ARÁBIE přelom 4. a 5. století n.l. - drobení Římská říše a nárůst moci Arabů v jejich intelektuálních schopnostech hrála hudba důležitou úlohu vliv lidové hudby různých lokalit - od severní Afriky až po Střední východ zpravidla nezměněna po staletí díky izolaci kočovných Beduínů (nomádů) v prostředí pouští nebo marockých Berberů, žijících v pohoří Atlasu (Maroko-Alžír-Tunisko) arabská hudba = hudba arabsky mluvících zemí nebo = souhrn hudebních projevů zemí, ovládaných islámem (hlavně Středozemí a Přední a Střední Východ) klasická tradice je společná všem lokalitám, zatímco lidové projevy jsou často velmi odlišné propojenost oblastí stejnou hudební teorií a terminologií, interpretační praxí, modálními strukturami a typy nástrojového doprovodu hlavní teritoria: Palestina, Egypt, Súdán, Etiopie obecněji pak oblast od severní Afriky až k Pákistánu Palestina název historického území na Blízkém východě mezi Středozemním mořem a řekou Jordán, zahrnující např. Sýrii, Irák, Saudskou Arábii, Egypt, Libanon výraz se objevil poprvé u Hérodota, oficiálně užíván od roku 135 n.l. k popisu geografické oblasti mezi Středozemním mořem a řekou Jordán historicky Palestina zahrnovala i současný stát Izrael v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu jsou hranice předmětem sporů dnes existuje tzv. Palestinská autonomie, tj. částečně samostatný státní útvar (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), sousedí s Izraelem, Egyptem a Jordánskem většinu ze 4 milionů obyvatel tvoří muslimové, ale jsou zde i křesťanské komunity úředním jazykem je arabština sídlem palestinské administrativy je Ramalláh, i když si Palestinci nárokují Východní Jeruzalém. islám = druhé nejrozšířenějších monoteistické náboženství po křesťanství muslimskou víru syntetizoval prorok Mohammed 571 n.l., v malém oázovém městečku Mecca v západní Arábii, na základě arabské náboženské tradice, judaismu, křesťanství a starověkých náboženství muslimové nepovažují Muhammada za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní monoteistické víry Abraháma, Mojžíše, Ježíše i dalších zásady shrnuje korán (obdoba křesťanské bible) díky odlišnému populačnímu a migračnímu vývoji narůstá počet muslimů a vliv islámu v zemích, založených na křesťanské tradici (viz poněkud propaganistisky zaměřená prezentace na http://www.youtube.com/watch?v=UTzEpt49yeU) vztah islámu k hudbě: počáteční důsledek islámu - lidová hudba ovlivňovala klasickou hudbu, Arabové přijali různé hudební styly; umělci cestovali a byli ceněni aristokracií hodně arabských nástrojů se objevilo v Indii, Africe a Evropě (např. původně perský nástroj sitár) korán nedává přímou odpověď, zda je hudba v souladu s islámem či nikoli na jedné straně hudba islámu vyvinula řadu stylů a ovlivnila mnoho kultur na druhé straně vždy odporoval islámu pocit povrchní radosti a hedonismu, např. ve spojení s kreacemi tanečnic vývoj: předislámské období do 622 dochovaly se pouze některé výrazy: "hudá" (karavanní zpěv) a "nasb" byly spojovány s mužskou interpretací, zatímco "zpívající otrokyně" (quanja) prováděly lehčí zábavní zpěvy "sinád", "harádž" za doprovodu nástrojů jako lounta, šalmaj a buben 1. století islámu do 750 - vládnoucí dynastie Umajjovců v Damašku (= centru obrovské říše, v níž se šířila obliba perské hudby 750-1258 Abbásovci v Bagdádu (východní islámská říše) zlatý věk arabské hudby a vzdělanosti, vzniká vyhraněný náročný interpretační styl, hudebně teoretická literatura, arabizace antického dědictví nejvýznamnější teoretické spisy: Munaqqim: Risála fí l-músiqí (pojednání o modech z 9.stol.) Isvahání: Kitáb al-aghání (Kniha písní, 21 svazků z 10. stol.; texty z předislámského období a životopisy autorů a interpretů) Farábí: Kitáb al-músiquí al-karíb (Velká kniha o hudbě) Safí ad-Dín: Kitáb al-adwár (Kniha cyklů, vývoj teorie modů a rytmu) ve stejné době se Umajjovci usazují ve španělské Córdobě (západní islámská říše) Zyrjab zde r. 82l založil hudební akademii, zformovala se andalúzská hudba s vlastními hudebními formami a interpretační praxí 8. - 19. stol. nepřehledné přeskupování islámské moci v severní Africe a v Asii včetně Číny, Indie; např. Osmanská turecká říše 1250-1517 (vojenské orchestry) teorie: velikost intervalů odvozována od strun loutny (al úd) ve dvou oktávách, které představují celý prostor arabské hudební teorie, se žádný název tónu neopakuje; někteří teoretici rozlišovali 10 tónů uvnitř oktávy, jiní 17 až 24 základem maquámového (maquám viz též níže) systému jsou heptatonické stupnice (Safí ad-Dín vytváří 12 základních a 6 odvozených) stupnice jsou chápány jako spojení tetrachordu a pentachordu, repsektive dvou tetrachordů a celého tónu; modus, vycházející ze stupnice, je charakterizován počátečním a závěrečným tónem, někdy i příznačným průběhem melodie i tradiční teorie rytmu vychází ze Safí ad-Dína: rytmus odvozen od struktury verše metrorytmická formule = wazn (míra), je tvořena 2 až 4 oddíly a je prováděna (podobně jako u indické tály) perkusívními nástroji; arabští hudebníci se učí zpaměti cca 100 waznů pomocí onomatopoických slabik v předislámském období nezřetelná hranice mezi duchovní a světskou hudbou v poislámském období můžeme arabskou hudbu dělit na I. náboženskou 1. formy spojené s mešitou: čtení koránu (přísná pravidla výslovnosti, přízvuky, pomlky, 3 základní rychlosti; výzvy k modlitbám z minaretu (12 melodických frází založených na maquámové řadě) 2. hudba mystických řádů (např. Sufiů) má přivézt zúčastněné ke stavu transu, který je chápán jako nejvyšší sjednocení s Alláhem (Vířiví Dervišové – rituální tanec, založený na otáčení těla na místě, končící extází) 3. neliturgické formy svátku mawlid (slavnosti k výročí narození Mohameda: básně o životě proroka, přednes koránu, modlitby a variabilní, regionálně odlišné části - písně, tanec) II. klasickou, úzce spojenou s poezií základní forma nauba (východní podoba - Sýrie a Egypt a západní – oblast tzv. Maghrebu) III. lidovou převaha vokální hudby a improvizace, roztříštěna do množství tradic, dlouho mimo teoretickou pozornost vokální lidová hudba určována prozódií verše, nejčastěji bez doprovodu melodického nástroje, spíše s doprovodem perkusí, převažuje počet textů nad nápěvy původní arabská lidová hudba - je nejčastěji vokální, s účelem oslavovat různé společenské události - každá etnická skupina má svou lid. hudbu, předávanou z generace na generaci - nevyužívá příliš velký tónový rozsah (do kvarty, kvinty) - má silné rytmické vzorce, realizované tleskáním i perkusemi - často skupina zpívá systémem zvolání a odpovědi, opakuje krátké melodické fráze instrumentárium v lidové hudbě: spojení dvou nebo více aerofonů (1 nástroj se dvěma trubicemi, z nichž jeden hraje pouze 1 tón, i soubor nástrojů s perkusemi) rabáb = jedenostrunné housle pětistrunná lyra simsimíja, používaná beduíny v oblasti Rudého moře bicí typu tamburíny, tabla či darbuky nejtypičtější pro všechny typy arabské hudby: al ud = loutna různých variant (např. maghrebská kvítra s dlouhým krkem) klasický souborové obsazení: stolní citera quánún, flétna náj a loutna ud z dnešního pohledu můžeme vyčlenit i hudbu IV. populární fúze arabských prvků se západoevropským rockem, popem, jazzem apod. existuje řada samplem typu Arabian Beats, Arabic Groove apod. přehled základních nástrojů a dalších pojmů: arghúl = dvojitý třtinový klarinet, používaný zejména v lidové hudbě Egypta (kratší trubice má hmatové otvory, delší hraje burdonový tón; v oblasti Maghrebu nazýván zumara) darbuka = jednoblanný buben pohárového tvaru; korpus nejčastěji z pálené hlíny (řidčeji dřevěný nebo kovový), membrána z kozí kůže; propracovaný hrací technika užívá obou rukou, zřídka dřevěných paliček; v lidové hudbě na darbuku hrají často i ženy kamandža = čtyřstrunný dřevěný nástroj s dřevěným korpusem a koženou rezonanční deskou; v Turecku a Egyptě rabáb, v Iráku džoze maquám (= arabsky místo) = základní pojem arabské hudby od 14. století může jít buďto o 1. maquámovou stupnicovou řadu nebo o 2. princip výstavby částečně improvizované formy. ad 2. - zejména Přední Východ: forma ze dvou částí, jako indická raga je spojena s pocitovým obsahem, rytmus a metrum jsou dány osobností interpreta ad 1. - celá arabsko-islámská oblast: něco jako naše stupnice, sedmitónové oktávové řady (rody) s různou intervalovou strukturou; z jednoho rodu je odvozeno 5 - 20 maquámových řad tóny, půltóny i čtvrttóny; není zde absolutně fixovaná výška tónu oktáva není rozdělena na rovnocenné půltóny jako v evropské hudbě arabská stupnice se skládá ze dvou oktáv, rozdělených na čtvrttónové intervaly, rozsah možných všech not se nazývá "jadwal"; každá oktáva se nazývá "diwan" arabská lidová hudba většinou používá omezenější rozsah not, tetrachord (4 po sobě jdoucí tóny) nebo pentachord; "diwan" je rozdělen do půloktáv zvaných "ajnás" a melodie písní jsou obvykle komponovány z jedné "ajány" náj (= persky rákos) = třtinová flétna, 7 - 9 hmatových otvorů, různé velikosti i ladění, přefukování, příznačné držení šikmo dolů (v severní Africe tento název slouží i k označení jiných dechových nástrojů) nauba = nejrozšířenější forma koncertní klasické arabské hudby quánún /kánún/ = stolní citera, název odvozen z řeckého kánon = zákon plochý dřevěný korpus lichoběžníkového tvaru, víko dřevěné - jen cca 1/5 kryta jemnou kůží (rybí, ovčí), resonanční otvory, sborové ostrunění (72 - 84 strun), hraje se trsátkem na ukazováčkách obou rukou; užíván hlavně v souborech; kovový zvuk rabáb, rebáb = smyčcový nebo trsací nástroj s koženou resonanční deskou různé materiály, nejčastěji 1 - 2 struny, v Asii dřevěný korpus a kožená resonanční deska v Afghánistánu jde o národní nástroj, který se trochu liší, má jako sitár melodické (3), bordunové (2-4) i resonanční (15) struny santúr = cimbál, původně z Persie ud (al ud = arabsky klacík, proutek), předchůdce evropské loutny korpus ze 16-18 plátků lehkého dřeva je kryt deskou s více resonančními otvory; bezpražcový krk je ukončen hlavicí s kolíčky, dozadu zahnutou původně čtyřsborové ostrunění, v Andalusii pětisborové hraní plektrem z orlího pera nebo (nověji) prsty kytara: nejprve nástroj doprovázející zpěv vznik v 9. století, když córdobský dvorský hudebník Zirjab přidal k arabské loutně pátou strunu; později přibyla i struna šestá flamenková kytara zpočátku sloužila jen k udání tóniny zpěvákovi a k udržení jednoduchého rytmu hraním palcem. Až časem technika kytarové hry začala kopírovat výrazovou bohatost zpěvu a vyjadřovat pomocí pětiprstové techniky bohatost rytmických i melodických variací a odstínů zurna = dvouplátkový dechový nástroj, užíván zejména v lidových oslavách pod širým nebem příklady představitelů arabské populární hudby a world music: Umm Kulthum egyptská zpěvačka, skladatelka, herečka, * kolem 1990, + 1975 http://www.youtube.com/watch?v=OS1xMOo8LqY Fairuz: Sallimleh Alayh libanonská diva (* 1935), jedna z nejznámějších žijících arabských zpěvaček http://www.youtube.com/watch?v=PVczDSiAWPY http://www.dailymotion.com/video/xbggm_fairuz-nehna-wel-amar-jeeran současná arabská world music – hlavně Paříž prorůstá do mainstreamu, např. Khaled původem z Alžíru byl 1996 prvním Arabem, který měl No. 1 singl na fr. žebříčcích (Aisha) nebo Lodnýn: Natacha Atlas, Transglobal Underground i USA a Kanada: Mercan Dede – v Turecku narozený, v Kanadě žijící http://mercandede.calabashmusic.com soudobí moderní arabští hudebníci kombinují arabské tradiční melodie, rytmy a instrumentace i zpěvní styly se styly západního popu, např.: Abdel Ali Slimani z Alžíru, zažil boom stylu rai v 80. letech, usadil se v Londýně dělal DJ na svatbách apod., zpěvák skupiny Jah Wobble + Invaders of the Heart Abdy z průmyslového přístavního marockého města Kentira, fotbalový reprezentant, utekl ze školy k hudbě (g, p, loutna), zpěvák skupiny Essimoud magrebské disko, marocká tradice, prvky soulu, funku, rapu Dania Dania Khatib vyrostla v Libanonu, po univerzitě pracovala jako TV hlasatelka, zpívá od 1996 v arabštině, španělštině i řečtině Amr Diab Egypťan z Port Saidu, už jako 6letý zpíval v rádiu hymnu, 1986 absolvoval akademii umění v Káhiře; inovátor arabských písní, fúzoval arabskou hudbu s flamengem, egyptský styl al-jil s alžírským raiem, řeckou hudbou apod. Hisham Abbas Egypťan z Káhiry, studoval mechanické inženýrství na Americké univerzitě, kde zpíval ve sboru; pracoval jako zvukový inženýr; spolupráce s Lybijcem Hamidem El Shaerim; postupně se propracoval k sólové dráze Hamid El Shaeri Lybijec, ale 1974 se přestěhoval do Egypta, z politických důvodů, ale i proto, že egyptská Káhira je centrem hudební produkce arabského světa; skladatel a aranžér, úspěšný od konce 80. let; přispěl k rozvoji arabské populární hudby,v Egyptě zvané al-jil (alžil) Natacha Atlas narozená v Bruselu anglické matce a otci – sefardskému Židu z Maroka; vyrostla v bruselské arabské komunitě, naučila se břišní tanec; jako teenager se přestěhovala do Londýna, stala se zpěvačkou Transglobal Underground později se přestěhovala do egyptského Káhiry Fadela & Sahraoui alžírský rai, potkali se v Oranu, původně manželský pár od 1983 Fadela Zelmat (říkalo se jí malá Remitti v reminiscenci na matku raie Cheikhu Remitti; ve 14 zpívala ve filmu Djalti; sboristkou v rai nahrávkách a Mohammad Sahraoui – klasicky vzdělaný hudebník a aranžér Mani spoluprodukoval a mixoval Bill Laswell 1993 Khaled přezdívaný král stylu rai alžírský přístav Oran, už jako dítě hrál na kytaru, basu a harmoniku, ve 14 1. nahrávka otevřenost v textech, konflikty s fundamentalistickým okolím, emigrace do Paříže 1990 1996 - první Arab v žebříčku francouzské hudby (Aisha) Rachid Taha král výtržnické podoby raie narozen v Alžíru, do Francie přestěhováni s rodiči již v dětství texty – izolace žití ve velkém městě, dezorientace a nelidskost jako součást každodenního života Souad Massi reprezentovala nezávislou image mladé Alžířanky, proto terčem útoků fundamentalstů, 1999 emigrovala do Paříže zpívá arabsky, francouzsky, někdy i anglicky či kabylsky (oblast jejího rodiště) v její tvorbě se prolíná hudba arabská s vlivy americké rockové i country hudby, portugalského fada i španělského flamenka