Kognitivní religionistika: Vědomí Mgr. Silvie Kotherova Historické studium vědomé zkušenosti • Dlouholetá tradice sahající až do starověkého Řecka a Asie • Počátky moderního studia okolo roku 1800 (Willam James) • Počátek 20.stol. - fyzikalismus - všechny lidské aktivity musí být vysvětlitelné fyzickými mozkovými procesy nebo fyzickými stimuly a odpověďmi na tyto stimuly (I.P. Pavlov + behavioralisté) • Vědomí jako tabu - kategorie sui generis • Vědomí - výzkum vědomích a nevědomích událostí Pojem vědomí • Odlišný od jiných vědeckých konceptů • Ustálená ucelená psychologická doména, kterou je těžké nahlížet jako proměnlivou a nelze ji i podrobovat srovnávací metodě • Naturalistický přístup- nahlížení vědomí jako proměnlivého+jeho problematizování Co je vědomí? • Nejočividnějším a nejtajuplnějším rysem naší mysli • Jakákoliv naše aktivita spojená se subjektivním prožíváním • Vědecká společnost se zatím neshodla na tom, co bychom vlastně pod pojmem vědomí měli chápat • V českém jazyce má vícero úskalí: • bdělost, jejímž opakem je spánek • „být si vědom smyslové činnosti“ (vidím a vím, že vidím) • sebeuvědomování neboli jáství Co je vědomí? • Z medicínského hlediska - stavy vědomí: bdění, spánek a stav kómatu. • Psychoanalytická tradice - vymezují především nevědomé procesy • Kognitivní věda - další aspekty vědomí, důraz na sebereflexi, uvědomění, subjektivitu Tři základní významy slova vědomí:  Vědomí jako stav bdělosti (waking state, wakefulness) -vědomí jako kontinuum-bdělý stav, fyziologická změna - spánek, patologická změna – kóma  Vědomí jako zkušenost (experience) - obsahem zkušenosti od jednoho okamžiku k dalšímu. Zahrnuje i subjektivní rozměr zkušenosti (qualia).  Vědomí jako osobní psychika (mind) - vše, čemu věříme a v co doufáme, čeho se bojíme, co zamýšlíme, po čem toužíme, atd. Problém kválií (qualia) Subjektivní rozměr zkušenosti, neboli kvalitativní stavy sebeuvědomování, prožitky, které si uvědomujeme Atributy vědomí: pocity, emoce, vnímání, nálada, atd. = kvália Poukazují na úskalí spojená s vědomou a nevědomou činností vědomí. Problematičnost jejich sdělitelnosti (ano/ne) Kvália a vědomí • „ Mysl má dvě části - dvě já-velké já, které odpovídá nevědomému kontrolnímu počítači a druhé prchavé já, které můžeme nazvat vědomou myslí, která je částečně tvořena kváliemi a něčím co je zapnuto každé ráno.“ A.G. Cairns - Smith • Výzkum funkcí mozku ukázal, že mentální aktivity vedené kváliemi (vysoce vědomé) a aktivity nevědomé (bez kválií) operují odlišným způsobem. Sdělitelnost kválií? Sdělitelnost kválií? „Explanatory gap“-psychofyzický problém Joseph Levin- uvedl termín „explanatory gap“ Jedná se o trhlinu mezi subjektivní výpovědí (first-person perspective) a jejím vědeckým uchopením (third-person perspective) Problematika introspekce-jakým způsobem můžeme propojit fyzikální jevy, které se odehrávají v mozku k mentálním projevům dostupným pouze na subjektivní úrovni. Snaha překonat tento problém-různé přístupy (Dennet, Varela, Chalmers atd.) David Chalmers – „hard and easy problems“ David Chalmers – „hard and easy problems“ Vědomí - řada heterogenních fenoménů, žádají vysvětlení, avšak některé z nich lze vysvětlit snadněji než jiné. „Snadné problémy“- týkají se neurálních mechanismů vědomí řešitelné pomocí standardních metod kognitivních věd, (komputační vědy nebo neurovědy) schopnost rozlišovat, kategorizovat rozdíl mezi bděním a spánkem schopnost systému vztahovat se na své vnitřní stavy, „Těžké“ problémy“- odolávají metodologiím exaktních věd, na něj nevztahuje funkcionalistické vysvětlení. “explanační trhlina“ Řešení- nalezení nějaké speciální ingredience (sui generis), která by tuto záhadu vyřešila (jiní autoři potřeba jen lepší metodologie) F.Varela - naturalizující neurofenomenologie F.Varela - naturalizující neurofenomenologie Usiloval o přemostění „explanační propasti“ začleněním perspektivy první osoby do experimentu. Metodologicky reflexivní výzkum prožitku Embodiment - zkušenost se odehrává jako neustálé prolínání prožívané a objektivní dimenze těla. Mysl zde rozhodně není duchem ve stroji, ale spíše je chápána jako prožívaná dimenze živého těla, které není pouze fyzikálním obalem, ale spíše interreagujícím prvkem v rámci součinnosti linie „prostředí-tělo-prožitek“. Z toho vyplývá, že ona „trhlina“ dle V. neexistuje, a je pouhým metodologickým konstruktem. F.Varela - naturalizující neurofenomenologie Nelze dělat vědu pouze ve třetí osobě, nezbytný výzkum v první osobě Všímavá reflexe (fenomenologický trénink) zkušenost se sama proměňuje, zjemňuje a dokonce odhaluje i vlastní hlubší vrstvy, jichž klasickou „post reflexí“ nedojdeme. Poznávání zde už není dáno vnějším pozorovatelem, nýbrž systémem pozorování samotným. „Ukázněný popis“ z perspektivy první osoby nedílnou součástí hodnocení neurobiologických hypotéz! Daniel Dennett - heterofenomenologie Daniel Dennett - heterofenomenologie Proti kváliím jako kategorii sui generis: „I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny rovněž nejsou součástí vědeckých dat, a přes to o nich máme uspokojivé vědecké teorie.“ (Dennett 1991). Zdůrazňoval metodu třetí osoby Rozdíl mezi sebepoznáváním a poznáváním druhých viděl spíše jako kvantitativní než kvalitativní „Velká iluze“- naše zkušenost se principiálně liší od toho, jaká se nám zdá být.(můžeme i ve vlastních introspektivních výpovědích) Daniel Dennett - heterofenomenologie Metoda: Heterofenomenolog je co do „pravdivosti“ subjektivních obsahů neutrální (fikce/pravda) Výpovědím subjektů se chová jako k textu, který je potřeba analyzovat a interpretovat. Tyto výpovědi podléhají konfirmaci a falzifikaci na základě dostupného důkazového materiálu