ŘÍMSKÉ NÁBOŽENSTVÍ
VII. Římské náboženství: změny a kontinuity I.
DOBA KRÁLOVSKÁ
o Otázka spolehlivosti tradiční chronologie a přesnosti římské historiografické narace.
• Tradiční datace - byl Řím založen roku 753 př. n .l?
• Byl založen Romulem?
• Bylo sedm římských králů?
• Byl poslední z nich vyhnán roku 510/509 př.n.l.?
o Zdá se, že s ohledem na tyto otázky je na místě značná skepse; Římané měli pouze omezené informace o dějinách doby královské.
o Valná část narativních dějin raného Říma je literární fikce.
MOŽNÉ (A PRAVDĚPODOBNÉ) ODPOVĚDI
o Řím nebyl založen roku 753 př.n.l.
o Romulus je fiktivní postava.
o Římských „králů"bylo mnohem více; „kanonická" tradice jich však ve „vulgátní" verzi římských dějin ponechala pouze sedm.
o Doba vzniku republiky je přibližně správná.
ZALOŽENÍ ŘÍMA: DATACE
o Z vyhodnocení archeologických nálezů lze „založení" Říma klást přibližně do roku 625 př.n.l. (+/- 10let).
o První vydláždění Sacra Via (poblíž Forum Romanům).
o Synoikismos.
o Zkrácení doby královské na cca. 125 let umožňuje zasadit poslední tři krále do věrohodného chronologického rámce.
o Římských králů bylo také patrně mnohem více; někteří byli z tradice vytěsněni.
o Samotný výraz „král" (rex) navozuje anachronické asociace. Šlo spíše o válečné náčelníky (Arnaldo Momigliano razí termín „condottieď).
• Caeles a Aulus Vivenna (Vibenna); Mastarna (= Servius Tullius?)
• Lars Porsenna
o Náčelníci stojící v čele soukromých armád složených z jejich klientů.
• Appius Claudius (Attus Clausus)
• Gnaeus Marcius Coriolanus
• Klan Fabiů (r. 479 - „soukromá" válka proti Veiím)
POVAHA ŘÍMSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
o Nebylo dědičné
o Evidentně šlo o elektivní systém
• Král nesměl pocházet z řad římské patricijské aristokracie
• Cizinci a „plebejové"
• Lidová aklamace a potvrzení patriciji
o Mezi králi přesto existovaly příbuzenské vztahy
(skrze manželství)
• Důležitá role žen v nástupnictví
• Královna Tanaquil - „King-maker"?
KRÁLOVÉ A JEJICH ROLE V NÁBOŽENSKÉ OBLASTI
o Podobají se řeckým tyranům
o Usilují o zisk náboženského potvrzení (vyvolenost nebo úzký kontakt s bohy)
• Numa („hierogamos" s bohyní Egerií).
• Servius Tullius:
o věštný úkaz v době jeho dětství.
o božský původ (falos, který vyskočil z domácího krbu).
• Zázračné početí (Romulus; Servius; král Caeculus, zakladatel Praeneste; cf. Alexandr Makedonský, Scipio Africanus atd.)
o Tradice je zmatená a překrytá pozdější racionalizací, nicméně náboženská dimenze království je v ní patrná.
REX SACRORUM
o Náboženská role krále mohla představovat určitý problém po jejich vyhnání.
o Podle obecného názoru byl problém vyřešen ustavením nového kněžského úřadu, který byl podřízen pontifikovi maximovi (Livius II.2.1):
• Rex sacrorum (nebo rex sacrificolus)
PONTIFIKALNI REVOLUCE?
o Konvenčním vysvětlením této situace je, že úřad rex sacrorum byl sice vytvořen na počátku republiky, ale podřízenost pontifikovi je produktem
historického vývoje.
o V blíže neurčené době došlo ke změně relativní důležitosti kněžských funkcí (vzrůstá vliv pontifika maxima).
o Alternativní řešení (T. J. Cornell): kněžský úřad rex sacrorum vznikl již v období královském: duální království (rex sacrorum a magister populi).
o Zajímavou informaci však poskytuje Festus:
Pořadí kněžských úřadu...nejvýznamnější zdá se být Král
(obětník -tj. Rex sacrorum), potom Dialis (flamen), po něm Martialis (flamen), na čtvrtém místě Quirinalis (flamen), na pátém pontifex maximus; proto na jídelních lehátcích leží Král výše než všichni ostatní, Dialis výš jak Martialis, Martialis výš jak Quirinalis; všichni tito pak výš jak pontifex. Protože Král je z nich nejmocnější: Dialis, protože je kněžím všeho okrsku zemského; Martialis, protože je otce zakladatele města...pontifex maximus, protože je soudce a rozhodčívěcí božských a lidských.
Festus, De verborum significatu, s. 198 (ed. Lindsay).
Český překlad: já
KNĚŽSKÉ FUNKCE V OBDOBÍ KRÁLOVSKÉM
o Rovněž flaminové hráli za vlády králů důležitější roli než v období vrcholné republiky.
o Jiný typ kněžství?
• Museli být „inaugurování" za přítomnosti augura.
• Museli být oddání sňatkem „confarreatio".
o Residua „charismatického" kněžství:
• Augur Attus Navius a jeho spor s králem Tarquiniem.
o Residua dědičného držení kněžských úřadů:
• V r. 312 př.n.l. přechází kontrola nad Ara Maxima do rukou státu (předtím: Pinarii a Potitii).
o Politické a náboženské instituce, které pokládáme za typicky republikánské, svou definitivní podobu získávají až poměrně pozdě, koncem 4. století př.n.l.
r. 367 př.n.l. Leges Liciniae - konzulát je otevřen členům plebejské nobility; členství v kolegiu decemvirů.
r. 339 př.n.l. Lex Ovinia - senát se stává permanentním tělesem; členy se stávají ti, co zastávali nějaký státní úřad.
r. 300 př.n.l. Lex Ogulnia - plebejcům se otevírají kolegia pontifiků a augurů.
r. 287 př.n.l. Lex Hortensia - plebiscites mají váhu zákona.
o Dlouholeté kontroverze mezi plebeji a patriciji vyústily v tzv. plebejsko-patricijské vyrovnání.
o Tyto spory měly i náboženskou dimenzi.
PATRICIJOVÉ
o Hájili výsadní právo v náboženské oblasti.
o Argument, proč plebejci nemohou vykonávat některé politické funkce.
o Zdá se, že právo sledovat auspicia, náleželo patricijům jako sociální skupině a bylo pouze delegováno na zvoleného úředníka/úředníky.
o V případě jejich smrti nastalo tzv. interregnum a
auspicia se za této situace „vrátila k otcům" (auspicia ad patres redierunt).
PLEBEJCI
o I plebejové ve svém boji hráli na náboženskou strunu.
o Usilovali o alternativní přístup k náboženské moci.
o Tribun lidu (tribunus plebis).
o Nárok na tuto funkci měli pouze plebejci.
o Plebejci se rovněž shromaždovali kolem chrámu bohyně Cerery (kde se nacházel plebejský archiv).
o Konali rovněž vlastní hry: ludi plebei. Zpočátku příležitostná slavnost se stala každoroční (od r. 220 př.n.l.)
NÁBOŽENSKÉ INOVACE: ROZDÍLNÁ RESENI
o Začlenění do systému:
• r. 228 př.n.l. - Pohřbení dvou párů, Gala a Řeka, na Forum Boarium.
• r. 213 př.n.l. - Carmina Marciana se stávají součástí sibylských knih (římské inspirované proroctví?).
• r. 205/204 př.n.l. - V Římě je jako státní božstvo přijata Mater Magna, maloasijská bohyně s některými velmi problematickými rysy (kastrace jejích kněží; jiný typ rituálu
atd.).
o Pokusy o potlačení nebezpečných náboženských aktivit:
• Cizí superstitiones.
• Opakované vyhánění filosofů a později i astrologů z Říma.
• r. 186 př.n.l. - Senát rozhodně vystupuje proti kultu boha Baccha v celé Itálii.
• r. 181 př.n.l. - Nález údajné hrobky krále Numy s knihami; byly spáleny jako pythagorejské.
POTLAČENÍ BAKCHANÁLIÍ - 186 PŘ.N.L.
o Titus Livius (kniha XXXIX.8-19).
o Problém: jeho líčení je zčásti literární fikcí.
•
•
•
Kult se do Říma dostal z Campanie. Muži a ženy slavili svátky společně. Údajně docházelo k „nemravnému" a kriminálnímu chování.
o Oběma konzulům^ bylo svěřeno vyšetřování tajných spikleneckých rejdů. Kterýsi obyčejný Řek přišel nejprve do Etrurie...pouhý obětník a věštec (sacrificulus et vates), ale ne takový, že by zjevnými náboženskými úkony veřejně přiznával, co na tom vydělá a čemu to vlastně učí, aby tak obestřel náboženské názory lidí bludy. Nejdříve to byly zasvěcující tajemné obřady známé jen málo jednotlivcům; potom se však začaly rozšiřovat mezi muže i ženy obecně. K náboženskému úkonu pak bylo pak ještě přidáno rozmařilé pití vína...když je pak rozjařil požitek vína a noční tma a směsice žen s muži i mladistvých se staršími nechala stranou všechen rozdíl i stud, tu se začaly dít svody všeho druhu. Každému se naskýtala příležitost oddávat se takové rozkoši, k níž svou přirozeností cítil sklon. Tu se už nepáchal jen jeden druh zločinu, totiž smilstva mužů váženého rodu s ženštinami, ale vylézali odtud i falešní svědkové, vzešly odtud i padělané pečeti a závěti a udavačství. Z tohoto doupěte se také strojila travičství a vraždy příbuzných...to | znásilňování zůstávalo skryto, protože nebylo možno zaslechnout ani hlas naříkajících při páchání hanebností a vražd; býval přehlušen výskavým vytím a tlučením do bubínků a hřmotem cimbálů.
Titus Livius, Ab urbe condita XXXIX, 8
český překlad: Pavel Kucharský
SENATUS CONSULTUM DE BACCHANALIBUS
o Bronzová deska (cca. 30 x 30 cm) s nápisem, určena pro ager Teuranus v dnešní Kalábrii.
BAKCHANALIE - JINÝ POHLED
o Žádná invektiva proti nemravnosti.
o Hlavním motiv zásahu: existence nezávislé náboženské komunity
Společnost čítá již značné množství lidí; je to už skoro druhý národ (alterum iam prope populum esse) ; jsou mezi nimi i někteří vznešení muži i ženy.
Titus Livius, Ab urbe condita XXXIX, 14 český překlad: Pavel Kucharský
o Senátní opatření:
• Žádná společná pokladna.
• Obřadů se může účastnit pouze omezený počet lidí (ne více jak pět, mužů i žen).
• Nesmí se mezi sebou zavázat přísahou.
• Nesmí slavit svátky v tajnosti, ale se svolením senátu.
o Obvinění z nemorálnosti: „povinný" kolorit. o Potlačení mělo i politickou konotaci:
ÚPADEK ŘÍMSKÉHO NÁBOŽENSTVÍ V OBDOBÍ POZDNÍ REPUBLIKY
o Jakým způsobem interpretovat náboženskou změnu?
o Ovlivnění křesťanským (protestantským) kontextem
o Otázka: existuje nějaká náboženská tradice, která se nemění?
KRIZE NÁBOŽENSTVÍ - PRAMENY
o Problémy:
o Prameny, které nás informují o dění v období pozdní republiky, pocházejí od současníků.
• Vyšší míra naléhavosti a barvitosti.
o Teze o krizi římského náboženství, je produktem samotné antiky.
• Jako taková má ideologické konotace.
• Snaha vysvětlit příčiny politické krize.
• Poskytuje ospravedlnění některých bezprecedentních politických kroků.
ÚPADEK NÁBOŽENSTVÍ?
o Představa o náboženském úpadku v období pozdní republiky má několik příčin.
o Dochází k filosofické reflexi vlastní náboženské tradice; vede ke „znesamozřejmění" náboženství.
• literární fixace náboženské tradice.
• Interkulturní kontakty: růst náboženské nabídky.
• Pohromy v politickém životě jsou vysvětlovány jako trest bohů za „bezbožnost".
„ÚPADEK TRADIC" - TŘI PŘÍKLADY
o Zánik kolegia fetialů.
o Zánik vojenských auspicií.
o Zánik systému hlášení a usmiřování státních prodigií