Římské náboženství
III. Bohové: římský panteon a jeho struktura
Polyteistické náboženství.
Bohové se specifickými funkcemi
Panteon je proměnlivý.
r
Co jsou to bohové: římský pohled
• Antropomorfní bytosti.
• Racionální bytosti:
Vyžadují úctu a kult, ale ne ponížení člověka (odráží sociální vztahy uvnitřřímské společnosti).
||* Religio versus Superstitio.
• Závazky jsou ale oboustranné.
Jak se bůh/bohyně stane římským bohem/bohyní?
V oblasti sacra publica:
Římským bohem se stává to božstvo, které je za takové uznáno; závazky pak plní všichni římští občané.
V oblasti sacra privata:
Rozhodnutí jedince; nese veškeré závazky.
Otázka ontologického božství není příliš důležitá.
Náboženské uctívání člověka člověkem (problém pro chápání moderního člověka).
nýřímskýpanteon: numina, nebo antropomorfhí bytosti?
• Absence obrazového antropomorfismu
• numina (sg. numen).
Tvrdí totiž [tj. Marcus Terrentius Varro], že staří Římané po 170 let od založení Říma [tj. přibližně do roku 575 př.n.l.] uctívali bohy bez jejich obrazů. Kdyby tomu tak prý zůstalo, byli by bohové ctěni mnohem zbožněji.
Augustinus, De civitate dei IV.31 = Varro, frg. 18 (Cardauns)
Český překlad: já
1
i
Keramický střep s obrazem Héfaista vracejícího se na Olymp; nalezeno ve Vulcanalu (chrámu boha Vulcana) na Foru Romanu (datace cca. 580-570 př. n. l.).
• Terakotové sochy Minervy a Hercula z arcahického chrámu na místě dnešního římského kostela Sant Ombono (datace cca. 530 př. n. 1.) _
truktura římského panteonu: typologie božstev
Velcí bohové: 12 olympských božstev; ostatní významná božstva:
Juppiter: Zeus
Neptunus: Poseidón
Pluto: Hádés nebo
Plútón
Ceres: Démétér Vesta: Hestia Juno: Héra
• Mars: Arés
• Apollo: Apollón
• Mercurius: Hermés
• Diana: Artemis
• Minerva: Athéna
• Vulcanus: Héfaistos
• Venus: Afrodíté
• Hercules: Héraklés
• Bacchus: Bakchos
• Sol: Hélios
2.     Římská božstva, která nemají řecké paralely:
Janus: velmi starobylý bůh, jeho význam však časem klesal. Quirinus: zbožnělý Romulus; Pater Indiges: zbožnělý Aeneas. Carmenta; Flora; Pomona; Portumnus atd.
Případně zvláštní lokální varianty velkých bohů
• Diana Nemorensis (na minci z roku 43 př.n.l.)
• Posvátný háj (nemus) v Aricii.
• Archaická povaha kněžství: Rex Nemorensis.
Specializovaná římská božstva.
Dohlížela na jednotlivé činnostmi nebo životními cykly.
Úzká (až absurdní) specializace.
Otázka jejich kultu a významu v každodenním živote.
i
i
Když jsou muž a žena spojeni ve svazku manželském, je přizván bůh Jugatinus (Zasnubovač). To by šlo pochopit. Nevěsta ale musí být uvedena do domu. Je ted povolán bůh Domiducus (Domůvodič); a aby vdomě i zůstala, bůh Domitius (Domácník); a aby zůstala smanželem, bohyně Manturna (Zůstavka). Je jich potřeba ještě víc? Nač ta skromnost! (...) Proč je ložnice narvaná až k prasknutí zástupem božstev, když už se dokonce vzdálily i pomocnice nevěsty? Jistě ne proto, aby jejich tušená přítomnost pobízela květší cudnosti, ale aby nevěsta i přes vrozenou slabost ženského pohlaví a strach zneznámého sjejich pomocí bez potíží přišla o pannenství. Jsou tu tedy přítomni bohyně Virginensis (Panenská) a bůh otec Subigus (Podmaňovač), bohyně matka Prema (Přidržnice) a bohyně Pertunda (Pronikačka), Venuše a Priapus. Co je to za způsoby? Když někdo vté záležitosti potřebuje dodat sil, copak mu nestačíjeden bůh nebo bohyně? (... ) A pak, když je tu bohyně Virginensis proto, aby rozvázala panenský pás, bůh Subigus, aby se podvolila manželovi, bohyně Prema, aby ji přemoženou přitiskla a držela nepohnutou, k čemu je tu bohyně Pertunda? Možná by se měla začervenat a vycouvat. Ať také zbude nějaká práce manželovi! Je přece nedůstojné, aby to, od čeho má své jméno, provedl někdo jiný než on.
Augustinus, De civitate dei VI.9 HjSs* Český překlad: já.
1
i
3.  Domácí božstva.
Lares (sg. Lar):
Larové
Lar familiaris: ochránce rodiny.
Lares Compitales: ochránci rozcestí v jednotlivých římských čtvrtích.
i
• Penates: Penáti
• Genius paterfamilias
• Manes: Mánové
• Dis Manes; Divi parentes
• Lemures
• Božstva jednotlivých rod (gentes):
B* Gens Iulia (Venus, Veiovis)
HI* Potitii, Pinarii (Hercules u Ara Maxima)
4. Původem cizí importovaná božstva:
a) Díky rituálu Evocatio (např. Iuno z Veii nebo Venuše z hory Eryx (Venus Erycina) na Sicílii.
Usmíření prodigií; vyplnění proroctví v sibylských knihách
(Aesculapius, Apollo, Mater Magna Kybelé atd.)
c) Tzv. „orientální" božstva cizího původu Isis; Atargatis; Sabazios,Juppiter Heliopolitanus, Juppiter Dolichenus Mithras atd.
. Zbožštěné ctnosti a ostatní
abstrakta:
Pro Řím příznačná božstva.
Vesměs šlo o pozitivní ctnosti, které měly reprezentovat vlastnosti římských elit: Virtus, Honos, Fides, Mens, Concordia atd.
Zobrazovány v podobě mužských nebo ženských postav.
r
6.
Zbožnělí římští císařové/císařovny.
Římští císařové nebo císařovny se po své smrti (počínaje Juliem Caesaraem) stávají divi (divae): bohy.
Proces jejich zbožštení je nejasný: H Consecratio H Apotheosa
Symbol genia císaře(orel)
Symbol Juno (genia) císařovny (pávice):
ctívání římských císařů: náboženská politika, nebo politické náboženství?
Patřík nejproblematičtějším oblastem studia antického náboženství.
Anachronický pohled na otázku, co je a co není náboženství.
!• Dva zdroje obtíží:
sfpfff* Moderní teze ooddělenosti náboženství a politiky.
Křesťanstvím ovlivněná vize náboženství.
• Definice božství v antice:
^^^1 Velmi nesystematická.
^^^1 Relativní nedůležitost ontologických definic.
Římští císařové měli svůj kult (oltáře, oběti, chrámy, kněží).
Mnohé rudimentární předpoklady fungování římského náboženství nebyly nikdy zodpovězeny.
Římský císařský kult v sobě obsahuje obě dimenze, náboženskou i politickou: jde o náboženský fenomén.