Pohádka -specifické téma vývojové psychologie: Literatura: · Černoušek, M. (1990). Děti a svět pohádek. Praha: Albatros. -o psychologický význam vyprávění a četby pohádek. Význam klasických pohádek, obecný význam a smysl pohádek v dětském životě(co se odehrává v mysli dítěte při četbě, naslouchání, při sledování) -rozebírá některé klasické pohádky. Poukazuje na znázornění vývojových úkolů v pohádkách a na význam pro D · Marie-Louise von Franz ( orig.1986, ČR: 1998). Psychologický výklad pohádek. Smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie. Praha: Portál. Překlad: Kristina a Jan Černí · Bruno Bettelheim (orig.175,1976, ČR: 2000). Za tajemstvím pohádek. Praha: NLN Překlad: Lucie Lucká Charakteristika klasické pohádky: -Klasická x moderní pohádka „Klasická pohádka“-je ta, která dokázala svou živost v nadčasové dimenzi. Přežívá generace, aniž by omšela nebo se vytratila. (Ćernoušek) = Jedinečný umělecký útvar, který čerpá svou existenci z nezničitelné lidové kultury. - Jednoduchá fabule - jasná polarizace dobra a zla- - pochopitelné zápletky - krása jazyka, předvádí chaotický - nesrozumitelný svět před vyvíjející se dětskou duší ve smysluplných obrazech. (Černoušek) -vymezení: mýtus x jedineční hrdivé, kteří plní příkazy Bohů, často smutný konec Význam pro psychologii: -výklad významu pohádek, vztah ke kulturní antropologii, obsaženo kulturní dědictví, souvislost s kolektivním nevědomím -výklad pohádek: hermeneutika -psychoterapie-práce s pohádkou, vyprávění příběhu T-D -vývojová psychologie - Význam pohádek pro vývojovou psychologii -vycházejí z lidové kultury a díky svým specifickým charakteristikám oslovují člověka ve všech stadiích vývoje. Pohádky tvořili dospělí a vyprávěli si je mezi sebou. Obsahově se v pohádkách řeší řada vývojových úkolů, jak naznačují autoři, kteří se pohádkami zabývali z psychologického hlediska (Bettelheim, Černoušek). P-představují složitou síťovinu metafor psychického vývoje D v nezávislého dospělého, ve jedinečnou osobnost Specifický význam pro dítě a jeho vývoj. Autoři se odvolávají především na předškolní věk. Abychom pochopili význam, jaký musíme mít pohádka pro PreŠ D, musíme si uvědomit jeho Psych. charakteristiky v tomto vývojovém období. Předškolní věk: Myšlení: kog. vývoj je ve stadium předoperačního (prelogického) myšlení dle Piageta. Myšlení je: Obrazné, konkrétní animistické. Vše kolem je oživeno a má skrytý řád, jemuž dítě nerozumí. Vše se může obrátit proti němu nebo stát s ním proti něčemu. Svět dospělých musí být srozumitelně převeden do dětského chápání. -egocentrické (je vázáno na činnost dítěte, zakrývá si oči, aby ho druzí neviděli). Projevuje se ve vnímání prostoru (jak se mu věci jeví, blízké věci velké apod.) Chápání času-dítě měří čas prostřednictví opakujících se jevů, prezentismus. -antropomorfické (všechno polidšťuje, věcem se přisuzují lidské vlastnosti) -synkretické myšlení podle Piageta (oživováním hraček a projikováním do nich) také fyziognomickém.-To koresponduje s pohádkovými přeměnami lidí ve zvířata a věci či polidštěními některých věcí. -magické (dovoluje měnit fakta podle vlastního přání, založené na víře v nereálné možnosti a na fantazii) animistické (víra v nadpřirozené bytosti) -artificialistické (všechno se dělá) emotivita: mohou se objevit strachy a úzkosti z různých věcí, ze tmy, následkem některých událostí, které nejsou schopny zpracovat sociální role: důležitost rodiny-požadavky rodičů, někdy konflikty. Sourozenecká rivalita Předoperační stadium (2-7) a) Fáze symbolického a předpojmového myšlení (2-4) (18m/24m) začíná aktivně rozvíjet mentální reprezentace. Vynalézá nové prostředky s použitím mentálních kombinací (aha-zážitek) Experimentuje s hmotnými objekty. V této době je ve fázi symbolického (předpojmového) myšlení. Užívá slov, které mají zatím charakter předpojmů (něco mezi konkrétními věcmi a obecnou třídou) b)Stadium názorného myšlení (4-7) Přibližně na přelomu 3./4. přechází ze stadia symbolického do názorného (intuitivního). Nyní uvažuje již v obecných pojmech, které vznikají na základě vystižení podstatných podobností. Ve svých úsudcích je však stále vázáno na názor (do té doby dle analogií). V úsudcích se projevuje centrace-tendence zaměřit se na jeden aspekt komplikovaného objektu (problému). Motorický vývoj: zdokonalování, zlepšenou pohybovou koordinaci, hbitost a eleganci pohybů. J.P.: názorné a intuitivní. Typickým znakem je egocentrismus, fenomenismus a magičnost (interpretace reality tak, aby byla srozumitelná, přijatelná: zkreslení, vyloučení informací). Jeho poznání musí mít absolutní platnost-potřeba orientace ve světě. Diferencuje se tzv. egocentrická řeč (prostředek k uvažování) -Sebepojetí-vliv rozvoje pozn. procesů. Přejímá názory druhých na sebe nekriticky tak, jak jsou mu prezentovány. O sobě mluví egocentricky-tendence k fantazijnímu zkreslení sebepojetí. Chlapecká x dívčí role. -Socializace- hl. v rodině: osvojení základních norem chování, s nimiž se postupně ztotožňuje. Důležité je především to, jak bude jejich dodržení oceněno. Důležité je, jak bude oceněno. Rodiče slouží D jako modle různých rolí (vzor k identifikaci). Postupně se uvolňuje vázanost na rodinu a na dospělé. D navazují kontakt s vrstevníky. Výběr kamaráda: důraz na shodu v obl. potřeb a zájmů. Postupná diferenciace rolí ve vrstevnické skupině. D se zde učí soupeřit i spolupracovat. Funkce pohádky a její význam pro dítě: -poskytuje smysluplnou interpretaci světa nesrozumitelného dospělých -strukturovat skutečnost-vnést smysl a řád do dětem původně nesrozumitelného, skoro chaotického světa, do světa, kterému nemohou hlavně předškolní děti porozumět. (Děti chápou svět v úplně jiných dimenzích než dospělí.) -nezastupitelnost pohádek v dětském vývoji. S dětmi se musí pohádky spoluprožívat. Nenahraditelnost vyprávění nebo alespoň předčítání. (Pohádka je útvar uměleckého slova a byla složena k vyprávění. ) Útvar uměleckého slova složený k vyprávění: obraznost slova má vyvolávat skryté obrazy, imaginace, dřímající v dětské psychice, v mysli posluchače. Vyprávěním dáváme do slov své city. (bez moderní aparatury) Vzniká komunikační kontakt s dětmi. Vyprávění-naslouchání. Pocit důvěry a vzájemnosti. -odpovídají na některé základní psychické potřeby dětí a souzní s nimi. Většinou na takové potřeby, které nemohou být ovlivněny dobou, v níž děti vyrůstají, které jsou podstatě stále totožné: např. vztah k rodičům, sourozencům. -na potřeby lásky, důvěry ve svět, na potřeby poznávání mezilidských vztahů, potřeby zvládnutí strachu a především potřeby rozvíjet pocit životního smyslu. Rodiče -respektovat dětské strachy a úzkosti a nevyhýbat se takovým tématům v pohádkách