha řeči . 2 receptivní porucha řeči . 3 Získaná afazie s epilepsií-Landau-Klefnerův syndrom . 8 jiné vývojové poruchy řeči nebo jazyka . 9 Vývojová porucha řeči nebo jazyka nespecifikovaná F81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností F81.0 Specifická porucha čtení .1 Specifická porucha psaní a výslovnosti . 2 Specifická porucha počítání . 3 Smíšení porucha školních dovedností . 8 Jiná vývojová porucha školních dovedností . 9 vývojová porucha školních dovedností nespecifikovaná F82 Specifická vývojová porucha motorických funkcí F83 Smíšené specifické vývojové poruchy F84 Pervazivní vývojové poruchy F84.0 Dětský autismus .1 Atypický autismus . 2 Rettův syndrom . 3 Jiná dětská desintegrační porucha . 4 Hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby . 5 Aspergerův syndrom . 8 Jiné pervazivní vývojové poruchy . 9 Pervazivní vývojová porucha F88 Jiné poruchy psychického vývoje F89 Neurčená porucha psychického vývoje Lehká mozková dysfunkce Šturma (in Říčan, Krejčířová, 1997, s. 129-130): ,,Syndrom lehké mozkové dysfunkce se vztahuje na děti téměř průměrné, průměrné nebo nadprůměrné obecné inteligence s určitými poruchami učení či chování, v rozsahu od mírných po těžké, které jsou spojeny s odchylkami funkce centrálního nervového systému. Tyto odchylky se mohou projevit různými kombinacemi oslabení (impairment) ve vnímání, tvoření pojmů (konceptualizaci), řeči, paměti, a v kontrole popudů nebo motoriky. Podobné příznaky mohou nebo nemusí komplikovat problematiku dětí s mozkovou obrnou, mentální retardací, slepotou a hluchotou. Tyto odchylky mohou vznikat z genetických variací, biochemických nepravidelností, perinatálních poškození mozku či jiných onemocnění nebo poškození prodělaných v průběhu let, jež jsou kritická pro rozvoj a zrání centrálního nervového systému, anebo z příčin neznámých.“ ADHD x HKP Mentální retardace -dříve: oligofrenie, slabomyslnost -závažné postižení vývoje rozumových schopností prenatální, perinatální nebo časně postnatální etiologie -vede k významnému omezení adaptivního fungování postiženého dítěte či dospělého v jeho sociálním prostředí !-selhávání ve věku přiměřených očekávání a také přiměřených svému sociálnímu prostředí -rozložení int. nerovnoměrné, většinou výrazně nižší verbál. Schopností, opož. Řeči -postižena celá oblast sociální adaptace F70- lehká MR (IQ 50-69) -často stanoveno až preš veku. Motoruický vývoj zpravidla v normě. Postižena abstrakce a logické usuzování, stereotypie myšlení, mechanická paměť a vizuomot. Mohou být na dobré úrovni, SVPU -jsou schopni se vyučit praktickému oboru a dosáhnout téměř úplné samost. F71-středně těžká (IQ 35-49) -rozpoznatelné v kojeneckém věku, opožďuje se vývoj pohybový, ale hlavně řeč -naučí se nektrým školním dovednostem (základy), základy sebeobsluhy a něktré pracovní činnosti F72-těžká (IQ 20-34) -již od útlého věku, často kombinované postižení, i pohybové, zrakové a sluchové, problémy v komunikaci a porozumění sociálním situacím. Lze porozumět základům a naučit je komunikovat F73 –hluboká (IQ pod 20) -zpravidla spojeno s těžkým pohybovým postižením. Porozumění řeči omezeno. Treagují citlivě na některé taktilní a emoční podněty.jejich komunikace bývá globální Emoční poruchy v dětském věku -někdy jde pouze o zvýraznění běžných emočních výkyvů a jejich důsledkem nebývá neurotické onemocnění v dospělosti -jindy dochází k hlubší poruše emočního prožívání (předzvěst neurotických poruch v dospělosti) -ovlivňující faktory osobnostní dispozice, stabilita rodinných vztahů a výchovných přístupů úzkostné poruchy Separační úzkostná porucha v dětství Fobická úzkostná porucha Generalizovaná úzkostná porucha Sociální úzkostná porucha Školní fobie Konverzní poruchy Obsedantně kompulzivní porucha Deprese Poruchy chování -opakující se a trvalý vzorec disociálního, agresivního a vzdorovitého chováníchování, které porušuje sociální normy a očekávání přiměřená věku dítěte socializované-dítě má přiměřené vazby v rodině i mimo ni nesocializované-kdy jakékoliv hlubší vztahy a zejména k vrstevníkům chybí. Agresivní a neagresivní formy -vázanost na prostředí Podmíněnost poruch chování Psychologická: Náhradní uspokojení Volání o pomoc Emoční dperivace Disharmonický vývoj osobnosti (hl směrem k asociální poruše) Psychická porucha (sch, deprese) Rodinná: Model rodičů Dítě jako obětní beránek, pch pomáhá k udržování rodinné rovnováhy Psychózy v dětském věku Doporučená literatura Základní · Říčan, P., Krejčířová, D. (1997). Dětská klinická psychologie. 3. Vyd., Praha: Grada. · Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D., Vágnerová, M. (2001). Psychodignostika dětí a dospívajících. Praha: Portál · J. Švancara (1982). Poruchy psychického vývoje. Brno: FF UJEP. · Zvolský a kol. (2001). Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum. Rozšiřující o Dunovský, J., Matějček, Z., Dytrych, Z.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha, Grada 1995. o Koluchová, J. a kol.: Přehled patopsychologie dítěte I,II. Praha, SPN 1989. o Matějček, Z. a kol.: Náhradní rodinná péče. Praha, Portál 1999. o Matějček, Z. (Ed.), Koluchová, J. et al.: Osvojení a pěstounská péče, Praha, Portál 2002. o Archerová, C.: Dítě v náhradní rodině. Praha, Portál 2001. o Bentovim, A.: Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Praha, Grada 1998. o Blažek, B., Olmrová, J.: Světy postižených. Praha, Avicenum 1988. o Blažek, B., Olmrová, J.: Krása a bolest. Praha, Panorama 1985. o Cooková, P., O´Dellová, N.. Neposedné dítě. Jak pomoci hyperaktivním dětem. Praha, Grada 2001. o Gillberg, Ch., Peeters, T.: Autismus – zdravotní a výchovné aspekty. Praha, Portál 1998. o Groganová, S.: Body Image. Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha, Grada 2001. o Chvátalová, H.: Jak se žije dětem s postižením. Praha, Portál 2001. o Kerrová, S.: Dítě se speciálními potřebami. Praha, Portál 1999. o Kloubek, M.: Sexuálně zneužité děti. Praha, BKB 1995. o Kolář, M.: Skrytý svět šikanování ve školách. Praha, Portál 2000. o Kolář, M.: Bolest šikanování. Praha, Portál 2001. o Koluchová, J.: Diagnostika a reparabilita psychické deprivace. Praha, SPN 1987. o Koluchová, J.: Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. Praha, MPSV ČR 1992. o Košč, L.: Psychologie postiženého dítěte a jeho výchova. Praha, SPN 1982. o Krch, F.: Bulimie: Jak bojovat s přejídáním. Praha, Grada 2000. o Krch, F.: Poruchy příjmu potravy. Praha, Grada 2000. o Lang, G., Berberichová, Ch.: Každé dítě potřebuje speciální přístup. Praha, Portál 1998. o Langmeier, J., Matějček, Z.: Psychická deprivace v dětství. Praha, Avicenum 1974. o Marková, Z., Středová, L.: Mentálně postižené dítě v rodině. Praha, Avicenum 1987. o Munden, A., Arcelus, J.: Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Praha, Portál 2001. o Pavlatová, E.: Život napodruhé. Havlíčkův Brod, Fragment 1996. o Pokorná, V.: Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Praha, Portál 1999. o Pokorná, V.: Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha, Portál 2001. o Pöthe, P.: Dítě v ohrožení. Praha, GG 1996. o Riefová, S.F.: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha, Portál 2000. o Říčan, P.: Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha, Portál 1995. o Selikowitz, M.: Dyslexie a jiné poruchy učení. Praha, Grada 2001. o Serfontein, G.: Potíže dětí s učením a chováním. Praha, Portál 2000. o Schopler, E.: Příběhy dětí s autismem a příbuznými poruchami. Praha, Portál 2000. o Schopler, E., Reichler, R. J., Lansingová, M.: Strategie a metody výuky dětí s autismem a dalšími vývojovými poruchami. Praha, Portál 2000. o Strusková, O.: Děti z planety D.S. Praha, G plus G, 2000. o Švancara, J.: Poruchy psychického vývoje. Brno, UJEP 1982. o Train, A.: Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha, Portál 1997. o Train, A.: Nejčastější poruchy chování dětí. Praha, Portál 2001. o Vágnerová, M.: Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha, UK 1997. o Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha, Portál 1998. o Vaníčková, E. a kol.: Sexuální násilí na dětech. Praha, Portál 1999. o Vaníčková, E., Provazník, K., Hadj-Moussová, Z.: Sexuální zneužívání dětí. (Díl 1,2). Praha, Karolinum 1997. o Weiss, P.: Sexuální zneužívání. Pachatelé a o běti. Praha, Grada 2001 o Woititzová, J.G.: Dospělé děti alkoholiků. Praha, Columbus 1998.