Seneca, De superstitione, frg. 35-36 (Haase) = Augustinus, De civitate Dei VI, 10.
Uvedení do problematiky: Augustinus polemizuje s některými pohanskými náboženskými
zvyklostmi a cituje v této souvislosti z jinak nedochovaného díla římského filosofa Seneky,
který se věnoval podobné problematice (byť z poněkud jiné perspektivy). Seneka kritizuje
chování účastníků během některých svátků tzv. ,,orientálních" božstev (Isis, Velká Matka
atd.). Posléze přechází k vylíčení ještě (dle jeho názoru) pošetilejších aktivit, které někteří lidé
vykonávají v chramovém okrsku na Capitolu, tedy v samotném centru římské státnosti.
Iam illa, quae in ipso Capitolio fieri solere commemorat et intrepide omnino coarguit, quis
credat nisi ab inridentibus aut furentibus fieri? Nam cum in sacris Aegyptiis Osirim lugeri
perditum, mox autem inuentum magno esse gaudio derissiset, cum perditio eius inuentioque
fingatur, dolor tamen ille atque laetitia ab eis, qui nihil perdiderunt nihilque inuenerunt, ueraciter
exprimatur: "Huic tamen, inquit, furori certum tempus est. Tolerabile est semel anno
insanire. In Capitolium perueni, pudebit publicatae dementiae, quod sibi uanus furor adtribuit
officii. Alius nomina deo subicit, alius horas Ioui nuntiat: alius lutor est, alius unctor, qui uano
motu bracchiorum imitatur unguentem. Sunt quae Iunoni ac Mineruae capillos disponant
(longe a templo, non tantum a simulacro stantes digitos mouent omantium modo), sunt quae
speculum teneant; sunt qui ad uadimonia sua deos aduocent, sunt qui libellos offerant et illos
causam suam doceant. Doctus archimimus, senex iam decrepitus, cotidie in Capitolio mimum
agebat, quasi dii libenter spectarent, quem illi homines desierant. Omne illic artificum genus
operatum diis inmortalibus desidet." Et paulo post: "Hi tamen, inquit, etiamsi superuacuum
usum, non turpem nec infamem deo promittunt. Sedent quaedam in Capitolio, quae se a Ioue
amari putant: ne Iunonis quidem, si credere poetis uelis, iracundissimae respectu terrentur."