M. Černoušek: Děti a svět pohádek


-o psychologický význam vyprávění a četby pohádek. Význam klasických pohádek, obecný význam a smysl
pohádek v dětském životě

(co se odehrává v mysli dítěte při četbě, naslouchání, při sledování)


P-představují složitou síťovinu metafor psychického vývoje D v nezávislého dospělého, ve jedinečnou
osobnost

-poskytuje smysluplnou interpretaci světa nesrozumitelného dospělých. Jedinečný umělecký útvar,
která čerpá svou existenci z nezničitelné lidové kultury. Jednoduchá fabule, jasná polarizace dobra
a zla, pochopitelné zápletky, krása jazyka, předvádí chaotický a nesrozumitelná svět před
vyvíjející se dětskou duší ve smysluplných obrazech.


-nezastupitelnost pohádek v dětském vývoji. S dětmi se musí pohádky\ spoluprožívat.
Nenahraditelnost vyprávění nebo alespoň předčítání. (Pohádka je útvar uměleckého slova a byla
složena k vyprávění. ) Útvar uměleckého slova složený k vyprávění: obraznost slova má vyvolávat
skryté obrazy, imaginace, dřímající v dětské psychice, v mysli posluchače. Vyprávěním dáváme do
slov své city. (bez moderní aparatury) Vzniká komunikační kontakt s dětmi. Vyprávění-naslouchání.
Pocit důvěry a vzájemnosti.


-zákl. fce pohádek: strukturovat skutečnost-vnést smysl a řád do dětem původně nesrozumitelného,
skoro chaotického světa, do světa, kterému nemohou hlavně předškolní děti porozumět. Děti chápou
svět v úplně jiných dimenzích než dospělí.


Předškolní myšlení: obrazné, konkrétní, synkretické, animistické. Vše kolem je oživeno a má skrytý
řád, jemuž dítě nerozumí. Vše se může obrátit proti němu nebo stát s ním proti něčemu. Svět
dospělých musí být srozumitelně převeden do dětského chápání.


Vyzývá čtenáře, aby se vrátili do předškolního dětství a ucítili alespoň přibližně, jak chutná svět
dospělých malým dětem.


„Klasická pohádka“-je ta, která dokázala svou živost v nadčasové dimenzi. Přežívá generace, aniž by
omšela nebo se vytratila.


            -Obecné principy-odpovídají na některé základní psychické potřeby dětí a souzní s nimi.
Většinou na takové potřeby, které nemohou být ovlivněny dobou, v níž děti vyrůstají, které jsou
podstatě stále totožné: např. vztah k rodičům, sourozencům.

                                        -na potřeby lásky, důvěry ve svět, na potřeby poznávání
mezilidských vztahů, potřeby zvládnutí strachu a především potřeby rozvíjet pocit životního smyslu.



!dětská literatura- napsané a vyprávěné slovo živí a rozvíjí niterné zdroje myšlení a
představivosti, které děti potřebují, aby se vyrovnaly s problémy, jež před ně život v budoucnosti
postaví.