Aspekty ovlivňující tvorbu interiéru
Vážení účastníci,
knihovna je společenský prostor, místo hledání, studia, výpujček, setkání ale
i odpočinku, tedy prostor, kde bychom mohli trávit hodiny, dny snad i měsíce. Mělo by
to být mystérium života, které na nás útočí posvátným klidem a věděním. Knihovna je
prostor, světlo, ale i hmat a vůně. Mysterium času vnímáné v podivuhodných zákoutích
starých tisků najdem jen málokde: je to tajemství antikvariátů s chaoticky přetékajícími
regály, či knih v zaprášené knihovně naší prababičky, tajemství vonící starým papírem
a klihem. Važme si těchto okamžiků a přičiňme se o jejích přežití.
Takovým mystériem mohla být Kaplického „Chobotnice“. Diskuze kolem ní svědčily
o nepochopení architektury jako mysteria místa a času. Škoda.
Cílem mojí přednášky je upozornit Vás na určité aspekty spjaté s interiérem, ukázat
vám šíři problematiky, abyste mohli lépe komunikovat s odborníky – architekty, ukázat
vám, jak stanovit potřebné požadavky a především na kterých z nich tvrdohlavě trvat.
Moje přednáška není dogma, vychází z mých poznatků a zkušeností, kdokoliv se
mnou může polemizovat a diskutovat. Cílem je vzbudit ve vás zvědavost, neboť ta je
základem poznání.
Na počátku bylo slovo: „Ergonomie“. Je to slovo složené ze dvou řeckých:
ergon = práce a
nomos = zákon.
Tento pojem je často spojován v ose „člověk – pracovní prostředí“ nebo ještě
omezeněji „člověk – práce s počítačem“. Nicméně pokud jej naopak rozšíříme a pokud
připustíme fyzikální definici práce jakožto „síly působící na těleso“, dostaneme spojení
člověk – jakákoliv práce (činnost). Prací může být sekání dřeva, práce v kuchyni, stejně
jako odpočinek a spánek. Ergonomie (jakožto věda) se zabývá člověkem a jeho
bezprostředním okolím. Stanovuje určité zásady, které pokud pochopíme, můžeme
aplikovat stejně tak v práci, jako doma či ve vlaku.
Cílem ergonomie je poznat a ovlivnit prostředí kolem člověka, minimalizovat jeho
námahu a usnadnit mu život. Ergonomie se zabývá bezprostředním okolím, stejně tak
i nástroji a správným pohybem a držením těla. Jakožto věda vznikla v předválečném
Německu (Arbeitswissenschaften) a rozšířila se po II. světové válce po všech
vyspělých kontinentech. Jakožto značně „mladá“ věda souvisí především s prudkým
rozvojem světových ekonomik a jeho negativními důsledky na lidský organizmus. Méně
pohybu a jednostranná činnost přináší s sebou menší fyzickou zdatnost populace,
únavu, stress a mnohdy jednostranné přetěžování organizmu. Ergonomie se snaží tyto
str. 1/7
negativní vlivy objevit a hledá vhodná řešení, která by vedla k omezení špatného
a k podpoře dobrého. Ergonomie tak napomáhá člověku v jeho činnosti – ať už správně
tvarovanými nástroji, kvalitním prostředím či správným držením těla při práci. Snaží se
optimalizovat bezprostřední okolí člověka.
Pro architektonickou tvorbu se tak ergonomie stala jednou se z potřebných nauk.
Musíme ji pochopit a znát, abychom mohli utvářet a ovlivňovat prostor a věci kolem
nás. Jde především o pohodlí člověka, ať v souvislosti s věcmi, které používáme
(oblečení, auto, psací pero...), nebo o prostředí, které si utváříme kolem sebe (interiér,
exteriér). Existují obecné kategorie, jejichž naplnění nám zpříjemní život. Je však třeba
zdůraznit, že vše, tedy i architektura a design, bývá výsledkem kompromisu, že tvorba
ideálu je snem a fikcí nás všech.
V interiéru se jedná o tyto kategorie:
1. Teplota, vlhkost, proudění a výměna vzduchu v místnosti
Vytvoření optimální tepelné a vzdušné pohody patří k nejtěžším úkolům autorů
budov. Přispívá k tomu naše zeměpisná poloha a příroda svými výkyvy v rámci
jednotlivých ročních období. V zimě musíme interiér ohřívat, v létě chladit a to vše
pokud možno nenápadně a s minimální energetickou a ekonomickou náročností.
Optimalizace vzduchu v místnostech je technicky nákladná. Musíme zajistit výměnu
vzduchu, přičemž větrání otevřenými okny je v mnoha případech nemožné (důvody
jsou rušivé vnější vlivy, od kterých se snažíme interiér izolovat – teplo, nebo zima,
dopravní hluk, řev ptáků, pachy apod.). Umělá výměna vzduchu tedy často tvoří složitý
a nákladný komplex technických opatření, od kterých požadujeme především minimální
vliv na člověka.
Pohodu v interiéru zajišťuje správná:
● teplota vzduchu – u duševní práce by se měla pohybovat kolem 20 – 25° C;
● relativní vlhkost vzduchu (= míra nasycení vzduchu vodní parou za dané
teploty) měla by se pohybovat kolem 30 – 60 %, přeschlý vzduch může vést k
dýchacím potížím;
● rychlost pohybu vzduchu (= jeho proudění) by se měla pohybovat kolem
0,1 m/s, rozhodně by neměla překračovat 2,0 m/s, nad 6,0 m/s je již
nepříjemným průvanem. Zde dochází často ke konfliktu mezi požadavkem
malého proudění a nezbytné výměny vzduchu v místnosti. Člověk spotřebuje
cca 2,5 – 6,0 m3
vzduchu za hodinu v závislosti na druhu činnosti a její
namáhavosti.
● čistota vzduchu: Správná výměna vzduchu musí zajistit výměnu kyslíku za
vydýchaný oxid uhličitý, dále pak musí vzduch filtrovat od látek, které by mohly
škodlivě působit na zdraví člověka. Jedná se jak o chemické látky, tak
o koncentrace mikroorganismů, různé pachy a vůně. Tyto koncentrace se
str. 2/7
mohou v místnosti bez větrání zvyšovat několikanásobně v průběhu jedné
hodiny. Utěsněním oken, které se provádí především z izolačních důvodů
(tepelné ztráty, hluk) se interiéry stávají více závislé na technice.
Komplexní pohodu v interiéru může zajistit správná a vhodná klimatizace. Její
nevýhodou je vedle ekonomické a technické náročnosti i šok, který lidský organizmus
utrpí, vyjde-li ven mimo chráněné prostory.
2. Akustické podmínky
Některé prvotní reakce podvědomí člověka neomezila ani civilizace. Jedním z nich
je reakce na zvukové podněty. Výzkumy ukázaly, že reakce ucha jsou rychlejší než
reakce zrakové (110 – 140 ms u zvuku, 180 ms u zraku). Podvědomí člověka vnímá
celou řadu zvuků, které si ani neuvědomujeme, a vyhodnocuje je, čímž odvádí
pozornost od právě probíhající činnosti. Je to dáno dávnými pudy z říše zvířat, které
pomáhaly přežít v případě ohrožení. Každý jedinec (včetně mého psa) je
„naprogramován“ na „své“ zvuky – „můj“ mobiloní telefon, pláč „mého“ dítěte, zvuk
motoru „mého“ auta.
Lidské ucho vnímá zvuky v rozmezí frekvence 16 Hz – 20 kHz, přičemž se tyto
hodnoty mohou individuálně lišit. Nicméně pro lidský organizmus jsou škodlivé i zvuky
nad či pod prahem slyšitelnosti. V místnostech určených pro duševní práci by hladina
hluku neměla přesáhnout 35 (úroveň šepotu) – 40 dB.
Problém s hlukem mohou pomoci zmírnit (nikoliv však zcela odstranit) různá
akustická opatření (tlumící povrchy, přepážky apod.). Důležité je i správné koncipování
filozofie provozu budovy, aby nedocházelo k rušení dalším provozem (kopírka,
telefony, tiskárny apod.).
3. Osvětlení celkové a lokální
Zraková pohoda je jedním z důležitých faktorů v interiéru. Nesprávně zvolené
osvětlení doprovází rychlá únava, pálení očí a bolesti hlavy. S přibývajícím věkem se
snižuje pružnost a přizpůsobivost zraku. Civilizační změny doprovázejí negativní jevy
mající vliv na zdraví člověka. Jedním z těchto jevů je i stabilní zhoršování zraku nových
generací. Do doby průmyslové revoluce (pol. XIX. stol.) se člověk díval především do
dálky (lov, pastva, cestování), po ní se lidské oko muselo adaptovat na soustředěný
stálý pohled na blízko, především na dosah ruky. Se změnami životního stylu souvisí
i práce při umělém osvětlení. Na tyto negativní důsledky se lidské oko nestačilo
adaptovat a odtud pramení i dostatek práce pro optiky.
V interiéru musíme většinou daný prostor přisvětlovat. Z hlediska pokrytí půdorysné
plochy rozlišujeme osvětlení celkové a osvětlení lokální. Celkové osvětlení by mělo mít
str. 3/7
charakter rozptýleného celistvého světla bez velkých výkyvů, lokální osvětlení slouží
k přisvětlení určité plochy nebo její části.
Požadavky na dobré osvětlení pracovní plochy:
● Intenzita osvětlení: Musí odpovídat dané činnosti. Při čtení či studiu bychom
měli mít možnost lokálního přisvětlení části pracovní plochy. Osvětlení by však
nemělo být bodové a jeho intenzita by se neměla prudce snižovat (nejhůře
osvětlené místo by mělo mít cca 70% světla z místa nejlépe osvětleného).
K tomu ve většině případů musíme připočítat vliv rožnuté obrazovky počítače.
Problémem kancelářského pracoviště, resp. studijního pracoviště v knihovně je
nevyváženost jednotlivých ploch – bílý papír, svítící obrazovka, tlumený odstín
pozadí – pracovní desky.
● Barva světla: by se měla blížit barvě denního světla. To je nejpřirozenější
a nejméně zatěžuje naše oči. S odlišnými barvami světla se často setkáváme
v supermarketech, kde je záměrně jiná barva světla použita v oddělení zeleniny,
jiná v oddělení masa a to vždy s jediným cílem – zdůraznit zákazníkovi čerstvost
nabízeného zboží.
● Odstranění nežádoucích odrazů a odlesků: Matný povrch pracovní desky,
antireflexní filtry pro obrazovku počítače apod. opět snižují zátěž našeho zraku.
Důležité je, aby lokální světlo na stole bylo snadno manipulovatelné, musíme je
přesunout či natočit tak, abychom neměli v zorném poli přímo jeho zdroj, abychom si
nestínili apod. Je třeba si uvědomit, že známá poučka „světlo zleva“ platí pouze pro
praváky. Při lampách se žárovkovým zdrojem světla je třeba myslet i na bezpečnou
manipulaci – povrchovou teplotu stínidla, dobrou stabilitu apod.
Pozornost je třeba věnovat zdrojům světla, které vnímáme na okraji zorného pole.
Pokud nám do tohoto okraje např. zasahuje zářivková trubice, podprahově vnímáme
její kmitočet, který je rovný kmitočtu v elektrické sítí (50 Hz) a toto nám může
způsobovat bolesti hlavu a rychlou únavu.
Podstatným faktorem je i požadavek neoslňovat své okolí, jiná studijní místa.
4. Barva v interiéru
Nechci zabíhat do podrobností. Dnešní doba a současná móda dovolují tolik
variant, že je na tvůrci interiéru co vybere. Padly jakékoliv teorie, vše je dovoleno.
Studené barvy i teplé barvy mají své výhody i nevýhody a psychologie vnímání barev
se mění v závislosti na módních trendech. Vnímání barev rovněž ovlivňuje kultura,
místo a doba. Dá se říct, že v prostoru a čase se toto vnímání mění.
str. 4/7
Dalším důležitým aspektem je fakt, že cca 10% populace má nějákou poruchu
barevného vidění. Tedy ne všichni vidíme určitou barvu = (přesně definované fyzikální
vlnění) stejně.
Jednou z výhod barevných stěn je skutečnost, že je lze poměrně snadno znovu
přetřít.
5. Antropometrické aspekty (kvalita sezení a rozměry pracovního stolu)
Pracoviště by mělo být navrženo tak, aby bylo pohodlné, účelné, hygienické
a estetické.
Jedním z nejdůležitějších aspektů jsou potřebné rozměry.
Jedná se o plošné rozměry – rozměry vlastního pracovního stolu a nutný prostor
pro pohyb kolem, dále pak výška jednotlivých ploch. Jednotlivé míry se odvíjejí od
potřebné činnosti a od rozměrů a proporcí lidského těla. Problémem je nejednotný
vzrůst lidské populace. Proto je třeba volit nábytek přestavitelný.
Židle by měly mít nastavitelné parametry a to především výškové. Výška sedadla se
řídí rozměry lidského těla, které závisí na výšce člověka. Rozdíly výšky postavy mohou
být i v desítkách centimetrů. Podobně je to s výškou pracovního stolu.
Na tyto rozdíly rozměrů vzrůstu člověka reaguje většina kvalitních výrobců nábytku.
Snaží se používat různé mechanizmy, které svým uživatelům zajišťují nastavitelnost a
přestavitelnost dle potřeby.
Další důležitou vlastností by mělo být správné podepření zad v bederní oblasti,
které pomáhá odlehčit záda. Sezení má být tzv. aktivní, židle by měla dovolovat
občasné protáhnutí svalů s překonáváním lehkého fyzického odporu. Špatná pracovní
poloha při sezení vyvolává tělesnou únavu, deformuje tělo a snižuje pracovní výkon.
V současné době se doporučují i alternativní způsoby sezení při práci, polohy
v polosedě a polostoje s podpěrou. Lze konstatovat, že důležitá je možná změna
polohy těla, tedy zapojení různých svalových skupin. Technika dovoluje snadné změny
výšky nejen sezení, ale i výšky pracovních stolů. Ostatně dříve lidé psávali ve stoje,
nespornou výhodou bylo, že se u práce špatně spalo.
6. Další negativní vlivy
Vždy najdeme ještě něco dalšího, co na nás může při práci působit negativně.
V budovách to mohou být různé vibrace, mechanické kmitání, otřesy apod. způsobené
např. jízdou těžkých dopravních prostředků.
Tyto vlivy a jejich limity jsou definovány v patřičných hygienických normách
a předpisech. Jejich odstraňování bývá velmi náročné a někdy i technicky nemožné.
Samostatným a značně novým faktorem jsou další negativní vlivy jak:
str. 5/7
● elektrosmog = všeobklopující a narůstající elektromagnetické záření
(mobilní telefony, bezdrátový přenos dat, v podstatě vše, co používá elektrický
proud);
● světelný smog = různé světelné zdroje, světýlka, kontrolky (např. rožnutý
mobil v kině);
● akustický smog okolí, který již často nevnímáme (např. dunící hudba ve
sluchátkách někoho v davu);
● škodlivé látky v prostředí v množství, které nevnímáme, ale které dokážeme
měřit;
● technický smog = vše, čím nás obtěžuje svojí progresívní technikou
a tachnologií.
O většině těchto „podružných“ negativních vlivů ještě nevíme, jak moc jsou pro zdraví
člověka nebezpečné, ale podezření existuje. Jde o nové faktory, které neumíme ani
přesně pojmenovat, ani objektivně vyhodnotit.
Např. co se týkýá „technického“ smogu, tento jev často podceňujeme, ale složitost
techniky je mnohdy na hranici únosnosti uživatele a máme-li na výběr, často zvolíme
jedodušší variantu. Technika je citlivá na výpadky, s čímž si mnohdy zavedené
„supersystémy“ neumí poradit. Nebezpečí závislosti máme tendenci podceňovat
a zlehčovat, nicméně je potřeba si je uvědomit a vypořádat se s tím.
7. Ergonomie pracoviště vybaveného počítačem obecně
Specifikum počítačového pracoviště je dáno vybavením konkrétní technikou. Rychlé
změny ve vývoji techniky kladou značné nároky na flexibilnost pracovní plochy.
Klasické monitory nahradily LCD displeje, které jsou plošší, kvalitnější a nevydávají
nežádoucí vlnění. Podobně jsou odstraňovány z interiérů jednotlivé počítačové „bedny“
jejichž ventilátory jsou nežádoucím zdrojem hluku.
Z hlediska světelné pohody je třeba řešit neoslňující pozadí obrazovky, lokální
osvětlení bez rušivých odlesků. Člověk sedící čelem k monitoru by neměl být proti
oknu, ani mít okno za zády.
Umístění klávesnice a myši by mělo být flexibilní, aby bylo možno obojí odložit
a věnovat se studiu knihy, případně si dělat na počítači poznámky.
Studující by měl mít možnost vytisknout si své poznámky, uložit je na CD nebo na
jiné médium, případně nechat si okopírovat či naskenovat část textu. Vzhledem
k rušivému (byť relativně nízkému) hluku těchto činností je třeba je izolovat
v dispozičním řešení prostoru studovny.
str. 6/7
8. Závěr:
Jste zklamáni, že jsem nemluvil o konkrétních knihovnách, nepromítal fotografie
těch nejzajímavějších? Věřím, že si je dokážete dokážete bez mojí pomoci. A pokud si
uvědomíte jednotlivé kvalitativní aspekty, jednotlivé kroky, které jsme probrali, můžete
jít do kterékoliv knihovny a podílet se na jejím vylepšení.
Jak bych si představoval ideální pracovní místo v knihovně já?
Osobně bych od takového pracoviště v knihovně požadoval spoustu vlastností:
● lehce přestavitelnou výšku stolu (pokud možno motoricky na zmáčknutí
nějakého čudlíku);
● dostatečnou velikost, aby se tam vešel monitor, klávesnice, myš, atlas světa
a několik hromádek s poznámkovými papíry;
● ohrádku kolem dokola pracovní plochy, aby mi věci nepadaly na zem;
● světlo, které by nezavazelo;
● vyhřívanou plochu pod hrnek s nedopitou kávou;
● zásuvku s ostrouhanými tužkami a papírky na zakládání;
● chladící box na svačinu;
● poklop s velikým zámkem, aby mi tam nikdo nelezl;
● a v blízkosti gauč s polštářem a dekou.
V Brně duben 2008 – duben 2009
Ing. arch. Martin Kovařík, MZLU, Ústav nábytku, bydlení a designu, Brno
makov58@gmail.com
str. 7/7