1980 STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 4 Autoři: MVDr. ČENĚK ČERVENÝ, CSc. Doc. MVDr. JIŘÍ KAMAN, CSc. MVDr. EMIL MIKYSKA Doc. MVDr. RADIM NAJBRT, CSc. MVDr. OLDŘICH ŠTARHA Doc. MVDr. OLDŘICH ŠTĚRBA, CSc. Vedoucí kolektivu: Doc. MVDr. RADIM NAJBRT, CSc. Druhé vydání připravil a revizi původního textu provedl doc. MVDr. RADIM NAJBRT, CSc. s kolektivem autorů jednotlivých kapitol. Četnými cennými připomínkami přispěl MVDr. KAREL BEDNÁŘ Schváleno ministerstvem školství České socialistické republiky č.j. 13 318/72-30 ze dne 11. dubna 1972 jako učebnice pro vysoké školy veterinární © Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1973 Ilustration © Naděžda Slezáková, 1973 Obsah Zařazení a rozdelení anatomie 9 Poznámky z historie 11 Stručná historie anatomického názvosloví 14 Základní anatomické pojmy 16 Systema skeleti - kosterní soustava 19 Úvod IR. Najbrtj 19 Kost 19 Vývoj kostí 20 Popis kostí 21 Ossa columnae vertebralis et thoracis 22 Páteř 22 Kostra hrudníku 41 Ossa cranii bovis 50 Cranium 62 Lebeční dutina 62 Nosní dutina 66 Vedlejší nosní dutiny 69 Povrch lebky 73 Lebka ovce a kozy 83 Lebka prasete 85 Lebka koně 93 Lebka psa 101 Ossa membri thoracici IJ.Kamanl 109 Pletenec hrudní končetiny 109 Kostra paže 114 Kostra předloktí 119 Kostra ruky 124 Zápěstí 124 Záprstí 130 Prsty 133 Ossa membri pelvini \Č. Červený] 139 Pletenec pánevní končetiny 139 Kostra stehna 150 Kostra bérce 157 Kostra nohy 163 Hlezno 163 Nárt 170 Prsty 173 Articulationes — spoje kostí 175 Úvod IR. Najbrtl 175 Spojení vmezeřenou tkání 175 Tihové spojení kostí 175 Juncturae columnae vertebralis, cranii et thoracis 178 Spoje páteře 178 Spoje hrudníku 184 Juncturae cranii 188 Juncturae membri thoracici i J. Kaman, R. Najbrtl 190 Juncturae membri pelvini i Č. Červený! 212 Systema musculorum - svalová soustava 232 Úvod /R. Najbrtl 232 Sval 232 Pomocná svalová ústroji 234 Musculi cutanei /O. Štěrba] 235 Povrchová povázka 235 Kožní svaly 235 Musculi trunci et caudae 239 Hřbetní svaly 239 Laterální systém 239 Mediální systém 242 Hřbetní povázky 245 Krční svaly 246 Prevertebrální skupina 246 Skupina skalenů 247 Infrahyoidní svaly 248 Krční povázky 249 Hrudní svaly 249 Svaly hrudní stěny 249 Bránice 252 Hrudní povázky 254 Břišní svaly 255 Dorsální skupina 255 Ventrální skupina 256 Laterální skupina 257 Břišní povázky 260 Ocasní svaly 261 Vlastní svaly ocasu 262 Přídatné svaly ocasu 262 Ocasní povázky 262 Musculi capitis 263 Žvýkací svaly 264 Mimické svaly 266 Esophagus /R. Najbrt\ 387 Svaly oční štěrbiny 266 Jícen ovce a kozy 388 Svaly nozder 267 Jícen prasete 388 Svaly ústní štěrbiny 268 Jícen koně 389 Uchohybné svaly 271 Jícen psa 389 Svaly jazylky 273 Proventriculus et ventriculus 389 Hlavové povázky 274 Předžaludek a žaludek Musculi men>bri thoracici 275 ovce a kozy 396 Svaly pletence 275 Žaludek prasete 397 Skupina přídatného nervu 275 Žaludek koně 399 Lopatková skupina 277 Žaludek psa 401 Prsní skupina 280 Lien 402 Svaly vlastní končetiny Slezina ovce a kozy 404 \J. Kamanj 282 Slezina prasete 404 Lopatkové svaly 282 Slezina koně 405 Laterální skupina 282 Slezina psa 405 Mediální skupina 285 Intestinum 406 Pažní svaly 287 Intestinum tenue 407 Kraniální skupina 287 Tenké střevo ovce a kozy 410 Kaudální skupina 288 Tenké střevo prasete 410 Předloketní svaly 290 Tenké střevo koně 411 Kraniální skupina 292 Tenké střevo psa 412 Kaudální skupina 301 Intestinum crassum 412 Skupina drobných svalů 312 Tlusté střevo ovce a kozy 416 Krátké svaly prstů 313 Tlusté střevo prasete 416 Po vážka hrudní končetiny 317 Tlusté střevo koně 418 Musculi membri pelvini Tlusté střevo psa 421 10. Štěrba/ 319 Colon sigmoideum, rectum et Bederní svaly 320 anUs 422 Pánevní svaly 322 Esovitý tračník, konečník Skupina zevních pánev- a řiť ovce a kozy 425 oních svalů 322 Esovitý tračník, konečník Skupina hlubokých pá- a řiť prasete 425 nevních svalů 327 Esovitý tračník, konečník Stehenní svaly 328 a řiť koně 425 Kraniální skupina 328 Esovitý tračník, konečník Kaudální skupina 330 a řiť psa 425 Mediální skupina 331 Hepar 426 Bércové svaly 332 Játra ovce a kozy 429 Kraniální skupina 333 Játra prasete 429 Kaudální skupina 338 Játra koně 430 Krátké svaly prstů 345 Játra psa 431 Dorsální skupina 345 Prancreas 433 Plantární skupina 346 Břišní slinivka ovce a kozy 434 Povázka pánevní končetiny 347 Břišní slinivka prasete 434 o t i_ i • ,n »r •» , Břišní slinivka koně 434 Splanchnologia jR. Najbrtj 349 Břišní sUnivka psa 435 Apparatus digestorius - sou- Cavum abdominis et cavum stava trávicích ústrojí 350 pelvis 436 Úvod 350 Pobřišnice 437 Cavum oris JE. Miky skal 351 Vmezeřená pobřišnice 438 Ústní dutina ovce a kozy 365 Opony 438 Ústní dutina prasete 365 Okruží 443 Ústní dutina koně 370 Vazy močového a pohlavního Ústní dutina psa 376 ústrojí 443 Pharynx 380 Hltan ovce a kozy 385 Apparatus respiratorius - Hltan prasete 385 soustava dechových ústrojí 445 Hltan koně 386 Úvod jR. Najbrt} 445 Hltan psa 386 Nasuš externus /O. Štarha' 445 Zevní nos ovce a kozy 448 Pulmo 474 Zevní nos prasete 449 Plíce ovce a kozy 478 Zevní nos koně 449 Plíce prasete 478 Zevní nos psa 451 Plíce koně 479 Cavum nasi 452 Plíce psa 479 Nosní dutina ovce a kozy 455 Glandula thyroidea 480 Nosní dutina prasete 456 4 Štítná žláza ovce a kozy 481 Nosní dutina koně 457 Štítná žláza prasete 481 Nosní dutina psa 458 Štítná žláza koně 481 Vedlejší nosní dutiny 459 Štítná žláza psa 482 Vedlejší nosní dutiny ovce Glandulae parathyroideae 482 a kozy 460 Příštítné žlázy ovce a kozy 483 Vedlejší nosní dutiny prasete 460 Příštítné žlázy prasete 483 Vedlejší nosní dutiny koně 461 Příštítné žlázy koně 483 Vedlejší nosní dutiny psa 462 Příštítné žlázy psa 483 Larynx /O. Štěrbaj 463 Thymus 483 Hrtan ovce a kozy 470 Cavum thoracis 484 Hrtan prasete 470 Hrtan koně 471 Slovníček anatomických ná- Hrtan psa 471 zvů 489 Trachea et bronchi 472 Průdušnice ovce a kozy 473 Česko-slovenský slovníček 497 Průdušnice prasete 474 Průdušnice koně 474 Rejstřík 501 Průdušnice psa 474 7 Zařazení a rozdělení anatomie Biologie, přesně přeloženo věda o životě, zkoumá živou hmotu ve všech jejích formách, funkcích a projevech. Je to tedy nesmírně obsáhlý vědní obor, který se podle způsobů poznávání dělí na další, užší vědní obory. Jedním z těchto oborů je morfologie. Řecké „hé morfé" znamená tvar. Morfologie tedy sleduje tvary a formy živé hmoty, a to jak u rostlin, tak u živočichů. Morfologie živočichů má nejobecnější použití v zoologii, která se zajímá nejen 0 životní projevy živočichů a jejich vztahy k vnějšímu prostředí, ale studuje a srovnává stavbu těl u všech známých živočišných orgánů od nejjednodušších prvoků až k nejdokonalejším savcům. Poznatky o vývoji i funkčním přizpůsobení jednotlivých tkání, ústrojí i celých organismů tvoří podklad pro studium vývoje živočišných druhů (fylogenese). Morfologie živočichů se dělí na další obory. Makroskopická anatomie sleduje složení těla jedince a jeho tvary zjistitelné pouhým okem. Mikroskopická anatomie sleduje stavbu ústrojí a buněk drobnohledem. Embryologie studuje vznik a časný vývoj jedince a tvoří tak základ nauky o vývoji jedince (ontogenese). Vývoj jedince od narozeni do dospělosti a dále až do stáří dosud morfologické obory soustavně nesledují, ač postup tvarových změn v postnatálním životě jedince by byl dobrým podkladem pro posouzení vlivu vnějších podmínek na utváření tkání, ústrojí 1 celých organismů. " Nejširším anatomickým oborem, který shrnuje anatomické poznatky o celé živočišné říši, je srovnávací anatomie. Rozsáhlost látky vede však srovnávací anatomii k tomu, že sleduje pouze význačné rozdíly ve stavbě ústrojí u jednotlivých druhů. Podrobnou stavbou těl jednotlivých živočichů se zabývají speciální anatomie. Velmi podrobně je zpracována anatomie člověka (antropotomie). Proti pojmu antropotomie se stavívá pojemzootomie (anatomie živočichů). Není to však správné; srovnatelnými pojmy k pojmu antropotomie mohou být jen anatomie jednotlivých druhů zvířat (například anatomie psa, koně, skotu, morčete atd.). Veterinární anatomie je zaměřena pro potřeby veterinární medicíny a shrnuje údaje o stavbě těl zvířat, jimiž se veterinární medicína zabývá. Anatomii lze také dělit podle způsobu, jakým řadí své poznatky. Systematická anatomie sleduje každou soustavu ústrojí zvlášť; sleduje tedy v jednom souboru ústrojí, která jsou si blízká funkcí, stavbou i původem. Topografická anatomie naproti tomu sleduje vždy najednou určitou tělní krajinu a určuje v ní vzájemnou polohu i vztahy ústrojí různých soustav. Topografická anatomie je bližší praktickému použití; systematická anatomie podává však pro začátečníka snáze pochopitelný a ucelenější přehled o zákonitostech stavby organismu. Učebnice anatomie se proto vždy opírají o systematickou anatomii. Zvláštními metodami pracuje anatomie rentgenologická, která sleduje tvar, uložení i pohyb ústrojí v živém těle. Anatomie pro výtvarníky je speciálně zaměřena na studium vzhledu těla a na ústrojí, která povrch těla formují. Experimentální anatomie ovlivňuje umělými zásahy vzájemné vztahy ústrojí a studuje jejich přizpůsobení. Každé vědecké poznávání má v zásadě dvě části, analysu a syntesu. Cílem anatomie je poznat stavbu živého organismu. Analytický způsob poznávání vyjadřuje již sám název anatomie (řecké „anatemnó" znamená rozřezávám); systematické rozřezávání je základní metodikou pitvy. Anatomie rozkládá složitý organismus na jednodušší části - na soustavy ústrojí (systema organorum), na jednotlivá ústrojí (organum), až na tkáně a jejich složky. Anatomická pitva poskytuje přesné a objektivní poznatky. Má však zásadní nedostatek v tom, že sleduje části mrtvého těla, v nejlepším případě ústrojí ještě žijící, avšak za značně změněných životních podmínek. Syntesa musí proto na tento nedostatek pamatovat a doplnit pitevní nálezy pozorováním živého těla tak, abychom mohli porozumět stavbě živého těla v harmonické souhře jeho jednotlivých ústrojí. Anatomie je'jedním ze základních pilířů medicíny. Svými přesvědčivými nálezy vede k biologickému myšlení, které je v souladu se zákony živé hmoty. Anatomie podstatně přispěla k tomu, že lékařské myšlení i lékařská praxe se vymanily z empirických dohadů. Vědou o živém organismu je však anatomie pouze pro toho, kdo sleduje jednotlivé části proto, aby pochopil celek. Poznámky z historie O anatomii v minulosti předkládáme zprávy jen z Evropy a severní Afriky, ač by se v bohatých kulturách mimoevropských jistě našlo mnohé, co by do této kapitoly patřilo. Části zvířecího těla byly známy již v dávném starověku. Homér (IX. stol. př. n. I.) v Iliadě a v Odyssei pěje o šlachách, kostech, střevech, srdci, játrech i jiných orgánech. Haruspikové ve starém Římě věštili z vnitřností obětních zvířat. U starých Židů se dokonce prohlídkou vnitřností poraženého zvířete zjišťovala poživatelnost masa. Přesné, uvědomělé anatomické bádání nalézáme až asi v V. stol. př. n. 1. u řeckých lékařů. Jedním z prvních, o němž víme, byl Řek Alkmaion z Krotonu. V jeho spisech je již zmínka o zrakovém nervu a o trubici spojující hltan se středním uchem. Také nejslavnější starověký lékař Hippokrates pitval především zvířata. Myšlenka vývojové řady stále se zdokonalujících živočichů pochází od význačného řeckého filosofa Aristotela (384—322 př. n. 1.). Aristoteles sepsal svá zkoumání z oboru zoologie ve spise, který známe v latinské versi pod názvem De história animalium. Objektivně srovnával a pozoroval a přesnými nálezy z četných pitev vyvrátil mnohé tehdejší omyly. První rozlišil nervy od cév, zjistil, že srdce souvisí s aortou. Studium cévního systému si velmi usnadnil tím, že zvíře nechal vyhladovět a pak zardousit; tím cévy zůstaly naplněny krví. Dodnes platí jeho popis žaludku a předžaludku přežvýkavců i jeho rozlišení člověka a opice. Kolem roku 300 př. n. 1. vynikla vědecká škola alexandrijská. Její poznatky "šak známe pouze od pozdějších badatelů, kteří je citují. Tito severoafričtí vědci již přirovnávali útvary na dně 4. mozkové komory k brku, rozlišovali již motorické a sensitivní nervy. Znali přesně tvar i funkci srdečních chlopní; přesně popsali svaly a znali jejich činnost. Anatomové alexandrijské školy objevili míznice v okruží a správně poznali, že tepny vedou krev; oba tyto poznatky z angiologie však na dlouhá staletí zapadly (teprve až v XVI. století anatomové znovu zjistili, že tepny nevedou vzduch, nýbrž krev). Alexandrijská škola existovala asi až do roku 150 př. n. 1., tedy až do let, kdy se již Řecko s okolními krajinami stalo římskou provincií a věda a umění se postupně stěhovaly do Říma. Staří Římané neznali a nepěstovali zpočátku vůbec lékařství jako vědu. Dokud nebyl skončen vývoj římské říše, měli Římané zájem jen o vojenské úspěchy. Lékařská praxe byla tehdy výlučně v rukou řeckých lékařů přesídlených do Říma. Jejich sociální postavení tu bylo špatné, nedostávalo se jim za jejich práci ani uznání; neměli tedy ani prostředky, ani smysl pro další vědecké výzkumy. Teprve když se Řím stal střediskem umění a vědy, získalo řecké lékařství opět svůj význam, řecký duch získal opět svou tvůrčí sílu. V té době vznikla v Římě škola eklektiků. Nálezy jejích žáků jsou nejcennější z celého starověku nejen v oboru léčitelství, nýbrž i v anatomických výzkumech. Kejznámější a nej významnější z této školy byl Claudius Galenus (131—201 nebo 210 n. L), původem Řek, který se svou důkladností a přesností stal jedním z největších anatomů staré i nové doby. Na svých pitevních objektech, především na opicích a na psech, studoval hlavně nervovou soustavu. Galenus je posledním známým anatomickým spisovatelem starověku. Zánikem římské říše končí i naše zprávy o starověkých badatelích. Středověk je dobou temna hlavně pro přírodovědné výzkumy. Léčení zvířat bylo v té době v rukou prostých kovářů a nevzdělaných pastýřů. Teprve z konce XII. století máme zprávy o dílčích anatomických pracích; první známé práce jsou anatomie koně, prasete a sokola ze salernské školy. Nový bouřlivý rozvoj přírodních věd začíná teprve v XV. století; také v oboru anatomie se objevují nové poznatky. Za zakladatele zootomie, především anatomie koně, lze považovat Leonarda da Vinci (1452—1519); restaurátorem anatomie člověka se,stal Belgičan Andreas Vesalius (1514—1564). Z první poloviny XVI. století máme zprávy o dvou badatelích, kteří prý objevili cirkulaci krve v tepnách a žilách. Spis o tomto objevu vydal Francisco de la Reyna 1531 a Miguel Servet 1556 v Alcale. První srovnávací anatomie, o níž máme zprávy, vyšla v Norimberku r. 1573 a 1575; vydal ji a obrázky doplnil Volcher Koyter. První opravdovou podrobně zpracovanou veterinární anatomií je dílo Dell' anatómia e deľ infirmitá delľ Cavallo, vydané roku 1590 nebo 1598 z pozůstalosti boloňského senátora Carla Ruiniho. Dílo je podle způsobu zpracování zřejmě výsledkem přímého výzkumu. Je to zvláštní proto, že tehdy bylo zacházení se zvířaty a zvláště s jejich mrtvolami pokládáno za nedůstojné. První díl této knihy obsahuje anatomii koně, druhý díl pojednává o nemocech koní. První díl je lepší, zajímavě a originálně pojatý. Je rozdělen do pěti kapitol podle soustav ústrojí a je doplněn velkým počtem přesných obrazů. Kniha byla překládána do mnoha evropských jazyků. Ruiniho nálezy zřejmě přispěly i W. Harweyovi k objevu velkého krevního oběhu. Počátkem XVII. století začíná jednotlivých anatomických badatelů přibývat. Dochází již k určité specialisaci; anatomické práce podrobněji vysvětlují stavbu ústrojí u jednotlivých zvířat a u člověka. Objevuje se mikroskopická anatomie, jejímž zakladatelem je M. Malpighi (1828—1894). Za zakladatele srovnávací anatomie je označován Georges Cuvier (1769—1832). Plného vědeckého rozvoje se veterinární anatomii dostalo teprve po založení veterinárních učilišť. K jejich vzniku vedly především tři důvody: zpustošující nakažlivé nemoci procházely tehdy celou Evropou a hubily hospodářská zvířata; zemědělství, zvláště chov dobytka, se tehdy začalo intensivně rozvíjet; také armády potřebovaly a žádaly řádně vzdělané lékaře pro vojenské koně. Začínala výuka; vzdělanější a zkušenější lidé sbírali zkušenosti, prohlubovali své vědomosti a třídili poznatky. Z pouhé empirie vznikala věda, vznikaly jednotlivé discipliny. Anatomie byla vždy jednou ze základních disciplin. První zverolekárskou školu zřídil Francouz Claude Bourgelat (1713—1779) v Lyoně. Bourgelat byl původně advokátem, jeho velká láska a zájem o koně jej však přivedly ke studiu anatomie a fysiologie koně i starých spisů týkajících se koní. S pomocí přátel se mu podařilo v roce 1761 získat povolení a později i úvěr ke zřízení veterinárního učiliště, které otevřel 2. ledna 1762 v Lyoně. Jeho ústav měl od počátku velmi dobrou pověst, kterou získal za úspěšnou pomoc proti zhoubným epizootiím; mezi studenty se brzy objevili četní cizinci. Anatomie patřila od počátku k vyučovacím předmětům. Od roku 1793 bylo při škole i anatomické museum. Velké úspěchy lyonské školy i její praktické výsledky přiměly francouzskou vládu k založení podobné školy na severu Francie. Jejím zřízením a vedením byl opět pověřen Claude Bourgelat. Škola byla otevřena roku 1765 na zámku Alfort u Paříže a Bourgelat byl jejím ředitelem až do své smrti. Škola prošla mnohými změnami, hlavně za francouzské revoluce a za napoleonských válek. Udržela se však dodnes jako nejznámější a nejvyhledávanější francouzská veterinární škola. Z této školy vyšla také nejstarší francouzská učebnice anatomie, Bourgelatovy Eléments ďhippiatrique. Učebnice má dva díly: v prvním je nauka o kostech, druhý popisuje vnitřnosti, svaly, cévy, nervy a žlázy. Kromě toho obsahuje tato učebnice i zajímavé zmínky o embryológii a exteriéru koně. V jiných evropských státech byly v té době rychle zakládány další veterinární školy. Nejlepší z nich vznikaly pod vedením bývalých žáků z Lyonu a Alfortu; vlády vysílaly často své zástupce do Lyonu a Alfortu pro zkušenosti. Roku 1767 byla založena veterinární škola ve Vídni, nejbližší zájemcům o veterinární studium z našich zemí. Také její učitelé byli nejprve posláni na lyonskou školu pro zkušenosti. Studium trvalo zpočátku jen dva roky; roku 1776 ^gB^a^a"«»«---- dostala škola z příkazu Josefa II. nové prostory, vznikla veterinární nemocnice, anatomie dostala speciální sál pro pitvy. Mezi profesory anatomie na této vídeňské škole bylo několik Čechů, o nichž víme, že sice psali a přednášeli německy, vždy se však ke svému původu hlásili a krajanům pomáhali. Patřil k nim Ignác Pěšina, který se roku 1807 stal ředitelem školy, a dále Fr. Müller, který byl 1871 jmenován profesorem anatomie. Přednášel deskriptívni a topografickou anatomii a exteriér koně. Miillerovým nástupcem byl tqké Čech J. Struska (je pochován v Českých Budějovicích), jehož přehledná učebnice, vydaná 1903, je dodnes známa. Dalším vídeňským českým veterinárním anatomem byl K. Škoda. Vídeňská veterinární škola byla v roce 1802 spojena s universitou a zůstala v jejím svazku až do roku 1849. Pro budoucí zvěrolékaře trvala výuka dva roky. Přihlásit se však mohli pouze kvalifikovaní lékaři nebo ranhojiči; po absolvování obdrželi diplom magistra zvěrolékařství. Vídeňská veterinární škola pořádala i jednosemestrové kursy, které museli absolvovat budoucí okresní lékaři (fysikové) i okresní ranhojiči. Známá je i veterinární škola v Berlíně (založená 1790). Dodnes známe jména několika tamnějších učitelů anatomie, zásluhou již mnohokrát vydané učebnice. Jejím původním autorem byl jeden z prvních berlínských učitelů anatomie Gurlt, autor prvního veterinárního anatomického atlasu. Tento atlas doplněný na učebnici a mnohokrát vydaný a doplněný jeho následovníky známe dodnes jako klasickou učebnici „Ellenberger-Baum". V carském Rusku byla založena první veterinární škola v roce 1808; bylo to veterinární oddělení při lékařskochirurgické fakultě v Petrohradě. Anatomii přednášel I. G. Knigin, který v Petrohradě také založil veterinární anatomické museum. V Petrohradě zahájil později novou éru anatomických výzkumů K. I. Pi-rogov; poprvé použil metody zmrazených řezů pro přesné určení polohy orgánů v topografické anatomii (1858). V českých zemích byly od roku 1781 pořádány v Praze veterinární kursy, které byly později přeneseny do Olomouce. Zájemci o ucelené veterinární studium z našich zemí chodili studovat na veterinární školu do Vídně, později také do Lvova. V našich zemích byla založena první veterinární škola až po osvobození v roce 1918 jako Vysoká škola zverolekárska v Brně. Prvním profesorem anatomie tu byl jmenován profesor brněnské lékařské fakulty MUDr. Otomar Völker. Profesor dr. Otomar Völker vybudoval pro obě školy základy anatomických ústavů i s personálním obsazením. Po něm převzal výuku anatomie na Vysoké škole zverolekárske v roce 1927 cele doc. MVDr. Jan Kol d a, později řádný profesor srovnávací anatomie domácích hospodářských zvířat. Profesor MVDr. Jan Kol d a vybavil v roce 1927 novostavbu anatomického ústavu Vysoké školy zverolekárske bohatými sbírkami preparátů a vybudoval pozoruhodné anatomické museum. Jeho životním dílem je obsáhlá kniha „Srovnávací anatomie zvířat domácích", z níž vyšel v plném rozsahu jen díl I. „Část obecná" a díl II. „Nauka o kostech a chrupavkách"; III. a IV. díl této knihy „Nauka o kloubech" a „Nauka o svalech" vyšly ve formě učebnice. Jako skripta byly vydány: „Nauka o vnitřnostech a smyslových orgánech", „Nauka o oběhové soustavě", „Nauka o nervové soustavě" a „Nauka o kůži". Kromě obsáhlých odborných údajů tvoří toto dílo i základ českého veterinárního anatomického názvosloví. Ve spolupráci se svými asistenty vydal profesor MVDr. Jan Kol d a i první českou učebnici „Anatomie domácích ptáků". V době svého působení v anatomickém ústavu vychoval prof. MVDr. Jan Kol d a mnoho odborných pracovníků jak pro veterinární anatomické ústavy v ČSSR, tak i pro zahraničí. Za své zásluhy o rozvoj československé veterinární anatomie byl profesor Kolda zvolen v roce 1952 řádným členem Československé akademie zemědělských věd; v roce 1956 mu byla udělena hodnost doktora veterinárních věd a v roce 1958 mu udělil president republiky Řád práce. 13 Stručná historie anatomického názvosloví Anatomické názvosloví začalo vznikat v době, kdy se anatomické znalosti upřesňovaly a hovorové výrazy dostávaly přesnější význam. Přesnému nálezu pak odpovídal přesně vymezený výraz. Naše základní vědecké poznatky pocházejí z oblasti řecké a římské kultury. Také téměř všechny základní anatomické názvy pocházejí z řečtiny a latiny; jen malá část jich vznikla z arabštiny a hebrejštiny. Nejznámější ze starověkých anatomických spisů, které jsou základem anatomického názvosloví, jsou De medicína libri VII; sepsal je Aulus Cornelius Celsus v dobách počátku našeho letopočtu. Z pozdějších spisovatelů tvořil Claudius Galenus (v druhé polovině II. století n. 1.) umělé řecké názvy, kterých dosud užíváme. Další závažná anatomická literatura se začíná objevovat až koncem středověku; s ní se opět objevuje problém anatomických názvů. Jacques Sylvius a jeho následovník Jean Riolanus v XVI.—XVII. století zaváděli v anatoma člověka odborné názvy, které se mnohde udržují dodnes. První opravdový veterinární anatom Carlo Ruini (1590) si vypomáhal tím, že např. svaly neoznačoval speciálními názvy, nýbrž je čísloval. K ujasnění anatomických pojmů přispěl i Leonardo da Vinci (XV. století) svými spisy o anatomii koně a o proporcích člověka a později i Bourgelat, který napsal srovnávací studii o rozdílech mezi stavbou těla koně a člověka. V druhé polovině XVIII. a v první polovině XIX. století, kdy vychází řada učebnic anatomie člověka i domácích zvířat, je všude vidět snahu po sjednocení poznatků anatomie člověka s anatomií zvířat. Vedly k tomu tehdy i praktické požadavky. Pitva člověka byla obtížná; mnohem jednodušší bylo demonstrovat anatomickou stavbu na zvířeti. Toto období lze považovat za počátky novověké srovnávací anatomie, třebaže tehdejší znalosti byly značně kusé. Na konci minulého století se množily vědecké práce, tvořily se anatomické společnosti, navazovaly se mezinárodní styky. Přibývalo odborných dat, množily se anatomické názvy; každá škola užívala svých vlastních názvů. Jejich rozmanitostí trpělo klinické studium, byly potíže při studiu odborné literatury. Bylo nezbytné regulovat živelný rozvoj anatomického jazyka. V roce 1879 se německý anatom Henle pokusil sjednotit anatomické názvy; zavedl určení směrů, každý útvar označil jediným jménem. Jeho úsilí však nedošlo uznání, a tak k mnohým dosavadním názvům jen přibyly další. Němečtí anatomové založili v roce 1887 v Lipsku anatomickou společnost, která na každoročních sjezdech připravovala jednotné anatomické názvosloví. IX. sjezd Německé anatomické společnosti, který bylvroce 1895 v Basileji, schválil návrh anatomické nomenklatury. Vznikla Basiliensia nomina anatomica (BNA). Toto názvosloví se však rozšířilo všeobecně jen ve střední Evropě; francouzští anatomové je nikdy nepřijali, angličtí anatomové je přijali jen s výhradami. V temže roce (1895) byla ustavena komise tehdejších význačných veterinárních anatomů (Martin, Sussdorf, Szakall, Ellenberger, Baum, Struska, Eich-baum, Rubelli, Lesbre, Schmalz a Arloing) s úkolem vypracovat jednotné veterinární anatomické názvosloví. Po téměř pětileté práci předložila v roce 1899 tato komise návrh nové nomenklatury (VR) na VIL mezinárodním veterinárním kongresu v Baden Badenu. Návrh měl být veterinárním doplňkem BNA i revizí BNA z hlediska názvoslovných potřeb veterinární anatomie. Kongres návrh přijal, pro nedostatek finančních prostředků nebylo však teto veterinární názvosloví vy- tištěno a ve světovém měřítku se nerozšířilo. Schváleného návrhu veterinární revise BN A však plně používá klasická učebnice Ellenberger-Baum a do našich učebnic toto názvosloví zavedl akademik Jan Kol d a. Snaha dopracovat se přesného jednotného anatomického názvosloví přetrvávala dále. Na sjezde anatomické společnosti v Heidelbergu v roce 1923 vzešel požadavek revise BNA současně s pláním uvést v soulad názvosloví anatomie člověka s názvoslovím srovnávací anatomie. Sjezd ustavil mezinárodní komisy která se průběhem let měnila a rozšiřovala; byli v ní zastoupeni i veterinární anatomové Baum a Müller. Seznam nově zpracovaných názvů předložila komise na zasedání německé anatomické společnosti v Jeně v roce 1935 a sjezd jej schválil jako Ienaensia Nomina Anatomica (INA); toto názvosloví vyhovovalo do značné míry i požadavkům srovnávacích anatomů. Po připomínkách mělo být názvosloví předloženo ke schválení Mezinárodnímu kongresu anatomů; práci však přerušila druhá světová válka. Po válce se sešel Mezinárodní anatomický kongres v Oxfordu. Na něm většina prosadila svůj názor, že za základ budoucí anatomické nomenklatury je třeba vzít BNA podle podkladů anglických a amerických anatomických společností a tento názor podporovala i sovětská delegace. V komisi pro novou nomenklaturu pracovala tehdy převážná většina anatomů z Anglie a USA, tedy ze zemí, které se nikdy s INA neseznámily a k BNA měly své výhrady. Návrh předložila komise VI. mezinárodnímu kongresu anatomů v Paříži, který ho schválil. Nová nomenklatura se proto jmenuje Parisiensia Nomina Anatomica (PNA). Toto názvosloví přijaly prakticky společnosti anatomů na celém světě; u nás je přijala 1. konference čs. morfologů ve Smolenici v roce 1958. Veterinární anatomové se od počátku snah o sjednocení nomenklatury snažili přizpůsobit mezinárodně schválené anatomické nomenklatuře v přesvědčení, že srovnávací anatomie je základem anatomie člověka i zvířat. Teprve po schválení PNA se rozhodli ustavit samostatnou Mezinárodní společnost veterinárních anatomů (Association Internationale des Anatomistes Vétérinaires - AIAV); založena byla v roce 1957 na I. mezinárodní konferenci veterinárních anatomů ve Freiburku v NSR. Společnost konstatovala, že přijetím PNA postavil pařížský kongres do popředí anatomii člověka; za standardní postavení volí vzpřímenou posici člověka a mění podle toho i názvy určení směrů, čímž se názvosloví redukuje na Nomina anatomica corporis humani. Tím byla opuštěna i snaha posledních desítek let, dát anatomické nomenklatuře obecnější vědní platnost, zavést srovnávací pojmy. Konference ve Freiburku se usnesla přezkoušet PNA vzhledem k potřebám veterinární i srovnávací anatomie, zootomie i zoologie; podle možnosti přijmout novinky PNA liberálně, pro nevhodné nebo neexistující termíny vytvořit názvy nové. Na sjezdu se ihned vytvořily komise pro zpracování názvů jednotlivých soustav orgánu. Po téměř desetileté práci předložily komise návrh nové anatomické veterinární nomenklatury na Mezinárodním sjezdu veterinárních anatomů v Paříži v roce 1967. Sjezd návrh nové anatomické veterinární nomenklatury schválil a označil ji Nomina anatomica veterinaria (NAV). Nomina anatomica veterinaria vyšla knižně, s anglickými vysvětlivkami, v roce 1968 ve Vídni. AIAV rozvíjí svou práci i nadále. Jsou v ní sdruženi všichni význačnější veterinární anatomové z celého světa, a proto se v posledních letech přejmenovala na Světovou společnost veterinárních anatomů - Association Mondiale des Anatomistes Vétérinaires (AMAV). Naše učebnice veterinární anatomie vychází v době tohoto velkého nomenklaturního varu. Snažili jsme se do všech detailu dodržet NAV, i když jsme byli někdy na rozpacích, zda mnohý dřívější název nebyl výstižnější a dřívější pravopis správnější. Naše učebnice je převážně zaměřena na anatomu skotu a tu se stále setkáváme s nomenklaturními problémy, protože NAV v řadě svých kapitol přece jen preferují tradiční anatomii koně. Vydání první světově jednotné veterinární anatomické nomenklatury je přes všechny drobné nedostatky velmi záslužný počin a doufáme, že i my důsledným použitím NAV v této učebnici, a tedy i v běžné pedagogické a vědecké praxi, účinně přispějeme k její prověrce. 15 Základní anatomické pojmy Anatomické názvy nejsou jména náhodná; z názvu lze obvykle vyčíst i řadu informací o orgánu, popřípadě usoudit na existenci dalších orgánů. Většina základních anatomických názvů jsou jména latinská nebo řecká; u většiny najde čtenář jejich obecný význam v latinském slovníku. V této učebnici používáme anatomická označení, jejichž základem jsou PNA přizpůsobená potřebám veterinární anatomie a v této formě označovaná NAV. Latinské a řecké názvy jsou tu mnohde přizpůsobeny vývoji románských jazyků; jejich pravopis i gramatický tvar se pak často Uší od původní klasické formy. Anatomické názvosloví lze rozdělit do několika skupin: Termini generales, Partes corporis, Termini situm et directionem partium corporis indicantes. Speciální označení pak vznikají na základě těchto obecných názvů. Termini generales - obecné pojmy. Označují útvary těla obecně. Například musculus = sval, capsula = pouzdro, ductus = vývod. Názvy kostí jsou většinou starým klasickým označením kosti, shodným obvykle s názvem krajiny. Útvary na kostech se označují podle charakteristických vlastností a názvy je velmi podrobně rozlišují. Condylus je kloubní výběžek, tuberculum, trochanter, eminentia je hrbolek, chochlík, vyvýšenina, processus je výběžek (delší a ostřejší než hrbolek), crista je hřeben, tuberositas, facies aspera, linea muscularis je drsnatina, drsná plocha, svalová čára (pro odstup svalu), fossa, fovea je jáma, jamka, sulcus je žlab, fissura je štěrbina, foramen je otvor. Bližší určení výběžku je dáno jeho tvarem, úponem svalu nebo plochou. Podle klasických označení jsou vytvořena jména kloubů, vazů, po vážek a dalších pomocných ústrojí. Názvy svalů jsou složitější. Svaly se označují buď podle odstupu a úponu (například sval rozepjatý mezi hrudní kostí a hlavou je m. sternocephalicus), nebo podle funkce (např. natahovač prstů je m. extensor digitorum), dále také podle charakteristického průběhu (například sval šikmo probíhající na břišní stěně je m. obliquus abdominis) nebo podle uložení (například sval ležící nad hřebenem lopatky je m. supraspinatus) nebo podle charakteristického tvaru (například sval pilovitého tvaru je m. serratus), popř. podle počtu složek, z nichž vznikl (například sval odstupující čtyřmi hlavami je m. quadriceps). Pro rozlišení podobných svalů použijeme označení polohy (například sval na radiální straně je m. extensor carpi radialis, sval na ulnární straně je m. extensor carpi ulnaris). Soustavy ústrojí zahrnuté pod společný pojem vnitřnosti (ústrojí trávicí a dechové i močové a pohlavní) mají většinou zvláštní označení pro každý útvar. Složitější orgány mají pak samostatné označení i pro své části (například radix, corpus, apex linguae - kořen, tělo, hrot jazyka, colon ascendens, transversum, descendens je vzestupný, příčný, sestupný tračník-podle směru postupu potravy). Žlázy dostávají většinou jméno podle polohy (například glandula sublingualis -podjazyčná žláza); jejich vývody se označují jménem žlázy. Cévy a nervy se obvykle označují buď podle jména ústrojí, ke kterému směřují (například truncus brachiocephalicus směřuje k paži a k hlavě, n. phrenicus směřuje k bránici), nebo podle polohy (např. a. tibialis cranialis je tepna kraniálně uložená na bérci, n. axillaris je nerv procházející podpažím); jen některé mají zvláštní jména (např. a. carotis, n. saphenus). Části srdce a nervových ústředí se většinou označují podle charakteristických tvarů (například apex cordis - srdeční hrot). Na mozku je tuberculum okrouhlý hrbolek, geniculum je drobná protáhlá zduřenina nebo kolénko, trigonum je trojúhelníkové políčko, gyrus je protáhlý, zřetelný val nebe závit, sulcus je brázda. Partes corporis - části těla jsou caput = hlava, collum = krk, truncus —-trup, cauda = ocas, membra = končetiny. Každá část těla se dělí na další oddíly. Na hlavě rozeznáváme eranium = lebka, facies = obličej, nasuš = nos, os = ústa. Krk se dále již nedělí. Na trupu rozeznáváme dorsum — hřbet, thorax = hrudník, abdomen = břicho, pelvis = pánev. Ocas se dále již nedělí. Končetiny rozdělujeme na hrudní končetinu (membrum thoracicum), na níž rozeznáváme axilla — podpaží, brachium = paže, cubitus = loket, antebrachium = předloktí, manus = ruka. Na pánevní končetině (membrum pelvinum) rozeznáváme femur = stehno, genu = koleno, crus = bérce, pes = noha. V každém oddílu určujeme ještě další útvary, s nimiž se seznámíme při speciálním popisu. Z topografického hlediska dělíme části těla i jejich oddíly na jednotlivé krajiny. Na hlavě například máme regio masseterica - krajina žvýkače, na krku máme například regio colli ventralis - ventrální krajina krční, na hrudníku máme například regio sternalis - krajina hrudní kosti, nebo arcus costalis - žeberní oblouk, na břiše máme například regio inguinalis - tříselná krajina, na končetině máme například regio phalangis proximalis - krajina proximálního článku prstu a podobně. Krajiny označujeme obvykle podle ústrojí, která jsou jejich podkladem (regio masseterica má za podklad m. masseter); někdy krajinu určíme podle ústrojí, která tvoří její hranice (regio interscapularis - mezilopatková krajina nad trny prvních hrudních obratlů). Krajinu můžeme určit rovněž podle význačného ústrojí, které je pro ni orientačním místem (regio hypochondriaca = podžebří). Krajinu můžeme určit i podle polohy (regio antebrachii lateralis = laterální krajina předloktí). Termini situm et directionem corporis indicantes - pojmy označující polohu a směr částí těla se vyskytují zpravidla v protikladných dvojicích. Na těle vybíráme nápadná všeobecně známá místa a určujeme, zda některé ústrojí je k tomuto orientačnímu místu blíže nebo je od něho vzdálenější než jiné ústrojí. V přehledu uvádíme hlavní dvojice směrů: eranium (hlava), cauda (ocas) - kraniální, kaudální rostrum (přední hrot těla, zobec), cauda (ocas) - rostrální, kaudální ~ medium (střed), latus (bok) - mediální, laterální internus (vnitřní), externus (vnější) - interní, externí superficies (povrch), profundum (hloubka) - superíicialis, profundus Vzhledem k celému tělu pak užíváme označení: sinister (levý) - medianus (střední) - dexter (pravý) Na končetinách určujeme stejně jako na trupu směr mediální a laterální. Vzhledem k možnosti supinace a pronace označujeme však někdy směr podle kosti vřetenní a loketní: rádius (vřetenní kost), ulna (loketní kost) - radiální, ulnární tibia (holenní kost), fibula (lýtková kost) - tibiální, fibulární U našich domácích zvířat je označení radiální totožné s označením mediální a ulnární je totožné s označením laterální. Na končetinách platí až po zápěstí nebo až po nárt označení kraniální a kaudální jako na trupu. Na ruce a na noze však označujeme směr vzhledem ke hřbetu a dlani nebo plosce: dorsum manus (hřbet ruky), palma manus (dlaň ruky) - dorsální, palmární dorsum pedis (hřbet nohy), planta pedis (ploska nohy) - dorsální, plantami Kromě uvedených pojmů používáme ještě na končetinách označení toho, co je bližší a co vzdálenější vzhledem ke trupu: proximus (blízký), disto (jsem vzdálen) - proximální, distální U sudokopytníků s plně vyvinutými dvěma hlavními prsty využíváme s výhodou představy, že osa ruky nebo nohy prochází v prostoře mezi oběma hlavními prsty. Označujeme směr jako přivrácený k ose a odvrácený od osy: axis (osa) - axiální, abaxiální. Zkratky používáme pro často se opakující, běžná označení. V učebnici používáme těchto všeobecně platných zkratek: a. - arteria (tepna) ln. - lymphonodus (mízní uzlina) art. - articulus (kloub) m. - musculus (sval) ggl- - ganglion (nervová uzlina) n. - nervus (nerv) gl- - gíandula (žláza) nc. - nucleus (nervové jádro) lig- ligamentum (vaz) v. - vena (žíla) Množné číslo u těchto zkratek naznačíme zdvojením posledního písmena zkratky [např. aa. = arteriae (tepny), ggll. = ganglia (nervové uzliny)]. Genitiv ve zkratkách nijak neoznačujeme. Studijní objekty označujeme podle NAV zkratkami: bo - Bos taurus - skot eq - Equus caballus - kůň Ca - Carnivora - šelmy ov - Ovis aries - ovce ca - Canis familiaris - pes Ru - Ruminantia - přežvýkavci cap - Capra domestica - koza su - Sus scrofa - prase Systema skeleti - kosterní soustava Úvod Kosterní soustava je pasivní, opěrnou složkou pohybového ústrojí. Kosterní soustava se skládá z kostí, chrupavek a jejich spojů, které společně tvoří kostru zvířete. Kostra tvoří 29 až 35 0 0 hmotnosti celého těla. Kost Os - kost je samostatný orgán, jehož základní stavební hmotou je kostní tkáň. Kostní tkáň se vyskytuje jednak jako hutná kostní tkáň - substantia compacta, jednak jako houbovitá kostní tkáň - substantia spongiosa. Na některých místech kosti zůstává během růstu zachována chrupavka, z níž kost vznikla (vrcholky obradových trnů, konce žeber, kyčelní hrbol, volný okraj křídla předklínové kosti, epifysární a kloubní chrupavky apod.). Převážnou většinu povrchu kosti kryje velmi citlivá okostice. Dutiny uvnitř kosti vyplňuje dřeň. Kost prostupují cévy a nervy. I když je kost pevný útvar, v němž minerální látky tvoří dvě třetiny hmotnosti, přece je to živý orgán, který má bohatou látkovou výměnu a snadno reaguje na vnější podněty. Pokusy s radioaktivními.izotopy ukázaly, že i minerální látky v kosti se neustále vyměňují. Také regenerační schopnost kosti je velmi značná, přičemž nová kost vzniká z okostice. Základní tvar kosti je dán dědičně; vnitřní stavba houbovité kosti i velikost hrbolků na povrchu kosti reagují však poměrně rychle na mechanické zatížení i na celkový stav těla. Nezatěžované kosti ztrácejí svou hmotu, i když jejich vnější tvar zůstává zachován. Při nedostatku minerálních a ochranných látek v potravě mění kost. svou skladbu a ztrácí pevnost. Podle tvaru dělíme kosti na dlouhé, ploché a krátké. Os 1 on gum - dlouhá kost má tvar válce s rozšířenými konci. Dlouhé kosti se převážně vyskytují na končetinách, kde mají funkci opěrných sloupů a dlouhých pák. Dlouhou kost tvoří válcovité tělo, přecházející na obou stranách v konce kosti. Stěnu těla tvoří silný plášť kompakty, uvnitř má tělo trubkovitou dřeňovou dutinu - cavum medullare, vyplněnou kostní dření. Rozšířený konec dlouhé kosti nese kloubní plochy, hrbolky i výběžky. Konec kosti tvoří houbovitá kost, krytá na povrchu tenkou ploténkou kompakty; dutinky houbovité kosti vyplňuje rovněž kostní dřeň. Houbovitou kost tvoří dlouhé, tenké, pravidelně uspořádané kostěné trámce. Trámce se řadí do souběžných oblouků, které se navzájem kříží. Podle fysikálních šetření se trámce houbovité kosti staví do směru silokřivek mechanického namáhání tlakem druhé kosti nebo tahem svalů, které se na kost upínají. Vzniká tak architektonika kosti, která svými dokonale rozmístěnými trámci dodává konci dlouhé kosti stejnou pevnost, jakou by měl plný kostěný válec stejných rozměrů. Při změně zatížení kosti nebo při jejím poranění se architektonika velmi rychle přestavuje a přizpůsobuje novým poměrům. Os pianům - plochá kost má v podstatě stejnou stavbu jako konec dlouhé kosti pouze s tím rozdílem, že je rozložena do plochy. Ploché kosti ohraničují dutiny, v nichž jsou uloženy citlivé orgány; svým povrchem poskytují dostatek místa pro úpony svalů. Ploché kosti se vyskytují převážně na lebce, tvoří však i lopatku, pánevní kosti a žebra. Povrch ploché kosti kryje tenká ploténka kompakty, zvaná na lebečních kostech podle uložení lamina externá - zevní deska a lamina interna - vnitřní deska. Mezi nimi leží vrstva houbovité kosti, zvaná u lebečních kostí diplois - meziplošnice. U některých lebečních kostí diplois mizí a na jejím místě se tvoří dutiny vystlané sliznicí a vyplněné vzduchem (například sinus paranasales, cavum tympani, cellulae tympanicae); taková kost se nazývá os pneumaticum - pneumatizovaná kost. Os brcve - krátká kost má všechny tři rozměry přibližně stejné. Příkladem krátké kosti je obratel nebo paznehtní a kopy tni kost. Krátká kost odpovídá svou stavbou konci dlouhé kosti; houbovitou kost kryje na povrchu tenká ploténka kompakty. Periost - okostice pokrývá vnější povrch kosti kromě míst, kde je kost kryta chrupavkou. Periost se skládá z vnějšího tuhého fibrosního pláště a vnitřní kambiové vrstvy, která má buňky, vytvářející novou kost. Nové vrstvy kosti se přikládají k původní kosti; kost roste od okostice aposicí do šířky. Periostální osteo-blasty vytvářejí i novou kostní tkáň po poškození kosti. Okostici lze poměrně snadno sloupnout; pouze v místech úponu šlach, vazů nebo povázek a na kostních hranách lne pevněji ke kostní tkáni. Medulla ossium - kostní dřeň vyplňuje dřeňové dutiny dlouhých kostí i dutinky houbovité kosti. U mladých zvířat se vyskytuje pouze medulla ossium rubra - červená kostní dřeň, kterou tvoří zvláštní buňky krvetvorné tkáně. U dospělého zvířete se mění medulla ossium rubra nejdříve ve dřeňové dutině dlouhých kostí ve žlutou kostní dřeň - medulla ossium flava tím, že se krvetvorná tkáň nahrazuje tkání tukovou. Později dochází i k přeměně červené kostní dřeně ve spongiose konců dlouhé kosti. Na celé kostře začíná přeměna kostní dřeně v distálních částech končetin a v kaudální části páteře a postupuje směrem k hlavě. Červená kostní dřeň zůstává trvale zachována v krčních obřadech, v žebrech, v hrudní kosti a v plochých kostech. Při zvýšené potřebě krve regeneruje žlutá kostní dřeň v červenou kostní dřeň. U starých, špatně živených a vyčerpaných zvířat podléhá žlutá kostní dřeň gelatinosní degeneraci, ztrácí tuk a mění se v šedou kostní dřeň - medulla ossium grisea. Cévy a nervy přicházející do kosti jsou dvojí: periostální a medulární. Periostální cévy se větví v okostici a odtud postupují jako drobné tepénky Volk-mannovými kanálky do soustav Haversových kanálků kompaktní kosti. Medulární cévy prostupují četnými otvory do konců dlouhých kostí a zásobují houbovitou kost i dřeň v ní uloženou. Do těla dlouhé kosti vstupuje velká medulární tepna a. nutricia výživným otvorem - foramen nutricium a prochází výživným kanálem - canalis nutricius kompaktou do dřeně, kde se větví. Medulární tepny anastomosují s hlubokými větvemi periostálních tepen. Velké medulární žíly nedoprovázejí tepny, ale vystupují samostatnými otvory na obvodu kloubních ploch; uvnitř kosti nemají chlopně. Mízní cévy doprovázejí periostální krevní cévy; při povrchu kostní dřeně se objevují mízní štěrbiny. Nervy zpravidla doprovázejí cévy. Kromě vasomotorických nervů nacházíme v okostici četná čivá zakončení, která jsou součástí ústrojí tak zvané hluboké citlivosti. Vývoj kostí Podpůrné ústrojí embrya tvoří chrupavčitá a mesenchymální tkáň. Z této primitivní kostry vznikají osifikací kosti. Jak při osifikaci vazivové tkáně - desmo-genní osifikace, tak při osifikaci chrupavčité tkáně - chondrogenní osifikace vytvářejí novou kost zvláštní buňky - osteoblasty. Osifikace začíná vždy na určitém místě - osifikačním bodě, do něhož pronikají nejprve krevní cévy. V tomto místě vzniká řada nápadných změn; množí se zde osteoblasty, které vytvářejí kostní fosfatasu a ta uvolňuje z organických sloučenin fosforečnan vápenatý. Vzniká zde i řada dalších enzymů. Nápadná je i kyselá reakce v místě osifikace. Růst chrupavky, vznik osifikačních bodů i postup osifikace ovlivňují žlázy s vnitřní sekrecí. Při desmogenní osifikaci vznikají kostní lamely přímo ve vazivu. Desmo-genní osifikací vznikají ploché krycí kosti lebeční klenby i jejích postranních částí a většina obličejových kostí. Osifikace začíná v osifikačním bodě uprostřed ploché kosti a šíří se na všechny strany. Na obvodě osifikované ploché kosti se zachovává úzký pruh původního vaziva, který tvoří vazivové spojení ve švu. Původní vazivo zůstává i na povrchu kosti a přetváří se v její okostici. Při chondrogenní osifikaci se odbourává chrupavka a na jejím místě stavějí osteoblasty podél cév novou kost. Podle toho, kde se nová kost tvoří, rozlišujeme osifikaci perichondrální - na povrchu chrupavky a osifikaci enchondrální -uvnitř hmoty chrupavky. Chondrogenní osifikací vzniká převážná většina kostí trupu, končetin i kostí lebeční base. Chondrogenní osifikaci můžeme nejlépe sledovat na dlouhé kosti. Dlouhá kost vzniká obvykle ze tří osifikačních bodů i (obr. 1). Nejprve osifikuje perichondrálně střední část, vytvářející tělo dlouhé °s longui kosti jako kostěný plášť kolem chrupavčitého modelu kosti. Oba konce dlouhé kosti osifikují enchondrálně a jejich osifikace začíná později. Na hranici mezi tělem a epifysou dlouhé kosti se dlouhou dobu udržuje chrupavčitá ploténka, tzv. epifysární ploténka - cartilago epiphysialis, jejíž chrupavka sice rychle roste, ale zároveň z obou stran podléhá osifikaci; dlouhá kost tak roste do délky. Zbytek původní chrupavky tvoří na volném konci kosti chrupavčitý povlak jeho kloubní plochy. Do šířky roste kost endesmální osifikací z periostu; nové vrstvy kosti se přikládají k jejímu povrchu, kost roste aposicí. Současně s růstem kosti do šířky odbourávají obrovské buňky, osteoklasty, přebytečnou kostní tkáň uvnitř kosti a rozšiřují tak dřeňovou dutinu. Kromě hlavních osifikačních bodů v těle kosti a v jejich koncích vznikají ze samostatných osifikačních bodů některé mohutnější hrboly - apofysy. Vznika-jí-li tyto hrboly pod vlivem tahu svalů, označujeme je jako trakční apofysy. Některé apofysy vznikají jako pozůstatky po zaniklých kostech. Popis kostí Podle původu, funkce i uložení dělíme celou kostru i její spoje na kostru trupu, kostru hlavy a kostru končetin. Ossa columnae vertebralis et thoracis Ossa columnae vertebralis et thoracis - kostra páteře a hrudníku tvoří oporu pro celé tělo. Ke kostře trupu řadíme někdy i kostru lebky. Lebka však svým původem i stavbou tvoří tak složitý útvar, že jejímu popisu věnujeme samostatnou kapitolu. Základem kostry trupu je páteř, kterou tvoří obratle a jejich spoje. Téměř u všech obratlů vznikala žebra; žebra však většinou zakrněla, jejich rudimenty srostly s obratli a tvoří pouze jejich výběžky. Jedině v hrudním úseku páteře se žebra plně vyvinula, spojila se kloubně s páteří a vytvořila tak kostru hrudníku, hrudní koš, uzavřený na ventrální straně hrudní kostí. Páteř Páteř - columna vertebralis se skládá z jednotlivých krátkých kostí, které nazýváme obratle. Různé zatížení jednotlivých úseků páteře se projevuje změnami ve stavbě obratlů. Rozlišujeme obratle krční, hrudní, bederní, křížové (srostlé v jedinou křížovou kost) a ocasní. Vertebra - obratel je kostěný článek páteře. Základem obratle je tělo. Dor-sálně nad tělem se klene obratlový oblouk, z něhož vystupují výběžky. Různé druhy obratlů vznikly různým rozvojem základních částí obratle. Corpus vertebrae - tělo obratle připomíná trojboký hranol, jehož základny směřují kraniálně a kaudálně. Na dorsální straně je tělo obratle oploštělé, ventrálně vybíhá ve ventrální hřeben - crista ventralis. Kraniální konec těla obratle -extremitas cranialis (caput vertebrae) tvoří vyklenutá obratlová hlavice, připojená v mládí k tělu chrupavčitou epifysární ploténkou. Kaudální konec těla obratle - extremitas caudalis (fossa vertebrae) tvoří rovněž v mládí samostatný kostěný kotouček, připojený k tělu chrupavčitou epifysární ploténkou; kostěný kotouček je však vyhlouben v jámu. Vyhloubenou jámu na kaudálním konci obratle spojuje s vyklenutou hlavicí na kraniálním konci následujícího obratle discus intervertebralis. Arcus vertebrae - obratlový oblouk se klene dorsálně nad tělem a spolu s ním ohraničuje foramen vertebrale - obratlový otvor. Oblouk vystupuje z těla po stranách jeho dorsální plošiny širokými základnami - pediculus arcus vertebrae, které dorsálně spojuje tenká kostěná klenba oblouku - lamina arcus vertebrae. Pediculus arcus má na kraniální i kaudální straně zářez incisura vertebralis cranialis et caudalis, které se zářezy sousedních obratlů vytvoří foramina intervertebralia - meziobratlové otvory pro průstup cév. Uprostřed základny oblouku bývá foramen vertebrale laterale - laterální obratlový otvor pro průstup míšního nervu. Foramen vertebrale laterale se často přesune kaudál-něji a splyne s incisura vertebralis caudalis. Mezi oblouky dvou sousedních obratlů zůstává spatium interarcuale - mezioblouková štěrbina, kterou překlenují vazy. Obradové výběžky vystupují vždy z oblouku; jedině žeberní rudimenty, zvané processus costarii, vystupují z dorsálního okraje těla obratle. Kloubní výběžky -processus costarii, (zygapophyses) vystupují z dorsolaterální části oblouku na jeho kraniálním i kaudálním okraji. Facies articularis - kloubní plocha na processus articularis caudalis je plochá a je obrácena ventrolaterálně; facies articularis na processus articularis cranialis je také plochá, je však obrácena dorso-mediálně. Processus articulares dvou sousedních obratlů se spojují v meziobrat-lovém kloubu. Ze základny obratlového oblouku vystupuje laterálním směrem processus transversus - příčný výběžek. Processus transversi mají blízký vztah k žebrům; s plně vyvinutými hrudními žebry se kloubí, se zakrnělými žebry ostatních částí páteře srůstají; tak vznikají processus costarii - žeberní výběžky. Mezi hlavičkou původního žebra a základnou příčného výběžku zůstává někdy otvor pro průstup cév, který označujeme foramen trans ver sarium - otvor příčného výběžku. U některých obratlů vzniká na dorsální ploše příčného výběžku nebo na kloubním výběžku polokulovité zduření processus mamillaris - bra- davčitý výběžek. Z lamina arcus vystupuje v mediánní rovině dorsálním směrem nepárový processus spinosus - obradový trn. Processus transversi, costarii, mamillares i processus spinosi tvoří pevnou oporu pro úpony a odstupy páteřních svalů. Vertebrae cervicales- krční obratle skotu mají dlouhé, silné tělo a vysoký a silný oblouk, který ohraničuje široký obradový otvor. Kloubní výběžky jsou mohutné; na dorsolaterální straně oblouku se kraniální a kaudální kloubní výběžek spojí vysokou hranou. Příčné výběžky jsou krátké; na ventrální straně splývají s rudimenty původních krčních žeber a vytvářejí processus costarii. První dva krční obratle, nosič a čepovec, jsou zvláště uzpůsobeny pro nesení hlavy a dosti se liší od ostatních krčních obratlů; popíšeme je až na konci. Ostatní krční obratle můžeme rozdělit na skupinu 3., 4. a 5. obratle a na 6. a 7. krční obratel. Vertebra cervicalis III, IV et V - třetí, čtvrtý a pátý krční obratel skotu jsou charakteristické krční obrade, které se od sebe málo liší (obr. 2). Mají mohutné, dlouhé tělo, které ventrálně vybíhá v silný hřeben crista ventralis, zvláště vysoký při kaudálním konci. Extremitas cranialis tvoří klenutou hlavici, extremitas caudalis má širokou jámu. Arcus vertebrae je mohutný, vysoký; pediculus arcus má na krani-álním i kaudálním konci hluboký zářez incisura vertebralis cranialis et caudalis. Arcus vertebrae nezaujímá celou délku obrade, takže mezi oblouky dvou sousedních obratlů zůstávají široká spatia interarcualia. Processus transversus vystupuje silným kmenem ze základny oblouku, processus costarius vystupuje silným kmenem z těla obrade. Oba kmeny se brzy spojí a zůstane mezi nimi široký otvor foramen transversarium. Laterálně končí processus transversus"dlouhým ostrým výběžkem, zužujícím se kaudolaterálním směrem; processus costarius vytvoří výběžek, zužující se ventxokramálním směrem. U třetího obrade spojuje se processus trans-versuss processus costarius vysokým hřebenem. Z dorsální částí oblouku vystupují kraniálním i kaudálním směrem mohutné processus artículares, spojené na pravé i levé straně vysokým, ostrým postranním hřebenem; jejich ploché fades artículares se sklánějí ventromediálně. Processus spinosus, vystupující z vrcholu oblouku v mediánní rovině, je úzký, drobný, dorsokraniálně skloněný. Na třetím obratli je nej nižší a jeho volný konec se štěpí ve dva postranní hrboly. Vertebra cervicalis VI et VII - šestý a sedmý krční obratel skotu mají tělo kratší než předchozí obratle; tělo je na ventrální straně oploštělé, nemá ventrální hřeben. U 6. obratle (obr. 3) se processus transversus a processus costarius zřetelně dělí. Krátký processus transversus vystupuje z pediculus arcus a míří laterálně. Processus costarius vystupuje z těla obratle, stáčí se ventrolaterálně a rozšiřuje se v mohutnou ventrální desku - lamina ventralis, jejíž šířka zasahuje téměř celou délku obratle. Oba výběžky ohraničují u těla obratle široký otvor foramen transver-sarium, uzavřený na laterální straně pouze úzkou kostěnou přepážkou. Processus spinosus je mohutnější a vyšší než u předchozích obratlů. Tělo sedmého krčního obratle (obr. 4) má při kaudálním okraji mělkou jamku -fovea costalis caudalis pro skloubení s hlavičkou prvního žebra. Lamina processus articuiaris cranialis processus transversa -foramen transversarium lamina ventralis 3 ventralis neexistuje, není tedy ani foramen transversarium. Processus spinosus Vertebra cervicahs VI, stoj| téměř kolmo k páteři a svou výškou a mohutností tvoří přechod mezi nízkým facies caudalis. (Bos tau- trnem gestého krčního obratle a vysokým trnem prvního hrudního obratle. rusj 3.—7. krční obratel zásobuje krví a. vertebralis. Každý z těchto posledních pěti krčních obratlů vzniká z pěti osifikačních bodů. Osifikační body obou polovin oblouku vytvoří oblouk i trn. Z dalšího osiřikačního bodu vzniká tělo obratle; na jeho kraniálním a kaudálním konci vznikají ze samostatných osifikačních bodů epifysy. Osifikační bod kaudální epifysy vzniká teprve v době narození; v této době jsou již obě poloviny klenby oblouku srostlé3 klenba s tělem se vsak spojí kostěně v 1. až 2. měsíci po narození. Epifysy srůstají s tělem až ve stáří jednoho roku. Processus costarii vznikají u 3. až 6. krčního obratle ze samostatných osifikačních bodů jako základy žeber, přiloží se k processus transversus a s ním i s tělem obratle srostou. U těla obratle zůstává mezi původním žeberním krčkem a příčným výběžkem otvor foramen transvesarium. U ovce a kozy jsou 3. až 7. krční obratel (obr. 18) poměrně delší a výrazně se kaudálním směrem zkracují. Processus transversi a processus costarii jsou navzájem spojeny hřebeny, zvlášť vysokými a tenkými u kozy. Processus spinosi tvoří pouze nízké hrbolky. U prasete jsou 3. až 7. krční obratel velmi krátké; jejich kraniální i kaudální konce jsou téměř ploché, crista ventralis neexistuje, oblouky jsou úzké, takže mezi oblouky jednotlivých obratlů zůstávají 24 široká spatia interarcualia. Základna oblouku má u kraniálního okraje foramen vertebrate laterale; navenek se foramen vertebrate laterale otvírá těsně ventrálně pod processus articularis cranialis. Přes foramen vertebrate laterale vystupuje dorsální větev spinálního nervu; ventrální větev prostupuje přes incisura vertebralis cranialis. Processus transversi jsou krátké a končí tupě. Processus costarii se rozšiřují v široké laminae ventrales, které jsou tak široké, že se u sousedících obratlů vzájemně překrývají. Processus spinosi vybíhají do ostrého hrotu a od třetího obrade se kaudálním směrem neustále zvyšují. U koně má extremitas cranialis 3. až 7. krčního obratle klenutou hlavici, extremitas caudalis má zřetelnou jámu, crista ventralis je velmi vysoká. Oblouky zaujímají téměř celou délku těla. Processus transversi i processus costarii jsou dlouhé a na každé straně jsou navzájem spojeny ostrým hřebenem. Processus articulares vynikají vysoko dorsolaterálně; jsou tak mohutné, že zastírají tvar obradového oblouku. Laminae ventrales se nevyvíjejí. Processus spinosus je naznačen nepatrným hřebenem. U psa jsou oba konce těl 3. až 7. krčního obrade oploštělé, crista ventralis je nezřetelná. Oblouky zaujímají celou délku těla obratle a teprve mezi 6. až 7. krčním obratlem vznikají úzká spatia inter-arcualia. Processus articulares jsou mohutné, stavěné podobně jako u koně. Processus costarii a processus transversi jsou odděleny; processus transversi jsou dlouhé a směřují kaudolaterálně, processus costarii jsou mnohem kratší a stáčejí se ventrál-ním směrem. Foramen transversarium je krátké a široké. Processus spinosi jsou nízké a na kaudálnějších obřadech se zvyšují v ostrý trn. Atlas - nosič je první krční obratel. Kraniálně se kloubí s kondyly týlní kosti, kaudálně s čepovcem. Od ostatních krčních obratlů se liší tím, že jeho obradový otvor ohraničuje na ventrální straně místo těla ventrální oblouk - arcus ventralis. Obradový otvor tak ohraničuje uzavřený prstenec, který na dorsální straně 4 Vertebra cervicalis VII3 facies caudalis. (Bos taurus) 25 Atlas, facies caudalis. (Bos taurus) 6 Atlas, facies cranialis. (Bos taurus) tvoří arcus dorsalis, na ventrální straně arcus ventralis atlantis. Původní tělo nosiče se přiřadilo jako zub k druhému krčnímu obratli. Příčné výběžky nosiče se mění v široká křídla. Na arcus dorsalis (obr. 5) se u skotu zvedá nízký, ale silný, příčně protáhlý dorsální hrbolek - tuberculum dorsale. Arcus ventralis nese na své ventrální straně nízký, kaudálně se zvyšující ventrální hrbolek - tuberculum ventrale. Ze základny dorsálního oblouku vystupuje na každé straně processus trans versus. Processus trans versus - příčný výběžek nosiče je u skotu téměř čtverhranná, šikmo ventrokaudálně postavená deska. Processus transversus vystupuje na kraniální straně z dorsálního obvodu kraniální kloubní jamky, na kaudální straně se rozšiřuje ve fovea articularis caudalis. Mezi ventrální plochou křídla a ven-trálním obloukem vzniká jáma nosiče - fossa atlantis. Laterální okraj příčného výběžku zbytní v drsnatinu pro úpon svalů. Při kraniálním okraji dorsální plochy příčného výběžku j e hluboká jamka, do níž ústí dva otvory; mediálně uložený otvor foramen vertebrale laterale - laterální obratlový otvor směřuje do čanalis vertebralis a vede první spinální nerv. Laterálně ležící foramen alare - křídlový otvor provrtává příčný výběžek a otvírá se do fossa atlantis; vede cévy. Na kraniálním okraji se processus transversus podílí na vytvoření kloubní jamky fovea articularis cranialis (obr. 5), která je rozsáhlá, vyhloubená v hlubokou příčnou brázdu. Na ventrální straně se obě jámy foveae articulares craniales k sobě blíží a jsou v mediánní rovině odděleny jen úzkým svislým žlábkem. Kaudální okraj křídla se rozšíří v rozsáhlou, téměř plochou kaudální kloubní jamku - fovea articularis caudalis (obr. 6). Kloubní plocha kaudální kloubní jamky se šíří ventrálním směrem. Oboustranné kloubní jamky odděluje na ventrální straně v mediánní rovině pouze nezřetelný žlábek. Na obou stranách navazují kaudální kloubní jamky na fovea dentis - kloubní jamku pro zub čepovce, která zaujímá celou kaudální část vnitřní plochy ventrálního oblouku nosiče. -tuberculum dorsale — processus transversus -fovea dentis foramen transversarium Krev pro atlas přivádí a. vertebralis. Atlas osifikuje ze tří bodů. Po jednom osifikačním bodě má 7 pediculus arcus dorsalis na pravé i levé straně; tyto osifikační body odpovídají podobným osifikač- Atlas, facies caudalis. ním bodům ostatních obratlů. Třetí osifikační bod, z něhož vzniká arcus ventralis, vzniká mnohem (Sus scrqfa domestica) později ve vazivu uloženém pod hřbetní strunou a neodpovídá osifikačním bodům těl ostatních obratlů. Při narození jsou obě části dorsálního oblouku odděleny a od nich je oddělen i ventrální oblouk chrupavčitými vložkami; srůstaj1 teprve asi ve druhém až třetím měsíci života. foramen alare- foramen vertebraie laterale foramen transversarium — fovea dentis- fovea articuiaris caudalis — — tuberculum dorsale -arcus dorsalis processus transversus - arcus ventralis —tuberculum ventrale U ovce a kozy je tuberculum dorsale úzké, dorsokraniálním směrem za-hrocené. Laterální okraj příčného výběžku atlasu vybíhá hrotitě kaudálním směrem. Upraseteje dorsální oblouk úzký, tuberculum dorsale je však mohutné, kulovité (obr. 7). Tuberculum ventrale vybíhá kaudoventrálně ve vysoký hrbolek, přesahující kaudální hranu arcus ventralis. Processus transversus je jen nepatrně sešikmen. Fossa adantis je hluboká; kaudálním směrem přechází v polouzavřenou dutinu; tuberculum dorsale- incisura alaris - processus transversus — fovea articuiaris caudalis 8 Atlas, facies caudalis. (Equus cabállus) příčný výběžek nad fossa atlantis je velmi tenký a teprve na obvodě zesiluje. 9 Na kaudálním okraji příčného výběžku, laterálně od kloubní plochy, bývá drobný AtIas> facies caudalis- otvůrek - foramen transversarium, vedoucí do úzkého, mnohdy slepého kanálku; (Cams famihans) někdy bývá tento kanálek nahrazen náznakem klikatého žlábku na dorsální ploše křídla. U koně je tuberculum dorsale nízké, kulovité; tuberculum ventrale je stejné jako u skotu. Příčné výběžky nosiče jsou skloněny kaudoventrálně. Foramen vertebraie laterale i foramen alare se neliší od skotu. Při kaudálním okraji příčného výběžku je velký otvor - foramen transversarium (obr. 8), ústící z dorsální plochy příčného výběžku do fossa atlantis. Okraje příčného výběžku jsou zřetelně 27 zduštělé. U psa je arcus dorsalis široký, tuberculum dorsale je naznačeno pouhou drsnatinou (obr. 9). Arcus ventralis je úzký a má nízké tuberculum ventrale. Příčný výběžek nosiče stojí téměř vodorovně; kraniálně je úzký, kaudálně se rozšiřuje a výrazně přesahuje kaudálním směrem kloubní plochy. Jeho obvod je zaokrouhlený, jen málo ztíuštělý. Foramen vertebrale laterale ústí samostatně na dorsální plochu příčného výběžku. Místo foramen alare je zde na kraniálním okraji křídla zářez - incisura alaris. V úrovni kaudálních kloubních ploch provrtává příčný výběžek otvor foramen transversarium. Axis - čepovec je druhý krční obratel. Je to velmi mohutný obratel a z jeho kraniální části těla ční mohutný zub čepovce. Axis se kraniálními kloubními plochami i zubem čepovce kloubí s atíasem. Kaudálně se tělo čepovce spojuje meziobradovou ploténkou s tělem třetího krčního obratle; svými kaudálními kloubními výběžky se axis kloubí s kloubními výběžky 3. krčního obratle. - Corpus axis - tělo čepovce je u skotu mohutné. Na jeho ventrální straně se zvedá crista ventralis, která je obzvláště vysoká v kaudální části. Na kraniální straně vystupuje z těla široký dens axis - zub čepovce (obr. 10), který je na dor- 10 Axis, fades cranialis. (Bos taurus) 11 AxiSj facies caudalis. (Bos taurus) 28 sální straně vyhlouben ve žlab. Dno žlabu tvoří drsné pole pro odstup vazů. Na ventrální ploše má dens kloubní plochu facies articularis ventralis. Po stranách zubu vystupují kraniálně z těla čepovce mohutné processus articulares craniales, které mají široké, ploché, svisle postavené facies articulares craniales. Jejich kloubní plochy obkružují z obou laterálních stryci i z ventrální strany zub čepovce jako límec. Extremitas caudalis je vyhloubena v širokou jámu. Z postranní plochy těla vystupuje protáhlý processus transversus, směřující kaudolaterálně. Základna příčného výběžku má na dorsální straně úzký dlouhý kanálek představující foramen transversarium. Velikost tohoto kanálku je proměnlivá, někdy se nevyskytuje vůbec. processus spinosus foramen vertebrale laterale dens processus articularis caudalis foramen transYersarium processus transversus processus articularis cranialis facies articularis dorsalis Arcus axis - oblouk čepovce ohraničuje u skotu velké, vysoce klenuté foramen vertebrale. V kraniální části provrtává základnu oblouku na každé straně velké foramen vertebrale laterale pro průstup druhého spinálního nervů. Na kaudál-ním okraji má základna oblouku na každé straně zářez incisura vertebralis caudalis (obr. 11). Nad ním vystupuje na každé straně z kaudálního okraje oblouku mohutný processus articularis caudalis. Jeho téměř rovná facies articularis caudalis je obrácena ventrálně. Z dorsální části oblouku vystupuje v mediánní rovině vysoký processus spinosus, který zaujímá celou délku oblouku. V kraniální části je nižší, kaudál-ním směrem se zvyšuje. Jeho dorsální okraj zbytní v drsnatinu pro odstup svalů, která je zvláště mohutná při kaudálním okraji. Krev dostává axis z a. vertebralis. Axis kostnatí ze šesti osifikačních bodů; tři hlavní tvoří tělo a obe základny oblouku (v době narození jsou tyto části již srostlé). Z dalších tří osifikačních bodů kostnatěji obě epifysy a dens. Dens vzniká ze základu pro tělo atlasu a teprve při vývoji srůstá s epifysou čepovce. Dens a obě epifysy srůstají s tělem ve věku dvou až čtyř let; nejpozději srůstá tělo s kaudální epifysou. U ovce a kozy je čepovec poměrně dlouhý. Na dorsální ploše zubu nejsou vyznačeny vazové jamky. U kozy je foramen transversarium velmi úzká, u ovce není vůbec. Processus spinosus přesahuje arcus kraniálním směrem; u kozy je plochý a vysoký, u ovce se kaudálním směrem nezvyšuje. Upraseteje axis velmi krátký (obr. 12). Crista ventralis je nízká. Dens axis je kuželovitý, není na dorsální straně vyhlouben ve žlab, nýbrž je vyhlazen ve facies articularis dorsalis. Foramen vertebrale laterale tvoří krátký, kaudolaterálně směřující kanálek. Processus transversus je krátký, ventrokaudálně zahrocený. Dorsální plocha příčného výběžku je vyhloubena v jámu, do níž z dorsální strany ústí foramen vertebrale laterale a ventrálně se otvírá do foramen transversarium. U prasete srůstá dens axis s tělem až ve čtvrtém roce, kaudální epifysa až v šestém roce. Processus spinosus je vysoký, dorsálním směrem se rozšiřuje a kaudálním směrem daleko přesahuje arcus axis. U koně je axis velmi dlouhý (obr. 13), crista ventralis je výrazná. Dens axis má na dorsální straně žlab jako u skotu; hluboké vazové jamky na dorsální ploše sešikmují jeho konec do hrotu. Processus articulares craniales jsou široké, ventrálně oddělené širokým zářezem. Jejich facies articulares plynule přecházejí ve facies 29 12 Axis, facies cranialis. (Sus scrofa domestica) processus spinosus processus articularis cranialis-- dens articularis dentis. Foramen vertebrale laterale uzavírá z kraniální strany jen úzký i. (Equus cabalius) kostěný můstek. Processus transversus tvoří úzký výběžek, stočený kaudolaterálním směrem. Jeho základnou prochází široké foramen transversarium. Processus spinosus je na kraniálním okraji nízký, v kaudální části je vysoký a mohutný. Jeho dorsální volný okraj je po celé délce rozeklán ve dva hřebeny, které plynule přecházejí v processus articulares caudales. U psa je axis poměrně dlouhý; jeho zub (obr. 14) ční daleko a má stejnou stavbu jako u prasete. Processus articulares craniales mají podobné uspořádání jako u koně. Foramen vertebrale laterale je nahrazeno zářezem incisura vertebralis cranialis. Processus transversus je úzký a dlouhý, jeho zakročený konec směřuje kaudolaterálně. Foramen transversarium je krátké a široké. Processus spinosus kraniálně i kaudálně přesahuje oblouk čepovce; v kaudální části navazuje na processus articulares caudales. Vertebrae thoracicae - hrudní obratle skotu (obr. 15) mají vysoké processus spinosi. Jejich processus transversi jsou krátké a každý končí kloubní ploškou pro skloubení s tuberculum costae. Na každé straně těla mají při kraniálním i kaudálním okraji kloubní jamku pro skloubení s hlavičkou žebra. Těla hrudních obřadů jsou krátká; u kaudálnějších obratlů se prodlužují. Na ventrálním okraji tělo vybíhá v crista ventralis. Extremitas cranialis i caudalis jsou poměrně ploché kromě prvních dvou obratlů, u nichž je hlavice klenutá 30 a extremitas caudalis zřetelně vyhloubená. Na těle, těsně u pediculus arcus, je na 14 Axis. (Canis familiaris) kraniálním a kaudálním okraji těla kraniální a kaudální žeberní jamka - fovea costalis cranialis et caudalis. Žeberní jamky dvou sousedních obratlů skládají kloubní plochu pro skloubení s hlavičkou žebra (obr. 166). Na posledním hradním obratli fovea costalis caudalis není vytvořena. Arcus vertebrae je mohutný, zvláště u prvních hrudní ch obratlů, kde ohraničuje vysoké foramen vertebrale; foramen'vertebrale kaudální ch hradních obřadů processus mamillaris fovea costalis transversalis foramen vertebrale laterale fovea costalis caudalis fovea costalis cranialis processus articularis caudalis incisura vertebralis caudalis extremitas caudalis je nižší a příčně oválné. Pediculus arcus má v kraniálním okraji zářez incisura vertebralis cranialis, při kaudálním okraji zářez není; je tu však umístěno foramen vertebrale laterale (obr. 16) pro průstup spinálního nervu. Kraniálně od foramen vertebrale laterale vystupuje z pediculus arcus processus transversus. Je to krátký mohutný výběžek, končící kloubní plochou - fovea costalis transversalis pro skloubení s tuberculum costae. U kaudálnějších obřadů jsou processus transversi menší. Dorsálně nad fovea costalis transversalis zvedá se na processus transversus nízký processus mamillaris. Processus mamillares jsou největší u kaudálních hradních obřadů; u 8. až 11. obřade vystupují z dorsální plochy příčných výběžků, na 12. obratli vytvoří samostatný vysoký hrbolek a na 13. obratli se spojují s processus articular es craniales. Processus articular es jsou samostatné pouze na prvním hradním obratli; na ostatních obřadech jsou processus ar ti ciliares uloženy (obr. 15) na oblouku postupně stále dorsálněji. Teprve na 12. hradním 15 Vertebra thoracica IV. (Bos taunts) 31 16 VIII et IX, facies lateralis. (Bos taurus) obratli se processus articularis cranialis poněkud odděluje a na 13. obratli Vertebra^thoracica VII, jjg zceia sam0statný výběžek. Processus articulares caudales splývají s kaudál- ním okrajem základny processus spinosus. Processus spinosi jsou široké a vysoké; v místech, kde vystupují z oblouku, jsou velmi mohutné. Na jejich výstup navazují kaudálně processus articulares caudales. Kraniální okraj trnu je ostrý, kaudální tupý. Na široký volný vrchol trnu nasedá, zvláště u mladých zvířat, vysoký chrupav-čitý násadec. Od VI. obratle se vrchol trnu rozšiřuje postranními hřebeny. Trny kraniálních hrudních obřadů jsou vysoké; nejvyšší jsou trny 2. a 3. hradního 17 Vertebra thoracica XII, (Bos taurus) processus mamillaris foyea costalis transversalis incisura vertebralis caudalis 32 ■ processus spinosus processus articularis caudalis íoramen vertebrale laterale fovea costalis caudalis extremitas caudalis obratle (asi 20 cm). Kaudálním směrem výška trnů zvolna klesá, takže trny posledních hrudních obratlů jsou stejně vysoké jako trny bederních obratlů (asi 5 cm). Trny kraniálních hrudních obratlů si zachovávají v celé své výšce stejnou šíři. Od 7. obratle se začínají k vrcholku zužovat; nejnápadnější zúžení má trn 11. obratle. Trny 12. a 13. hrudního obratle jsou již při vrcholu opět široké (obr. 19). Trny kraniálních hrudních obratlů stojí k obradovým tělům téměř kolmo. Kaudálním směrem se začínají sklánět do dorsokaudálního směru; největšího sklonu, asi 45°, dosahuje trn 9. hrudního obratle, odtud se kaudálním směrem trny íncisura costalis VIII opět napřimují, takže trn posledního, 13. hrudního obratle stojí opět téměř kolmo 18 k obradovému tělu (vertebra anticlinalis). Costae I_VI in situ- f Ovi s ar tes) Vertebrae thoracicae dostávají krvení z větví aa. intercostales3 z nichž vystupují rami spinalcs do páteřního kanálu. Hrudní obratle osifikují podobně jako krční obratle3 jejich hlavice však srůstají s těly mnohem dříve. Processus spinosus má samostatný osifikační bod a od samostatného osifikač-ního bodu kostnatí i chrupavčitý násadec na vrcholu trnu. Násadec začíná osiíikovat mezi druhým a třetím rokem. Osifikuje enchondrálně, takže z něho vzniká pouze houbovitá kost bez povlaku kompakty na povrchu; s trnem sroste až po desátém roce. U ovce a kozy (obr. 18) je crista ventralis zaoblená. Foramen vertebrale late-rale splývá v hluboký zářez incisura vertebralis caudalis. Trn 10. obratle stojí k obrat-lovému tělu kolmo; trny posledních dvou hrudních obratlů jsou velmi široké, stejně vysoké a jsou skloněny dorsokraniálně. U prasete jsou těla hrudních obratlů ve srovnání s těly krčních obratlů poměrně dlouhá; na ventrální straně jsou zaoblená. Jejich extremitas cranialis i caudalis jsou téměř ploché. Na posledních čtyřech obratlech splývá fovea costalis cranialis s fovea costalis transversalis. Prostorné foramen vertebrale laterale vede z páteřního kanálu do krátkého kanálu v processus transversus. Tento kanál se otvírá samostatnými otvory na dorsální a ventrální straně příčného výběžku. U 10. až 14. obrade se obvykle vytvoří třetí, kaudální ústí tohoto kanálu. Processus mamillares přecházejí na 10. obratli na processus articulares, které se zde již osamostatňují a sklánějí svou facies arti- 33 cularis ventromediálním směrem. Velmi dlouhý processus spinosus prvního hrud-ního obrade se mírně sklání do dorsokraniálního směru; trn 3. obrade je nej vyšší. Od něho délka trnů klesá až po 10. hrudní obratel a dále zůstává téměř stejná. Trny 10. a 11. obratle stojí kolmo k obradovým tělům (obr. 34). U koně jsou těla hrudníelf obratlů krátká; crista ventralis je výrazná na všech hrudních obřadech. Extremitas cranialis je zřetelně vyklenutá, extremitas caudalis má zřetelnou jamku, především na prvních třech obřadech; u ostatních hrudních obřadů je plošší. Místo foramen vertebrale laterale je hluboká incisura vertebralis caudalis. Processus ma-millares příčných výběžků jsou silné a na kaudálních obřadech se zvyšují; na 17. a 18. hrudním obratli splývají s processus articulares craniales. Processus spinosus prvního hrudního obratie je nízký a vybíhá dorsálně v ostrý hrot. Trn druhého obratle je již vysoký; největší výšky dosahuje trn 5. obratle. Od něho se výška 19 Vertebra lumbalis III, facies caudalis. (Bos taurus) 34 trnů snižuje až ke 14. obratli, dále již trny zachovávají stejnou výšku. Trny kraniál-ních obřadů se mírně naklánějí dorsokaudálně; trn 16. (14.) obrade stojí kolmo k obradovému tělu. Kromě prvních dvou, vrcholky trnů zduřují a vytvářejí postranní valy. U psa mají hrudní obrade jen málo naznačenou crista ventralis. Jejich extremitas cranialis et caudalis jsou téměř ploché. Arcus vertebrae je široký. Foramen vertebrale laterale splývá ve velmi hlubokou incisura vertebralis caudalis. Processus spinosi jsou zúžené, při dorsální volné hraně zesílené postranními podélnými valy. Trny kraniálnich hrudních obřadů jsou přibližně stejně dlouhé, trny kaudálnějších obřadů se zvolna snižují, až poslední tři jsou opět stejně vysoké. Kolmo k obradovým tělům stojí trn 10. a 11. obrade. Poslední tři hrudní obrade nemají fovea costalis caudalis; fovea costalis cranialis je mělká a splývá s fovea costalis transversalis. Jejich processus mamillares splývají se samostatnými processus articulares craniales. Objevují se již i processus accessorii, které jsou plně vyvinuty u bederních obřadů. Vertebrae lumbales- bederní obratle skotu mají mohutné tělo, z jehož dorsální částí současně se základnou oblouku vystupují dlouhé processus costarii, nahrazující processus transversi. Processus spinosi jsou krátké a široké. Processus mamillares jsou nápadné. Vertebrae lumbales (obr. 19) man mohutné dlouhé tělo, které se ventrálně zužuje v crista ventralis. Arcus vertebrae zaujímá celou délku obratle. Jedině mezi oblouky posledních dvou bederních obratlů zůstávají na dorsální straně široká volná špatia interarcualia. Na kraniální i kaudální straně dorsální části oblouku vystupují mohutné processus articulares. Processus articularis cranialis má kloubní plochu tvaru brázdy protáhlé v kraniokaudálním směru, která je otevřena na mediální stranu. Na laterální straně splývá processus articularis cranialis s processus mamiílaris, který ho dorsálně převyšuje. Processus articularis caudalis má lomenou kloubní plochu, jejíž kraniokaudálně protáhlý hřeben je obrácen laterálním směrem. Z processus mamillaris vystupuje kranioventrálně drobný výběžek, který je zbytkem po vlastním příčném výběžku. Processus costarii kraniálních bederních obratlů jsou krátké, u kaudálnějších obratlů se prodlužují a rozšiřují až ke 4. a 5. bedernímu obratli. Na 6. bederním obratli je opět processus costarius kratší. Processus costarii probíhají v mírném oblouku tak, že se jejich volné konce stáčejí poněkud kraniolaterálně. Processus spinosi jsou stejně vysoké, jako jsou široké; svou kaudální částí vystupují z mediální plochy processus articulares caudales a přesahují tak daleko arcus vertebrae. Processus spinosi se na svém volném dorsálním konci rozšiřují postranními podélnými hřebeny. Vertebrae lumbales dostávají krev z aa. lumbales. Osifikují podobně jako hrudní obrade. Processus costarius je pozůstatkem žebra a osifikuje ze samostatného osifikačního bodu. S tělem obratle se kostěně spojí teprve při narození. Trny jsou založeny párově a u velmi mladých zvířat je patrný mediánní rozštěp. processus mamilioarticularis extremitas cranialis processus articularis caudalis processus accessonus crista ventralis processus costarius U ovce a kozy jsou processus costarii silně zahnuty kraniálním směrem a na volném konci se rozšiřují. U ovce jsou spatia interarcualia stejná jako u skotu; u kozy jsou jen u prvních dvou obratlů velmi úzká. Uprasete jsou těla bederních i obratlů krátká. Oblouky jsou na kraniální straně zkráceny, takže vznikají u všech bederních obratlů široká spatia interarcualia. Processus costarii se na svých volných koncích stáčejí mírně kranioventrálně. Nejdelší je processus costarius 5. bederního obratle (obr. 34). V úrovni hluboké incisura vertebralis caudalis prochází základnou žeberního výběžku svislý kanálek, ústící podobně jako na hrudních obřadech dorsálním a ventrálním otvorem. Trny jsou vyšší, než jsou široké. Na prvních čtyřech bederních obratlech se sklánějí mírně kraniálně, na kaudálních bederních obřadech stojí kolmo k páteři. U koně jsou těla bederních obřadů poměrně krátká. Jejich extremitas cranialis caudalis jsou ploché, ventrálně vytváří tělo ostrý hřeben. Spatia interarcualia jsou úzká. Processus articulares mají kloubní ■plochy téměř rovné. Processus mamillares jsou nízké, incisurae vertebrales caudales jsou výrazné pouze u kraniálních bederních obřadů. Processus costarius je nejdelší na 3. bederním obratli, na 6. je krátký. Na kraniálních bederních obřadech směřují processus costarii laterálně, na kaudálních se stáčejí kraniolaterálně. Na kaudálním okraji processus costarius 4. bederního] obratle se často vyskytuje v mediální části silný nízký výběžek, který končí svisle postavenou, příčně oválnou rovnou kloubní plochou pro skloubení s podobným kloubním výběžkem na kraniálním okraji žeberního výběžku 5. bederního obrade. Podobné výběžky s kloubními plochami nalézáme téměř vždy na žeberních výběžcích mezi 5. a 6. bederním obřadem i mezi žeberním výběžkem 6. bederního obratle a křídlem křížové kosti. Kloubní plochy těchto výběžků nedosahují v žádném případě až k tělu, takže zde vždy zůstává volná štěrbina pro průstup větve míšního nervu. Processus spinosi jsou všechny téměř stejně vysoké jako trny kaudálních hrudních obřadů. Dorsální volný konec kraniálních bederních obřadů se nápadně 20 Vertebra lumbalis I. (Canis familiaris) i s 1 35 rozšiřuje postranními podélnými valy. U psa jsou těla bederních obratlů poměrně dlouhá. Spatia interarcualia jsou nepatrná. Processus costarii směřují nápadně kranioventrálně a na svém volném konci se rozšiřují; nejdelší je processus costa-rius 6. bederního obratle. Processus mamillares jsou vysoké a ostré, processus articujares mají kloubní plochy téměř rovné. Ventrálně od processus articularis caudalis vystupuje na kraniálních bederních obratlech ostrý a dlouhý processus accessorius - přídatný výběžek (obr. 20), směřující téměř přímo kaudálně. Na kaudálnějších obratlech jsou processus accessorii menší a na posledních bederních obřadech téměř vymizí. Processus spinosi jsou mohutné a jsou vyšší než na kaudálních hrudních obratlech. 21 Os sacrum - křížová kost skotu (obr. 21) vzniká srůstem křížových obřadů. Os sacrum. (Bos taurus) Jejich těla srůstají v jednotné tělo křížové kostí, příčné výběžky srostou v pars lateralis - postranní část. Srůstem kloubních výběžků vznikne crista sacralis intermedia, srůstem trnů vznikne crista sacralis mediána. Kraniálně začíná křížová kost mohutnou základnou, kaudálně končí drobným hrotem. Basis ossis sacri - základna křížové kostí se nejvíce podobá obratli; její hlavice je mohutná, příčně oválná a jen mírně vyklenutá. Ventrální okraj hlavice zbytní v promontorium - předhoří. Arcus vertebrae je ze stran oploštělý, dorsál-ně přechází v trn; foramen vertebrale je trojúhelníkového tvaru. Svým dorsálním okrajem ustupuje oblouk daleko kaudálně a tak mezi ním a obloukem posledního bederního obrade zůstává široké spatium interarcuale. Po stranách oblouku vystupují processus artículares, které plně odpovídají kaudálním kloubním výběžkům bederních obřadů. Příčné výběžky původního prvního křížového obrade mohutněji v alae ossis sacri. Ala ossis sacri - křídlo křížové kostí vzniká z příčného výběžku prvního křížového obrade. Křídlo křížové kostí je krátké, ale mohutné a sklání se silně ventrolaterálně. Dorsokraniální výběžek křídla tvoří křížovou drsnatínu tubero-sitas sacralis. Na laterální ploše křídla, podél jeho laterálního okraje, je zvlněná facies auricularis - boltcovitá kloubní plocha pro skloubení s křídlem kyčelní kosti. Corpus ossis sacri - tělo křížové kosti je u základny silné a široké, kaudálně, ke hrotu křížové kostí, se zmenšuje a zužuje. Jeho ventrální facies pelvina -pánevní plocha tvoří s postranními částmi jednu rovinu. Podélně je facies pelvina 36 silně klenutá (obr. 24), v kraniální části se svažuje k promontoriu, v kaudální části probíhá vodorovně. Hranice původních obřadů naznačují na facies pelvina nízké lineae transversae - příčné čáry, které jsou v mediánní rovině přerušeny mělkým žlábkem střední křížové tepny - sukus a. sacralis medianae. Lineae transversae končí laterálně u foramina sacralia pelvina. Na dorsální straně křížové kosti - facies dorsalis oblouky jednotlivých obratlů zcela srůstají a ohraničují z dorsální strany křížový kanál - canalis sacralis. Foramina intervertebralia míří na hranici srostlých příčných výběžků a tím se každé jejich zevní ústí rozdělí na menší dorsální vlastní meziobratíový otvor - fo-ramen intervertebrale a větší, do pánve ústící pánevní křížový otvor - foramen sacrale pelvinum. Foramina sacralia dorsalia ústí těsně laterálně od crista sacralis intermedia; dva kraniální otvory jsou úzké, štěrbinovité, dva kaudální otvory jsou processus articularis caudalis spatium interarcauíe processus articularis cranialis fovea articularis cranialis processus mamilloarticularis processus costarius vertebra iumbalis VII processus articularis cranialis processus articularis caudalis yertebra caudalis facies auricularis crista sacralis lateralis foramen sacrale intervertebrale široké, kruhové. Trny původních obratlů srůstají ve střední hřeben - crista sacralis mediána; místa jejich srůstů jsou patrná jako svislé žlábky na postranních plochách. V úrovni původního prvního trnu je crista sacralis mediána nízká, v úrovni dalších dvou se náhle zvedá a její dorsální volný konec zbytní v mohutnou drsnatinu. V kaudální části se crista sacralis mediána zvolna snižuje a dorsální drsnatina ztrácí na své mohutnosti. Processus articulares splývají v nízký vmezeřený hřeben - crista sacralis intermedia, který kraniálně přejde v processus articularis cranialis, kaudálně se vytrácí. Processus transversi srostou v laterální hřeben - crista sacralis lateralis, který kraniálně naváže na ala ossis sacri; kaudálně se často rozpadá na jednotlivé příčné výběžky. Apex ossis sacri - hrot, kterým končí křížová kost na kaudální straně, je drobný. Jeho hlavice je plochá, processus articulares zde nejsou. Partes laterales si zachovávají plnou šíři a šikmo kaudolaterálně přesahují mírně kaudální konec těla (obr. 23). Krev pro křížovou kost přivádí a. sacralis mediána. Křížová kost osifikuje z osifikačních bodů původních křížových obratlů. Při narození jsou u kraniálních křížových obratlů spojena těla a jejich oblouky jen chrupavčitě. Oblouky, příčné výběžky i trny srůstají velmi časně v jednotné útvary. Ve stáří asi 1 měsíce srůstají hlavice sousedních křížových obratlů. Epifysární ploténky mezi těly a srostlými hlavicemi se dochovávají až do tří let. U ovce a kozy tvoří ala ossis sacri nejen příčný výběžek prvního křížového, ale i kraniální část druhého obratle. Ventrální plocha bývá klenuta nejen podélně, nýbrž i příčně. Foramina intervertebralia jsou drobná. Trny nebývají u kozy vždy srosdé. U prasete (obr. 22) je basis ossis sacri mohutná, apex je drobný. Obřade navzájem srůstají asi v půl roce; místa srůstů však zůstávají dlouho dobře patrná, lineae transversae jsou velmi zřetelné. Foramina sacralia pelvina jsou všechna široká, foramina intervertebralia jsou drobná. Úzké obradové oblouky spolu ne-srůstají; zůstávají mezi nimi, zvláště v kraniální části, široká sparia interarcualia. 22 Os sacrum. (Sus scrofa domestica) 37 Ala ossis sacri vzniká z prvních dvou obratlů; její facies auricularis je obrácer téměř laterálně. Zbývající pars lateralis je úzká a dorsálně se spojuje s hrbolk} které naznačují průběh hřebene crista sacralis intermedia. Kaudálně končí crist sacralis intermedia na plně vyvinutém processus articularis caudalis. Oblou prvního křížového obratle má rudimentární trn, na ostatních obřadech trny nej sov U k$ně není tělo křížové kosti podélně ani příčně klenuté, promontorium je nízké lineae transversae na ventrální ploše jsou nezřetelné. Obratle srůstají navzájen ve stáří čtyř až pěti let. Foramina sacralia pelvina jsou velká, foramina interverte-bralia jsou úzká. Processus articulares craniales mají rovné kloubní plochy na laterální straně splývají s processus mamillares. Ala ossis sacri, vytvořená pouz z prvního obratle, je úzká, kraniolaterálně vybíhá v hrot; její facies auriculari je obrácena dorsálním směrem. Na kraniálním okraji má ala ossis sacri rozsáhloi oválnou kloubní plochu pro skloubení s příčným výběžkem posledního bederníhc obratle. Obřadové oblouky křížové kosti zcela splývají; processus spinosi splývaj jen u základu, jsou dlouhé a dorsálně ční samostatně. U psa je facies pelvim křížové kosti klenutá, lineae transversae jsou nezřetelné; obratle navzájem srůstaj asi v šesti měsících. Foramina sacralia pelvina i foramina intervertebralia jsoi velká. Basis ossis sacri má plochou hlavici, processus articulares craniales přečnívají křížovou kost daleko kraniálně. Promontorium je zřetelné. Ala ossis sacr. je postavena téměř svisle a tvoří ji první dva obřade. Hřeben crista sacralis intermedia naznačují jen malé hrbolky. Na crista sacralis mediána jsou patrné volné dorsální konce jednotlivých trnů. Processus articulares caudales jsou malé a přečnívají apex ossis sacri jen nepatrně; apex je téměř stejně široký jako basis ossis sacri. Vertebrae caudales - ocasní obratle skotu mají kraniálně, při kořeni ocasu, ještě oblouk i všechny výběžky; směrem ke hrotu ocasu ztrácejí oblouky i výběžky. Poslední obratle tvoří již pouhé úzké válečky. Od 2. ocasního obratle vystupují na ventrální straně těla obratle výběžky, které se někdy uzavřou v celý oblouk arcus hemalis. Tělo ocasního obratle je válcovité, jeho extremitas cranialis a caudalis mají vyklenuté hlavice. Arcus vertebrae ohraničuje nízký a úzký kanálek. Processus spinosi jsou nízké, rozeklané ve dva hřebeny; na pátém obratli ztrácejí obřadové oblouky své dorsální spojení a zůstávají jen jejich základny ve tvaru hrbolů, těsně vedle sebe postavených. Na prvním a druhém ocasním obratli má arcus vertebrae hluboký zářez incisura vertebralis caudalis, která se u 3. až 6. obratle uzavírá ve foramen vertebrale laterale. Ocasní obřade nemají processus articulares caudales. Processus articulares craniales jsou ještě vyvinuty, nemají však již kloubní plochy. Od 13. obřade mizí již i processus articulares craniales. Processus transversi směřují kaudolaterálně; na 1. obratli jsou dlouhé a široké, na 9. mizí. Ventrálním směrem vystupují z těl 2. ocasního obřade silné výběžky processus hemales, směřující ventrolaterálně. Na 3. obratli se spojují v cévní oblouk - arcus hemalis. Od 4. obřade ztrácí arcus hemalis spojení a od 13. obratle mizí i jeho processus hemales. Ocasní obratle dostávají krev z aa. caudae laterales. Kraniální ocasní obratle kostnatěji nejprve ze tří hlavních osifikačních bodů. Při narození jsou obě poloviny oblouku již srostlé s tělem. Teprve ve stáří jednoho měsíce se objevují epifysární osifikační body; nejprve se objeví osiřikační bod v kraniální, později v kaudální epifyse. Kaudálnější ocasní obratle osifikují pouze z osifikačního bodu pro tělo. U ovce a kozy dochází k redukci výběžků již u kraniálnějších obřadů. Processus transversi mají trojúhelníkový tvar. Foramen vertebrale laterale nahrazuje hluboký zářez incisura vertebralis caudalis. Nevyskytují se ani arcus hemales, ani processus hemales. U prasete jsou na prvních osmi ocasních obřadech vyvinuty i processus articulares caudales s plně vyvinutými kloubními plochami. Processus transversi jsou krátké a široké, processus hemales nejsou vytvořeny. U koně se vertebrae caudales neliší podstatně od ocasních obřadů skotu, nemají však foramina vertebralia lateralia ani processus hemales. U psa se ocasní obřade od 5. k 10. prodlužují, teprve pak se začínají zkracovat; poslední jsou jen 3 až 5 mm dlouhé. Od 2. ocasního obřade se processus spinosus i arcus vertebrae začíná štěpit na pravou a levou část. Processus transversi jsou protáhlé, směřují kaudolaterálně. První čtyři obřade mají silné processus mamillares, spojující se s pro- cessus articulares craniales. Processus articulares caudales jsou drobné a od 5. obratle zcela mizí; kloubní výběžky mají kloubní plochy. Od 5. obratle se vytvoří arcus hemalis, vybíhající ve vontrokraniálně směřující hrot. Od 8. obratle hrot mizí a z oblouku zůstávají pouze processus hemales, které od 16. obratle zcela mizí. Columna vertebraiis - páteř tvoří pevnou oporu trupu, ale poskytuje současně dík svému zvláštnímu spojení mezi jednotlivými obratli tělu dostatek pohyblivosti. Kromě ocasního úseku je nej pohyblivější krční páteř; zvláště hlavový protuberans intercornualis vertebra thoracica XII! vertebra lumbalis VI trochanter major fe a čepovcový kloub umožňují rozsáhlé pohyby hlavy. Nejméně pohyblivým úsekem , aspecms páteře je kromě křížové kosti hrudní páteř, která se jedině u šelem může vydatně (Bos taurus) prohnout a vyhrbit. Zatížení, které na páteř působí, ji formuje do oblouků (obr. 24). Základním obloukem je dorsální vyklenutí hrudní a bederní páteře - hřbetní kyfosa, klenoucí se mezi místy, kde páteř spočívá na opoře hrudní a pánevní končetiny. V úrovni posledních krčních obratlů vzniká prudký ohyb - krční lordosa, v níž se ventrokaudálně směřující krční páteř stáčí téměř v pravém úhlu do dorsokaudál-ního směru hrudní páteře. Druhý podobný ohyb - bederní lordosa vzniká na hranici bederní a křížové páteře. Bederní páteř sestupuje mírně ventrokaudálně k základně křížové kosti, která na ventrální ploše vybíhá ve výrazný hrbol před-hoří - Promontorium. Tělo křížové kosti postupuje odtud dorsokaudálně; ve své kaudální části se tělo křížové kosti stáčí do vodorovného průběhu a navazuje plynulým obloukem na velmi pohyblivý ocasní úsek páteře. Dorsální obrys těla zvířete neodpovídá průběhu obradových těl, spojených v páteř. Hlubokou krční lordosu překlenuje funiculus nuchae (u prasete svaly). Klenbu hřbetní kyfosy zastírá proměnlivá výška trnů hrudních a bederních obratlů. V kraniální části hrudníku, kde páteř vystupuje z krční lordosy, jsou trny hrudních obratlů velmi vysoké; v kaudální části hrudní páteře, při vrcholu hřbetní kyfosy, jsou trny nízké. Mírnému kaudoventrálnímu sklonu bederní páteře odpovídá mírné zvýšení trnů kaudálních bederních obratlů, které s vysokým kraniálním úsekem hřebene křížové kosti zastřou bederní lordosu, překlenutou ještě i lum-bální částí nad trnového vazu. Páteř vytváří uvnitř páteřní kanál, kte/ý vzniká spojením obradových otvorů, doplněných na obradových spojích meziobratlovými ploténkami a mezioblouko-vymi vazy. Páteřní kanál - canalis vertebralis je pevnou schránkou míchy i jejích tuberculum obalů. Nejprostornější je páteřní kanál v kaudálních krčních obratlech a podruhé se rozšíří v kraniálních bederních obratlech; odtud se prudce zužuje do křížové kosti. V ocasních obratlech ztrácí dorsální ohraničení. Navenek se canalis vertebralis otvírá meziobratlovými otvory - foramina intervertebralia, která vznikají složením kraniálního a kaudálního zářezu v obřadovém oblouku dvou sousedních obratlů. Těmito otvory vystupují cévy i nervy. Pokud existuje foramen vertebrale laterale, vystupuje jím pouze nerv. Kostra hrudníku Kostru hrudníku - skeleton thoracis tvoří na dorsální straně hrudní úsek páteře, po stranách žebra a na ventrální straně hrudní kost. Vzájemným spojením těchto složek vzniká hrudní koš, tvořící kostěné ohraničení hrudní dutiny. Co s ta - žebro se skládá ze dvou částí, a to z kostěného žebra, na něž se ven-trálně napojuje žeberní chrupavka. Os costale - kostěné žebro má na dorsálním konci hlavičku, krček a hrbolek. Jeho největší část tvoří ze stran oploštělé tělo. Caput costae - žeberní hlavička 26 (obr. 25) tvoří kulovitý útvar na dorsá n';m konci žebra. Žeberní hlavička nese Costa VI. (Bos taurus) kloubní plochu facies articularis capit >' C3sis temPoralis ;^5$:>>|X:- pars basrtaris ossis occipitalis pars squamosa ossis temporalis os lacrimale mandibula os palatinum os pterygoideum os zygomaticum os hyoideum primordiální kosti pralebky krycí kosti neurokranía krycí kosti splanchnokrania kaudálním konci vomeru. Svislé desky ohraničí dorsálně mezi sebou úzký hlu- 40 boký žlab - sulcus septalis, do něhož zasedá cartilago septi nasi. V rostrální °ssa cranii. Původ kosti části se vomer spojí s crista nasalis patrových výběžků maxilly. V kaudální části se svislé desky rozestupují a přikládají se z ventrální strany k tělu předklínové kosti; vytvoří tak křídlo radličné kosti - ala vomeris, které se laterálním okrajem připojí k dorsálnímu okraji svislé desky patrové kosti. Voner se zakládá jako párová kost desmogenního původu a osifikuje ze dvou párových osifikačních bodů; teprve později srůstá v jedinou kost. Os nasále - nosní kost skotu je jednoduchá plochá párová kost, kryjící z dorsální strany nosní dutinu (obr. 44). Os nasale se kaudálně připojuje k čelní kosti a laterálně se spojuje s maxillou, kromě malého kaudálního úseku, kde se spojuje s os lacrimale. Mediální hranou se stýká v plochém švu s druhostrannou kostí. Rostrální konec je volný a je rozeklán zářezem. Facies externá - vnější plocha je hladká, mírně klenutá; facies interna - vnitřní plocha má dva nízké hřebeny. Mediální hřeben - processus septalis je přímo na mediální hraně kosti a upíná se na něj cartilago septi nasi, laterální 59 hřeben - crista ethmoidalis prochází sagitálním směrem asi v polovině šíře nosní kostí a tvoří úpon pro dorsální nosní skořepu. Os nasále je kost desmogenního původu, která vzniká z jednoho samostatného osifikačního bodu. Os lacrimale- slzná kost (obr. 49) je párová kost, uložená na rostrálním okraji očnice. Svým dorsálním okrajem se spojuje s čelní kostí, na ventrální straně se spojuje s horní čelistí a s jařmovou kostí. V krátkém rostrálním úseku se přikládá k nosní kosti, kaudální okraj se napojuje na pars orbitalis ossis frontalis. Vnější plochu dělí vysoký a ostrý rostrální okraj očnicového vstupu na lícní a očnicovou plochu. Na vnitřní straně tvoří os lacrimale dutinu - sinus lacrimalis, kterou z mediální strany uzavírá lamina orbitalis ossis ethmoidalis. Facies facialis - lícní plocha je protáhlá a hladká. Z hřebene očnicového vstupu vystupuje krátký kaudální svalový výběžek - processus lacrimalis caudalis pro odstup svalu. Těsně ventrálně pod ním, již na očnicové ploše, je úzká nálevko vitá jamka slzného váčku - fossa sacci lacrimalis, která v hloubce přechází v kanál kostěného slzovodu - canalis lacrimalis. Canalis lacrimalis prochází na vnitřní straně lícní plochy slzné kosti a do nosní dutiny ústí na rostrálním okraji slzné kostí. Facies orbitalis - očnicová plocha tvoří podstatnou část rostrální stěny orbity. Na ventrální straně vytvoří tenkostennou rozsáhlou slznou výduť - bulla lacrimalis (obr. 50), která se na ventrální straně spojí s tuber maxillae. Na mediální straně ji oddělí hluboký zářez od facies orbitalis ossis lacrimalis. V zářezu prochází a. malaris, která v dorsální částí slzné výdutě vytvoří samostatnou brázdu -sulcus a. malaris. Os lacrimale osifikuje jako kost desmogenního původu ze dvou osifikačních bodů, z nichž jeden je uložen dorsálně a druhý ventrálně od canalis lacrimalis. Obě části se velmi Časně spojují v jednu nedílnou kost. Os zygomaticum - jařmová kost (obr. 49) je párová kost, uložená na ventrálním okraji očnice. Dorsálně se spojuje se slznou kostí, ventrálně s horní čelistí. Její kaudální spánkový výběžek - processus temporalis se spojuje s jařmovým výběžkem spánkové šupiny a dohromady vytvářejí arcus zygomáti-cus - jařmový oblouk. Hrana ventrálního okraje očnicového vstupu dělí os zygomaticum na širší facies orbitalis a úzkou facies lateralis. Na facies la-teralis se zvedá nízká hrana crista facialis - lícní hřeben, pod nímž se táhne drsná odstupová plocha pro m. masseter. Z dorsálního okraje spánkového výběžku vystupuje široký a silný processus frontalis - čelní výběžek, který se spojuje s processus zygomaticus ossis frontalis. Oba výběžky dohromady ohraničují očnici z kaudální strany. Os zygomaticum osifikuje jako kost desmogenního původu obvykle z jednoho osifikačního bodu. Maxilla - horní čelist skotu (obr. 49) je párová kost obličejové části lebky. Tvoří jádro, na něž se napojuje většina ostatních obličejových kostí. Z jejího těla dorsálně vysoko vyniká lícní plocha, ventrálně z něho vystupuje lůžkový výběžek. Mediálním směrem navazuje na tělo patrový výběžek (obr. 44). Corpus maxillae - tělo horní čelistí vytváří kaudálně čelistní hrbol - tuber maxillae. Na jeho dorsální plochu se připojuje bulla lacrimalis, dorsolaterálně od něho se tělo horní čelisti spojí s os zygomaticum. Mediální a kaudální okraj čelistního hrbolu je volný a tvoří křídlopatrovou plochu těla horní čelistí - facies pterygopalatina. Na ní, poblíž jejího spojení se svislou ploténkou patrové kostí, vyústí podočnicový kanál čelistním otvorem - foramen maxillare. Corpus maxillae dorsálně vybíhá ve vysoký plochý výběžek lícní plochy, která se dorsálně spojuje s kosti slznou, kostí nosní a s kostí řezákovou. Facies facialis - lícní plocha horní čelistí je hladká, mírně vyklenutá. Při jejím ventrálním okraji, asi v polovině délky, vyniká silný lícní hrbol - tuber faciale (obr. 49), od něhož se obloukovitě táhne dorsokaudálním směrem nízký drsný lícní hřeben - crista facialis, na němž odstupuje m. masseter. Rostrálně před tuber faciale se otvírá na lícní plochu podočnicový otvor - foramen infra-orbitale. Vnitřní, nosní plocha horní čelisti - facies nasalis je neúplná. V rostrální části ji tvoří tenká kostěná deska, která má na své dorsální části nízký skoře- pový hřeben - crista conchalis pro upevnění ventrální nosní skořepy; ventrálně přechází kostěná deska nosní plochy do processus palatinus maxillae. V kaudální části nosní plochy zeje na vymacerované lebce rozsáhlý čelistní průchod - hiatus maxillaris (obr. 47), kterým je možno dobře přehlédnout dutiny uvnitř horní čelisti, sinus maxillaris i sinus palatinus. Na'hranici mezi sinus palatinus a sinus maxillaris vystupuje z těla horní čelistí vysoká kostěná deska podočnicového kanálu - lamina canalis infraorbitalis, která na svém dorsálním volném okraji nese kostěný podočnicový kanál - canalis infraorbitalis. Tento kanál ústí navenek v rostrální části podočnicovým otvorem, v kaudální části ústí čelistním otvorem. U starších zvířat se lamina canalis infraorbitalis rozšiřuje na rostrálním i kaudálním okraji i dorsálně nad canalis infraorbitalis, takže pak spojení mezi sinus maxillaris a sinus palatinus tvoří pouze malý oválný otvor. Processus alveolaris - lůžkový výběžek je široký, sagitálně protáhlý; vystupuje na ventrálním okraji těla horní čelisti (obr. 52) od úrovně foramen infra-orbitale až na tuber maxillae. V lůžkovém výběžku jsou vyhloubena jednotlivá zubní lůžka - alveoli pro třenovce a stoličky. Lůžka jsou od sebe oddělena me-zilůžkovými přepážkami - septa interalveolaria. Lůžkový výběžek tvoří ventrální lůžkový okraj horní čelisti - margo alveolaris, rostrálně před úrovní foramen infraorbitale má horní čelist ventrální okraj bezzubý - margo interal-veolaris. Processus palatinus - patrový výběžek je mohutný; vystupuje z rostrálních dvou třetin těla horní čelisti mediálním směrem. Na rostrální straně se spojuje s os incisivum, kaudálně se spojuje v sutura palatina transversa s lamina horizon-talis ossis palatini. V mediánní rovině se oba processus palatini spojují ve švu sutura palatina mediána. Z rostrální části tohoto švu vyniká na dorsální stranu ostrý nosní hřeben - crista nasalis, k němuž se připojuje rostrální část radličné kosti. Ventrální plocha patrového výběžku je hladM. Na jeho dorsální plochu přechází kostěná deska, tvořící facies nasalis maxillae a která tak v patrovém výběžku ohraničuje z dorsální strany sinus palatinus. Maxilla kostnatí z jednoho osifikačního bodu jako kost desmogenního původu z vaziva^ kryjícího po stranách původní nosní pouzdro. Os incisivum - řezáková kost u skotu (obr. 49) je párová kost, uložená rostrálně před horní čelistí. Její ploché tělo - corpus ossis incisivi je postaveno transversálně (obr. 52). Z jeho mediálního okraje vystupuje kaudálním směrem úzký, dlouhý processus palatinus - patrový výběžek. Processus palatinus ossis incisivi se svým kaudálním okrajem spojuje s processus palatinus maxillae a na krátkou vzdálenost i s processus palatinus druhostranné kosti. Z laterálního okraje těla vystupuje silnější, mohutnější processus nasalis - nosní výběžek, který postupuje dorsokaudálním směrem a přikládá se k rostrálnímu okraji facies facialis maxillae. V rostrální části se oboustranné kosti od sebe vzdalují a svírají navzájem meziřezákovou štěrbinu - fissura interincisiva. Mezi processus palatinus a processus nasalis ohraničuje řezáková kost patrovou štěrbinu - fissura palatina. U skotu nenese řezáková kost zubní lůžka. Os incisivum osifikuje jako kost desmogenního původu z jediného osifikačního bodu. Os palatinum - patrová kost skotu (obr. 44) je párová kost, která se připojuje z kaudální strany k maxille. Os palatinum ohraničuje z ventrální a laterální strany značnou část meatus nasopharyngeus svou svislou a vodorovnou deskou. Lamina horizontalis - vodorovná deska (obr. 52) tvoří kaudální část kostěného patra. Na kostěném patře se laterálně spojuje s tělem maxilly a rostrálně v sutura palatina transversa a jejím processus palatinus. Laminae horizontales obou stran se spojují v mediánní rovině ve švu sutura palatina mediána; na ventrální straně švu se obě kosti zvednou do patrového valu - torus palatinus. Kaudálně končí lamina horizontalis úzkým volným okrajem - margo liber; laterálně od něho vystupuje z lamina horizontalis lamina perpendicularis. Dorsální plocha horizontální desky je obrácena do nosní dutiny a nazývá se nosní plocha - facies nasalis; ventrální plocha, obrácená do ústní dutiny, se označuje jako patrová plocha - facies palatina. Kostěné desky, které tvoří facies nasalis i facies palatina, se od sebe rozestupují a ohraničují tak sinus palatinus - patrovou dutinu, která se sem šíří z processus palatinus maxillae. Po dně sinus palatinus prochází val, který tvoří kostěný podklad pro canalis palatinus. Canalis palatinus - patrový kanál začíná kaudálním patrovým otvorem - foramen palatinum caudale, uloženýp laterálně od výstupu svislé desky, a ústí na facies palatina jedním velkým a několika drobnými otvory - foramen palatinum majus et foramina palatina minora. Lamina perpendicularis - svislá deska patrové kosti (obr. 44) se zvedá z la-terálního okraje vodorovné desky. Tvoří tenkou vysokou ploténku, která se dorsálně připojí k ala ossis presphenoidalis a kaudálně k processus pterygoideus ossis basisphenoidalis. Z mediální strany se připojí ke kaudálnímu okraji svislé desky patrové kosti os pterygoideum. V rostrální části má lamina perpendicularis hluboký zářez incisura sphenopalatina, otevřený dorsálním směrem, kde jej uzavře lamina basalis ossis ethmoidalis v klínopatrový otvor - foramen spheno-palatinum. Do rostrálního okraje svislé desky patrové kosti zasahuje ještě sinus palatinus a rozštěpí ji na vnější a vnitřní lamelu. Vnější lamela se spojí s lamina canalis infraorbitalis a na zevní straně má čelistní plochu - facies maxillaris; vnitřní lamela ohraničuje z kaudální strany hiatus maxillaris a na vnitřním povrchu vytvoří nosní plochu - facies nasalis. Os palatinum osifikuje jako kost desmogenního původu z jediného osifikačního bodu. Os pterygoideum - křídlatá kost skotu (obr. 44) je drobná plochá párová kost, která se přikládá z mediální strany na spoj mezi lamina perpendicularis ossis palatini a processus pterygoideus ossis basisphenoidalis. Dorsálně se rozšiřuje a přikládá se v úzkém pruhu ke corpus ossis presphenoidalis i ke corpus ossis basisphenoidalis; spojuje se i s kaudálnm okrajem křídla vomeru. Ventrální okraj křídlaté kosti je poněkud mohutnější, přesahuje ventrální okraj svislé desky patrové kosti a vytváří kaudálním směrem obrácený háček - hamulus pterygoideus, který má na své laterální straně žlábek - sulcus hamuli pterygoidei. Os pterygoideum osifikuje jako kost desmogenního původu z jediného osifikačního bodu. Mandibula - dolní čelist a os hyoideum - jazylka se obě spojují pohyblivě s lebkou. Jejich útvary doplňují tvar lebky na ventrální straně a pomáhají ohraničit ústní dutinu. Obě kosti proto popíšeme až při popisu lebky v celku u jednotlivých zvířat v podkapitole „Cranium". Cranium Cranium - lebka vzniká spojením jednotlivých lebečních kostí. Základem lebky je kostěné pouzdro lebeční dutiny, k němuž se z rostrální strany připojuje kostěné pouzdro nosní dutiny. Kosti kryjící lebeční a nosní dutinu mění během vývoje svůj tvar; prostory mezi jejich vnější a vnitřní lamelou se pneumatisují. Vznikají tak vedlejší nosní dutiny. Pneumatisace kostních dutin usnadňuje formování zevních desek lebečních kostí bez závislosti na tvaru dutin a umožňuje vytvořit samostatně členěný povrch lebky. Podle ohraničení jednotlivých dutin popíšeme lebku v celku nejprve u skotu a k ní přirovnáme lebku ovce a kozy, prasete, koně a psa. Lebeční dutina Lebeční dutina - cavum cranii skotu tvoří svým kosterním pouzdrem jádro, na něž se napojují ostatní části lebky. Lebeční dutinu uzavírá na ventrální straně dno lebeční dutiny, na dorsální straně ji kryje lebeční klenba. Dno lebeční dutiny stojí vzhledem k ose celé lebky velmi strmě; s nosočelní rovinou svírá úhel asi 60°. Basis cranii interna - dno lebeční dutiny skotu (obr. 42) tvoří rostrálně obě klínové kosti, kaudálně tělo týlní kosti. Z os presphenoidale vybíhají lateráíné křídla k očnici, z os basisphenoidale vystupují křídla k šupině spánkové kosti. Laterální okraj těla týlní kosti hraničí ve fissura petrooccipitalis se skalní částí spánkové kosti. Předklínová kost se svými křídly tvoří rostrální lebeční jámu, základní klínová kost se svými křídly vytvoří střední lebeční jámu a tělo týlní kosti tvoří kaudální lebeční jámu. Fossa cranii rostralis - rostrální lebeční jáma je postavena vysoko v rostrální části lebeční base. Její základ tvoří předklínová kost, tvořící zde se svými křídly jugum sphenoidale. Svým rostrálním okrajem vytváří jugum sphenoidale ventrální hranici čichových jam. Pravou a levou čichovou jámu - fossa ethmoi- dalis dextra et sinistra dělí od sebe~v mediánní rovině kaudální konec svislé ploténky čichové kosti, tvořící crista galii. Z dorsální a laterální strany ohraničuje . čichovou jámu margo ethmoidalis ossis frontalis. Z rostrální strany uzavírá čichovou jámu lamina cribrosa ossis ethmoidalis. Při laterálním okraji řešetné ploténky ústí do čichové jámy, skryt za margo ethmoidalis, čichový otvor - foramen ethmoidals Na kaudální straně končí jugum sphenoidale vysokým horizontálně postaveným hřebenem, pod nímž je skryt sulcus chiasmatis. V hloubce sulcus chiasmatis se otvírá na každé straně poměrně široký canalis opticus. Sulcus chiasmatis tvoří kaudální hranici rostrální lebeční jámy, za níž dno lebeční jámy prudce spadá do střední lebeční jámy. Fossa cranii media - střední lebeční jáma (obr. 42) leží kaudálně za rostrální lebeční jámou, hluboko pod její úrovní. Podklad střední lebeční jámy tvoří základní klínová kost se svými křídly. Tělo základní klínové kosti je uprostřed vyhloubeno v mělkou podvěskovou jámu - fossa hypophysialis. Z kaudální strany ohraničuje podvěskovou jámu vysoký, mírně rostrálně skloněný kostěný výběžek sedlového opěradla - dorsum sellae, který se na svém volném konci rozšiřuje krátkými postranními rohy processus clinoidei caudales. Laterálně od fossa hypophysialis je základna křídla základní klínové kosti vyhloubena v širokou brázdu, jejíž mediální část představuje sulcus sinus cavernosi, laterální část pak sulcus nn. ophtalmici et maxillaris. Nad touto brázdou vystupuje laterální okraj spánkového křídla téměř svisle vzhůru a končí tupou hranou crista tentorica, která z mediální strany ohraničuje mělkou jámu fossa piriformis, uloženou již na rostrálním výběžku temenní kosti. Uprostřed křídla basisphenoidu, v průběhu sulcus nn. ophtalmici et maxillaris, se otvírá foramen ovale - oválný otvor sloužící pro průstup n. mandibularis. Rostrálně ústí sulcus nn. ophtalmici et maxillaris do hlubokého zářezu mezi tělem a spánkovým křídlem basisphenoidu, který tvoří ventrální i postranní ohraničení otvoru foramen orbitorotundum. Z dorsální strany tento otvor ohraničuje 41 Os presphenoidale et os basisphenoidale3 aspectus dorsalis. (Bos taurus) 63 kaudální okraj křídla předklínové kosti. Kaudální okraj křídla základní klínové kosti tvoří rostrální hranici rozervaného otvoru - foramen lacerum. U skotu je foramen lacerum široká štěrbina, která se nazývá fissura sphenopetrosa. Touto štěrbinou neprochází žádná z velkých cév ani žádný mozkový nerv; fissura sphenopetrosa je u skotu chrupavčitě uzavřena v synchondrosis sphenopetrosa. sinus frontales crista galii ■--- processus zygomaticus sulcus chiasmatis fossa piriformis foramen ovale canalis petrooccipitalis meatus temporalis fissura petrooccipitalis foramen jugulare fossa cranii caudalis condylus occipitalis septum sinuum frontalium fossa ethmoidalis jugum sphenoidale fossa cranii rostralis foramen orbitorotundum fossa hypophysial apex rostroventralis dorsum sellae pars pet rosa ossis temporalis canalis n. hypoglossi facies occipitalis partis petrosae processus paracondylaris 42 Cavum cranii. Basis cranii interna. (Bos taurus) 64 Fossa cranii caudalis - kaudální lebeční jáma (obr. 42), tvořená tělem týlní kosti, má v kraniální části příčný mělký otisk mostu zadního mozku - impressio pontina, který kaudálním směrem přechází v otisk prodloužené míchy - impressio medullaris. Mezi tělem týlní kosti a pars petrosa ossis temporalis zůstává úzká štěrbina fissura petrooccipitalis, uzavřená chrupavčitou sponou v synchondrosis petrooccipitalis. Rostrální část této štěrbiny však zůstává široce otevřena a tvoří canalis petrooccipitalis, kterým z lebky vystupuje sinus petrosus ventralis. Kaudálně od fissura petrooccipitalis ohraničí pars petrosa ossis temporalis a pars lateralis ossis occipitalis široce otevřený hrdelnicový otvor - foramen jugulare, kterým prochází 9., 10. a 11. mozkový nerv. Na kaudálním okraji kaudální lebeční jámy se po stranách vysoko zvedají postranní části týlní kosti a ohraničí po stranách, i na dorsální straně velký týlní otvor -foramen magnum (obr. 43). V základně postranní části týlní kosti jsou dva otvory. Ventrální, často dvojitý je canalis nervi hypoglossi, jímž prochází n. hypo- glossus i a. condyloidea. Dorsální otvor vede do dorsálně stoupajícího kanálu canalis condylaris, jímž prochází sinus sigmoideuss. Calvaria - lebeční klenba u skotu (obr. 43) kryje lebeční dutinu na dorsální laterální a týlní straně. Z dorsální strany tvoří lebeční klenbu čelní kosti, které v rostrální části ohraničují svým margo ethmoidalis z dorsální a laterální strany obě fossae ethmcidales. Laterálně odtud naváže čelní kosťna ala ossis presphenoidalis a kaudál- ala ossis basisphenoidaiis fossa piriformis sinus frontalis caudalis protuberantia intercornuaüs ala ossis presphenoidalis sukus chiasmatis ! foramen ethmoídale- sutura coronalis protuberantia occipitalis externa protuberantia occipitalis interna meatus temporalis canalis condyiaris pars lateralis ossis occipitalis crista vomeris ■ sinus sphenoidal synchondrosif intersphenoidalis foramen orbitorotunduni fossa hypophysial foramen ovale foramen juguíare ■ canalis condylaris , canalis n. hypoglossi - foramen magnum pars basilaris ossis occipitalis .processus paracondylaris fissura petrooccipitalis impressio n. trigemini fissura sphenopetrosa dorsum sellae ně od ní v celém rozsahu hraničí s os parietale. Os frontale svým mohutným rozvojem zatlačí os parietale až na týlní plochu klenby. Z týlní plochy klenby zasahuje temenní kost dlouhým pruhem na laterální stranu, kde zcela zakryje vnitřní plochu šupiny spánkové kosti. V rostrální části se temenní kost spojí s ala ossis basisphenoi-dalis a u tohoto spojení vytvoří mělkou jámu hruškovitého laloku - fossa piriformis. Na týlní ploše klenby srůstá ventrální okraj temenní kosti se šupinou týlní kosti a s mezitemenní kostí, která se mezi ně vsouvá. Ventrální okraj mezitemenní kostí je zesílen v nízký nezřetelný vnitřní týlní hrbol - protuberantia occipitalis interna (obr. 43)* pod nímž je šupina týlní 43 Cavum c r ani i. Sectio mediana. (Bos taurus) 65 kosti vyhloubena mělkým otiskem mozečkového červu - impressio vermialis. Rostrálnim směrem od protuberantia occipitalis interna postupuje po klenbě v mediánní rovině nízký, téměř s okolím splývající, čelní hřeben - crista frontalis, který rostrálně končí až na crista galii ossis ethmoidalis. Vnitřní plochu lebeční klenby zvrásňují nízké valy - juga cerebralia, které odpovídají ínozkovým brázdám, a mezi nimi mělké jamky, podobné otiskům prstů -impressiones digitatae, odpovídající mozkovým závitům. V postranních částech lebeční klenby bývají často ostře ohraničené drobné tepenné žlábky - sulci arteriosi, což jsou otisky plenových tepen. Mezi temenní a týlní kostí a kaudálním okrajem ala ossis basisphenoidalis proniká z laterální strany do lebeční dutiny pars petrosa ossis temporalis. Má podobu nepravidelného jehlanu, který svým vrcholem apex rostroventrali s partis petrosae ční do lebeční dutiny. Kaudálním směrem se apex rostroventralis partis petrosae prodlužuje v crista partis petrosae, oddělující úzkou rostrální facies rostralis od rozsáhlé mediální plochy facies medialis. Na rostrálnim okraji facies rostralis, laterálně od apex rostroventralis partis petrosae, ústi výrazný oválný kanálek canalis n. petrosi majoris (obr. 38). Uprostřed facies medialis je široký poruš acusticus internus (obr. 37). Dorsokaudálně od něho je facies" medialis vyhloubena v mělkou mozečkovou jámu - fossa cerebellaris. Ventrálně pod apex rostroventralis partis petrosae je široká mělká brázda -impressio n. trigemini. Ventrální okraj partis petrosae je v lebeční dutině volný; v rostrální části ohraničuje štěrbinu fissura sphenopetrosa, v mediální části fissura petrooccipitalis a v kaudální části pomáhá ohraničit otvor foramen jugulare (obr. 43) svým zářezem zvaným incisura jugularis. Crista partis petrosae končí na dorsokaudálním okraji skalní části spánkové kosti vrcholem apex dorsocaudalis, který míří na hranici mezi dva otvory. Rostrálnim otvorem ústí do lebeční dutiny meatus temporalis, kaudální otvor vede do canalis condylaris, který prochází týlní kostí. Do hloubky tohoto otvoru ústí nezřetelný bradavčitý otvor - foramen mastoideum, kterým prostupuje a. meningea caudalis. Nosní dutina Nosní dutina - cavum nasi skotu je párová dutina navazující z rostrální strany na lebeční dutinu. Dutinu ohraničuje kostěná nosní stěna, v mediánní rovině odděluje obě nosní dutiny nosní přepážka. Kaudální část každé nosní dutiny vyplní čichové bludiště; ventrálně pod ním se obě nosní dutiny široce otvírají společným kostěným nosním ústím - apertura nasi ossea do meatus naso-pharyngeus osseus. Paries cavi nasi osseus - kostěná nosní stěna se dělí na strop, postranní stěnu a dno. Strop nosní dutiny (obr. 44) tvoří na každé straně v kaudální části pars nasalis ossis frontalis a v rostrální části os nasále; oboustranné kosti spojuje v mediánní rovině sutura interfrontalis et sutura internasalis. Podél švů na vnitřní ploše obou kostí se zvedá nízký společný val processus septalis, na nějž se upíná dorsální okraj chrupavčité nosní přepážky. Vnitřní plocha nosní kosti - facies nasalis je mírně vyhloubená; z vnitřní plochy nosní kosti se zvedá výrazný čichový hřeben - crista ethmoidalis, na nějž se upíná concha nasalis dorsalis. Po stranách ohraničuje nosní dutinu (obr. 49) v největším rozsahu maxilla. Kaudálně se k ní připojuje os lacrimale; rostrální okraj maxilly lemuje úzký nosní výběžek řezákové kosti. Mezi processus nasalis ossis incisivi a os nasále vniká na každé straně široký nosořezákový zářez - incisura nasoincisiva. Vnitřní plocha rostrální části maxilly je mírně vyhloubena. Při jejím dorsálním okraji se táhne nízký drsný hřeben crista conchalis (obr. 47), k němuž se připojuje laterální okraj základní desky ventrální nosní skořepy. Crista conchalis se asi v polovině délky maxilly ostře stáčí ventrálním směrem; v tomto ohbí se otvírá canalis lacrimalis a v jeho pokračování probíhá na maxille mělký slzný žlábek -sulcus lacrimalis. Těsně kaudálně za svislým průběhem crista conchalis je mělký svisle probíhající žlab, který z mediální strany doplňuje základní deska ventrální nosní skořepy na úzkou štěrbinu vchodu do sinus maxillaris - apertura nasoma-xillaris. V kaudální části těla maxilly jsou vedlejší nosní dutiny, které se do nosní dutiny široce otvírají rozsáhlým čelistním průchodem - hiatus maxillaris. Tento průchod, patrný pouze na vymacerované lebce, ohraničuje na rostrálním okraji vnitřní lamela maxilly, na kaudálním okraji svislá deska patrové kostí. Hiatus maxillaris z velké částí překrývá processus maxillaris základní desky ventrální nosní skořepy. sinus frontalis rostralis labyrinthus ethmoidalis concha nasalis media concha nasalis dorsalis sinus maxillaris concha nasalis ventralis os nasal lamina perpendicularis ossis ethmoidalis ala ossis presphenoidalis os frontale protuberantia intercornualis -pars petrosa ossis temporalis squama occipitalis foramen magnum processus pafatinus ossis incisivi processus palatinus maxillae processus alveolaris maxillae septum sinuum palatinorum sinus palatinus lamina honzontalts ossis palatin pars basilaris ossis occipitalis tuberculum musculare processus muscularis rostrum sphenoidale os pterygoideum lamina perpendicularis ossis palatini foramen sphenopalatinum Dno nosní dutiny tvoří palatum osseum - kostěné patro. V kaudální 44 čtvrtině je tvoří horizontální desky patrových kostí, ve střední částí patrové vý- Cavum nasi et cavum běžky horních čelistí. Rostrální část kostěného patra tvoří řezákové kostí a z mediál- craniL (Bos taurus) nich okrajů jejich těl vystupující processus palatini. Mezi těly řezákových kostí zůstává v mediánní rovině fissura interincisiva - meziřezáková štěrbina (obrázek 52). Na každé straně, mezi patrovým výběžkem a kostí řezákovou na jedné straně a horní čelistí na druhé straně, zůstává protáhlá fissura palatina - patrová štěrbina, kterou prochází ductus incisivus (viz dechové ústrojí). Obě poloviny kostěného patra se spojují v mediánní rovině švem sutura palatina mediána, který se zvedá do nosní dutiny nízkým nosním hřebenem - crista nasalis. V rostrální polovině patrových výběžků maxilly se tento hřeben zvýší a vytvoří drsnou hranu pro připojení vomeru. V kaudální polovině se dno nosní dutiny svažuje pod úroveň vomeru a začíná tak vytvářet dno nosohltanového průchodu (obr. 44). Kaudální hranici kostěného patra tvoří margo liber na kaudálním okraji horizontálních desek patrových kostí. Margo liber je úzký a zaujímá sotva jednu třetinu šířky kostěného patra (obr. 52). Obě nosní dutiny odděluje v mediánní rovině chrupavčitá nosní přepážka -cartilago septi nasi (obr. 404), navazující kaudálně na lamina perpendicularis ossis ethmoidalis (obr. 44). Lamina perpendicularis odděluje obě nosní dutiny 67 pouze v úzkém pruhu při lamina cnDi ?sa. Dorsálně se lamina perpendicularis připojí k processus septalis ossium frontalium, ventrálně k rostrum sphenoidale. Chrupavčitá nosní přepážka se dorsálně připoj k oboustranným processus septales čelních a nosních kostí. Ventrálně se vloží do sulcus septalis vomeris. Vomer (obr. 44) se^na ventrálním okraji chrupavčité nosní přepážky volně klene vysoko nad kaudální částí kostěného patra. Rostrálně se upne od drsného hřebene crista nasalis na rostrální polovině patrových výběžků horních čelistí; kaudálně končí na těle předklínové kosti. Labyrinthus ethmoidalis - čichové bludiště vyplňuje svými čichovými skořepkami kaudální část nosní dutiny; do rostrálnějších částí nosní dutiny proniká z něho dorsální a střední nosní skořepa. Uvnitř čichových skořepek jsou drobné cellulae ethmoidales (obr. 47). Ectoturbinalia (obr. 39) jsou četná, drobná a vytvářejí svitky na obvodě čichového bludiště. Pět endoturbinalií vystupuje dlouhými základními ploténkami téměř až k lamina perpendicularis a zde jejich spirální listy vytvářejí zřetelné valy. Čtvrté a páté endoturbinalie jsou drobné. Mezi endoturbinaliemi zůstávají meatus ethmoidales, které číslujeme z dorsální strany. Meatus ethmoidales ústí rostrálně do nosní dutiny; kaudálně končí slepě u řešetné ploténky. Rostrálně od čichového bludiště vyplňují nosní dutinu conchae nasales. Concha nasalis dorsalis splyne s prvním endoturbinaliem a vytvoří dlouhý útvar, který zasahuje do poloviny délky nosní kosti. Spirální list dorsální nosní skořepy zcela ohraničuje jednotnou dutinu sinus conchae dorsalis. Concha nasalis dorsalis se laterálně upíná na crista ethmoidalis ossis nasalis. Druhé endoturbinale se rozděluje na dorsální zbytnělou část, která proniká do nosní dutiny jako concha nasalis media (obr. 44), a ventrální část, kteriT zůstává drobná a neliší se již od ostatních endoturbinalií. Concha nasalis ventralis nemá spojení s čichovým bludištěm. Její základní ploténka začíná na kaudální straně samostatně úzkým výběžkem na rostrál-ním okraji svislé desky patrové kosti. Rostrálně odtud překlene svým maxilárním výběžkem hiatus maxillaris a upne se na crista conchalis maxillae. Z mediálního okraje základní ploténky vystupuje horní a dolní spirální list, z nichž každý se zavíjí na svou stranu a vytváří horní a dolní svitek - pars dorsalis et pars ventralis conchae nasalis ventralis. Tyto mohutné svitky téměř zcela vyplní střed nosní dutiny. Svitky jsou na rostrální straně otevřené a přecházejí v chrupavčité útvary. V kaudální části ventrální nosní skořepy ohraničuje tenký kostěný list jednotnou dutinu sinus conchae ventralis. Conchae nasales rozdělují nosní dutinu na jednotlivé průchody (obr. 404). Mezi nosní kostí a dorsální nosní skořepou je meatus nasi dorsalis - dorsální nosní průchod, který do čichového bludiště pokračuje prvním čichovým průchodem. Mezi dorsální a ventrální skořepou je meatus nasi medius - střední nosní průchod. Mezi ventrální skořepou a kostěným patrem vzniká meatus nasi ventralis - ventrální nosní průchod. Mezi přepážkou a skořepami je úzký, ale vysoký meatus nasi communis - společný nosní průchod, na který se mediálně napojují všechny ostatní průchody. Na kaudální straně ústí meatus nasi dorsalis a částečně i meatus nasi medius do čichových průchodů. Meatus nasi ventralis i meatus nasi communis ústí kaudálně do meatus nasopharyngeus. Meatus nasopharyngeus osseus - kostěný nosohltanový průchod je u skotu úzký a vysoký. Jeho dorsální hranici tvoří alae vomeris, přiléhající na tělo předklínové kosti. Crista vomeris je nízká a pouze v dorsální části naznačuje rozdělení nosohltanového průchodu na dvě kostěná nosní ústí. Dno nosohltanového průchodu tvoří úzké margo liber na kaudálním okraji kostěného patra. Postranní stěny nosohltanového průchodu tvoří vysoké svislé desky patrových kostí, olemované v úzkém kaudálním pruhu křídlatými kostmi. Rostrální část svislé desky patrové kosti se rozštěpí a ohraničí foramen sphenopalatinum, které na dorsální straně uzavře lamina basalis labyrinti ethmoidalis. Vedlejší nosní dutiny Vedlejší nosní dutiny skotu - sinus paranasales vznikají vychlípením nosní sliznice mimo nosní pouzdro. Zakládají se již v časných vývojových stadiích, plného rozvoje však dosáhnou teprve v dospělosti. Výchlipky pronikají do dutín vznikajících mezi vnitřní a vnější lamelou lebečních kostí; tato pneumatisace dovolí značné oddálení obou kostních lamel. Nejnápadněji se to projeví na vnějším tvaru lebky, který u dospělého zvířete zdaleka neodpovídá tvaru lebeční a nosní dutiny. sinus lacrimalis sinus conchae dorsaíis sinus maxillaris tuber maxillae ossis incisivt foramen infraorbitale tuber faciale lamina canalis infraorbitalis bulla lacrimalis Paranasální výchlipka proniká nejprve z laterálního ohraničení nosní dutiny do horní čelisti; vznikne tak soustava čelistních dutin. Teprve později pronikají výchlipky sliznice z čichového bludiště do čelních kostí; vznikne tak soustava čelních dutin. Výchlipky sliznice z ventrální části čichového bludiště vytvoří klínové dutiny. Paranasální výchlipky pronikají i do chrupavčitého základu dorsální a ventrální skořepy a vytvoří tak Skořepové výchlipky i dutiny skořep; stejným způsobem se rozvrství čichová kost na čichové skořepky a jejich dutiny. Sinus maxillaris et sinus palatinus skotu pneumatisují horní čelist a kostěné patro a pronikají do slzné a do patrové kosti. Obě dutiny ústí do nosní dutiny společným vstupem apertura nasomaxillaris. Apertura nasomaxillaris (obr. 47) se otvírá do meatus nasi medius v úrovni hrotu střední nosní skořepy. Vstup ohraničuje z jedné strany žlab v horní čelisti, z druhé strany processus maxillaris ventrální nosní skořepy. V dutinách ústí apertura nasomaxillaris přímo do otvoru spojujícího čelistní dutinu s patrovou dutinou - apertura maxillo-palatina, přímo dorsálně nad canalis infraorbitalis. Sinus maxillaris - dutina horní čelisti (obr. 45) leží dorsálně nad výběžky lůžek kořenů horních třenovců a stoliček. Z vnější strany ji ohraničuje vnější deska 45 Sinus maxillaris. Facies facialis maxillae resecta. (Bos taurus) 69 horní čelisti, na mediální straně neúplně lamina canalis infraorbitalis. Rostrálně se sinus maxillaris snižuje do hrotitého výběžku, který končí těsně kaudálně za foramen infraorbitale. Kaudálně přechází v plné šíři do bulla lacrimalis i do dutiny v tuber maxillae. Dorsolaterals se rozšiřuje výběžky až do základu jařmové kosti a dorsálně přechází v sinus lacrimalis. Sinus lacrimalis - dutinu slzné kosti (obr. 46) rozdělují kostěné přepážky na drobnější oddíly, uložené jak pod fades facialis, tak pod facies orbitalis ossis lacrimalis. Odtud se šíří u starých zvířat až do pars ôrbitalis ossis frontalis. Na mediální straně splývají sklípky do jednotné dutiny, kterou z mediální strany uzavře lamina orbitalis labyrinti ethmoidalis. Sinus palatums - dutina kostěného patra (obr. 47) je rozsáhlá jednotná dutina, která pneumatizuje patrový výběžek horní čelisti i horizontální desku patrové kosti. Od druhostranné dutiny ji dělí v mediánní rovině úplná kostěná přepážka - septum sinuum palatinorum; laterálně ji neúplně odděluje lamina canalis infraorbitalis od sinus maxillaris. Sinus frontales skotu pneumatisují čelní kosti a z nich zasahují u starých zvířat až do temenních kostí, do mezitemenní kosti i do šupiny týlní kosti. Tvoří několik samostatných částí, z nichž každá má svůj samostatný vstup - apertura z dorsální části čichového bludiště, označený jménem dutiny. Do meatus ethmoidalis primus ústí krátkým kanálkem apertura sinus frontalis rostralis media-lis. Do meatus ethmoidalis secundus ústí úzkým dlouhým kanálkem apertura sinus frontalis caudalis. Do tohoto kanálku vyústí rovněž apertura sinus frontalis lateralis. Sinus frontalis rostralis medialis - mediální rostrální čelní dutina (obr. 46) vyplňuje zlom mezi kaudálně se klenoucí lebeční dutinou a od ní rostrálně postupující nosní dutinou. Její nejhlubší místo je přímo nad lamina cribrosa čichové kosti. Rostrálním směrem postupuje dutina úzkým výběžkem podél mediánní roviny až k rostrálnímu konci čelní kosti; kaudálně ji uzavírá úplná kostěná přepážka, která ji odděluje od sinus frontalis caudalis. Od druhostranné dutiny ji odděluje úplná kostěná přepážka septum sinuum frontalium; na laterální straně proniká svými slepými výběžky až k sulcus supraorbitalis. Sinus frontalis rostralis lateralis - laterální rostrální čelní dutina (obr. 46) je mnohem větší než mediální rostrální dutina; laterální rostrální čelní dutina k ní přiléhá z rostrální strany a někdy s ní splývá. Sinus frontalis rostralis lateralis pneumatisuje laterální část čelní kosti, kryjící nosní dutinu. Kaudolaterálně může proniknout až do dorsálního okraje orbity. Kaudálně končí úplnou kostěnou přepážkou, která ji odděluje od sinus frontalis caudalis. Sinus frontalis caudalis - kaudální čelní dutina (obr. 46) zasahuje téměř do všech kostí lebeční klenby. Zvláštní výše dosahuje pod linea temporalis a pod protuberantia intercornualis. Laterálně se sinus frontalis caudalis šíří pod facies temporalis čelní kostí a vytratí se až v dorsálním okraji temenní kosti. Rostrálně končí sinus frontalis caudalis úplnou kostěnou přepážkou, která jej dělí od rostrální ch čelních dutin; přepážka probíhá od kaudálrdho okraje očnice klikatě mediálním směrem přibližně kolmo k ose lebky. Asi v polovině délky se pod ni otvírá nálev-kovité vyústění kanálku, který tvoří apertura sinus frontalis caudalis. Směrem k týlní ploše lebky se kaudální čelní dutina šíří do processus cornualis, do os parietale (obr. 46), do os interparietale a vytrácí se až v dorsálním okraji squama occipitalis. Mediánně uzavře sinus frontalis caudalis souvislá kostěná přepážka septum sinuum frontalium, která ji oddělí od druhostranné dutiny. V rozsahu temenních a mezitemenních kostí může vsak dojít ke spojení oboustranných dutin. Obě lamely kostí lebeční klenby spojují četné přepážky, dělící kaudální čelní dutinu na sklípky. Přepážky však nejsou úplné, takže sklípky zůstávají stále součástí jednotné kaudální čelní dutiny. Poněkud souvislejší sled přepážek postupuje od canalis supraorbitalis mediokaudálním směrem až k septum sinuum frontalium nad vrcholem lebeční klenby a neúplně rozdělí kaudální čelní dutinu na rostro-mediální a kaudolaterální část. Sinus sphenoidalis - klínová dutina (obr. 47) skotu pneumatisuje křídlo a těle předklínové kosti. Vstupní otvor do klínové dutiny - apertura sinus protuberantia intercornualis processus cornualis sinus frontalis caudalis maxilla Processus nasalis Processus palatinus :orpus ossis incisivi concha nasalis ventralis -tuber faciale sulcus septalis vomeru fissura palatini fissura interincisiv* Sinus frontales, aspectus dorsalis. Lamina externa ossis frontalis resecta. (Bos taurus) sphenoidalis se otvírá ve čtvrtém, někdy v pátém meatus ethmoidalis a krátkým kanálkem pronikne do rostrální části sinus sphenoidalis. Sinus sphenoidalis vytváří zprvu svou rostrální část, kterou z laterální strany ohraničuje ala ossis presphenoidalis; z media;ní strany ji uzavře lamina orbitalis labyrinti ethmoidalis. Největší šíře dosahuje tato rostrální část pod crista orbito-sphenoidalis. Odtud přechází sinus sphenoidalis do své kaudální části, která se sinus conchae dorsalis sinus frontalis rostra lis medialis apertura sinus frontalis caudalis sinus frontalis caudalis foramen ethmoidale apertura sinus frontalis rostraiis medialis concha nasalis dorsalis apertura nasomaxillary crista ethmoidalis I crista conchalis sinu: os pterygoi« apertura sinus sphenoidalis endoturbinale V lamina pe**pendicularis ossis palatini foramen sphenopalatinum sinus palatinus sinus maxillaris lamina basalis conchae nasalis ventralis 47 Sinus palatinus, aspectus medialis. Concha nasalis ventralis resecta. (Bos taurus) 72 u starých zvířat šíří do celého křídla i těla předklínové kosti. V těle předklínové kosti odděluje oboustranné dutiny úplná kostěná přepážka septum sinuum sphe-noidalium, která často probíhá klikatě, někdy daleko vychýlena z mediánní roviny. U starých zvířat proniká sinus sphenoidalis do dorsálního okraje svislé desky patrové kostí a kaudálně i do těla basisphenoidu. Sinus et recessus concharum jsou prostory ohraničené spirálními listy dorsální a ventrální nosní skořepy. Každá skořepa vytváří tyto prostory samostatně. Sinus conchae dorsalis pneumatísuje v celém rozsahu dorsální nosní skořepu. S nosní dutinou se spojuje drobným protáhlým otvorem apertura sinus conchae dorsalis, který ústí do meatus ethmoidalis secundus, nedaleko řešetné ploténky. Sinus conchae dorsalis - dutina dorsální nosní skořepy (obr. 47) je protáhlá, zcela ohraničená spirálním Uštem dorsální nosní skořepy. Pouze v dorsolate-rální části se podílí na jejím ohraničení čelní kost. Sinus conchae dorsalis roz- dělí^v úrovni rostrálního okraje čichového bludiště neúplná, téměř sagitální kostěná ploténka na kaudolaterální část a na rostromediální část. Kaudolaterální část se někdy spojí se sinus frontalis rostralis lateraíis nebo medialis (obr. 46), ajproto můžeme kaudolaterální část označit rovněiž jako sinus conchofrontalis. Sinus conchae ventralis pneumatisuje pouze kaudální část ventrální nosní skořepy. V rostrální části mezi závity horního a dolního spirálního listu zůstávají ploché štěrbiny - recessus, které se v plné šíři spojují s nosní dutinou. Vstup do dutiny ventrální skořepy apertura sinus conchae ventralis se otvírá v kaudální části recessus dorsalis. Sinus conchae ventralis - dutina ventrální nosní skořepy je uzavřena z mediální strany tenkým, neděleným spirálním listem. Na laterální straně přiléhá na kaudální slepé konce svitků horního a dolního spirálního listu. Recessus dorsalis conchae ventralis - horní štěrbina ventrální skořepy navazuje na meatus nasi medius. Postupuje po dorsální ploše základní ploténky ventrální nosní skořepy a spirálovitě se stáčí podél horního spirálního listu. Uvnitř svitku horního spirálního listu vyústí ve výduť - bulla conchalis, kterou dělí 6 až 8 svislých přepážek na jednotlivé sklípky - cellulae. Recessus ventralis conchae ventralis -dolní štěrbina ventrální skořepy navazuje na meatus nasi ventralis. Postupuje po ventrální straně základní ploténky ventrální nosní skořepy. Podél dolního spirálního listu vyúsťuje stejně jako v horním svitku ve výduť rozdělenou ve sklípky. Povrch lebky Povrch lebky - superficies cranii skotu neodpovídá u dospělého zvířete tvaru lebeční a nosní dutiny. Pouze v mládí je neurokranium kulovité (obr. 48) a odděleno od splanchokrania hlubokým nosočelním zářezem. V mládí probíhají lamina perpendicularis ossis ethmoidalis concha nasalis media concha nasalis dorsalis os nasále os incisivum os frontale os parietale os interparietale protuberantia occipitalis externa squama occipitalis crista partis petrosae — canalis condylaris - bulla tympanica concha nasalis ventralis processus palatinus maxillae vomer i « facies lateralis plochou. Tuber faciale ani crista facialis nejsou patrné. Dlouhodobé plemeno. (Cards familiarís) processus zygomaticus ossis frontalis facies temporalis ossis frontalis foramen infraorbitale os lacrimale os nasale os íncisiYum linea temporalis os parietale crista sagittalis externa - crista nuchae crista temporalis _foramen stylomastoideum poruš acusticus externus processus paracondylaris bulla tympanica foramina mentalia zygomaticum processus angularis foramen retroarticulare 105 Orbita je rozsáhlá, aditus orbitae však nemá úplné kostěné ohraničení (obr. 75). Processus zygomaticus ossis frontalis spojuje s arcus zygomaticus pouze vaz liga-mentum orbitale. Kostěné ohraničení má orbita pouze na mediální straně. Tvoří ho pars orbitalis ossis frontalis, v níž je často dvojité foramen ethmoideum. Os lacri-male (obr. 755 se omezuje na úzký pruh v okolí fossa sacci lacrimalis. Ventrální hranici očnice tvoří crista orbitalis ventralis, procházející na hranici oční části čelní foramen magnum canalis n. hypoglossi foramen jugulare--- Luila tympanica sutura occipitotýmpanica foramen caroticum externum processus muscularis foramen ovale tuberculum articulare foramen alare caudale foramen alare rostrale ftssura orbitalis canalis opticus meatus nasopharyngeus os zygomatkum sutura palatomaxillaris sutura palatina transversa processus palatinus maxillae processus palatinus ossis incisivi fissura interincisiva processus paracondylaris fossa condytaris ventralis processus mastoideus poruš acusticus externus foramen retroarticulare processus retroarticuiaris os basisphenoidale crista infratemporalis os pterygoideum amina perpendicularis ossis palatini vomer lamina horizontalis ossis palatini foramen palatinum majus sutura palatina mediána fissura palatina os incisivum 76 Basis cranii externa. (Cards familiaris) 106 kosti a lamina perpendicularis ossis palatini; pouze v kaudální části pokračuje jako crista orbitosphenoidalis alae ossis presphenoidalis. Kaudální hranici očnice naznačuje nízká crista orbitotemporalis. Jámy pomocných zrakových ústrojí jsou nezřetelné. Fossa temporalis (obr. 75) je rozsáhlá. Její klenuté dno tvoří dorsálně os pa-rietale, ventrálně pars squamosa ossis temporalis. Rostrálně v úzkém pruhu do ní zasahuje fades temporalis ossis frontalis a ala ossis basisphenoidalis. Dorsálně ji ohraničuje crista sagittalis externa a linea temporalis, laterálně crista temporalis. Fossa pterygopalatina je protáhlá. Její mediální stěnu tvoří převážně lamina perpendicularis ossis palatini. Dorsálně se k ní přiloží ala ossis presphenoidalis, z kaudální strany se k ní připojí krátký processus pterygoideus ossis basisphenoidalis. V rostrální části tvoří její krátkou laterální hranici tuber maxillae, spojující se s jařmovou kostí. Mediálně od tuber maxillae se otvírá velké nálevkovité ústí otvoru foramen maxillare. Kaudálně od něho jsou těsně vedle sebe dva malé otvory: foramen sphenopalatinum a foramen palatinum caudale. V kaudální části jámy fossa pterygopalatina je velmi nízká crista pterygoidea. Mediálně od ní a ventrálně od canalis opticus je velká fissure orbitalis. Ventrálně od fissura or-bitalis, oddělen silnou kostěnou přepážkou, ústí canalis alaris, do jehož průběhu se otvírá foramen rotundum. Fossa infratemporalis je poměrně malá, uložena ventrálně pod^úrovní týlní kosti; z velké části ji vyplňuje oblá výduť bulla tympanica (obr. 76), rostrálně vybíhající ve velmi krátký processus muscularis. Meatus acusticus externus neexistuje; nahrazuje ho široký poruš acusticus externus (obr. 75), ústící přímo do bu-bínkové dutiny. Mezi poruš acusticus externus a processus retroarticularis se otvírá úzké foramen retroarticulare. Kaudálně od poruš acusticus externus ústí do hlubokého zářezu lícní kanál otvorem foramen stylomastoideum. V tomto zářezu je rovněž kryt velmi krátký a drobný processus styloideus. Processus retrotympa-nicus zcela splývá s malým processus mastoideus. stviohyoideum epihyoideum — ceratohyoideum • basihyoideum Norma basilaris (obr. 76). Basis cranii externá je široká. Rostrálně přechází 77r ^___^ do dlouhého žlabu, který ^tvori^ meatus nasopharyngeus (obr. 70). Tubercula °s ffyoideum. (Canis muscularia pouze naznačují drsné úponové plošky po stranách těla týlní kosti. fo**bam) Kaudální okraj postranního ohraničení nosohltanového průchodu je ostrý. Fossa pterygoidea je naznačena úzkou brázdou a jamkou na laterální ploše kaudálního okraje křídlatého výběžku basisphenoidu a křídlaté kosti, g Na ventrální ploše křídla ala ossis basisphenoidalis se otvírá foramen ovale (obr. 76), kterým u psa prostupuje i a. meningea media. Rostrálně před ním začíná krátký a široký canalis alaris Jsvým kaudálním ústím - foramen alare caudale. Mediálně od foramen ovate vystupuje pod základnou křídlaté kosti drobný sulcus n. canalis pterygoidei, který kaudálně směřuje do fissura spheno-tympanica. Bullae tympanica e jsou nízké a nepřesahují úroveň lebeční základny, jsou však velmi široké, takže se na všech stranách dotýkají sousedních kostí; bulla tympanica tak ohraničí všechny štěrbiny, které u ostatních zvířat ohraničuje pars petrosa. Rostrálně ohraničí bulla tympanica s kaudálním okrajem spánkového křídla basisphenoidu velmi těsnou štěrbinou fissura sphenotympanica. V její mediální části má bulla tympanica dorsálně od processus muscularis hluboký zářez, který ohraničuje canalis musculotubarius. V laterální části štěrbiny fissura sphenotympanica, mediálně od processus retroarticularis, ústí trychtýřovitým zářezem incisura chordae tympani. Mediálně se bulla tympanica spojuje s tělem týlní kosti švem sutura occipitotympanica (obr. 76). Uvnitř tohoto švu prochází krkavičný kanál - canalis caroticus, který ústí na povrch lebky zevním krkavičným otvorem foramen caroticum externum, mediálně od processus muscularis. Do tohoto otvoru ústí i vnitřní krkavičný otvor - foramen caroticum internum, vedoucí do lebeční dutiny. Svým kaudálním ústím - foramen caroticum caudale ústí canalis caroticus společně s canalis petrooccipitalis do úzké jámy uložené kaudálně od bulla tympanica. V hloubce této jámy se otvírá foramen jugulare. Fossa condylaris ventralis je mělká; do jejího mediálního okraje ústí úzký canalis n. hypoglossi. Palatum osseum (obr. 76) je téměř rovné; v rostrální části je úzké a jen mírně se kaudálním směrem rozšiřuje, teprve mezi posledními třenovce se náhle silně rozšíří. Horizontální desky patrových kostí pronikají na kostěné patro pouze při mediální rovině a zasahují však do celé jeho kaudální třetiny. Jejich margo liber je široký. 1< tympanohyoideum thyrohyoideum margo cranialis spina scapulae cartilago scapulae margo caudalis tuberculum majus corpus humeri fossa radialis caput radii corpus radii os carpi radiale os carpi intermedium os carpale H et os metacarpal HI et IV phalanx media dig. HI phalanx distalis 78 Skeleton membri thoracic! sinistri, aspectus lateralis. (Bos taurus) spatium interosseum antebrachii dist. os carpi accessorium os carpi ulnare os carpale IV os metacarpale V ossa sesamoidea phalangis proximalis phalanx proximalis dig. IV os sesamoideum phalangis distalis Processus alveolaris maxillae je ostrý a sleduje celý obvod kostěného patra, aniž by někde vznikl margo interalveolaris. V kaudální části kostěného patra ústí foramen palatinum majus do drobného mělkého žlábku sulcus palatinus. Kaudálně od něho se velmi často objevuje velmi drobné foramen palatinum minus. Fissurae palatinae jsou krátké, oválné. Mandibula psa (obr. 75) se skládá ze dvou polovin, které zůstávají po celý život spojeny pouze chrupavčitou sponou, stejně jako u skotu. Foramen mentale zastupuje několik menších otvorů. Incisura vasorum facialium se na mandibule psa nevytváří. Angulus mandibulae je velmi tupý, vyniká však na něm silný skráňový výběžek - processus angularis. Na laterální ploše větve mandibuly je hluboká jáma žvýkače fossa masseterica (obr. 72), kterou rostrálně uzavírá svalová hrana - crista muscularis, přecházející až na široký dorsokaudálně za-hrocený processus coronoideus, který značně převyšuje kloubní hlavici. Ventrálně ohraničuje jámu žvýkače válcovitá tuberositas masseterica.. Os hyoideum psa (obr. 77) má dorsoventrálně oploštělé tělo bez processus lingualis. Thyrohyoideum se s tělem jazylky kloubí a kloubně se spojuje i s rostrál-ním rohem štítné chrupavky. Ceratohyoideum se rovněž kloubí s tělem jazylky i s epihyoideem. Epihyoideum je tenká, dlouhá chrupavčitá tyčinka, která se rovněž kloubně spojuje se stejně dlouhou kostěnou tyčinkou, která představuje stylo-hyoideum. Tympanohyoideum je velmi tenká chrupavčitá tyčinka, připojující se vazivově jak ke stylohyoideu, tak i k processus styloideus partis petrosae. Ossa membri thoracici K trupu připojuje hrudní končetinu pletenec hrudní končetiny a za ním následuje pažní kost, předloketní kosti, zápěstní kosti, záprstní kostí a kostí prstů. Zápěstní kostí, záprstní kosti a kosti prstů tvoří dohromady kostru ruky. Pletenec hrudní končetiny Pletenec hrudní končetiny - cingulum membri thoracici tvořily původně tři, popřípadě čtyři kosti, a to: os coracoideum (procoracoid), clavicula a scapula. U všech domácích savců, kteří používají končetiny pouze k chůzi, zůstala plně vyvinutá jen scapula. Os coracoideum - zobcovítá kost je u savců plně vyvinuta jen u ptakořitných. U domácích savců přirůstá její rudiment k lopatce jako processus coracoideus. Clavicula - klíční kost tvoří oporu hrudní končetině při namáhavé abdukci, tedy při uchopování, hrabání, létání. Klíční kost v třídě savců nacházíme u člověka, opice a u hmyzožravců. U psa a zvláště u králíka nacházíme rudiment klíční kosti jako 6—12 mm dlouhou chrupavčitou nebo kostěnou tyčinku, uloženou na hranici mezi m. cleidobrachialis a m. cleidocephalicus. U skotu a ostatních domácích savců klíční kost zcela zmizela a na jejím místě nacházíme šlašitý spoj těchto dvou svalů, zvaný intersectio clavicularis. Scapula - lopatka skotu je typická plochá kost tvaru trojúhelníku, s okrajem kraniálním, kaudálním a dorsálním. Okraje svírají kraniální, kaudální a ventrál-ní úhel. Dorsální okraj nese lopatkovou chrupavku. Vnitřní plocha je přiložena k laterální ploše kraniální třetiny hrudníku šikmo tak, že její dlouhá osa svírá s kostí pažní úhel asi 100—120°, s kolmicí úhel asi 40°. Kraniální úhel lopatky se promítá na vrchol trnu druhého hradního obratie, kaudální leží při obřadovém konci 6.—7. žebra. Volný, konvexní okraj chrupavky dosahuje téměř k vrcholům trnů hradních obřadů. Ventrální úhel se nachází při rozhraní střední a dorsální třetiny výšky prvního mezižeberního prostora. Na zevní ploše - facies lateralis (obr. 79) vyniká podélný lopatkový hřeben -spina scapulae, jehož proximální konec se svažuje povlovně do úrovně zevní plochy. Distálním směrem se stále zvyšuje a spadá příkře na krček. Jeho distální konec vytváří zřetelný nadpažek - acromion. Nad polovinou délky lopatky hřeben zduřuje a zvyšuje se v hřebenový hrbol - tuber spinae scapulae, který zahýbá kaudálním směrem. Hřeben rozděluje laterální stranu lopatky v kraniální nadhřebennou jámu - fossaVsupraspinata a kaudální podhřebennou jámu -fossa infrasplnata. Celý hřeben je posunut ke foaniálnímu okraji, takže nadhře- incisura glenoidalis 79 Scapula membri sinistri, facies lateralís. (Bos taurus) 110 benná jáma je značně úzká a na krčku se zcela vytrácí. Podhřebenná jáma je v důsledku toho podstatně širší, takže vztah obou je možno vyjádřit poměrem 1 : 3. Žeberní plocha - facies costalis (obr. 80) je mírně vyhloubena v podlopatkovou jámu - fossa subscapularis, která je nejvýraznější uprostřed lopatky. Je v ní uložen stejnojmenný sval. Hladká podlopatková jáma se dorsálním směrem vytrácí a přechází v pilovitou plochu - facies serrata, od které odstupuje m. serratus ventralis. Kraniální okraj - margo cranialis je ostrý a v proximální polovině konvexní. V distální polovině je konkávni a naznačuje lopatkový zářez - incisura scapulae bez zřetelného ohraničení. Obdobně je utvářen kaudální okraj - margo caudalis? je však zaoblen a v celém rozsahu výrazně zesílen. Dorsální okraj - margo dorsalis je mírně konvexní, s drsným žlábkem, do něhož vrůstá lopatková chrupavka - cartilago scapulae. Kraniální okraj je nejdelší, dorsální nejkratší. Oba se stýkají v oploštělém kraniálním úhlu - angulus cranialis. Kaudální a dorsální okraj se stýkají ve zduřelém kauzálním úhlu - angulus caudalis. Ventrální kloubní úhel - angulus ventralis je opatřen mělkou kloubní jam- cavitas glenoidalis kou - cavitas glenoidalis pro spojení s hlavicí pažní kosti. Kloubní jamka má téměř kruhový obvod. Ventrální úhel je od těla lopatky oddělen mírně zaškrce-ným krčkem - collum scapulae. Při kraniálním obvodu kloubní jamky se zvedá kyjovitě nadkloubní hrbolek - tuberculum supraglenoidale, od něhož odstupuje dvojhlavý pažní sval. Z jeho mediálního obvodu vyniká zobcovitý výběžek -processus coracoideus, rudiment kosti zobcovité. Lopatková chrupavka - cartilago scapulae je z hyalinní chrupavky, má polo-měsíčitý tvar a nasedá na dorsální okraj lopatky. Dorsální okraj chrupavky je ostrý a silně konvexní, směrem kaudálním přesahuje kaudální úhel lopatky. Při ventrálním okraji je chrupavka silnější. U starších zvířat propadá enchondrální 80 Scapula membri sinistri, facies costalis. (Bos taurus) 111 osifikaci a houbovitá kost, která z ní vzniká, se rozrůstá od hřbetního okraje lopatky dorsálně. Krev pro lopatku přivádí a. nutritia scapulae. Lopatka osifikuje zčásti perichondrálně, zčásti enchondrálně. První osiřikační bod se objevuje u zárodku starého 6—8 týdnů v místě krčku. Druhý osifikační bod vyniká v šestém měsíci fetálního života při ventrálním úhlu lopatky a je základem zobcovitého výběžku. 81 Cavitas glenoidalis scapulae membri sinistri. (Bos taurus) U kozy je scapula delší a užší, u ovce kratší a širší. Spina scapulae je u kozy přímočará, nízká, bez hrbolu, u ovce je prohnutá, vysoká, s hrbolem. Acromion je u kozy oploštělý a pravoúhlý, u ovce zduřuje. Collum scapulae je u kozy zřetelně zaškrceno, u ovce je poměrně široké. Fossa subscapularis je u ovce hlubší než u kozy. Upraseteje scapula velmi široká. Šířka fossa supraspinata se má k šířce 82 Scapula, comparatio. (Equus cab alius y Sus scrofa domestica, Canis familiaris) 112 fossa infraspinata jako 1 : 2. Mohutný tuber spinae scapulae je zahnut kaudálně. Acromion je zcela nízký a nevýrazný. Margo cranialis je konvexní, laterálně zahnutý, margo caudalis je mírně konkávni, velmi zesílený. Angulus caudalis silně zduřuje a cartilago scapulae jej přesahuje značně kaudálně. Lopatka je postavena šikměji a posunuta kraniálněji. Lopatková chrupavka je v kraniální části nízká a kaudálně se silně zvyšuje. U koně je méně výrazný trojúhelníkovitý obvod, scapula je štíhlejší. Méně výrazné je též collum scapulae. Spina scapulae se proxi-málně a distálně povlovně svažuje, acromion je vytvořen jen zcela ojediněle. Tuber spinae scapulae je mohutný, poměr jam se má jako 1 : 2. Collum scapulae je z kau-dolaterální strany obtočen cévním žlábkem pro a. circumflexa scapulae. Fossa sub-scapularis je nápadně hluboká, facies serrate je rozdělena ve dvě trojúhelníkovité plochy. Incisura glenoidalis je hluboká, processus coracoideus a tuberculum supra- tuberculum majus — pars cranialis tuberculum majus — pars caudalis facies m. infraspinati crista tuberculi majoris tuberositas teres minor linea m. tricí pí tis tuberositas deltoidea sukus m. brachial is crista epicondyli lateralis tuber iigamenti laterale tuberculum minus — pars cranial.s tuberculum minus — pars caudalis caput humeri collum humeri tuberositas teres major foramen nutricium epicondylus medialis epicondylus lateralis glenoidale je výrazné, lopatková chrupavka je utvářena podobně jako u skotu, ale kaudální okraj lopatky přesahuje v menším rozsahu. U psa jsou obě jámy na laterální ploše lopatky přibližně stejně velké. Část lopatkového hřebene distálně vybíhá v tak zvaný háčkový výběžek - processus hamatus. Fossa subscapularis je mělká. Margo cranialis je silně konvexní, zahýbá v oblouku v margo dorsalis. Angulus cranialis neexistuje. Margo caudalis je silně zduštělý, rovný. Cartilago scapulae tvoří jen úzkou obrubu dorsálního okraje. Fossa glenoidalis je zcela mělká, její zduřelý kaudální okraj bývá označován jako tuberculum infraglenoi-dale. 83 Humerus membri thoracic! sinistri, facies caudalis. (Bos taurus) 113 Kostra paže Kostru paže - skeleton brachii tvoří jediná kost pažní - humerus. Humerus - pažní kost (obr. 83, 84, 85) skotu je dlouhá kost, která se promítá ventrálne'a kraniálně na hrudník tak, že svírá s lopatkou úhel 100—120°, s předloktím úhel asi 145° a s kolmicí 30—55°. Dlouhá osa pažní kostí probíhá tedy opačně než dlouhá osa lopatky, distální konec pažní kosti míří kaudoventrálně. sulcus intertubercularis tuberculum minus — pars cranialis — tuberculum minus pars caudalis tuberculum majus — pars cranialis tuberculum majus — pars caudalis crista tubercult minoris tuberositas teres major corpus humeri fossa radialis tuber hgamenti medřale facies m. infraspinati crista tuberculi majoris tuberositas dekoidea sulcus m. brachialis crista epicondyli lateralis tuber ligamenti lat. trochlea humeri 84 Humerus membri thoracici sinistri, facies cranialis. (Bos Taurus) 114 Proximálně se hlavice pažní kosti kloubí s lopatkou, distální konec kosti - con-dylus humeri se kloubí s vřetenní a loketní kostí. Proximální konec pažní kosti je opatřen hlavicí - caput humeri, která představuje úsek koule o velkém poloměru a je vykloněna kaudálním směrem. Od těla je oddělena krčkem - collum humeri. Kraniolaterálně od hlavice vyniká široký a vysoký větší hrbol - tuberculum majus, který přesahuje značně hlavici proximálním směrem. Příčným zářezem je větší hrbol rozdělen v kraniální a kaudál-ní úsek - tuberculum majus pars cranialis et pars caudalis. Distálně od kraniálního úseku většího hrbolu se nachází kruhové a od okolí ostře ohraničené úponové pole podhřebenného svalu - facies m. infraspinati. Kraniomediálně od hlavice vystupuje tuberculum minus - menší hrbol, který je rovněž rozdělen v úsek kraniální a kaudální - tuberculum minus pars cranialis et pars caudalis. Pars cranialis tuberculi majoris se stáčí mediálním směrem téměř až k pars cranialis tuberculi minoris, s nímž ohraničuje mezihrbolový žlab - sukus intertubercularis. Tímto žlabem klouže odstupová šlacha svalu m. biceps brachii. Tělo pažní kosti - corpus humeri je nepravidelně trojboké, při pohledu ze strany mírně stočené v podobě písmene S. Na přechodu kraniální plochy v plochu laterálníjna něm vyniká pažní hřeben - crista humeri. Crista humeri začíná distálně u facies m. infraspinati jako crista tuberculi majoris a zasahuje tuberculum majus pars cranialis facies m. infraspinat crista tuberculi majoris----y- * H * j| inea m. t r i c i p i t i s tuberositas deltoidea crista humeri fossa radialis trochlea humeri tuberculum majus — pars caudalis caput humeri collum humeri tuberositas teres minor sulcus m. brachialis - crista epicondyli lateralis -epicondylus medialis fossa olecrani tuber ligamenti laterale epicondylus lateralis až do fossa radialis. Ve svém průběhu je mírně vyklenuta mediálně a v proximální třetině z ní vystupuje tuberositas deltoidea - deltová drsnatina. Směrem proximálním od deltové drsnatiny postupuje linea m. tricipitis, která se stáčí obloukovitě kaudálním směrem ke kaudálnímu okraji většího hrbolu pažní kosti. Od linea m. tricipitis odstupuje laterální hlava svalu m. triceps brachii. Těsně distálně od kaudálního okraje tuberculum majus se nachází nápadně vyvýšené drsné odstupové pole menšího oblého svalu - tuberositas teres minor. Na mediální ploše těla je asi v polovině délky drsnatina většího oblého svalu - tuberositas teres major. Leží v průběhu méně výrazného hřebene menšího hrbolu -crista tuberculi minoris. Laterální plocha těla je vyhloubena v široký žlab -sulcus m. brachialis, který se stáčí od hlavice^pažní kosti směrem distálním a kraniálním. Kaudální plocha těla je hladká a nachází se na ní asi uprostřed cévní 85 Humerus membri thoracici sinistri, facies lateralis. (Bos taurus) 115 luberculum majus pars craniaiis — caput humeri- sulcus intertubercuiaris cista humeri fossa radialis tuber ligamenti med, trochlea humeri tuberculum mnjt:. pars caudalis facies m. infraspinati tuberositas teres minor tuberositas deltoidea sulcus m. brachial*: crista epicondyli lateralis tuber ligamenti lat. 86 Humerus membri thoracici sinistri, facies craniaiis. (Sus scrofa domestica) otvor foramen nutricium, někdy posunutý laterálně. Kraniální plocha je mírně klenutá a drsná. Distální konec pažní kosti má příčně postavenou válcovitou kladku - trochlea humeri pro skloubení s kostmi předloktí. Kladka však není postavena zcela kolmo na podélnou osu kostí, nýbrž se svažuje šikmo směrem laterálním. Je mírně tuberculum intermedium tuberculum minus — pars craniaiis facies m. infraspinati crista tuberculi majoris tuberositas deltoidea tuberositas teres major trochlea humeri fossa synovialis 87 Humerus membri thoracici sinistri, facies craniolateralis. (Equus caballus) tuberculum majus — pars craniaiis tuberculum majus — pars caudalis tuberositas teres minor caput humeri collum humeri linea m. tricipitis sulcus m. brachialis crista epicondyli lateralis ------------fossa radialis cpicondylus lateralis tuber ligamenti lat. — kónická, přičemž vrchol kužele míří laterálně, základna mediálně. Kladka je rozdělena sagitálním hřebenem ve dva úseky, a to v široký úsek mediální a úzký laterální. Sagitální hřeben kladky je vrouben dvěma mělkými brázdami. V mediální z nich je oválná tihová jamka - fossa synovialis. Kaudálně od kladky vynikají obě nadhrbolí, z nichž mediální - epicondylus medialis je zaoblenější, vysoký a slouží k odstupu ohybačú. Svým distálním koncem přesahuje úroveň kladky. Mezi mediálním nadhrbolím a kladkou vyniká mediální vazový hrbol. Laterální nadhrbolí - epicondylus lateralis je nižší a zahrocené, svým distálním koncem dosahuje toliko úrovně kladky. Z jeho laterální plochy vyniká laterální vazový hrbol. Proximálním a kaudálním směrem postupuje od laterálního vazového hrbolu na tělo kosti pažní hřeben laterálního nadhrbolí - crista epicondyli lateralis, na němž odstupuje m. extensor carpi radialis. Obě nadhrbolí svírají kaudálně facies m. infraspinati tuberculum majus y sukus intertubercularis caput humeri tuberositas teres minor linea m. tricipitis tuberositas deltoidea crista humeri crista epkondyli lateralis fossa radialis epicondylus lateralis tuberculum minus crista tuberculi minoris tuberositas teres major sukus m. brachial foramen supratrochleare tuber ligamenti med. trochlea humeri mezi sebou hlubokou a prostornou okovcovou jámu - fossa olecrani, do níž zapadá při extensi háčkovitý výběžek loketní kosti. Proximálně od kladky, na krani-ální ploše pažní kosti, je mělčí vřetenní jáma - fossa radialis. Fossa radialis a fossa olecrani jsou od sebe odděleny pouze tenkou kostěnou ploténkou. Krev pro humerus přivádí a. nutricia humen, která vystupuje z a. collateralis radialis. Kost pažní má šest osifikačních bodů. Tělo osifikuje již v sedmém týdnu intrauterinního života. Osifikační body epifys se objevují u plodů šest měsíců starých. Samostatně kostnatí tuberculum majus, záhy po epifysách. V době narození se objevují osifikační body obou nadhrbolí. U ovce a kozy je pažní kost poměrně delší, výběžky nižší a kost je zaoblenější než u skotu. Tělo je u obou druhů oploštělé ze stran. Hlavice a kladka jsou u ovce širší než u kozy. U stejně velkých jedinců je pažní kost u ovce vždy kratší a širší než u kozy. U prasete (obr. 86) je pažní kost krátká, silně prohnutá ve tvaru písmene S. Tělo a proximální konce jsou ze stran oploštělé. Hlavice je poměrně malá, krček výrazný. Pars cranialis tuberculi majoris vybíhá mocně mediálně a kaudálně, překlenuje sulcus intertubercularis, který spolu s tuberculum minus téměř zcela uzavírá. Tuberculum minus je nízké a jednotné. Sulcus intertubercularis je úzký a hluboký. Crista tuberculi minoris a tuberositas teres minor je nepatrná. Tuberositas deltoidea je nízká, tuberositas teres minor vybíhá ve výrazný hrbol. Foramen nutricium je posunuto do distální poloviny. Crista epicondyli lateralis je mohutná. U koně (obr. 87) je pažní kost relativnějdelší a štíhlejší. Zakřivení ve tvaru písmene S je pouze naznačeno. Hlavice je méně 88 Humerus membri thoracici dextri, facies cranialis. (Canis familiaris) 117 výrazná, od těla oddělená mělkým krčkem. Úponová plocha podhřebenného svalu je protáhle trojúhelníkovitá. Tuberculum majus jen nepatrně přesahuje hlavici proximálně. Sukus intertubercularis je rozdělen středním hrbolem - tuberculum intermediuip ve dvě přibližně stejně široké brázdy. Crista humeri je lépe vyvinuta, tuberositas deltoidea je nápadně vysoká. Foramen nutricium je posunuto do distální třetiny mediální plochy těla. Příčná osa kladky je na rozdíl od skotu processus anconeus incisura trochlears fovea capitis radii caput radii tuberositas radii corpus radii margo medialis processus styloideus radii tuber olecrani tuber ligamenti lat* m interosseum antebrachii proximale sulcus vasorum margo caudalis m interosseum antebrachii distale processus styloideus ulnae sulci tendinum 89 Ossa antebrachii membri thoracici sinistra facies craniolateralis. (Bos taurus) 118 postavenaJtéměř kolmo k dlouhé*ose kosti. Epicondylus medialis dosahuje úrovně kladky, epicondylus lateralis je zaoblen a úrovně kladky nedosahuje. Fossa radialis a fossa olecrani jsou mělčí než u skotu. Crista epicondyli lateralis je vysoká, ostrá. U psa (obr. 88) je pažní kost relatívne štíhlá, dlouhá. Hlavice je značně vyvrácena kaudálně. Tuberculum majus et minus jsou jednotné. Crista tuberculi minoris a tuberositas teres major jsou velmi nezřetelné. Tělo pažní kosti je oválného průřezu. Kladka je na rozdíl od skotu rozdělena sagitální brázdou v širší úsek laterální a užší mediální. Hluboká fossa olecrani je zpravidla spojena s mělkou vřetenní jámou nadkladkovým otvorem - foramen supratrochlear^ Epicondylus medialis nedosahuje úrovně kladky, crista epicondyli lateralis je méně výrazná. Kostra předloktí Kostru předloktí - skeleton antebrachii tvoří kraniomediálně uložená silná vřetenní kost a laterokaudálně uložená slabší „loketní kost. Rádius - vřetenní kost skotu (obr. 89, 90) má proximální konec rozšířený v hlavici - caput radii, která je od těla oddělena mírně naznačeným krčkem -collum radii. Caput radii je vyhloubena v jamku - fovea capitis radii, která processus anconeus incisura trochlearis processus coronoideus lateralis - tuber ligamenti lat. spatium ir.terosseum antebrachii proximale corpus ulnae margo lateralis corporis radii margo caudalis corporis ulnae caput ulnae processus styloideus ulnae tuber olecrani processus coronoideus medialis caput radii collum radii facies caudalis corporis radii spatium interosseum antebrachii distale crista transversa _ facies articularis carpea processus styloideus radii je přizpůsobena pažní kladce. Jamka je rozdělena středním oblým hřebenem ve větší úsek mediální a v užší laterální, který je rozdělen ještě sekundárně (obr. 91). Středem fovea capitis radii se táhne příčně protáhlá, poměrně rozsáhlá, drsná tíhová jamka - fossa synovialis. Po stranách jamky zduřuje hlavice vřetenní kostí ve vazové hrboly, z nichž laterální je vysoký, mediální přechází v dorso-mediálně uloženou vřetenní drsnatinu - tuberositas radii. Drsnatina slouží k úponu svalů m. biceps brachii a m. brachialis. Při kaudálním okraji fovea capitis radii se táhne příčná kloubní plocha - circumferentia articularis pro skloubení s loketní kostí. Tělo vřetenní kostí je silné, zaoblené a kraniokaudálně značně oploštělé. Je 90 Ossa antebrachii membri thoracici sinistrij facies caudalis. (Bos taurus) 119 ohraničeno přední a zadní plochou - facies cranialis et caudalis a mediálním a laterálním okrajem - margo medialis et lateralis. Směrem k oběma koncům se rozšiřuje. Mediální okraj není přikryt svalstvem, nachází se přímo pod kůží, jako tzv. kožní plocha - pianům cutaneum. Distální konec - trochlea radii je přizpůsoben ke skloubení se zápěstoími kostmi, od těla je oddělen příčným, na kaudální ploše zřetelným hřebenem - crista transversa. Jeho kloubní plocha -facies articularis carpea (obr. 92, 93) se svažuje šikmo mediálním a distálním směrem. Toto šikmé postavení kloubní plochy vřetenní kladky způsobuje lomení osy v karpálním kloubu v laterálně otevřeném úhlu. Facies articularis je rozbrázděná třemi kraniolaterálně postavenými žlaby, které slouží ke skloubení s proximální řadou zápěstních kostí. Mediálně uložený žlab se kloubí s vřetenní kostí zápěstní, střední žlab se kloubí se střední kostí zápěstní a laterálně uložený žlab se kloubí s loketní kostí zápěstní. Na mediální straně distální epifysy vyniká mediální bod-covitý výběžek - processus styloideus radii. Na kraniální ploše distálního 91 Ossa antebrachii membri thoracici sinistri. Epiphyses proximaJes. (Bos taurus) 92 Ossa antebrachii membri thoracici sinistri. Epiphyses distales. Facies cranialis. (Bos taurus) konce kosti vřetenní jsou vedle sebe dvě široké brázdy pro šlachy svalů - sulci tendineum. V mediální brázdě probíhá šlacha vřetenního natahovače karpu a v laterální brázdě pak šlachy natahovačů prstů. Mediálně od mediální brázdy probíhá šikmý žlábek pro šlachu svalu m. ^bductor digiti I longus. Ulna - loketní kost (obr. 89, 90) skotu srůstá svou kraniální plochou s la-terálním okrajem kaudální plochy vřetenní kosti. Je posunuta k jejímu laterál-nímu okraji. Proximální konec loketní kosti (obr. 91) přesahuje značně radius širokým, ze stran oploštělým okovcem - olecranon ulnae, jenž je zakončen okovcovým hrbo-lem - tuber olecrani, který slouží za odstup a úpon řadě svalů. Tuber olecrani processus anconeus incisura trochlears fovea capitis - tuberositas radii_ corpus radii processus styloideus radii je druhotně rozdělen příčnou brázdou ve dva za sebou postavené hrboly. Kraniální okraj okovce vybíhá v háčkový výběžek - processus anconeus a hned pod ním je vykrojen v kladkový zářez - incisura trochlearis. Zářez je převážně hladký, má chrupavčitý povlak a kloubí se s kladkou pažní kosti. Distálně od incisura trochlearis, v úrovni hlavice vřetenní kosti, vystupují dva výběžky; kranio-mediálně vybíhá processus coronoideus medialis a kraniolaterálně vybíhá processus coronoideus lateralis. Mezi oběma výběžky je ulna mírně vykrojena 93 Ossa antebrachii membri thoracici sinistri. Epiphyses distales. Facies caudalis. (Bos taurus) facies lateralis ulnae 94 Ossa antebrachii membri thoracici sinistri, facies lateralis. (Sus scrofa domestica) 121 ve vřetenní zářez loketní kosti - incisura radialis. Oba processus coronoidei a incisura radialis jsou opatřeny kloubními ploškami pro skloubení s circumferen-tia articularis radii. Processus coronoideus lateralis je navíc vybaven kloubní ploškou pro skloubení s pažní kostí. Tělo loketní kosti - corpus ulnae je tenké, ze stran oploštělé, na průřezu trojúhelníkovité. Facies medialis et lateralis - mediální a laterální plocha jsou hladké, stýkají se v kaudálním okraji - margo caudalis. Na kraniální straně uložená facies cranialis - kraniální plocha je převážně drsná a spojuje se vazi- sulct tendinum 95 Ossa antebrachii membri thoracici sinistri, facies craniolateralis. (Equus caballus) 122 vově s vřetenní kostí. Při distální a zejména při proximální epifyse vřetenní kosti je facies cranialis vyhloubená a ohraničuje tak předloketní mezikostní štěrbiny. Na facies lateralis je tělo vyhloubeno v cévní žlab. Distální konec (obr. 92) loketní kosti se rozšiřuje v hlavici - caput ulnae, vybíhající distálně při laterálním okraji ve vysoký a bodcovitý výběžek loketní kosti - processus styloideus ulnae. Na distální straně má bodcovitý výběžek kloubní plochu - facies articularis carpea a kloubí se s os carpi ulnare. Krev přivádí a. interossea communis. Hned po svém vzniku vydává včtev pro proximální konec loketní kosti, ve spatium interosseum antebrachii proximale pak tepny pro těla obou předloketních kostí. Perichondrální osifikace těla vřetenní i loketní kosti začíná u embryí asi v sedmém týdnu. Distální a proximální epifysa vřetenní kosti osifikuje v šestém měsíci fetálního života. Distální epifysa loketní kosti osifikuje u plodů osm až devět měsíců starých, proximální epifysa po narození. Z obou předloketních kostí je vřetenní kost silnější. Loketní kost ji však vysoce přečnívá směrem proximálním jako okovec. Distálně ji přečnívá jen nepatrně jako bodcovitý výběžek. Obě kosti se k sobě těsně přikládají a s postupujícím věkem srůstají. Jen u proximální a distální epifysy vřetenní kosti mezi sebou ponechávají úzkou mezikostní štěrbinu - spatium interosseum antebrachii proximale et distale. U kozy jsou obě kosti štíhlejší než u ovce. Těla obou předloketních kostí srůstají u kozy ve větším rozsahu než u ovce. Okovec je u ovce silnější než u kozy. U prasete jsou obě předloketní kosti (obr. 94) mohutně vyvinuty, jsou stejně široké, silně kraniálně vyklenuté. Přikládají se sice těsně k sobě, nesrůstají však, spojují se vazivově. Proximálně a distálně je mezi vřetenní a loketní kostí vytvořen kloub. Zadní plocha vřetenní kosti je kryta převážně loketní kostí, obě se však v průběhu poněkud kříží, takže proximálně je ulna posunuta k mediálnímu, distálně k laterálnímu okraji vřetenní kosti. Proximální konec vřetenní kosti je proti tělu jen nepatrně rozšířen. Tuberositas radii je posunuta dorsálněji. Tělo se rozšiřuje od proximálního konce k distálnímu, který je vykrojen v incisura ulnaris. Crista transversa je výraznější. Ulna přesahuje rádius proximálně více než třetinou délky a vybíhá v mohutný, velmi drsný olecranon. Processus anconeus tuber olecrani circumferentia articularis processus anconeus incisura trochlearis fovea capitis radii collum radii margo interosseus ulnae spatium interosseum antebrachii processus styloideus ulnae facies caudalis radii je vysoký, ostrý, mocně se klene nad fovea capitis radii. Tělo vybíhá distálně v caput ulnae, která je medicíně opatřena circumferentia articularis. U koně (obr. 95) je radius mnohem silnější, proximálně silně kraniokaudálně oploštělý. Tuberositas radii je výraznější a je posunuta dorsálněji. Facies articularis carpea je schodovitě utvářena a proti skotu postavena sagitálně. Rozpadá se v užší mediální a širší laterální úsek. Processus styloideus radii je vyšší než processus styloideus ulnae, který se zakládá jako distální konec loketní kosti a postupně zcela splyne s vřetenní kostí. Loketní kost je značně zredukovaná, je vyvinut jen proximální konec a tělo, které sahá na hranici střední a distální třetiny vřetenní kosti. Spatium interosseum antebrachii distale není. Tuber olecrani je jednotný. U psa (obr. 96) je collum radii výraznější. Circumferentia articularis radii je hladká a dosahuje zejména laterálně dále kraniálně, mimo rozsah processus coronoideus lateralis ulnae, což svědčí o pohybu v tomto kloubu. Facies articularis carpea je prakticky jednotná, mírně konkávni, širší než fovea capitis. Processus styloideus radii nápadně ční, crista transversa je nevýrazná. Olecranon ulnae nepřesahuje tolik proximálně a tuber olecrani se člení ve tři hrboly. Přední okraj okovce je zaoblen. Incisura trochlearis je celá kryta kloubní chrupavkou a je rozdělena hřebenem ve větší laterální a menší mediální část. Distálně od ní se nachází tuberositas ulnae. Facies interossea je utvářena v podobě úzkého mezikostního okraje - margo interosseus. Caput ulnae se kloubí s vřetenní kostí prostřednictvím kloubní plochy - circumferentia articularis ulnae. Proximální a distální konec obou kostí je spojen kloubně. Jinak mezi nimi zůstává jednotná prostorná štěrbina - spatium interosseum antebrachii (obr. 96). processus styloideus radii 96 Ossa antebrachii membri thoracici dextri, facies craniolateralis. (Canis familiaris) 123 97 Skeleton manus, aspectus dorsalis. Comparatio. (Cants familiaris, Sus scrofa domestical Bos taurus, Equus cab alius) 124 Kostra ruky Kostra ruky - skeleton manus se skládá ze tří samostatných kosterních úseků. Tvoří ji zápěstí, záprstí a prsty. Zápěstí Kosti zápěstí (obr. 98) tvoří dvě řady krátkých zápěstních kostí - ossa carpi, přičemž některé vzájemně srůstají. Proximální řadu tvoří na mediální straně zá-pěstní kost vřetenní, následuje střední zápěstní kost a na laterální straně loketní zápěstní kost. Při jejím laterálním okraji ční palmárním směrem přídatná kost zápěstní. Distální řadu tvoří na mediální straně uložená srosdá druhá a třetí zápěstní 3449 99 kost, na laterální straně pak čtvrtá zápěstní kost. První zápěstní kost u přežvýkavců není. Os carpi radiále - vřetenní zápěstní kost skotu je z proximální řady největší a nejvyšší a je uložena nejmediáljiěji. Uprostřed je nápadně zaškrcena, čímž její zevní dorsální plocha získává tvar osmičky. Její mediální, klenutá plocha je volná a drsná, laterální je rozryta hlubokým žlabem a má čtyři kloubní plošky pro skloubení s os carpi intermedium. Proximální sedlovitá kloubní plocha klouže po processus styloideus radii; distální schodovitá kloubní plocha slouží ke skloubení s obdobně utvářenou kloubní plochou srostlé druhé a třetí zápěstní kosti. radius _ proc. styloideus radii — fades articularis- os carpi radiale- os carpi intermedium — os carpale II et III - facies articularis- tuberositas metacarpi_ os metacarpal III et IV Os carpi intermedium - střední zápěstní kost skotu je vklíněna mezi vřetenní a loketní kost zápěstní. Uprostřed je příčně zúžena, takže se rozpadá na dorsální hranolovitý úsek a palmární úsek, z něhož vystupují tři hrboly. Dorsální plocha má charakteristický tvar obdélníku. Laterální plocha je značně rozbrázděna a má tři kloubní plošky pro skloubení s os carpi ulnare. Podobně utvářená stěna mediální se kloubí s os carpi radiále. Sedlovitá kloubní plocha proximální se kloubí s vřetenní kostí, distální s os carpale quartum a se srostlou os carpale secundum et tertium. Os carpi ulnare - loketní zápěstní kost skotu je uložena mezi os carpi intermedium a os carpi accessorium a je dorsopalmárně oploštělá. Její tvar je velmi nepravidelný, přibližně kyj ovitý. Dorsální plocha je značně nerovná, esovitě protáhlá. Proximální kloubní plocha je opatřena hlubokým žlabem, který se svažuje laterálně; klouže v něm processus styloideus ulnae. Distální kloubní plocha je vyhloubená a klouže po vyklenuté kloubní ploše čtvrté zápěstní kosti. Mediální stěna nese dvě kloubní plošky pro os carpi intermedium, laterální plocha se kloubí s os carpi accessorium. 98 Ossa carpi membri thoracici sinistra aspectus dorsalis. (Bos taurus) 4 0C Os carpi accessorium - přídatná zápěstní kost skotu je nej menší. Vyniká při laterálním okraji z proximální řady směrem palmárním a tvoří laterální stěnu zápěstního kanálu. Je zakulacena, s výrazným krčkem, který odděluje hlavičku od jediné kloubní plošky, jež se spojuje s loketní zápěstní kostí. Celý povrch kosti os carpi accessorium je drsný. Os car^pale secundum et tertium - srostlá druhá a třetí karpální kost skotu je uložena na mediální straně v distální řadě. Je značně oploštělá, je nej-nižší z karpálních kostí. Tvarově představuje výseč kotouče. Schodovitě modelo- radius facies articularis os carpj radiale os carpi intermedium os carpale ií et Hi fossa synovialis os metacarpal III et IV proc. styloideus ulnae os carpi accessorium os carpi ulnare os carpale IV facies articularis basis ossis metacarpalis os metacarpal V 99 Ossa carpi membri thoracici sinistri, aspectus lateralis. (Bos taurus) m vaná proximální kloubní plocha se značně svažuje palmárně a kloubí se s os carpi radiále, částečně též s os carpi intermedium. Podkovovitá distální kloubní plocha naléhá na základnu třetí záprstní kosti. Laterální stěna je podkovovitým žlabem rozčleněna ve tři kloubní plošky, které se kloubí s os carpale quartum. Konvexní dorsomediální volná stěna je drsná, mírně zduřelá. Os carpale quartum - čtvrtá zápěstní kost skotu je uložena laterálně. Při pohledu na distální kloubní plochu, která se kloubí s os metacarpale quartum, má tvar tupého klínu. Facies articularis proximalis je rozdělena nízkým hřebenem na část laterální, po níž klouže os carpi ulnare, a část mediální, jež naléhá na os carpi intermedium. Mediální stěna os carpale quartum se kloubí s os carpale secundum et tertium. Doŕsální a palmární plocha* je drsná a volná. Na laterální ploše je výběžek kloubní plochy pro spojení s os carpi ulnare. os carpi accessorium os carpi ulnare os carpale Iii os carpale IV os metacarpal V et IV ossa sesamoidea phalangis proximalis phalanx media phalanx distalis os carpi Intermedium os carpi radiale os carpale il os, carpale I os metacarpafe III et Jl ossa sesamoidea phalangis proximalis phalanx proximatr os sesamoideum phalangis distalis 101 Ossa manus membri thoracic! sinistri, aspectus palmaris. (Sus scrofa domestica) Zápěstní kosti jsou seřazeny v útvar označovaný jako carpus - zápěstí, vsunutý mezi předloketní a záprstní kosti. Zápěstí má dorsálně konvexní drsnou plochu natahovačovou. Po stranách přechází v konkávni, značně hrbolatou plochu palmární neboli plochu ohybačovou, kterou teprve vyrovnávají zápěstní palmární vazy. Z latqrální strany vyčnívá palmárně os carpi accessorium a spolu s palmární plochou karpu vytváří mělký zápěstní žlab-sulcus carpi, ve kterém jsou uloženy ohybače prstů. Tento žlab je překlenut zesílenou povázkou - retinaculuri flexorum, která udržuje svaly v poloze a uzavírá žlab v zápěstní průchod -canalis carpi. os carpi intermedioradiale os carpale I • os carpale II os carpale III os metacarpale I ossa sesamoidea phaiangis proximalis os carpi accessorium os carpi ulnare. os carpale IV os metacarpale V phalanx proximalis phalanx media phalanx distalis Krev přivádějí drobné tepénky, vnikající do karpálních kostí četnými otvůrky, převážně na dorsální ploše. Vystupují z tepenné karpální sítě, tvořené především od a. radialis a větvemi a. interossea cranialis. První osifikační body !>e objevují v os carpi radiále et ulnare, a to u plodu šest měsíců starého. Potom osifikuje čtvrtá a střední kost zápěstní a současně se objevuje osifikační centrum v jednotném chrupavčitém základě pro třetí zápěstní kost a před narozením osifikační bod v temže základě pro druhou zápěstní kost. Nap ^cd osifikuje os carpi accessorium, a to v době narození. U ovce a kozy má zápěstí stejné uspořádání a tvar jako u skotu. Os carpi accessorium je více oploštělá. Uprasete je vyvinuto všech osm zápěstní ch kostí, které se značně tvarově podobají zápěstním kostem skotu. Intrauterinně se zakládá též os carpi centrále, která později splývá s os carpi radiále. Os carpi radiále je mediopalmárně vyklenutá, drsná, kloubí se distálně s os carpale secundum a os carpale tertium, které nesrůstají a laterálně se kloubí s os carpi intermedium. Os carpi intermedium se kloubí proximálně s vřetenní kostí, distálně s os carpale tertium et quartum. Postranní plochy se kloubí s os carpi radiále a ulnare. Os carpi ulnare se kloubí podobně jako u skotu. Os carpi accessorium je více oploštělá než u skotu. Zápěstním kostem distální řady přibývá mediolaterálně na velikosti. Os carpale primům je uložena palmárně, kde se kloubí pouze s os carpale II. Os carpale secundum - mediální kloubní plocha chybí. Spojuje se proximálně s os carpi radiále, distálně s os metacarpale II et III, laterálně s os carpale III a palmárně s os carpale I. Os carpale III je vsunuta mezi os carpale II et IV, distální kloubní plochou nasedá na os metacarpale III, proximálně se kloubí s os carpi radiále et intermedium. Os carpale IV se proximálně kloubí s os carpi ulnare et intermedium, distálně s os metacarpale IV et V, mediálně s os carpale III. Zápěstní kosti (obr. 101) tvoří dohromady útvar, jehož šířka je výrazně větší než 128 výška. 102 Skeleton manus membri thoracici dextri, aspectus palmaris. (Canis familiaris) U koně jsou v proximální řadě čtyři, v distální řadě 3—4 zápěstní kosti, os carpale I často chybí. Poměry jsou jinak velmi podobné poměrům u skotu, s těmito odchylkami: Os carpi radiále je poměrně větší, méně zúžená. Os carpi intermedium vybíhá palmárně jen ve dva výběžky. Nejvíce se tvarem i velikostí liší os carpi ulnare. Je podstatně menší «než u skotu. Její dorsální plocha má přibližně tvar pětiúhelníku. Os carpi accessorium je nápadně větší, značně oploště-íiu kloubí se navíc s vřetenní kostí. Os carpale primům nacházíme jen zřídka. Je velikosti čočky až hrachu a je uložena v mediálním postranním vazu. Kloubí se s os carpale II, někdy též s os metacarpale II. Os*carpale secundum je uložena basis ossis metacarpalis incisura intertrochiearis mediálně od os carpale III. Má tvar polokoule. Je nejmenší, popřípadě druhou nejmenší kostí distální řady, jesdiže je vyvinuta také první. Distálně se kloubí s os metacarpale II, proximálně s os carpi radiále. Pokud je vyvinuta os carpale primům, leží mediálně u os carpale secundum. Os carpale III vyniká palmárně výběžkem. Os carpale IV má kyjovitý tvar, distálně se kloubí s os metacarpale III et IV. U psa jsou v proximální řadě tři, v distální čtyři zápěstní kostí (obr. 102). K redukci jejich počtu došlo srůstem os carpi radiále et intermedium v jedinou kost - os carpi intermedioradiale, která je největší zápěstní kostí u psa. Tato srostíá kost se proximálně kloubí s vřetenní kostí, laterálně se zápěstní kostí loketní a distálně se všemi kostmi distální řady. Os carpi ulnare má tvar kosodélníku, navíc se kloubí s os metacarpale V. Os carpi accessorium má tvar válce, kloubí se 103 Ossa metacarpalia membri thoracici sinistri, facies palmaris. (Bos taurus) 129 s os carpi ulnare a s ulnou. Os carpi centrále se u psa zakládá jako samostatná kost. která srůstá s os carpi radiále až v prvních týdnech po narození. Kosti distální řady přibývají z mediální strany k laterální na velikosti. První tři se kloubí po stranách se sousedními kostmi, distálně s příslušnou záprstní kostí. Os carpale IV se kloubí mediálně s os carpale III, proximálně s os carpi ulnare a os carpi intermedio-radiale, disjálně je společná pro os metacarpale IV et V. U psa se nachází navíc, v úhlu mezi os carpale I a os metacarpale I, sesamská zápěstní kost, uložená v úponové šlaše m. abductor digiti I longus. basis incisura intertrochiear- 104 Ossa metacarpalia membri thoracici sinistri, facies dorsalis. (Bos taurus) 130 Záprstí Kosti záprstí tvoří svisle, mezi zápěstím a prsty postavené záprstní kosti -ossa met a carpi. Z původních pěti záprstních kostí se u jednotlivých druhů vyvíjejí jen některé kosti, nebo jsou kosti nestejnoměrně vyvinuté. U skotu jsou plně vyvinuty os metacarpale III et IV, které záhy srůstají v jednotný metakarpus (obr. 103, 104), ke kterému se laterálně přikládá zcela rudimentární os metacarpale V. Os metacarpale tertium et quartum - srostlá třetí a čtvrtá záprstní kost skotu má tvar dlouhé kosti. U novorozeného telete se třetí a čtvrtá kost záprstní dají ještě oddělit. U dospělého jedince srůstu nasvědčuje: a) výraznější dorsální a mělký palmární cévní žlábek, b) dvě kladky distálního konce záprstí, c) kostní přepážka, svisje dělící dřeňovou dutinu. Přepážka je však dochována jen v proximální a distální třetině (obr. 105). Proximální konec srosdých záprstních kostí je příčně rozšířen v základnu -basis. Její kloubní plocha karpální - facies articularis je rozdělena hřebenem v menší úsek laterální, jenž se kloubí se čtvrtou zápěstní kostí, a větší úsek mediální, jenž se kloubí se srosdou třetí a druhou zápěstní kostí. Mediální část kloubní plochy je vyhloubena v oválnou tíhovou jamku - fossa synovialis. Z palmární strany se zařezává hluboký žlab, který slouží odstupu karpometakarpálního vazu. Dorsomediálně na obvodu základny vyniká tuberositas ossis metacarpalis III -drsnatina 3. záprstní kostí pro úpon vřetenního natahovače karpu. Lateropal-márně najdeme malou oválnou kloubní plošku pro metacarpus V. Palmárně při mediálním okraji je trojúhelníkovitá drsnatina pro úpon m. flexor carpi radialis a m. abductor dig. I longus. facies medialis sukus longitudlnalis dorsaíis sukus longitudinalis palmaris freies medialis sukus longitudlnalis dorsaíis -septum Tělo - corpus srosdých záprstních kostí je výrazně, zvláště v dolní části, dorso-palmámě oploštělé. Dorsální plocha facies dorsaíis je klenutá a táhne se po ní podélný cévní žlábek - sulcus longitudinalis dorsaíis, který proximálně a distál-ně přejde v cévní kanálek - canalis metacarpi proximalis et distalis, prostupující na palmární plochu. Palmární plocha - facies palmaris je rovná, podélně rozdělená podle věku různě výrazným žlábkem - sulcus longitudinalis palmaris. Obě plochy se stýkají v okrajích - margo medialis a margo lateralis. Příčný průřez metakarpem se výrazně liší od průřezu metatarsem. Na metakarpu tvoří příčný protáhlý ovál, na metatarsu je nepravidelně čtyřhranný. Distální konec srostlých záprstních kostí je opatřen mediální a laterální kladkou -trochlea medialis et lateralis; vzájemně jsou odděleny hlubokým mezikladko-vým zářezem - incisura intertrochlearis. Každá kladka je rozdělena sagitálním hřebenem v úsek přivrácený k ose končetiny a v širší zevní úsek. Mediální kladka se kloubí s proximálním článkem třetího prstu, laterální s proximálním článkem čtvrtého prstu. Po stranách kladky vynikají vazové hrboly. Os metacarpale quintum - pátá záprstní kost tvoří zcela malou, asi 4 cm dlouhou bodcovitou kost, uloženou při laterální hraně os metacarpale III et IV s hrotem namířeným distálně (obr. 103, 104). Základna má malou kloubní plošku, která se kloubí se čtvrtou záprstní kostí. Vzácně se může vyskytnout též rudiment os metacarpale II, uložený analogicky při mediálním okraji os metacarpale III et IV. Krev pro zápěstní kosti je přiváděna z rami communicantes, mezi a. metacarpea palmaris III 105 Metacarpus dexter. Příčný řez v proximální třetině (a), příčný řez v polovině (b). (Bos taurus) 131 et IV. V jednotném chmpavčitém základě začínají osifikovat samostatně těla 3. a 4. kosti zá-prstní asi u 9 týdnů starého plodu, ke konci intrauterinního životf srůstají. Proximální konec kostnatí s tělem; není zde epifysa. V distálních epifysách se objevují osifikační body mezi 8. a 9. měsícem. Os metacarpale V osifikuje mezi 15.—17. týdnem vývoje plodu. U ovce je metakarpus delší než u kozy. Os metacarpale II et V jsou zcela rudimentární, obě mohou i chybět. Uprasete má záprstí čtyři záprstní kosti, avšak jen os metacarpale III et IV jsou plně vyvinuty (obr. 101). Os metacarpale II basis ossis metacarpalis II! et IV os metacarpale IV globulus tuber ligamenti lat. trochlea ossis metacarpalis facies articularis basis ossis metacarpalis II os metacarpale II foramen nutricium tuber ligamenti med. 106 Ossa metacarpi membri thoracici sinistra facies palmaris. (Equus caballus) et V jsou podstatně slabší a asi o čtvrtinu kratší. Jednotlivé zápěstní kosu jsou k sobě těsně přiloženy, ale přesto mezi nimi zůstávají úzké štěrbiny - spatia interossea metacarpalia. U koně jsou celkem tři záprstní kosti (obr. 106), ze kterých jen os metacarpale III je vyvinuta v plnohodnotnou dlouhou kost a nese tíhu celého těla. Její základna má po stranách kloubní plošky, tělo pak drsné plochyJpro spojení s rudimentární druhou a čtvrtou kostí záprstní. Kom- os meta._rpalc íl os metacarpale III os metacarpale IV 107 Metacarpus membri thoracici dextri. Příčný řez v jeho polovině. (Equus caballus) 132 pakta těla je v mediální části poněkud silnější (obr. 107) než v laterální. Foramen nutricium je v distální části palmami plochy. Kladka je jednotná, chybějí cévní žlábky. Os metacarpale II - mediální bodcová kost se přikládá mediálně k hlavní zápěstní kosti. Její základna se kloubí s os carpale II et III a malou kloubní ploškou se základnou os metacarpale III. Tělo je trojhranné, bodcovitě utvářené. U dospělých srůstá s hlavní zápěstní kostí, ale dosahuje jen do jeho distální třetiny, kde knoflíkovitě zduřuje. Os metacarpale IV - laterální bodcová kost se nachází Jaterálně a bývá poněkud kratší než os metacarpale II, jinak je utvářena ob- dobně. U psa má záprstí pět samostatných záprstních kostí (obr. 102). Jsou zhruba válcovité a při distálním konci zduřelé. První z nich je nejužší a nejkratší, třetí a čtvrtá nejdelší a nejsilnější. Prsty Kosti prstů ruky - ossa digitorum manus se u jednotlivých druhů zvířat počtem, mohutností a úplností nevyvíjejí stejně. Původně se vyvíjelo pět prstů. U skotu se plně vyvíjí pouze třetí a čtvrtý prst (obr. 108), na které zvíře našlapuje. trochlea ossis metacarpalis IV tubera palmaria corpus phalangis proximalls facies solearis torus palmaris "• facies flexoria ossis sesamoidei tuberculum flexorium os metacarpale IV et I ossa sesamoidea phalangis proximalis basis phalangis proximalis eminentíae palmares trochlea phalangis proximalis basis phalangis mediae phalanx media os sesamoideum phalangis distalis phalanx distalis Kromějtoho má skot další dva prsty rudimentární (druhý a'pátý), které nedosahují 108 k zemi. Jejich kostní podklad odpovídá střednímu a distálnímu článku, tvořenému °ssa digitomm manus, nepravidelnými kůstkami. Se záprstními kostmi se spojují pouze vazivově. aspectus Palmans-(Bos Prst má obecně za podklad tři prstní články - phalanges digitorum, kromě taurus) prstu prvního, který má jen dva prstní články. Distálním směrem to jsou: proximální článek - phalanx proximalis, střední článek - phalanx media a distální článek - phalanx distalis. K těmto článkům se druží ještě tři sesamské kosti - ossa sesamoidea, z nichž dvě jsou uloženy při proximálním a jedna při distálním prstním článku. Phalanx proximalis - proximální článek prstu skotu (obr. 108, 109) představuje krátkou kost s malou dřeňovou dutinou. Proximální konec se rozšiřuje 133 v základnu - basis phalangis proximalis, která má kloubní jámu - fovea articularis pro skloubení s metakarpem. Kloubní jáma je palmárně doplněna kloubními ploškami pro sesamské kosti. Sagitální rýhou je rozdělena ve dva úseky, z nichž větší, zevní, je posunut proximálněji. Na palmární stěně vynikají proximál-ně dva hjboly - tubera palmaria. Tělo - corpus je hranolovitého tvaru, ohra- facíes articularis kloubní ploška pro proximálni článek prstu basis phalangis proximalis corpus phalangis proximalis fovea articularis basis phalangis mediae phalanx media fades articularis kloubní ploška pro distální článek prstu processus extensorius phalanx distalis facies parietalis axialis os metacarpale IV et III ossa sesamoidea phalangis proximalis fovea articularis trochlea phalangis proximal processus extensorius corpus trochlea phalangis mediae margo proximalis os sesamoideum phalangis distalis -margo distalis facies articularis sesamoidea facies articularis facics parietalis abaxialis -margo dorsalis 109 Ossa digitorum manus, aspectus dorsalis. (Bos t aur us) 134 ničené třemi plochami. Plocha paimární a axiální jsou mírně vyhloubené a drsné. Axiální plocha nese nízký val. Abaxiální plocha je vypouklá, hladká. Dorsálně se axiální a abaxiální plocha stýká v dorsálním oblém okraji. Na každém okraji palmární plochy, asi v polovině jeho délky, se zvedá oblá vyvýšenina - eminentia palmaris. Tubera palmaria i eminentiae palmár es slouží k úponům prsténčité části fibrosní pochvy prstů a vazů. Kloubní kladka distálního konce - trochlea phalangis proximalis je rozdělena hlubokou rýhou v menší vnitřní a větší zevní část a je postavena šikmo tak, že se kladky obou prstů sbíhají k ose končetiny. Po stranách kladky vynikají vazové hrbolv. Phalanx media - střední článek prstu skotu se podobá proximálnímu článku, je však podstatně kratší (obr. 109), je to typická krátká kost. Základna -basis phalangis mediae - je vyhloubena v kloubní jamku - fovea articularis, která je přesným otiskem kladky proximáiního článku. Je rozdělena hřebenem ve větší úsek vnější a menší úsek vnitřní. Hřeben se prodlužuje až na dorsální obvod kloubní jamky, ve tvaru tupého natahovačového výběžku - processus ex-tensorius. Dozadu vystupuje základna v palmární val - torus palmaris, zvýšený po stranách v hrboly. Tělo - corpus phalangis mediae je uprostřed silně zúžené a zřetelně trojboké. Distální konec tvoří kloubní kladku - trochlea phalangis mediae. Jeji kloubní plocha sahá daleko jak na palmární, tak zejména na dorsální plochu těla. Sagitální brázda dělí kladku v menší axiální a větší abaxiální úsek. Po stranách kladky vystupují vazové hrboly. Phalanx distalis - distální článek prstu skotu (paznehtní kost) je celý uzavřen do rohového pouzdra paznehtu. Tvoří nejdistálnější úsek nejen prstu, ale celé končetiny. Vybíhá ve tři charakteristické výběžky a je ohraničen čtyřmi plochami. Získává tak tvar čtyřbokého jehlanu s vyhloubenou základnou. Vnější ohraničení kosti (obr. 109, 110) představuje stěnová plocha - facies parietalis. Na dorsální straně vytvoří fanes parietalis oblou dorsální hranu - no Phalanx distalis membri thoracica, facies abaxialis. (Bos taurus) proc. extensorius foramen axiale facies parietalis axiaíis tuberculum flexorium - margo coronalis facies articularis facies articularis sesamoidea margo dorsalis, která ji rozdělí na abaxiální a axiální část. Margo dorsalis vybíhá distálně v hrot distálního článku - apex phalangis distalis, proximálně vytvoří natahovačový výběžek - processus extensorius. Processus extensorius je mohutný, drsný. Při axiálním okraji má velký cévní otvor - foramen axiale. Facies parietalis abaxialis - abaxiální část stěnové plochy je klenutá, drsná a má četné cévní otvory - foramina vasculosa. Proximálně přechází v korunkovém okraji -margo coronalis v kloubní plochu, distálně se v chodidlovém okraji - margo -olearis stýká s chodidlovou plochou. V blízkosti chodidlového okraje a rovnoběžně s ním se táhne mělký stěnový žlábek - sulcus parietalis, který je palmárně ukončen cévním otvorem - foramen processus palmaris. Palmárně se facies parietalis nápadně zužuje. Facies parietalis axialis - axiální část stěnové plochy je značně drsná, poseta cévními otvory - foramina vasculosa. Dva z nich průměrem vynikají lil Phalanx distalis membri thoracici, facies axialis. (Bos taurus) 135 nad ostatní; je to otvor při základně processus extensorius - foramen axiale a otvor při hrotu distálníno článku. První otvor pokračuje uvnitř kosti paznehtní obkloukovitě, blízko chodidlové plochy, v chodidlový kanálek - canalis solearis, jehož druhý konec představuje foramen processus palmaris. Těmito otvory vstupují dp kanálku oboustranné prstové tepny a spojují se v něm v arcus terminalis. Phalanx distalis vybíhá palmárně v palmární výběžek - processus palmaris, který zduřuje v ohybačový hrbol - tuberculum flexorium, na jehož drsnatinu se upíná m. flexor digitorum profundus. Facies solearis - chodidlová plocha (obr. 112) je srpovitého tvaru, mírně klenutá a podobně jako předchozí drsná, s cévními otvory různé velikosti. Z nich jeden vyniká při přechodu chodidlové plochy v plochu axiální. Facies articularis - kloubní plocha je hluboce konkávni, rozdělená nízkým 112 hřebenem v užší úsek vnitřní a širší zevní. Při palmárním konci hřebene je malá Phalanx distalis membri kloubní ploška - facies articularis sesamoidea pro os sesamoideum phalangis thoracici, facies solearis. distalis. (Bos taurus) Ossa sesamoidea. Skot má celkem šest sesamských kostí, protože u každého prstu jsou tři. Dvě jsou přiřazeny k proximálnímu konci každého proximál-ního článku prstu - ossa sesamoidea phalangis proximalis - sesamské kosti proximálního článku prstu. Ze čtyř sesamských proximálních kostí jsou obě axiální větší než abaxiální; tvoří dva páry a kosti každého páru jsou pevně spojeny tuhým krátkým mezisesamovým vazem. Sesamské kosti doplňují kloubní plochu kloubních jam proximálních článků prstů. Palmární plochou - facies flexoria vytvářejí žlab pro průběh ohybačů. Dorsální hřebenovkou kloubní ploškou - facies articularis nasedají na kladku příslušné záprstní kosti. Distální kloubní ploška se kloubí s kloubní ploškou na proximálním konci phalangis proximalis. Na proximální drsnou plochu - facies m. interossei sesamské kosti se upíná m. interosseus. Obvodové plochy jsou drsné pro úpony šlach a vazů. Os sesamoideum phalangis distalis - sesamská kost distálního článku skotu je vždy jedna kůstka, přiřazená k distálnímu článku prstu. Je velmi oploštělá, příčně protáhlá. Její dorsální plocha doplňuje kloubní plochu distálního článku prstu. Hřebenem je rozdělena v axiální širší a abaxiální užší úsek. Palmární ohybačová plocha - facies flexoria je téměř hladká a klouže po ní hluboký ohybač. Na proximální okraj ~ margo proximalis se upínají vazy. Dorsální plocha - facies articularis má druhotnou kloubní plošku, která se kloubí s tuber phalangis distalis. Distální okraj - margo distalis je úzký, volný. Osa prstu u skotu probíhá lomené. Phalanx proximalis stojí šikmo; s horizontálou svírá úhel asi 60—70°. Phalanx media je postaven mnohem svisleji; s horizontálou svírá úhel asi 80°. Phalanx distalis je na rozdíl od předchozích uložen 136 téměř horizontálně a s horizontálou svírá úhel asi 24°. A. nutricia pro phalanx proximalis vystupuje z a. interdigitalis. Phalanx media je krven z a. coronalis. Do phalanx distalis vystupují hlavní větve všech prstních tepen. Z prstních Článků osiťikuje nejprve distální článek, a to u zárodku starého asi 9 týdnů. Má jeden osifikační bod. Dále následuje osifikace těl proximálnich článků, asi v 11 týdnech, potom středních článků prstu u plodu 13 týdnů starého. Phalanx proximalis i mefiia osifikují monoepifysárně. Osifikační centra v proximálnich epifysách se objevují u plodu 7 měsíců starého. Distální epifysy vznikají z těla. Ossa sesamoidea osifikují v době narození. ossa sesamoidea phalangis proximalis phalanx proximalis trochlea phalangis proximalis trochlea phalangis mediae .acies flexoria ossis sesamoidei incisura processus palmaris foramen soleare laterale linea semilunaris facies solearis basis phalangis proximalis trigonum phalangis proximalis os metacarpal I torus palmaris phalanx media os sesamoideum phalangis distalis processus palmaris medialis sulcus solearis medialis phalanx distalis facies flexoria U ovce a kozy je phalanx proximalis čtyřboký. Eminentiae palmares se nacházejí proximálněji než u skotu. Ohybačová plocha na os sesamoideum phalangis distalis je vyhloubena. U druhého a pátého prstu je většinou vyvinut jen distální článek. U prasete jsou vyvinuty čtyři prsty, každý má po třech článcích. Druhý a pátý prst je však podstatně slabší a kratší a nedosahuje k zemi. Phalanx distalis se česky nazývá špárková kost. Processus extensorius phalangis distalis je nízký. Margo dorsalis je velmi zaoblen. Facies solearis není výrazně klenuta. Je'vyvinuto celkem osm vej čitých sesamovitých kůstek proximálního článku prstu. U postranních prstů jsou úměrně menší. Os sesamoideum phalangis distalis může u druhého a pátého prstu chybět. Jediný prst koně (obr. 113, 114) odpovídá třetímu prstu Jvíceprstých savců. Phalanx proximalis (os compendale) - spěnka je mohutná, silně dorsopalmárně oploštělá. Nemá kloubní plošky pro sesamské kosti. Tubera palmaria se prodlužují na palmami plochu těla v podobě sbíhajících se spěnkových hran, které ohraničují 113ť Ossa digiti manus membri thoracici sinistri, facies palmaris. (Equus caballus) 137 výrazné trigonum phalangis proximalis. Na hrany se upínají šikmé sesamské vazy. Phalanx media (os coronale) - korunka je proti skotu přiměřeně masivnější. Torus palmaris je jednotný a velmi výrazný a poskytuje úpon přímému sesamské-mu vazu a povrchovému ohybači prstu. Jak na proximálním, tak na středním článku prstu jsou silně vyvinuty vazové hrboly. Phalanx distalis (os ungulare) -kopytní kost budí dojem dvou paznehtních kostí srosdých axiálními plochami. Dorsální okraj stěny kopytní kosti svírá s podložkou úhel 45—50°. Proximálně přechází přes margo coronalis ve fades articularis. Processus extensorius je vysoký. trochlea ossis metacarpalis facies articularis ossis sesamoidei fovea articularis basis phalangis proximalis phalanx proximalis tuber ligám e n ti os sesamoideum phalangis proximalis trochlea phalangis proximalis basis phalangis mediae trochlea phalangis mediae margo proximalis margo distalis ncisura processus palmaris margo coronalis sukus parietalis phalanx distalis 114 Ossa digiti manus, aspectus dorsalis. Membrum thoracicum sinistrum. (Equus cabalus) 138 Obvod chodidlového okraje je na hrudní končetině více kruhový než na pánevní končetině a je dorsálně přerušen mělkým chodidlovým zářezem - crena marginis solearis. Mediální část stěnové plochy je proti laterální postavena kolměji a její chodidlový okraj je méně vyklenutý. Sulcus parietalis probíhá asi uprostřed stěny. Palmárně vybíhá kopytní kost v mediální a laterální větev - processus palmaris medialis et lateralis. Palmární větev je rozdělena zářezem nebo má prostorný cévní otvor - incisura sive foramen processus palmaris, který pokračuje do sulcus parietalis. Facies solearis (obr. 113) je na hrudní končetině méně konkávni než na pánevní, rozdělena poloměsíčitou čarou - linea semilunaris v porésní pučnicovou plochu - pianům cutaneum a palmární, menší drsnou ohybačovou plochu - facies flexoria. Po obou stranách ohybačové plochy se táhne mediální a laterální chodidlový žlábek - sulcus solearis medialis e t lateralis, pokračující chodidlovým otvorem - foramen soleare mediale et laterale do nitra kosti jako chodidlový kanálek - canalis solearis. Probíhá uvnitř kosu asi 1 cm od chodidlového okraje a oboustranné kanálky Se v kosti spojují. Z chodidlového kanálku vystupují jemné kanálky na povrch stěny kopytní kostí. Ossa sesamoidea phalangis proximalis mají podobu trojbokých jehlanů, jejichž hroty míří distálně. Doplňují palmárně kloubní plochu proximálního článku prstu, ale samy se s ní nekloubí. Os sesamoideum phalangis distalis -sesamská kost distálního článku, zvaná také člunková kost, je relativně velká, příčně protáhlá v podobě tkalcovského člunku. Distální okraj je širší a má jednak úzkou kloubní plošku pro skloubení s kopytní kostí - facies articularis, jednak drsný úsek pro odstup vazů - margo distalis; proximální okraj - margo proximalis je užší a volný. Cartilagines ungulares - kopytní chrupavky se vyskytují jen u koně. Jsou z fibrosní chrupavky, na proximálním volném konci prostoupené četnými elastickými vlákny. Kopytní chrupavky přirůstají k proximálnímu okraji větví kopytní kosti. Chrupavky mají tvar kosočtverce. U starších jedinců a těžších plemen do značné míry kostnatěji. K jednotlivým článkům prstu jsou připevněny vazy. Všechny tři články prstu koně se řadí za sebou přímočaře tak, že osa prstu svírá s horizontálou úhel 50—55°; s osou záprstí svírá dorsálně otevřený úhel 140—145°. Pes má na hrudní končetině pět prstů. První z nich (palec) má jen proximální a distální článek, ostatní po třech článcích. Články III. a IV. prstu jsou delší než články prstu II. a V. První prst je nejkratší a dosahuje sotva úrovně articulatio phalangis proximalis ostatních prstů. Distální článek prstů se nazývá drápová kost - os unguiculare (obr. 189). Představuje ze stran zploštělý kužel, jehož vrchol zahýbá palmárním směrem. Základna kužele je obkroužena hřebenem -crista unguicularis. Na dorsální straně má hřeben drsnatinu pro úpon nataho-vače - tuberositas unguicularis. Nr palmární straně končí hřeben z obou stran na nízkém ohybačovém hrbolku - tuberculum flexorium. K proximální ploše ohybačového hrbolku je pevně poutána sesamská kost a zdánlivě zvětšuje jeho rozsah. Dorsálně nad ohybačovým hrbolkem má proximální plocha distálního článku kloubní plochu pro skloubení se středním článkem prstu. Mezi hřebenem a kuželem zůstává hluboká drážka - sulcus unguicularis, do níž se vkládá kořen rohového toulce. U psa jsou ossa sesamoidea phalangis proximalis na druhém až pátém prstu párová, u prvního prstu je většinou jen jedna kůstka. Os sesamoideum articula-tionis interphalangea distalis je u každého prstu jedna a zůstává chrupavčitá. Kromě toho je ještě při articulatio metacarpophalangea a při articulatio interphalangea proximalis po jedné dorsální sesamské kosti - ossa sesamoidea dorsalia. Proximální z nich jsou ve většině případů chrupavčité, distální jsou vždy chrupavčité. Ossa sesamoidea dorsalia proximalia jsou uložena v kloubním pouzdře, kdežto ossa sesamoidea dorsalia distalia jsou vrosdá do šlachy společného natahovače prstů. Ossa membri pelvini Kostní podklad pánevní končetiny tvoří pletenec pánevní končetiny, kost stehenní a čéška, kost holenní, kost lýtková, kosti zánártní, kosti nártní, kosti prstů a rovněž kosti sesamské. Pletenec pánevní končetiny Pletenec pánevní končetiny - cingulum membri pelvini se skládá ze dvou kostí pánevních, jež se dorsálně přikládají ke kosti křížové a ventrálně se spojují spina iliaca ventratis spina iiiaca dorsalis tuber ischiadlcum femur fibula calcaneus os malleolare os centroquartale os metatarsale III et IV phalanx proxfmalis phalanx media phalanx distalis 115 Skeleton membri pelvini sinistrij fades lateralis. (Bos taurus) ossa sesamoidea phalangis proximalis os sesamoideum phalangis distalis v pánevní sponě - symphysis pelvina. Každá z pánevních kostí - os coxae se v době vývoje a růstu jedince skládá ze tří samostatných kostí: os ilium, os ischii a os pubis. Chrupavčité hranice mezi těmito kostmi jsou v té době v jamce kyčelního kloubu, zvané acetabulum. Na rozdíl od spojení pletence hrudnv končetiny s trupem, které je poměrně volné a pohyblivé, je spojení pánevních kostí s křížovým úsekem páteře velmi pevné a málo pohyblivé. Obě pánevní kosti tvoří s křížovou kostí kostru pánve. spina iliaca ventralis aia ossis ilii tuberculum m. psoas minoris eminentia iliopubica facies lunata_ incisura acetabuli .bramen obturatum . corpus ossis ilii tuberculum pubicum ventrale corpus ossis pubis ramus cranialis ossis pubis * ramus caudalis ossis pubis -corpus ossis ischii -crista symphysitis -ramus ossis ischii tabula ossis is'Mi ' cr ischiadicum arcus ischiadic^ Os ilium - kost kyčelní skotu (obr. 116) tvoří kraniolaterální ohraničení pán- 116 ve. Je postavena ve směru kaudoventrálním. Kaudoventrálně zúžené tělo se °ssa coxae. (Bos taurus) dorsokraniálně rozšiřuje v křídlo kyčelní kosti. Ala ossis ilii - křídlo kyčelní kosti je přibližně trojúhelníkového tvaru. Má zevní hýždovou plochu - facies glutea, která se mírně svažuje kaudolaterálním směrem. Je v největším rozsahu hladká, v příčném směru mírně konkávní. Hýždovou plochu dělí linea glutea - hýžďová čára, probíhající rovnoběžně s laterálním okrajem kosti, na velmi široký trojúhelníkový úsek mediální a poměrně úzký obdélníkový úsek laterální. Vnitřní pánevní plochou - facies sacropelvina je obrácena ventrálním směrem. Na pánevní ploše je mediálně uložena kyčelní drsnatina - tuberositas iliaca a při jejím kaudolaterálním okraji se objevuje facies auricularis - boltcovitá ploška, opatřená chrupavčitým povlakem pro skloubení s křížovou kostí. Kraniální okraj křídla se zaostřuje v příčně postavený a mírně konkávní kyčelní hřeben - crista iliaca. Mediálně přechází kyčelní 141 hřeben v dorsální kyčelní hrbol-spina iliaca dorsalis, jenž zduřuje v hrbol. Mezi oboustranné dorsální kyčelní trny se vkládá kraniální úsek středního hřebene křížového. Laterálně končí crista iliaca ventrálním kyčelním hrbolem - spina iliaca ventralis, který zduřuje v mohutný hrbol. Corpus ossis ilii - tělo kyčelní kostí vyniká z kaudoventrálního úhlu křídla a míří ke kyčelní kloubní jamce. Tělo má přibližně tvar trojbokého hranolu. Dorsální hrana navazuje na mediální okraj křídla a spolu vytvoří velký sedací zářez - incisura ischiadica major, který končí nad kyčelní kloubní jamkou spina iliaca dorsalis os sacrum crista sacralis í,..uiana •s pubis crista symphysialh na vysokém hřebeni spina ischiadica. Na jeho laterální ploše jsou lineae muscula-res, sbíhající se směrem ke kyčelní kloubní jamce. Kraniálně od kyčelní kloubní jamky je zřetelná jamka pro odstup svalu - fovea ventralis m. recti femoris. Mediální hrana těla kyčelní kostí začíná nezřetelně u boltcovité kloubní plošky, směrem distálním se zvyšuje a postupuje jako obloukovka čára - linea arcuata až na pecten ossis pubis. Asi v polovině svého průběhu linea arcuata zduřuje v bedrovcový hrbolek - tuberculum m. psoas minoris, na nějž se upíná m. psoas minor. Na rozhraní mezi obloukovkou čarou a hřebenem stydké kostí leží drsný kyčelně stydký hrbolek - eminentia iliopubica. Os ischii - sedací kost skotu (obr. 116) tvoří kaudální část pánevní spodiny. Skládá se z těla, desky a větve. Corpus ossis ischii - tělo sedací kosti je postaveno sagitálně. Kraniálně se účastní stavby acetabula a kaudálně přechází v desku sedací kosti. Jeho dorsální okraj je konkávni a tvoří malý sedací zářez - incisura ischiadica minor. Přímo dorsálně nad acetabulem se z těla zvedá plochý vysoký hřeben sedací kosti -spina ischiadica. Na jeho laterální ploše probíhají výrazné svalové čáry - lineae musculares pro odstup svalu m. gluteus profundus. Svalové čáry se sbíhají směrem k acetabulu. Ostrý hřeben trnu sedací kosti se jen mírně svažuje kraniálním směrem od incisura ischiadica major a kaudálním směrem od incisura ischiadica minor. Kaudálně od incisura ischidica minor se zvedá mohutný sedací hrbol. Tuber ischiadicum - sedací hrbol se děli na tři výčnělky, z nichž dorsální je ostrý, ventrální a kaudální jsou tupé. 117 Os coxae et os sacrum, facies lateralis; (Bos t aur us) i« Tabula ossis ischii - deska sedací kosti vystupuje z těla sedací kosti ventro- ti9 mediálním směrem. Její pánevní plocha je zřetelně konkávni a hladká, plocha Acetabulum. (Bos zevní konvexní a drsná. Svým kraniálním okrajem tvoří kaudální hranici ucpa- ^urus) ného otvoru - foramen obturatum. Kaudální okraj desky sedací kosti je ztluštělý a tvoří s okrajem druhostranné kosti hluboký, téměř trojúhelníkovitý zářez, 143 vertebrae lumbales diameter verticals conjugata- incllnatio pelvis j 120 zvaný sedací oblouk - arcus ischiadicus. Mediální okraj desky sedací kosti Pelvimetrie. (Bos taurus) se kraniálně prodlužuje ve větev sedací kosti - rámus ossis ischii, která se napojí až na stydkou kost. Mediální okraj větve tvoří zdrsnělá sponová plocha - facies symphysialis, podílející se na tvorbě pánevní spony. Pánevní spona vyniká ventrálním směrem v podobě sponového hřebene - crista symphysialis. 121 Pelvis feminina. aspectus dorsalis. (Bos taurus) 144 Os pubis - stydká kost skotu (obr. 116) tvoří kraniální úsek pánevní spodiny. Tělo stydké kosti má kraniální větev a kaudální větev, které spolu svírají úhel asi 120°. Corpus ossis pubis - tělo stydké kosti se podílí na stavbě jamky kyčelního kloubu. Rámus cranialis ossis pubis - kraniální větev stydké kosti postupuje od těla kaudomediálně a tvoří kraniální ohraničení ucpaného otvoru. Její kraniální okraj zduřuje v pecten ossis pubis - hřeben stydké kosti. Rámus caudalis ossis pubis - kaudální větev stydké kosti navazuje na rámus ossis ischii a spolu ohraničují z mediální strany foramen obturatum. Mediální okraj kaudální větve stydké kostí tvoří po celé délce sponovou plochu facies symphysialis, která se spojuje s podobnou plochou větve protilehlé stydké kosti. Při kraniálním okraji sponových ploch vyniká zvláště u býků dorsální stydký hrbolek - tuberculum pubicum dorsale a obdobně na ventrální ploše tuberculum pubicum ventrale - ventrální stydký hrbolek. Všechny tři složky pánevní kosti vytvoří v místě svého styku hlubokou kyčelní kloubní jamku - acetabulum (obr. 119), do níž zapadá hlavice stehenní kosti. Kyčelní kloubní jamka má obvodovou hranu téměř kruhovou. Kaudo- arcus ischiadicus mediální část obvodu acetabula je přerušena úzkým a hlubokým zářezem kloubní jamky - incisura acetabuli, která proniká až do středu jamky jako prohlubina jamky - fossa acetabuli. Prohlubina jamky je obkroužena hladkou a chru-pavčitým povlakem opatřenou poloměsíčitou kloubní plochou - facies lunata. Drsný žlábek v laterální části kloubní plochy naznačuje rozdělení poloměsíčité kloubní plochy jamky na úsek vytvořený kyčelní kostí a sedací kostí (pars major) a na stydký úsek kloubní plochy jamky (pars minor). Chrupavčitý základ pánevních kostí je jednotný. Všechny tři pánevní kosti v něm osifikují ze samostatných osifikačních bodů. Kyčelní kost začíná osifikovat u plodu dlouhého asi 55 mm, tj. u plodu 7—8 týdnů starého. Pak nastává osifikace sedací kosti a teprve u plodu 21 týdnů starého osifikuje tělo a kraniální větev stydké kosti. Ze samostatně založených tří pánevních kostí spolu nejprve srůstají, a to již před narozením, kaudální větev stydké kosti a větev sedací kosti. V době narození srůstají v kyčelní kloubní jamce těla obou uvedených kostí. Kyčelní kost srůstá se stydkou kostí a sedací kostí až ve stáří 10—12 měsíců po narození. Při narození jsou oboustranné sponové plochy stydkých kostí a sedacích kostí odděleny proužkem sponové chrupavky. Ta vroubí též kaudální okraje sedacích kostí a tvoří chrupavčitý sedací hrbol. Též spina iliaca ventralis je v době narození chrupavčitá. Spina iliaca ventralis a tuber ischiadicum osifikují ze samostatných bodů a kosti takto vzniklé srůstají s pánevní kostí až ve stáří pěti let. Sponová chrupavka v kraniální polovině pánevní spony vymizí, takže obě stydké kosti spolu později srostou. V kaudální polovině sponové chrupavky se objevuje v době pohlavního dospívání samostatný osifikační bod. Z něho vzniklá kůstka sroste s oběma sedacími kostmi. Pelvis - pánev tvoří pánevní kosti, které spolu s kostí křížovou a prvními 122 Pelvis masculina, aspectus dorsalis. (Bos taurus) 145 třemi až čtyřmi ocasními obratli ohraničují pánevní dutinu - cavum pelvis. Kostěné dno pánevní dutiny - solum pelvis osseum tvoří stydká kost a sedací kost. Laterální ohraničení tvoří oboustranně kyčelní kost, tělo sedací kosti a rovněž hřeben a hrbol sedací kosti. Šikmo postavený kaudoventrálně namířený oválný 123 Pelvis, aspectus dorsalis. ( Ovis ar tes) 124 Pelvis, aspectus dorsalis. (Capra hircus) vchod do pánve - apertura pelvis cranialis je ohraničen hraniční čarou zvanou linea terminalis. Linea terminalis probíhá od promontoria křížové kosti přes kraniální okraj křídla kosti křížové směrem laterálním, pak se stáčí kaudoventrálně na linea arcuata až k eminentia iliopubica. Tam se obrací mediálním směrem na pecten ossis pubis a po kraniálním konci spony stydkých kostí přechází na druhou stranu. Cavum pelvis domácích savců leží kaudálně od této hraniční čáry. Tento úsek odpovídá malé pánvi člověka. Velká pánev není u domácích savců od břišní dutiny zřetelně ohraničena. Východ z pánve - apertura pelvis caudalis je užší než vstup a je ventrálně ohraničen sedacím obloukem a dorsálně třetím, popřípadě čtvrtým ocasním obratlem. Po stranách nemá apertura pelvis caudalis kostěné ohraničení, oboustranné ohraničení tvoří široký pánevní vaz. Kostěná pánev představuje poměrně velmi pevné ohraničení porodních cest. Její tvar a prostornost mají z hlediska pôrodníckeho zvláštní význam. Měřítkem tvaru a prostornosti jsou vzdálenosti mezi vytyčenými body na pánvi, které udávají rozměry pánevního vchodu a východu a také rozměry pánevní dutiny. Pro posouzení pánve z hlediska pôrodníckeho uvádíme tyto nejdůležitější rozměry na pánvi, jimiž se zabývá pelvimetrie (obr. 120): 1. Conjugata - přímý průměr je výškový rozměr pánve. Udává vzdálenost mezi středem před- 125 hoří a kraniálním koncem stydké spony. Má šikmý průběh a úhel mezi conjugata a horizontální Pelvis, aspectus dorsalis. rovinou určuje tzv. inclinatio pelvis. (Sus scrofa domestica) 2. Diameter verticalis - kolmý průměr představuje vertikálu vztyčenou z kraniálního okraje stydké spony na strop pánevní dutiny. 3. Šikmý průměr pánve se měří od středu prornontoria ke kaudálnímu konci sedací spony. 4. Výška pánevního východu se měří od kaudálního konce těla křížové kosti ke kaudálnímu konci sedací spony. 5. Na pánevním vchodu se měří zpravidla tři rozměry: a) Dorsální příčný průměr vchodu je spojnice mezi laterárními konci křídel křížové kosti. b) Střední příčný průměr se měří mezi oběma bedrovcovými hrbolky. c) Ventrální příčný průměr je rozepjat mezi oběma kyčelně stydkými hrbolky. 6. Diameter transversa - vnitřní příčný průměr se měří mezi středy obou sedacích trnů. 7. Axis pelvis - pánevní osa probíhá středem pánve a půlí všechny vertikální průměry, vztyčené od pánevního dna na pánevní strop. Ve směru pánevní osy prochází pánevní dutinou plod při porodu. Preacetabulární a postacetabulární úsek pánve je u skotu v poměru zhruba asi 1 : 1. Následkem rovnoběžného postavení těl obou kyčelních kostí jsou příčné průměry pánevního vchodu u skotu přibližně stejně velké. Pánevní vchod tvoří ze stran oploštělý ovál. Pánevní osa tvoří dvakrát lomenou čáru. Solum pelvis osseum je silně vyhloubeno v široký žlab ohraničený ze stran těly kyčelních kostí, poměrně vysokými sedacími hřebeny a kaudálně dorsálním výčnělem sedacího hrbo-ln. Vcelku není pánev krávy pro porod tak výhodně stavěna jako pánev klisny. Zvláště nepříznivé je rovnoběžné postavení těl kyčelních kostí, vysoké sedací hřebeny, vysoké dorsální výčněly seda-cích hrbolů a stoupání kaudální poloviny pánevního dna. U býků jsou pánevní kosti robustnější a hrboly výraznější. Kyčelní kosti se směrem ventrálním sbíhají a pánevní spodina není tak vyhloubená jako u krav. Pánevní dutina je užší a méně prostorná. Uovce a kozy se osa kyčelní kosti prodlužuje téměř přímočaře do osy těla sedací kosti. Poměr délky preacetabulárního a postacetabulárního úseku pánve je u ovc^a kozy asi 3 : 2. Spina iliaca ventralis nezduřuje v tak mohutný val jako u skotu. Pánevní spodina se povlovně svažuje kaudálním směrem a není v podélném směru vyhloubená. Linea terminalis je postavena šikmo, takže apertura pel vis cranialis hledí téměř ventrálně. U prasete stojí os ilium sagitálně jak svým 126 křídlem, tak ze stran oploštělým tělem. Crista iliaca tvoří konvexní zřetelně zesílený Pelvis, aspectus dorsalis. oblouk. Os pubis má kaudální větev oploštělou ze stran, kdežto kraniální větev (Equus caballus) je 0ploštělá dorsoventrálně. Os ischii má příčně širokou, ale v podélném směru krátkou sedací plotnu. Arcus ischiadicus je velmi hluboký a směrem ke kaudálnímu konci pánevní spony mírně zahrocený. Spina ischiadica tvoří vysoký protáhlý, dorsomediálním směrem klenutý hřeben. Dlouhé osy obou pánevních kostí probíhají rovnoběžně. Úsek preacetabulární je k úseku postacetabulárnímu v poměru asi 4 : 3. Pánevní dutina je ve střední části mezi vnitrními plochami sedacích trnů nejužší. Pánevní plocha křížové kosti je konkávni a zřetelně vyniká promontorium. Solum pelvis osseum je v kaudální polovině ploché. Laterální stěny pánevní dutiny prasete mají z domácích savců nej rozsáhlejší kostěné ohraničení. U koně je ala ossis ilii větší než u skotu, linea glutea je obloukovka a rozděluje hýžďovou plochu v mediální menší trojúhelníkový úsek a v laterální větší obdélníkový úsek. Rámus cranialis ossis pubis se stýká s rámus caudalis ossis pubis v pravém úhlu. Po ventrál-ní ploše kraniální větve stydké kosti probíhá směrem od stydké spony ke kyčelní kloubní jamce žlábek přídatného vazu stehenní kosti - sulcus ligamenti acces-sorii femoris. Tabula ischiadica není tak rozsáhlá jako u skotu, tuber ischiadicum tvoří nízkou příčnou hranu. Arcus ischiadicus je obloukovitý a mělký. Spina ischiadica je nižší než u skotu, na laterální straně s výraznou drsnatinou. Facies 148 lunata acetabuli je jednotná. Vchod do pánve má u klisny srdcovitý obvod se za- obleným ventrálním hrotem. Conjugata a střední příčný průměr pánve mají stejnou délku. Pánevní dno je rovné. Pánevní osa probíhá rovnoběžně se stropem pánevní dutiny a tvoří mírný oblouk. Pánev klisny je z hlediska pôrodníckeho uzpůsobena mnohem příznivěji než pánev krávy. U psa je kyčelní kost jak svým křídlem, tak i tělem postavena téměř sagitálně. Tělo kyčelní kosti je ze stran zploštělé, oproti křídlu je o málo zúžené. Crista iliaca je konvexní. Spina iliaca dorsalis tvoří protáhlý sagitální val, který při přechodu v crista iliaca vybíhá jako kraniodorsální kyčelní trn - spina iliaca dorsalis cranialis. Kaudálně na spina iliaca dorsalis vyniká dorsokaudální kyčelní trn - spina iliaca dorsalis caudalis. Crista iliaca je silně konvexní a ventrálně se zužuje. Spina iliaca ventralis je nevýrazná, rozdělená ve dva hrboly. Místo jedné hýžďové čáry u skotu jsou u psa hýžďové čáry tři. Linea glutea caudalis se stáčí nad kruhový obvod acetabula. Od spina iliaca ventralis se táhne kaudálním směrem do poloviny incisura ischiadica major linea glutea ventralis. Podél dorsálního okraje křídla postupuje zaoblená linea glutea dorsalis. Tabula ischiadica je postavena horizontálně. Incisura ischiadica major je mělká a kaudálním směrem přechází v nízký zaoblený sedací trn. Incisura ischiadica minor je nezřetelná. Tuber ischiadicum je příčně protáhlý val, arcus ischiadicus tvoří široký mělký oblouk. Precetabulární a postacetabulární 127 Acetabulum. (Equus caballus) 128 Os coxae et os sacrum, facies lateralis. (Cams familiaris) 149 trochanter major crista intertrochanterica fossa trochanterica labium laterale labium mediale fades as pera úseky pánve jsou v poměru asi 5 : 3. Dlouhé osy obou pánevních kostí se kraniál-ním směrem sbíhají. Oboustranné spinae iliacae dorsales jsou od sebe značně vzdáleny. Nej užším místem pánevní dutiny je vchod do pánve. Tvar pánevního vchodu je typický pro různá plemena, např. u dogy má tvar kruhový a u foxteriéra tvoří vertikální ovál. tuberositas supracondylaris medialis fades poplitea linea intercondylar"^ condylus lateralis condylus medialis caput femoris fovea capitis femoris Collum femoris linea intertrochanterica trochanter minor foramen nutricium trochlea femoris epicondylus medialis 129 Femur membri pelvini sinistri, facies caudomedialis. (Bos taurus) 150 Kostra stehna Kostru stehna - skeleton femoris tvoří jediná stehenní kost, k níž se řadí malá čéška. Femur - stehenní kost (obr. 129) je u skotu nejmohutnější dlouhá kost v těle. Je uložena šikmo, takže její dlouhá osa svírá s osou kyčelní kostí úhel asi 90° a s osou holenní kosti úhel asi 125°. Kloubní hlavice proximálního konce se kloubí v acetabulu s pánevní kostí a kondyly distálního konce s bércovými kostmi v koien-ním kloubu. Proximální konec stehenní kosti přechází na mediální straně v mohutný výběžek, představující krček stehenní kosti - collum femoris, který končí polo-kulovitou kloubní hlavicí stehenní kosti - caput femoris. Na vrcholu polo-kulovité kloubní hlavice je mělká drsná jamka hlavice fovea capitis femoris trochanter major crista intertrochanterica trochanter tertius labium laterale tuberositas supracondylars lateralis fossa supracondylaris facies poplitea epicondylus lateralis condylus lateralis fossa intercondylaris caput femoris fossa trochanterica collum femoris trochanter minor labium mediale facies aspera tuberositas supracondylaris medialis epicondylus medialis linea intercondylaris condylus medialis pro úpon vazu. Na laterální straně proximálního konce stehenní kosti vyniká proximálním směrem mohutný, ze stran oploštělý velký chochlík - trochanter major. Jeho laterální plocha je hrbolatá a konvexní, mediální plocha je hladká a mírně konkávni. Trochanter major vysoko přesahuje úroveň hlavice stehenní kosti. Distálně od krčku na kaudální straně mezi velkým chochlíkem a krčkem stehenní kosti leží hluboká chochlíková jáma - fossa trochanterica. Je kaudo-.laterálně ohraničena vysokou hranou mezichochlíkového hřebene - crista intertrochanterica, která se distálně stáčí na mediální stranu a dosahuje k malému 130 Femur membri pelvini sinistri, facies caudalis. ( Bos t auru s) 151 chochlíku. Malý chochlík - trochanter minor je výrazný drsný hrbolek, uložený na mediální straně stehenní kosti, distálně od collum femoris. Na kraniální ploše se nachází mezichochlíková čára - linea intertrochanterica. Je to nízký, nezřetelně zvrásnělý hřeben, který postupuje obloukem od velkého chochlíku k malému chochlíku a přechází do labium mediale. Corpus* femoris - tělo stehenní kosti má přibližně tvar trojbokého hranolu s kraniální zaoblenou hranou, která se distálním směrem zvyšuje a míří k mediálnímu hřebeni kladky stehenní kosti. Laterální i mediální plochy těla jsou hladké. fossa intercondylar!* Na kaudální straně těla je úzká drsná plocha - facies aspera, vroubená mediálním a laterálním rtem - labium mediale et labium laterale. Labium mediale vystupuje z malého chochlíku jako nezřetelná čára, která distálně končí na tuberositas supracondylaris medialis. Labium laterale tvoří zřetelnou hranu, která začíná na laterální ploše velkého chochlíku a končí na tuberositas supracondylaris lateralis. Tuberositas supracondylaris lateralis - laterální nadhrbolová drsnatina tvoří protáhlý drsný ovál, uložený na laterálním okraji distální třetiny těla. Mediálně od této drsnatiny je protáhlá prohlubeň nadhrbolové jámy - fossa supracondylaris pro odstup svalu m. flexor digitorum superficialis. Tuberositas supracondylaris medialis - mediální nadhrbolová drsnatina je drsná vyvýšenina na kaudomediální hraně distální částí těla stehenní kosti. Mezi tuberositas supracondylaris medialis a fossa supracondylaris je hladká trojúhelníková podkolenní plocha - facies poplitea; v distální části podkolenní plochy jsou četné velké výživné otvory pro distální konec kosti. Distální konec stehenní kosti má mediální a laterální kloubní hrbol - condy-lus medialis et condylus lateralis. Oba mohutné hrboly jsou výrazně vytočeny kaudálním směrem a nesou na sobě téměř polokulovité kloubní plochy pro skloubení s proximálním koncem holenní kosti v articulatio femor o tibialis. Kloubní hrboly jsou od sebe odděleny hlubokou mezihrbolovou jámou - fossa inter-condylaris. Fossa intercondylaris je oddělena od podkolenní plochy mezihrbo- 131 Femur membri pelvini sinistri. Epiphysis distalis. (Bos taurus) 152 lovou čarou - linea intercondylaris. Na postranních plochách kloubních hrbolů je mediální a laterální nadhrbolí - epicondylus medialis et lateralis. Přímo při laterálním okraji laterálního condylu je jamka podkolenního svalu -fossa m. poplitei. Kraniálně od ní je fossa extensoria - natahovačová jamka pro odstup m. extensor digitorum longus a'm. peroneus tertíus. Na kraniální straně distálního konce stehenní kostí vyniká vysoká kladka stehenní kostí - trochlea caput femoris collum femoris linea intertrochantenca corpus femoris tuberculum trochleae femoris fossa supratrochlear trochlea femoris fossa extensoria trochanter major trochanter tertius tuberositas supracondylars lateralis condylus medialis condylus lateralis fossa m. poplité! femoris, která tvoří kloubní plochu pro čéšku. Trochlea femoris je rozdělena dlouhou sagitální brázdou ve dva hřebeny, z nichž mediální je vyšší a svým zbytnělým koncem - tuberculum trochleae femoris zasahuje mnohem proxi-málněji než kratší, užší a nižší laterální hřeben. Patella - čéška skotu (obr. 133, 134) je sesamská kost vrosdá do úponové části čtyřhlavého stehenního svalu a klouže po kladce stehenní kostí. Patella má tvar protáhlého trojbokého jehlanu. Ostrý hrot čéšky - apex patellae je obrácen distálním směrem. Základna čéšky - bassis patellae zduřuje ve ztluštělý a drsný 132 Femur membri pelvini sinistri, facies craniolateralis. (Bos taurus) 153 basis patellae basis patellae facies articularis facies cranialis apex patellae apex patellae caput femoris coilum femoris linea intertrochanterica patella trochanter major trochanter tertius tuberositas supracondylaris- lateralis fossa m. poplitei fossa extensoria 133 Patella membri pelvini sinistra facies caudalis. (Bos taunts) 134 Patella membri pelvini sinistra facies cranialis. (Bos taurus) 135 Femur et patella membri pelvini sinistri, facies lateralis. (Sus scrofa domestica) okraj, obrácený proximálním směrem. Facies articularis - kloubní plocha, přiléhající ke kladce stehenní kosti, je hladká, má chrupavčitý povlak a je rozdělena sagitálním valem ve dva přibližně stejné úseky. Facies cranialis - kraniální plocha je konvexní a nepravidelně hrbolatá. Laterální úhel je nízký, mediální úhel je delší a zduřuje v kyjovitě zaoblený hrbol. Na mediálním úhlu je nevýrazný processus cartilagineus. Corpus femoris začíná osifikovat v sedmém týdnu nitroděložního života. Distální epifysa osi-fikuje v šestém měsíci nitroděložního života. Na proximální epifyse nejprve osirikuje hlavice, a to koncem šestého měsíce, a mezi 7.—8. měsícem nitroděložního života osirikuje trochanter major. Hlavice a velký chocholík srůstají úplně s tělem ve stáří 3 V2 roku, distální epifysa přirůstá k tělu ve stáří 3 V2—4 roky. Čéška osirikuje u skotu vzhledem k ostatním druhům domácích savců poměrně brzo, a to již asi v 7. měsíci nitroděložního života. Uovce a kozy je corpus femoris po celé délce vyklenut kraniálním směrem. Kulovitá hlavice je oddělena od velkého chochlíku mělkým žlábkem a velký chochlík mírně přesahuje proximálním směrem úroveň hlavice. Fossa intercondy-laris je široká. Trochlea femoris má oba hřebeny stejně široké a oba zasahují přibližně stejně vysoko proximálním směrem. Patella je úzká a má protáhlý hrot. U prasete je femur poměrně krátký a silný. Fovea capitis femoris je mělká, trochanter major je objemný a nepřesahuje proximálně úroveň hlavice. Silné tělo je přímé a jeho tvar se blíží čtyřbokému hranolu. Kraniální, laterální a mediální plochy těla jsou hladké, konvexní a přecházejí jedna ve druhou přes zaoblené hrany. Kaudálně uložená facies aspera je široká. V distální třetině je laterálně od labium laterale mohutná tuberositas supracondylaris lateralis. Tuberositas supracondylaris medialis je méně výrazná a leží při mediálním okraji kosti. Fossa supracondylaris není vyvinuta. Condylus medialis et lateralis vybíhají kaudálním směrem a jsou ze stran oploštělé. Fossa intercondylaris je úzká. Trochlea femoris má oba hřebeny stejně dlouhé; laterální je o poznání širší. Facies cranialis patellae se zvedá ve zřetelný bilaterálně oploštělý hrbol. Facies articularis patellae je v podélném směru konkávni. U koně má femur mohutnější tělo než u skotu. Jeho hlavice je zřetelněji oddělena krčkem a při kaudálním obvodu hlavice se nachází hlubší fovea capitis femoris. Trochanter major je zřetelně rozdělen chochlíkovým zářezem incisura trochanterica v pars cranialis a pars caudalis. Pars cranialis dosahuje úrovně hlavice, pars caudalis daleko přesahuje proximálním směrem. Crista intertrochanterica nedosahuje distálně k malému chochlíku, ale vytrácí se na kaudální ploše těla femuru. Facies aspera je široká, ohraničená zřetelnými rty. Z laterálního okraje drsné plochy vyniká na hranici mezi proximální a střední třetinou femuru kraniokaudálně oploštělý třetí chochlík - trochanter tertius. Jeho vrchol zahýbá kraniálním směrem a slouží k úponu svalu m. gluteus super-ficialis. Mediálně od výrazné laterální nadhrbolové drsná tiny je hluboká fossa 136 Femur membri pelvini sinistri, facies craniolateralis. (Equus caballus) 155 supracondylaris. Mediální hřeben kladky stehenní kosti je jen o poznání delší než laterální, je však širší než u skotu. Patella je široká a má tupý hrot. Její rozšířená základna má téměř trojúhelníkovitý obvod. Kloubní plocha je rozdělena nízkým a širokým sagitálním valem v širší mediální a užší laterální úsek. Z mediálního 137 okraje základny čéšky vyniká výrazný chrupavčitý výběžek - processus cartila- Patella membri pelvini gineus. U psa je stehenní kost štíhlá, válcovitá a v distálním úseku je vyklenutá sinistn, faaes caudahs. směrem kraniálním a poněkud i laterálním. Kulovitá hlavice má ve středu jen (Equus caballus) velmi mělkou jamku. Facies aspera je úzká a dlouhá. Fossa supracondylaris není 138 Femur et ossa sesamoidea m. gastrocnemii membri pelvini sinistri, facies caudalis. (Canis familiar) vyvinuta. Při proximálním obvodu obou kondylů stehenní kosti je po jedné kruhové rovné kloubní ploše - facies articularis sesamoidea lateralis et medialis pro ossa sesamoidea m. gastrocnemii. Tyto kůstky mají nepravidelně kulovitý tvar a distální konec má rovnou kloubní-plošku, rovněž s kruhovým obvodem. U velkých psů jsou až 1 cm dlouhé a 8 mm široké. Fossa intercondylaris je kaudálně široká, v kraniální části se zužuje. Trochlea femoris tvoří širokou mělkou brázdu mezi dvěma úzkými, stejně velkými hřebeny. Patella tvoří protáhlý elipsoid. Basis patellae je více zahrocená než distální apex patellae. 156 Kostra bérce Kostru bérce - skeleton cruris tvoří mohutná a silná holenní kost a laterálně od ní uložená lýtková kost, která je mnohem slabší, štíhlá, u býložravců až rudimentární. / Ti bia - holenní kost skotu (obr. 139) je dlouhá rourovitá kost. Na proxi-málním konci má kloubní kondyly, které se kloubí se stehenní kostí, a na distálním konci má kloubní matici pro skloubení s hleznovou kostí. Dlouhá osa holenní kosti je do stran mírně esovitě prohnutá. Proximální konec holenní kosti tvoří mediální a laterální kloubní hrbol - con-dylus medialis et condylus lateralis. Kloubní plochy obou kondylů jsou téměř rovné a z jejich axiálních okrajů se zvedá mezihrbolová vyvýšenina -eminentia intercondylaris, rozdělená sagitálním žlábkem na laterální a mediální hrbolek. Tuberculum intercondylare laterale - laterální mezihrbolový hrbolek je nižší než tuberculum intercondylare mediale - mediální mezi- 139 Ossa cruris membri pelvini sinistri, facies craniolateralis. (Bos taurus) 157 hrbolový hrbolek. Kaudální úsek sagitálního žlábku mezi oběma hrbolky tvoří kaudální mezihrbolová ploška - area intercondylaris caudalis, kde odstupuje část kaudálního zkříženého vazu. Kraniální úsek sagitálního žlábku se rozšiřuje v kraniální mezihrbolovou plošku - area intercondylaris cranialis, kam přirůstají kraniájními úpony menisky. Přímo mezi oběma hrbolky je centrální mezihrbolová ploška - area intercondylaris centralis, kde odstupuje kraniální zkřížený vaz. Laterální condylus vyniká kaudálním i laterálním směrem. Vytvoří tak mezi kaudálním okrajem mediálního a laterálního kondylu podkolenní zářez -incisura poplitea. Na laterální straně tibie přiléhá k laterálnímu kondylu malá 140 distálně zahrocená kůstka. Je to rudiment proximálního konce lýtkové kosti. Při Tibia membri pelvini kraniální části obvodu kondylu zduřuje proximální konec holenní kosti v širokou sinistri. Epiphysis holenní drsnatinu - tuberositas tibiae. Její kraniální okraj se stáčí mírně la- proximahs. (Bos laurus) terálním směrem a ohraničuje poměrně mělký a úzký svalový žlábek - sulcus extensorius, který je sevřen mezi laterálním kondylem a holenní drsnatinou. Corpus tibiae - tělo holenní kosti je prohnuto mírně mediálním směrem. Laterální plocha těla holenní kosti - facies lateralis je hladká, konkávni, mediální plocha - facies medialis je drsná a konvexní. Obě plochy jsou od sebe odděleny proximálně vysokým kraniálním okrajem - margo cranialis, který je poněkud zahnutý mediálním směrem. Margo cranialis se vytrácí asi v polovině délky těla a celá distální polovina těla holenní kosti je kraniokaudálně oploštělá. Kaudální plocha - facies caudalis je od laterální plochy oddělena konkávním, mírně zaostřeným laterálním okrajem - margo lateralis a od plochy mediální konvexním mediálním okrajem - margo medialis. Na kaudální ploše tibie procházejí podélné svalové čáry - lineae musculares, které začínají u laterálního kondylu a obloukovitě se rozbíhají na celou kaudální plochu. Lineae musculares jsou od-stupovými čarami pro m. flexor digiti primi longus. Od mediálního kondylu prochází podél mediálního okraje kaudální plochy linea m. poplitei - odstupová čára podkolenního svalu. Distální konec tibie se proti tělu poněkud rozšiřuje, zůstává však mnohem užší než proximální konec. Jeho distální kloubní plocha je proximálně vyhloubená. Uprostřed této kloubní plochy se zvedá mohutný, téměř sagitální hřeben, po jehož stranách jsou dvě souběžné brázdy. Vznikne tak útvar podobný části šroubové matice - cochlea tibiae. Mediální kloubní brázdu ohraničí z mediální strany vysoký kostěný výběžek - malleolus medialis -mediální kotník, který distálním směrem daleko přesahuje úroveň kloubní plochy. V kaudální části mediálního kotníku prochází sulcus malleolaris - kotníkový žlab, v němž probíhá šlacha svalu m. flexor digitorum longus. Při laterálním okraji laterální kloubní brázdy šroubové matice je nepravidelná kraniokaudálně protáhlá kloubní ploška pro skloubení s kotníkovou kostí. 158 Fibula - lýtková kost skotu (obr. 139) u dospělých zvířat téměř vymizí. Zbývá po ní pouze rudiment proximální hlavice, který srůstá s proximálním koncem holenní kosti; tělo nahrazuje tuhý vaz, často i se zbytky kostní tkáně. Distální konec lýtkové kosti tvoří kotníková kost - os malleolare. Je to drobná čtyřhranná kůstka, vytvářející distální část laterálního kotníku - malleolus lateralis. Její vnější plocha je rovná, drsná a jen s mělkým kotníkovým žlábkem -sulcus malleolaris. Na proximální straně má kloubní plošku pro skloubení tuberculum intercondylare laterale emlnentia intercondylar!* -tuberculum intercondylare mediale condylus medialis condylus lateralis incisura poplitea caput fibulae foramen nutricium margo lateralis . sulcus malleolaris malleolus lateralis os malleolare i Im area intercondylaris caudaiis linea m. poplitei margo medialis facies caudaiis sulcus malleolaris malleolus medialis s tibií, na mediální a distální straně kloubní plošky pro skloubení s hleznovou kosti a patní kostí. Nad proximální plochu vybíhá proximálně její nízký ostrý hrot. Corpus tibiae osifikuje u plodu 7—8 týdnů starého. Proximální epifysa osifikuje v šestém měsíci nitroděložního života a brzy nato osifikuje distální epifysa. Osifikace holenní drsnatiny začíná ze samostatného osifikačního bodu v době narození. Proximální epifysa a holenní drsnatina srůstají úplně s tělem ve stáří 3 Vó—4 let. Distální epifysa přirůstá ve stáří 2—2 y2 roku. Lýtková kost se u plodu zakládá chrupavčitě v celé své délce. Chrupavčitý základ proximální epifysy sroste asi koncem 9. týdne nitroděložního života s chrupavčirým základem holenní kosti. 141 Ossa cruris membri pelvini sinistri, facies caudaiis. (Bos taurus) 159 Nemá samostatné osifikační centrum a kostnatí od proximální epifysy tibie. Distální epifysa osi-fikuje z vlastního bodu mezi 8.—9. měsícem nitroděložního života a dává vznik kotníkové kosti. Tělo lýtkové kosti jeví nejvyšší stupeň osifikace v 11. týdnu nitroděložního života. S postupujícím stářím plodu podléhá resorpci, takže z něho zůstává pouze vazivový pruh, někdy se zbytky kostní tkáně. 4 142 Cochlea tibiae et os malleolare membri sinistri. (Bos taurus) U ovce a kozy je holenní kost poměrně dlouhá a úzká. V proximální polovině je konvexní mediálním směrem a v distální polovině laterálním směrem. Eminentia intercondylaris má oba hrboly nízké. Tělo je v proximální třetině troj-boké, ve středu válcovité a v distální třetině kraniokaudálně oploštělé. U ovce proximální konec lýtkové kosti zpravidla zcela vymizí, u kozy může být zachován sukus tuberositatis tibiae margo cranialis malleolus medialis tuberculum intercondylare laterale caput fibulae margo medialis margo interosseus margo lateralis corpus fibulae sulcus tendinis m. peronei longi malleolus lateralis 143 Ossa cruris membri pelvini sinistri, facies cranialis. (Sus scrofa domestica) 160 ve tvaru tenké zaoblené tyčinky. Distální konec lýtkové kosti tvoří jak u ovce, tak u kozy čtyřhranou kotníkovou kost. U prasete je tibie mohutná, její dlouhá osa je prohnutá mediálním směrem. Condylus lateralis vybíhá daleko kaudolaterálním směrem. Eminentia intercondylaris má laterální hrbolek vyšší než mediální. Tuberositas tibiae je nízká; v proximální části má podélnou prohlubinu - sulcus tuberositatis tibiae pro úpon čéškového vazu. Sulcus extensorius je úzký, margo cranialis je vysoký a protáhlý, takže zasahuje až do poloviny délky těla. Foramen nutricium pro tělo je na margo lateralis v proximální třetině těla. Cochlea tibiae má hřeben i oba žlaby postavené téměř sagitálně. Na laterální straně proximálního a distálního konce tibie je po malé kloubní plošce pro skloubení s lýtkovou kostí. Fibula je vyvinuta v celé délce, ale je podstatně slabší než tibie. Proximálně uložená hlavička - caput fibulae jé ze stran oploštělá; na laterální straně je drsná, na mediální straně má úzkou kloubní plošku - facies articularis capitis fibulae pro skloubení s tibií. Tělo lýtkové kostí - corpus fibulae je v proximální třetině rozšířené a na laterální ploše - facies lateralis je vyhloubené. Kaudální plocha - facies caudalis je rozšířená. Distálním směrem se tělo zužuje a zesiluje. Distální konec fibuly se rozšiřuje v laterální kotník, který má na laterální straně mělký a široký sulcus malleolaris a na mediální straně nese proximálně malou kloubní plošku, která se kloubí s holenní kostí. Distálně uložená kloubní ploška se kloubí s patní kostí. Spatium interosseum cruris - mezikostní bércovou štěrbinu nacházíme po celé délce mezi oběma bércovými kostmi. U koně má tibia dlouhou osu téměř rovnou. Pod obvodem laterálního kon-dylu, přímo na jeho laterální straně, je facies articularis fibularis pro hlavičku lýtkové kostí. Tuberositas tibiae je vysoká a široká, sulcus tuberositatis tibiae je zřetelný. Cochlea tibiae má střední hřeben i oba žlaby postaveny šikmo tak, že přecházejí z kraniální strany kaudomediálním směrem. Fibula je rudimentární. Zbývá z ní proximální konec, část těla a distální konec. Proximální konec zduřuje v caput fibulae, které je ze stran oploštělé. Na mediální straně má kloubní plošku - facies articularis capitis fibulae pro skloubení s facies articularis fibularis holenní kosti. Tělo je tenké, válcovité, končící hrotem v polovině délky těla holenní kosti. Samostatný distální konec lýtkové kosti tvoří malleolus lateralis, který pevně srůstá ve druhém roce života s distálním koncem tibie. Hranice tohoto srůstu je patrná na distálním konci tibie jako mělká rýžka, probíhající kraniokaudálně. Spatium interosseum cruris je mezi těly obou bércových kostí v rozsahu proximální poloviny bérce. U psa je tibia poměrně dlouhá. Osa jejího válcovitého těla je esovitě prohnutá. 144 Qssa cruris membri pelvini simstri, facies craniolateralis. (Equus caballus) 161 V proximální části je vyhloubena směrem mediálním, v distální části laterálním. Eminentia intercondylaris je nízká. Tuberositas tibiae je výrazná, sulcus tubero-sitatis tibiae je nezřetelný. Facies articularis fibularis je na kaudolaterálním obvodu laterálního kondylu. Margo cranialis je v proximální části vysoký a ostrý, distálně malleolus lateralis 145 Tibia membri pelvini sinistri. Epiphysis distalis. (Equus cab alius) se snižuje a končí v proximální třetině těla. Na distální kloubní ploše je cochlea tibiae, která je stejně uzpůsobena jako u koně. Střední hřeben matice je široký a nízký, obě brázdy mělké. Laterální okraj matice má lýtkový zářez incisura fibularis. Fibula je dlouhá a štíhlá. Proximální rozšířená část nese facies articularis capitis fibulae. Tělo je po celé délce oploštělé, v proximální části kraniokaudálně, v distální části bilaterálně, takže kraniální plocha proximální části se v distální margo cranialis corpus tibiae malleolus medialis eminentia intercondylaris caput fibuJae corpus fibulae malleolus lateralis incisura fibularis 146 Ossa cruris membri pelvini sinistra facies cranialis. (Canis familiaris) části stává laterální plochou. Distální konec fibuly zduřuje v laterální kotník, který se kloubí s kostmi hlezna. U psa jsou na laterálním kotníku dva žlábky. Ve žlábku na laterální straně - sulcus tendinis m. peronei longi prochází šlacha svalu m. peroneus longus a v kaudálněji umístěném hlubším žlábku -sulcus tendinum mm. extensoris digitorum lateralis et peronei brevis procházejí šlachy svalů m. extensor digitorum lateralis a m. peroneus brevis. Spatium inter-osseum cruris je jen v proximální polovině bérce. 162 Kostra nohy Kostra nohy - skeleton pedis se skládá ze tří samostatných kosterních úseků. Tvoří ji hlezno, nárt a prsty. 147 * Skeleton pedis. H fez 110 Comparatio. (Canis familiaris, Sus scrofa Kosti hlezna (kosti zánártí) - ossa tarsi (obr. 148) představuje u skotu pět domestica, Bos taurus, kostí, které jsou uloženy do tří řad nad sebou. Proximální řadu tvoří hleznová Ěquus caballus) c* su bo eq kost a patní kost. Střední řadu tvoří střední a čtvrtá zánártní kost, které jsou spolu srostlé. Distální řadu tvoří na medioplantární straně první zánártní kost, mediálně opět spolu srostlé druhá a třetí zánártní kost a na laterální stranu zasahuje čtvrtá zánártní kost, srostlá se střední zánártní kostí. Talus - hleznová kost ma u skotu zhruba tvar čtyřbokého hranolu. Leží v prodloužení osy holenní kosti na dorsální straně hlezna. Proximálně se kloubí s tibií a s os malleolare, distálně s os centroquartale a plantárně a laterálně s patní kostí. Dorsální a proximální plochy hleznové kosti tvoří mohutně vyklenutou proxi-mální kladku - trochlea tali proximalis, která má dva vysoké a úzké kladkové hřebeny a širokou střední brázdu. Laterální hřeben je zřetelně větší a širší. Oba hřebeny i brázda jsou postaveny v sagitálním směru a zapadají do cochlea tibiae. Na dorsální ploše je mezi oběma hřebeny zřetelná jáma, do které zapadá při flexi kraniální tupý výběžek středního hřebene distálního konce tibie. Periferní 148 Ossa tarsi membri pelvini sinistri. (Bos taurus) 164 svahy hřebenů hleznové kosti tvoří mediální a laterální kotníkovou kloubní plochu. Mediální kotníková plocha se kloubí s mediálním kotníkem holenní kosti; s laterální kotníkovou plochou se kloubí os malleolare. Distální plocha hleznové kosti má válcovitý tvar s mělkou střední brázdou a tvoří tak distální kladku - trochlea tali distalis. Trochlea tali distalis se kloubí s os centroquartale. Na plantami ploše hleznové kosti je široká a jednotná patní kloubní plocha - facies articularis calcanea, uprostřed mírně vyhloubená sagitálním žlabem. Laterální plocha hleznové kosti je esovité zakřivená a má proximální a distální kloubní plošku pro patní kost. Obě kloubní plošky jsou odděleny širokým a drsným žlábkem hleznové kosti - sulcus tali, který je doplněn protilehlým žlábkem patní kosti v zánártní dutinu - sinus tarsi. Mediální plocha je kromě úzké kloubní kotníkové plochy skoro rovná a drsná a má při dorsálním okraji vazovou jamku. Calcaneus - patní kost má u skotu tvar nepravidelného hranolu. Je uložena plantárně a poněkud laterálně od hleznové kosti. Proximálně se kloubí s kotníkovou kostí, laterálně a dorsálně s hleznovou kostí a distálně se srosdou střední a čtvrtou zánártní kostí. Patní kost je ze stran oploštělá; její mediální a laterální plochy jsou drsné a mírně vyhloubené. Proximální konec kosti zduřuje v mohutný silný patní hrbol -tuber calcanei, který přesahuje celé zánártí daleko proximálním směrem. Na patní hrbol se upíná tendo calcaneus communis. Plantární okraj kosti je široký a drsný, dorsální okraj úzký, zaoblený a konkávni. Mediálním směrem vyniká z kosti široká hleznová opora - sustentaculum tali. Její plantární plocha má chrupavčitý povlak a je vyhloubena v široký žlab pro šlachy svalů, zvaný sulcus tendinis m. flexoris digiti I longi, kterým klouzají spojené šlachy svalů m. fiexor digiti I longus a m. tibialis caudalis. Na distální částí dorsálního okraje vyniká tupý zobcovitý výběžek - processus coracoideus, který zapadá do zářezu hleznové kosti. Na dorsální ploše distální poloviny těla a hleznové opory jsou čtyři nejstejně 149 Ossa tarsi membri pelvini sinistri, facies medialis. (Bos taurus) 165 velké hleznové kloubní plošky - facies articulares talares pro skloubení s hleznovou kostí. Facies articulares talares jsou od sebe odděleny žlábkem patní kosti - sulcus calcanei, který s odpovídajícím žlábkem hleznové kosti tvoří sinus tarsi. Na dorsálním úseku patní kosti laterálně od processus coracoideus se nachází kloubní ploška pro skloubení s os malleolare. Distální konec kosti má úzkou, dorsoplantárně protáhlou kloubní plošku pro skloubení s os centroquartale. Os centroquartale vzniká u skotu srůstem střední a čtvrté zánártní kosti. Proximálně se kloubí s hleznovou kostí a s patní kostí, distálně pak s os tarsale I, os tarsale II et III a s os metatarsale III et IV. 150 Ossa tarsi membri pelvini sinistra facies plantaris. (Bos taurus) 166 Při pohledu na dorsální plochu je laterální polovina, odpovídající kosti os tarsale IV, dvakrát tak vysoká jako polovina mediální. Z plantární strany se tento nepoměr vyrovnává, poněvadž na hranici mezi mediální a plantární plochou vyniká z kosti vysoký a značně daleko proximálním směrem zasahující výběžek. Jeho vrchol přiléhá na výběžek kloubní plochy distální kladky hleznové kosti a představuje tak nárazník, který zabraňuje přílišné extensi v articulatio talocalcaneocentralis. Proximální kloubní plocha je konkávni a dva sagitální hřebeny ji rozdělují ve tři kloubní plošky. Obě mediální plošky jsou široké, kloubí se s distální kladkou hleznové kosti a mají příčně protáhlou tíhovou jamku. Laterální kloubní ploška je úzká a spojuje se s distálním koncem patní kosti. Laterální polovina distální kloubní plochy (odpovídající čtvrté zánártní kosti) je postavena distálněji a kloubí se s nártní kostí. Mediální polovina (odpovídající střední zánártní kosti) je postavena proximálněji a má rovnou kloubní plochu pro styk se srostíou druhou a třetí zánártní kostí. Na tuto kloubní plochu navazuje plantárně uložená malá kloubní ploška pro os tarsale I. Na plantolaterální ploše při laterálním okraji této kosti se nachází mělký žlábek - sulcus tendinis m. peronei longi. Os tarsale II et III - srostlá druhá a třetí zánártní kost je u skotu protáhlá oploštělá kůstka, která je uložena při mediálním okraji distální částí hlezna. Její proximální plocha je mírně vyhloubená a kloubí se s mediální polovinou distální kloubní plochy kosti os centroquartale. Distální kloubní jamka se klade na os metatarsale III et IV. Na plantárním konci je malá kloubní ploška pro skloubení s první kostí zánártní. Na distálním okraji kosti v místě styku s os tarsale II et III a os centroquartale se otvírá na dorsální ploše vstupní otvor do hleznového kanálu. calcaneus os tarsale IV - os metatarsale V os metatarsale IV Canalis tarsi - hleznový kanál prochází v dorsálním úseku mezi os centroquartale a os tarsale II et III a v plantárním úseku probíhá základnou srosdých nártních kostí na plantární stranu. Tímto kanálkem proniká a. et v. tarsea perforans na plantární stranu. Os tarsale I - první zánártní kost je u skotu vytvořena v podobě malého úzkého válečku postaveného vertikálně. Je uložena na plantární ploše distální části tarsu při mediálním okraji. Proximální kloubní plocha se stýká s os centroquartale a distální s os metatarsale III et IV. Celé zánártí - tarsus má zhruba tvar hranolu se čtyřmi plochami a dvěma základnami. Distální konec je rovný a tvoří kloubní plochu, která spočívá na základně srosdých nártních kostí. Proximální konec je tvořen dorsomediálně kladkou hleznové kosti, která zapadá do šroubovité matice distálního konce bércových kostí. Dorsální plocha je v podélném směru mírně konkávni a vystupují na ní proximální a distální kladka hleznové kosti a drsná dorsální plocha os centroquartale a os tarsale II et III. Plantární plocha je hrbolatá a tvoří ji proximálně calcaneus, distálně os centroquartale a os tarsale I. Mediální a laterální plochy jsou drsné a mírně konvexní. Chrupavčité základy zánártních kostí jsou založeny u plodu 7 týdnů starého v počtu sedmi, a to základ pro talus, calceneus, os tarsi centrále a další kůstky tarsální. Během osmého týdne jsou již chrupavčité základy druhé a třetí zánártní kosti spolu srostlé a v průběhu devátého týdne srůstá chrupavčitý základ střední a čtvrté zánártní kosti, takže chrupavčitý základ kostí tarsu má pět kusů; v nich se však počíná osifikace sedmi osifikačními body. Osirikační body se objevují v tarsu dříve než v karpu. Nejprve (asi mezi 14.—17. týdnem nitro-děložniho života) nastává osifikace patní kosti. Patní hrbol os i fíku j e od samostatného apofysárního 151 Ossa tarsi et ossa metatarsalia membri pelvini sinistri, racies plantaris. (Sus scrofa domestica ) 167 osifikačního bodu před narozením a srůstá úplně s patní kostí ve stáří asi tří let. Asi v pátém měsíci nitroděložního života osifikuje talus. V jednotném chrupavčitém základu pro os centroquartale se objevuje nejprve osifikační bod pro os tarsale IV a brzy nato osifikační bod pro os tarsi centrále. Obě kosti spolu splynou až po narození. V jednotném chrupavčitém základu kostí os tarsale II et III osifikuje samostatně nejprve os tarsale III (u plodu asi 6 měsíců starého) a za měsíc potom os tarsale 1U Obě spolu srůstají již před narozením. U plodu asi 8 měsíců starého osifikuje os tarsale I. U ovce a kozy je uspořádání zánártních kostí, jejich počet a tvar stejný jako u skotu. U prasete kosti zánártí tvoří sedm kostí. Talus je proximálně užší, distálně širší. Calcaneus je dlouhá a úzká kost. Její dorsální hrana je zaoblená a hladká, plantární okraj je drsný a široký. Tuber calcanei má na plantárním svahu hluboký žlábek. Os tarsi centrále nesrůstá s žádnou kostí; má nepravidelně hranolovitý tvar. Z plantárního okraje vyniká distálním směrem hrbol, který se překládá přes os tarsale I. Os tarsale I má tvar protáhlého válečku v distální části dorsoplantárně zploštělého a bilaterálně rozšířeného. Os tarsale I je v zánártí uložena na plantární straně. Os tarsale II je ze všech nejmenší a tvoří úzký klín mezi plantárně uloženou první a dorsálně uloženou třetí zánártní kostí. Os tarsale III je silně oploštělá, spočívá celá na os metatarsale III a její proximální plocha se kloubí s os tarsi centrále. Os tarsale IV je z těchto kůstek největší a má tvar krychle. Canalis tarsi prochází mezi os tarsi centrále, os tarsale III, os tarsale IV a základnou os metatarsale III a os metatarsale IV. Sinus tarsi je obdobný jako u skotu. U koně kosti zánártí tvoří šest až sedm kostí. V proximální řadě je talus a calcaneus, ve střední řadě os tarsi centrále a distální řadu tvoří os tarsale I et II, zpravidla srostlé, os tarsale III a os tarsale IV. Talus má u koně téměř tvar krychle. Proximálně uložená trochlea tali proximalis má dva vysoké hřebeny, z nichž mediální je delší a užší. Oba hřebeny a žlab směřují medioplantárně. Plantárně uložený sulcus tah se distálně rozdvojuje a při jeho obvodu leží čtyři facies articulares calcaneae. Z mediální plochy hleznové kosti vyniká při distálním okraji vysoký mediální hrbolek hlezna - tuberculum tali. Distální kloubní plocha je mírně konvexní až téměř rovná a stýká se s proximální kloubní plochou střední zánártní kosti. Calcaneus je kratší a mohutnější než u skotu. Na proximálním konci ze stran oploštělého těla vyniká stejně oploštělý mohutný tuber calcanei. 168 Na distálním konci konkávního dorsálního okraje těla patní kosti vyniká velmi 152 Ossa tarsi membri pelvini sinistrij facies dorsalis. (Equus caballus) zřetelný processus coracoideus. Os tarsi centrále je oploštělá kost, která se proxi-málně kloubí s distální plochou hleznové kosti. Distálně se stýká s os tarsale III a s os tarsale I et II. Na hranici mezi laterálním a plantárním okrajem jsou dvě malé kloubní plošky pro kloubní spojení s os tarsaJe IV. Os tarsale I et II se sice zakládají jako dvě samostatné kůstky, zpravidla však spolu záhy srůstají v jedinou, dorsoplantárně protáhlou kost. Je uložena distálně a zcela mediálně. Vybíhá na basis incisura intertrochlearis plantami strane v tupý, háčkovitě zahnutý hrot, který míří lateroplantárně. Pro-ximální okraj má kloubní jamku pro skloubení se střední zánártní kostí. Naproti ní leží na distálním okraji kloubní ploška pro styk s mediální bodcovou kostí. Dorsální okraj se kloubí s třetí zánártní kostí. Asi u 14 % zvířat zůstanou obě kosti trvale od sebe odděleny a první zánártní kost leží pak plantárně a druhá je od ní uložena dorsálně. Os tarsale III se podobá zánártní kosti os tarsale II et III skotu tím, že je silně oploštělá. Má však trojúhelníkovitý obvod a je menší. Proximálně se kloubí s os tarsi centrále, distálně s os metatarsale III. Laterální okraj má dvě kloubní plošky, a to pro čtvrtou zánártní kost a mediální okraj pro první a druhou zánártní kost. Os tarsale IV má tvar ze stran oploštělého hranolu a leží plantárně při laterálním okraji zánártí. Proximálně se kloubí s hleznovou kostí a s patní kostí, distálně s os metatarsale III a s os metatarsale IV. Na mediální ploše jsou kloubní plošky pro skloubení s os tarsale III a s os tarsi centrále. Mezi nimi 153 Ossa metatarsalia membri pelvini sinistri, facies dorsalis. (Bos taurus) 169 prochází žlab, který doplněn žlábky na přilehlých hranách os tarsi centrále a os tarsale III vytvoří canalis tarsi. Canalis tarsi u koně nezasahuje do základny me-tatarsálních kostí. Sinus tarsi je obdobný jako u skotu. U psa se tarsus skládá ze sedmi kostí. Talus má na proximálně širokém těle hleznovou kladku. Laterální hřeben kladky je širší, mediální užší a oba stojí téměř sulcus longitudinalis dorsalis fades medial is sukus longitudinalis plantaris 154 Os metatarsale III et IV membri dextri. Příčný řez proximální třetinou. (Bos taurus) sagitálně. Na distálním konci hleznové kosti je mírně konvexní kloubní ploška pro skloubení s os tarsi centrále. Calcaneus je plantárně široký a směrem dorsálním se zužuje. Tuber calcanei má na vrcholu žlábek. Distální konec těla má rovnou kloubní plochu pro os tarsi centrále. Os tarsi centrále je oploštělá. Os tarsale I podléhá co do tvaru individuálním variacím, popřípadě srůstá s os metatarsale I. 155 Basis metatarsalis III et IV membri pelvini sinistri. (Bos taurus) Os tarsale II a os tarsale III mají tvar trojbokých hranolů, os tarsale IV je z distální řady největší. Má tvar hranolu a dosahuje vysoko proximálním směrem. Canalis tarsi má u psa obdobný průběh jako u prasete. Nárt Kosti nártu - ossa metatarsi (obr. 153) jsou u skotu značně zredukovány. Zachovává se pouze třetí a čtvrtá nártní kost, které srůstají v jedinou kost. Malá kůstka uložená mediálně na plantárním okraji proximálního konce srostlých nárt-nich kostí je srostlá s odstupovou části mezikostních svalů. Nazývá se os sesamoi-deum metatarsale. Os metatarsale III et IV - srostlá třetí a čtvrtá nártní kost je u skotu u téhož jedince delší než zápěstní kost. Má v proximální části základnu - basis. 170 která nese téměř rovnou kloubní plochu, rozdělenou jednak sagitální a jednak příčnou brázdou ve čtyři kloubní plošky. Sagitální brázda je hlubší, tvoří dno hleznového kanálku a přechází v kanálek, který vyústí na plantární ploše základny. V příčné brázdě, zvané žlábek šlachy dlouhého lýtkového svalu, probíhá šlacha tohoto svalu k os tarsale I. Obě laterální kloubní plošky základny se kloubí s os centroquartale. Dorsomediální kloubní ploška se kloubí s os tarsale II et III a medioplantární kloubní ploška se klofabí s os tarsale I. Při dorsálním obvodu základny vyniká tuberositas ossis metatarsalis III - drsnatina třetí nártní kosti. Na plantární straně základny mediálně od výstupního otvoru z canalis tarsi je malá kloubní ploška oválného tvaru, určená pro os sesamoideum metatarsale. basis trochlea ossis metatarsalis III Tělo srostlých kostí nártních - corpus má v proximální části čtvercový průřez a distálně je dorsoplantárně oploštělé. Na jeho dorsální ploše - facies dorsalis probíhá podélný dorsální žlab - sulcus longitudinalis dorsalis. Směrem distál-ním se tento žlábek prohlubuje a v jeho nejhlubším úseku leží otvor distálního nártního kanálku - canalis metatarsi distalis. Na plantární ploše těla nártní kosti, zvané facies plantaris, probíhá méně zřetelný podélný plantární žlab -sulcus longitudinalis plantaris, který navazuje proximálně na canalis tarsi a distálně na canalis metatarsi distalis. Mediální plocha - facies medialis a laterální plocha - facies lateralis jsou podle dlouhé osy mírně konkávni a podle příčné osy mírně konvexní. Distální konec srostlých nártních kostí nese dvě kloubní kladky - trochleae 156 Ossa metatarsalia membri pelvini sinistri, facies plantaris. (Bos taurus ) 171 ossis metatarsalis pro skloubení s proximálním článkem třetího a čtvrtého prstu. Každá kladka má příčně postavenou válcovitou kloubní plochu, ze které se zvedá téměř sagitálně postavený hřeben. Po stranách mají kladky drsné plošky pro úpon vazů. Obě kladky jsou od sebe odděleny hlubokým mezikladkovým zářezem -incisura intertroehlearis. Na dorsální straně dělí kladky od těla zřetelný příčný žlab. Os sesamoideum metatarsale je u skotu malá dorsoplantárně oploš-tělá kůstka čtvercového obrysu. Na své dorsální ploše nese malou kloubní plošku pro spojení s obdobnou kloubní ploškou na medioplantárním obvodu základny nártních kostí. 157 Ossa metatarsalia membri pelvini sinistri3 facies plantaris. Os metatarsale IV. Facies dorsalis. (Equus caballus) 172 Chrupavčitě se zakládají u skotu čtyři nártní kosti, a to druhá až pátá. Základy třetí a čtvrté nártní kosti jsou mnohem silnější než ostatní. V chrupavčitém základě začínají samostatně osifikovat těla hlavních nártních kostí u plodu asi 2 měsíce starého. Srůstají spolu ve stáří 9 měsíců, ale ještě u novorozenců je lze od sebe oddělit. Proximální epifysy nemají samostatný osifikační bod a kostnatěji od těla. Distální epifysy osifikují mezi 8. a 9. měsícem intrauterinního života. K jejich srůstu s tělem nártní kosti dochází ve stáří 2 až 2% roku. Osifikační centra druhé a páté nártní kosti se sice zakládají, ale obě kosti podléhají v průběhu intrauterinního vývoje resorpci. Chrupavčitý základ kosti - os sesamoideum metatarsale osifikuje ze samostatného osifikačního bodu. Kosti nártu ovce a kozy se Uší od poměrů popsaných u skotu pouze velikostí. U prasete tvoří kostru nártu čtyři samostatné nártní kosti. Podobně jako na kostech záprstí rozlišujeme i na nártních kostech dvě hlavní, silnější a delší -os metatarsale III a os metatarsale IV a dvě postranní, slabší a kratší - os metatarsale II a os metatarsale V. Na proximální úsek plantární plochy kosti os metatarsale III a distální části os tarsale I se přikládá plochá trojúhelníková kůstka, zvaná os sesamoideum metatarsale. Kostra nártu je vcelku mnohem delší a mnohem užší než kostra záprstí. Obě vedlejší kosti nártní jsou postaveny těsně vedle hlavních nártních kostí a jsou posunuty více plantárním směrem. Tím vzniká na plantární ploše nártu hluboký a úzký žlab. U koně tvoří kostru nártu tři samostatné kosti. Hlavní nártní kost je os metatarsale III, která tvoří oporu pro prst. Obě postranní kosti - os metatarsale II a os metatarsale IV jsou rudimentární. Os metatarsale III - třetí nártní kost je velmi podobná třetí záprstní kosti. Liší se však od ní tím, že u téhož jedince je nejméně o jednu pětinu delší než hlavní záprstní kost. Průřez těla je uprostřed téměř kruhový, kdežto podobný průřez záprstní kosti tvoří ovál. Na laterální ploše těla je v proximální polovině při zevní bodcové kosti tepenný žlábek - sulcus aretriosus, do něhož se vkládá a. metatarsea dorsalis III. Plantární plocha těla je rovná, drsná, proximálně úzká a distálním směrem se rozšiřuje. Laterálně a mediálně má po jedné protáhlé a distálním směrem zahrocené drsné plošce pro spojení s bodcovými kostmi. Proximální základna má rovnou kloubní plošku, která je rozdělena příčným drsným žlábkem ve větší dorsální a menší plantární úsek. Při lateroplantárním i medioplantárním obvodu základny jsou na každé straně plantární plochy hlavní nártní kosti dvě malé kloubní plošky pro skloubení se základnou příslušné bodcové kosti. Os metatarsale II, facies medialis sulcus longitudinalis dorsalis sulcus longitudinalis plantaris os metatarsale il os metatarsale III os metatarsale IV os metatarsale IV - bodcové kosti jsou o něco delší než bodcové kostí záprstí hrudní končetiny. Os metatarsale II bývá většinou kratší než os metatarsale IV, nebo jsou stejně dlouhé. Jejich základny se připojují kloubně k základně třetí nártní kostí. Svými těly se k ní připojují vazivově. U starších koní dochází k Synostose. Vcelku je kostra nártu ve směru příčném užší a ve směru dorsoplantárním dustší než kostra záprstí. Je tomu tak proto, že obě nártní bodcové kosti, zvláště laterální, jsou posunuty plantárněji, kdežto záprstní bodcové kosti neleží tolik palmárně. Plantární žlab, vzniklý spojením všech tří nártních kostí, je hluboký a úzký, kdežto palmární žlab záprstních kostí je širšia mělčí. U psa tvoří kostru nártu čtyři samostatné kosti. Jsou poněkud silnější a delší než ossa metacarpalia. Obě okrajové nártní kostí jsou posunuty více plantárním směrem, takže tvoří krátkou obloukovkou řadu s výraznější dorsální konvexitou. Os metatarsale I je vyvinuta v různém stupni. Někdy chybí, nebo splývá s os tarsale I, nebo je vytvořena v celé délce, i když je kratší než ostatní kosti natru. 158 Ossa metatarsalia membri plevini dextri. Příčný řez v polovině délky. (Bos taums nahoře, Equus caballus dole) Prsty Kostí prstů nohy - ossa digitorum pedis jsou u skotu stavěny obdobně jako na hrudní končetině. Existují pouze nepatrné tvarové rozdíly. Phalanx proximalis je jen o něco málo delší než na hrudní končetině. Phalanx media je o něco kratší. Phalanx distalis se nijak podstatně neliší. I postavení článků prstů zůstává obdobné. Osa proximáního článku svírá se zemí úhel asi 55°, osa středního článku svírá se zemí úhel asi 65° a osa distálního článku svírá úhel asi 18°. Kostí prstů nohy u ovce, kozy a prasete se neliší podstatně od kostí 173 prstů hrudní končetiny. U koně jsou kosti prstů pánevní končetiny vyvinuty ve stejném počtu jako na hrudní končetině. Phalanx proximalis je poněkud kratší než na hrudní končetině a distálně se zřetelněji zužuje. Rovněž phalanx media a phalanx distalis je užší. Nosný okraj kopytní kostí má tvar úseku sagitálně protáhlého oválu. Její stěnová plocha je na pánevní končetině zvlášť na mediální straně strmější a chodidlová plocha je více konkávni. Větve kopytní kostí jsou kratší. Ossa sesamoidea phalangis proximalis jsou vyšší a dustší. Os sesamoideum pha-langis distalis je na pánevní končetině užší a sagitální hrana ohybačové plochy je zpravidla vyšší než na hrudní končetině. U psa jsou na pánevní končetině zpravidla vyvinuty v plném rozsahu čtyři prsty, a to druhý až pátý. Každý má za podklad tři články a příslušné sesamské kosti, tak jako na druhém až pátém prstu hrudní končetiny. Kromě toho se někdy vyskytne v různém stupni vyvinutý první prst, označovaný jako „vlčí dráp". Articulationes - spoje kostí Úvod Spoje kostí rozdělujeme v podstatě na dva druhy spojení: synarthrosis, kdy jsou kostí spojeny vmezeřenou tkání, a junctura synovialis, kdy se kostí pouze dotýkají na plochách krytých chrupavkou, zvlhčených na povrchu kloubním tihem. Spojení vmezeřenou tkání Spojení kostí vmezeřenou tkání - synarthrosis dělíme podle druhu vmeze-řené tkáně na spojení vazivové, spojení chrupavčité a spojení kostní tkání. Ve stáří se obvykle vmezeřená tkáň mění a stává se pevnější. Synarthrosy tvoří většinou jen málo pohyblivé spojení kostí* Junctura fibrosa - spojem fibrosním vazivem (syndesmosis) nacházíme na místech namáhaných tahem. Nahloučená fibrosní vlákna mezi dvěma kostmi tvoří vaz - ligamentum. Příkladem fibrosního spojení jsou vazy mezi kostmi předloktí nebo vazy mezi trny hrudních a bederních obratlů. V některých případech obsahuje vaz převážně elastická vlákna a dostává žlutou barvu. Tvoří pak ligamentum flavum - žlutý vaz nebo jiným názvem ligamentum elasticum -pružný vaz; příkladem pružných vazů jsou vazy spojující obradové oblouky nebo šíjový vaz. Zvláštním případem fibrosního spojení je gomphosis - vklínění, které nalézáme při upevnění zubu v čelisti; kuželovitý kořen zubu zasedá do kuže-lovitého zubního lůžka a kořen se zubním lůžkem spojují pevná fibrosní vlákna. Mezi typy fibrosního spojení patří i sutura - šev, který spojuje krátkými a hustými svazky fibrosních vláken okraje dvou plochých lebečních kostí. Junctura cartilaginea - chrupavčité spojení nacházíme na místech namáhaných převážně tlakem; dělíme je na dva typy. Synchondrosis je spojení dvou sousedních kostí chrupavčitou vrstvičkou, uloženou na povrchu kostí. Příídadem je synchondrosis sphenooccipitalis. Symphysis - spona je spojení dvou sousedních kostí samostatnou chrupavčitou deskou. Příkladem je symphysis pelvina. Junctura ossea - spojení kostní tkání (synostosis) vzniká obvykle u starších zvířat z fibrosního nebo chrupavčitého spojení. Příkladem je spojení křížových obratlů v jedinou kost. Junctura ossea může vzniknout i z kloubního spojení po zániku kloubních chrupavek. Tíhové spojení kostí * Tíhové spojení - junctura synovialis je dokonalejší, ale i složitější spojení dvou nebo více kostí, které tvoří kloub - articulus. Spojení dvou kostí tvoří articulus simplex - jednoduchý kloub; spojení několika kostí tvoří articulus compositus - složitý kloub. V kloubu se kostí pouze dotýkají plochami povlečenými chrupavkou; na obvodě kloubních ploch jsou spojeny vazivovým kloubním pouzdrem. Chrupavčité kloubní plochy zvlhčuje kloubní tíh. Kloubní plochy udržuje ve stálém dotyku přilnavost kloubního tíhu, atmosférický tlak, kloubní pouzdro, vazy a napětí okolních svalů. Facies articulares - kloubní plochy mají obvykle jiný tvar než vlastní konec kostí, většinou bývají širší. Jedna kloubní plocha je zpravidla vypouklá a nazývá se hlavice - caput articulare, druhá je vyhloubena v jamku - fossa articularis. Povrch kloubních ploch kryje tenká vrstvička sklovité kloubní chrupavky -cartilago articularis, která je zbytkem původní chrupavky, z níž vznikla kost. Okraj jamky na kyčelním a ramenním kloubu je rozšířen kloubním lemem -labrum'glenoidale, který je z vazivové chrupavky. Tloušťka kloubní chrupavky bývá různá; nejtlustší chrupavka je na vrcholu kloubní hlavice a na obvodě kloubní jamky (obr. 159). Kloubní chrupavka zabezpečuje svou pružností dokonalý dotyk mezi kloubními plochami a mírní nárazy mezi kostmi. Kloubní chrupavka nasedá na hutnou vrstvu konce kosti. U býložravců je u některých kloubů hladký povrch 159 Articulatio interphalangea distalis, sectio. 17é kloubní plochy přerušen tíhovou jamkou - fossa synovialis, kde kost nemá chru-pavčitý povlak. V tihové jamce dochází pravděpodobně ke vstřebávám kloubního tihu. Capsula articularis - kloubní pouzdro obstarává vazivové spojení kostí na obvodě kloubních ploch. Kloubní pouzdro zcela uzavírá kloubní dutinu -cavum articulare, kterou vyplňuje kloubní tih. Kloubní pouzdro začíná obvykle těsně při okraji kloubní chrupavky. Pokud začíná ve větší vzdálenosti od kloubní chrupavky, je povrch kosti uvnitř dutiny kryt tíhovou vrstvou, přecházející z kloubního pouzdra. Kloubní pouzdro se skládá z povrchové fibrosní vrstvy -membrána fibrosa a vnitřní tihové vrstvy - membrána synovialis. Tihová vrstva na mnohých místech vytváří klkovité výběžky - villi synoviales, do nichž zasahují kličky krevních kapilár; souvislejší útvary, kterými tihová vrstva vystupuje do kloubní dutiny, označujeme jako tihové řasy - plicae synoviales. Klky i řasy jsou podloženy tukovou tkání. Fibrosní vrstva tvoří pevnou blánu, která je základem kloubního pouzdra. Z fibrosní vrstvy se na povrchu oddělují zbytnělé pruhy, které tvoří kloubní vazy. Při ohybu se kloubní pouzdro skládá do záhybů; uskřinutí těchto záhybů zabraňují svalové snopce - musculi articulares, upínající se na fibrosní vrstvu kloubního pouzdra. Ve střední poloze kloubu je jeho pouzdro ze všech stran uvolněno. Tuto polohu kloub zaujímá za patologických stavů, kdy se jeho dutina plní krví nebo hnisem, který napíná kloubní pouzdro. Kloubní pouzdro má vlastní tepénky, které přivádějí krev a vytvářejí na jeho povrchu tepennou síť - rete arteriosum. Do kloubního pouzdra pronikají i nervová vlákna, která mají čivá zakončení pod tíhovou vrstvou. Tihová vrstva kloubního pouzdra vylučuje kloubní tih - synovia. Je to čirá, mírně nažloutlá, vazká tekutina, která vyplňuje kloubní štěrbiny mezi kloubními chrupavkami i mezi kostí a kloubním pouzdrem. Kloubní tih vyživuje kloubní chrupavky a na jejich povrchu se zahušťuje a vytváří vlastní kluznou plochu; podstatně tak snižuje tření a napomáhá i přilnavosti kloubních ploch. Podle počtu kostí, které v kloubu spojují, dělíme klouby na složité a jednoduché. Articulatio simplex - jednoduchý kloub spojuje pouze dvě kosti. Articulatio composita - složitý kloub spojuje vice kostí. Podle tvaru kloubních ploch dělíme klouby na několik skupin: Articulatio spheroidea - kulovitý kloub má kloubní plochy ve tvaru částí kulového povrchu; příkladem je ramenní a kyčelní kloub, u nichž kloubní plochy umožňují pohyb téměř ve všech směrech (volný kloub). Ginglymus - válcovitý kloub má kloubní plochy ve tvaru válce, jehož osa je kolmá na dlouhou osu kosti; na kloubních plochách vynikají často hřebeny a brázdy. Je to kloub, který se v těle vyskytuje nejčastěji. Válcovité kloubní plochy umožňují ohyb a natažení (střídavý kloub). Articulatio plana - plochý kloub má kloubní plochy zcela rovné; příkladem mohou být distální zápěstní a zánártní klouby. Kloubní plochy mohou však být i ve směru pohybu lomené, jako se to vyskytuje na meziobratlových kloubech bederních obratlů. Plochý kloub umožňuje pouze vzájemný posuv kostí (klouzavý kloub). Zvláštní typy kloubů se vyskytují zpravidla jen ojediněle. Articulatio con-dylaris - hrbolový kloub je určen tvarem kondylů týlní kosti. Umožňuje kývání hlavy i schylování hlavy na strany. Articulatio trochoidea - stěžejový kloub má kloubní plochu válcovitou, ale dlouhá osa tohoto válce je totožná s dlouhou osou kosti. Tento typ kloubu nacházíme ve skloubení zubu čepovce s nosičem. Umožňuje otáčení nosiče i s hlavou na zubu čepovce. Amphiarthrosis - tuhý kloub se vyskytuje v křížokyčelním kloubu. Jeho kloubní plochy jsou sice rovné, ale na svém povrchu nepravidelně zvlněné, takže nedovolují žádný pohyb většího rozsahu. Většinu kloubů doplňují kloubní vazy - ligamenta articularia, která omezují v určitých směrech pohyb kloubu. Kloubní vazy vznikají jako zbytnělá část fibrosní vrstvy kloubního pouzdra. Kloubní vazy uložené po stranách válcovité kloubní plochy ginglymu se nazývají postranní vazy - ligamenta collateralia a zabraňují příčným posuvům kloubů. Vazy uložené na ohybačové a natahovačové ploše kloubu omezují rozsah jeho pohybu. V několika málo případech, např. v kyčelním kloubu, prochází vaz uvnitř kloubní dutiny (ligamentum intracapsulare) a je obalen tíhovou vrstvou. Tento vaz spojuje vrchol kloubní hlavice se středem kloubní jamky a neomezuje rozsah pohybů. U tuhého kloubu zbytní krátké kloubní pouzdro v mohutné fibrosní pouto, které téměř znemožní jakýkoli pohyb v kloubu. Pohyb v kloubu je dán tvarem jeho kloubních ploch a naopak tvar kloubních ploch podléhá vlivům pohybu. Tam, kde tvary protilehlých kloubních ploch nejsou vzájemně přizpůsobeny (jsou inkongruentní), je mezi nimi chrupavčitá vložka -discus articularis, která je na obou stranách přizpůsobena povrchu kloubních ploch a dodává kloubu větší pružnost a pohyblivost. Dochází-li v kloubu k pohybům pouze v jedné rovině, mluvíme o flexi -ohnutí a extensi - natažení. Pohyb mediálním směrem na končetinách označujeme adductio - přitažení a pohyb laterálním směrem abductio - odtažení. Pohyb kolem osy, totožné s dlouhou osou kosti, je rotatio - otáčení. Spoje kostí dělíme podle stejných zásad jako kosti. Popisujeme nejprve spoje kostí páteře a hrudníku, pak spoje kostí hlavy, spoje hrudní končetiny a nakonec spoje pánevní končetiny. Juncturae columnae vertebralis, cranii et thoracis Juncturae columnae vertebralis, cranii et thoracis jsou spoje páteře, mezi které zahrnujeme i hlavový a čepovcový kloub a spoje hrudníku. Spoje páteře Spoje páteře - juncturae columnae vertebralis jsou mezi všemi obratli téměř stejné. Podle toho, které části obratle spojují, rozlišujeme jednotlivé spoje. Meziobratlové ploténky spojují těla obratlů; toto spojení doplňuje dorsální a ven- capsula articularis art. costotransversariae m. levator costae processus costarius lig. intertransversarium tuberculum costae n^^^-lig. lumbocostaie caput costae discus intervertebralis lig. longitudinale dorsale pediculus arcus vertebrae 160 Ligamentum longitudinale dorsale. Obratlové oblouky odříznuty. (Bos taurus) 178 trální dlouhý vaz páteře. Krátké vazy páteře jsou rozepjaty mezi oblouky a výběžky dvou sousedních obratlů. Na mezitrnové vazy navazuje dorsální nadtrnový vaz a jeho zvláštní oddíl, šíjový vaz. Kloubní výběžky sousedních obratlů se spojují plochými klouby. Z tohoto uspořádání se vymyká pouze hlavový a čepovcový kloub. Discus intervertebralis - meziobratlová ploténka (obr. 167) se u skotu vkládá mezi extremitas caudalis a extremitas cranialis těl dvou sousedních obratlů. Základem meziobratlové ploténky je prstenec z vazivové chrupavky, kterou na povrchu kryje fibrosní lem - anulus fibrosus. Svazky kolagenních vláken fibrosního lemu postupují šikmo od obvodu těla jednoho obratle k obvodu těla druhého obrade tak, že se v anulus fibrosus navzájem kříží (obr. 163). Uvniř chrupavčitého prstence meziobratlové ploténky je rosolovité jádro - nucleus pulposus, které je pozůstatkem po hřbetní struně. Rosolovité jádro je na obvodě řidší, uprostřed hustší. Discus intervertebralis spojuje pohyblivě těla dvou sousedních obratlů; nucleus pulposus je nestlačitelný, může se však uvnitř prstence přesouvat. Přesunem k jedné straně, kde si mezi-obratlová ploténka zachovává plnou výši, umožni stlačení na druhé straně; tím dojde k ohybu mezi obratli. Čím vyšší je ploténka, tím větší je možnost pohybu. Silné meziobratlové ploténky jsou mezi krčními obratli, nejsiínější jsou však mezi ocasními obratli; nejslabší jsou mezi středními hrudními obratli. U ostatních zvířat nejsou patrné rozdíly. Ligamentum longitudinale dorsaíe - dorsální dlouhý páteřní vaz u skotu (obr. 160) probíhá po dorsálních plochách těl obratlů, na dně páteřního kanálu. Začíná na těle čepovce a končí až na křížové kosu. Upíná se na dorsální plochy obradových těl i na dorsální okraje meziobratlových plotének. U ostatních domácích zvířat nejsou rozdíly. Pouze u psa přechází až na ocasní obratle. Ligamentum longitudinale ventrale - ventrální dlouhý páteřní vaz u skotu probíhá po ventrální straně obradových těl. Začíná na tělech středních hrudních obratlů a končí na křížové kostí; vytrácí se v okostíci její pánevní plochy. Upíná se do okostice na ventrální hraně obradových těl i do ventrálních okrajů meziobratlových plotének. U ostatních domácích zvířat nejsou rozdíly. Ligamenta brevia - krátké vazy u skotu spojují oblouky, příčné výběžky i trny vždy dvou sousedních obratlů. Ligamenta flava - meziobloukové elastické vazy uzavírají spatia interarcualia. Mezi příčnými výběžky jsou rozepjata ligamenta intertransversaria, zvláště mohutná mezi processus costarii bederních obratlů. Trny dvou sousedních obratlů spojují ligamenta interspinalía -mezitrnové vazy (obr. 162). Ligamenta interspinalía hrudních a bederních obratlů tvoří silné desky s velkým podílem elastických vláken, které ventrálně vycházejí z ligamentum flavum a dorsálně splývají s ligamentum supraspinale. U ovce, kozy a prasete jsou krátké vazy stejné jako u skotu. U koně jsou ligamenta interspinalía, kromě kraniálních hrudních, z fibrosního vaziva. U psa jsou ligamenta Jntertransversaria i ligamenta interspinalía proložena četnými svalovými snopci. Ligamentum supraspinale - nadtrnový vaz vzniká u skotu zbytněním dorsální části mezitrnových vazů. Spojuje vrcholky trnů, počínaje u kaudál-ních krčních obratlů až po crista sacralis mediána. Z vrcholků trnů posledních tří až čtyř krčních obřadů vystupují silné vazivové pruhy, které spolu s nadtrnovým prodloužením mezitrnových vazů vytvoří nepárovou elastickou desku krční části nadtrnového vazu - pars cervicalis ligamenti supraspinalis (obr. 162). Pars 161 Ligamentum supraspinale. (Bos taurus) 179 cervicalis ligamenti supraspinalis se upíná svou převážnou částí na kraniální hranu trnu prvního hrudního obratle; dorsálně přechází svou menší částí v nadtrnový vaz hrudních obratlů. Nad trny hrudních obratlů je ligamentum supraspinale slabé. Kaudálním směrem však zesiluje, až nad trny bederních obratlů vytvoří mohutný vaz, který vyplní úhel mezi bederní a křížovou částí páteře a upne se na kraniální hranu prvního křížového obratle (obr. 161). U ovce a kozy je ligamentum supraspinale v celém svém průběhu stejné jako u skotu. U prasete odstupuje jeho pars cervicalis na vrcholcích trnů všech krčních obratlů a kaudálně stoupá obloukem k vrcholku trnu prvního hrudního obratle; nad trny hrudních obratlů je poměrně slabý a nezesiluje ani v bederní 162 části, kde v podstatě jen sleduje vrcholky bederních trnů. U koně tvoří pars Ligamentum nuchae. cervicalis silnou elastickou desku podobně jako u skotu; v lumbální části nevytváří (Bos taurus) t%k silný vaz jako u skotu. U psa zasahuje pars cervicalis až k třetímu krčnímu obratli; v lumbální části je ligamentum supraspinale stejně slabé jako na trnech hrudních obratlů. Ligamentum nuchae - šíjový vaz u skotu je mohutný elastický vaz, který nadnáší těžkou hlavu spolu s kraniální částí krku. Ligamentum nuchae má dvě části: provazec a desku. Funiculus nuchae - provazec šíjového vazu (obr. 162) je párový silný pruh z elastického vaziva, který odstupuje po stranách protuberantia occipitalis externá, na široké oválné drsnatině. Oba provazce jsou spojeny pouze řídkým vazivem. V kaudální části krku se každý provazec mírně rozšiřuje v plochou, svisle postavenou kohoutkovou část provazce šíjového vazu -pars cucularis funiculi nuchae. Svou nej širší částí se pars cucularis přiloží ze strany k vrcholkům trnů prvních čtyř hrudních obratlů; kaudálně odtud se pars cucularis postupně zužuje a upíná se na příčné valy vrcholků obradových trnů počínaje od pátého hrudního obratle. Lamina nuchae - deska šíjového vazu (obr. 162) je u skotu párový útvar složený z hrubých snopců elastických vláken, vystupujících na vrcholcích trnů 2., 3. a 4. krčního obratle. Obě desky se spojují v mediánní rovině pouze řídkým vazivem. Snopce elastických vláken desky šíjového vazu probíhají kaudodorsálním směrem a v kaudální části krku splynou s kohoutkovou částí provazce šíjového 180 vazu na sve strane. U ovce a kozy je ligamentum nuchae obdobné jako u skotu. U prasete ligamentum nuchae není; jeho funkci nahrazuje krční část nadtrnového vazu. U koně je uspořádání šíjového vazu podobné jako u skotu. Oba funiculi nuchae jsou však spojeny tuhým fibrosním vazivem. Pars cucularis není u koně vyznačena; oba funiculi nuchae, pevně spolu spečené, naléhají na vrcholky trnů dvou prvních hrudní ch obratlů a počínaje od třetího hrudní ho obratle se na vrcholky trnů upínají; splývají přitom s ligamentum supraspinale. Mezi vrcholky trnů prvního a druhého hrudního obratle a srostlé provazce šíjového vazu se vkládá foramen vertebralc laterale atlantis v membrána atlantooccipitafis dorsalis foramen vertebralc laterale axis foramen intervertebrale lig. longitudinale dorsale arcus dorsalis atlantis ligamentum flavum vertebra cervicalis III. ligamentum flavum pars basHari ossis occipi Capsula artteu art. atlantoocc lig. longitudii membrána ; tuberculum ventrale atlantis lig.atlantoaxial ventrale dens axis crista ventralis axis anulus fibrosus • nucleus pulposus • dlSCi intervertebralis 4 až 8 cm dlouhý tíhový váček bursa subligamentosa supraspinalis. Drobný tíhový váček bursa subligamentosa nuchalis cranialis najdeme mezi provazci šíjového vazu a dorsálním hrbolkem atlasu. Druhý, o něco větší tíhový váček bursa subligamentosa nuchalis caudalis leží mezi trnem čepovce a provazci šíjového vazu. U psa je šíjový vaz zredukován na dva elastické vazy, které odstupují po stranách trnu čepovce a upínají se na vrcholky trnů prvních hrudních obratlů, kde splývají s ligamentum supraspinale. Tyto vazy u psa jsou náznakem dorsálního okraje desky šíjového vazu. Juncturae zygapophyseales - meziobratlové kloubní spojení tvoří u skotu klouby mezi processus artículares (zygapophyses) sousedních obratlů. Jejich kloubní plochy jsou ploché a umožňují převážně jen kraniokaudální posuv. Na krčních obratlech jsou kloubní plochy velké, skloněné ventromediálně. Na hrudních obřadech leží kloubní plochy (obr. 15) přímo na dorsální částí obradového oblouku a jsou skloněny jen mírně ventrokraniálně. Na bederních obratlech má kloubní plocha kraniálního kloubního výběžku tvar brázdy otevřené mediálním směrem; do ní zapadá hřeben kloubní plochy kaudálního kloubního výběžku předchozího obratle. I zde může tedy docházet pouze ke kraniokaudálním posuvům. Kloubní pouzdra jsou na meziobratlových kloubech krčních obratlů prostorná a dovolují značný pohyb; na hrudních a bederních obratlech jsou těsná. Ocasní obrade kloubní spoje nemají. U ovce a kozy se juncturae zygapophyseales neliší od skotu. U prasete a psa jsou kloubně spojeny i kraniální ocasní obrade. U koně se spojují kloubně 163 Articulatio atlantoaxialis. Kloub otevřený sagitálnim řezem. (Bos taurus) 181 i processus costarii kaudálních bederních obratlů v kloubech articulationes intertransversariae lumbales. Jejich oválné kloubní plochy jsou postaveny svisle na kraniálním i kaudálním okraji žeberního výběžku. Povrch kloubních ploch je zvrásněn četnými výstupky, kloubní pouzdro je krátké a těsné; jsou to tuhé klouby. Stejné skloubení je u koně i mezi processus costarius posledního bederního obrátila ala ossis sacri; je to articulatio intertransversaria lumbo-sacralis. Articulatio atlantooccipitalis - hlavový kloub spojuje u skotu na pravé i levé straně condylus occipitalis a fovea articularis cranialis atlantis. Condylus occipitalis má kloubní plochu podoby uzavřené škeble (obr. 52). Na dorsomediální i ventrolaterální straně má klenuté oválné kloubní plochy, které se na kaudálním okraji stýkají v tupé hraně. Tato hrana směřuje dorsolaterálně, je klenutá a myšlené spojem těchto hran obou kondylů tvoří plynulý oblouk. Fovea articularis cranialis (obr. 6) je vyhloubena v kraniálním okraji příčného výběžku atlasu a tvarem plně odpovídá kondylu týlní kostí. Kloubním vazem hlavového kloubu je na každé straně ligamentum laterale -laterální vaz (obr. 164), který odstupuje na kaudálním okraji základny příkloubního výběžku, spojuje se s dorsální částí kloubního pouzdra a upíná se na kraniální hranu příčného výběžku atlasu. Skloubení týlního kondylu s kraniální kloubní jamkou atlasu uzavírá na každé strane samo-statná prostorná capsula articularis. Na ventrální straně kloubní pouzdra obou stran k sobě přiléhají a spojují se širokým otvorem. Ohraničení páteřního kanálu v oblasti hlavového kloubu doplňují membrána atlantooccipitalis dorsalis a membrána atlantooccipitalis ventralis (obr. 163). Membrána atlantooccipitalis dorsalis je blána s hojnými elastickými vlákny, která spojuje arcus dorsalis atlantis s dorsální částí obvodu velkého týlního otvoru. Po stranách splývá s kloubními pouzdry. Membrána atlantooccipitalis ventralis je tenká blána, která spojuje arcus ventralis atlantis s ventrálním okrajem velkého týlního otvoru. Přikládá se z dorsální strany na splývající kloubní pouzdra hlavového kloubu. 164 Articulatio atlantoxialis. Kloub otevřený z dorsální strany. (Bos taurus ■■ 182 Articulatio atlantooccipitalis je kloub zvláštního typu, který dovoluje vydatné kývání hlavou dorsálním a ventrálním směrem i mírné schylování hlavy na stranu. Uovce a kozy se kloub neliší od kloubu skotu. U prasete a šelem se spojují nejen kloubní pouzdra obou kondylů navzájem, ale spojují se i s dutinou če-povcového kloubu; uvnitř páteřního kanáhi překlenují ligamenta alaria i articulatio atlantooccipitalis. U koně se spojují kloubní pouzdra obou kondylů až ve vysokém stáří a s dutinou čepovcového kloubu komunikují jen výjimečně. Articulatio atlantoaxialis - čepovcový kloub u skotu je speciální točivý kloub, v němž se kloubí dens axis s fovea dentis atlantis a processus articula-res craniales axis s kloubními plochami foveae articulares caudales atlantis. Fovea dentis je válcovitá sagitálně směřující kloubní jamka, uložená na vnitřní ploše arcus ventralis altantis (obr. 5). Facies articularis ventralis dentis, uložená na ven-trální ploše zubu čepovce, jí tvarem odpovídá (obr. 10). Fovea articularis caudalis, kterou tvoří zbytnělý kaudální okraj příčného výběžku atlasu, je téměř svisle postavená a je rovná. K ní přiléhající facies articularis cranialis kraniálního kloubního výběžku čepovce je mírně vyklenutá. Articulatio atlantoaxialis je na ventrální straně zpevněno povázkou, která,vystupuje na tuberculum ventrale atlantis a rozděluje se ve dva kmeny, které se upnou po stranách kraniálního okraje hřebene crista ventralis axis (lig. atlantoaxiale ventrale -obr. 163). Vlastní vaz tohoto kloubu tvoří ligamentum longitudinale, které vystupuje z drsných jamek na dorsální ploše zubu čepovce a rozdělí se na tři kmeny. Jeho mediánní část, vlastní ligamentum longitudinale dentis (obr. 164), postupuje jako slabý vaz až na ventrální okraj foramen magnum. Jeho postranní části tvoří silné vazy ligamenta alaria, které se upnou po stranách na vnitřní plochu ventrálního oblouku atlasu. 165 Articulatio atlantoaxialis. Páteřní kanál a lebka otevřeny z dorsální strany. (Sus scrofa domestica) Kloubní spojení zubu čcpovce i kloubních výběžků je uzavřeno jednotným kloubním pouzdrem, které odstupuje na obvodě kloubních ploch a zvláště v postranních částech je prostorné. Ohraničení páteřního kanálu v oblasti čepovcového kloubu doplní na dorsální straně ligamentum flavum. Ligamentum flavum (obr. 163) spojuje arcus dorsalis atlantis a arcus axis; po stranách splývá s kloubním pouzdrem. Ligamentum flavum zesilují na dorsální straně dva elastické vazy -ligamenta interspinalia, spojující tuberculum dorsale atlantis a processus spinosus axis. Dno páteřního kanálu vystýlá v rozsahu hlavového a čepovcového kloubu membrána tectoria; je to tenká blána, která odstupuje dorsálně na zubu čepovce, překrývá z dorsální strany ligamentum longitudinale a upne se na dorsální ploše těla týlní kosti. Articulatio atlantoaxialis umožňuje dvojí pohyb; atlas i s hlavou se otáčí kolem zubu čepovec a nesourodost kloubních ploch na processus articulares umožňuje mírné kývavé pohyby. Uovcea kozy nejsou na kloubu rozdíly proti poměrům u skotu. Uprasete se mohutně vyvíjejí ligamenta alaria (obr. 165), která odstupují na postranních částech hrotu zubu čepovce a upínají se po stranách na ventrální okraj velkého týlního otvoru. Dorsální plocha zubu čepovce je vyhlazena ve facies articularis dorsalis dentis, na niž přiléhá tíhový váček, podkládající ligamentum transversum atlantis. Ligamentum transversum atlantis překlenuje dens axis a probíhá příčně mezi vnitřními plochami ventrálního oblouku nosiče. Capsula articularis čepovcového kloubu se spojuje s dutinami hlavového kloubu. U koně je kloub v podstatě stejný jako u skotu, ligamenta alaria tvoří však jen velmi slabé postranní výběžky a hlavní spoj tvoří mohutné ligamentum longitudinale dentis, které se vějířovitě rozšiřuje a upíná se až na vnitřní plochu ventrálního oblouku nosiče. Kloubní dutina se nespojuje s dutinami hlavového kloubu. U psa je čepovcový kloub podobný jako u prasete, silná ligamenta alaria se však upínají až na mediální plochy kondylů týlní kosti. Kloubní dutiny se spojují podobně jako u prasete s dutinami hlavového kloubu. Spoje hrudníku Spoje hrudníku - juncturae thoracis dělíme na skloubení žeber s páteří, skloubení, popřípadě chrupavčité spojení kostěného žebra se žeberní chrupavkou, skloubení žeberní chrupavky s hrudní kosti a vazivové mezižeberní spoje. Spoje hrudní kosti tvoří jednak kloub hrudní kostí3 jednak chrupavčité spoje mezi jednotlivými články hrudní kostí. Articulatio costovertebralis - skloubení žeber s páteří (obr. 166) tvoří u skotu dva samostatné klouby: kloub žeberní hlavičky a kloub příčného výběžku. Articulatio capitis costae - kloub žeberní hlavičky spojuje polokulo-vitou kloubní plochu facies articularis capitis costae s polokulovitou kloubní jamkou, kterou tvoří společně fovea costalis caudalis předchozího obratle a fovea costalis eranialis (obr. 16) obratle shodného s žebrem. Crista capitis costae přiléhá k laterál-nímu okraji meziobratlové ploténky. Articulatio costotransversaria - kloub příčného výběžku spojuje téměř rovnou kloubní plochu facies articularis tuberculi costae s téměř rovnou kloubní plochou fovea costalis transversalis, uloženou na volném konci příčného výběžku hrudního obratle, shodného s žebrem. Articulatio capitis costae a articulatio costotransversaria doplňují tři kloubní vazy (obr. 167). Ligamentum costotransversarium - vaz příčného výběžku odstupuje na kraniálním okraji příčného výbežku hrudního obratle a upíná se na dorsálním okraji žeberního krčku poblíž hlavičky; při odstupu splývá s kraniální plochou kloubního pouzdra kloubu příčného výběžku. Ligamentum capitis costae radiatum - vějířovitý hlavičkový vaz odstupuje na ventrální straně hlavičky na okraji její kloubní plochy; vějířovitě se rozšiřuje a upíná se na těla obou sousedních obratlů i na discus intervertebralis; při odstupu splývá na ventrální straně s kloubním pouzdrem hlavičkového kloubu. Ligamentum capitis costae intraarticulare - vnitřní hlavičkový vaz vystupuje z vazového žlábku v crista capitis costae a dělí se ve dva kmeny. Vlastní vaz směřuje kraniálně a upne se na dorsální plochu těla předchozího obratle laterálně od ligamentum longitudinale dorsale. Druhý kmen, pars intercapitalis - mezihlavičková část, prochází úzkým žlábkem v dorsálním okraji meziobratlové ploténky, ventrálně pod ligamentum longitudinale dorsale a upne se do vazového žlábku hlavičky protilehlého žebra. Articulatio capitis costae má dvojí kloubní pouzdro. Kraniální část kloubní plochy žeberní hlavičky, kloubící se s fovea costalis caudalis předchozího obratle, je uzavřena samostatným kloubním pouzdrem právě tak jako kaudální část kloubní plochy žeberní hlavičky, kloubící se s fovea costalis cranialis vlastního obratle. Obě kloubní pouzdra jsou těsná j mezi nimi prochází ligamentum capitis costae intraarticulare. Articulatio costotransversaria má samostatné těsné kloubní pouzdro. U kaudálních žeber se facies articularis tuberculi costae blíži žeberní hlavičce a u předposledního a posledního žebra mohou kloubní plochy i kloubní pouzdra kaudální části hlavičkového kloubu a kloubu příčného výběžku splynout. angulus costae articulatio costotransversaria processus transversus caput costae corpus vertebrae articulatio capitis costae Articulatio capitis costae a articulatio costotransversaria tvoří jeden funkční celek, v němž se žebro otáčí kolem myšlené osy, proložené středem obou kloubů. U kraniálních žeber prochází osa kloubů dorsolaterárním směrem, u kaudálních žeber prochází osa kaudolaterárnim směrem a umožňuje tedy mnohem větší pohyblivost žebra. Poslední žebro se spojuje s volným koncem žeberní ho výběžku prvního bederního obratle vazem ligamentum lumbocostale (obr. 160), který se na žebro upne u tuberculum costae. Rozdíly stavby kloubů ostatních zvířat jsou nepodstatné. U koně probíhá Ugamentum costotransversarium horizontálně od pediculus arcus vertebrae na col-lum costae do blízkosti tuberculum costae. U psa jsou, zvláště u kaudálních žeber, foveae costales na tělech obratlů malé, hlavička žebra se kloubí převážně s jamkou v široké meziobratlové ploténce. Articulatio costochondralis - spojení kostěné a chrupavčité části žebra (obr. 26) nacházíme u skotu na druhém až desátém, popřípadě jedenáctém žebru. Tento kloub spojuje mělkou, sa^itálně oválnou jamku ventrálního konce kostěného žebra s málo klenutou hlavičkou, která vystupuje na dorsálním okraji žeberní chrupavky. Kloubní pouzdro tohoto kloubu je malé a tuhé, pohyblivost kloubu je také malá. První žebro a poslední tři žebra kloubní spojení nemají. Os costale a cartilago costalis se u nich spojují syn-chondroticky. U ovce a kozy je uspořádání stejné. U prasete mají articulationes costo-chondrales druhé až páté žebro. U koně a šelem se na všech žebrech spojují 166 Articulationes costovertebrales. raurus) (Bos 185 kostěná žebra se svými chrupavkami synchondroticky; toto spojení doplňuje ještě přechod tuhé ochrustavice. U starých psů se někdy objevují nepravé klouby. Articulatio sternocostalis - skloubení žeberní chrupavky s hrudní kostí tvoří u skotu střídavý kloub s poměrně malým rozsahem pohybu. Kloubní plocha žeberní chrupavky má tvar svisle postaveného válce, incisura costalis na laterálním okraji hrudní kosti (obr. 29) jí tvarem zcela odpovídá. Chrupavky prvního páru žeber se kloubí s manubrium sterni. Kloubní spojení žeberních chru-pavek s hrudní kostí doplňují vějířovité vazy žeberních chrupavek. Ligamentum sternocostale radiatum - vějířovitý vaz žeberní chrupavky (obr. 168) odstupuje úzkým pruhem na žeberní chrupavce, těsně dorsálně nad kloubem se vějířovitě rozšiřuje a upíná se na dorsální plochu hrudní kosti, kde částečně splývá s liga-mentum sterni (obr. 168). Kloubní pouzdro je krátké a tuhé; na dorsální straně splývá s ligamentum sternocostale radiatum. Skloubení prvního žebra s hrudní kostí doplňují četné vazivové snopce, které postupují od kostěného žebra i od jeho chrupavky; vazivové snopce obou stran se kříží a upínají se nejen na manubrium sterni, nýbrž i na protilehlé první žebro. Kloub prvního žebra má na pravé i levé straně samostatné kloubní pouzdro. Rozdíly u jednotlivých zvířat nejsou podstatné, liší se pouze skloubení prvního žebra s rukojetí hrudní kosti. U ovce a kozy jsou poměry stejné jako u skotu. U prasete a koně se kloubní plochy prvního páru žeber spojují a mají společné kloubní pouzdro. U koně je naznačeno rozdělení kloubu ve dvě části tím, že uvnitř kloubu prochází vaz ligamentum sternocostale intraarticulare, zasahující až na hrudní kost. U šelem je skloubení prvního žebra s rukojetí hrudní kosti na každé straně zcela samostatné; nevyskytují se ani vazy, spojující navzájem chrupavky prvních žeber. Syndesmoses intercostales - vazivové mezižeberní spoje u skotu tvoří fascia endothoracica tím, že se upíná na žebra. Zvláště mezi chrupavkami pravých žeber obsahuje hojně elastických vláken a vytváří zde silnou blánu membrána intercostalis interna. Stejná blána je i na vnější ploše chrupavek -membrána intercostalis externa. Chrupavky nepravých žeber spojuje podobné 186 elastické vazivo do souvislého žeberního oblouku. Chrupavka nejkraniálnějšího 167 Articulationes et ligamenta costovertebralia. (Bos taurus) nepravého žebra se podobně připevňuje k chrupávce posledního pravého žebra i k mečovému výběžku hrudní kosti vazem ligamentum costoxiphoideum. U ostatních domácích zvířat nejsou patrné rozdíly. Articulatio manubriosternalvs - kloub rukojeti hrudní kosti (obr. 29) spojuje u skotu mírně klenutou kloubní hlavici těla hrudní kosti s mělkou kloubní jamkou, zaujímající celý kaudální konec rukojeti hrudní kosti. Kloub uzavírá krátké, tuhé kloubní pouzdro (obr. 168), které dovoluje jen malé boční pohyby. Kloubní pouzdro zesílí na dorsální straně ligamentum sterni, na ventrálni straně membrána sterni. psula articularis art. manubriosternaUs tilago costal is I Capsula articularis art. sternocostal facies articularis costochondralis U ovce je uspořádání kloubu rukojeti hrudní kosti stejné jako u skotu. U ovce nahrazuje kloubní spojení často spojení chrupavčité. U prasete je kloubní spojení stejné jako u skotu. Ukoněapsase spojuje manubrium sterni s corpus sterni chrupavčité v synchondrosis manubriosternalis. Synchondroses sternales tvoří chrupavčité spojení mezi jednotlivými články hrudní kostí - synchondroses intersternebrales. Ve stáří se toto chrupavčité spojení mění ve spojení kostní. Synchondroticky se rovněž k tělu hrudní kostí připojuje processus xiphoideus v synchondrosis xiphosternalis. Rovněž synchondroticky se k processus xiphoideus připojuje i cartilago xiphoidea. Synchondrotické spoje hrudní kosti doplňuje na dorsální straně vaz hrudní kostí, na ventrálni straně blána hrudní kostí. Ligamentum sterni - vaz hrudní kostí začíná úzkým pruhem na manubrium sterni, splyne s dorsální části kloubního pouzdra kloubu rukojetí hrudní kostí a pevně se připojuje na dorsální plochy článků hrudní kostí. Na těle hrudní kosti se postupně rozšiřuje, až překryje celou dorsální plochu mečového výběžku a zasahuje až na cartilago xiphoidea. Membrana sterni - blána hrudní kosti tvoří tenký fibrosní list, který překrývá celou ventrálni plochou hrudní kosti. U ovce, kozy a prasete jsou vaz i blána hrudní kosti stejné jako u skotu. U koně se ligamentum sterni dělí na tři kmeny; střední kmen zasahuje až na cartilago xiphoidea, postranní kmeny se rozbíhají na strany a skončí až na chrupavkách posledních pravých žeber. Membrana sterni u koně není. U psa zůstávají synchondroses sternales zachovány až do vysokého věku. Ligamentum sterni je velmi slabé, membrána sterni je zcela nezřetelná. 168 Sternum, facies dorsalis, ligamenta. (Bos taurus) 187 Juncturae cranii Juncturae cranii - spoje lebečních kostí dělíme na chrupavčitá spojení a švy. Samostatným oddílem jsou spoje jazylky a čelistní kloub. Synchondroses cranii - chrupavčitá spojení lebečních kostí nacházíme mezi chondrogenními kostmi lebeční base. Synchondrosis je vlastně zbytkem dosud neosifikované chrupavky v místě styku dvou kostí. Ve stáří přejde obvykle synchondrosis ve spojení kostní. Na lebce se vyskytují tyto chrupavčité spoje: synchondrosis intersphenoidalis, synchondrosis sphenooccipital, synchondroses intraoccipitales mezi jednotlivými složkami týlní kosti, synchondrosis petrooccipi-talis, synchondrosis sphenopetrosa, synchondrosis intermandibularis a chrupavčité spoje jazylky. Suturae cranii - švy jsou typickým spojením plochých krycích kostí lebky, vznikajících desmogenní osifikací. Šev je vlastně zbytek dosud neosifikova-ného vaziva na místě styku dvou kostí. Je to vazivové spojem, které ve stáří zpravidla přejde v kostní spojení. U mladých zvířat, kde osifikace pokročila ještě málo, zůstávají v místech, kde se stýká několik kostí, rozsáhlejší plochy kryté pouze vazivem; označujeme je fontanella - studánka. Fontanely najdeme ponejvíce u mladých štěňat mezi čelními a temenními kostmi. Styčné plochy švů mají různě tvarovaný povrch a podle toho rozlišujeme šev pilovitý, lístkový, šupinový a plochý. Sutura serrata - pilovitý šev má styčný okraj opatřen četnými drobnými výstupky, které se do sebe vzájemně zaklesávají. Tvoří velmi pevné spojení kostí čelních, temenních a kosti mezitemenní; tvoří i spoje kostěného patra. Sutura foliata - lístkový šev vybíhá na styčném okraji v několik vrstev plochých výběžků, které se mezi sebe zasouvají: vzniká na místech rychlého růstu kostí. Spojuje horní čelist s okolními kostmi i nosní kosti s kostmi čelními. Sutura squamosa -šupinový šev vzniká v místech, kde jedna kost překrývá část povrchu druhé kosti; styčné povrchy nejsou členěny, okraje kosti jsou hladce skoseny a na obvodě se vytrácejí ostrou hranou. Spojuje šupinu spánkové kosti s okolními kostmi, vytváří spojení mezi processus pterygoideus ossis basisphenoidalis, lamina perpen-dicularis ossis palatini a os pterygoideum. Sutura plana - plochý šev vzniká tam, kde se k sobě připojí hladké úzké okraje dvou kostí. Okraje kostí u plochého švu jsou zpravidla postaveny kolmo k povrchu kosti. Plochý šev spojuje v mediánní rovině obě nosní kosti. Jucturae ossis hyoidei - spoje jazylky jsou u skotu kloubní, vazivové i chrupavčité. Kmen jazylky spojuje synchondroticky tympanohyoideum s processus styloideus partis petrosae ossis temporalis. Dorsální konec kmene jazylky je pevně připoután vazivem k vagina processus styloidei i k přilehlé laterální ploše bubínkové výdutě bubínkové části spánkové kostí. Stylohyoideum se spojuje syndesmoticky s epihyoideem. Keratohyoideum má na obou koncích kloubní spoje. Thyrohyoideum se s tělem jazylky spojuje synchondroticky, v pozdějším věku pak synostoticky. U ovce a kozy zůstávají spoje stejné jako u skotu. U prasete nacházíme kloubní spojení pouze mezi jazykovou větví a tělem jazylky. Hrtanová větev se k tělu připojuje syndesmoticky. U koně jsou spoje obdobné jako u skotu. U psa kromě kloubních spojů jazykové větve nacházíme i kloub mezi tělem jazylky a hrtanovou větví. Articulatio temporomandibularis - čelistní kloub (obr. 169) tvoří u skotu střídavý složitý kloub, ve kterém se kloubí caput mandibulae s kloubním valem tuberculum articulare, uloženým na ventrální ploše jařmového výběžku spánkové kosti. Mezi kloubní plochy se vkládá kloubní kotouček. Caput mandibulae je nasazeno na úzkém krčku, který vystupuje z kaudál-ního okraje větve dolní čelistí. Caput mandibulae tvoří příčně postavený' silný val, který přesahuje větev dolní čelisti mnohem více na mediální straně než na laterální straně. Dorsální plocha hlavice je mírně válcovitě vyklenutá. Její válcovitou plochu však nekryje kloubní povrch rovnoměrně. Na laterální straně zasa- huje daleko rostrálně, na mediální straně přesahuje daleko kaudálně. Processus zygomatics ossis temporalis má na své ventrální ploše kaudálně processus retroarticularis, rostrálně příčně uložený válcovitý kloubní val - tuberculum articulare (obr. 51). Tuberculum articulaje není uloženo přímo transversálně, ale jeho laterálni okraj je posunut mírně rostrálním směrem, takže fossa mandi-bularis, vložená mezi tuberculum articulare a processus retroarticularis, je na mediální straně úzká a laterálním směrem se rozšiřuje. Kloubní chrupavka kryje tuberculum articulare, mediální část jámy fossa mandibularis i rostrální plochu výběžku processus retroarticularis. Discus articularis - kloubní kotouček je příčně oválná chrupavčitá ploténka z fibrosní chrupavky. Uprostřed je discus articularis velmi slabý; na obvodě, zvláště na rostrální a na kaudální straně, zesiluje a dosahuje tloušťky asi 3 mm. Jeho vyhloubená dorsální i ventrální plocha plně odpovídají vyklenuti kloubního valu jařmového výběžku i vyklenutí kloubní hlavice dolní čelisti. Discus articularis tak umožňuje skloubení dvou nesourodých - inkongruentních kloubních ploch. Posuvem po kloubních hlavicích umožňuje v čelistním kloubu nejen ohyb a natažení, ale značný posuv v kraniokaudálním směru. Articulatio temporomandibularis doplňují dva vazy. Ligamentum laterale - laterálni vaz čelistního kloubu tvoří svazky fibrosních vláken, které na laterálni straně zesilují kloubní pouzdro. Ligamentum laterale odstupuje na laterálním okraji kloubního valu tuberculum articulare a upíná se na laterálni plochu krčku collum mandibulae. Ligamentum caudale - kaudální vaz čelistního kloubu je silný elastický vaz, který odstupuje dvěma rameny. Rostrální rameno odstupuje na laterálním okraji výběžku processus retroarticularis, kaudální rameno odstupuje na rostrálním okraji meatus acusticus externus. Mezi oběma rameny zůstává otvor, kterým vystupuje v. emissaria foraminis retroarticularis z meatus temporalis. Distálně se obě ramena spojí a upnou se na kaudální okraj větve dolní čelisti při collum mandibulae. Stavba čelistního kloubu dovoluje flexi a extensi i rostrokaudální posuv. Posuv kaudálním směrem omezuje processus retroarticularis. Šikmé postavení kloubního valu spánkové kosti nedovoluje kloubní hlavici mandibuly opustit kloubní plochu valu ani v extrémních postaveních při rostrokaudálním posuvu. Při kaudálním postavení se discus articularis spolu s caput mandibulae opírají o mediální část kloubního valu, při postavení rostrálním se opírají o jeho laterálni část. Flexe a extense čelistního kloubu se projeví jako zvedání a spouštění dolní čelisti. Současný rostrokaudální posuv v čelistních kloubech na obou stranách se projeví vysouváním a zasouváním dolní čelisti. Protichůdný posuv v pravém a levém čelistním kloubu se projeví příčným pohybem ře-zákové části čelisti. a Capsula articularis 169 Articulatio temporomandibularis. (Bos taurus) processus coronoideus mandibulae--- facies articularis partis squamosae lig. caudale Capsula articularis je krátká a upíná se na obvodě kloubních ploch. Upne se i na obvodě kloubního kotoučku a tím rozdělí cavum articulare na těsnou část mandibulární a prostornější část temporální, která se rozšiřuje do prostoru nad fossa mandibularis processus zygomatici. Tihová vrstva kloubního pouzdra vytváří mohutné řasy a třásně. U ovce a kozy je čelistní kloub stejný jako u skotu. U prasete není processus retroarticularis, jeho funkci přebírá zbytnělý meatus acusticus externus. Discus articularis je na obvodě vysoký asi 5 mm, ligamentum caudale u prasete není. Pohyblivost kloubu je stejná jako u skotu. U koně je discus articularis na obvodě vysoký asi 5 mm, je zde i ligamentum caudale. Tuberculum articulare processus zygomatici je zešikmeno jen nepatrně a tím je omezen i rostrokaudální posuv kloubu. U psa i u jiných šelem je tuberculum articulare zcela ploché. Caput mandibulae zasedá do válcovité kloubní jamky, kterou tvoří fossa mandibularis společně s rostrální plochou výběžku processus retroarticularis; discus articularis tvoří pouze tenký list. Ligamentum caudale neexistuje. Pohyb kloubu je v důsledku uspořádání kloubních ploch omezen na flexi a extensi. tuberculum supraglenoidale lig. coracohumerale insertio m. supraspinal tuberculum majus — pars cranialis humerus bursa synovialis m. infraspinati m. biceps brachii (odřezán) insertio m. infraspinati scapula abrum glenoidale lig. glenohumerale capsula articularis 170 Articulatio humeri membri sinistri, facies lateralis. (Bos taurus) Juncturae membri thoracic! 190 Juncturae membri thoracici - spoje hrudní končetiny tvoří spojení lopatky s trupem a dále spoje kostí hrudní končetiny, které tvoří ramenní kloub, loketní kloub, spoje předloketních kostí, zápěstní klouby, skloubení záprstních kostí, základní klouby prstů, proximální klouby prstů a distální klouby prstů. Juncturae scapulae. U domácích savců není ani korakoid, ani klíční kost a nedochází proto ke kostnímu spojení hrudní končetiny s trupem. Jediná kost pletence, lopatka, je připojena k hrudníku jen pomocí svalů pletence hrudní končetiny - musculi cinguli membri thoracici. Tyto svaly spolu s povázkami, a to především s fascia thoracolumtfalis, vytvářejí elastický závěs, na němž spočívá hmotnost hrudníku. Articulatio humeri - ramenní kloub je u skotu jednoduchý kloub, ve kterém se kloubí caput humeri s cavitas glenoidalis scapulae. Kloubní plocha hlavice má tvar elipsoidu, jehož delší osa je postavena sagitálně. Velké sagitální zakřivení umožňuje hlavici rozsáhlé pohyby v sagitální rovině (ohyb a natažení), ale poněkud omezené v rovině příčné (abdukce a addukce). Kloubní jamka lopatková má menši rozsah, než je povrch hlavice, na kterou naléhá. Obě kloubní plochy jsou opatřeny povlakem hyalinní chrupavky. Tloušťka chrupavčitého povlaku je na hlavici největší uprostřed, v kloubní jamce lopatky naopak při obvodu. Na obvod kloubní jamky nasedá asi 5 mm široká obruba z vláknité chrupavky, tvořící kloubní lem - labrum glenoidale. Vazy v pravém slova smyslu nejsou u tohoto kloubu vyvinuty. Za vazy bývají označovány nahloučené fibrosní pruhy na kloubním pouzdře (obr. 170, 171). Ligamentum coracohumerale začíná úzce laterodistálně na processus coracoideus, postupně se rozšiřuje a stáčí se po kraniální ploše kloubního pouzdra laterálně. Upíná se na pažní kost při pars caudalis tuberculi majoris. Ligamentum glenohumerale je ještě méně zřetelné než ligamentum coracohumerale, které v průběhu kříží. Odstupuje od laterálního obvodu cavitas glenoidalis, po kraniální ploše pouzdra se stáčí mediálně a vytrácí se při pars caudalis tuberculi minoris. Jisté zesílení pouzdra lze prokázat i na mediální straně. Ramenní kloub je kulovitý kloub; jeho pohyblivost je však omezena úpony a odstupy některých svalů, které také nahrazují vazy tohoto kloubu. Jde zejména o šlachu m. subscapularis, laterálně pak o úponovou část m. infraspinatus. Tyto svaly spolu ještě s dalšími omezují pohyb v ramenním kloubu převážně na ohyb a nataženi. Kloubní dutina dosahuje objemu 120 ml. Kloubní pouzdro odstupuje na lopatce od obvodu kloubní jamky, mediálně a dorsálně přechází odstup nad chrupavčitou obrubu. Na pažní kosti dochází k úponu při obvodu kloubní chrupavky. Kloubní dutina je prostorná, kloubní pouzdro kaudálně velmi slabé, proximálně se vychlipuje v podobě váčku podkládajícího odstup m. cora- 171 Articulatio humeri membri thoracici sinistri, facies cranialis. (Bos taurus) 191 cobrachialis. Dorsálně srůstá s m. supraspinatus, mediálně s m. coracobrachialis a především s m. subscapularis. Laterálně se fibrosní vrstva kloubního pouzdra spojuje s m. infraspinatus. Spojení se svaly zamezuje uskrinutí pouzdra kloubními plochami. U ovce, kozy a prasete je odstup a úpon kloubního pouzdra posunut dále na kosti, takže do kloubní dutiny je pojato tuberculum supraglenoidale scapulae s odstupem m. biceps brachii proximálně, distálně část collum humeri. Odstupová šlacha svalu m. biceps brachii proniká u ovce a kozy kloubním pouzdrem, mezi jeho synoviální a fibrosní vrstvou. U prasete se posouvá zcela do dutiny kloubní, vytahuje s sebou membrána synovialis, která takto vytvoří kolem šlachy 172 Ligamentum collaterale laterale articulationis cubiti membri thoracici sinistri. (Bos taurus) 192 tíhovou pochvu spojenou s kloubním pouzdrem. U koně jsou poměry obdobné jako u skotu. U psa je značná podobnost s poměry u prasete. Zesílení kloubního pouzdra je však laterálně a mediálně. Articulatio cubiti - loketní kloub spojuje tři kosti: distální konec pažní kosti, proximální konec vřetenní a loketní kosti. Je to složitý kloub a lze jej rozdělit v articulatio humeroulnaris a articulatio humeroradialis. S loketním kloubem je těsně funkčně spjat i kloub articulatio radioulnaris proximalis, ve kterém se proximálně spojují obě předloketní kosti. V articulatio humeroradialis et humeroulnaris se kloubí válcovitá distální hlavice humeru s mělkým žlabem proximální hlavice vřetenní kosti a s hladkým zářezem loketní kosti. Pažní kost s kostmi předloktí spojují dva vazy. Ligamentum collaterale laterale - laterální postranní vaz (obr. 172) je krátký, velmi silný. Jeho kolagenní snopce se v průběhu spirálovitě přetáčejí, takže kraniální okraj se stává kaudálním a naopak. Odstupuje od laterálního vazového hrbolu pažní kosti a upíná se kraniální větví na laterální vazový hrbol vřetenní kosti, kaudální větví na processus coronoi-deus ulnae lateralis. Ligamentum collaterale mediale - mediální postranní vaz je proti laterálnímu výrazně plošší. Odstupuje na mediálním vazovém hrbolu pažní kosti. Distálním směrem se rozšiřuje a vytvoří při úponu dvě větve. Kraniální větev se zanoří pod úpon m. biceps brachii a skončí na mediálním vazovém hrbolu vřetenní kostí. Kaudální větev končí zčásti na úponu m. biceps brachii, zčásti na odstupu ligamentum radioulnare mediale. Kloubní pouzdro (obr. 174) se upevňuje při okrajích kloubních ploch a zaujímá do sebe též articulatio radioulnaris proximalis. Na dorsálni ploše (obr. 173) je fibrosní vrstva kloubního pouzdra zesílena šikmými laterodistálně probíhajícími fibrosními pruhy; srůstá jak s postranními vazy, tak se svaly, které probíhají přes loketní kloub. Kloubní pouzdro se vychlipuje kaudálně do fossa olecrani, mediálně zasahuje pod odstup skupiny ohybačú. Laterálně se vychlipuje mezi ligamentum collateral laterale a m. extensor carpi ulnaris. Dorsálně je malá vychlípenina pod odstupem m. extensor carpi ulnaris, druhá mezi m. brachialis a m. coracobrachialis. Kloubní dutina dosahuje objemu až 150 ml. radius reccssus proximalis capsulae articuinris capsula articular! lig. obliquum bursa synoviaiis m. bicipitis brachii insertio m. bicipitis brachii humerus m. extensor carpi radialis (odříznutý) vychlípenina pouzdra pod m. ext. carpi radialis m. extensor dig. medialis (odříznutý) ulna Silné postranní vazy, odstupy a úpony svalů spolu s válcovitou úpravou kloubních ploch omezují takřka zcela postranní pohyby. Loketní kloub je proto téměř výlučně kloubem střídavým, který umožňuje ohyb a natažení. Excentrický odstup postranních vazů na pažní kosti spolu se zkříženým průběhem vláken postranního laterálniho vazu u koně, částečně též u skotu, přispívají k tomu, že v jisté střední poloze stačí nepatrný svalový podnět k tomu, aby byl kloub rychle převeden v maximální flexi nebo extensi. V normální poloze činí úhel mezi kostí pažní a předloktím asi 145°. Pohyb se děje v rozsahu 100° tak, že při maximálním ohybu se zmenší úhel na 60°, při maximálním natažení se zvětší na 160". U ovce, kozy a prasete jsou poměry podobné jako u skotu. U koně je ligamentum collaterale mediale slabší. Kraniolaterálně je překlenuto silným vazivovým pruhem, který má společný odstup s postranním vazem, zasahuje však mnohem distálněji na tělo vřetenní kosti. Končí distálně od úponu m. brachialis. Představuje rudiment svalu m. pronator teres. Ojediněle se v něm mohou objevit svalová vlákna. Ligamentum collaterale se upíná jen na vřetenní kost. Ligamentum radioulnare mediale et laterale je výraznější. U psa je jak ligamentum collaterale laterale, tak ligamentum collaterale mediale rozštěpeno ve dvě složky, z nichž jedna končí na vřetenní kosti, druhá na loketní kosti. Kloub je doplněn navíc okovcovým vazem - ligamentum olecrani, rozepjatým mezi okovcovou jámou a okovcem. 173 Articulatio cubiti membri thoracici sinistri, facies cranialis. (Bos raurus) 193 Juncturae ossium antebrachii - spojení předloketních kostí obstarává proximálně articulatio radioulnaris proximalis a distálně articulatio radio-ulnaris distalis. Těla obou kostí jsou spojena vazivem. U skotu je vytvořen pouze proximální kloub articulatio radioulnaris proximalis, distálně obě kosti pevně srůstají. / Articulatio radioulnaris proximalis - proximální skloubení předloketních kostí se vytváří mezi circumferentia articularis radii na straně jedné a oběma processus coronoidei a incisura radialis ulnae na straně druhé. Kloubní plochy jsou úzké a rovné. Kloub doplňují dva vazy. Ligamentum radioulnare mediale pozůstává z krátkých fibrosních snopců, které postupují od laterální plochy loketní 174 Articulatio cubiti membri thoracici sinistri, facies medialis. Kloubní dutina injikována. (Bos taurus) kosti, v rozsahu od spatium interosseum antebrachii proximale po processus coronoideus medialis, a upíná se mediálně na vřetenní kost. Ligamentum radioulnare laterale (obr. 172) je užší, dá se těžko isolovat, splývá s kaudální větví ligamentum collaterale laterale. Odstupuje laterálně na processus coronoideus lateralis ulnae a upíná se na laterální vazový hrbol vřetenní kosti. Kloubní pouzdro není samostatně vyvinuto, kloub je pojat do společného pouzdra loketního kloubu. Rovné kloubní plochy dovolují jen malý příčný posuv, který je ještě značně omezen silným a krátkým kloubním pouzdrem i mohutnými vazy. Těla vřetenní kosti a loketní kosti se k sobě přikládají širokými drsnými plochami, mezi nimiž jsou rozepjaty krátké silné vazivové snopce (syndesmosis radii et ulnae). Toto vazivové spojení se brzy mění v kostní spojení. Distální hlavice loketní kosti přirůstá k distální hlavici vřetenní kosti mnohem časněji. Pevné spojení obou předloketních kostí nedovoluje žádný pohyb. Ve spoji obou předloketních kostí zůstává proximálně širší spatium interosseum proximale, v distální části velmi úzké spatium interosseum distale. Mezi kostmi, v rozsahu štěrbin, je rozepjata membrána interossea antebrachii, proděravělá pouze prostupujícími cévami a nervy. 194 Uovce a kozy jsou poměry obdobné jako u skotu. U prasete kost vřetenní a loketní nesrůstají, ale zůstávají trvale spojeny tuhým fibrosním vazivem příčného průběhu. Articulatio radioulnaris distalis je vyvinut mezi incisura radii a circum-ferentia articularis ulnae v podobě tuhého kloubu. Mezi ossa antebrachii prasete je dochována jistá pohyblivost. U koně jsou poměry obdobné jako u skotu. Srůst obou předloketních kostí je ještě časnější a pevnější. Distální hlavice loketní kosti srůstá tak brzy s vřetenní kostí, že rtení vůbec patrná. Spatium interosseum distale není vůbec ani naznačeno. U psa je mezi vřetenní kostí a loketní kostí proximálně a distálně vytvořen kloub - articulatio radioulnaris proximalis et distalis* Ligamenta radioulnaria nejsou vyvinuta. Articulus radioulnaris proxi- membrana fibrosa membrána synovialis articulatio antebrachiocarpea lig. intercarpeum dorsale articulatio mediocarpea os carpale II et III - os carpi intermedium os metacarpal ■ radius os carpale IV articulatio carpometacarpea malis je doplněn kruhovým vazem - ligamentum anulare radii; prstencovitě obtáčí hlavičku vřetenní kosti, rozepjat od laterálního k mediálnímu processus coro-noideus ulnae. Ve svém průběhu je překlenut postranními vazy. Membrána interos-sea je jednotná a rozsáhlá. Articulus radioulnaris distalis je vybaven samostatným, i když málo prostorným kloubním pouzdrem. U psa se mohou v obou kloubech vykonávat pohyby. Uskutečňují se tak, že vřetenní kost se otáčí kolem pevné loketní kosti. Posun vřetenní kosti k mediální linii se označuje jako vtočení -pronace, její posun laterálně jako supinace. Articulationes manus - klouby ruky jsou tvořeny kostmi předloket-ními, zápěstními a záprstními. Jde o složité klouby, které tvoří funkční jednotku a do určité míry jednotku anatomickou, poněvadž jejich štěrbiny zčásti spolu souvisejí. Možno je rozdělit (obr. 175) na proximální zápěstní kloub, střední zápěstní kloub a distální zápěstní kloub. Mezi zápěstními kostmi jedné a téže řady jsou vnitřní zápěstní klouby. Zvláštní postavení má skloubení přídatné kosti, vytvářející samostatný kloub přídatné kostí. Articulatio antebrachiocarpea - proximální zápěstní kloub skotu je tvořen distálními konci předloketních kosti a proximální řadou zápěstních kostí. 175 Articulationes manus, Sectio longitudinalis. (Bos taurus ) 195 Articulatio antebrachiocarpea je modifikovaný válcovitý kloub. Funkčně se uplatňuje jako střídavý kloub. Podílí se nejvydatněji na celkovém pohybu v zápěstí a má také nej prostornější kloubní pouzdro, do kterého je pojat i kloub přídatné kosti. Synoviální dutina proximálního zápěstního kloubu není ve spojení s ostatními oddíly karpálního kloubu. Articulatio mediocarpea - střední zápěstní kloub skotu je mezi proximální a distální řadou zápěstních kostí. Také zde jde o střídavě působící válcovitý kloub. Nemá však tak prostorné kloubní pouzdro jako proximální zápěstní kloub radius lig. radiocarpeum dorsale OS carpi intermedium os carpi radiale ligg. intercarpea dorsalia os carpale Ml Jig. collaterale carpi mediale lig. carpometacarpeum dorsale os metacarpale III et IV : ulna aterale carpi laterale lig. accessorioulnare os carpi accessorium ediocarpcum dorsale -os carpi ulnare accessoriocarpoulnare accessoriometacarpeum collaterale carpi laterale - os carpale IV • os metacarpale V m. ínterosseus 176 Articulationes manus membri thoracici sinistri, ligamenta, facies dorsolateral. (Bos t aur us) a podílí se tudíž v menší míře na celkovém pohybu v zápěstí. Jeho synoviální dutina je ve spojení s distálním zápěstním kloubem úzkou štěrbinou, mezi os carpale tertium a quartum. Injekcí středního kloubu lze tedy injikovat současné i distální kloub. Articulatio carpometacarpea - distální zápěstní kloub skotu je vytvářen distální řadou zápěstních kostí a proximálními konci záprstních kostí. Vyznačuje se téměř rovnými kloubními plochami. Celý kloub má charakter plochého kloubu s velmi těsným kloubním pouzdrem; posuny kostí jsou nepatrné. Articulationes intercarpeae - vnitřní zápěstní klouby skotu se nacházejí mezi sousedními kůstkami příslušné řady. Jde o ploché klouby, ve kterých je pohyblivost minimální, omezená na klouzavé pohyby. Articulatio ossis carpi accessorii - kloub přídatné zápěstní kosti skotu spojuje os carpi accessorium a os carpi ulnare. Kloubní plošky jsou malé, téměř rovné. Zvláštní postavení však zaujímá kloub svým vazovým aparátem, který spojuje přídatnou kost velmi pevně s okolními kostmi, neboť tato kost slouží za pevný podklad pro úpon svalů ohýbajících zápěstní klouby. Kloubní pouzdro jednotlivých kloubů i zápěsti jako celku je doplněno vazy, které spojují jednak sousední zápěstní kosti v jedné řadě, jednak vzdálenější, to je jednotlivé řady mezi sebou. 196 Vazy většinou splývají s fibrosní vrstvou kloubního pouzdra a zejména palmárnč se dají těžko izolovat. Funkčně je lze rozdělit do dvou velkých skupin: vazy bránící přílišné flexi a extenzi a vazy zajišťující zápěstní kosti proti bočnímu posunu. Vazové vybavení zápěstních kloubů dělíme na pět skupin. Jsou to vazy na dorsální straně, na palmární straně, vnitřní vtzy zápěstí, vazy postranní a vazy kloubu přídatné kosti. Vazy na dorsální straně jsou ligamentum radiocarpeum dorsale, ligamentum mediocarpeum dorsale a ligamentum carpometacarpeum dorsale. Průběh těchto vazů je určen jejich názvem. Všechny dorsální vazy jsou elastické. ulna hg. accessorioulnare os carpi ulnare os carpt accessonum lig. accessoriocarpoulnare lig. accessorioquartale lig. carpj radiatum lig. accessoriometacarpeum m. interosseus (odpreparován) proc. styloideus radii radius lig. radiocarpeum palmare lig. collaterale mediale m. flexor carpi radialis (odřezán) os metacarpal III et IV Ligamentum radiocarpeum dorsale (obr. 176) je výrazné, poměrně silné, dosahuje šíře 1,5 cm. Odstupuje dorsálně na distálním konci vřetenní kosti, míří laterodistálně a upne se na dorsální plochu os carpi ulnare. Zabraňuje přílišné flexi kloubu. Ligamentum mediocarpeum dorsale probíhá šikmo laterodistálně, spojuje os carpi radiále s os carpale IV. Je přibližně stejně mohutné jako předchozí, překlenuje dorsálně articulatio mediocarpea. Ligamentum carpometacarpeum dorsale probíhá též laterodistálně od os carpale II et III na basi os metacarpale IV. Je z této skupiny vazů nejslabší. Vazy na palmární straně zápěstí splývají většinou do mohutného pal-márního vazu - ligamentum carpi palmáre. Z tohoto palmárního vazu lze diferencovat ligamentum radiocarpeum palmáre, ligamentum ulnocarpeum palmáre a ligamentum carpi radiatum. Samostatným vazem na palmární straně je ligamentum carpometacarpeum palmáre. Ligamentum radiocarpeum palmáre (obr. 177) vytváří dvě široké ploténky. Odstupuji společně na palmární ploše distálního konce vřetenní kosti a od obruby kloubní plochy; jedna ploténka končí na os carpi centrále, druhá na os carpi ulnare. Spolu s ostatními vazy uloženými na palmární ploše zabraňují přílišné extenzi kloubu. Ligamentum ulnocarpeum palmáre je zcela rudimentární v důsledku distálního srůstu obou předloketních kostí. Odstupuje palmárně od processus styloideus ulnae a vnořuje se do laterální složky předchozího vazu. Často chybí. Ligamentum carpi radiatum se diferencuje palmárně z fibrosní vrstvy distální poloviny kloubního pouzdra. Rozbíhá se od os carpi intermedium převážně distálně. Jedna větev se upíná na os carpale 177 Articulationes manus membri thoracici sinistri, ligamenta, facies mediopalmaris. (Bos taurus) 197 quartum, druhá na základnu srostlé III. a IV. záprstní kosti a splývá s odstupem m. interosseus. Třetí, hlubší a nejkratší větev jde na os carpi radiale. Ligamentum carpometacarpeum palmare překlenuje distální zápěstní kloub. Je to silný, oblý, dobře diferencovaný vaz, uložený uvnitř kloubu. Odstupuje z vazové jamky mezi kloubními plochami základny kosti os metacarpale III et IV a upíná se na laterální plochu kosti os carpale II et III. Vnitřní vazy zápěstí spojují jednotlivé zápěstní kosti mezi sebou. Dělíme je na ligamenta intercarpea dorsalia, ligamenta intercarpea palmaria a ligamenta interossea. m. extensor carpi radialis m. abductor dig. I. longus radius lig. radiocarpeum dorsale lig. mediocarpeum dorsale bursa synovialis pod m. ext. c. radialis lig. intercarpeum dorsale lig. carpometacarpeum dorsale os metacarpale II! et IV m. extensor dig. lateralis fibrosní pochva palmární vychlípenina kloubního pouzdra lig. accessorioulnare os accessorium lig. collaterale laterale lig. accessoriometacarpeum os metacarpale V 178 Articulationes manus membri thoracici sinistri, facies lateralis. Kloubní dutiny injikovány. (Bos taurus) 198 Ligamenta intercarpea dorsalia (obr. 176) spojují sousední kosti v jedné řadě na dorsální straně; probíhají transversálně. Ligamenta intercarpea palmaria jsou uložena palmárně. Jsou nejslabší, zčásti překryta vazem ligamentum radiocarpeum palmáre v proximální řadě a vazem ligamentum carpi radiatum v distální řadě. Probíhají poněkud šikmo. Ligamenta intercarpea interossea tvoří svým uložením zvláštní skupinu. Jsou uložena uvnitř kloubní dutiny. Jejich funkční význam je zdůrazněn jejich tloušťkou. Jsou však značně krátká, rozepjatá mezi bočními plochami jednotlivých karpálních kostí. Odstupují a upínají se v drsných jamkách mezi jejich kloubními ploškami. Postranní zápěstní vazy překlenují na mediální a na laterální straně všechny zápěstní klouby. Mediální postranní vaz - ligamentum collaterale mediale odstupuje na processus styloideus radii, upíná se na přilehlé kosti v obou řadách a končí až na základně metakarpálních kostí. Laterální postranní vaz - ligamentum collaterale laterale probíhá obdobně na laterální straně. Mediální postranní zápěstní vaz je vzhledem k vyšším mechanickým požadavkům kladeným na mediální úsek kloubu výrazně silnější než laterální. Představuje široký, silný vazivový pruh, který překlenuje mediálně celé zápěstí. Lze na něm do jisté míry rozlišit povrchovou a hlubokou vrstvu. Ligamentum collaterale mediale odstupuje od processus styloideus radii, přičemž se hluboká vrstva upíná postupně jednotlivými větvemi na os carpi radiále a os carpale II et III, povrchová vrstva končí na mediálním vazovém hrbolu srostlého třetího a čtvrtého metakarpu. Laterální postranní vaz zápěstní je poměrně slabý a překlenuje na laterálni straně celé zápěstí. Stejně jako předchozí vaz dá se rozlišit v povrchovou a hlubokou vrstvu. Povrchová vrstva jde od processus styloideus ulnae až na laterální okraj base srostlé os metacar-pale III et IV a na basi rudimentární os metacarpale V. Hluboká vrstva představuje tři krátké, slabé vazy, které na sebe navazují, a laterálně překlenují jednotlivé zápěstní klouby. Proximální jde o processus styloideus ulnae na os carpi ulnarc, střední pokračuje od os carpi ulnare na os carpale IV, a distální, který bývá dvojitý, jde od os carpale IV na os metacarpale IV. Vazy kloubu přídatné kosti pevně fixují přídatnou karpální kost ke všem okolním kostem. Podle toho je dělíme na ligamentum accessorioulnare, li-gamentum accessoriocarpoulnare, ligamentum accessorioquartale a ligamentum accessoriometacarpeum. radius — iigg. intercarpea dorsalia lig. coliaterale carpi laterale Ligamentum accessorioulnare je ploché, odstupuje od proximálního okraje os carpi accesso-rium a upíná se na processus styloideus ulnae. Ligamentum accessoriocarpoulnare má zřetelnou složku laterální a mediální. Laterální složka odstupuje laterálně na os carpi accessorium, při okraji kloubní plošky; je asi 0,5 cm dlouhá a končí laterálně na os carpi ulnare. Mediální složka je výrazně silnější, odstupuje z mediální plochy přídatné kosti a jde na os carpi ulnare, hlavně však na os carpi intermedium. Ligamentum accessorioquartale má prakticky jen mediální složku. Je silné, odstupuje od mediální plochy os accessorium a upíná se palmárně na os carpale IV. Ligamentum accessoriometacarpeum je nejdistálnější a nejsilnější. Jde od distálního okraje os carpi accessorium na os metacarpale V et IV. Povrchová fibrosní vrstva kloubního pouzdra překlenuje všechny zápěstní klouby; odstupuje od distálních konců předloketních kostí a upíná se až na základnu srostlých záprstních kostí. Ve svém průběhu částečně srůstá s vazy, částečně i s volnými plochami zápěstních kostí. Hluboká synoviální vrstva kloubního pouzdra se upíná na obvodech kloubních ploch všech tří řad zápěstních kostí. Vytvoří tak tři nad sebou uložené vaky, překlenující jednodivé klouby. Proximální vak je nejprostornější, dosahuje objemu až 80 ml j zahrnuje i kloub přídatné kosti. Střední vak a distální vak jsou spojeny a dosahují společně objemu až 50 ml. U juvenilních, do 1 roku, se spojují všechny tři vaky a jejich celkový objem je asi 50 ml. 179 Articulationes manus, ligamenta, facies dorsalis. (Equus caballus) Kloubní pouzdro (obr. 178) vytváří několik velmi výrazných vychlípenin, z nichž prakticky je důležitá vychlípenina proximálně od přidatné kosti a vychlípeniny po stranách šlachy svalu m. extensor carpi radialis. Zejména první se využívá k punkci. Ohyb a natažení jsou hlavní pohyby karpálního kloubu. V articulatio antebrachiocarpea představují pohyb o rozsahu 100% v articulatio intercarpea a carpometacarpea až 40% celkem tedy 180". Vzhledem k šroubovému uspořádání kloubu dochází při ohybu současně k mírnému posunuti celého áutopodia laterálně a k jeho opětnému navrácení k mediální linii při natažení kloubu. Při ohybu rovněž vzrůstá tlak v kloubu palmárně, kdežto dorsálně se kosti oddalují, kloubní štěrbina se zvětšuje; synovia je vytlačována dorsálně. Při extensi je tomu naopak. Postranní pohyby a krut jsou značně omezeny, avšak diky tomu, že mnoho karpálních vazu u skotu je do značné míry elastických, jsou přece jen tyto pohyby částečně možné. U ovce a kozy se poměry v zápěstním kloubu podstatně neliší od poměrů u skotu. U prasete je uspořádání kloubů obdobné; počet interkarpálních vazů je však zvýšen úměrně vyššímu počtu zápěstních kostí. Proximální část kloubního pouzdra se spojuje též s dutinou kloubu articulatio radioulnaris distalis. U koně (obr. 179) se s proximální řadou zápěstních kostí kloubí prakticky jen vřetenní kost, neboť distální konec loketní kosti splynul s vřetenní kostí. Os carpi accesso-rium se kloubí kromě os carpi ulnare též s processus styloideus lateralis radii. Articulatio antebrachiocarpea je kloubem válcovitým. Jeho prostorné kloubní pouzdro se vychlipuje 2 cm proximálně od os carpi accessorium. Articulatio carpometacarpea je ještě méně pohyblivý než u skotu. Celkový pohyb v zápěstním kloubu dosahuje 160°. Ligamentum collaterale laterale (obr. 179) je silnější, rozděleno podélně žlábkem, v němž klouže šlacha m. extensor digiti lateralis. Hlubší složka vazu vytváří tři svazky, z nichž proximální končí na os carpi ulnare, střední spojuje os carpi ulnare s os carpale IV, distální os carpale IV s os meta-carpale IV. Do mediálního postranního vazu je vrostlá chrupavčitá os carpale I. Ligamentum accessorioulnare se upíná na processus styloideus radii. Ligamenta intercarpea zahrnují celkem dvanáct vazů, z nichž pět připadá na ligamenta intercarpea interossea. U koně nejsou ligamentum radiocarpeum dorsale a ligamentum mediocarpeum dorsale. Ligamenta carpometacarpea dorsalia jsou dvě. U psa je kloubní plocha vřetenní kosti široce vyhloubena, z postranních vazů jsou částečně vyvinuty jen hluboké složky; obojí umožňuje mnohostrannější pohyby v zápěstních kloubech, než je tomu u kopytnatých. Os carpi accesssorium se navíc kloubí s proccessus styloideus ulnae. Ligamentum mediocarpeum dorsale se paprsčitě rozbíhá od os carpi radiále na os carpi ulnare, os carpale II, III et IV. Ligamentum ulnocarpeum palmáre je velmi vyvinuté a upíná se do něho ligamentum ulnoaccessorium a často též ligamentum accessorioulnare. Ligamentum accessoriocarpoulnare se upíná jednou větví na os carpi ulnare, druhou na ulnu. Articulationes intermetacarpeae - skloubení hlavních záprstních kostí u skotu neexistuje. Os metacarpale tertium et quartum srůstají v jedinou kost. Os metacarpale V se kloubí svou základnou v malém plochém kloubu s laterál-ním okrajem základny srostlé třetí a čtvrté záprstní kosti. Těla obou kostí jsou vzájemně spojena silnými vazivovými pruhy, které vytvářejí souvislý záprstní mezikostní vaz - ligamentum metacarpeum interosseum. Pohyb v kloubu je zcela minimální. Kloubní dutina je ve spojení s dutinou kloubu articulatio carpometacarpea. U ovce a kozy se uspořádání neliší od skotu. U prasete jsou všechny čtyři záprstní kosti samostatné. Z proximální základny každé kosti vyčnívá late-rálním směrem malý výstupek, který na své distální ploše nese kloubní plošku pro skloubení se záprstní kostí uloženou na jeho laterální straně. Kloubní plochy jsou rovné. Krátká tuhá kloubní pouzdra i okolní vazy dovolují jen malý pohyb. Mezi těly vyplňují spatia interossea metacarpalia vazy ligamenta metacarpea interossea. Připojení druhé a páté záprstní kosti je volnější. U koně jsou obě rudimentálm záprstní kosti připojeny obdobně jako os metacarpale V u skotu. Ligamenta metacarpea interossea jsou velmi tuhá a brzy kostnatěji. U psa jsou poměry obdobné jako u prasete. Ligamenta metacarpea interossea dovolují v articulationes intermetacarpeae poměrně dobrou pohyblivost. Articulationes digitorum - klouby prstů dělíme na základní kloub 200 prstu, proximální kloub prstu a distální kloub prstu. Articulatio metacarpophalangea - základní kloub prstu skotu je složitý střídavý kloub. Tvoří jej kladka záprstní kosti, kloubní jamka základny proximálního článku prstu a dvě sesamské kosti přikládající se ke kloubu z palmární strany. Srostlá 3. a 4. záprstní kost skotu má na svém distálním konci dvě samostatné kloubní kladky, z nichž každá se samostatně kloubí s proximálním článkem třetího a čtvrtého prstu; vznikají tak vedle sebe dva samostatné základní klouby prstů. Každá kladka záprstí nese sagitální hřeben, který dělí její válcovitou kloubní plochu na užší, axiální úsek a širší, abaxiální úsek. Kloubní jamka základny proximálního článku prstu přesně odpovídá tvaru kladky záprstí. Sesamské kosti mají dvojí kloubní plochu; široká proximální kloubní plocha přiléhá na kladku záprstí, úzká distální kloubní plocha přiléhá na kloubní plošku na palmárním okraji základny proximálního článku prstu. lig. collaterale art. metacarpophalangeae m. interosseus m. extensor digitorum communis articulatio interphalangea proximalis lig. collaterale art. interphalangeae distalis art. interphalangea distalis phalanx distalis m. flexor digitorum superficialis mm. mterossei mm. adductores lig. metacarpeum transversum resectum pars anularis vaginae fibrosae m. flexor digitorum profundus lig. palmare — pars externa pars cruciformis vaginae fibrosae lig. collaterale art. interphalangeae proximalis ligg. sesamoidea collateralia os sesamoideum phalangis distalis lig. ungulosesamoideum Articulatio metacarpophalangea doplňují po stranách postranní vazy - liga-menta collateralia (obr. 180). Na abaxiální straně základního kloubu třetího i čtvrtého prstu odstupuje postranní vaz od vazového hrbolu kladky záprstní kosti a upíná se po straně základny proximálního článku prstu. Na axiální ploše základního kloubu třetího a čtvrtého prstu odstupuje postranní vaz v incisura intertro-chlearis srostlých záprstních kostí společně s vazem sousedního prstu. Oba vazy se oddělí teprve až před svým úponem na axiální okraj základny proximálního článku 3. a 4. prstu. 180 Articulationes digitorum aspectus abaxialis. (Bos taurus) 201 Sesamské kosti základního kloubu prstu mají samostatný bohatý vazový aparát. Obě sesamské kosti jednoho prstu k sobě poutá palmární sesamský vaz - ligamentum palmáre sesamoideum, které v sobě chová chrupavčité části a proxi-málním směrem vysoko přesahuje sesamské kosti. Spolu s facies flexoria sesam-ských kostí vytváří hladkou plochu, facies flexoria, po níž procházejí šlachy ohybačů. ^xiální sesamské kosti obou prstů spojuje silný a krátký meziprstní mm. interossei ossa sesamoidea phalangis proximalis-facies flexoria lig. palmare sesamoideum ligg. sesamoidea cruciaca lig. interdigitale proximale superficies sectoriae m. flexoris dig. superfici lig. palmare — pars interna lig. palmare — pars externa lig. interdigitale distale os sesamoideum phalangis distalis — facies flexoria - lig. collaterale art. interphalaneae distalis crus longum m. Interosseus ig. metacarpeum transversum resectum ligamentum sesamoideum collaterale resectum igamentum sesamoideum breve = ligg- pHalangosesamoidea interdigitalia - m. flexor digitorum superficialis pars anularis vaginae fibrosae lig. palmare — pars externa pars cruciformis vaginae fibrosae torus palmaris phalangis mediae ligg. sesamoidea collateralia lig. ungulosesamoideum rculum flexorium phalangis distalis 181 Digitus, Ligamenta, facies palmaris. (Bos taurus) 202 mezisesamský vaz - ligamentum intersesamoideum interdigitale. Ze se- samských kostí a jejich vazů vznikne tak na palmární straně základních kloubů obou prstů souvislý pás, který na mediální a laterální straně poutá postranní sesamský vaz - ligamentum sesamoideum collaterale k základnám proximálních článků prstů; slabým pruhem se upne i po straně na trochlea metacarpi. Sesamské kosti jsou upevněny i v proximálním a distálním směru. Z proximální strany se na ně upíná sesamské rameno m. interossei. Na distální straně poutají sesamské kosti k proximálnímu článku prstu trojí vazy: ligamenta sesamoidea cruciata, ligamentum sesamoideum breve a ligamentum phalangosesamoideum interdigitale (obr. 181). Ligamenta sesamoidea cruciata - zkřížené sesamské vazy jsou u každého základního kloubu prstu dva. Povrchový zkřížený vaz postupuje od axiální sesamské kosti na tuber palmare abaxiale phalangis proximalis. Hluboký zkřížený vaz postupuje opačným směrem od abaxiální sesamské kosti k tuber palmare axiale phalangis proxirnalis. Ligamentum sesamoideum breve - krátký sesamský vaz poutá abaxiální sesamskou kost k tuber palmáre abaxiale phalangis proxirnalis. Ligamentum phalangosesamoideum interdigitale - meziprstní sesamský vaz odstupuje od distálních okrajů obou sesamských kostí jednoho prstu a upíná se na tuber palmáre axiale phalangis proxirnalis sousedního prstu (obr. 181). Ligamenta phalangosesamoidea interdigitafia obou prstů se distálně od sesamských kostí kříží a pevně proplétají. Kloubní pouzdro, zahrnující i skloubení sesamských kostí, má každý základní kloub prstu samostatné. Kloubní pouzdra obou prstů se vsak na palmami straně k sobě přikládají a v prostoru mezi ligamentum collaterale a axiálním postranním ramenem m. interossei spolu široce komunikují. Kloubní pouzdra obou prstů se vysoko vychlipují proximálním směrem nad sesamské kosti a vy- tvoří tak palmární výběžek - recessus palmaris, vložený pod mm. interossei. I na dorsální straně 182 se kloubní pouzdra základního kloubu vychlipují proximálním směrem a vytvoří dorsální výběžek - Capsulae articulares recessus dorsalis (obr. 182), který se vkládá pod šlachy natahovačů prstů. digitorum. (Bos taurus) Digitus II et digitus V jsou zakrnělé a nemají spojení se záprstními kostmi. Vrůstají pouze do pruhů povrchového listu povázky fascia palmaris. Proximální články obou prstů skotu poutá těsně k sobě krátké, mohutné ligamentum interdigitale proximale - proximální meziprstní vaz. Tento vaz odstupuje na eminentia palmaris i v jejím okolí na axiální ploše proximálniho článku prstu a směřuje k odpovídajícím útvarům sousedního prstu. Kříží se s druhostranným vazem a oba vazy splývají v kompaktní hmotu, která vyplňuje proximální polovinu prostoru mezi proxirriálními články obou prstů; pouze v úrovni základny proximálniho článku prstu zůstává volná meziprstní štěrbina, kterou procházejí axiální postranní ramena mm. interosseorum (obr. 185). U ovce a kozy je uspořádání základního kloubu prstu v podstatě stejné jako u skotu. I u prasete je uspořádání obdobné. Druhý a pátý prst mají však 203 plně vyvinutý základní kloub. Ligamenta interdigitalia zde nejsou, zato se však vyvíjejí silné vazy ligamenta metacarpea transversa profunda, které spojují vaginae íibrosae digitorum manus (partes anulares). U koně zůstávají stavba kloubních ploch i jejich sestavení v podstatě stejné jako u skotu. Brázdy a hřebeny leží však téměř uprostřed kloubních ploch. Také rozsah Kloubních pouzder (obr. 190) a uspořádání kolaterálních vazů se v podstatě nemění. Vazový aparát sesamských kostí je však výraznější a bohatší (obr. 184). Obě sesamské kosti spojuje silné ligamentum palmáre sesamoideum, které je proximálním směrem daleko převýší chrupavčitým výběžkem eminentia lig. palmaris (obr. 183). Proximálně na tomto výběžku vystupuje elastický vaz liga- 183 Articulatio metacarpophalangea. Pohled otevřeným kloubem na krátké sesamské vazy. (Equus caballus) 204 mentum metacarposesamoideum, který projde mezi oběma rameny svalu m. interosseus a upne se dvěma pruhy v distální třetině palmární plochy 3. záprstní kosti (obr. 183). Ligamenta sesamoidea collateralia jsou u koně širší a zvláště silný je jejich úpon na trochlea metacarpi. Ligamentum sesamoideum breve odstupuje od každé sesamské kosti téměř v ose prstu, směřuje distálně šikmo k postrannímu okraji základny proximálního článku prstu. Část tohoto vazu přechází i na sousední sesamskou kost, v ose prstu se kříží a vytvoří tak zkřížený sesamský vaz - ligamentum sesamoideum cruciatum (obr. 183). Zvláštností koně jsou distální sesamské vazy - ligamenta sesamoidea obliqua et ligamentum sesamoideum rectum, které na palmární straně poutají sesamské kosti k proximální-mu i střednímu článku prstu. Ligamenta sesamoidea obliqua - šikmé sesamské vazy tvoří dlouhé, silné vazivové pruhy, z nichž každý odstupuje po straně na jedné sesamské kosti a upíná se po celé délce šikmé hrany, která tvoří trigonum phalangis proximalis. Ligamentum sesamoideum rectum - přímý sesamský vaz je silný, dlouhý vaz (obr. 188). Odstupuje na ligamentum palmáre sesamoideum i na přilehlých částech sesamských kostí. V distální části proximálního článku prstu se přichytí společně s oběma šikmými sesamskými vazy na vrchol trojúhelníka trigonum phalangis proximalis. Svou hlavní částí se však upne až na střed valu torus palmaris phalangis mediae. U psa se základní kloub prstu v základě neliší ani stavbou, ani vazivovým aparátem od obdobných útvarů u prasete. Sesamské vazy jsou nevýrazné. Articulatio interphalangea proximalis manus - proximální kloub prstu skotu je jednoduchý střídavý kloub, v němž se kloubí trochlea phalan-gis proximalis, rozdělená mělkou brázdou na širší abaxiální a užší axiální úsek, s kloubní jamkou základny středního článku prstu. Obě kloubní plochy si odpovídají. Podél palmárního okraje kloubní jamky středního článku prstu vystupuje nízký val torus palmaris phalangis mediaer, který na axiální a na abaxiální straně zbvtní v hrbol. lig. coliaterale articulationis metacarpophalangeac lig. coliaterale articulationis interphalangeae proximalis lig. compendosesamoideum lig. chondrocoronaíe lig. coliaterale articulationis interphalangeae distalis — 0553 Sesam0ic*ea Pna'anŽis pfoximalis — odříznuté crus externum ig. sesamoideum coliaterale -m. interosseus g. sesamoideum obliquum lig. sesamoideum rectum lig. palmare — pars externa lig. chondrocompendale lig. torocompendale cartilago ungularis lig. chondroun^ulare coliaterale Articulatio interphalangea proximalis manus doplňují na axiální i na abaxiální straně kolaterální vazy. Ligamentum coliaterale jde na každé straně výrazně šikmo distálně a palmárně. Odstupuje na proximálním okraji vazového hrbolu kladky proximálního článku prstu; upíná se na postranní ploše základny středního článku prstu a zasáhne palmárně až na postranní hrbol valu torus palmaris phalangis mediae (obr. 108). Nadměrné extensi v proximálním kloubu prstu brání palmární vazy. Ligamenta palmaria - palmární vazy odstupují po stranách proximálního článku prstu na hrbolcích eminentiae palmares. Při odstupu se každý vaz rozštěpí ve dvě větve. Slabší postranní větev - crus externum na abaxiální i axiální straně prochází přímo distálně k postrannímu hrbolu valu torus palmaris phalangis mediae. Silnější vnitřní větev - crus internum se stočí na palmární plochu proximálního článku prstu a tam se spojí s druhým vnitřním kmenem v mohutný oblouk. Oblouk leží přímo na palmární ploše proximálního článku prstu a je mnohdy vyztužen i chrupavčitou tkání. Z oblouku vystoupí v ose prstu společný vnitřní kmen palmármeh vazů - crus internum commune, který se spojí se středním kmenem šlachy svalu m. flexor digitorum superficialis a společně se upnou do středu valu torus palmaris phalangis mediae (obr. 181). 184 Articulationes interphalangeae, aspectus lateralis. íEquus caballus) 205 Articulatio interphalangea proximalis je střídavý kloub. Jeho osa otáčení je posunuta na axiální straně dorsálním směrem, na axiální straně palmárním směrem. Při extensi se střední článek prstu vytáčí dorsálním a abaxiálmm směrem. Střední články obou prstů se při extensi od sebe vzdalují. Kloubní pouzdro proximálního kloubu prstu vytváří na palmární straně jen malou výchlipku -recessus^palmaris, vkládající se pod šlachu svalu m. flexor digitorum superficialis. Na dorsální suvi:ě vytváří mnohem větší výchlipku - recessus dorsalis (obr. 182), která se proximálním smě-i cm 'Kláda pod šlachu mediální i axiální složky svalu m. extensor digitorum a pod šlachu svalu m. exur.sor digitorum lateralis (obr. 186). m. flexor digitorum profundus m. flexor digitorum superficialis facies flexona ossis sesamoidei facies articularis ossis sesamoidei lig. intersesamoideum interdigitale — superficies sectoria pars anularis vaginae fibrosae m. flexor digitorum superficialis Jig. palmare — pars externa m. flexor digitorum profundus pars cruciformis vaginae fibrosae Jig. interdigitale distale (concisum) tela subcutanea tori m. extensor digitorum communis m. extensor digitorum lateralis art. metacarpophalangeae m. interosseus — superficies sectoria m. interosseus lig. collateral lig. interdigitale proximale — superficies sectoria lig. collateraie art. interphalangeae proximalis lig. dorsale lig. collateraie art. interphalangeae distalis-crus longum hg. collateraie art. interphalangeae distalis — crus breve phalanx distalis 185 Articulationes interphalangeae, aspectus axialis. (Bos taurus) 206 U ovce a kozy se uspořádáni proximálního kloubu prstu podstatně neliší od skotu. U prasete jsou palmární vazy zcela zakrnělé. U koně stojí hřebeny a brázdy kloubních ploch proximálního kloubu prstu sagitálně. Palmární vazy jsou rozlišeny mnohem zřetelněji na interní a externí kmen. Ligamentum palmare vystupuje na laterální i mediální straně na eminentia palmaris phalangis proximalis (obr. 188). Z tohoto místa směřují oba interní palmární vazy k ligamentum sesamoi-deum rectum a společně s ním se upnou na torus palmaris phalangis mediae. M. flexor digiti superficialis však nesplývá s jejich úpony. U psa jsou palmární vazy zcela nezřetelné. Articulatio interphalangea distalis manus - distální kloub prstu skotu je složitý střídavý kloub. Kloubí se v něm trochlea phalangis mediae, jejíž válcovitou kloubní plochu rozděluje mělká brázda, s kloubní plochou distál-ního článku prstu, která jí tvarem přesně odpovídá. Na palmární straně doplňuje kloub os sesamoideum phalangis distalis. Svou distální úzkou kloubní plochou se sesamská kost přiloží na kloubní plošku distálního článku prstu; svou dorsální, širší kloubní plochou přiléhá k trochlea phalangis mediae. Articulatio interphalangea distalis doplňují na obou stranách kolaterální vazy. Ligamentum collaterale odstupuje na abaxiální straně v polovině délky ab-axiální plochy středního článku prstu, v průběhu se rozšiřuje a upne se podél celého abaxiálního okraje kloubní plochy distálního článku prstu; přitom splývá s lamina fibrosa. Ligamentum collaterale na axiální straně má krátký a dlouhý kmen; oba kmeny se upínají společně, liší se však průběhem a odstupem. Crus breve -krátký kmen je slabý vaz, který odstupuje na vazovém hrbolu kladky středního článku prstu (obr. 185). Svou úponovou částí vstoupí pod crus longum a zcela s ním splyne. Crus longum - dlouhý kmen kolaterálního axiálního vazu distál-ního kloubu prstu je silný vaz, který odstupuje na vazovém hrbolu distální kladky proximálního článku prstu, míjí axiální plochu středního článku prstu, v úrovni distálního kloubu prstu se náhle vějířovitě rozšíří, splyne s krátkým kmenem i s kloubním pouzdrem a upne se podél kloubního okraje na axiální plochu stěny distálního článku prstu. Na palmární straně zasáhne svým úponem až na axiální okraj sesamské kosti distálního článku prstu. Dalším vazem distálního kloubu prstu je ligamentum dorsale - dorsální elastický vaz (obr. 185), který odstupuje na axiální ploše základny středního článku prstu. Postupuje podél dorsálního okraje středního článku prstu a upíná se na 186 DitiguSj aspectus dorsolateralis. Povrchová vrstva i se šlachami. (Bos taurus) 207 Processus extensorius phalangis distalis, těsně při axiálním okraji úponu svalu m. extensor digitorum communis. Os sesamoideum phalangis distalis poutají ke střednímu i k distálnímu článku prstu vazy, uspořádané na abaxiální i axiální straně stejně. Ligamentum sesamoideum collaterale - postranní vaz sesamské kosti má dva elastické kmeny. Jeden kmen odstupuje na hrbolu torus palmaris phalangis mediae, druhý odstupuje distálněji, na postranní hraně palmární plochy středního článku prstu. Oba vazy se společně upínají na postranní konec sesamské kosti (obr. 180). Ligamentum ungulosesamoideum - paznehtní vaz sesamské kosti je krátký fibrosní vaz, který odstupuje na postranním konci sesamské kosti a upíná se na tuberculum flexorium phalangis distalis, na okraji ohybačové plochy. m. flexor digitorum profundus, ramus paradigitorum pars anularis vaginae fibrosae lig. metacarpeum transversum pars cruciformis vaginne fibrosae pars anularis vaginae fibrosae phalanx distalis m. flexor digitorum superficialis, venter superficialis m. flexor digitorum superficialis, venter profundus g. mctacarpeum transversum superficial^ m. flexor digitorum profundus iig. interdigitale distale 187 Digitus, íacies palmaris. Šlachy a vazy. (Sus scrofa domestical 208 Artículatio interphalangea distalis je střídavý kloub. Jeho osa otáčení je posunuta na axiální straně palmárním směrem, na abaxiální straně dorsálním směrem. Při hyperextensi v tomto kloubu se hrot distálního článku prstu stáčí do meziprstí. Vychýlení osy distálního kloubu prstu vyrovnává vychýlení osy proximálního kloubu prstu. Kloubní pouzdro distálního kloubu prstu zahrnuje i skloubení sesamské kosti j na dorsální straně vytvoří malou vychlípeninu - recessus dorsalis, která se vkládá pod šlachu svalu m. extensor digitorum communis (obr. 186), a na palmární straně vytváří výběžek recessus palmaris, vkládající se pod šlachu svalu m. flexor digitorum profundus. Na abaxiální straně splyne fibrosní vrstva kloubního pouzdra s úpony vazů, šlach i s úponem povrchového listu fasciae palmaris v silnou fibrosní desku - lamina fibrosa (obr. 186). Dorsální okraj fibrosní desky se protáhne daleko proximálním směrem a upne se až na dorsální okraj distálního vazového hrbolu kladky proximálního článku prstu; vytváří tak slabý vazový pruh, nezřetelně oddělený od okolí, který můžeme označit i na abaxiální straně jako crus longum ligamenti collateralis. Ligamentum interdigitale distale - distální meziprstní vaz spojuje třetí a čtvrtý prst skotu v úrovni distálního kloubu prstu. Základem tohoto vazu je na každém prstě pars cruciformis vaginae fibrosae, která obepíná vazivovým prstencem šlachu hlubokého ohybače. Hlavní kmen distálního meziprstního vazu odstupuje tedy na abaxiálním hrbolu valu torus phalangis mediae a menší částí zasáhne až na abaxiální vazový hrbol kladky proximálního článku prstu. Druhým kmenem odstupuje distální meziprstní vaz těsně distálně pod axiálním hrbolem valu torus palmaris phalangis mediae. Oba kmeny se na palmární straně šlachy hlubokého ohybače prstů spojí a vytvoří silný vazivový pruh - pars cruciformis vaginae fibrosae. Z pars cruciformis yaginae fibrosae vystoupí na každé straně ligamentum interdigitale distale, které jako silný vazivový provazec míří šikmo distálně k protilehlému prstu (obr. 190). V meziprstí se oboustranné distální meziprstní vazy zkříží. Za zkřížením se pak distální meziprstní vaz upne na axiální okraj sesamské kosti distálního článku prstu i na přilehlou část drsnatiny ohyba-čového hrbolu distálního článku prstu (obr. 181). lig. metacarpcum transversum resectu lig. palmare — pars externa lig. palmare — pars interna lig. collaterale articulationis interphalangeae proximalis os sesamoideum phalangis distalis facies flexoria phalangis distalis m. mterosseus lig. palmare sesamoideum g. sesamoideum collaterale lig. sesamoideum rectum lig. sesamoideum obliquum torus palmaris phalangis mediae lig. compendosesamoideum lig. chondrosesamoideum lig. ungulosesamoideum impar U ovce a kozy je uspořádání distálního kloubu prstu obdobné jako u skotu. U ovce se však distální meziprstní vaz nenapojuje na pars cruciformis vaginae fibrosae. Zachovává si pouze odstupy a úpony na axiálních plochách prstů. U prasete je ligamentum interdigitale distale obdobné jako u ovce,navíc se spojuje s kůží. Průběh interdigitálních vazů komplikují plně vyvinuté pašpárky (obr. 187). U koně probíhají brázdy a hřebeny kloubních ploch sagitálně. Kolaterální vazy (obr. 184) distálního kloubu prstu se pevně spojují s kloubním pouzdrem; nevytvářejí však ani fibrosní desku, ani crus longum. Dorsální elastický vaz u koně není. Podstatnější změny jsou však ve vazovém aparáte sesamské kosti distálního kloubu prstu. Proximální směrem drží tuto kost elastické ligamentum sesamoideum collaterale, které u koně odstupuje až na vazovém hrbolu kladky proximálního článku prstu, těsně dorsálně od postranního vazu proximálního kloubu prstu, s nímž při odstupu splývá. Ligamentum sesamoideum collaterale prochází po vnitřní ploše kopytni chrupavky a široce se upne na margo proximalis sesamské kosti; úzkým pruhem se též upne na větev distálního článku prstu. Distálním směrem 188 Ligamenta sesamoidea, aspectus palmaris. (Equus caballus) 209 poutá sesamskou kost kratičké, ale široké ligamentum ungulosesamoideum impar - nepárový kopytní vaz sesamské kosti, odstupující v celém rozsahu distálního okraje sesamské kosti; upíná se na facies flexoria distálního článku prstu, pod šlachou hlubokého ohybače prstu (obr. 188). Vazový aparát v distální části prstu kon$komplikují na laterální i mediální straně vazy kopytních chrupavek i vazového střelu. Cartilago ungularis tvoří plochou, mírně vyklenutou chrupavku koso-čtvercovitého tvaru; svým distálním okrajem přirůstá k proximálnímu okraji větve distálního článku prstu, její palmární distální úhel je volný a přesahuje větev distálního článku prstu. Ostatní okraje kopytní chrupavky poutají k okolním kostem vazy. Ligamentum chondrocompendale - proximální vaz kopytní chrupavky odstupuje na vazovém hrbolu kladky proximálního článku prstu, těsně palmárně za postranním vazem proximálního kloubu prstu. Tvoří slabý dlouhý vaz, který phalanx proximalis ligamentum coliaterale - musculus flexor digitorum profundus phalanx media-—-_ ligamentum sesamoideum coliaterale ligamentum coliaterale -:- m. extensor digitorum communis igamenta dorsalia crista unguicularis •tubercuium flexorium splyne s vnitřní plochou proximálního palmárního úhlu kopytní chrupavky. Při úponu se z tohoto vazu oddělí snopce vazivových vláken, které proniknou až do patek vazivového střelu (ligamentum torocompendale). Ligamentum chondro-coronale - střední vaz kopytní chrupavky odstupuje na postranní ploše středního článku prstu a po krátkém průběhu se upne na proximální dorsální úhel kopytní chrupavky. Ligamentum chondroungulare collateralle - distální vaz kopytní chrupavky (obr. 184). překrývá z vnější strany srůst chrupavky s větví distálního článku prstu. Ligamentum chondrosesamoideum - sesamský vaz kopytní chrupavky vystupuje z vnitřní plochy chrupavky, tvoří silný vaz, který po krátkém průběhu splyne s ligamentum sesamoideum coliaterale a spolu s ním se upne na sesamskou kost. Ligamentum chondroungularia cruciata - zkřížené vazy kopytních chrupavek tvoří snopce fibrosních vláken, které procházejí od distálního okraje vnitřní plochy chrupavky k protilehlé větvi distálního článku prstu. U psa jsou postranní vazy distálního kloubu prstu v podstatě stejné jako u ostatních zvířat. Sesamskou kost však postranní vazy pevně poutají k distálnímu článku prstu. Na dorsální straně distálního kloubu prstu jsou dva mohutné, dorsální elastické vazy - ligamenta dorsalia (obr. 189). Tyto vazy odstupují při laterálním i mediálním okraji základny středního článku prstu, přecházejí jeho dorsální stranu a společně se upínají na dorsální části hřebene crista unguicularis. Dorsální elastické vazy zvedají hrot distálního článku prstu od země. Collocatio digiti - postavení prstu umožňuje prstu skotu přizpůsobit se nerovnostem podložky, na niž přenáší hmotnost těla, i tíumit nejhrubší otřesy vzniklé při došlápnutí. Prst se vysouvá šikmo kraniálně před osu končetiny, v níž na něj naléhá hmotnost těla. Postavení prstu je dáno jednak tímto zatížením, jednak vazovým aparátem, který se těmto tlakům brání. Osa prstu skotu je lomená. Proximální článek směřuje šikmo k podložce, střední článek je postaven téměř svisle a distální článek svým dorsálním okrajem směřuje opět šikmo k podložce; chodidlová plocha distálního článku prstu je rovnoběžná s podložkou. Hmotnost těla se snaží sdačit základní kloub prstu až k podložce. 210 Flexoři prstu svým tahem sice vyzvednou základní kloub nad podložku, brzy se 189 Articulationes interphalangeae. (Cam's familiaris) však unaví. Standardní postavení prstu mohou udržet jedině silné fibrosní pruhy, které vcelku označujeme závěsný aparát prstu. Apparatus suspensorius digiti - závěsný aparát prstu skotu tvoří dva téměř zcela zvazivovatělé svaly. Základem ^závěsného aparátu prstu je zvazivova-tělý sval m. interosseus. M. interosseus (obr. 278) odstupuje na palmární straně základny metakarpu; svými postranními rameny se upíná na processus extenso-rius na dorsální ploše středního článku prstu. Druhou podstatnou částí závěsného aparátu prstu je rovněž zvazivovatělý sval m. adductor digitorum, který odstu- mm. fnterossei lig. collateral art. metacarpophafangeae m. interosseus- m. flexor digitorum superficialis lig. palmare — pars externa- •m. extensor digitorum lateralis lig. sesamoldeum collateral lamina fibrosa- musculi adductores m. flexor digitorum profundus lamina superficialis fasciae palmaris lig. metacarpeum transversum superficiale pars anularis vaginae fibrosae m. flexor digitorum profundus pars cruciformis vaginae fibrosae ig. interdigitale distale puje společně s m. interosseus. V distální části se však m. adductor digitorum spojí s m. flexor digitorum superficialis a spolu s ním se upne na torus palmaris phalangis mediae (obr. 190). Oba svaly tím, že se upínají na střední článek prstu, brání nadměrné flexi v proximálním prstním kloubu; tím, že podkládají základní kloub prstu, brání svým napětím jeho poklesu. Üpony svalu m. interosseus na sesamské kosti proximálního článku prstu a přenos jeho tahu krátkými sesamskými vazy na proximální článek prstu nemá u skotu význam pro udržení standardního postavení prstu. Prohnutí v proximálním kloubu prstu brání ligg. palmaria. U ovce, kozy a prasete je závěsný aparát prstu uspořádán podobně jako u skotu. U koně je závěsný aparát prstu uspořádán odlišně. Osa prstu je u koně přímá; všechny tři články směřují pod stejným úhlem k podložce. Chodidlová plocha distálního článku směřuje svou dorsální částí šikmo k podložce. Závěsný aparát prstu vystupuje na základě metakarpu stejnými, zcela zvazivovatělými svaly 190 Digitus, aspectus lateropalmaris. Povrchová vrstva i se šlachami. (Bos taurus) 211 jako skotu. Hlavním úponem svalu m. interosseus je však u koně jeho úpon na sesamské kosti. Ze sesamských kostí pak dále přenášejí jeho tah ligg. sesamoidea obliqua a lig. sesamoideum rectum na proximální a střední článek prstu (obr. 188). Funkci svalu m. adductor digitorum převezme v závěsném aparáte prstu u koně lig. accessorium, které odstupuje z palmárního zápěstního vazu a v distální části metakarpu se vnoří do šlachy svalu m. flexor digitorum profundus; spolu os metacarpal ill recessus dorsalis recessus dorsalis recessus dorsalis phalanx dista recessus pzfmaris ---phalan x proximaiis recessus palmaris phalanx media recessus palmaris 191 Capsulae articulares digitorum. (Equus c ab alius) s ním se upne až na facies flexoria phalangis distalis. U psa v podstatě závěsný aparát prstu neexistuje. Osa prstu je výrazně lomená. Proximální článek stojí téměř vodorovně, střední článek prstu stojí svisle. Distální článek přiléhá k podložce pouze svou základnou. Zvednutou polohu proximálního článku udržuje vysoký torus mctacarpalis. V distální části prstu se prst opírá o tenký torus digitalis, podkládající základnu distálního článku prstu. Juncturae membrí pelvini 212 Juncturae membri pelvini - spoje pánevní končetiny zahrnují spoje kostí pletence pánevní končetiny (tj. křížokyčelní kloub, široký pánevní vaz a pánevní spona) i spoje kostí vlastní pánevní končetiny (tj. kyčelní kloub, kolenní kloub, spoje bércových kostí, hleznové klouby, skloubení nártních kostí a klouby prstů pánevní končetiny). Articulatio sacroiliaca - křížokyčelní kloub skotu (obr. 192) je jednoduchý kloub, který spojuje facies auricularis křídla křížové kosti a facies auricularis PF*5"* křídla kyčelní kosti. Fades auricularis má nepravidelné ohraničení a zvláště u starších jedinců má četné výstupky a brázdy, vzájemně se kloubící, popřípadě zcela srostlé. Obě boltcovité plochy kryje kloubní chrupavka. Articulatio sacroliaca zpevňují četné silné vazy. Ligamenta sacroiliaca ventralia - ventrální křížokyčelní vazy obklopují kloubní pouzdro křížokyčelního kloubu z ventrální strany. Ligamenta sacroiliaca interossea - mezikostní křížokyčelní vazy jsou mohutné snopce kolagenních vláken, rozepjaté mezi tuberositas iliaca křídla kyčelní kosti a dorsální plochou křídla křížové kosti. Ligamenta sacroiliaca dorsalia - dorsální křížokyčelní vazy tvoří dlouhé vazivové pruhy, 192 postupující ze spina iliaca dorsalis na crista sacralis mediána i na partes laterales Articulatio sacroiliaca et křížové kosti. coxae- (Bos taurus) Articulatio sacroiliaca je v podstatě tuhý kloub. Výstupky a brázdy na kloubních plochách zabraňují jakýmkoliv pohybům většího rozsahu. Pohyby pánevní končetiny i pánve se téměř bezprostředně přenášejí na křížovou kost a tak na celou páteř. Kloubní pouzdro je silné a těsně obepíná kloubní plošky. Po celém obvodě srůstá se silnými vazy. U ostatních druhů domácích zvířat nejsou ve stavbě křížokyčelního kloubu podstatné rozdíly. Ligamentum sacrospinotuberale - široký pánevní vaz je u skotu mohutný plochý vaz, který spojuje na každé straně pánevní kost s křížovou kostí a podílí se na postranním ohraničení kaudální části pánevní dutiny (obr. 193). Při svém úponu na pánevní kost ohraničuje nad incisura ischiadica major otvor -foramen ischiadicum majus, nad incisura ischiadica minor ohraničuje otvor -foramen ischiadicum minus. Na ligamentum sacrospinotuberale podle odstupu a úponu rozeznáváme tři části. Pars sacro-spinalis odstupuje na pars lateralis ossis sacri a upíná se na spina ischiadica. Pars sacralis 213 spina iliaca dorsalis |igg. sacroiíiaca dorsali apex ossis sacri foramen ischiadicum majus lig. sacrospinotuberal pars sacrospmalis acetabulum vertebra caudalis } pars sacralis pars sacrotuberal tuber ischiadicum foramen ischiadicum mil Vertebra lumbalis V ige. sacroiíiaca dorsalia n. ischiadicus corpus ossis lilt m. rectus femoris caput femoris vertebra caudalis I lig. sacrospinotuberale foramen ischiadicum minus tuber ischiadicum femur 193 odstupuje na crista sacralis mediana, míří kaudoventrálně a přechází v ligamentum sacrotuberal. Pelvis, ligamenta. (Bos Pars sacrotuberalis odstupuje na pars lateralis ossis sacri a upne se na tuber ischiadicum. Pars sacralis ohraničuje z laterální strany mezi crista sacralis mediana a pars lateralis ossi sacri trojúhelníkovitý prostor, v němž jsou uloženy mm. sacrocaudales. taurus) 194 Pelvis, ligamenta. (Equus caballus) Uovce a kozy a u prasete nejsou podstatné rozdíly od poměrů popsaných u skotu. U koně není pars sacralis lig. sacrotuberalis vyvinuta. U psa se vyskytuje na místě širokého pánevního vazu pouze provazcovitý a silný vaz - ligamentum sacrotuberale. 214 Symphysis pelvina - pánevní spona spojuje u skotu na ventrální straně obě ossa coxae. Na každé straně je na rámus ossis ischii i na rámus caudalis ossis pubis svislá a jemnými čarami rozbrázděná plocha facies symphysialis. Mezi oboustrannými facies symphysiales se nachází úzká chrupavčitá ploténka - lamina fibrocartilaginea intercoxalis, která spojuje obě facies symphysiales. Lamina fibrocartilaginea intercoxalis je v kraniální části v úrovni kaudálních větví stydkých kostí (symphysis pubica) užší a u starších zvířat kostnatí. V kaudální části v úrovni větví sedacích kostí (symphysis ischiadica} je silnější. Největší šíře dosahuje u arcus ischiadicus, kde se v ní u starších zvířat objevuje zkostnatělý střed - os inter-ischiale. Chrupavčité spojení obou pánevních kostí je zesíleno příčnými fibrosními 195 snopci, rozepjatými mezi dorsálními i ventrálními okraji sousedících ploch styd- Pelvis, ligamenta. (Cams kých a sedacích kostí. Obdobná fibrosní vlákna lemující pecten ossis pubis na krani- farmhans) álním okraji oboustranných stydkých kostí vytvoří ligamentum pubicum craniale - kraniální stydký vaz; na arcus ischiadicus je obdobný vaz sedacího oblouku - ligamentum arcuatum ischiadicum. Symphysis pelvina u starších zvířat některých druhů osifikuje. Zvláště stydké kosti jsou pak pevně spojeny kostní tkání. Symphysis ischiadica zůstává u samic zachována po celý život. U ostatních druhů domácích savců nejsou ve stavbě pánevní spony podstatné rozdíly. Articulatio coxae - kyčelní kloub (obr. 192, 197) je u skotu jednoduchý kloub, který tvoří spojení mezi pánevní kostí, jejíž kloubní plochou je miskovité acetabulum, a stehenní kostí, která má kloubní plochu na caput femoris. Acetabu-lum má tvar široké číšky s kruhovým obvodem a je obráceno ventrolaterálním směrem. Vnitřní část kyčelní kloubní jamky je kryta kloubní chrupavkou, kterou přerušuje obloukovky drsný mělký žlab, přecházející do incisura acetabuli. Uprostřed drsného žlábku je široká jamka fossa acetabuli pro úpon vazu stehenní hlavice. Laterální část kloubní plochy má poloměsíčitý tvar, mediální část je téměř kruhovitá. Kloubní chrupavka přechází na obvodě kyčelní kloubní jamky ve vysoký kloubní lem - labrum acetabulare, který je z fibrosní chrupavky. Labrum acetabulare je zvláště vysoké na laterální straně. Zářez kyčelní kloubní jamky překlenuje ligamentum transversum acetabuli a doplňuje tak ohraničení aceta- 215 bula v miskovitou kloubní plochu. Caput femoris má polokulovitou kloubní plochu, která má zřetelně menší průměr než acetabulum. Z hlavice stehenní kosti se kloubní plocha rozšíří na krátkou vzdálenost na dorsální plochu krčku. Na mediální straně hlavice na jejím vrcholu je kloubní plocha přerušena mělkou drsnou jamkou fovea capitis pro odstup vazu. Spojení v kyčelním kloubuTdoplňuje krátký a silný vaz ligamentum capitis femoris - vaz stehenní hlavice, který odstupuje ve fovea capitis femoris a upíná se do fossa acetabuli. Articulatio coxae je kulovitý kloub, v němž je teoreticky možno vykonávat všechny druhy pohybů. Většinou se však tyto pohyby redukují pouze na flexi a extensi. IIP*8*— Kloubní pouzdro je prostorné. Odstupuje na labrum acetabulare a upíná se na obvodě krčku stehenní kosti. Je zesíleno snopci fibrosních vláken, z nich některé můžeme sledovat jako více nebo méně samostatné vazy. Liga mentu m iliofemorale odstupňuje při kraniálnírn a dále při kaudálním obvodu kyčelní kloubní jamky spolu s odstupem kloubního pouzdra, s nímž srůstá. Upíná se na femur pod velkým chochlíkem. Od eminentia iliopubica se táhne směrem k hrbolku trochanterminor zřetelný pruh fibrosních vláken intimně spojených s kloubním pouzdrem, který se nazývá ligamen-tum pubofemorale. Podobný pruh vláken probíhá od sedací kosti směrem k fossa trochanterica, označený jako ligamentum ischiofemorale. Kloubní dutina má u skotu objem asi 50 ml. m. rectus abdominis U ovce, kozy, prasete a psa nejsou podstatné rozdíly ve stavbě kyčelního kloubu. U koně má kyčelní kloub v podstatě obdobné anatomické složení. Navíc je zde však ligamentum accessorium femoris (obr. 198). Ligamentum accesso-rium femoris vzniká z úponové šlachy svalu m. rectus abdominis před jeho úponem na pecten ossis pubis; klouže ve zvláštní brázdě - sulcus ligamenti accessorii femoris laterálním směrem, prostupuje pod ligamentum transversum acetabuli kloubním pouzdrem a spolu s ligamentum capitis femoris se upíná do fovea capitis femoris. Ligamentum accessorium femoris u koně téměř znemožňuje abdukci v kyčelním kloubu. Articulatio genus - kolenní kloub dělíme na femorotibiální kloub a čéškový kloub. Oba klouby jsou v těsné morfologické i funkční závislosti. Articulatio femorotibialis - femorotibiální kloub skotu je složitý kloub, v němž se spojují dva kondyly stehenní kosti s dvěma kondyly holenní kosti. Kloubní plochy kondylů stehenní kosti jsou konvexní a kloubní plochy kondylů holenní kosti jsou ploché. Vzájemný nesoulad (incongruentio) obou kloubních ploch vyrovnávají menisky. Pravý kondylus stehenní kosti a pravý kondylus holenní kosti tvoří téměř samostatný kloub, stejně jako levé kondyly těchto kostí. Oba klouby mají téměř samostatné kloubní pouzdro. Kloubní plocha kondylů 198 Articulatio coxae membri pelvini sinistri. facies ventralis. (Equus caballus) 217 199 Articulatio genus membri pelvini sinistri, menisci. (Bos laurus) 200 Articulatio genus membri pelvini sinistri, facies lateralis. (Bos taurus) patella lig. femoropatellare laterale lig. patellae intermedium lig. patellae laterale insertio m. bicipitis femoris condylus lateralis tibia femur tendo m. extensoris dig. long et m. peronei tertii lig. collaterale laterale tendo m. poplitei meniscus lateralis condylus lateralis fibula stehenní kosti tvoří sagitálně postavený val, který se na laterální i mediální straně výrazně svažuje. Val laterálního kondylu je užší a ostřejší. Kloubní plochy kondylů holenní kostí jsou téměř rovné, jenom kloubní plocha laterálního kondylu se mírně svažuje kaudálním směrem. Meniscus - měsíček (obr. 199) je chyupavčitý útvar tvořený fibrosní chrupavkou. Má tvar půlměsíce; vnější obvod je vysoký, vnitřní vyhloubený okraj je ostrý. Proximální plocha menisku je konkávni a odpovídá tvarem kondylu stehenní kosti. Distální plocha menisku je rovná, podobně jako kondyly holenní kosti. Laterální meniscus je větší. Oba menisky přirůstají k tibii v area inter-condylaris cranialis. Při kraniálním obvodu jsou vzájemně spojeny nezřetelným vazem ligamentum transversum genus. Meniscus medialis přirůstá v area intercondylaris caudalis, meniscus lateralis je připevněn při kaudálním obvodu vazivovým pruhem do incisura poplitea holenní kosti. Mimo to je meniscus lateralis na kaudální ploše spojen se stehenní kostí vazem ligamentum menisco-femorale. Stehenní kost s holenní kostí spojují v articulatio femorotibialis dva kolaterální vazy a dva zkřížené vazy. Ligamentum collaterale laterale - laterální postranní vaz odstupuje v jamce na epicondylus lateralis femoris a upíná se na drsna-tině pod laterálním obvodem vnějšího kondylu tibie a na rudimentu proximálního konce fibuly. Mezi ligamentum collaterale laterale a laterálním meniskem prochází šlacha svalu m. popliteus. Ligamentum collaterale mediale - mediální postranní vaz odstupuje od drsnatiny mediálního epikondylu stehenní kosti, srůstá s mediálním meniskem a upíná se na drsnatinu na mediálním okraji proximálního 201 Articulatio genus membri pelvini sinistri, facies medialis. (Bos taurus) 219 í ..... ._............... ................ í konce holenní kosti. Ligamentum cruciatum craniale -kraniální zkřížený vaz odstupuje z area intercondylaris centralis tibie a zasahuje dofossa intercondylaris stehenní kosti, kde se upíná na mediální plochu laterálního kondylu. Ligamentum cruciatum caudale - kaudální zkřížený vaz odstupuje z incisura poplitea holenní kosti, opět zasahuje do fossa intercondylaris stehenní kosti, kde se upíná na laterální plochu mediálního kondylu. Je delší než kraniální vaz. 202 Articulatio genus membri pelvini sinistri, facies caudalis. (Bos taurus) 220 Articulatio femorotibialis je střídavý kloub, kde se vykonává téměř výlučně flexe a extense. Posun menisků po rovných kloubních plochách holenní kosti umožňuje využít celý rozsah kloubních ploch stehenní kosti a dosáhnout tak značné pohyblivosti. Posun menisků umožňuje v malé míře též rotaci v kloubu. Capsula articularis (obr. 203, 205) je mohutná a rozprostírá se kolem skloubení laterálních kondylů i mediálních kondylů, takže tvoří dva vaky, které spolu téměř konstantně komunikují. Odstupuje na tibii těsně podél obvodu kloubních ploch. Na femuru se upíná ve vzdálenosti asi 1 cm podél kloubních ploch kondylů. Jeho synoviální vrstva se spojuje s vnějším obvodem menisků a rozdělí tak neúplně obě kloubní dutiny na proximální a distální část. Kloubní dutiny obou častí spolu komunikují při kraniálním hrotu menisků širokou štěrbinou. Na kraniální straně je stěna kloubního pouzdra velmi tenká, na kaudální straně je zesílena silnými fibrosními pruhy. Z kraniální strany se vkládá před pouzdra obou kloubů mohutný kolenní tukový polštář - corpus adiposum infrapatellare. Mediální část pouzda se vychlipuje asi 1 cm proximálním směrem nad mediální kondylus femuru. Laterární část pouzdra vytvoří na kaudální straně výběžek, který se vkládá pod m. popliteus. Dále vytvoří výběžek na kraniální straně, který proniká do sukus extensorius a podkládá odstupové šlachy svalů m. peroneus tertius a m. extensor digitorum longus. Articulatio femoropatellaris - čéškový kloub umožňuje u skotu klouzání pately po kladce stehenní kosti. Trochlea femoris na distálním konci stehenní kosti je vytvořena v podobě brázdy lemované dvěma hřebeny. Brázda je posunuta poněkud k laterální straně kosti a její distální konec směřuje mediálně. Mediální hřeben kladky je mohutnější, vyšší a proximálně přesahuje úroveň druhostranného hřebene. Laterální hřeben je ostrý a nízký. Kloubní plocha kladky stehenní kosti navazuje u distálního konce mediálního hrebene přímo na kloubní plochu mediálního kondylu. V distální části kladky stehenní kosti se často objevuje tihová jamka. Kloubní plocha čéšky je přesně přizpůsobena kloubní ploše kladky stehenní kosti. Čéška je sesamská kost vložená do úponové části svalu m. quadriceps femoris, který se prostřednictvím čéškového vazu upne až na holenní kost. Ligament um patellae intermedium - čéškový vaz odstupuje na kraniální ploše čéšky a upíná se na tuberositas tibiae. Ve svém průběhu se vkládá mezi oba hřebeny kladky stehenní kosti a leží v tukovém polštáři kolenního kloubu. Před úponem na tuberositas tibiae je čéškový vaz podložen tíhovým váčkem bursa synovialis infrapatellaris distalis. Po obou stranách čéšky lze z povázky čtyřhlavého stehenního svalu izolovat vějířovité vazivové plotny retinaculum patellae laterale et mediale - mediální a laterální čéškové poutko. Míří od čéšky distálně a po obou stranách kolenního kloubu kaudálně. Na svém kraniálním okraji zesilují obě retinakula v mohutné, na průřezu oblé vazy ligamentum patellae mediale a ligamentum patellae laterale, upínající se na tuberositas tibiae. Ligamentum patellae laterale je zvláště silné a slouží k úponu kraniální větve svalu m. biceps femoris. Ve 203 Articulatio genus membri pelvini dextri, facies caudalis. Kloubní dutina injikována. (Bos taurus) 221 své kaudální části připojují poutka čéšku na epikondyly stehenní kosti jakožto vazy zvané ligamentum femoropatellare mediale et laterale. Při odstupu mediálního poutka z čéšky se nachází poměrně nevýrazný chrupavčitý výběžek čéšky -processus cartilagineus. Articulatfo femoropatellaris je kloub, v němž patela klouže po trochlea patellae stehenní kosti. M. quadriceps femoris táhne čéšku proximálním směrem a obě její retinakula i čéškový vaz táhnou tuberositas tibiae rovněž proximálně, čímž dochází k extenzi kolenního kloubu. Za určitého postaveni kolenního kloubu, při silném tahu m. quadriceps femoris a m. biceps femoris, může dojít k vykloubení čéšky. 204 Articulatio genus membri pelvini sinistri, facies eranialis. (Bos Z auru s J 222 Capsula articularis je prostorná. Proximálně vytváří rozsáhlou vychlípeninu, uloženou pod m. quadriceps femoris. Tvoří vychlípeniny i po obou stranách čéšky. Kloubní dutina čéškového kloubu se spojuje s mediální částí kloubní dutiny femorotibiálního kloubu. Spojovací otvor, široký asi 1 cm, se nachází při distálním konci čéškové kladky, v místě, kde kloubní plocha mediálního hřebene čéškové kladky navazuje na kloubní plochu mediálního kondylu. Občas se vyskytuje i spojení kloubní dutiny čéškového kloubu s laterální částí kloubní dutiny femorotibiálního kloubu. Tento spojovací otvor je však nepatrný a bývá uložen při laterálním hřebeni čéškové kladky. Kloubní dutina čéškového kloubu má u dopělého skotu objem asi 200 až 300 ml, u novorozeného telete asi 70 ml. Objem kloubní dutiny celého kolenního kloubu činí asi 450 až 600 ml, u novorozených telat 150 až 200 ml. U ovce a kozy nejsou podstatné odchylky od poměrů popsaných u skotu. Retinaculum patellae laterale et mediale nezesilují v tak zřetelné vazy. U prasete dutiny kolenního kloubu vzájemně široce komunikují, ligamentum transversum genus zpravidla není vyvinuto. Obě retinacula patellae zůstávají slabá. U koně jsou menisky stejně velké, ligamentum transversum genus rovněž není. Dutiny laterální a mediální části femorotibiálního kloubu jsou spolu spojeny jen asi v 5 % případů. Ligamentum patellae a retinaculum patellae laterale et mediale jsou obdobně silné jáko u skotu. Ligamentum patellae se upíná do sulcus tuberositatis femur — retinaculum patellae laterale lig. femoropatellare laterale insertio m. bicipitis femoris Capsula articularis art. femorotibialis (proximálnř část} lig. collateral laterale m. popliteus Capsula articularis art. femorotibialis (distální část) patella Capsula articularis art. femoropatellaris ig. patellae intermedium ig. patellae laterale lig. patellae mediale meniscus lateralis ortgo m. extensoris dig. longi et m. peronei tertii origo m. peronei fongi m^tibialis anterior fibula tibia tibiae. Mezi čéškovým vazem a čéškou je tíhový váček - bursa synovialis infra-patellaris proximalis; pod úponem čéškového vazu je podobně jako u skotu bursa synovialis infrapatellaris distalis. Kloubní dutina čéškového kloubu se spojuje s dutinou mediální části femorotibiálního kloubu asi v 80 %. U psa je kolenní kloub uspořádán podobně jako u prasete. Do kaudálního úseku kloubního pouzdra jsou pojaty kosti - ossa sesamoidea m. gastrocnemii. Na tyto kůstky, které jsou kloubně spojeny s proximálním úsekem kondylů stehenní kosti, jsou po obou stranách upevěna slabá retinakula kolenního kloubu. Juncturae ossium cruris - spojení bércových kostí obstarává proximálně articulatio tibiofibularis proximalis a distálně articulatio tibiofibularis distalis; těla obou kostí spojuje vazivo. Articulatio tibiofibularis proximalis u skotu neexistuje. Rudiment proximálního konce fibuly srůstá s laterálním kondylem femuru, U skotu se zachovává pouze articulatio tibiofibularis distalis. 205 Articulatio genus membri pelvini dextri, facies craniolateralis. Kloubní dutina injikována. 'Bos t aur us) 223 i i i I \ \ Articulatio tibiofibularis distalis - distální skloubení bércových kostí představuje u skotu kloub mezi distálním koncem tibie a kotníkovou kostí. Na tibii je kloubní plocha uložena na laterální straně distálního konce kosti. Kloubní plocha kotníkové kosti pro skloubení s tibií je na proximální hraně kosti. Kloubní pouzdro je těsn£ a tuhé, vyztužené mohutnými vazivovými snopci. Kloub je ve spojení s dutinou hleznových kloubů. Articulatio tibiofibularis distalis je u skotu téměř nepohyblivý. - patella lig. femoropatcllare late.*a!e -lig. patellae laterale - lig. collaterale laterale- - origo m. poplitei - meniscus lateralis fibula 206 Articulatio genus membri pelvini sinistri, facies cranialis. (Equus caballus) 22k U ovce a kozy jsou poměry stejné jako u skotu. Uprasetese vyvíjí articulatio tibiofibularis proximalis i articulatio tibiofibularis distalis. Dutina proximální-ho kloubu je ve spojení s dutinou femorotibiálního kloubu a dutina distálního kloubu, podobně jako u skotu, s dutinou hleznových kloubů. Oba klouby jsou téměř nepohyblivé a obě kosti jsou pevně spojeny vazivem, takže pronace a supinace zde není možná. U koně se capitulum fibulae kloubí s condylus lateralis tibiae. Kloubní pouzdro tohoto kloubu je velmi těsné. Dutina tohoto kloubu je ve spojení s laterální částí kloubní dutiny femorotibiálního kloubu. Distální úsek lýtkové kosti srůstá s holenní kostí. Štěrbina mezi oběma kostmi je překlenuta z větší části mezikostní bércovou blanou - membrána interossea cruris. U psalje spojení mezi holenní kostí a lýtkovou kostí uspořádáno obdobně jako u prasete. Articulationes pedis - hleznové klouby (obr. 208, 210) tvoří spojení mezi bércovými kostmi, kostmi hlezna a kostmi nártu. Dělíme je na: bércový kloub, spojující bércové kosti s hleznovou a patní kostí, vnitřní klouby hlezna, tvořící klouby mezi jednotlivými kůstkami hlezna, a zánártní klouby hlezna, což jsou klouby mezi distální řadou hleznových kůstek a kostmi nártu. Articulatio tarsocruralis - bércový Jdoub hlezna spojuje u skotu bércové kosti s proximální řadou kostí hlezna. Kloubní plocha, cochlea tibiae, kterou doplňuje z laterální strany kloubní plocha kotníkové kosti, se kloubí s kladkou hleznové kosti, trochlea tali proximalis. Navíc se pak kloubí malá kloubní ploška patní kosti s kloubní ploškou na distálním úseku kotníkové kosti. Articulatio tarsocruralis má dva postranní vazy a jeden plantární vaz. Articulatio tarsocruralis je kloub, v němž dochází k flexi a extensi. Je značně pohyblivý. Capsula raticularis odstupuje v obvodu kloubních ploch a vytváří mohutné vychlípeniny směrem dorsálním, plantárním a proximálním. Articulationes intertarseae - vnitřní klouby hlezna představují nártní skloubení jednotlivých kostí hlezna navzájem. Z těchto kloubů rozlišujeme: Articulatio talocalcanea je kloub mezi hleznovou kostí a patní kostí. Kloubí se zde facies articulares talares patní kosti s facies articulares calcaneae hleznové kosti. Articulatio talocalcaneocentralis je nejpohyblivější hleznový kloub. Spojuje se v něm trochlea tali distalis a distální kloubní plocha patní kosti s válcovitě vyhloubenou proximální kloubní plochou na os centroquartale. Vytvoří střídavý kloub. Articulatio centrodistalis slouží ke skloubení kosti os centroquartale s ossa tarsalia. Kloubní plošky uvedených kostí jsou vesměs rovné a pohyblivost na nich je omezena jen na vzájemný posun kůstek v malém rozsahu. Articulationes tarsometatarseae - zánártní klouby hlezna skotu spojují kosti nártu s distální řadou kostí hlezna. Na tomto kloubu se účastní distální, téměř rovné kloubní plochy kostí os tarsale I, os tarsale II et III a os centroquartale, které přiléhají na odpovídající, stejně rovné kloubní plochy na základně os meta-tarsale III et IV. Utváření kloubních ploch dovoluje pouze vzájemný posun kostí, který je ještě omezen těsným kloubním pouzdrem a silnými vazy, rozloženými na obvodě i uvnitř kloubu. 207 Articulatio genus membri pelvini dextri, facies lateralis. Kloubní dutina injikovaná. í Cam's famiUaris) Hleznové klouby jsou vybaveny mohutným vazovým aparátem; jeho vazy dělíme do čtyř skupin. Jsou to postranní vazy, dorsální vazy, plantární vazy a krátké vazy mezi jednotlivými hleznovými kostmi. Postranní vazy - ligamenta tarsi collateralia jsou dva; jeden překlenuje hleznové klouby na mediální straně, druhý vaz překlenuje hleznové klouby na laterální straně. 208 Articulationes pedis membri pelvini sinistri, facies dorsolateralis. (Bos Taurus) Ligamentum collaterale mediale - mediální postranní vaz odstupuje od maleolus medialis a rozpadá se na čtyři části, které se upínají na jednotlivé kosti hlezna z mediální strany. Pars tibiometatarsea postupuje od malleolus medialis distálním směrem. Začíná jako spirálovitě stočený a silný provazec, avšak již ve svém průběhu po mediální ploše hlezna se rozprostírá do plochy a postupně se upíná v průběhu na talus, mediální plochu patní kosti a na mediálně uložené os tarsale II et III,os tarsale I a končí až na mediální části obvodu základny os metacarsale III et IV. Pars tibiotalaris je nejkratší a probíhá od malleolus medialis přímo na proximální úsek mediální plochy hleznové kosti, kde se upíná. Pars tibiocalcanea probíhá od distálního úseku malleolus medialis na sustentaculum tali patní kosti. Pars tibiocentralis směřuje od malleolus medialis k os centroquartale a upíná se na jejím vysokém plantárním výběžku. Ligamentum collaterale laterale - laterální postranní vaz odstupuje na os malleolare a na laterální části distálního konce tibie a rozpadá se na tři části, které se upínají na laterální kosti hlezna a nártu: 226 Pars fibulometatarsea odstupuje od os malleolare. Probíhá distálně po laterální ploše hlezna, kde se upíná v průběhu na patní kost, os centroquartale a končí na laterálním obvodu základny os metatarsale III et IV. Pars calcaneofibularis odstupuje od kraniálního okraje kotníkové kosti a upíná se na dorsolaterální ploše patní kosti. Pars calcaneometatarsea odstupuje dorsolaterálně na patní kosti a upíná se na drosolaterální obvod základny os metatarsale III et IV. K laterálnímu postrannímu vazu patři i ligamentum talofibulare plantare. Je to krátký plochý vaz, který odstupuje na kaudálním okraji kotníkové kosti a upíná se na proximálni části lateroplantárního okraje talu. Dorsální hleznové vazy - ligamenta tarsi dorsalia tvoří řadu drobných vazů. Jen jediný z nich je však mohutný a překlenuje distální část hleznových kloubů při dorsomediální straně. Je to ligamentum talocentrodistometatarseum, které odstupuje na distálním úseku mediální plochy hleznové kosti. Upíná se na dorsomediální ploše kosti os centroquartale a os tarsale II et III. V distální části se rozšíří a upne se na dorsální část obvodu základny kosti os metatarsale III et IV. Plantární hleznový vaz je jediný. Tvoří ho mohutný vaz ligamentum plantare longum, který odstupuje na plantární ploše patního hrbolu. V distální části se rozdělí na mediální a laterální větev. Mediální větev směřuje na mediální plochu hlezna, překlene z plantární strany sulcus tendinis m. flexoris digiti primi longi a upíná se na plantární plochu hlezna na talus, os centroquartale a dále na os metatarsale III et IV. Laterální větev směřuje laterálně, kde se při plantárním okraji upne na os centroquartale a na os metatarsale III et IV. Krátké vazy - ligamenta tarsi brevia spojují sousední hleznové kosti. Mezi kostí hleznovou a kostí patní jsou rozepjaty tři vazy -ligamenta talocalcanea. 209 Articulationes pedis membri pelvini sinistri, facies medialis. < Bos taurus) 227 Střední hleznovou kost poutá k okolí ligamentum talocentrale dorsale a ligamentum calcaneocentrale plantare. Distální řadu hleznových kostí poutají tři vazy liga-menta tarsometatarsea k základně nártních kostí. Ligamentum talocalcaneum laterale odstupuje na dorsolaterálním okraji hleznové kosti a upíná se na dorsomediální ploše patní kosti mezi její facies articu-lares t^lares. Ligamentum talocalcaneum interosseum leží v sinus tarsi tohoto, kloubu, plantárně od předchozího vazu, s nímž téměř splývá. Ligamentum talocalcaneum plantare spojuje talus a calcaneus na plantární straně. Capsula articularis art. tarsocruralis tibia < articulatio tarsocruralis talus capsula articularis art. talocalcaneocentralis capsula articularis art. tarsometatarseae os metatarsal III. et IV calcaneus articulatio talocalcanea lig. calcaneoquartale plantare tukové vazivo articulatio talocalcaneocentralis os centroquartale tendo m. peronei longi articulationes tarsometatarseae mm. interossei 210 Ligamentum talocentrale dorsale probíhá z dorsální jamky hleznové kosti Articulationes pedis na dorsální plochu kosti os centroquartale. Ligamentum calcaneocentrale membn peivmi, sectio plantare začíná mediálně na distálním úseku hleznové opory patní kosti a upíná se sagitahs. f Bos tamus) na pr0ximální výběžek kosti os centroquartale, jakož i na její plantární plochu. Ligamenta tarsometatarsea dorsalia odstupují na dorsální ploše os tarsale II et III, i na přilehlé části os centroquartale. Upínají se na dorsální straně základny os metatarsale III et IV. Ligamenta tarsometatarsea plantaria odstupují od plantárních okrajů kosti distální řady hlezna a splývají zvláště svými úpony s ligamentum plantare longum. Ligamenta tarsometatarsea interossea představují svazky vazivových vláken, které odstupují na dně canalis tarsi a upevňují se na os tarsale I, os tarsale II et III a os centroquartale. Articulationes pedis mají značně různý rozsah pohyblivosti. Největší rozsah flexe a extense je v articulatio talocalcaneocentralis (asi 70°) a dále v articulatio tarsocruralis (asi 50°). Součet rozsahu flexe a extense v obou těchto kloubech udává celkový rozsah ohybu a natažení. K pohyblivosti v articulatio talocalcaneocentralis přispívá též uspořádám kloubních ploch v articulatio talocalcanea. Ostatní klouby hlezna jsou v podstatě ploché klouby, které umožňují jen vzájemný posun kostí a tak tlumí nárazy, přenášené distálním koncem končetiny. 228 Kloubní pouzdro obepíná jednotně celý hleznový kloub. Synoviální vrstva se upíná na jednot- livé kosti a děli tak kloubní dutinu na několik časti. U dospělých zvířat se isoluje samostatná kloubní dutina articulatio centrodistalis a articulationes tarsometatarseae od nejrozsáhlcjších spojených kloubních dutin kloubů s největším rozsahem pohyblivosti, tj. articulatio tarsocruralis a articulatio talocalcaneocentralis. Asi do stáří jednoho roku jsou všechny kloubní dutiny hlezna vzájemně spojeny. Objem spojených kloubních dutin celého hlezna činí u novorozených telat asi 60—80 ml, u dospělých dosahuje asi 120—140 ml. ✓ tibia -tuber caicanei Capsula articularis art. tarsocruralis sustentaculum tali Capsula articularis art. tarsocruralis Capsula articularis ai Capsula articularis art. centrota Capsula articularis art. centrodistal Haterale mediale — pars tibiotalaris Capsula articularis art. tarsocruralis aterale mediale — pars tibiocalcanea -ligg. tarsi plantaria rale mediale — pars tibiometatarsea lig. talocentrodistometatarseum os metatarsal til. —-os metatarsal II. U ovce a kozy nejsou podstatné odchylky,v anatomické stavbe kloubů hlezna od poměrů posaných u skotu. U prasete tvoří hlezno sedm kostí a jednotlivé kosti spolu nesrůstají. Vznikají tím menší odchylky v průběhu vazů. V podstatě však vazy odstupují a upínají se na tytéž kostí jako u skotu. Dutina kloubu articulatio tarsocruralis komunikuje s kloubní dutinou articulatio tibio-fibularis distalis a s kloubní dutinou kloubu articulatio talocalcanea. Kloubní dutiny zbývajících kloubů hlezna rovněž vzájemně komunikují. U koně se klouby hlezna liší především svou pohyblivostí a průběhem vazů. Celková flexe a extense je závislá na pohyblivosti v articulatio tarsocruralis. Articulatio talocalcaneocentralis a articulatio calcaneoquartalis má kloubní plochy rovné a flexi a extensi nedovoluje, stejně jako articulatio talocalcanea. Ligamentum collaterale mediale má tři složky, které odstupují na malleolus medialis tibie: Pars tibiometatarsea se upíná na mediální plochu hlezna a na os metatarsale II, jakož i na os metatarsale III. Pars tibiotalaris se upíná na talus. Pars tibiocalcanea se upíná na calcaneus. Ligamentum collaterale laterale má rovněž tři složky, které začínají společně na malleolus lateralis. Pars tibiometatarsea 211 Articulationes pedis membri pelvini sinistri, facies medialis. Kloubní dutina injikovaná. (Equus caballus) 229 má obdobný průběh jako pars fibulometatarsea u skotu a upíná se na os meta-tarsale IV, jakož i na os metatarsale III. Zbývající dvě složky probíhají společně a před úponem se rozdělují na větev pro talus - pars tibiotalaris a větev pro calcaneus - pars tibiocalcanea. Ligamentum talocalcaneum plantare je vytvořeno v podobě dvou až tří vazivových pruhů rozepjatých na plantární ploše mezi hlenovou kostí a patní kostí. Kloubní pouzdro tvoří čtyři nad sebou uložené vaky, z nichž proximální je nej prostornější. Dutiny kloubů articulatio tarsocruralis a articulatio talocalcaneocentralis jsou spojeny. Dutiny ostatních kloubů hlezna jsou oddělené. U psa jsou ligamenta collateralia slabá; ligamentum talocentrodistometa-tarseum není vyvinuto. Ligamentum plantare longum odstupuje na distálnim úseku plantární plochy těla patní kostí. Největší rozsah flexe a extense je v articulatio tarsocruralis (asi 100°). V articulatio talocalcaneocentralis a v articulatio calcaneo-quartalis činí kolem 20°. Mimo to je možná mírná abdukce, pronace a supinace. Kloubní pouzdro tvoří tři výdutě na laterální straně a čtyři na straně mediální. Articulatio tarsocruralis, articulatio tibiofibularis distalis, articulatio talocalcanea, articulatio talocalcaneocentralis a articulatio calcaneoquartalis mají kloubní dutiny vzájemně propojené. Podobně vzájemně komunikují dutiny kloubů articulatio centrodistalis a articulationes tarsometatarseae. Articulationes intermetatarseae - skloubení nártních kostí u skotu neexistuje. Třetí a čtvrtá nártní kost u skotu srůstá v jedinou kost os metatarsale III et IV. Os sesamoideum metatarsale se skloubí s medioplantární kloubní ploškou její základny v plochém kloubu, jehož kloubní dutina je spojena s dutinou kloubů articulationes tarsometatarseae. 212 Articulationes pedis membri pelvini sinistri, facies lateralis. (Equus caballus) 230 U ovce a kozy nejsou podstatné odchylky proti uspořádání u skotu. U pra- sete je vzájemné spojem čtyř nártních kostí obdobné jako spojení záprstních kostí na hrudní končetině. Os sesamoideum metatarsale se kloubí s plantárním výběžkem třetí nártní kosti a s plantární ploškou kosti os tarsale I, často však i s os metatarsale II. U koně a psa je vzájemné spojení nártních kostí obdobné jako spojení záprstních kostí. Articulationes digitorum pe'dis se svou stavbou v podstatě neliší od kloubů popsaných na hrudní končetině. Systema musculorum - svalová soustava Úvod Systema musculorum - svalová soustava je aktivní složkou pohybového ústrojí. Svalovou soustavu tvoří svaly a jejich pomocná ústrojí. Svalstvo, které v této kapitole popisujeme, je svalstvo kosterní, tvořené žíhanou svalovou tkání. Jeho činnost ovládají svými podněty motorická vlákna somatického nervstva; kosterní svaly se obvykle stahují a uvolňují za přímé kontroly vůle. Vlákna kosterního svalstva se stahují velmi vydatně; mohou se zkrátit až na jednu polovinu délky, kterou mají v uvolněném stavu. Při své práci přeměňují svaly chemickou energii živin z menší části v mechanickou energii svého smrštění (asi 30 %) a z větší části v tepelnou energii (asi 70 %). Pracující svaly jsou největším dodavatelem tepla pro organismus. Kosterní svalstvo tvoří 30 až 50 % hmotnosti těla. Od žíhaných, temně rudých kosterních svalů je třeba rozlišit bledě růžové hladké svalstvo. Hladké svaly tvoří stěnu vnitřností, nacházíme je ve stěnách žlázových vývodů i ve stěně cév. Hladkou svalovinu inervuje autonomní nervstvo; smršťuje se tedy bez přímé kontroly vůle. Na nervový podnět se hladká svalovina stahuje pomaleji; stah neprobíhá najednou, ale ve vlnách. Sval Sval - musculus tvoří samostatný orgán, který u kosterních svalů sdružuje svalová vlákna souběžně probíhající a současně se smršťující. Svalová vlákna navazují na obou koncích svalového bříška na kolagenní fibrily šlachy. Venter musculi - svalové bříško tvoří svalová vlákna, spojená řídkým vmezeřeným vazivem, které vede cévy a nervy a do něhož se ukládá i tuk; vmeze-řené vazivo se dělí na endomysium, perimysium internum a perimysium externum. Endomysium obaluje jednotlivá svalová vlákna příčně probíhajícími kolagenními vlákenky. Perimysium internum sbaluje svalová vlákénka do snopců a tvoří přehrady uvnitř svalového bříška; perimysium externum tvoří svými kolagenními a elastickými vlákny pevný obal na povrchu svalu (obr. 213). Svalová vlákna jsou různě dlouhá; nejkratší měří několik milimetrů, nejdelší naměřená nepřesahují zpravidla 15 mm. Větší délka svalového bříška vzniká tak, že se jedno svalové vlákno upne na perimysium, na něž pak naváže další svalové vlákno. Kosterní sval má zpravidla temně rudou barvu; u mladých zvířat mají kosterní svaly barvu světlejší. U vykrmených zvířat, zvláště u prasat, se do četných svalů ukládá takové množství tukové tkáně, že se rudé svalové snopce ztrácejí v bílém tuku. V některých kosterních svalech můžeme rozlišit bledá a tmavá svalová vlákna. Bledá svalová vlákna mají velké množství myofibril a málo sarkoplasmy; tmavá vlákna mají méně myofibril a větší množství sarkoplasmy. Rozdílnost se jeví i ve funkci; tmavá vlákna se stahují pomaleji, ale jsou vytrvalejší než vlákna bledá. Do svalu vstupují, obvykle uprostřed jeho délky, nervy a cévy; větví se ve vme-zeřeném vazivu a zasahují i mezi kolagenní vlákna šlachy. Motorická nervová vlákna přivádějí vzruchy podněcující sval ke smrštění; jsou zakončena motorickými ploténkami. Sensitivní nervová vlákna jsou zakončena svalovými vřeténky v masité části a šlachovými vřeténky ve šlašité části; jsou to ústrojí vnímající svalové napětí. Sensitivní zakončení ve svalech a šlachách jsou ústrojím tak zvané hluboké svalové citlivosti, která informuje nervové ústředí o poloze svalu i o jeho napětí. Do svalu přicházejí i vlákna autonomních nervů. Ten d o - šlacha má podobné uspořádání jako svalové bříško. Jejím základem jsou rovnoběžné kolagermí fibrily navazující na svalová vlákna. Kolagenní fibrily se spojují ve svazky vmezeřeným vazivem šlachy - peritendineum internum, v němž procházejí cévy i nervy. Na povrchu tvoří pevný obal šlachy peritendineum externum. Při úponu šlachy na kost přecházejí kolagenní fibrily šlachy přímo v kolagenní fibrily kostní tkáně; peritendineum externum přechází ze šlachy přímo do okostice. V některých případech je šlacha jen velmi krátká, takže ji pouhým okem nezjistíme; mluvíme pak o masitém úponu. Svaly mohou navazovat i přímo jeden na druhý; i zde však tvoří vždy jejich spoj svazky kolagenních vláken. Je-li tento svalový spoj krátký, jeví se jako šlašitý vpis - intersectio tendinea. Jedna šlacha svalu se obvykle označuje jako odstupová - orgio, druhá jako 213 úponová - insertio. Funkční ani morfologický podklad toto rozdělení nemá, Perimysium. je to pouhý zvyk nebo jazykové zpestření, které nám umožní podrobněji rozlišit oba konce svalu. Podle zvyklosti se klade odstup na končetinách blíže k trupu. Úpon pak tvoří šlacha na druhé straně svalu. Průřez šlachy je vždy podstatně menší než průřez svalového bříška, protože pouze malá část svalových vláken navazuje přímočaře na šlachu. Většina svalových vláken přichází ke šlaše ze strany. Přistupují-li svalová vlákna ke šlaše pouze z jedné strany, vzniká lichozpeřený sval - musculus unipennatus. Přicházejí-li svalová vlákna ke šlaše ze dvou stran, vzniká sudozpeřený sval - musculus bi-pennatus. Rozštěpí-li se šlacha ve svalovém bříšku na několik kmenů, na něž navazují svalová vlákna ze stran, vzniká mnohozpeřený sval - musculus multi-pennatus. U zpeřených svalů neprobíhají vlákna rovnoběžně s osou směru, ve kterém se sval zkracuje; vlákna přicházejí šikmo k tomuto směru. Výsledné zkrácení celého svalu je pak menší, než by odpovídalo skutečnému smrštění svalových vláken. V této úpravě se však do stejného objemu svalového bříška nahloučí větší množství vláken a tak kratší stah svalu vynahrazuje jeho větší síla. Podle tvaru rozlišujeme svaly dlouhé, krátké, ploché a kruhové. Dlouhé svaly se vyskytují především na končetinách, krátké svaly především na páteři; ploché svaly pomáhají tvořit stěnu tělních dutin a jejich šlachy, rozprostřené do plochy, se nazývají aponeurosy. Kruhové svaly tvoří svěrače (m. sphincter) přirozených tělních otvorů. Podle uspořádání rozlišujeme svaly jednoduché nebo svaly rozeklané, vybíhající v několik svalových bříšek. Svaly vyvolávající pohyb jedním směrem se nazývají sdruženci -[synergisté, svaly působící proti sobě jsou protivníci - antagonisté. Sval si ponechává zpravidla svou inervaci i při velmi složitých přesunech, štěpeních a splýváních, takže můžeme na základě inervace určit, v kterých místech se sval začal tvořit a jakými cestami během vývoje postupoval. Inervace se tak stává nejdůležitějším vodítkem při homologisování svalů. Skutečnost, že si svaly ponechávají stále svoji inervaci, začínající v příslušných okrscích centrálního nervstva, je'též důležitou pomůckou při diagnostice nervových motorických poruch, které pak můžeme přesně lokalisovat. 233 Pomocná svalová ústrojí Pomocná svalová ústrojí jsou povázky, tíhové váčky a šlachové pochvy; k pomocným ústrojím řadíme i sesamské kosti. Fasciá - povázka je tuhá fibrosní blána, obsahující i hojná elastická vlákna. Podle polohy rozlišujeme povázky hluboké a povrchové (obr. 213). Fascia superficialis - povrchová povázka obaluje celé tělní krajiny a je uložena souběžně s kůží. Fascia profunda - hluboká povázka obaluje jednotlivé svaly nebo celé svalové skupiny a mezi svaly proniká až ke kosti, na níž se upevňuje a vytváří tak mezisvalové přepážky - septa intermuscularia. Hluboká povázka tvoří pouzdra, v nichž se svaly hladce pohybují, aniž by se třely o sousední orgány. Na hluboké povázce se svaly často i upínají. Hluboké povázky tvoří meze, přes něž se nemůže šířit pathologický proces z jednoho orgánu na druhý. 214 V některých místech povázka zesílí v silné pruhy, poutka - retinacula, pře- Vagina synovialis. Sectio. klenující šlachy a přidržující je tak ke kosti. Jejich zvláštním případem jsou fibrosní šlachové pochvy - vaginae tendinum fibrosae, vytvářející pro šlachy podél kosti celé kanálky. Bursae synoviales - tíhové váčky se vkládají mezi šlachu a kost, nebo mezi sval a jiné orgány, které s ním hraničí. Vznikají všude tam, kde dochází k velkému tření. Tihový váček je někdy nahrazen výchlipkou kloubního pouzdra. Vagina synovialis - tíhová pochva je obdobou tíhového váčku, je však delší a obklopuje šlachu ze všech stran. Můžeme na ní rozlišit vnější list, který přiléhá k okolí, a vnitřní list, který naléhá na šlachu (obr. 214). Na koncích tíhové pochvy přechází jeden list v druhý; uvnitř tíhové pochvy jsou oba listy spojeny podélnou přepážkou - mesotendineum, kterou procházejí ke šlaše cévy a nervy. Stěnu tíhového váčku nebo tíhové pochvy tvoří velmi tenká blána, podobná stavbou tíhové vrstvě kloubního pouzdra. Dutinu váčku nebo pochvy vyplňuje tih, podobný kloubnímu tíhu. Tihová pochva tvoří zpravidla výstelku fibrosní pochvy. V tíhových váčcích i v tíhových pochvách se snadno zachycují choroboplodné zárodky a pathologické pochody se v nich snadno šíří. Ossa sesamoidea - sesamské kosti patří svým původem ke svalovému ústrojí. V místech, kde šlachy přecházejí kostní výběžky nebo klouby a kde jsou tedy šlachy vystaveny velkému tlaku, zpevňuje se šlacha chrupavčitou tkání a konečně zde vzniká až sesamská kost. U mladých zvířat jsou sesamské kostí většinou chrupavčité, u dospělých se mění v kost. Sesamské kosti se často vyskytují na končetinách před úponem šlachy na kost. Příkladem sesamské kosti je patella v kolenním kloubu nebo sesamské kostí základního kloubu prstu. Podle původu, funkce i uložení dělíme svalstvo na kožní svaly, svaly trupu a krku, svaly hlavy a svaly hrudní a pánevní končetiny. 234 Musculi cutanei Z didaktických důvodů vyčleňujeme kožní svaly do jedné kapitoly a popisujeme je jako první, poněvadž je při pitvě i při případných chirurgických zákrocích najdeme hned pod kůží. Je to skupina svalů, která po skladebné stránce patří ke kosterní svalovine. Vývojem ztratila svůj úzký vztah ke kostře, spojuje se s kůží a hlavně s povrchovou povázkou. Povrchová povázka Povrchovou povázku - fascia superficialis dělíme podle krajin těla na povrchovou povázku hlavy, krku, trupu a hrudní a pánevní končetiny. Fascia superficialis capitis - povrchová povázka hlavy obaluje celou hlavu, nedá se však na všech místech lebky odpreparovat, poněvadž na hřbetě nosu a na čele se pevně spojuje s kůží. Na jiných místech je zřetelně organisována v samostatné útvary. Jsou to: fascia parotidea a fascia masseterica, pokrývající glandula parotis a m. masseter. Fascia temporalis kryje m. temporalis. Přes tvářovou svalovinu a nos se táhne fascia nasobuccalis. Na hřbetě nosu se spojuje s periostem a v kaudální části zesiluje a nazývá se galea aponeurotica. V mezi-saničí je povrchová povázka značně silná a označujeme ji jako fascia mandibu-laris, která kaudálně přechází ve fascia subhyoidea. Lamina superficialis fasciae cervicalis - povrchový list krční povázky leží pod kůží a obaluje krk. Dorsálně odstupuje na Ligamentum nuchae, ventrálně se oboustranné povázky spojují ve vazivovém švu, který se táhne od manubrium sterni k mezisaničí. U přežvýkavců a koně odštěpuje povrchová povázka ještě hluboký list. Oba listy zaujímají mezi sebe m. trapezius a m. brachio-cephalicus. Ventrálně od těchto svalů se oba listy opět spojí a překlenují v. jugularis (obr. 226) a v dalším pokračování překryjí m. sternocephalicus. Fascia superficialis trunci - povrchová povázka trupu povléká celý trup. Na lopatce přechází v povrchovou povázku hrudní končetiny, v krajině hýžďové přechází v povrchovou povázku pánevní končetiny. U přežvýkavců a koně se spojuje s obradovými trny, u prasete a šelem zůstává dorsálně volná. U kloubu loketního a kolenního tvoří podklad loketní a kolenní řasy. Ventrálně se spojuje s linea alba a vydává povrchovou povázku mléčné žlázy a pyje. Fascia superficialis membri thoracici - povrchová povázka hrudní končetiny povléká laterální plochu lopatky a paže. Kaudálně navazuje na fascia superficialis trunci, kraniálně na lamina superficialis fasciae cervicalis. Z fascia superficialis trunci do ní přecházejí svalová vlákna kožního svalu - m. cutaneus trunci, která se zde však stáčejí do svislého průběhu. Na distální straně se povrchová povázka ztenčuje a na předloktí splyne s fascia antebrachii. Fascia superficialis membri pelvini - povrchová povázka pánevní končetiny je přímým pokračováním fasciae superficialis trunci. Postupuje z beder a ze slabin na hýždě a na stehno. Směrem kaudálním přechází do fascia caudae a do fascia perinei. Fascia perinei nejprve povléká m. semimebranosus a vrůstá do hrázky. Ze slabin postupuje povázka na obě plochy stehna, čímž tvoří podklad pro plica genus - kolenní řasu. Na stehně pak srůstá s fascia lata. Kožní svaly - mm. cutanei vrůstají do fascia superficialis. Po stránce vývojové patří do dvou odlišných skupin. Kožní svaly hlavy a krku jsou branchio-merického původu, jejich společným znakem je inervace z n. facialis. Kožní svaly trupu jsou hypaxiální svaly, které inervují nn. pectorales caudales a snad i nn. intercostales. Kožní svaly pohybují kůží, otřásají jí a svrašťují ji vždy kolmo na průběh svalových snopců. K pohybům kůže dochází například po koupeli, při odhánění hmyzu apod. Musculi cutanei capitis et cervicis - kožní svaly hlavy a krku Musculi cutanei. Norma se vývojově odvozují od m. sphincter colli primitivus, který se diferencuje ve tři vemralis. (Canis svalové vrstvy uložené nad sebou, tj. m. sphincter colli superficialis, platysma famiharis) a m. sphincter colli profundus. 236 m. cutaneus faciei 217 Alusculi cutanei. Norma lateralis. (Equus caballus) M. sphincter colli superficialis můžeme nalézt z domácích savců pouze u psa (obr. 215) jako plochý svazek svalových snopců probízajících transversálně ve ventrální krční krajině. Platysma je kožní sval, který má vlákna probíhající podélně, u prasete a psa (olpr. 216) je vyvinut hlavně v dorsální části krku ve dvou vrstvách. U koně (obr. 217) leží pouze ve ventrální části krku, kde zakrývá sukus jugularis. Za derivát platysmatu považujeme m. cutaneus faciei. m. cutaneus nasi m. frontalis m. cutaneus faciei m. cutaneus trunci m. cutaneus trunci 218 M. cutaneus faciei je plochý, vějířovitě se rozšiřující svazek svalových snopců, Musculi cutanei. Norma který leží v regio masseterica. Jednotlivé snopce se vytrácejí v povrchové po-laterahs. (Bos taurus) vážce u angulus oris, v regio lateralis nasi a v regio ophthalmica. U koně a psa je vyvinuta pouze jeho ventrální část, která vyzařuje do ústního koutku. M. sphincter colli profundus má ve své primitivní úpravě rovněž trans-verální průběh svalových vláken, stejně jako m. spincter colli superficialis (obrázek 215). U domácích savců je však diferencován v jednotlivé mimické svaly, které pohybují pysky, nozdrami a ušními boltci. Tyto svaly budou popsány mezi hlavovými svaly. Výlučně na kůži zůstávají připojeny následující svaly vznikající z tohoto základu: m. frontalis a m. cutaneus nasi. M. frontalis (obr. 218) postupuje z meziroží do kůže horního víčka. Je vyvinut pouze u skotu. U ostatních domácích savců není vyvinut, stejně jako m. cutaneus nasi. M. cutaneus nasi (obr. 218) probíhá na hřbetě nosu takřka transversálně, svalové snopce se vytrácejí v kůži v regio lateralis nasi. Zvlášť silný je u býků. Musculi cutanei trunci - kožní svaly trupu tvoří jediný sval m. cutaneus trunci, uložený v povrchové po vážce na laterální ploše hrudníku a břicha. Kraniálně sahá u skotu (obr. 218) a koně (obr. 217) až na laterální plochu lopatky, u ostatních domácích savců ke kaudálnímu okraji lopatky (obr. 216). Sval ventrálně zesiluje a tvoří u kloubu loketního a kolenního duplikatury, které 238 tvoří podklad příslušných kožních řas. Na ventrální ploše břicha v krajině stydké odštěpuje m. cutaneus trunci u přežvýkavců, prasete a psa mm. preputiales craniales et caudales. Mm. preputiales craniales se uvolňují z ventrálního okraje m. cutaneus trunci a končí v kůži kaudálně od ostium preputii. Mm. preputiales caudales postupuje z tunica flava abdominis v regio ingui-nalis a končí v kůži kraniálně od ostium preputii. Kaudální svaly často chybějí u prasete a pravidelně u psa. U krav, ovcí, koz a fen nacházíme na odpovídajícím místě mm. supramammarii, které jsou homologní předkož-kovým svalům samců. Musculi trunci et caudae Musculi trunci et caudae tvoří velké skupiny svalů účastnících se téměř na všech pohybech těla. Podle uložení a původu dělíme tuto svalovinu na hřbetní svaly, krční svaly, hrudní svaly, břišní svaly a svaly ocasu. Hřbetní svaly Mezi hřbetní svaly - mm. dorsi zařazujeme mohutné svaly, které leží dorsálně od páteře a táhnou se od týlní kosti po kořen ocasu. Jsou to svaly, které vznikají z episomatických částí myotomů; jsou inervovány dorsálními větvemi míšních nervů. Svaly uložené hlouběji, blíže páteře, si ponechávají svou původní segmentaci, spojují vždy sousední obratle a říkáme jim krátké hřbetní svaly. Na těchto krátkých svalech leží dlouhé hřbetní svaly, které vznikají splýváním sousedních myomer, takže pak přeskakují vždy několik následujících obřadů. Kromě těchto vlastních (autochthonních) svalů zasahují na hřbet i některé svaly pletence hrudní končetiny (m. trapezius, m. rhomboideus, m. latissimus dorsi), které nazýváme druhotné (heterochthonní) hřbetní svaly. Jsou hyposomatického původu a jsou inervovány ventrálními větvemi míšních nervů. Podle uložení dělíme autochthcnní svaly páteře na laterální a mediální systém. Laterální systém Do laterálního systému zahrnujeme m. iliocostalis, m. splenius, m. longissi-mus, mm. levatores costarum a mm. intertransversarii. Všechny tyto svaly při oboustranném smrštění vzpřimují páteř, při jednostranném smrštění stáčejí páteř na příslušnou stranu. M. iliocostalis je u skotu soustava sválových bříšek, orientovaných kranio-laterálně, uložených na vertebrálních koncích žeber v úrovni žeberních úhlů (obr. 219). Nejkaudálnější bříško odstupuje na spina iliaca ventralis a směřuje kraniálně. Další bříška odstupují na processus costarii prvních čtyř bederních ; obratlů. Kraniálním směrem je sval v hloubce stále zesilován novými odstupy z vertebrálních konců jednotlivých žeber. V jeho průběhu se odštěpují z jednotlivých svalových cípů tenké ploché šlašky, které přeskakují 3—7 žeber a upínají se na kaudálních okrajích žeberních úhlů. Nejkraniálnější úpon zasahuje na ventrální část processus transversus VI.—VIL krčního obratle. M. iliocostalis je uložen nejlaterálněji v tomto systému, mediálně od něho leží m. longissimus. <.- Podle polohy jej můžeme rozdělit na m. iliocostalis lumborum, thoracis et cervicis. Inervují jej rami dorsales nn. spinalium, cévní zásobení obstarávají aa. lumbales et rami dorsales z aa. inter-costales. I' U kozy a ovce ve srovnání se skotem není rozdíl v úpravě svalu, u prasete |. (obr. 222) zasahuje m. iliocostalis cervicis na všechny krční obratle, u koně 239 W B&1 se upíná až na III.—IV. krční obratel, u psa pouze po VII. krční obratel. U psa je silně vyvinut m. iliocostalis lumborum. M. splenius - řemenovitý sval tvoří u skotu poměrně tenkou svalovou plotnu, uloženou v krční krajině. Odstupuje na trnech I.—IV. hrudního obratle a na fascia thoracolumbalis (obr. 219). Upíná se na processus transversus axis, processus transversus atlantis a na squama occipitalis společně s m. cleidooccipitalis. Je uložen mediálně od krční části m. trapezii a m. rhomboidci. Inervaci obstarávají rami dorsales ccrvicalium, krev přivádějí větve tepny a. cervicalis profunda. 219 U ovce a kozy se neliší od uspořádání u skotu, u prasete se upíná na Musculi dorsi. Stratům aia atlantis, na pars mastoidea ossis temporalis a na linea nuchae superior. U koně superficiaie. f Bos taurus) se Upíná na processus transversi III.—V. krčního obratle, na processus mastoideus a linea nuchae. U psa je mohutný a končí širokou aponeurosou po celé délce linea nuchae. M. longissimus - nejdelší sval sahá u skotu od křížové kosti k hlavě. Nej-mohutnější je v bederní krajině, kraniálním směrem se zužuje. Rozpadá se na m. longissimus lumborum, thoracis, cervicis, atlantis et capitis. M. longissimus lumborum et thoracis - nejdelší bederní a hřbetní sval odstupuje na erista sacralis mediána a na erista iliaca od spina iliaca dorsalis až po spina iliaca ventralis. V kaudální části je nejsilnější, je kryt lesklou aponeurosou (obr. 219). Kraniálním směrem se zužuje a zvyšuje se v něm podíl šlašitých elementů. Z hluboké vrstvy svalu se postupně emancipují krátké šlašky, které se 240 upínají ve dvou řadách. Mediální šlašky se upínají na processus articulares et mamillares bederních a hrudních obřadů, laterální šlašky na processus costarii bederních obřadů a na dorsální konce všech žeber. M. longissimus cervicis - nejdelší krční sval odstupuje na příčných výběžcích Iw—VII. hrudního obratle a končí čtyřmi šlašitými větvemi na dorsální částí processus transversi III.—VII. krčního obratle (obr. 219). M. longissimus atlantis et capitis - nejdelší nosičovy a hlavový sval. Oba svaly odstupují společnou šlašitou ploténkou na I. a II. hrudním obratli a na kloubních výběžcích IV.—VI. krčního obratle (obr. 219). V úrovni III. krčního obratle se oba svaly osamostatňují. M. longissimus atlantis se upíná na processus transversa atlantis, m. longissimus capitis na processus mastoideus ossis temporalis a crista temporalis. M. longissimus je uložen mediálně od m. splenius a m. iliocostalis. Inervují jej rami dorsalcs 220 nn. spinalium, krev přivádjí aa. lumbales3 rami musculares z aa. intercostales a větve tepny a. cer- Musculi dorsi. Stratům vicalis profunda. medium. (Bos taurus) U ovce a kozy nelze oddělit m. longissimus thoracis od m. longissimus cervicis, u prasete (obr. 222) se sval podstatně neliší od poměrů u skotu. Stejně tak i u koně a psa nenajdeme podstatné rozdíly. Mm. levatores costarum - zvedači žeber. U skotu tvoří 10—11 svalových bříšek, která představují hlubokou segmentovanou složku svalu m. longissimus thoracis (obr. 220). Odstupují na processus transversi hrudních obřadů, svalová vlákna probíhají kaudolaterálně a upínají se na kraniální okraj následujícího žebra v úrovni angulus costae. Inervují je rami dorsales z nn. thoracici, cévní zásobení obstarávají rami musculares z aa. intercostales. U ostatních domácích savců není rozdíl v úpravě svalu, počet svalových bříšek se řídí počtem mezižeberních prostorů. 241 Mm. intertransversarii - mezipříčňové svaly jsou u skotu rozepjaty mezi processus articulares et mamillares bederních obratlů. Zřetelněji jsou vyvinuty v krčním úseku páteře ve dvou etážích. Někdy jednotlivá bříška splývají, a tak vzniká svalové individuum, odstupující na processus transversus 6.—2. krčního obratle a upínající se na processus transversus adantis. Je označováno jako m. intertransversarius longus (obr. 220). Svaly i nervuj i rami dorsales nn. spinalium, cévy pocházejí z aa. lumbales, a. cervicalis profunda a a. vertcbralis. mm. íevatores costarum mm. multifidi mm. intertransversarii cervicis 221 U ovce, kozy a prasete jsou tyto svaly vyvinuty obdobně jako u skotu. Musculi dorsi. Stratum Ukoně a psa jsou vyvinuty zřetelně pouze na krku, kde tvoří tři etáže. Mm. profundum. (Bos taurus) intertransversarii dorsales jsou rozepjaty mezi processus articulares následujících obratlů, mm. intertransversarii medii spojují processus articulares a processus transversi, mm. intertransversarii ventrales spojují ventrální úseky processus transversi sousedních obřadů. Mediální systém Mediální systém tvoří m. spinalis, m. semispinalis, mm. rotatores, m. multi-fidus, mm. interspinales a mm. profundi nuchae. Tyto svaly vzpřimují při oboustranném smrštění páteř a zvedají hlavu (mm. profundi nuchae), při jednostranném smrštění stáčejí páter na příslušnou stranu. M. spinalis et semispinalis thoracis et cervicis - trnový a polotrnový sval hřbetu a krku u skotu splývají, a proto je popisujeme zároveň 242 (obr. 220). Je to mohutný sval, který odstupuje tenkými šlachami na processus spinosi prvních bederních a tří až čtyř posledních hrudních obratlů. Kraniálním směrem se rozšiřuje. Nacházíme na něm šest tenkých úponových šlach, které se upínají na trn. I.—VI. hrudního obratle. Krční část odstupuje od kraniálního okraje trnu I. hrudního obrade, je prostoupena šlašitými vpisy a upíná se na trnech IV.—VII. krčního obratle. ' Sval leží mediálně od m. Iongissimus. Inervují ho rami dorsales nn. spinalium; krev přivádějí rami musculares z aa. intercostales. U ovce a kozy nejsou rozdíly v úpravě svalu, u prasete (obr. 222, 223) je vyvinut jen m. spinalis thoracis et cervicis. U koně (obr. 253) je rovněž vyvinut pouze m. spinalis thoracis et cervicis. Odstupuje na vrcholech trnů bederních m. semispinaiis capitis m. iongissimus atlantis m. Iongissimus cervicis m. spinalis thoracis et cervicis m. Iongissimus thoracis m. longus colli m. Iongissimus capitis m. scalenusr medius mm. intertransversari m. iiiocostális obřadů a posledních pěti až šesti hrudních obřadů pomocí silných šlašek. V úrovni XII. hrudního obratle vytváří svalové zuby, které se upínají na kaudálnich okrajích trnů prvních šesti hrudních obratlů a na rudimentech trnů čtyř až pěti krčních obratlů. V kohoutkové krajině zesiluje tak, že překrývá zužující se m. Iongissimus thoracis. U psa je sval dosti zřetelně rozlišen v laterální a mediální pruh, z nichž první odpovídá m. spinalis et semispinaiis thoracis, druhý m. semispinaiis cervicis. M. semispinaiis capitis - polotrnový hlavový sval je u skotu plochý široký sval (obr. 220), přiléhající na ligamentum nuchae. Odstupuje na processus mamillares I. až VIII. hrudního obratle a processus articulares II. až VII. krčního obratie a na ligamentum nuchae a upíná se na linea nuchae mediálně od úponu m. splenius. U skotu můžeme rozlišit dvě části. Dorsomediální část je prostoupena třemi až čtyřmi šlašitými vpisy - intersectiones tendi-neae, kdežto ventrolaterálni část je pouze masitá. Sval inervují rami dorsales nn. cervicalium, cévní zásobení je z a. cervicalis profunda. U ovce a kozy nejsou změny, u prasete (obr. 222, 223) je odlišení obou částí ještě zřetelnější, u koně (obr. 253) leží v hloubce na desce šíjového vazu a přikrývá pouze m. multifidus cervicis a kraniální konec m. spinalis. Je rozdělen čtyřmi až pěti šikmo probíhajícími šlašitými vpisy - intersectiones tendineae v pět až šest kratších úseků. U psa má opět dvě bříška, z nichž dorsomediální 222 Musculi dorsi. Stratům medium. (Sus scrofa domestica) 243 má čtyři šlašité vpisy. Ventrolaterální bříško odstupuje silnou šlaškou na kaudál-ních kloubních výběžcích posledních krčních obratlů a upíná se na linea nuchae. Mm. multifidi - mnohoklané svaly představují u skotu souvislý řetěz téměř samostatných pološlašitých snopců, přiléhajících bezprostředně na laterálni plochy obradových trnů (obr. 221). Kaudální bříško začíná na I. ocasním obratli. Jednotlivár svalová bříška odstupují na processus transversi a processus articulares obratlů, přeskakují dva až tři obratle a upínají se na kaudální okraje processus spinosi bederních a hrudních obratlů. Na krku odstupují na processus articulares craniales, poslední úpon je na kaudálním okraji processus spinosus axis. Inervace pochází od rami dorsales nn. spinalium, cévy od aa. lumbales, rami musculares od aa. intercostales a a. cervicalis profunda. m. multjfidus thoracis m. spinalis thoracis et cervicis intersectiones tendineaé U ovce, kozy, prasete, koně a psa svaly nejeví podstatné rozdíly. Mm. rotatores - otáčeči tvoří u skotu řetěz deseti až jedenácti svalových bříšek, která odstupují na processus transversi hrudních obřadů a upínají se vždy na kaudální okraj trnu předcházejícího obratle (obr. 221). Nejkraniálnější bříško je nejsilnější, končí na trnu VII. krčního obratle. Sval inervují rami dorsales od nn. thoracici, krev přivádějí rami musculares mezižebcrních tepen. U ovce a kozy jsou svaly vyvinuty obdobně, u prasete jsou tyto svaly i mezi bederními obratli, u koně jsou v počtu 7—11 bříšek. U psa rozlišujeme v krajině hrudní osm delších svalů - mm. rotatores longi a devět kratších svalů -mm. rotatores breves. Mm. interspinales. Jsou to drobné, málo zřetelné svaly (obr. 221), které spojují vždy dva sousední trny. Najdeme je v bederním, hrudním i krčním úseku páteře. Obsahují pouze málo svalových vláken. Inervace i cévní zásobení je stejné jako u předchozích svalů. U ovce a kozy jsou vyvinuty obdobně, u prasete a psa jsou vyvinuty po celé délce páteře, u koně tyto svaly zastupují v bederní a hrudní krajině vazy - ligamenta interspinalia a pouze v krční krajině se v těchto vazech nacházejí ojedinělé svalové snopce. Mm. profundi nuchae.' Jsou to krátké svaly, ovládající articulatio atlanto-244 occipitalis a articulatio atlantoaxialis. 223 Musculi dorsi. Stratum profundum. (Sus scrofa domestica) M. rectus capitis dorsalis major (obr. 221) je zaoblený sval, který odstupuje na kaudální části processus spinossus axis a upíná se na squama occipitalis ventrálně od úponu m. splenius. M. rectus capitis dorsalis intermedius (obr. 221) je rovněž zaoblený sval, uložený ventrálně od předchozího svalu. Odstupuje na kraniálním okraji processus spinosus axis a upíná se na squama 'occipitalis ventrálně od m. rectus capitis dorsalis major. M. rectus capitis dorsalis minor (obr. 221) je malý sval, který odstupuje na kraniálním okraji arcus dorsalis atlantis a upíná se dorsálně od foramen magnum. Je zakryt předchozím svalem z dorsální strany. M. obliquus capitis cranialis (obr. 221) odstupujejod laterálního~okraje processus transversus atlantis a upíná se na basi processus paracondylaris. lig. nuchae — m. trapezius m. rhomboideus m. infraspinatus fascia thoracoiumbalis (hluboký list) --scapula m. serratus ventralis thoracis — m. latissimus dorsi - m. subscapularis fascia thoracoiumbalis m. spinalis et semispinalis thoracis m. longissimus thoracis m. serratus dorsalis cranialis mm. levatores costarum m. iliocostal is- fascia thoracoiumbalis (povrchový list)- costa IV M. obliquus capitis caudalis (obr. 221) odstupuje po stranách processus spinosus axis a upíná se na laterální okraj processus transversus atlantis. Inervaci hlubokých Šíjových svalů obstarávají rami dorsales n. cervicalis primi et secundi. Krev přivádějí větve a. occipitalis a a. cervicalis profunda. U kozy a ovce je vyvinut ještě m. atlantooccipitalis, který odstupuje od šlachy svalu m. longissimus adantis a processus transversus atlantis a upíná se na fades mastoidea ossis temporalis. Sval leží pod šlachou m. longissimus capitis. Jeho inervaci obstarává ramus dorsalis n. cervicalis primi, krev přichází z a. occipitalis a a. cervicalis profunda. U ostatních domácích savců ve srovnání se skotem nejsou rozdíly v základní úpravě těchto svalů. 224 Fasciae in regione interscapular. Sectio transversalis. (Bos taurus) Hřbetní povázky Fascia thoracoiumbalis je povázka, která pokrývá m. longissimus a která částečně srůstá s jeho odstupovou aponeurosou. Začíná v mediánní rovině na obřadových trnech, v bederní části se laterálně vsouvá mezi m. iliocostalis a m. quadratus lumborum. Tam vytváří vazivový pruh, označovaný někdy jako aponeurosis lumbalis. Fascia thoracoiumbalis v kohoutkové krajině se dělí na dva listy (obr. 224), které začínají na trnech kraniálních hrudních obratlů. Povrchový list kryje mediální plochu svalu m. serratus ventralis thoracis a poskytuje odstup pro m. splenius a m. serratus dorsalis cranialis. Hluboký list se vsouvá mezi m. longissimus a m. iliocostalis a končí na příčných výběžcích hrudních obratlů. Fascia nuchae je slabá povázka, která pokrývá m. splenius. Z její mediální plochy se uvolňují lamely, které se vsouvají mezi jednotlivé svaly. 245 ÍJ koně odštěpuje fascia thoracolumbalis v koutkové krajině ještě třetí list, ležící nejmediálněji; vsouvá se mezi m. spinalis a m. longissimus. Krční svaly Přechod obratlovců k suchozemskému životu vyvolal značnou přestavbu ža-berní oblasti těla. Zánik zaber a využití jejich stavebního materiálu ke vzniku jiných orgánů, přestavba končetin a jejich posun do oblasti hrudníku umožnil vznik krku. Krk pohyblivě spojuje trup s hlavou, usnadňuje tím uchopování potravy a přispívá k lepšímu využití čidel, která mají sídlo na hlavě. V oblasti krku se setkáváme se svaly různého původu. Svaly krku, které pohybují krkem a hlavou a které leží dorsálně od krční páteře, byly popsány mezi hřbetními svaly, s nimiž tvoří nedělitelný celek. Těsně ventrálně při páteři je skupina svalů prevertebrálních, které si zachovávají částečně své původní metamerní uspořádání. Laterálně je umístěna skupina skalenů a ventrálně skupina infra-hyoidních svalů (svaly hypobranchiální). Tyto vlastní krční svaly překrývají svaly pletence hrudní končetiny, které budou popsány ve zvláštní kapitole. Společným znakem krčních svalů je jejich inervace z ventrálních větví krčních nervů. Prevertebrální skupina Do této skupiny patří m. longus colli, m. rectus capitis ventralis a m. rectus capitis lateralis. Tyto svaly při oboustranném smrštění ohýbají krk a hlavu, při jednostranném je schylují na příslušnou stranu. M. longus colli - dlouhý krční sval (obr. 225). U skotu je to párový sval na ventrální ploše hrudních a krčních obřadů. Odstupuje ještě v hrudníku na tělech kraniálních šesti obratlů, vytváří oblá svalová bříška, která přeskakují vždy jeden obratel, dále na tělech VII.—III. krčního obratle a upínají se na cristae ventrales předchozích obratlů až po tuberculum ventrale atlantis. Od m. longus colli se izoluje m. longus capitis. M. longus capitis - dlouhý hlavový sval odstupuje jednotlivými svalovými bříšky na processus costarii II. až VI. krčního obratle; svalová bříška splývají do jednoho svalu, který se dlouhou šlachou upíná na processus muscularis partis basilaris ossis occipitalis. Drobná la-terální šlacha se upíná na laterální okraj processus transversus atlantis a bývá označována jako m. longus atlantis. Inervace je z rami ventrales nn. cervicalium, krev je z a. vertebralis. U ovce a kozy je sval upraven stejně jako u skotu, u prasete, koně a psa není m. longus atlantis. M. rectus capitis ventralis - ventrální přímý hlavový sval (obr. 225) u skotu odstupuje na arcus ventralis atlantis, vytváří úzké masité bříško, které se upíná na pars basilaris ossis occipitalis. Leží dorsolaterálně od m. longus capitis. Inervuje jej ramus ventralis n. cervicalis I. Krev dostává z větví a. occipitalis. U ostatních domácích savců je sval prakticky stejný. M. rectus capitis lateralis - laterální přímý hlavový sval (obr. 225) je malý úzký sval, který odstupuje u skotu laterálně od svalu předchozího na arcus ventralis atlantis a mediální části processus transversus atlantis a upíná se na processus paracondylaris. Inervuje jej ramus ventralis n. cervicalis I, cévy z a. occipitalis. U ostatních domácích savců se úprava svalu neliší. U kozy je navíc vyvinut m. atlantoaxialis, který odstupuje na ventrální ploše čepovce - axis a upíná se na arcus ventralis atlantis. Inervace pochází z ramus ventralis cervicalis II, krev přivádí větev a. vertebralis. Skupina skalenů Svalovou skupinu skalenů tvoří m. scalenus dorsalis, m. scalenus medius a m. scalenus ventralis. Mm. scaleni schylují krk. M. scalenus dorsalis - dorsální kloněný sval (obr. 219, 225) u skotu odstupuje v polovině výšky II.—IV. žebra a upíná se na processus transversi VI.—III. krčního obratle. Je to stuhovitý dlouhý sval, který se kraniálním směrem zužuje. Inervace i cévní zásobení jako u předchozího svalu. 225 Musculi colli. Aspectus ventralis. (Bos taurus) m. longus atlantis m. longus capitis m. scalenus medius m. rectus capitis ventralis m. rectus capitis lateralis m. scalenus dorsalis m. longus colli costa I U ovce a kozy je vyvinut stejně, u prasete (obr. 222) odstupuje na III. žebru, u koně není. U psa má dvě odstupové hlavy. Dorsální začíná na III. žebru, ventrální na VIII.—IX. žebru. Upíná se zpravidla na V. krční obratel, může však zasahovat až k atlasu. 4 M. scalenus medius - střední kloněný sval (obr. 219, 225) odstupuje u skotu od I. žebra, vytváří pět plochých úponových zubů, které se upínají na pro-cessus transversi III.—VII. krčního obratle. Inervaci obstarávají rami ventrales nn. cervicalium, krev přivádí a. cervicalis superfieialis. Uovce a kozy se sval upíná až na ala atlantis, u prasete je sval vyvinut obdobně jako u skotu. U koně je odstup na I. žebru rozdělen na dorsální a ventrální část výstupem plexus brachialis. U psa je sval upraven obdobně jako u skotu. M. scalenus ventralis - ventrální kloněný sval odstupuje u skotu od I. žebra a upíná se na processus transversus III. krčního obratle. Leží ventrálně od výstupu a. axillaris, je velmi slabý a často chybí. Inervace i cévní zásobení jako u předchozího svalu. U ovce a kozy je m. scalenus ventralis vyvinut obdobně jako u skotu, u prasete, koně a psa není. Infrahyoidní svaly Patří sem m. sternohyoideus, m. sternothyroideus, m. thyrohyoideus a m. omo-hyoideus. Všechny tyto svaly se účastní na polykacím aktu tím, že stahují jazylku kaudálním směrem. M. sternohyoideus - stahovač jazylky (obr. 251). U skotu je to dlouhý, úzký plochý sval, který odstupuje na manubrium sterni, kde srůstá s odstupem m. sternothyroideus. V polovině krku se oba svaly oddělí a m. sternohyoideus se upíná na processus lingualis basihyoidei. Inervují jej rami ventrales nn. cervicalium, krevní zásobení z rami musculares a. carotis com-munis. U ostatních domácích savců je vyvinut obdobně. M. sternothyroideus - stahovač hrtanu je u skotu stuho vitý sval, který odstupuje společně s předchozím na manubrium sterni, od něhož se odděluje asi v polovině krku a upíná se na lamina thyroidea. Inervace a cévy jako u předchozího svalu. U ostatních domácích savců je vyvinut obdobně. M. thyrohyoideus navazuje u skotu na předchozí sval a upíná se na thyro-hyoideum jazylky. Inervace jako u m. sternothyroideus, krevní zásobení od a. thyroidea cranialis. U ostatních domácích savců je beze změn. M. omohyoideus - boční stahovač jazylky (obr. 251) je u skotu drobný plochý trojúhelníkovitý sval, který odstupuje šlašitými zuby na processus transversi III.—IV. (V.) krčního obratle. Upíná se společně s m. sternohyoideus na těle jazylky. Inervace i cévy jako u předchozího svalu. U ovce a kozy se neliší od poměrů popsaných u skotu. U prasete odstupuje z fascia axillaris i od příčných výběžků IV.—V. krčního obratle, u koně odstupuje z fascia axillaris v úrovni lopatkového kloubu. V kraniální třetině krku se vkládá mezi v. jugularis a a. carotis communis. U psa není vyvinut. Krční povázky Krční svaly jsou kryty krční povázkou - fascia cervicalis, která se štěpí na několik listů. Povrchový list, označovaný jakc^ lamina superficialis, kryje infra-hyoidní svaly. Střední list - lamina pretrachealis vychází z povázky hltanu a zakončuje se na processus transversus atlantis, jazylce, hrudní kosti i na L žebru. Tvoří tak závěs pro jícen a průdušnici. Hluboký list - lamina prevertebralis vychází z perimysia mm. intertransversarii a pokrývá m. longus colli. Se středním listem tvoří vazivovou pochvu pro velké cévy a nervy, zvanou vagina carotica (obr. 226). fascia nuchae m. trapezius m. splenius lamina prevertebralis oesophagus vagina carotica trachea lamina pretrachealis lamina superficialis - m. rhomboideus g. nuchae m. cleic'ooccipitaüs ertebra cervicalis IV m. cleidomastoideus m. longus colli m. iongus capitis m. sternomastoideus m. sternomandibularis m. sternbthyroideus m. sternohyoideus Hrudní svaly 226 Fasciae cervicis. Sectio Hrudní svaly dělíme na dvě skupiny. Jednu skupinu tvoří svaly na hrudní wansversalis m piano stěně, druhou tvoří bránice. vertebrae cervicalis IV. (Bos taurus) Svaly hrudní stěny Výchozím materiálem pro autochtónni svaly hrudní stěny, tj. pro svaly, které pocházejí z ventrálních částí hypaxiálních myomer jsou u savců tři hlavní svalové vrstvy, vyskytující se již u nižších obratlovců. Dochovávají si zde ve značné míře svou původní metamerii tím, že jsou rozděleny průběhem žeber na jednotlivé segmenty. Za deriváty zevního a vnitřního šikmého svalu považujeme mm. intercostales, mm. serrati dorsales a m. rectus thoracis. Deriváty příčného svalu jsou m. transversus thoracis a mm. subcostales. Svaly hrudní stěny jsou většinou rozepjaty mezi jednotlivými žebry. Jsou to tyto svaly: mm. intercostales externí, mm. intercostales interní, mm. inter-cartilaginei, m. serratus dorsalis eranialis, m. serratus dorsalis caudalis, m. rectus thoracis, m. retractor costae a m. transversus thoracis. 249 Všechny svaly hrudníku jsou dýchací svaly. Ovládají pohyby hrudní stěny, která rozšiřuje a zužuje hrudní dutinu. Svaly, jejichž snopce na hrudní stěně směřují kaudoventrálně, táhnou svým smrštěním žeber ní vyklenutí kraniálním směrem. Tím rozšiřují hrudník a můžeme je tedy označit jako inspiratory. Svaly, jejichž snopce na hrudní stěně směřují kranioventrálně, táhnou svým smrštěním žeberní vyklenutí kaudálním směrem. Hrudník tím zužují a můžeme je tedy označit jako exspirátory. Mm. intercostales externí - zevní mezižeberní svaly jsou u skotu rozepjaty mezi jednotlivými žebry. Odstupují od kaudálního okraje žebra, jejich svalové snopce směřují kaudoventrálně a upínají se na kraniální okraj následujícího žebra (obr. 227). Vyplňují jenom mezižeberní prostory. Mezi žeberními chrupavkami nejsou. Inervaci obstarávají nn. intercostales, krev přivádějí aa. intercostales. m. serratus dorsalis caudalis m. serratus dorsalis cranialis fascia thoracolumbalis mm. intercostales externí mm. intercostales interní m. longissimus thoracis U ostatních domácích savců je sval upraven obdobně. Mm. intercostales interní - vnitřní mezižeberní svaly u skotu vyplňují mezižeberní prostory mediálně od zevních mezižeberních svalů (obr. 227). Odstupy i úpony jsou obdobné jako u předchozího svalu, pouze svalové snopce jsou rozepjaty i mezi chrupavkami pravých žeber; probíhají kranioventrálně, takže se kříží se snopci vnějšího mezižeberního svalu. Inervace i cévní zásobení jako u mm. intercostales externí. U ostatních domácích savců nejsou rozdíly v úpravě svalu. M$. serratus dorsalis cranialis - dorsální kraniální pilovitý sval tvoří u skotu tenkou svalovou ploténku, která aponeuroticky odstupuje v kohoutkové krajině v rozsahu I.—III. hrudního obrade z fascia thoracolumbalis (obr. 227). Vytváří svalové zuby, které směřují kaudoventrálně a upínají se na kraniální okraj V.—VIII. žebra. Sval je inervován laterálními větvemi nn. intercostales, cévy pocházejí od aa. intercostales. U ovce, kozy a prasete je sval vyvinut obdobně, u koně se upíná na kraniální okraje V.—XI. (XII.) žebra, u psa na II.—IX. žebro. M. serratus dorsalis caudalis - kaudální dorsální pilovitý sval u skotu odstupuje aponeuroticky na přechodu hrudní páteře v bederní z fascia thoracolumbalis (obr. 227). Jeho vlákna směřují kranioventrálně, vytvářejí tři masité úponové zuby, které se upínají na kaudální okraje XI.—XIII. žebra. Inervaci obstarávají rami laterales nn. intercostalium, krev přivádějí aa. intercostales. 227 Musculi thoracis. (Bos t aur us) 250 U ovce a kozy je sval vyvinut ve stejném rozsahu, u prasete se upíná na IX.—XIV. (XV). žebro. U koně konci na kaudálních okrajích XL—XVIII. žebra, n psa na kaudálním okraji. X.—XII. žebra. M. rectus thoracis - přímý hrudníkový sval (obr. 219) je u skotu plochý, odstupuje od I. žebra, jeho vlákna směřují kaudoventrálně a upíná se na ehru-pavce IV. žebra. M rectus thoracis je isolovanou častí m. obliquus externus abdominis. Je inervován z nn. intercostales, cévní zásobení obstarávají aa. intercostales. costa I m. tranversus thoracis costa VIII pars sternafis diaphragmatis mm. intercostales interní cartiiago xiphoidea pars costalis diaphragmatis m. transversus abdominis U ostatních domácích savců nenacházíme odchylky. 228 ,vv,. , , , , . . , Musculus transversus M. retractor costae - zatahovac zebra je u skotu slabý, plochy, ne- thoracis ^Bos taurusj zřetelný sval, který odstupuje na laterálních koncích processus costarii I. až III. bederního obrade. Jeho svalové snopce směřují kranioventrálně a upínají se na kaudální okraj posledního žebra. Celý sval překrývá poslední cíp svalu m. serratus dorsalis caudalis. Inervace pochází z n. costaobedominalis. Krev přivádí a. intercostalis. U ovce, kozy, prasete a koně je sval vyvinut ve stejném rozsahu. U psa tvoří 2—4 svalová bříška na vnitřní ploše obradových konců kaudálních žeber mediálně do mm. intercostales interní. Nazýváme je mm. subcostales. M. transversus thoracis - příčný hrudníkový sval je u skotu plochý (obr. 228) a leží v hrudní dutině na jejím dně. Odstupuje na dorsální ploše sterna a vybíhá v šest úponových cípů, které se upínají na druhou až sedmou žeberní chrupavku. Oboustranné svaly jsou od sebe odděleny vazem ligamentum sterni. Inervaci obstarávají nn. intercostales, krví je zásobují aa. intercostales ventrales a a. musculo-phrenica. U ostatních domácích savců nacházíme sval v obdobné úpravě. 251 Bránice Bránice - diaphragma je nej mohutnější dýchací sval. Tvoří svalovou přepážku mezi hrudní a břišní dutinou. Je to sval vývojově poměrně mladý, neboť se s ním setkáváme až u savců. Vyvíjí se zde v souvislostí se zintensivňováním dýchání. Svalový materiál, z něhož se bránice tvoří, pochází z krční oblasti, o čemž vertebra lumbalis II m. psoas major-- m. psoas minor - hiatus aorticus- arcus lumbocostalis- crus sinistrum - cbsta XII- crus sinistrum- centrum tendineum pars costalis - hiatus esophageus — foramen venae cavae costa IX- pars sternalis - cartilago xiphoidea 229 svědčí jeho inervace z krčních nervů. Vyklenuje se kupolovité do hrudní dutiny, Diaphragma. Facies kterou svými kontrakcemi vydatně zvětšuje. Na druhé straně rovněž pohybuje caudahs. (Bos tamus) vnitřnostmi v břišní dutině. Při vdechu se smrští a oploští a zvětšuje hrudní dutinu. Při výdechu se vyklene zpět do hrudní dutiny. Bránice se u skotu skládá z masité části a ze šlašité části (obr. 229). Masitá část se dělí podle odstupu na tři úseky: pars lumbalis, pars costalis a pars sternalis. Pars lumbalis se skládá z pravého a levého bráničného pilíře - crus dextrum a crus sinistrum. Pilíře odstupují masitě na tělech posledních dvou obratlů 252 hrudních a prvních dvou obratlů bederních. Kromě toho odstupují také dlouhými šlaškami na tělech L—IV. obratle bederního. Pilíře se laterálně vějířovitě rozšiřují a jejich svalové snopce po krátkém průběhu končí ve šlašitém středu. Mediálně vytvoří vřetenovitá svalová bříška, která postupují ventrálně a vnikají hluboko do šlašitého středu. Mezi svými konci uzavírají jícnový průchod - hiatus esopha-geus, jímž prochází jícen a n. vagus. Ventrálně od páteře v crus sinistrum je hiatus aorticus, jímž prochází aorta z hrudní dutiny do břišní dutiny. Pars costalis odstupuje na vertebrálním konci XII. žebra, ve střední části XI. žebra, na ventrální třetině X. žebra a na ventrální čtvrtině IX. žebra. Odtud směrem ventrálním odstupuje na synchondroses costochondrales, často však najdeme i odstupy na dalších sousedních žebrech. vertebra thoracica XI hiatus aorticus - crus sinistrum- hiatus oesophageus centrum tendineum vertebra thoracica X crus dextrum foramen venae cavae pars costalis pars stern a! is Pars stcrnalis je poměrně úzká, odstupuje od vnitřní plochy cartilago xiphoidea 230 a kaudálního konce hrudní kosti. Její snopce směřují dorsálně a laterálně přechá- Diaphragma. Facies zejí neznatelně v pars costalis. caudalis. (Canis Centrum tendineum - šlašitý střed tvoří v podstatě aponeurotické famiharis) úpony svalových částí bránice. Má zhruba tvar karetního srdce, jehož hrot směřuje ventrálně; dorsální, rozšířená část je rozdělena bráničnými pilíři na pravou a levou část. Dorsální konce šlašitého středu na pravé i levé straně nejsou ohraničeny svalovými úseky; končí vazivovými obloučky, které přiléhají na bederní svaly, hlavně na m. psoas major, a splývají s fascia iliaca, která tyto svaly překrývá. Každý vazivový oblouček odstupuje na tělech obratlů a upíná se na vertebrální konce posledních žeber; nazývá se proto arcus lumbocostalis. Asi v polovině výšky šlašitého středu, napravo od hiatus esophageus je foramen venae cavae -otvor zadní duté žíly, která zde svou stěnou vrůstá do šlašitého středu. Kolagenní vlákna šlašitého středu probíhají na ploše obrácené do hrudní dutiny převážně kruhové, na ploše obrácené do břišní dutiny se kolagenní vlákna paprsčitě rozbíhají od středu. Celá bránice je uložena šikmo ventrokraniálně; její střed se však kupolovité klene do hrudní dutiny. Vyklenutí zasahuje nejkraniálněji do úrovně pátého mezi-žebří, nebo až k pátému žebru na hranici mezi střední a ventrální třetinou výšky hrudníku. Inervaci bránice obstarává n. phrenicus, vystupující z ventrálních větví V. až VII. krčního nervu. Krev pro bránici přivádí a. musculophrenica, a. phrenica cranialis et caudalis i aa. inter- costales. 253 U ovce a kozy nejsou ve stavbě bránice podstatné rozdíly. U prasete je bránice charakteristická tím, že její dorsální úpon je posunut kraniálním směrem, takže při pohledu z břišní dutiny zůstává poslední žebro volné. Odstupové šlašky mediálních pilířů zasahují až na tělo posledního bederního obratle. U koně odstupuje otus dextrum et sinistrum dlouhými šlaškami na prvních čtyřech až pěti bederních obratlích a na posledních dvou hrudních obratlích. Pars costalis odstupuje jednotlivými zuby na třech až čtyřech posledních žebrech. Kraniálněji odstupuje od VI., popřípadě VII. synchondrosis costochondralis. Poněvadž kůň má dlouhý hrudník, je bránice u něho zvláště šikmo postavena. U psa (obr. 230) odstupuje pars lumbalis od III.—IV. bederního obratle. Pars costalis odstupuje jednotlivými zuby od vertebrálního konce XIII., sternálního konce XII. a od synchondrosis costochondralis VIII.—XI. žebra. Centrum tendi- lamina externa neum je poměrně malé. Bránice je postavena poměrně příkře. Vyklenuje se mohutně do hrudníku tak, že na sagitálním průřezu postupuje její klenba od prvních bederních obratlů ventrokraniálním směrem až před polovinu délky hrudní dutiny. Teprve ve ventrální polovině hrudníku se klenba stáčí opět kaudoventrálně. Vrchol klenby se nachází na hranici mezi střední a ventrální třetinou hrudníkové výšky. Hrudní povázky Hrudní povázky - fasciae thoracis dělíme na zevní a vnitřní. Zevně jsou zřetelnější povázky vyvinuty jen v okolí mm. pectorales. Fascia pectoralis leží povrchově, začíná v mediánní rovině na hrudní kosti a pokrývá povrch mm. pectorales superficiales. Laterálně zesiluje a přechází do fascia antebrachii. Fascia clavipectoralis je uložena hlouběji, z ventrální strany kryje 231 Vagina musculi recti abdominis. Planum vertebrae lumbalis II. (Bos taurus) 254 m. pectoralis profundus, při jeho kraniálnim okraji zesiluje a táhne se k m. sub-clavius a k processus coracoideus scapulae. Fascia endothoracica je silná vazivová blána, která vystýlá hrudní dutinu. Kaudálně pokrývá kraniální plochu bjánice, kraniálně přechází do krčních povázek. Břišní svaly Podobně jako na hrudníku jsou i na břiše výchozím materiálem pro břišní svaly tři svalové vrstvy. Prvotní segmentace se však do značné míry ztrácí a během :*j— vertebra lumbalis IV m. obliquus internus abdominis m. obliquus externus abdominis m. transversus abdominis lamina externá m. rectus abdominis lamina interna linea alba fylogenetického vývoje dochází k přestavbě svalstva, což souvisí s tím, že břišní svalstvo postupně ztrácí lokomoční funkci a stává se svalstvem, které nese břišní útroby a umožňuje změny ve tvaru břišní dutiny. Rozlišujeme zde tři hlavní svalové skupiny. Dorsální skupina zůstává vázána na páteř a částečně si také udržuje svou původní segmentaci. Ventrální skupina tvoři podélnou svalovinu ventrální břišní stěny, laterální skupina je nejrozsáhlejší a tvoří ji tři ploché, přes sebe se kladoucí svaly, odpovídající třem primitivním vrstvám, které se v tělní stěně diferencují již u obojživelníků. 232 Vagina musculi recti abdominis. Planum vertebrae lumbalis IV. (Bos taurus) Dorsální skupina Do dorsální skupiny patří mm. intercostales lumbales a m. quadratus lumbo-rum. Funkce obou svalů je v tom, že pohybují žeberními výběžky bederních obratlů. Mm. intercostales lumbales - bederní mezižeberní svaly jsou u skotu rudimentární svaly, které vytvářejí nezřetelná plochá bříška, prorostlá šlašitými 255 vlákny. Jsou rozepjaty mezi processus costarii bederních obratlů a představují kaudální pokračování mezižeberních svalů. Svaly incrvují rami vcntralcs nn. lumbalium; krví je zásobují aa. lumbales. U ovce a kozy jsou vyvinuty obdobně, u prasete jsou zřetelně vyvinuty, u koně splývají s m. quadratus lumborum, u psa jsou velmi zřetelné. M. quadratus lumborum - čtyřhranný bederní sval u skotu je poměrně plochý dlouhý sval, který leží ventrálně od mm. intercostales lumbales (obr. 282). Odstupuje od ventrální plochy hrudních obratlů, počínaje desátým obratlem postupuje kaudálním směrem, vytváří štíhlá svalová bříška, která přeskakují vždy dva obratle a upínají se krátkými šlaškami na ventrální plochu žeberních výběžků bederních obratlů. Poslední úpon zasahuje na ala ossis sacri. M. quadratus lumborum je zcela skryt pod m. psoas major. 233 Alusculi abdominis. Stratum superficiale. Norma ventralis. (Bos taurus) Inervace pochází z ventrálních větví příslušných hrudních a bederních nervů, cévní zásobení od aa. intercostales a aa. lumbales. U ovce a kozy je sval obdobně vyvinut. U prasete je mohutný, u koně odstupuje na posledních dvou až třech žebrech a na žeberních výběžcích bederních obřadů. U psa je mohutně vyvinut, kaudálně tvoří jednotné bříško, které se upne na ala ossis sacri a na corpus ossis ilii. Ventrální skupina Ventrální skupinu břišních svalů representuje jediný sval, m. rectus abdominis. Při svém smrštění táhne ventrální část pánve kraniálním směrem a pomáhá tak hrbit hřbet. Ve spolupráci s ostatními břišními svaly tvoří břišní lis. M. rectus abdominis - přímý břišní sval je u skotu protáhlý plochy sval, uložený na ventrální ploše břicha (obr. 236). Svou zúženou odstupovou části začíná na zevní ploše chrupavek IV. až VIII. žebra, kaudálně se rozšiřuje a před pánví se opět zúží. Upíná se na tendo prepubicus a kromě toho vysílá masité i šlašité snopce do tendo symphysialis. Tato tendo symphysialis je nepárová vazivová plotna, vystupující ze symphysis pelvis ventrálním směrem. Svalové snopce jsou ve svém průběhu přerušeny čtyřmi až pěti šlašitými vpisy - inter-256 sectiones tendineae. Oboustranné přímé svaly se stýkají ve vazivovém pruhu, který je rozepjat mezi hrudní kostí a tendo prepubicus a nazývá se linea alba - bílá čára. Tendo prepubicus je vazivový provazec, spojující obě eminentiae iliopubicae. Linea alba je v úrovni posledního žebra rozšířena pupeční jizvou - umbilicus. U plodu je na jejím místě pupeční prstenec - anulus umbilicalis a prochází jím pupeční provazec. M. rectus abdominis inervují nn. intercostal es, n. ilioinguinalis a n. iliohypogastricu s. Krev přivádějí a. epigastrica cranialis et caudalis. Vagina m. recti abdominis - pochva přímého břišního svalu (obr. 231, 232) je vazivový obal, který je tvořen dvěma listy. Lamina externa - zevní list je tvořena aponeurosami obou šikmých břišních svalů, které se k sobě přikládají a kryjí m. rectus ze zevní strany. Lamina interna - vnitřní list je tvořena aponeurosou příčného břišního svalu. V úrovni posledního žebra odštěpuje m. obliquus internus abdominis úzkou lamelu, která se podílí na tvorbě lamina interna. U ovce a kozy má sval podobnou úpravu jako u skotu. Mívá však více šlašitých vpisů. U kozy zasahuje do lamina externa vaginae m. recti též m. transversus abdominis. U prasete má sval 9 až 11 šlašitých vpisů; v kaudální části převládá úpon do tendo symphysialis a oboustranné svaly se k sobě přiloží. Spolu s aponeurosami ostatních břišních svalů i s tendosymphysialis vytvoří vazivovou mezi-stehenní desku. Do lamina externa vaginae m. recti zasahuje m. transversus již ve střední části břicha. Do lamina interna zasahuje v kaudální části i m. obliquus internus abdominis. Ukoněmá9ažll šlašitých vpisů. Z kaudální úponové šlachy odbočuje laterálním směrem vazivový snopec zvaný ligamentum accessorium -přídatný vaz, který proniká přes incisura acetabuli, pod ligamentum transversum acetabuli do nitra kyčelního kloubu a upíná se spolu s ligamentum capitis femoris do fovea capitis femoris. Zevní list pochvy přímého břišního svalu tvoří oba mm. obliqui abdominis, vnitřní list pouze m. transversus abdominis. U psa má sval 3 až 6 šlašitých vpisů. Do lamina externa vaginae m. recti zasahuje též v kaudální části m. transversus abdominis. Laterální skupina Do laterální skupiny břišních svalů zahrnujeme m. obliquus externus abdominis, m. obliquus internus abdominis a m. transversus abdominis. Tyto svaly spolu s m. rectus abdominis stahují břišní stěnu a zmenšují tak objem břišní dutiny. Spolu s bránicí tvoří tak zvaný břišní lis a nesou hmotnost vnitřností. M. obliquus externus abdominis - zevní šikmý břišní sval je u skotu rozsáhlý plochý sval, uložený v laterální a ventrální části břišní stěny (obr. 233, 234). Odstupuje masitými zuby ve ventrální polovině laterální plochy žeber, od IV. žebra až po poslední žebro. Odstupové zuby stoupají rovnoběžně s žeberním obloukem kaudálním směrem stále dorsálněji. Od odstupu se svalové snopce vějířovitě rozbíhají; ve ventrální části směřují ventrokaudálně, v dorsální části se stáčejí téměř do vodorovného směru. Svalové snopce přecházejí asi na šíři dlaně za arcus costarum v širokou aponeurosu. Asi 10 až 15 cm před pecten ossis pubis se aponeurosa rozdělí ve dvě větve. Crus mediale - mediální větev se upíná do linea alba, až po tendo prepubicus. Crus laterale - laterální větev se upíná na ligamentum inguinale, od spina iliaca ventralis až po tendo prepubicus. Navíc vydává zesilující prvek, lamina femoralis, do fascia femoris medialis. Štěrbina mezi crus mediale a crus laterale tvoří anulus inguinalis superficialis, zvláště zřetelný u samců. Anulus inguinalis superficialis - povrchový tříselný prstenec je štěrbina protáhlá v dorsolaterálním směru. Je dlouhá asi 8 až 10 cm. Při kaudomediálním úhlu ji uzavírají zkřížená fibrosní vlákna - fibrae intercrurales, spojující crus laterale a crus mediale. Ligamentum inguinale - tříselný vaz je zesílený vazivový pruh ve fascia iliaca. Zesílení vzniká především tím, že se zde do fascia iliaca upíná crus laterale m. obliqui externí abdominis. Ligamentum inguinale je rozepjato mezi spina iliaca ventralis a eminentia iliopubica. Mezi ligamentum inguinale a kra- 257 niálním okrajem kyčelní kosti zůstává široký otvor, který rozdělí fascia iliaca, upínající se na tělo kyčelní kosti, ve dvě části. Dorsální část otvoru se nazývá lacuna musculorum - svalová mezera a prostupuje tudy m. psoas major. Ventro-mediální úsek je menší, nazývá se lacuna vasorum - cévní mezera. Tímto otvorem procházejí cévy pro pánevní končetinu. AI. obliquus externus abdominis inervují nn. intercostalcs, n. iliohypogastricus a n. ilioinguinal. Krevní zásobení přivádějí větve z aa. intercostalcs i a. muscuíophrenica. 254 Musculi abdominis. Stratum superficiale. (Bos taurusj 258 U ovce a kozy jsou poměry obdobné. U prasete se ligamentum inguinale neupína na eminentia iliopubica, nýbrž se vnořuje do tendo symphysialis.U koně je úprava svalu obdobná jako u skotu. U psa má sval dvě odstupové části. Žeberní část odstupuje jednotlivými zuby na laterální ploše žeber. Bederní část vzniká z laterálního okraje fascia thoracolumbar. Nezřídka se vyskytuje m. obliquus externus profundus, který vzniká dvěma až třemi pruhy od sternálních konců XII.—XIII. žebra. Splývá se zevním šikmým břišním svalem. M. obliquus internus abdominis - vnitřní šikmý břišní sval (obr. 235) je u skotu plochý, ležící mediálně od m. obliquus externus abdominis. Odstupuje na spina iliaca ventralis, na ligamentum inguinale a jednotlivými masitými zuby na processus costarii bederních obratlů. Jeho svalové snopce míří kranioventrálně a mírně se i vějířovitě rozšiřují. Dorsální úsek se upíná masitě na poslední žebro. Zbytek svalové desky přechází v aponeurosu, která se upíná do linea alba. Kaudální okraj aponeurosy se obloukovitě stáčí směrem kaudálním a upne se do tendo prepubicus. V blízkosti anulus inquinalis profundus se z kaudál-ního okraje svalu oddělí několik svalových snopců, které směřují ventrálně, přikládají se k funiculus spermaticus a tvoří sval mť cremaster (obr. 235). M. obliquus internus abdominis inervuje n. intercostalis 13, n. iliohypogastricus a ilioinguinal. Krví je zásoben z ramus horizontalis z a. circumflexa ilium profunda. mm. intercostales externí mm. intercostales interní m. obliquus internus abdominis m. rectus abdominis m. transversus abdominis m. obliquus externus abdominis U ostatních domácích savců je sval upraven obdobně jako u skotu. M. transversus abdominis - příčný břišní sval je u skotu plochý, odstupující masitě jednotlivými zuby na mediální ploše žeber (obr. 236), kde se jeho odstupy střídají s odstupovými zuby bránice, a dále na processus costarii I. až V. bederního obrade. Masitá část přechází v tenkou aponeurosu, která se vnořuje do linea alba. Sval leží na mediální ploše svalu m. obliquus internus abdominis. V kraniální části, při odstupech na vnitřní ploše žeber, je silný; v kaudální části jeho svalová vlákna slábnou a sval se vytrácí v tenkou aponeurosu. Inervaci dostává od nn. intercostales i od n. iliohypogastricus. Zásobují jej krví aa. intercostales, aa. lumbales i a. epigastrica cranilalis. U ovce a kozy je úprava svalu obdobná. U prasete je m. transversus velmi masitý. U koně a psa nejsou v úpravě svalu podstatné rozdíly ve srovnání se skotem. Canalis inguinalis - tříselný kanál je štěrbina mezi šikmými břišními svaly. Mediální stěnu tříselného kanálu tvoří aponeurosa m. obliqui abdominis interní spolu s fascia transversalis. Laterální stěnu tvoří aponeurosa m. obliqui abdominis externí. Kaudální okraj štěrbiny tříselného kanálu uzavírá ligamentum inguinale. Vstup do tříselného kanálu z břišní dutiny tvoří anulus inguinalis profundus - vnitřní tříselný prstenec, který leží asi 3 cm kraniálně před střední 235 Musculi abdominis. Stratum medium. (Bos taurus) 259 třetinou tříselného vazu. Je to kruhový otvor o průměru asi 2 cm ve fascia trans-versalis (obr. 235, 236). Na zevní straně se tříselný kanál otvírá povrchovým třísel-ným prstencem—anulus inguinalis superficialis, který ohraničuje crus laterale a crus mediale m. obliqui externí abdominis (obr. 233, 234). Tříselným kanálem prochází u samce funiculus spermaticus, u samice jen slabá chorda utero-inguinalis. Prochází zde i a. pudenda externa, zvláště silná u dojících krav. U ostatních domácích savců jsou poměry obdobné. m. transversus abdominis Hg. inguinale m. rectus abdominis Břišní poyázky Břišní stěnu kryje z vnější strany žlutá břišní povázka, z vnitřní strany příčná břišní povázka. Tunica flava abdominis - žlutá břišní povázka skotu je silná fascie, prostoupená četnými elastickými vlákny, která jí dodávají žlutou barvu. Kraniálně povázka začíná na mezižeberních svalech nad odstupem zevního šikmého břišního svalu. Dorsálně se spojí s fascia thoracolumbalis. Ventrálně zesiluje, srůstá s apo-neurosou zevního šikmého břišního svalu a vnořuje se do linea alba. Kaudálně se upíná na kyčelní hrbol, ligamentum inguinale a na pecten ossis pubis. Na ventrální straně se z tunica flava abdominis odštěpují vazivové listy, které tvoří bud závěsy mléčné žlázy nebo povázky pyje. Fascia transversalis - příčná břišní povázka skotu povléká vnitřní plochu břišních svalů. Tato povázka vystupuje na processus costarii bederních obratlů a z kaudální plochy bránice. Kaudálně končí na ligamentum inguinale. Kraniálně od ligamentum inguinale na hranici ventrální a střední třetiny je ve fascia transversalis kruhovitý otvor anulus inguinalis profundus - vnitřní tříselný prstenec (obr. 236). U ovce, kozy, prasete a koně jsou obě povázky stejné jako u skotu. U šelem má tunica flava abdominis čistě fibrosní charakter. 236 Musculi abdominis. Stratum profundum. (Bos laurus) 260 Ocasní svaly Svaly ocasu zůstávají v poměrně primitivní úpravě částečně segmentovány. Obalují ocasní obratle. Patří jak k epaxiální, tak k hypaxiální svalovině. Dorsální ocasní svaly jsou vlastně pokračováním svalů hřbetu, ventrální svaly ocasní jsou jakýmsi oddílem prevertebrálního systému (obr. 237). Ocasní svaly dělíce do dvou skupin: na vlastní svaly ocasu a na přídatné svaly ocasu. Vlastní svaly ocasu Mezi vlastní svaly ocasu patří m. sacrocaudalis dorsalis lateralis, m. sacrocau-dalis dorsalis medialis, mm. intertransversarii caudae, m. sacrocaudalis ventralis lateralis a m. sacrocaudalis ventralis medialis. První dva svaly zvedají ocas, mm. intertransversarii caudae stáčejí ocas do stránka poslední dva svaly jsou schylovači ocasu. „i. sacrocaudalis dorsalis lateralis vertebra coccygea m. sacrocaudalis dorsalis medialis fasčia coccygis mm. intertransversarii m. coccygeus m. sacrocaudalis ventralis lateralis m. sacrocaudalis ventralis medialis M. sacrocaudalis dorsalis lateralis - laterální zvedač ocasu je u skotu dlouhý, štíhlý, válcovitý sval, který odstupuje na dorsální ploše křížové kosti a prvních ocasních obratlů. Vybíhá v řadu dlouhých šlašek, které se upínají na příčné výběžky a postranní plochy III.—XV. ocasního obratle. Považujeme jej za kaudální pokračování m. longissimus. Inervují jej rami dorsales nn. caudalium3 krev přivádějí rami caudales z a. caudalis mediána. U ovce a kozy je sval vyvinut obdobně, u prasete se úponové šlašky spojují se šlaškami následujícího svalu. U koně se rozpadá v kraniální a kaudální složku. Kraniální složka se upne čtyřmi šlaškami na příčné výběžky V.—VII. ocasního obratle. Z kaudálního úseku vzniká 8 šlach, které se upínají na VIII.—XV. ocasní obratel. U psa začíná sval již z fascia thoracolumbalis. M. sacrocaudalis dorsalis medialis - mediální zvedač ocasu je n skotu velmi slabý sval, který odstupuje na posledních dvou křížových obřadech. Vytváří tenké šlašky, které se většinou spojují s úponovými šlaškami předchozího svalu. Považujeme jej za kaudální pokračování svalu m. multifidus. Inervace i cévní zásobení jako u svalu předchozího. U ovce a kozy nejsou rozdíly v úpravě svalu, u prasete se spojují jeho šlašky se šlaškami předchozího svalu a upínají se na ocasní obratle po šroubovitém stočení kolem dlouhé osy ocasu. Tím pravděpodobně podmiňují spirálovité stočení ocasu, typické pro prase. U koně je tento sval silný, dostává zesilující snopce °d m. multifidus. U psa je vyvinut obdobně jako u skotu. Mm. intertransversarii caudae - mezipříčňové ocasní svaly spo- 237 Musculi caudae. Sectio transversalis. (Bos taurus) 261 jují u skotu rudimenty processus transversi ocasních obratlů, přičemž zpravidla přeskakují jeden obratel. Považujeme je za kaudální pokračování mm. íntertransversarii ostatních úseků páteře. Jsou inervovány a zásobeny krví obdobně jako předchozí svaly. U ovce, kozy a prasete jsou vyvinuty stejně, u koně se dají rozlišit v kraniální části na dorsální a ventrální etáž. U psa popisujeme mm. íntertransversarii caudae dorsales et ventrales. M. sacrocaudalis ventralis lateralis - laterální schylovač ocasu tvoří u skotu silné svalové bříško. Odstupuje na ventrální ploše křížové kosti a prvních ocasních obřadů. Vzniká z něho 10 hlavních šlach, které se rozdvojují a upínají se na příčné výběžky i těla V.—XV. obrade z ventrální strany. Inervují jej rami ventrales nn. caudalium, krev přivádějí rami caudales od a. caudalis mediána. U ovce, kozy, prasete jsou vyvinuty obdobně, u koně tvoří silné, kraniálně oblé bříško, které zdušťuje až ke IV. obratli a pak se zahrocuje. U psa nejsou v úpravě svalu podstatné rozdíly. M. sacrocaudalis ventralis medialis - mediální schylovač ocasu u skotu odstupuje společně s předchozím svalem a jeho tenké šlašky se upínají rovněž společně s laterálním svalem. Sval leží mediálně od předchozího svalu, má s ním stejnou inervaci i cévní zásobení. Uovceakozyje vyvinut obdobně, uprasetese upíná spolu s předchozím svalem po šroubovitém stočení, u koně se upíná částečně i do fascia caudae. U psa je vyvinut obdobně jako u skotu. Přídatné svaly ocasu Zahrnujeme sem m. coccygeus, který schyluje ocas, při jednostranném smrštění jej stáčí na příslušnou stranu. M. coccygeus - ocasní sval u skotu tvoří ploché svalové bříško, které odstupuje na ligamentum sacrospinotuberale. Jeho snopce směřují dorsokaudálně a upíná se laterálně od m. sacrocaudalis ventralis lateralis na příčné výběžky I.—IV. ocasního obratle. Inervují jej větévky z plexus sacralis, krev přivádějí větve a. glutea caudalis. U ovce, kozy, prasete a koně je m. coccygeus obdobný. U psa je vyvinut ve dvou vrstvách. Laterální vrstva odpovídá m. coccygeus ostatních savců, mediální vrstva odstupuje od corpus ossis ilii až k arcus ischiadicus a upíná se na processus hemalis VII. ocasního obratle. Ocasní povázky Fascia caudale - ocasní po vážka je tuhá vazivová blána, která kryje ocasní svaly a mezi jednodivými svaly tvoří septa. Některé ocasní svaly od ní také odstupují. Je pokračováním hýžďové povázky, upíná se na trny a příčné výběžky ocasních obratlů (obr. 237). Musculi capitis Svalstvo hlavy je velmi složitá skupina, pocházející z několika základů. Obsahuje svaly somatického i branchiomerického původu. Mezi svaly somatického původu patří svaly jazyka, inervované od n. hypoglossus, které vznikly z tzv. okcipitálních myomer. Dále sem patří svaly okohybné, které inervují n. oculo-motorius, n. trochlearis a n. abducens. Tyto svaly vznikly z tzv. preotických myomer. Ostatní svaly hlavy vznikly ze svaloviny žaberních oblouků. Ze svalů prvního 238 žaberního oblouku vznikly žvýkací svaly, které inervuje n. trigeminus. Ze svalů Musculi capitis. Stratům druhého žaberního oblouku vznikly svaly mimickč a uchohybné, které inervuje superficiale. Norma n. facialis. Ze svalů třetího žaberního oblouku vznikly některé svaly jazylky lateralis. (Bos taurus) m. masseter-pars profunda m. scutuloauricularis superficialis dorsalis m. cervicoscutularis J nn. scutuloauricularis superficialis medius m. scutuloauricularis m. parotidoauncularis superficialis accessorius scutulum m. interscutulahs m. frontalis - pars frontalis m. frontoscutular.s pars temporalis m. frontoscutulnr m. 2Ygornatico3uricu!aris m. orbicularis ocuii m. malaris m. zygomaticus m. caninus j :. m. orbicularis oris m. cutaneus faciei n. levator lajpii maxillaris7 m. depressor labii maxillaris 263 a hltanu, které inervuje n. glossopharyngeus. Ostatní svaly faryngu a svaly laryngu inervují nervy dalších žaberních oblouků, tj. n. vagus a n. accessorius. Z funkčního hlediska dělíme svalovinu hlavy na svaly žvýkací, mimické (kožní), svaly jazylky a jazyka, svaly středního ucha, svaly okohybné, svaly hltanu a svaly hrtanu. Čoněvadž poslední svalové skupiny se úzce přimykají k jednotlivým orgánům, budou popsány společně s nimi. Zde se omezíme pouze na svaly žvýkací, mimické a svaly jazylky. Žvýkací svaly Mezi žvýkací svaly patří m. masseter, m. pterygoideus medialis a lateralis, m. temporalis, m. digastricus. Žvýkací svaly přitahují dolní čelist k horní čelisti, při střídavém smršťování pohybují dolní čelistí na strany, horizontálně probíhající bříška posunují čelist dopředu a dozadu. M. masseter - žvýkač si u skotu můžeme rozdělit podle průběhu svalových vláken na povrchovou a hlubokou část. Pars superficialis - povrchová část (obr. 238) odstupuje na crista facialis v oblouku od tuber faciale až na processus temporalis ossis zygomatici. Upíná se na tuberositas masseterica, na laterálním okraji čelistního oblouku. Je to silný, široký sval, silně prostoupený šlachami, které na jeho povrchu tvoří lesklý povlak. 239 Musculi pterygoidei. Ramus mandibulae resectus. (Bos taurus) 264 Pars profunda - hluboká část (obr. 241) odstupuje kaudálně od povrchové části na processus zygomaticus ossis temporalis. Při úponu se jeho vlákna sbíhají, vstoupí pod pars superficialis a upínají se do tuberositas masseterica na laterální ploše ramus mandibular , Inervuje jej n. massetericus, krev přivádí a. masseterica. U ostatních domácích savců nejsou podstatné rozdíly v utváření svalu, pouze u psa má pars profunda dvě části: rostrální a kaudální. Kaudální část odstupuje od mediální plochy processus zygomaticus ossis temporalis, upíná se do fossa masseterica mandibulae. Rostrální část se uvolňuje z m. temporalis a upíná se společně s kaudální částí. M. pterygoideus lateralis - laterální křídlatý sval odstupuje u skotu těsně kaudálně od mediálního svalu na laterální ploše processus pterygoideus ossis basisphenoidalis (obr. 239, 240). Jeho snopce probíhají horizontálně a upínají se do fovea pterygoidea na processus condylaris mandibulae. Je to úzký, ale silný sval. Inervaci obstarává n. pterygoideus,, cévní zásobení a. maxillaris interna. U ostatních domácích savců nejsou rozdíly v úpravě svalu. M. pterygoideus medialis - mediální křídlatý sval (obr. 239) u skotu odstupuje v celém rozsahu laterální plochy lamina perpendicularis ossis palatini. Jeho vlákna probíhají šikmo kaudoventrálně a upínají se na silně vystupující mediální okraj angulus mandibulae na tuberositas pterygoidea. Je silně prostoupen šlašitými vložkami. Inervace i cévní zásobení je stejné jako u m. pterygoideus lateralis. U ostatních domácích savců má stejnou úpravu. M. temporalis - spánkový sval (obr. 241) vyplňuje u skotu fossa temporalis. 265 240 Musculus pterygoideus lateralis et m. temporalis. Aspectus medialis. (Bos taurus) Odstupuje v hloubce spánkové jámy na pars squamosa ossis temporalis. Jeho vlákna se sbíhají k processus coronoideus mandibulae a upínají se na jeho laterální, mediální plochu a na jeho kaudální okraj. Část svalových vláken se upíná na mediální ploše rámus mandibulae až k foramen mandibulae (obr. 240). Inervuje jej nytrigeminus (nn. temporales profundi), krev přivádí a. temporalis profunda. U ovce, kozy a prasete je sval upraven obdobně. U koně zasahuje úpon m. temporalis ventrálněji než u skotu. U psa je m. temporalis velmi mohutně vyvinut, vyplňuje celou spánkovou jámu. M. digastricus - dvoj bříškový sval se u skotu skládá ze dvou původně samostatných bříšek (obr. 246), z nichž každé pochází z jiného branchiálního oblouku. Obě bříška však na sebe navazují, takže funkčně tvoří jediný sval. Venter caudalis - kaudální bříško vzniká ze svalů hyoidního oblouku. Odstupuje od ventrálního konce processus paracondylaris ossis occipitalis. Jeho vlákna směřují rostroventrálně a na mediální ploše mandibuly přecházejí v úponovou šlachu, která plynule navazuje na venter rostralis. Venter rostralis - rostrální bříško vzniká ze svalů mandibulárního oblouku, vystupuje ponenáhlu ze šlachy venter caudalis a upíná se na ventrální okraj mandibuly od angulus mandibulae po úroveň prvního moláru. Odstupové šlašky venter rostralis v úrovni posledních stoliček spojuje svalový můstek (obr. 247). Je to plochý svazek příčně probíhajících svalových snopců. Bývá označován jako m. transversus mandibulae. Inerváci venter caudalis obstarává n. facialis (n. digastricus), venter rostralis a m. transversus mandibulae n. trigeminus (n. mylohyoideus). Krev přivádějí větve a. maxillaris interna. U ovce a kozy je sval vyvinut obdobně, u prasete rovněž, ale s tím rozdílem, že chybí m. transversus mandibulae. U koně jsou obě bříška oddělena úzkou šlaškou, která prostupuje mezi úpony m. stylohyoideus. Venter caudalis odštěpuje samostatné bříško - m. occipitomandibularis (obr. 243), který se upíná na kaudální okraj rámus mandibulae. U koně není m. transversus mandibulae stejně jako u psa, kde m. digastricus vytváří mohutné jednotně;,svalové bříško. Mimické svaly Společným znakem této skupiny je inervace z n. facialis. Jsou to deriváty původního m. sphineter colli profundus. Podle uložení dělíme tyto svaly na svaly oční štěrbiny, svaly ústní štěrbiny, svaly nozder a uchohybné svaly. Svaly orní Štěrbiny Svaly oční štěrbiny ovládají dolní víčko, obočí, laterální oční koutek a tvoří kruhový sval oční štěrbiny. Patří sem m. orbicularis oceuli, m. malaris, m. corruga-tor supercilii. M. orbicularis oculi - kruhový víčkový sval (obr. 238) probíhá u skotu v základě víček. Na horním víčku je silnější. U horního víčka se spojuje s m. frontalis a na laterálním okraji se napojuje na uchohybné skutulární svaly. M. malaris - lícní sval. U skotu je silný (obr. 238) a dělí se ve dvě části. Jedna odstupuje na os lacrimale a pod m. zygomaticus přechází do tvářové krajiny. Druhá část vystupuje z fascia parotideomasseterica a upíná se poblíž mediálního koutku do m. orbicularis oculi. M. corrugator supercilii - svrašťovač obočí u skotu není vyvinut a jeho funkci zastává silný m. frontalis (obr. 238), zvedající horní víčko. Inervaci těchto svalů obstarávají větve n. facialis, krev přivádí a. malaris a a. temporalis superficialis. U ovce a kozy je m. orbicularis oculi rozdělen na horním víčku na laterální a mediální část. U prasete jem. malaris slabý. M. corrugator supercilii je úzký, ale silný. Vystupuje z čelní povázky a upíná se do dorsomediální částí horního víčka. U koně jsou svaly uspořádány obdobně jako u prasete. U psa jsou uvedené svaly vyvinuty obdobně. Navíc je vyvinut m. retractor anguli - zatahovač očního koutku, který odstupuje z lamina profunda fasciae temporalis a upíná se do angulus lateralis oculi. ' Svaly nozder Svaly, které pohybují nozdrami, pohybují většinou zároveň i pysky. Kromě toho se vyskytují zvláštní svaly nozder, vyvinuté především u skotu a koně. Jsou to m. dilatator naris apicalis a m. lateralis nasi. m. temporalis m. orbicularis oris m. depressor Jabii mandibutaris m. stylohyoideus ec m. digastricus M. dilatator naris apicalis - apikální rozvěrač nozder odstupuje 24i u skotu na dorsálním okraji corpus ossis incisivi v mediánní rovině, kde se stýká Musculi capitis. Stratum s druhôstranným svalem. Upíná se na mediální okraj nozdry a podél ventrálního profundum. (Bos taurusj okraje nozdry zasáhne až na cartilago nasalis accessoria lateralis. Je to silný sval, uložený pod žláznatým tělesem mulce. M. lateralis nasi - postranní nosní sval u skotu odstupuje na laterální ploše processus nasalis ossis incisivi a na cartilago parietalis. Upíná se do mediálního a laterálního okraje nozdry. Inervaci obstarává n. facialis (rami buccales), krev přivádí a. facialis. U ovce a kozy jsou svaly uspořádány obdobně. U prasete jsou buď rudimentární, nebo zcela chybějí. U koně (obr. 243) odstupuje m. dilatator naris 267 apicalis na cartilago alaris a v mediální rovině se připojuje k apikálnímu konci cartilago septí nasi a ke corpus ossis incisivi. M. lateralis nasi odstupuje na okrajích incisura nasalis a upíná se do kůže na diverticulum nasi do jejího dna. U psa jsou svaly nozder vyvinuty zcela nepatrně. Svaly ústní štěrbiny Svaly ústní štěrbiny jsou uloženy kolem pysků a na tvářích. Svou činností formují postavení ústní štěrbiny i nozder. Počítáme k nim m. orbicularis oris, m. incisivus maxillaris, in. incisivus mandibularis, m. buccinator, m. levator nasolabial, m. levator labii maxillaris, m. caninus, m. depressor labii maxillaris, m. zygomaticus, m. depressor labii mandibularis a m. mentalis. m. temporalis M. orbicularis oris - kruhový ústní sval (obr. 241) obkružuje u skotu štěrbinu ústní a tvoří podklad pysků. Na kostru se nikde přímo neupína. Na horním pysku je v mediánní rovině přerušen vazivovou vložkou. Spojuje se s kůží. M. incisivus maxillaris - horní řezákový sval odstupuje u skotu od m. dilatator naris apicalis laterálně na os incisivum a vnořuje se do m. orbicularis oris (obr. 241). M. incisivus mandibularis - dolní řezákový sval u skotu odstupuje na corpus mandibulae poblíž střeďáků a vnořuje se do m. orbicularis oris. Oba mm. incisivi obstarávají spojení m. orbicularis oris s kostním podkladem. 242 Musculi capitis. Norma lateralis. Stratum superficiale. (Sus scrofa dorne stica) 268 ~ M. buccinator - tvářový sval (obr. 241) se u skotu zřetelně dělí na pars buccalis a pars molaris. Pars buccalis - tvářová část tvoří širokou svalovou desku, rozepjatou mezi horní a dolní čelistí. Odstupuje od kaudální části margo interalveolaris maxillae a od fascia buccalis nad lůžky horních stoliček od tuber faciale až k tuber maxillae. Svalová vlákna probíhají ventrálním směrem a upínají se s fascia buccalis na la-terálním okraji corpus mandibulae. m. masseter pars profunda m. occipitohyoideus m. corrugator supercilii m. temporalis m. depressor labit mandibularis m. cutaneus faciei m. masseter pars superficialis m. occipitomandibulans Pars molaris - stoličková část je dlouhý svalový pruh, upínající se až na rámus mandibulae kaudálně od poslední stoličky. Svalová vlákna probíhají šikmo dorso-kaudálně. V rostrální části pars molaris a pars buccalis téměř splývají. M. buccinator tvoří svalový podklad tváře. V úrovni posledních stoliček jej překrývá m. masseter. M. levator nasolabialis - zvedač horního pysku a nozdry je u skotu plochý sval, který vystupuje bez ostrého přechodu z rostrálního okraje m. frontalis (obr. 238). Dělí se na povrchovou a hlubokou část. Povrchová část se upíná do kůže horního pysku těsně vedle nozdry. Hluboká část se upíná od cartilago parietalis po os incisivum. Částečně zde splyne s m. lateralis nasi. Mezi oběma tenkými částmi prostupuje m. levator labii maxillaris a m. caninus. M. levator labii maxillaris - zvedač horního pysku (obr. 238) odstupuje u skotu těsně rostrálně od tuber faciale, směřuje k dorsální ploše nosu a zde se štěpí na několik větví, které se svými drobnými šlaškami upínají mediálně od nozdry do kůže mulce. Některé šlašky probíhají pod nozdrou až do horního pysku. Před úponem se částečně spojuje i s m. levator nasolabialis. M. caninus - špičákový sval odstupuje u skotu těsně před tuber faciale a končí dvěma nebo třemi tenkými šlaškami v kůži laterálního okraje nozdry (obr. 238). Leží těsně ventrálně od m. levator labii maxillaris a s ním prostupuje mezi oběma částmi svalu m. levator nasolabialis. 243 Musculi capitis. Stratum superficiale. Norma lateralis. (Equus caballus) 269 M. depressor labii maxillaris - stahovač horního pysku odstupuje u skotu společně s m. caninus rostrálně před tuber faciale (obr. 238). Před úponem se dělí na několik větví, z nichž některé splývají s vlákny m. lateralis nasi a m. orbicularis oris/Převážná část úponových vláken vytváří síť, kterou lze sledovat až do horního pysku. Sval leží těsně ventrálně od m. caninus. M. zygomaticus - jařmový sval odstupuje u skotu z fascia parotideo-masseterica (obr. 238) a upíná se do m. orbicularis oris dorsálně od angulus oris. Je to plochý tenký sval. scutulum ti. corrugator supercilii m. orbicularis ocuJi ti. malarls m. interscutula-mm. transversa et obliqut auricuh m. cervicoscutufa m. cervicoauricularis profundus ma . cervicoauricularis superficia m. cervicoauricjič' profundus mir.. m. zygomaticoauricu'a m. zygomatic platysr (hluboká či platysr (povrchová či m. cutaneus fa: m. orbicularis oris m. cutaneus-faciei m. sphincter c: M. depressor labii mandibularis - stahovač dolního pysku u skotu odstupuje od horní čelistí společně s pars molaris (obr. 241). Teprve v polovině tváře se odděluje z ventrálního okraje pars buccalis a upne se z ventrální strany do angulus oris. M. mentalis - bradový sval vytváří u skotu tenké svalové svazečky, které vystupují z povázky dolního pysku a z přilehlého m. incisivus mandibularis. Směřuje ventromediálně a upíná se do podkožního vaziva brady. Inervaci obstarává n. facialis (rami buccolabiales), krev přivádějí větve a. facialis. U ovce a kozy nejsou podstatné rozdíly v úpravě mimické svaloviny. U prasete (obr. 242) je rozděleni svalu m. buccinator nezřetelné. M. levator nasolabialis tvoří jednotnou desku. M. levator labii maxillaris přechází v silnou šlachu, která prochází pod m. levator nasolabialis k rypáku. U koně (obr. 243) se spojují oboustranné šlachy m. levator labii maxillaris v plochou širokou apo-270 neurosu, která přechází m. dilatator naris apicalis a upíná se do horního pysku 244 Musculi capitis. Norma lateralis. Stratum superficiale. (Cams familiaris) v mediánní rovině. M> depres.sor labii maxillaris není vyvinut. U psa (obr. 241) je m. buccinator velmi plochý a široký. M. levator nasolabialis je značně široký, nemá hlubokou vrstvu. Není vyvinut m. depressor labii maxillaris. Uchohybné svaly Domácí savci mají ušní boltce dobře pohyblivé. Boltec leží na tukovém polštáři, který tvoří jakýsi kulový kloub, takže se boltec může otáčet na všechny strany. Boltcem pohybují četné uchohybné svaly, které odstupují na lebce nebo na štítku. Scutulum - štítek (obr. 245) je nepravidelně čtyřhranná chrupavčitá destička, uložená pohyblivě na fascia temporalis. m. scutuioauriculans superficialis accessortus m. parietoauricularis m. cervicoauncularis superficialis m. parietoauricularis m. cervicoauricularís profundus major m. parotidoaurloiíarís m. cervicoauricularís profundus minor m. parietoauricularis m. scutuloauricularis profundus major m. cervlcoauricularis profundus major m. cervicoauricufaris profundus minor m. cervicoauricufaris superficialis m, cervicoscutularis m. cervicoscutularis — odpreparovin Uchohybné svaly dělíme z topografického hlediska do čtyř skupin vzhledem k ušnímu boltci - přední, horní, zadní a dolní. Mm. auriculares rostrales - přední uchohybné svaly jsou drobné svaly, které se upínají na rostromediálni okraj boltce. Patří k nim: M. frontoscutularis (obr. 238), který odstupuje na linea temporalis a od m. frontalis a upíná se na scutulum. Mm. scutuloauriculares superficiales, které odstupuji na skutulu, upínají se na boltec a podle odstupu se dělí na dorsalis, medius a ventralis (obr. 238, 245). Mm. scutuloauriculares profundi odstupují na spodní ploše skutula. Jsou ukryty v tukovém polštáři a upínají se na základnu ušního boltce. Rozlišujeme na nich dvě části - major a minor. M. zygomaticoauricularis (obr. 238) odstupuje na arcus zygomaticus. Je to poměrně dlouhý a silný sval, který se upíná na rostrální okraj boltce. Mm. auriculares dorsales - horní uchohybné svaly se upínají na vyklenutí ušního boltce. Patří sem: 245 Musculi auriculares. Aspectus dorsalis. (Bos taurus) 271 M. interscutularis (obr. 238), který odstupuje na základně processus cornualis a končí na štítku. M. parietoauricularis (obr. 245), který odstupuje na os parietale na kaudální ploše protuberantia intercornualis. Mm. auriculares caudales - zadní uchohybné svaly se upínají na vyklenutí ušního boltce a patří k nim: M. cervicoscutularis, který odstupuje na ligamentum nuchae (obr. 245) a končí na štítku. 246 M. cervicoauricularis superficialis, který odstupuje na funiculus nuchae Musculi hyoidei. Norma p0C[ předchozím svalem (obr. 245). mediána. (Bos taurus) ^ cervicoauricularis medius (obr. 245) se skládá ze dvou částí, které se liší barvou. Obě části odstupují společně s předchozími, dále na funiculus nuchae a tím nepřímo na štítku. M. cervicoauricularis profundus začíná na ligamentum nuchae (obr. 245). Všechny tyto svaly se upínají na vyklenutí ušního boltce. Mm. auriculares ventrales - dolní uchohybné svaly zastupuje jediný sval. M. parotidoauricularis (obr. 238, 245) odstupuje na tragu ušního boltce a upíná se do fascia parotidea a do fascia masseterica. Probíhá na povrchu žlázy glandula parotis. Inervační větve přivádí n. facialis, na cévním zásobení se podílí hlavně a. temporalis super-272 ficialis. U ostatních domácích savců spočívají rozdíly v různém stupni rozvoje, diferenciace nebo redukce jednotlivých svalových individuí. Zřetelně jsou vyvinuty u ovce, kozy, koně a psa, kdežto u prasete jsou rudimentární. Svaly jazylky Jazylka tvoří kostěný podklad pro jazyk, oporu pro hrtan a tím i základ pro hltan. Svaly jazylky dělíme podle uložení vzhledem k jazylce do dvou skupin. Kaudálně od jazylky leží infrahyoidní svaly, které jsou popsány mezi mm. colli. Zde budou popsány suprahyoidní svaly, které spojují jednotlivé částí jazylky, leží kraniálně od ni a pohybují jazylkou nebo jednotlivými jejími složkami. Mezi jazylkové svaly řadíme m. geniohyoideus, m. mylohyoideus, m. occipitohyoideus, m. stylohyoideus, m. ceratohyoideus a m. hyoideus transversus. M. geniohyoideus odstupuje u skotu na angulus mentalis mandibulae, probíhá přímo kaudálně a upíná se na processus lingualis a na tělo jazylky. Vytváří poměrně dlouhé a silné svalové bříško (obr. 246). Sval je inervován od n. hypoglossus, krev přivádí a. sublingualis. U ostatních domácích savců nejsou rozdíly v úpravě svalu. M. mylohyoideus si u skotu můžeme rozdělit na kaudální a rostrální část. Pars caudalis odstupuje od linea mylohyoidea od úrovně druhého třeňáku až za poslední stoličku (obr. 247). Jeho vlákna sestupují rostroventrálně podél corpus mandibulae pod jazyk, kde se stáčejí do mediánní roviny a upínají se do vazivového švu, který se v mediánní rovině táhne až k processus lingualis jazylky. Pars rostralis (obr. 246) odstupuje z linea mylohyoidea v úrovni margo inter-alveolaris a upíná se rovněž do vazivového švu pod kaudální část. Rostrálně ještě nacházíme příčně probíhající plochý a úzký svalový můstek (obr. 247). Sval tvoří podklad dna ústní dutiny a překrývá z ventrální strany m. geniohyoideus. Inervuje jej n. trigeminus (n. mylohyoideus), krev přivádí a. sublingualis. U ovce, kozy, prasete a koně nejsou v úpravě svalu zvláštní rozdíly. U psa je silný a jednotný. M. occipitohyoideus odstupuje u skotu na laterální ploše processus paracondylaris (obr. 246). Svalová vlákna probíhají ventrokraniálně a upínají se na vrchol a na mediální plochu angulus stylohyoideus. Sval inervuje n. facialis (n. digastricus), krev přivádí a. carotis externá. U ostatních domácích savců nejsou rozdíly v úpravě svalu. M. stylohyoideus odstupuje u skotu tenkou dlouhou šlachou na vrcholu angulus stylohyoideus (obr. 246) a upíná se vřetenovitým masitým bříškem z venrální strany na tělo jazylky. M. stylohyoideus kříží z laterální strany m. digastricus a teprve před úponem přejde pod jeho ventrální hranou k tělu jazylky. Inervace i cévní zásobeni jsou stejné jako u předchozího svalu. U ovce, kozy a prasete je sval upraven obdobně, u koně vybíhá sval v dlouhou šlašku, která se rozdělí ve dvě větve. Jedna větev se upne na thyro hyoideum, druhá na corpus ossis hyoidei. Štěrbinou mezi oběma šlachami prostupuje šlacha svalu m. digastricus. U psa splývá m. stylohyoideus s m. occipitohyoideus. M. ceratohyoideus je plochý krátký sval, který u skotu odstupuje na hrtanové větvi jazylky (obr. 246), jeho vlákna probíhají téměř vodorovně a upínají se na kaudálním okraji jazykové větve a jazylkového nástavce. Inervaci obstarává n. glossopharyngeus, cévní zásobení a. lingualis. U ostatních domácích savců je sval vyvinut obdobně. M. hyoideus transversus je u skotu plochý svalový pruh, který spojuje u jazylky obě její jazykové větve (obr. 246). Inervace i cévní zásobení jsou stejné jako uľpredchozího svalu. U ovce, kozy, prasete a koně je vyvinut obdobně, u psa není. --— svalový můstek m. digastricus — venter rostralis m. masseter m. sternomandibularis' 247 Hlavové povázky Musculi byoidei. Norma vemralis. (Bos taurus) Svaly hlavy jsou kryty povázkami, které se převážně odvozují z povrchové povázky a byly také popsány v kapitole o kožních svalech. Byly to: fascia temporalis, fascia parotidea, fascia masseterica a fascia nasobuccalis. Hlubokou povázku hlavy představuje fascia buccopharyngea. Fascia buccopharyngea povléká zevní plochu dolní čelistí až ke svalovým úponům. Pak se štěpí na dva listy. Hluboký list postupuje mediálně od m. depressor labii mandibularis k sliznici tváře. Povrchový list se vsouvá pod m. mas-274 seter, kryje z laterální strany m. depressor labii mandibularis, pars molaris m. buc- cinatoris a končí na tuber faciale a na crista facialis. Rostrálně od m. masseter se vsouvá mezi pars molaris a pars buccalis m. buccinatoris, povléká m. caninus a mediálně od m. levator labii maxillaris postupuje na dorsum nasi, kde splývá s povrchovou fascií. Hluboký list dále přechází kaudálním směrem do fascia pharyngea. Tato povázka začíná silnými fibrosními snopci na hamulus pterygoi-deus a na přilehlé části horní čelisti a končí jedním úponem na dorsálním okraji mandibuly kaudálně od poslední stoličky. Tento zesílený pruh nazýváme ligamen-tum pterygomandibulare. Další zakončení této povázky najdeme na kmenu a na hrtanovém rohu jazylky a konečně její pokračování jako fascia pharyngea prjvléká svaly hltanu. Musculi membri thoracici Musculi membri thoracici se skládají ze svalů pletence a svalů vlastní hrudní končetiny. Svaly pletence připojují trup k hrudní končetině. Svaly vlastní hrudní končetiny ovládají jednotlivé končetinové klouby. Nej početnější jsou svaly končetiny u šelem, kde je redukce prstů nepatrná. S postupující redukcí prstů u kopytníku redukují se i jejich svaly. Specializace končetiny k rychlému pohybu má za následek také změny ve struktuře svalů, které jsou prostoupeny šlachami nebo se ve šlachy mění. S těmito změnami se setkáváme nejvíce u skotu a koně. Svaly pletence Svaly pletence hrudní končetiny - mm. cinguli membri thoracici představují svalovou skupinu různého původu. Popisujeme je společně v jedné kapitole na základě jejich společné funkce; všechny svaly této skupiny připojují totiž hrudní končetiny k trupu. U domácích savců došlo také k redukci klí ční kosti, a to v takovém rozsahu, že hrudní končetina je připojena k trupu pouze prostřednictvím svalů. Svaly pletence zasahují na hřbet, krk a hrudník a representují tam tak zvané heterochtonní svaly. Podle původu dělíme svaly pletence do těchto skupin: skupina přídatného nervu, lopatková skupina a prsní skupina. Skupina přídatného nervu Tuto skupinu tvoří m. trapezius, m. brachiocephalicus a m. sternocephalicus. Jsou to tzv. branchimerické svaly, spojené původně se žábrami. V souvislosti se zánikem zaber převzaly funkci svalů pletence. Jsou uloženy na povrchu a inervo-vány nervem n. accessorius. M. trapezius přitahuje dorsální část lopatky k trupu. M. brachiocephalicus hlavu zvedá; je-li hlava fixována, táhne hrudní končetinu kraniálním směrem. M. sternocephalicus hlavu^schyluje. M. trapezius - kápový sval (obr. 248, 250) je u skotu plochý, trojúhelníkovitý a můžeme jej podle odstupu rozdělit na krční a hrudní část. Krční část odstupuje od ligamentum nuchae počínaje od úrovně prvního krčního obrade po celé délce krku, hradní část od ligamentum supraspinale až do úrovně 10. až 12. hradního obrade. Obě části se upínají na spina scapulae. Inovují jej n. accessorius a rami ventrales 3. a 4. krčního nervu. Krev do něj přivádí a. cervicalis superficialis. U ovce a kozy je sval vyvinut obdobně, uprasete odstupuje až od squama occipitalis. U koně je obdobná úprava svalu jako u skotu. U psa odstupuje kaudálně od m. cleidocervicalis po 9. hrudní obratel. Na inervaci se účastni kromě n. accessorius rami ventrales 3.—5. krčního nervu. M. brachiocephalics je poměrně široký sval, který odstupuje na crista tuberculi majoris humeri. U kloubu ramenního je do jeho průběhu vložena úzká šlaška v, místě vymizelé klíční kosti - intersectio clavicularis. Kaudální úsek svalu představuje klíční část m. deltoidei - m. cleidobrachialis. V dalším průběhu se sval dělí na dvě složky: M. cleoidooccipitalis (obr. 248) se upíná na squama occipitalis na odstup vazu ligamentum nuchae. M. cleidomastoideus (obr. 248) leží ventrálněji a upíná se na fades occipitalis partis petrosae ossis temporalis a jedním pruhem se vnořuje do m. longus colli. 248 Musculi cinguli rnembri thoracici. Stratum superficiale. Norma lateralis. (Bos taurusj 276 M. sternocephalicus je dlouhý zaoblený sval, který odstupuje na manu-brium sterni a dělí se na povrchovou a hlubokou část. M. sternomandibularis (obr. 248) je povrchová část, která se upíná jedním cípem do fascia masseterica a druhým na incisura vasorum facialium. M. sternomastoideus (obr. 248) je hluboká složka. Upíná se na processus mastoideus partis petrosae. Sval inervuje n. accessorius a rami ventrales druhého a třetího krčního nervu. M. cleidobrachialis přijímá větve od n. axillaris. Krev přivádějí a. cervicalis superficialis a rami musculares a. carotis communis. U ovce a kozy odstupuje m. brachiocephalicus také silnou šlachou na mediální ploše articulatio cubiti. U prasete není m. sternomandibularis. U koně není ani m. cleidooccipitalis3 ani m. sternomastoideus. U psa se dělí m. brachiocephalicus na m. cleidocervicalis, který se upíná na mediánní šíjový šev, a na m. cleidomastoideus. M. sternocephalicus se dělí na m. sternomastoideus a m. sternooccipitalis, který se upíná na linea nuchae. Lopatková skupina m Do této skupiny patří m. serratus ventralis cervicis, m. serratus ventralis thoracis, m. rhomboideus a m. omotransversarius. Je to v hloubce uložená skupina svalů, spojujících lopatku s trupem. / M. serratus ventralis cervicis i m. serratus ventralis thoracis zavěšují hrudník i krk na hrudní končetinu. Spolu s ostatními svaly této skupiny naklánějí lopatku kraniálním i kaudálním směrem. m. rhomboideus k- m. scalenus dorsaiis m. rectus thoracis m. serratus ventralis thoracis SCSlr.' š? fe- in* M. serratus ventralis cervicis et m. serratus ventralis thoracis - krční a hrudní pilovitý sval tvoří u skotu jednotnou plochou svalovou desku (obr. 249), ležící na laterální ploše krku a hrudníku. M. serratus ventralis cervicis odstupuje na processus transversi II. až VII. krčního obrade; m. serratus ventralis thoracis odstupuje na ventrálních polovinách I. až IX. žebra. Oba svaly se upínají na facies serrata scapulae. Sval inervují rami ventrales IV. až VI. krčního nervu a n. thoracius longus. Krev přivádí a. transversa colli. U ovce a kozy je upraven podobně. U prasete odstupuje jeho kraniální cíp až na ala adantis. Představuje tak dorsální část svalu m. omotransversarius, která je vyvinuta u některých savců. U koně (obr. 253) je úpon na lopatce rozlišen do dvou zřetelně oddělených částí. U psa oba svaly téměř splývají; jinak se však neliší od poměrů u skotu. M. rhomboideus - kosočtverečný sval u skotu odstupuje od ligamentum nuchae a ligamentum supraspinale v rozsahu od čepovce po tra VII.—VIII. hradního obratle. Jeho snopce tvoří podlouhlé bříško a sbíhají se k margo dorsaiis scapulae a upínají se na mediální plochu cartilago scapulae (obr. 249, 250). Podle odstupu můžeme rozlišit m. rhomboideus cervicis a m. rhomboideus thoracis. 249 Musculi cinguli membri thoracici. Stratum profundum post ablationem membri. (Bos taurus) Sval leží mediálně od m. trapezius, incrvaci přijímá z rami ventrales V. a VI. krčního nervu, cévní zásobeni obstarává a. transversa colli a a. cervicalis profunda. 277 U ovce a kozy je sval vytvořen obdobně, u prasete (obr. 252) je navíc vyvinut m. rhomboideus capitis, který odstupuje na squama occipitalis a upíná se na angulus cranialis scapulae. Inervaci obstarávají rami ventrales čtvrtého až šestého krčního nervu. U koně (obr. 253) je úprava svalu jako u skotu. psa jsou poměry obdobné jako u prasete. m. cleidooccipitalis m. omotransversarius m. trapezius m. latissimus dorsi m. omotransversarius m. serratus ventralis cervicis m. rhomboideus m. serratus ventralis thoracis m. longissimus thoracis 250 Musculi c in guli membri thoracici. Norma dorsalis. (Bos taurus) 278 M. omotransversarius (obr. 248, 250) je u skotu úzký plochý sval, který odstupuje na processus transversus atlantis a upíná se na acromion scapulae a do sousedící fascia brachii. Sval srůstá s mediální plochou svalu m. brachiocephalicus. Inervují jej rami ventrales IV.—-V. krčního nervu, krev přivádějí větve a. transversa colli a a. vertebralis. Uovce a kozyje vyvinut obdobně, nespojuje se však s m. brachiocephalicus, u prasete (obr. 252) odstupuje i na processus transversus axis a inervují jej rami ventrales III.—V. krčního míšního nervu. U koně odstupuje na processus WC W g: m. mylohyoideus m. omohyoideus m. sternomandibularis m. sternohyoideus m. sternomastoideus mm. pectorales superficiales m. latissimus dorsi m. pectoralis ascendens m. serratus ventralis thoracis trans versus a tl an tis a processus transversi IL—IV. krčního obratle, vytváří silné svalové bříško a končí na intersectio clavicularis, kde splývá s m. brachiocephalicus. M. brachiocephalicus jej kryje z laterální strany a intímne se s ním spojuje. Inervují jej rami ventrales III.—V. krčního nervu míšního. Dříve byl popisován jako m. cleidotransversarius a považován za součást m. brachiocephalicus. U psa se neliší od svalu u skotu. 251 Musculi cinguli membri thoracici. Aspectus ventralis. (Bos taurus) Ir 279 Prsní skupina Do této skupiny zahrnujeme mm. pectorales superficiales, m. pectoralis profundus, m. subclavius a m. latissimus dorsi. Mm. pectorales superficiales jsou adduktory hrudní končetiny, ostatní svaly této skupiny táhnou pažní kost kaudálně a tím posunují trup kraniálním směrem. Mm. pectorales superficiales - povrchové prsní svaly jsou u skotu tvořeny dvěma svalovými individui. Kraniálně leží m. pectoralis descendens, m. serratus dorsalis cranialis m. serratus ventralis thoracis m. rhomboideus cervicis m. rhomboideus capitis m. obliquus externus abdominis mm. intercostales interni mm. intercostales externí plochý sval (obr. 251), který odstupuje na ventrální ploše manubrium a corpus sterni a upíná se na crista tuberculi majoris humeri. Těsně kaudálně na něj navazuje m. pectoralis transversus, který odstupuje od corpus sterni a v polovině antebrachia se vnořuje do předloketní povázky. Oba svaly inervují nn. pectorales craniales, krev přivádějí a. cervicalís superficialis a a. thoracica externá. U ostatních domácích savců jsou tyto svaly vyvinuty obdobně. M. pectoralis profundus - hluboký prsní sval (obr. 251) tvoří jediný sval, nazývaný také m. pectoralis ascendens. M. pectoralis ascen-dens odstupuje u skotu od žeberních chrupavek a od sterna v rozsahu pravých žeber a kaudálně od nich na tunica flava abdominis. Upíná se na tuberculum majus et minus humeri. Tento sval leží pod předcházejícím svalem. Inervaci zajišťují nn. pectorales craniales et ca u dales. Krev přivádějí a. cervicalis superficialis a. a. thoracica externá. U ostatních domácích savců je sval vyvinut v obdobném rozsahu-M. subclavius - podklíčkový sval je u skotu (obr. 251) štíhlý a krátký, odstupuje na manubrium sterni a na ventrálním konci chrupavky prvního žebra. Upíná se do mediální plochy m. brachiocephalicus v blízkostí intersectío clavi- cularis. Sval inervují nn. pectorales craniales, krev přivádí a. cervicalis superficialis. 252 Musculi cinguli membri thoracici. Stratum profundum. (Sus scrofa domestica) ľ. - Hr m. longissimus thoracis m. iliocostals thoracis m. sternomandibularis m. subclavius m. serratus ventralis thoracis m. pectoralis descendens m. pectoralis ascendens m. semispinals capitis m. longissimus capitis m. longissimus atiantis m. rhorr.Doideus m. serratus ventralis cervicis m. spinalis thoracis M. U ovce a kozy je vyvinut obdobně. U prasete odstupuje na manubrium sterni a na chrupavce 1. a 2. žebra. Je to poměrně mohutný sval, který probíhá ke kloubu ramennímu, částečně se upíná na processus coracoideus scapulae a přikládá se ke kraniálnímu okraji lopatky na m. supraspinatus. Končí v perimysiu tohoto svalu při angulus cranialis scapulae. U koně je upraven podobně jako u prasete. Je to silný sval. M. latissimus dor si - nejširší hřbetní sval je u skotu plochý, kryje velkou část laterální stěny hrudníku (obr. 248, 250). Odstupuje aponeuroticky od trnů osmého hradního až třetího bederního obratle společně s fascia thoracolumbalis. Masitě odstupuje od dorsálních částí jedenáctého a dvanáctého žebra. Jeho 253 Musculi cinguli membri thoracici. (Equus caballus) 281 svalové snopce se sbíhají kranioventrálním směrem. Sval se upíná na tuberositas teres major humeri. Do skupiny prsních svalů řadíme m. latissimus dorsi pouze z topografického hlediska. M. latissimus dorsi vzniká z vlastních svalů končetiny a teprve druhotně se připojuje k hrudní stěně. Inervace pochází z n. thoracodorsalis, cévní zásobení je z a. thoracodorsalis. U ovce, kozy a prasete se sval neliší od poměrů popsaných u skotu. U koně odstupuje od ligamentum supraspinale od úrovně třetího hrudního obrade po poslední bederní obratel. U psa odstupuje aponeuroticky na vrcholech kaudálních hrudních a všech bederních obřadů. Je velmi mohutný a upíná se na crista tuberculi minoris humeri a aponeuroticky na fascia brachii a fascia antebrachii. Svaly vlastní končetiny Podle uložení a funkce dělíme svaly vlastní hrudní končetiny na lopatkové svaly, pažní svaly, předloketní svaly a krátké svaly prstů, které leží na palmární ploše záprstí. Lopatkové svaly Lopatkové svaly kryjí lopatku na laterální i mediální straně. Představují poměrně mohutná svalová individua, která odstupují od lopatky a upínají se na pro-ximální polovině pažní kostí. Ovládají ramenní kloub. Podle polohy je dělíme na laterální a mediální skupinu. Laterální skupina Do této skupiny patří m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. deltoideus a m. teres minor. Svaly laterální skupiny ovládají ramenní kloub, jehož převládajícím pohybem je ohyb a natažení. Vysloveným natahovačem je m. supraspinatus. M. teres minor a m. deltoideus jsou ohybači, přitom však m. deltoideus může končetinu i odtahovat. Rovněž m. infraspinatus je převážně pouze ohybačem ramenního kloubu. M. supraspinatus - nadhřebenný sval skotu (obr. 254, 256) odstupuje z fossa supraspinata, od spina scapulae a zčásti také od laterální plochy cartilago scapulae. Je mohutný, silně šlašitě protkaný, uložený ve stejnojmenné jámě. V úrovni tuberculum supraglenoidale scapulae se štěpí ve dvě převážně šlašité větve, mezi kterými proniká odstupová šlacha svalu m. biceps brachii (obr. 255). Silnější laterální větev se upíná na pars cranialis tuberculi majoris, slabší - mediální na pars cranialis tuberculi minoris. M. supraspinatus je zpravidla mohutněji vyvinut, než mu dovoluje prostor fossa supraspinata. Kraniálně ji přesahuje a přes margo cranialis scapulae se přesouvá mediálně. U dobře osvaleného jedince značně prominuje, stejně jako m. infraspinatus, nad spina scapulae. Téměř zcela jej kryje m. trapezius. Inervace: n. suprascapularis, krvení: a. suprascapularis, rámus prescapularis a rámus supra-scapularis od a. cervicalis superficialis. U ovce a kozy je sval utvářen obdobně. U prasete se sval značně přesouvá přes margo cranialis scapulae a proximálně srůstá s m. subscapularis. Vytváří dvě téměř samostatné části, z nichž jedna se upíná na tuberculum. majus et minus humeri. Druhá část leží kaudálně od předchozí a upíná se na tuberculum majus humeri. U koně se kraniálně do perimysia předhřebenného svalu upíná m. pectoralis cleidoscapularis. Úponová ramena se spojují s kloubním pouzdrem ramenního kloubu. U psa je sval masitější (obr. 267). Upíná se krátkou silnou šlachou pouze na tuberculum majus humeri. M. infraspinatus - podhřebenný sval skotu (obr. 254) odstupuje ze dna fossa infraspinata, od spina scapulae a na laterální ploše cartilago scapulae. Vytváří silně šlašitě prorosdé, poněkud oploštělé, avšak mohutné svalové bříško, které vyplňuje podhřebennou jámu. Distálním směrem se rozdvojuje a končí dvěma větvemi. Silná povrchová větev představuje vlastní pokračování svalu a končí jako 4—5 cm široká plochá šlacha na pažní kosti, na její facies m. infraspinari. Slabší, hluboká větev se upíná na pars caudalis tuberculi majoris. M. infraspinatus je laterálně potažen odsrupovou aponeurosou svalu m. deltoideus. Povrchová úponová větev je v průběhu přes tuberculum majus kaudálně podložena velkým příčně protáhlým tíhovým váčkem. Hluboká úponová větev se při přechodu přes ramenní kloub spojuje s jeho pouzdrem řídkým vazivem. Inervace: n. suprascapularis, krveni: a. circumflexa humeri caudalis, a. subscapulaxis. U ovce a kozy jsou poměry podobné jako u skotu. U prasete splývá při odstupu m. infraspinatus a m. teres minor. U koně je m. infraspinatus mohutnější a šlašitější. U psa je m. infraspinatus (obr. 267) zřetelně zpeřený. Při přechodu přes tuberculum majus humeri se pod ním často vyskytuje přídatný tíhový váček. M. deltoideus - deltový sval je u skotu uložen zcela povrchově, rozepjat 254 Musculi regionis scapularis et brachii. Membrum thoracicum sinistrum, facies lateralis. (Bos taurus) 283 mezi lopatkou a deltovou drsnatinou. Sval má dvě složky: nadpažkovou část, která odstupuje od nadpažku (acromion), je poměrně široká a šlašitě protkaná. Lopatková část odstupuje na angulus caudalis scapulae a na spina scapulae lesklou ajxmeurosou, povlékající laterálně m. infraspinatus. Obě složky distálně částečně srůstají a končí na tuberositas deltoidea a fascia brachii. m. subscapulars m. supraspinatus tuberculum majus humeri tuberculum minus hume m. coracobrachial m. biceps brachi m. brachials m. flexor carpi radialis m. abductor dig. I. longus -- m. infraspinatus pars acromialis et scapularis m. deltoidei -m. infraspinatus, úpon caput longum m. tricipitis brachii caput laterale m. tricipitis brachii m. extensor carpi radialis m. extensor digitorum communis mediální složka ■m. extensor digitorum communis axiální složka m. extensor digitorum lateralis retinaculum extensorum 255 Musculi membri thoracici sinistri. Aspectus cranialis. (Bos taurus) 284 Název je odvozen od savců s vyvinutou klíční kostí, u kterých má tvar trojúhelníka, poněvadž odstupuje od nadpažku a klíční kosti. U většiny domácích savců klíček zcela chybí a pars clavicularis se spojuje jako m. cleidobrachialis s m. cleidocephalicus v m. brachiocephalicus. Inervace: n. axillaris, krvení: a. circumflexa humeri caudalis. U ovce a kozy při srovnání se skotem nejsou rozdíly. Upraseteje muscu-lus deltoideus mohutnější. U koně je rozdělení svalu ve dvě části nevýrazné. M. deltoideus odstupuje aponeurotícky od spina scapulaee, masitě od angulus caudalis scapulae. Odstupová aponeurosa od spina scapulae srůstá s m. infraspinatus. U psa je lopatková část plochá, odstupuje aponeurotícky na spina scapulae, v distální částí vstupuje pod nadpažkovou část. M. teres minor - malý oblý sval odstupuje u skotu šlašitě od distální poloviny okraje margo caudalis scapulae. Vytváří ploché, silně šlašitě protkané a silnou po vážkou povlečené svalové bříško. Distálním směrem se náhle zahrocuje, postupuje přes kloubní pouzdro ramenního kloubu, přirůstá k němu a upíná se na tuberositas teres minor. M. teres minor je uložen při kaudálním okraji ramenního kloubu, v prohlubině svalu m. triceps brachii, zcela přikryt svaly m. infraspinatus a m. deltoideus. Pod úponem býva malý tíhový váček. Inervace: n. axillaris, krveni: a. circumflexa humeri caudalis. U ovce a kozy se sval neliší od poměrů u skotu. U prasete je m. teres minor velmi silný. U koně je objemnější než u skotu. Tihový váček pod úponovou šlachou se obvykle spojuje s kloubním pouzdrem ramenního kloubu. U psa sval částečně srůstá s m. infraspinatus i s caput longum m. tricipitis brachii. Mediální skupina Do mediální skupiny svalů lopatky patří m. subscapulars, m. teres major, m. coracobrachial a malý sval m. articularis humeri. Svaly mediální skupiny rovněž ovládají ramenní kloub. Jsou to především ohybače, ale mohou končetinu i přitahovat. M. subscapularis při značné extensi ramenního kloubu může být i pomocným natahovačem. M. subscapularis - podlopatkový sval vyplňuje u skotu stejnojmennou jámu. Sestává ze tří složek. Střední odstupuje z fossa subscapularis, je nejširší a na povrchu přechází v silnou lesklou aponeurosu. Kraniální a kaudální složka odstupují od příslušných okrajů jámy fossa subscapularis. Distálně se všechny tři částí výrazně zužují a splývají v úponovou šlachu, která se upíná na tuberculum minus humeri. M. subscapularis v distální části přesahuje jámu fossa subscapularis kraniálnim i kaudálním směrem. Celý sval je silně prostoupen šlašitými pruhy. Úponovou šlachu částečně překrývá m. coracobrachial. Inervace: nn. subscapulars a větev z n. axillaris; krvení: a. circumflexa scapulae, a. subscapularis. Uovce a kozy nejsou rozdíly. U prasete je sval zřetelně zpeřen, spojuje se s m. teres major a s m.^šupraspinatus. U koně je m. subscapularis jednotný, potažený silnou lesklou aponeurosou. Kaudálně přesahuje lopatku méně, přesto je spojen s m. teres major. Úponová šlacha se při přechodu přes ramenní kloub spojuje s jeho kloubním pouzdrem. U psa proniká do svalu, od aponeurosy povlékající sval, 4—6 šlašitých pruhů, čímž vzniká komplikovaně zpeřený sval (obr. 271). Úponová šlacha pevně srůstá s kloubním pouzdrem ramenního kloubu. M. teres major - velký oblý sval skotu (obr. 257, 256) odstupuje od angulus caudalis a od margo caudalis scapulae, jakož i od m. subscapularis. Vytváří štíhlé, dlouhé, poněkud zploštělé vřetenovité bříško, uložené kaudálně od svalu m. teres minor. M. teres major je výlučně masitý. Při odstupu splývá s kaudálním okrajem svalu m. subscapularis; odděluje se od něho až v distální třetině, kde se spojuje s úponovou aponeurosou m. latissimus dorsi. Společně s ním se vsouvá pod m. coracobrachialis a spolu se také upínají na tuberositas teres major humeri. Inervace: n. axillaris, krveni: a. subscapularis. U ovce a kozy se neliší od poměrů u skotu. U prasete odstupuje též částečně od laterální plochy cartilago scapulae. U koně je poměrně širší a silnější. U psa je značně oploštělý, s m. latissimus dorsi se spojuje masitou částí. M. coracobrachialis - zobcovitý sval skotu (obr. 256) vzniká lesklou úzkou šlachou na processus coracoideus scapulae. Mezi m. supraspinatus a m. sub scapularis se stáčí mediálně, klade se na úponovou část m. subscapularis a přecház na mediální plochu humeru. Úponem svalu m. teres major je rozčleněn v proxi mální a distální část. Proximální část je kratší, plochá a upíná se proximáln od tuberositas teres major; druhá, distální část je delší, zaoblená a upíná se na pažn ko^tí distálně od tuberositas teres major až k fossa radialis. m. teres major m. tensor fasciae antebrachii caput accessorium et mediale m. tricipitis brachu caput longum m. tricipitis brachii ■ epicondylus medialis humeri caput humerale m. flexoris dig. profundi- m. flexor carpi ulnaris m. flexor carpi radialis m. subscapularis m. suprasninatus brachialis, odstup tuberculum minus coracobrachial m. biceps brachii m. brachialis - m. pronator teres extensor carpi radialis 256 Musculi regionis scapularis et brachii. Mem b rum thoracicum sinistrum, facies medialis. (Bos taurus) 286 Obě časti m. coracobrachialis se mohou oddělovat již ve šlašitém úseku svalu. V některých pří pádech odstupuje zobcovitý sval ještě úzkým svalovým pruhem od mediální úponové větve rr. supraspinatus. Odstupová šlacha je opatřena samostatnou šlachovou pochvou a podložena tihovýr. váčkem. Inervace: n. musculocutaneus, krvení: a. circumflexa humeri cranialis. U ovce a kozy se sval od poměrů u skotu neliší. U prasete je m. coraco brachialis masitější, zejména v odstupové částí. Končí jednotným úponem. U k on c odstupuje úzkou šlachou a není zřetelně rozdvojen. U psa je m. coracobrachialir (obr. 271) krátký, silný, jednotný. Upíná se mezi m. brachialis a caput mediak m. tricipitis brachii na crista tuberculi minoris humeri. M. articularis humeri - kloubní sval u skotu, ovce, kozy a psi není vyvinut. U prasete odstupuje m. articularis humeri těsně nad cavitas glenoidali scapulae. Vytváří štíhlé bledé svalové bříško, uložené na kaudální ploše kloubního pouzdra ramenního kloubu. Upíná se na collum humeri. U koně je m. articularis humeri relatívne velmi slabý. Představuje pouze několik milimetrů široký svalový proužek. Možno říci, že se vyskytuje pravidelně, někdy jej však representuje jen několik svalových vláken, zanořených v tuku okolo kloubního pouzdra. Srůstá ve značné míře s m. subscapuľaris. Může chybět. Napíná kloubní pouzdro, brání jeho uskřinuti. Inervace: n. axillaris. Pažní svaly Pažní svaly jsou rozloženy kolem humeru. Odstupují zčásti na lopatce, zčásti na pažní kostí a upínají se proximálně na předloktí. Působí proto, kromě m. brachi-alis, současně na ramenní kloub i na loketní kloub. Podle uložení a funkce je dělíme na kraniální a kaudální skupinu. Kraniální skupina Tuto skupinu tvoří m. biceps brachii a m. brachialis. M. biceps brachii je natahovačem ramenního kloubu a ohybačem loketního kloubu, m. brachialis je pouze ohybačem loketního kloubu. M. biceps brachii - dvojhlavý pažní sval skotu (obr. 257,256) odstupuje jednotnou, neobyčejně mohutnou oploštělou šlachou na tuberculum supraglenoi-dale scapulae. Prochází mezi oběma hrboly pažní kostí na její dorsální plochu. Distálně přechází v tuhé, tmavočervené, silným lesklým obalem zevního perimysia potažené svalové bříško, které v úrovni loketního kloubu přejde opět v krátkou úponovou šlachu. Končí dvěma málo rozlišenými rameny. Hlavní úpon je podložen tíhovým váčkem a upíná se na tuberositas radii. Slabší větev se upíná na ligamen-tum collaterale laterale artículationis cubiti, částečně též na m. pronator teres. M. biceps brachii tvoři mohutné, oblé vřeteno, uložené na kraniální ploše paže. Laterálně jej překrývá m. brachiocephalicus a m. brachialis/Odstupová šlacha je při přechodu přes sukus inter-tubercularis silně prostoupena chrupavčitou tkáni a podložena tíhovým váčkem - bursa inter-tubercularis. Kraniálně ji překlenují úponové rameno od m. supraspinatus a retinaculum m. bicipitis. Na kraniální straně svalu se táhne hluboká rýha, z které vystupuje slabý vazivový pruh-lacertus fibrosus. Pruh se částečně podílí na úponu m. biceps brachii, z největší části přechází do povázky m. extensor carpi radialis, částečně se vnořuje do jeho bříška. Inervace: n. musculocutaneus, krveni: a. circumfiexa humeri cranialis a a. bicipitalis. U kozy je odstupová šlacha oploštělá a podkládá se pod ní bursa intertuber-cularis. Zaoblená šlacha u ovce je obalena výběžkem kloubního pouzdra, do něhož se z kraniální strany zanořuje. U prasete je odstupová šlacha obalena vychlípeninou kloubního pouzdra ramenního kloubu podobně jako u ovce. Upon se dělí ve tři větve. Dvě končí společně s m. brachialis mediálně na vřeten ní a loketní kosti a na ligamentum radioulnare mediale. Slabší třetí větev jde přes šlachu m. brachialis a spojuje se s m. pronator teres. U koně je sval mohutnější,povlečený dvojitou fibrosní pochvou. Odstupová šlacha má na své kaudální straně hlubokou brázdu, která je vymodelována od tuberculum intermedium, přes nějž klouže. Bursa intertubercularis dosahuje délky 5 cm. Lacertus fibrosus (obr. 270) je u koně silný a vnořuje se do m. extensor carpi radialis; zajišťuje souhru pohybů ramenního a karpálního kloubu. U psa se odstupová šlacha vdačuje kraniálně do kloubního pouzdra ramenního kloubu, které kolem ní vytvoří šlachovou pochvu. Kraniálně na loketním kloubu se dělí sval na dvě ramena: silnější se upíná mediálně na kost loketní, slabší na tuberositas radii. Nevýrazný lacertus fibrosus se vytrácí ve fascia antebrachii. M. brachialis - pažní sval skotu odstupuje masitě kaudálně na collum humeri (obr. 257). Jeho odstup je sevřen mezi úpony obou oblých svalů, přikryt trojhlavým pažním svalem. Je téměř zcela masitý, oblý. V sulcus m. brachialis se stáčí přes laterální plochu humeru na jeho kraniální stranu. Na ohybačové ploše loketního kloubu vystupuje mezi m. biceps brachii a m. extensor carpi radialis na povrch (obr. 255, 259). Vsouvá se pod m. pronator teres, aby se upnul na mediálnímokraji vřetenní kosti, těsně distálně od m. biceps brachii. M. brachialis má spirálovitý průběh. Úpon může dosáhnout k spatium interosseum antebrachii proximale, kde splývá s ligamentum radioulnare mediale. Inervace: n. musculocutaneus, n. radialis, krveni: a. circumflexa humeri caudalis, a. collateralis radialis. m. teres major m. teres minor m. anconaeus erculum supraglenoidale tubercuium majus m. biceps brachii m. brachialis 257 Musculi regionis scapularis et brachii, stratum profundum. M em b rum thoracicum sinistrum, aspectus lateralis. (Bos taurus) U ovce a kozy se sval upíná částečně též pod processus coronoideus me-dialis ulnae. U prasete je silně vyvinut. Odstup sahá distálně od tubercuium minus humeri přes collum humeri, podél linea m. tricipitis až k tuberositas del-toidea. Jedna úponová větev podložená tíhovým váčkem se upíná spolu s m. biceps brachii, druhá proniká jeho úponovými větvemi a končí na mediálním okraji vřetenní kostí. U koně sekundární úpon splývá s ligamentum radioulnare mediale. U psa (obr. 267) se sval upíná zčásti masitě na tuberositas radii, z větší části šlachou na tuberositas ulnae. 288 Kaudální skupina Do kaudální skupiny pažních svalů patří m. triceps brachii, m. anconaeus a m. tensor fasciae antebrachii. Svaly kaudální skupiny jsou převážně natahovači loketního kloubu. Pouze caput longum m. tricipitis brachu a m. tensor fasciae antebrachii jsou současně i ohybači ramenního kloubu. M. triceps brachii - trojhlavý pažní sval má u skotu (obr. 254, 256), vzdor svému názvu, čtyři hlavy. 4 m. deltoideus caput laterale m. tricipitis m. extensor carpi ulnaris caput ulnare m. flex dig. profundi m. extensor digitorum communis m. extensor lateralis m. extensor carpi ulnaris retinaculum extensorum mm. mterossei mm. adductores cartilago scapulae m. teres major • m. ten:or fasciae antebrachii ■ caput iongum m. tricipitis - m. flexor carpi radialis m. flexor dig. profundus, caput humerale -— m. flexor carpi ulnaris m. flexor digitorum superficialis tendo m. flexoris digitorum profundi Caput longum - dlouhá hlava je z nich nejmohutnější. Odstupuje v rozsahu 258 margo caudalis scapulae. Tvoří sudozpeřené svalové bříško, jehož snopce se sbíhají Musculi membri k ústřední šlaše, která se upíná na olecranon ulnae. thoracici smism. ^ Caput laterale - laterální hlava (obr. 254, 258, 259) odstupuje na linea m. tri- caudahs* (Bos cipitis brachii, jakož i na tuberositas deltoidea a septum intermusculare laterální taurus-plochy paže. Caput laterale má obdélníkovitý tvar a upíná se laterálně na olecranon ulnae, částečně splývá s caput longum. 289 Caput mediale - mediální hlava (obr. 256) odstupuje zčásti masitě, zčásti tenkou aponeurosou na mediálním okraji pažní kosti, distálně od tuberositas teres major. Je z dosud uvedených složek nejmenší. Zužuje se a splývá s caput longum, s kterou se upne mediálně na olecranon ulnae. Caput accessorium - plídatná hlava (obr. 256) vzniká při mediálním okraji odstupu m. brachialis. Je to svalový pruh široký asi 1,5 cm, provázející kaudální okraj mediální hlavy. Projde pod šlachou svalu m. teres major, vsune se mezi předchozí hlavy a končí v perimysiu dlouhé hlavy. M. triceps brachii vyplňuje jako mohutná svalová masa trojúhelníkovitý prostor mezi lopatkou a pažní kostí. U dobře osvalených zvířat možno laterálně uložené hlavy sledovat pod kůži. Laterálně na caput longum, při jejím odstupu je prohlubeň, do které se vkládá m. deltoideus, a m. teres minor. Inervace: n. radialis, krvení: a. oi^mflexa humeri caudalis, a. collateralis radialis, a. thoracodorsalis, a. subscapularis, a. circumfiexa scapulae, a. profunda brachii; caput mediale též od a. collateralis ulnaris. U ovce a kozy je sval poměrně plochý. U kozy není caput accessorium. U prasete je caput longum částečně rozděleno v kraniální a kaudálni úsek. Odstup caput mediale je částečně rozdělen společným úponem m. teres major a m. latissimus dorsi. U koně je velmi mohutný, caput accessorium však není. U psa (obr. 271) je méně vyvinut než u kopytnatých. Má čtyři hlavy. Úponová šlacha dlouhé hlavy je na okovci podložena synoviálním váčkem - bursa sub-tendinea m. tricipitis brachii. Caput accessorium je dobře vyvinuto, samostatně odstupuje na collum humeri. M. anconeus - loketní sval skotu (obr. 257) odstupuje na kaudální a mediální ploše epicondylus lateralis humeri. Odstup zasahuje až do poloviny kaudální plochy corpus humeri k m. brachialis, se kterým často částečně splývá. Je to sval krátký, ze stran oploštělý, sevřený v hloubce mezi hlavami svalu m. triceps brachi. Upíná se na laterální plochu olecranon ulnae. M. anconeus se obyčejně těsně spojuje s caput laterale m. tricipitis brachii, od které se jen obtížně isoluje. V průběhu se přikládá k pouzdru loketního kloubu, s nimž se částečně spojuje. Inervace: n. radialis, krvení: a. collateralis radialis, a. collateralis ulnaris. U ovce a kozy se dá m. anconeus od m. triceps brachii snadněji isolovat než u skotu. U prasete je sval značně silný, dá se dobře oddělit. U koně (obr. 262, 270) a psa jsou poměry podobné jako u skotu. M. tensor fasciae antebrachii - napínač předloketní povázky (obrázek 256, 258) odstupuje širokou aponeurosou od kaudálního okraje lopatky a od úponové části m. latissimus dorsi. Představuje tenký svalový pruh, <4ffeěá+*é&'-povázky povlékající m. triceps brachii. Lemuje kaudomediální okraj caput longum m. tricipitis brachii. Upíná se jednak na mediální plochu olecranon ulnae, jednak přechází do předloketní povázky. Inervace: n. radialis, krvení: a. thoracodorsalis. U ovce a kozy odstupuje sval též aponeurosou od m. infraspinatus. U prasete pokrývá značnou část mediální plochy caput longum m. tricipitis brachii. Z jeho kraniálního okraje vzniká aponeurosa, která se spojuje s úponovou šlachou m. teres major a m. latissimus dorsi a postupuje až na kaudální okraj lopatky. U koně je silnější; je spojen též s m. cutaneus trunci. U psa je silný. Předloketní svaly Předloketní svaly obalují kosti předloktí téměř ze všech stran. Jedině vřetenní kost zůstává nekryta svaly na kraniomediálním okraji. Tyto svaly převážně ovládají pohyby zápěstí a prstů, i když mnohé z nich odstupují na distálním konci pažní kosti. Podle uložení i funkce je dělíme na kraniální a kaudální skupinu a skupinu drobných předloketních svalů. m. supraspinatus m. abductor dig. I longus mm. fnterossel mm. adductores m. infraspinatus m. tenser fascias antefarachil caput longum m. tricipitis m. infraspinatus, upon m. deltoideus m. biceps brachii m. brachialis m. extensor carpi radialis m. extensor digitorum communis —mediální složka m. extensor digitorum communis — axiální složka caput laterale m. tricipitis caput ulnare m. flexoris dig. profundi m. flexor carpi uinarrs m. extensor dig. lateralis m. extensor carpi ulnaris tendo m. flexoris dig. profundi tendo m. flexoris dig. superficialis lig. metacarpeum transversum 259 Musculi membri thoracici sinistri. Aspectus lateralis. (Bos taunts) Kraniální skupina Do kraniální skupiny; patří m. extensor carpi radialis, m. extensor carpi ulnaris, m. extensor digitorum'"•communis, m. extensor digitorum lateralis, m. extensor digiti II a m. abductor digiti I longus. Svaly kraniální skupiny jsou především natahovači karpu a prstů. M. extensor carpi ulnaris je však natahovačem karpu jedině u psa a částečně u prasete. U velkých domácích zvířat je ohybačem karpu. Svaly kraniální skupiny působí v malé míře i na loketní kloub. M. extensor carpi radialis je ohybačem loketního kloubu; ostatní svaly] jsou pomocnými "natahovači loketního kloubu. M. abductor digiti I longus je pouze^ částečným natahovačem karpálních kloubů. 260 Vaginae synoviales tendinum regionis carpi sinistri. Aspectus dorsolateralis. (Bos taurus) 292 M. extensor carpi radialis - vřetenní natahovač karpu u skotu odstupuje masitě na crista epicondyli lateralis humeri (obr. 259), částečně také od kloubního pouzdra loketního kloubu, ve fossa radialis a od septum inter-musculare probíhajícího mezi m. extensor carpi radialis a m. extensor digitorum lateralis. Je nejmohutnějším natahovačem karpu. Jeho masité, kuželovité bříško krátce nad karpem přibírá lacertus fibrosus z m. biceps brachii a přechází v silnou oploštělou šlachu, která klouže ve střední svalové brázdě vřetenní kostí. Upíná se na tuberositas metacarpi (obr. 255). Pod úponem i odstupem m. extensor carpi radialis se nachází tíhový váček. Sval je udržován v poloze příčně zesílenou předloketni povázkou, která zde vytváří retinaculum extensorum. Při průběhu přes dorsální plochu zápěstí je jeho šlacha obalena šlachovou pochvou. Sval leží přímo na kraniální ploše předloketních kostí. Jeho odstup je vměstnán mezi kraniálně uložený m. brachialis a kaudálně uložený m. extensor digitorum communis. M. extensor carpi radialis bývá posílen vazivovým pruhem od tuberositas deltoidea. Ojediněle se od jeho mediálního okraje odštěpuje tenká šlaška, která se upne těsně vedle úponu hlavní šlachy. Je považována za zbytek m. extensor digiti I longus. Inervace: n. radialis, krvení: a. collaterals radialis, a. interossea cranialis. U ovce nacházíme zbytek po m. extensor digiti I longus častěji než u skotu a kozy. U prasete (obr. 261,264) je možno na svalu často rozlišit složku povrchovou, m. extensor carpi radialis longus, a hlubší laterální, m. extensor carpi radialis brevis, které se vyskytují jako samostatné svaly u některých savců. m. brachiocephalicus, úpon m. extensor carpi radialis m. extensor dig. lateralis m. extensor digitorum communis m. atJuctor dig. I longus retinaculum extensorum m. triceps brachii, odříznut m. extensor carpi ulnaris m. flexor dig. profundus, caput humeri - m. brachialis digitus V Nad karpem přecházejí ve společnou, silnou úponovou šlachu. U koně (obr. 270) se silný lacertus fibrosus vnořuje do m. extensor carpi radialis. Šlachová pochva se často spojuje s artículatio carpometacarpea. U psa je m. extensor carpi radialis (obr. 267) při odstupu částečně spojen s m. extensor digitorum communis. Ve střední třetině předloktí přechází ve dvě poměrně silné šlachy, které se upínají proximálně na os metacarpale II et III. Asi v polovině případů jsou šlachy opatřeny šlachovou pochvou. M. extensor carpi ulnaris - loketní natahovač zápěstí skotu (obr. 255, 261 Musculi membri thoracici sinistri. Aspectus lateralis. (Sus scrqfa domést ť ca) 293 259) odstupuje na kaudálnfm okraji epicondylus lateralis humeri. Mírně oblé svalové bříško se postupně oplošťuje a někdy se již v polovině délky dočasně spojuje s aponeurosou m. flexor carpi ulnaris. V distální třetině přejde v silnou šlachu, která končí dvěma úpony. Silnější úpon končí na os carpi accessorium, slabší, dorsální úpon končí až na dorsolaterálním okraji čtvrtého metakarpu a zčásti také na pátém metakarpu. M. extensor carpi ulnaris je posunut u skotu značně kaudálně, na rozhraní laterální a kaudální plochy předloktí. Následkem redukce končetinových paprsků se hlavní úpon přesunul z metakarpu m. biceps brachii m. extensor carpi radialis m. extensor digitorum communis m. extensor dig. lateralis m. extensor digitorum communis m. abductor dig. I longus retinaculum extensorum m. jnterosseus medlus m. Interosseus medius 262 Musculi membri thoracici sinistri, aspectus lateralis (Equus caballus) ■ m. brachialis m.anconeus m. flexor dig. profundus, caput ulnare m. flexor carpi ulnaris, caput humerale m. extensor carpi ulnaris m. flexor dig. profundus úpon na os metacarpal IV úpon na os accessorlum m. flexor dig. superficialis, tendo tendo m. flexoris dig. profundi llg. metacarpeum transversum lig. sesamoideum obliquum pars anularis phalangea vag. fibrosae digiti pars cruciformis vag. fibrosae digiti na os carpi accessorium. Z této úpravy pak vyplývá funkce. Zatímco u šelem je extensorem, u prasete je tomu v omezené míře a u býložravcú je již řlexorem. Inervace: n. radialis, krvení: a. interossea communis. U ovce a kozy nejsou rozdíly. U prasete má šlašitou povrchovou složku a hlubší masitou. Šlašitá se spojuje s fascia antebrachii a děli se ve dvě větve, při čemž jedna končí na os carpi ulnare, druhá na os carpi accessorium. Masitá část přejde v oblou šlašku, prochází mezi oběma předchozími a upne se na os metacarpale V. Působí převážně jako natahovač zápěstního kloubu. U koně (obr. 262) jde hlavní úpon na os carpi accessorium. Vedlejší, fylogenetický starší úponová větev probíhá pod ligamenturn carpi collaterale laterale, opatřena šlachovou pochvou, zasahující až k basi os metacarpale IV. Sval působí jako ohybač. U psa (obr. 267) se upíná jen na os metacarpale V a je natahovačem zápěstního kloubu. 263 Bursae et vaginae synoviales digitorum membri thoracici dextri. Aspectus dorsalis. (Bos tauru s J 295 M. extensor digitorum communis - společný natahovač prstů skotu (obr. 255, 259) odstupuje třemi hlavami. Dvě povrchovější, hlavní složky svalu vznikají na epicondylus lateralis humeri. Hlubší a slabší složka odstupuje od loketní kosu, při spatíum interosseum antebrachii proximale. Mediální povrchová hlava vytvoří mediální složku společného natahovače prstu; laterální povrchová hlava spolu s hluftší, ulnární hlavou vytvoří dohromady axiální složku společného na- m. biceps brachii m. pronator teres m. flexor carpi radialis m. abductor dig. i longus retinaculum extensorum m. extensor digitorum communis m. brachiocephalics m. brachialis m. extensor carpi radialis m. extensor digitorum communis m. extensor dig. lateralis m. extensor digiti II m. extensor digitorum communis m. extensor digitorum lateralis' 264 Musculi membri thoracici sinistri. Aspectus cranialis. (Sus scrofa domes!tea) 296 tahovače prstu. Mediální složka společného natahovače prstů - portio medialis m. extensoris digitorum communis tvoří kraniokaudálně oploštělý sval, který v polovině délky předloktí přechází v údou šlachu. Šlacha mediální složky překříží karpus na dorsolaterálním okraji a přes dorsální plochu metakarpu míří na mediální plochu 3. prstu. Upíná se jedním ramenem na processus extensorius phalangis mediae digiti III a druhým ramenem se upne na facies abaxialis phalan-gis distalis digid III. Axiální složka společného natahovače prstů - porno axialis m. extensoris digitorum communis doprovází mediální složku podél jejího laterálního okraje a po dorsální ploše metakarpu míří do meziprstí mezi hlavní prsty. Šlacha axiální složky se v úrovni základních kloubů prstů rozštěpí ve dvě ramena, z nichž jedno rameno se upne na processus extensorius phalangis distalis digiti III a druhé rameno se upne na processus extensorius phalangis distalis digiti IV (obr. 263). Při přechodu přes zápěstní kloub (obr. 260) je sval opatřen dlouhou šlachovou pochvou. Šlachy jsou zde udržovány v poloze jednak pomocí fibrosnich šlachových pochev, jednak pomocí retinaculum extensorum. Oba útvary představují funkčně zesílenou povázku, která se v oblasti karpu upíná částečně na kostní podklad a vytváří tak fibrosni kanály pro šlachy natahovačů. Rovněž v průběhu na prstu je každá úponová Šlacha opatřena úzkou, dlouhou šlachovou pochvou. Hluboká složka m. extensor digitorum communis, odstupující od loketní kosti, odpovídá fylogenetický na-tahovači druhého prstu - m. extensor digiti II. Inervace: n. radialis, krveni: a. collateralis radialis, a. transversa cubiti, a. interossea cranialis. m. extensor carpi ulnaris m. ext. dig. lateralis se šlachovou pochvou společná šlachová pochva karpální ohybačú prstu šlachová pochva m. ext. carpi ulnaris společná šlachová pochva karpální ohybačů prstu m. interosseus medius • vychlípeniny společné šlachové pochvy spěnkové m. extensor carpi radialis se Šlachovou pochvou • m, abductor dir. í lon?us m. extensor digitorum communis cum vagina tendinum proximální vychlípenina pouzdra kloubu spěnkového -■-bursa synovialis Uovce a kozy se laterální povrchová a hluboká složka spojují až v distální čtvrtině vřetenní kostí. U prasete (obr. 261,264) zahrnujem. extensor digitorum communis tři téměř samostatná svalová individua. Všechna odstupují od epicon-dylus lateralis humeri. Mediálně uložené bříško se upíná silnou šlachou na phalanx media a phalanx distalis digiti III. Laterálně odtud uložené bříško přechází záhy v silnou šlachu, která se větví a upíná se na processus extensorius phalangis distalis digiti III et IV. Nezřídka vydává ještě slabší větev pro druhý prst. Zcela laterálně uložené svalové bříško je zřetelně slabší a je silně kraniokaudálně oploštělé. Při odstupu se spojuje s m. extensor digitorum lateralis. Poměrně tenká šlacha se na metakarpu vidlicovitě větví a končí na čtvrtém a pátém prstu. U koně (obr. 262) je sval určen pouze pro jediný třetí prst. Odstupuje částečně též od ligamentum collaterale laterale articulationis cubiti, ale má jen jednu odstupovou hlavu. Jeho velmi silná šlacha je na spěnkovém kloubu podložena synoviálním váčkem, který se často vychlipuje i pod m. extensor digitorum lateralis. 265 Bursae et vaginae synoviales membri thoracici sinistri. Facies lateralis. (Equus caballus) 297 V úrovni phalanx proximalis je posílena mediálně i laterálně postranními větvemi m. interosseus. Při úponu se šlacha rozšiřuje, takže skončí nejen na processus extensorius phalangis distalis, ale po jeho stranách dosáhne až na cartilago ungu-laris a phalanx media. Při laterálním okraji m. extensor digitorum communis se isoluje svalový útvar, který se obyčejně děli ve dvě složky. Povrchová je silnější, jde od vřetenní kosti a přechází v tenkou šlašku. Přes zápěstí jde ve společné, až 30 cm dlouhé šlachové pochvě s m. extensor digitorum communis. Potom se oddělí a vnoří se do m. extensor digitorum lateralis. Odpovídá části svalu určené původně os metacarpale lil m. extensor dig. lateralis, úpon tendo m. extensoris digitorum communis phalanx distalis m. Interosseus medius — insertio vagina fibrosa dig., pars cruciformis lig. accede ri u m tendo m. fl. dig. prciu..i.\ tendo m. fl. dig. superficialis m. interosseus medius Jig. metacarpeum transversum lig. sesamoideum oblicjuum vagina fibrosa digiti, pars anularis phalangea m. flexor dig. profundus, cartilago ungulae 266 Insertiones musculorum digitorum membri thoracici sinistri. Aspectus lateralis. (Equus caballus) 298 pro čtvrtý prst a bývá označován jako sval Phillipův. Hlubší složka jde od těla loketní kosti, vytváří svalový proužek, jehož útlá šlaška se spojí se šlachou m. extensor digitorum communis. Výjimečně se dá sledovat až k phalanx proximalis digiti III. Tento rudiment je označován jako sval Thiernessův a odpovídá m. extensor digiti II proprius. U psa má m. extensor digitorum communis, podobně jako u koně, jen jednu odstupovou hlavu. Při odstupu splývá s m. extensor carpi radialis (obr. 267). Nad karpem se dělí ve čtyři složky, opatřené společnou šlachovou pochvou. Na karpu přecházejí ve šlachy, které končí na crista unguicularis druhé až páté drápové kosti. V úrovni phalanx proximalis je každá šlaška posílena z mediální i laterální strany postranními větvemi od mm. interossei. Šlachy pro III.—V. prst se navíc spojují s úponovými větvemi m. extensor digitorum lateralis. Pod odstupem svalu se nachází vychlípenina loketního kloubního pouzdra, zastupujícího tihový váček. Šlachová pochva je společná i pro m. extensor digiti I longus et digiti II proprius. V krajině arriculationis metacarpophalangea klouže každá ze šlach m. extensor digitorum communis přes os sesamoideum dorsale a v úrovni articulatio interphalangea proximalis možno nalézt chrupavčitou tkáň ve šlaše samé. 4 M. extensor digitorum lateralis - postranní natahovač prstů skotu (obr. 255, 259) odstupuje na ligamentum collaterale laterale articulatíonis cubiti, na epicondylus lateralis humeri a prostřednictvím mezisvalové přepážky před-loketní fibrosní pochvy i od distálních dvou třetin loketní kostí. V distální třetině předloktí přejde ve šlachu, která prochází výrazným žlabem na processus styloideus ulnae. Upíná se na čtvrtý prst; jednou částí se upne na processus extensorius phalangis mediae, druhou částí končí na facies parietalis abaxialis phalangis distalis digiti IV. M. extensor digitorum lateralis je vložen mezi m. extensor digitorum communis a m. extensor carpi ulnaris. Na zápěstí je jeho šlacha uzavřena do samostatné Šlachové pochvy; v úrovni articulatio metacarpophalangea je podložena tíhovým váčkem. M. extensor digitorum lateralis je povlečen silnou, lesklou fibrosní pochvou, která se proxi-málně se svalem těsně spojuje a odstupuje v průběhu těla loketní kosti, na níž provokuje laterálně ostrou hranu. Pochva inseruje v oblasti zápěstí a silným pruhem dosahuje až na záprstí. Na karpu je Šlacha m. extensor digitorum lateralis udržována pomocí retinaculum extensorum; samotné by však sval neudrželo. Zařízením, které především udržuje sval v poloze, je zmíněná fibrosní pochva. Inervace: n. radialis, krvení: a. interossea cranialis. U ovce je beze změny. U kozy se od m. extensor digitorum lateralis odštěpuje svalové bříško, jehož šlaška se spojuje v polovině metakarpu s hlavní šlachou a byla určena původně pro pátý prst. U prasete (obr. 261, 264) sval sestává ze dvou zcela oddělených složek. Silnější bříško odstupuje na epicondylus lateralis humeri a ligamentum collaterale laterale articulatíonis cubiti. Je velmi silné. Již nad karpem přechází v poměrně širokou šlachu, která se upne na phalanx media et distalis digiti IV. Někdy vydává také větev pro digitus V. V úrovni phalangis proximalis přijímá posilujíd šlachu od m. interosseus. Slabší bříško odstupuje od ligamentum collaterale laterale, větší částí však od ulny. Leží zcela laterálně mezi předchozím svalem a m. extensor carpi ulnaris. Jeho tenká šlacha se upíná na phalanx media et distalis digiti V. U koně (obr. 262) je m. extensor digitorum lateralis jednotný, velmi slabý. Odstupuje částečně též na loketní kostí. Na zápěstním kloubu prostupuje ligamentum collaterale laterale, opatřen dlouhou šlachovou pochvou. Upne se proximálně na dorsolaterální ploše phalanx proximalis (obr. 266). Na articulatio metacarpophalangea je podložen tíhovým váčkem. U psa (obr. 267) se v distální třetině předloktí dělí m. extensor digitorum lateralis ve dvě části, z nichž každá vybíhá v samostatnou šlašku. Přes zápěstí jdou těsně vedle sebe, obaleny v 50 % případů šlachovou pochvou. Silnější palmární část se upíná s příslušnou větví od m. extensor digitorum communis na phalanx distalis digiti V. Dorsální část se druhotně člení ve dvě větve, které se upínají spolu s odpovídajícími šlachami m. extensor digitorum communis na phalanx distalis digiti III et IV. M. extensor digiti secundi - natahovač druhého prstu je u skotu, ovce a kozy jen naznačen v podobě hluboké loketní hlavy při m. extensor digitorum communis. U prasete (obr. 264) odstupuje na loketní kosti a splývá s m. extensor digitorum communis. Vytváří zcela tenké svalové vřeténko, uložené v hloubce pod m. extensor digitorum communis. Při úponu se jeho tenká šlaška s ním spojí a může se dostat k digitus II, nebo se vytrácí na metakarpu. U koně je m. extensor digiti II dochován v podobě rudimentu popsaného jako Thiernessův sval. U psa se uplatňuje jako natahovač prvního a druhého prstu. Odstupuje ve střední třetině, dorsolaterals na loketní kosti. Představuje úzký, plochý sval, přikrytý od m. extensor carpi ulnaris a od natahovaču prstu. Jeho tenká šlacha provází mediálně m. extensor digitorum communis a na karpu maji společnou šlachovou pochvu. Na metakarpu se děli ve dvě větve: Mediální se rozšiřuje v oblouku, kříží záprstí a končí distálně na os metacarpale I. Laterální se spojuje s příslušnou větví šlachy m. extensor digitorum communis pro druhý prst a ojediněle též vydává větev na třetí prst. Inervace: n. radialis, krvení: a. collaterals radialis. 1 m. supraspinous m. deltoideus m. pectoralis ascendens m. brachialis m. biceps brachii m. extensor carpi radialis m. extensor digitorum communis m. abductor dig. I. longus retinaculum extensorum m. infraspinatus m. teres major m. deltoideus m. triceps brachii, caput longum m. tensor-fasciae antebrachii m. triceps brachii, caput laterale — m.anconeus olecranon ulnae m. flexor carpi ulnaris, caput ulnare m. extensor carpi ulnaris m. extensor digitorum lateralis caput humerale m. flex, carpi ulnaris m. flexor digitorum profundus 267 M. abductor digiti primi longus - dlouhý odtahovač prvního prstu Musculi membri u skotu (obr. 255, 259) odstupuje široce na kraniolaterálním okraji střední třetiny thoracid sinistri. vřetenní kosti. Vytváří trojúhelníkovitou ploténku, která leží kraniolaterálně Aspecms lateralis. (Cams na vjetermf kostj a míří přes úponovou část m. extensor carpi radialis a přes celé famihans) zápěstí mediálně. Upíná se na mediálním okraji os metacarpale III et IV. 300 M. abductor digiti I longus je ve svém průběhu z větší části přikryt natahovači prstů. Při průběhu přes m. extensor carpi radialis je šlacha opatřena šlachovou pochvou a před úponem podložena tíhovým váčkem (obr. 269). Inervace: n. radialis, krveni: a. interossea cranialis. U ovce a kozy se neliší od poměrů u skotu. U prasete se dlouhá úzká šlaška upíná na proximálním konci os metacarpale II. U koně (obr. 262, 270) je obdobně utvářen jako u skotu, ale upíná se na os metacarpale II. Upsa (obr. 267) sval odstupuje v obou středních čtvrtinách vřetenní kosti, částečně též od ulny a membrána interossea antebrachii. Upíná se na os metacarpale I. Do úponu je vložena sesamská karpální kost. caput longum et mediale m. tricipitis brachii caput humerale m. flexoris dig. profundi- caput ulnare et caput humerale m. flexoris c. ulnaris -— " m. pronator teres m. flexor carpi radialis tendo m. flexoris digitorum profundi mm. interossei m. extensor digitorum communis mediální složka m. flexor digitorum superficialis mm. adductores lig. mctacarpeum transversum pars, anuians vaginae fibrosae par: -ruciformls vag. fibrosae Kaudální skupina Do kaudální skupiny předloketních svalů patří m. flexor carpi radialis, m. flexor carpi ulnaris, m. flexor digitorum superficialis, m. flexor digitorum profundus, mm. interflexorii. Svaly kaudální skupiny jsou ohybači karpu a ohybači prstů, jak odpovídá jejich názvům. Musculi interflexorii, rozepjaté mezi ohybači, se rovněž podílejí na ohýbání prstů. Poněvadž převážná většina ohybačů karpu a prstů odstupuje na distálním konci kosti pažní, jsou částečně i natahovači loketního kloubu. 268 Musculi antebrachii. Stratum superficiale caudale. (Bos taurus) 301 M. flexor carpi radialis - vřetenní ohybač zápěstí skotu (obr. 258,268) odstupuje na epicondylus medialis humeri, při odstupu částečně srůstá s kloubním pouzdrem. Je uložen na kaudomediálním okraji vřetenní kosti. Jeho štíhlé, mírně zaoblené bříško přechází již v polovině délky svalu v útlou šlašku, která provází mediopaliíiární okraj zápěstí, vsouvá se mezi fascia antebrachii a retinaculum flexorum, jež ji udržují v poloze. Upíná se palmárně na základnu os metacarpale III et IV. Pod odstupem bývá nevelký tíhový váček, šlacha svalu je v karpálním ohybu opatřena pochvou. Inervace: n. medianus, krvení: a. profunda antebrachii. 269 Vaginae synoviales tendinum regionis carpi sinistri. Aspectus mediopalmaris. (Bos taurus) 302 U ovce a kozy je sval uspořádán podobně jako u skotu. U prasete (obr. 278) vytváří silné vřeteno, které končí oblou, velmi silnou šlachou na os metacarpale III. U koně je tihový váček pod odstupem svalu často spojen s obdobným tíhovým váčkem uloženým pod caput humerale m. flexoris carpi ulnaris. Sval se upíná na os metacarpale II (obr. 270, 276). U psa má úpon dvě složky. Jedna jde na os metacarpale II, druhá na os metacarpale III. Odstup svalu je podložen vychlípeninou kloubního pouzdra loketního kloubu. M. flexor carpi ulnaris - loketní ohybač zápěstí skotu (obr. 258, 268) vzniká dvěma plochými širokými hlavami, a to: caput humerale - pažní hlava odstupuje zčásti masitě a zčásti šlašitě na epicondylus medialis humeri a na kloubním pouzdru loketního kloubu. Caput ulnare - loketní hlava odstupuje široce na mediální ploše okovce, jako zcela tenká ploténka překrývající loketní hlavu hlubokého ohybače. Hned po odstupu splývá s caput humerale. Sval jako celek je zpola šlašitý, splývá částečně s fascia antebrachii a upíná se na os carpi accesso-rium. M. flexor carpi ulnaris představuje zcela plochý, poměrně široký sval, uložený kaudálně od m. flexor carpi radialis; je povlečen silnou lesklou povázkou. Kaudomediálně naléhá na m. flexor digitorum superficialis, který z větší časti kryje; proximálně s ním srůstá svým kraniomediálním okrajem. V distálni polovině naopak souvisí jeho kaudálni okraj široce s fascia antebrachii a s Úpo- olecranon ulnae m. flexor carpi ulnaris caput ulnare m. flexor dig. p; cfun-jur. caput ulnare m. flexor dig. superficialis m. flexor carpi ulnaris, caput humerale m. extensor carpi ulnaris m. flexor carpi radialis m. flexor dig. superficialis retinaculum flexorum lig. accessorium m. anconeus m. brachialis vazivový prstenec pro m. flexor dig. profundus lig. metacarpeum transversum šlachy ohybačů prstu pars anularis phalangea vag. fibrosae digiti m. biceps brachii, úpon m. extensor carpi radialis lacertus fibrosus radius V m. Interosseus medius tendo m. extensoris digitorum communis pars cruciformis vag. fibrosae digiti novou šlachou m. extensor carpi ulnaris. Pod odstupem caput humerale je rozsáhlý tihový váček, spojující se s kloubní dutinou. Inervace: n. ulnaris, krvení: a. profunda antebrachii. U ovce a kozy je caput ulnare převážně šlašitá, zejména u ovce. U prasete (obr. 278) je caput ulnare zcela slabě vyvinutá a záhy se spojuje s caput humerale. Může také chybět. Caput humerale probíhá mezi oběma ohybači prstů. U koně (obr. 270) je sval štíhlejší. Pod odstupem caput humerale je tihový váček, který komunikuje s kloubním pouzdrem a zasahuje až 3 cm pod caput humerale m. flexoris digitorum profundi. Sval se nespojuje v takovém rozsahu s m. extensor carpi 270 Musculi membri thoracici sinistri. Aspectus medialis. ( Equus cab alius) 303 m. subscapular m. supraspinatus • m. pectoralis ascendens m. coracobrachialis mm. pectorales superficiales m. biceps brachii m. pronator teres m. extensor carpi radialis m. brachioradialis m. flexor carpi radialis m. abductor dig. I longus mm. interossei m. teres major - m. latissimus dorsi, úpon m. tensor fasciae antebrachii m. triceps brachii, caput accessorium, caput longum et caput mediate m. flexor carpi ulnaris, caput ulnare ■ m. flexor dig. superficialis m. flexor dig. profundus, caput radiale et humerale -m. flexor carpi ulnaris -retinaculum flexorum 271 Musculi membri thoracici dextri. Aspectus medialis. (Canis familiaris) 304 ulnaris jako u skotu. U psa má m. flexor carpi ulnaris (obr. 267, 280) dvě samostatné hlavy; loketní a silnější pažní. Jsou značně šlašité a samostatně se upínají na os carpi accessorium. Caput ulnare se vsouvá pod caput humerale. Pod úpony je tihový váček, který může být ve spojení se subfasciální bursou na os carpi accessorium. M. flexor digitorum superficialis - povrchový ohybač prstů skotu (obr. 258, 268, 272) odstupuje na epicondylus medialis humeri, blíže jeho kaudál-ního okraje. Krátce po odstupu se svalové bříško dělí ve dvě složky. Povrchová složka je mohutnější, ze stran oploštělá. Těsně nad karpem přechází ve šlachu, která klouže kaudálně přes retinaculum flexorum. Provrtává fascia palmaris a v polovině záprstí se spojuje s hlubokou složkou. Hluboká složka je slabší, zaoblená. Na rozdíl od povrchové probíhá v canalis caput longum et mediale m. tricipitis brachi caput ulnare et Numerale m. fl. carpi ulnaris (odříznutý) m. flexor carpi radialis (odříznutý) m. flexor digitorum superficialis m. interflexorius proximalis os accessorium- m. interflexorius distalis retinaculum flexorum resectum tendo m. flexoris dig. superficialis tendo m. flexoris dig. profundi lig. metacarpeum transversum- pars anularis vaginae fibrosae pars cruciformis vag. fibrosae m. coracobrachialis m. biceps brachii m. brachialis m. pronator teres m. extensor carpi radialis caput radiale m. fl. dig. profundi caput humerale m. fl. dig. profundi m. abductor dig. I longus mm. adductores mm. interossei m. extensor digitorum communis — mediální složka carpi pod retinaculum flexorum, na hlubokém ohybači. V distální polovině záprstí se šlachy obou složek spojí. Vytvoří tak jednotnou šlachu povrchového ohybače prstů, která se však již nad articulatio metacarpophalangea opět vidlicovitě rozdělí na dvě ramena. Každé rameno vytvoří spolu s m. adductor digitorum své strany trubici, kterou prostupuje příslušná větev šlachy hlubokého ohybače prstů. Před úponem se obě ramena povrchového ohybače rozbíhají ve tři větve. Obě postranní, slabší, jdou na vysoké hrboly valu torus phalangis mediae, střední, hlavní větev se upne mezi ně. M. flexor digitorum superficialis se nachází kaudomediálnč pod m. fíexor carpi ulnaris, s kterým 272 Musculi membri thoracici sinístri. Aspectus medial is. t auras) (Bos 305 ve značné míře srůstá. Je vklíněn mezi m. flexor carpi ulnaris a m. flexor digitorum profundus. Nad karpem je spojen s m. flexor digitorum profundus prostřednictvím proximálniho meziohy-bačového svalu - m. interflexorius proximalis. Distálně od karpu spojuje oba svaly distální meziohybačový sval - m. interflexorius distalis. V místě retinaculum flexorum je jak pars superficialis, tak'pars profunda podložena tíhovým váčkem. V oblasti prstů je povrchový ohybač udržo- mm. interossei mm. adductores proximáiní vychiípeniny šlachové pochvy lig. metacarpeum transversum společná pochva šlachová ohybačů vagina fibrosa dig. pars anularis phaíangea m. flexor dig. profundus m. flexor dig. superficialis postranní vychiípeniny šlachové pochvy ^fřRa^fíbcDsa. eiíg^ pars crtóďÉfeřfn is 273 Vagina synovialis musculorum flexorum membri thoracici sinistri. (Bos taurus) 306 ván v poloze zesílenou povázkou prstu. V úrovni articulatio metacarpophalangea je to ligamentum metacarpeum transversum superficiale, v polovině phalanx proximalis je to pars anularis vaginae fibrosae. V úrovni základního a proximálniho prstního kloubu jsou potom jak šlacha povrchového, tak i hlubokého ohybače opatřeny šlachovou pochvou. Pochva se vychlipuje proximálně i distálně, pokud jí to dovolí vazový aparát prstu. Inervace: n. medianus, krvení: a. brachialis, a. interossea communis a a. profunda antebrachii. U ovce a kozy nejsou odchylky. U prasete (obr. 278) se sval nachází pod oběma ohybači karpu. Ke spojení pars superficialis a pars profunda nedochází, šlachy obou složek postupují až k úponům samostatně. Pars superficialis se upíná na phalanx media digiti IV, pars profunda na phalanx media digití III. Hluboká složka je spojena s m. flexor digitorum profundus dvěma až třemi mm. interflexorii proximales a jedním m. interflexorius dis^alis. caput ulnare et humerale m. fl. carpi ulnaris (odříznutý) caput ulnare m. fl. dig. profundi m. flexor digitorum superficialis — origines caput humerale m. flexoris digitorum profund m. flexor carpi ulnaris přetnuté retinaculum flexorum tendo m. flexoris digitorum profundi mm. adductores m. flexor digitorum superficialis (odříznut) lig. metacarpeum transversum pars anularis phalangea vag. fibrosae pars cruciformis vaginae fibrosae m. biceps brachii origo m. flexoris carpi radialis m. brachialis m. extensor carpi radialis m. pronator teres caput radiale m. fl. dig. profundi m. abductor dig. I longus (insertio) mm. Interossôl postranní větev m. interossei m. extensor digitorum communis mediální složka U koně (obr. 270) není sval rozdělen v hlubokou a povrchovou složku. Celý sval prochází v canalis carpi. Proximálně od karpu je posílen šlašitým pruhem ligamentum accessorium, které odstupuje od vřetenní kosti (obr. 276). V úrovni záprstí je opatřen, spolu s m. flexor digitorum profundus, společnou šlachovou pochvou zasahující do poloviny záprstí. Na metakarpu se dá jeho šlacha vyhmatat přímo pod kůží. Na základním kloubu prstu jsou oba ohybače prstu opatřeny společnou šlachovou pochvou. U psa (obr. 271, 280) není m. flexor digitorum superficialis kryt ohybači zápěstí jako u kopytnatých, nýbrž leží přímo pod povázkou. Svalové bříško se ne- 274 Musculi membri thoracici sinistri, stratum profundum. Aspectus caudomedialis. (Bos taurus) 307 dělí na povrchovou a hlubokou složku. Celý sval probíhá kaudálně přes retinaculum flexorum, bez šlachové pochvy. Na metakarpu se dělí ve čtyři rozbíhající se větve pro II.—V. prst. Prstence, které vytvoří povrchový ohybač pro větve m. flexor digitorům profundus, jsou dorsálně okénkovitě proděravěny. m. flexor dig. superficialis, distální část vyříznuta mm. interosseí otevřený vazivový prstenec pro m. fl. dig. profundus — tendo m. flexoris dig. profundi, opon -m. flexor dig. profundus, část vyříznuta mm. adductores -m. flexor dig. profundus, větev pro 111. prst odpreparována -lig. metacarpeum transversum -m. flexor dig. superficialis, jeho prstenec pro m. flexor dig. profundus vagina fibrosa dig., pars anularis phalangea, otevřena vagina fibrosa dig., pars cruciformis facies solcaris ph. disnlis 275 Tendinae musculorum digitorum membri thoracici dextri. Aspectus palmaris. í Bos taurus) 308 M. flexor digitorum profundus - hluboký ohybač prstů skotu (obr. 258, 272, 274) vzniká spojením tří hlav, a to pažní, vřetenní a loketní: Caput humerale - pažní hlava odstupuje kraniálně a kaudálně od m. flexor digitorum superficialis na epicondylus humeri. Pažní hlava je nejmohutnější, silně šlašitá, ze stran oploštělá. Je sevřena mezi m. extensor carpi ulnaris a pars superficialis m. flexoris digitorum superficialis. Nad karpem přejde v silnou oploštělou šlachu, která tvoří podstatu společné šlachy hlubokého ohybače. Caput radiale - vřetenní hlava odstupuje na kaudální ploše vřetenní kostí při úponu m. brachialis. Je nejméně vyvinutá. Je to plochá trojúhelníkovitá, čistě masitá ploténka, která záhy přechází v tenkou zaoblenou šlašku. V úrovni zápěstí se vnoří do společné šlachy m. flexor digitorum profundus. Caput ulnare - loketní hlava kryje svým odstupem ze stran olecranon ulnae. Vytváří krátké masité bříško, které pokračuje záhy úzkou, dlouhou, plochou šlachou. Leží na caput humerale a spojí se s ním o málo dříve než caput radiále. Takto vytvořená společná šlacha hlubokého ohybače prochází v canalis carpi. V distální třetině záprstí se rozdělí na větev pro třetí a čtvrtý prst, které vstupují do vazivových trubic povrchového ohybače. Pod základním kloubem prstu z nich každá větev vystoupí mezi úpony m. flexor digitorum superficialis a upne se na tuberculum flexorium phalangis distalis. Caput humerale vytváří kaudální okraj předloktí. V ojedinělých případech nese náznak sekundárního rozděleni. Svou kraniální plochou leží přímo na kaudální ploše vřetenni kosti. M. flexor digitorum profundus je spojen s m. flexor digitorum superficialis pomocí mm. interflexorius proximalis ct distalis. V oblasti articulatio metacarpophalangca a articulatio intcrphalangca proximalis jsou větve povrchového a hlubokého ohybače opatřeny společnou šlachovou pochvou, bohatou na sekundární výdutě. Proximální vychlipeniny pochvy zasahují téměř ke střední třetině záprstí. V úrovni articulatio mctacarpophalangea je fibrosní vrstva pochvy zesílena pomocí ligamentum metacarpeum trans-versum superficialc. Proximálně od něj vybíhá pochva ve tři slabé výběžky. Jeden obaluje příslušnou větev povrchového ohybače prstů, druhý větev hlubokého ohybače prstů, třetí se vsouvá mezi mm. adductores a mm. interossei a zasahuje nejproximálněji. Další vychlipeniny ční postranně mezi ligamentum metacarpeum transversum superficiale a pars anularis vaginae fibrosae. Distálně zsahuje pochva až k paznehtní kosti a ze stran ji objímá pars cruciformis vaginae fibrosae, která se s ní částečně spojuje. Mezi šlachu hlubokéhoohybače a sesamskou kost distálního kloubu prstu sc vkládá tihový váček bursa podotrochlearis pedis. Inervace: složka loketní je inervována větvemi od n. ulnaris, složka vřetenni od n. medianus, pažní složka od n. medianus a ulnaris. Krvení: a. profunda antebrachii. U kozy nejsou odchylky od stavby u skotu. U ovce končí někdy caput radiále samostatně mediopalmárně na metakarpu. U prasete (obr. 261, 278) má m. flexor digitorum profundus obdobné složky jako u skotu. Caput radiále je nejslabší. Společná šlacha m. flexor digitorum profundus se po přechodu přes canalis carpi dělí ve čtyři ramena. Axiální jsou silnější, utvářeny podobně jako u skotu. Obě postranní ramena jsou mnohem slabší a upínají se na tuberculum flexorium phalangis distalis digiti II, popřípadě digiti V. Protože pro ně povrchový ohybač nevytvoří vazivové prstence, jsou drženy v poloze spirálovým vazem. Jed-nodivé větve svalu m. flexor digitorum profundus jsou kryty šlachovými pochvami. U koně (obr. 276) je caput humerale většinou nezřetelně rozděleno ve tři složky. Caput radiále může někdy chybět. V polovině metakarpu přibírá m. flexor digitorum profundus navíc ještě šlašitý pruh ligamentum accessorium, odstupující od palmární plochy karpu. U tažných koní je silnější než u jezdeckých. Úpon hlubokého ohybače (obr. 277) je zčásti na phalanx media, zčásti na os sesamoideum phalangis distalis. Konečná část klouže přes os sesamoideum, kde ji podkládá bursa podotrochlearis a upne se na facies flexoria phalangis distalis. Šlachová pochva v karpální krajině zasahuje 8—10 cm nad karpus a distálně až do poloviny záprstí. Šlachová pochva v úrovni spěnky je až 20 cm dlouhá a vytváří řadu vychlípe-nin. Proximální vychlípenina postupuje mezi m. flexor digiti profundus a m. interosseus až k rudimentárním metakarpům. Distálně zasahuje mezi hlubokým ohybačem a přímým sesamským vazem až k vychiipenině pouzdra kopytniho kloubu. Při zánětech a nefysiologické náplni jc především proximální vychlípenina hmatná a vhodná pro punkci nad kloubem spěnkovým, mezi ohybači a svalem mezikostním. U psa (obr. 271, 280) vytvoří jednotlivé hlavy ještě nad karpem jednotnou šlachu, která záhy vydá větev pro digitus la poté se rozdělí ve čtyři oblé šlachy pro digitus II—V. Jednotlivé větve hlubokého a povrchového ohybače prstů jsou obdány společnými šlachovými pochvami. Šlacha pro digitus I má samostatnou pochvu. Fibrosní vrstva pochev se spojuje s vagina fibrosa digiti. Na ligamentum metacarpeum transversum superficiale naléhá z palmární strany tihový váček. Mm. interflexorii - meziohybačové svaly (obr. 272) jsou 2—3 cm dlouhé, m. anconaeus m. biceps brachii lig. collateral.mediale m. brachiaJis lacertus fibrosus m. extensor carpi radialis epicondylus medialis humeri - m. flexor dig. profundus, caput ulnare - m. flexor carpi ulnaris, caput numerate et ulnare -m. flexor carpi radialis, odstup m. mtercsseus rneuius m. flexor carpi radialis» úponová část m. abductor dig. I longus, úpon tendo m. extensoris digitorum communis m. flexor dig. profundus, caput radiale, humerale et ulnare m. flexor digitorum superficialis m. flexor carpi ulnaris, upon" os accessorium ig. accessorium vazivový prstenec pro hluboký ohybač lig. metacarpeum transversum šlachy ohybačú prstu pars anularis phaiangea vag. fibrosae lig. sesamoideum oblicjuum pars cruciformis vag. fibrosae 276 Musculi membri thoracici dextri, stramm profundum. Aspectus medialis. (Equus caballus) 310 ať již masité, nebo šlašité pruhy spojující povrchový a hluboký ohybač prstu. U skotu jsou vyvinuty dva: m. interflexorius proximalis et distalis. M. interflexorius proximalis se odštěpuje od pars profunda m. flexoris digitorum superficialis, na rozhraní střední a distální třetiny vřetenní kosti. Míří distálně a kraniálně a vnoří se do m. flexor digitorum profundus na jeho přechodu ve šlachu. Je do značné míry šlašitý. M. interflexorius distalis se odštěpuje od šlachy m. flexor digitorum profundus. Je to asi 1 cm široká, slabá svalová stužka, ležící v úrovni karpu. Jde distálně a kaudálně a vnoří se do pars profunda m. flexoris digitorum superficialis. Inervace: n. medianus, krvení: a. profunda antebrachii. Uovceakozyse neliší od skotu. U prasete (obr. 278) jsou 3—4 mezi-ohybačové svaly. Na rozhraní distální a střední třetiny předloktí spojují mm. inter- os metacarpale Iii lig. accessorium m. flexor dig. superficialis lig. metacarpeum transversum m. flexor dig. profundus, úpon vagina fibrosa dig., pars anularis phalangea vagina fibrosa dig., pars cruciformis (část odpreparoYána) m. interosseus medius m. flexor dig. profundus m. interosseus ig. sesamoideum obliquum m. flexor dig. superficialis, úpon cartiiago ungularis linea semilunaris flexorii proximales hlubokou část m. flexoris digitorum superficialis se šlachou 277 m. flexor digitorum profundus. Jeden je šlašitý a 2—3 masité. M. interflexorius Tendinae musculorum distalis vzniká v úrovni karpu z caput humerale m. flexoris digitorum profundi et vz^^ fibrosa digiti a vnořuje se v úrovni základny záprstí do šlachy hluboké složky povrchového ohy- meflbri thoraclcl bace prstů. U koně nejsou vyvinuty. U psa je jeden m. interflexorius. Je štíhlý, ^ist^' JaImans' oblý, odstupuje distálně na předloktí od caput humerale m. flexoris digitorum quus ca a m profundi. Probíhá mezi oběma ohybači distálně pod retinaculum flexorum. Dělí se ve dvě až tři tenké šlašky. Šlašky provázejí m. flexor digitorum superficialis 311 olecranon ulnae m. flexor dig. profundus, caput ulnare et humerale m. extensor carpi ulnaris m. flexor dig. superficialis m. flexor carpi ulnaris, upon m. interflexorius distalis m. flexor dig. superficialis- m. flexor dig. V m. abductor dig. V proximální a distální Yětve vazového aparátu palpárkú eplcondylus medlalls humeri m. flexor carpi ulnaris, caput ulnare et humerale m. flexor carpi radialis, odtažen m. flexor dig. profundus, caput humerale m. interflexorius proximalis tendo m. fl. dig. profundi m. abductor dig. II m. flexor dig. II 278 Musculi membri thoracic! sinistri. Aspectus caudalis. (Sus scrofa domestica) 312 a proxirnálně od articulatio metacarpophalangea se vnoří do jeho větví pro III. a IV. prst, popřípadě také pro II. prst. Skupina drobných svalů Do skupiny drobných předloketních svalů patří m. pronator teres, m. pronator quadratus, m. brachioradialis a m. supinator. Svaly této skupiny jsou rozepjaty mezi oběma předloketními kostmi a ovládají proto pouze jejich vzájemný posuv. Význam mají tyto svaly pouze u šelem, částečně i u prasete, kde jsou přivraceči a odvraceči předloketních kostí. M. pronator teres - oblý přivraceč předloktí skotu (obr. 256, 268) odstupuje na epicondylus mcdialis humeri. Je rudimentární, ale ještě převážně masitý. Vytváří pruh dosahující šíře 1,5 cm. Upíná se povrchově na mediální okraj vřetcnní kosti. Úpon často zasahuje až do poloviny vřetenni kosti. Inervace: n. mcdianus, krveni: a. brachialis. U ovce a kozy jsou poměry podobné jako u skotu. U prasete odstupuje částečně též od liga-" mentum collaterale mediale articulationis cubiti. Lze na něm rozlišit silnější a slabší masitou část. Svalová část se spojuje asi uprostřed vřetenni kosti s'caput radiále m. flexoris digitorum profundi, část šlašitá s předioketni povázkou a vazy zápěstního kloubu. U koně nacházíme místo m. pronator tercs již jen vazivový pruh. Ve 30 °<, se dá ještě sledovat v rudimentární formě. V těchto případech jsou při kraniálnim okraji vazivového pruhu nahloučena svalová vlákna. U psa (obr. 271) je silný, masitý, kruhového průřezu, v plné funkci. M. pronator quadratus - čtyřhranný přivraceč u skotu, malých přežvýkavců i prasete a koně není vyvinut. U psa vyplňuje z mediální strany prostor mezi vřetenni a loketní kostí a překrývá membrána interossea antebrachii. Inervace: n. medianus. M. brachioradialis u skotu, ovce, kozy, prasete a koné není. U psa (obr. 271) odstupuje m. brachioradialis na erista cpicondyli lateralis humeri. Vytváří tenký, úzký svalový pruh, který sc stáčí na mediální plochu vřetenni kosti a upíná se na jejím distálnim konci. M. brachioradialis je uložen při kraniálnim okraji předloktí, mezi povrchovým a hlubokým listem fascia antebrachii, s jejímž povrchovým listem je spojen. Inervace: n. radialis. M. supinator - odvraceč u skotu, ovce, kozy a koné vůbec není. U prasete je jen slabě naznačen. U psa odstupuje silnou šlachou na ligamentum collaterale laterale articulationis cubiti, na epicondylus lateralis a na ligamentum anulare radii. Představuje širokou svalovou ploténku, která míří mediodistálně, vsouvá sc částečně pod m. pronator teres a upíná se proximálně a kraniome-diálně na vřetenni kosti. M. supinator přiléhá dorsálně přímo ke kloubnímu pouzdru, kryt od m. extensor carpi radialis a mm. extensores digitorum. Inervace: n. radialis. Krátké svaly prstů Krátké svaly prstů leží na palmami straně záprstí a svými úpony zasahují až na prsty. Nejplněji jsou vyvinuty na končetině psa. U prasete jsou již silně zredukovány. U skotu nacházíme z této skupiny pouze dva svaly, a to silné mm. interossei a poněkud slabší mm. adductores digitorum. U psa je vyvinuta ještě řada dalších svalů, a to m. adductor digiti primi brevis, m. abductor digiti secundi, m. fiexor digiti secundi, m. abductor digiti quinti a m. flexor digiti quinti. Svaly této skupiny ovládají klouby prstů. Poněvadž pohyblivost prstů do stran je pouze malá, jsou to především ohybači a natahovači prstů. M. interosseus napomáhá flexi prstů, popřípadě brání jejich nadměrnému natažení. M. adductor napomáhá flexi prstu. U víceprstých zvířat částečně prsty stahuje k sobě. U'ostat-ních svalů, vyskytujících se pouze u psa, je jejich funkce vyjádřena názvem. Mm. interossei - mezikostní svaly (obr. 279) jsou u skotu dochovány dva/m. interosseus III et IV, které spolu srůstají. U mladých jedinců jsou převážně masité, s postupujícím věkem se přeměňují v silný fibrosní pruh. Odstupují společně z palmární strany základny srosdé třetí a čtvrté záprstní kosti. Vytvoří širokou jednotnou vazivovou desku, která se v polovině délky záprstí člení pro každý prst ve tři ramena. Ploché střední sesamské rameno je dvojité a upíná se na sesamské kosti proxi-málního článku prstu. Obě silnější, postranní ramena se sice přichytávají po stranách sesamských kostí, postupují však dále po stranách prstu až na jeho dorsální stranu. Na dorsální straně třetího prstu se postranní ramena spojí se šlachou mediální složky společného natahovače prstů a spolu s ní se upnou na processus extensorius phalangis mediae digiti tertii. Na dorsální straně čtvrtého prstu se obě ramena obdobně spojí se šlachou laterálniho natahovače prstů a rovněž se upnou na processus extensorius phalangis mediae. Inervace: rámus profundus n. ulnaris, krvení: rámus interosseus a. interossea eranialis. Uovceakozy jsou poměry stejné jako u skotu. U prasete jsou vyvinuty čtyři svaly, m. interosseus II—V. Jsou uloženy palmáraě na příslušných záprstních kostech. Na každém z nich lze do jisté míry rozlišit laterální a mediální složku. M. interosseus III et IV jsou silné, m. interosseus II et V jsou slabé. M. inter-osseus II odstupuje palmárné na os metacarpale II a záhy splývá s m. abductor digiti II. Poměrně mohutný m. interosseus III odstupuje na basi os metacarpale III. Jednak se upíná na ossa sesamoidea phalangis proximalis, jednak postranními metacarpeum transversum úpon m. flexoris dig. superficialis úpon m. flexoris dig. profundi lig. collacerale arc. interphaí. distalis mm. interossei •mm. mterossei — insertions - žlab pro ohybače prstu vazivový prstenec pro m. fl. dig. profundus -šlacha m. flexoris dig. profund: vagina fibrosa dig., pars anularis phalangea 279 Musculi interossei et musculi flexores digitorum, insertiones. Membrum thoracicum sinistrum. (Bos taurus) 314 větvemi objímá proximální článek prstu. Mediální rameno se vnořuje do šlachy m. extensor digitorum communis pro třetí prst, laterální rameno se upne laterálně na basis phalangis proximalis digiti III. Silný m. interosseus IV odstupuje na základně os metacarpale IV. Podobně jako předchozí je zčásti masitý, zčásti šlašitý. Upíná se na ossa sesamoidea phalangis proximalis, mediální rameno pak proxi-málně na phalanx proximalis digiti IV; laterální se vnoří do šlachy m. extensor digitorum lateralis. Téměř čistě masitý m. interosseus V odstupuje na os metacarpale V a upíná se na ossa sesamoidea téhož prstu. Je to slabý sval, ale jeho regrese nedosáhla takového stupně jako u m. interosseus II; sval má zachovány obě složky, které se upínají do m. abductor digiti quinti. U koně jsou tři mm. interossei. Dva z nich, a to m. interosseus II et IV, jsou zcela mdimentární. Představují bledé svalové pruhy, odstupující na axiální straně základen příslušných bodcových kostí. Pokračují podél nich a přecházejí v tenkou šlašku, vyzařující do závěsného vazu ostruhy. Třetí sval, m. interosseus '-III (obr. 276, 277), je velmi silný. Je zcela tvořen vazivem, toliko u hříbat vykazuje ojedinělá svalová vlákna. Odstupuje na palmární straně proximální základny os m. flexor digftorum superficialis, přeříznutý m. flexor carpi radialis, úponová šlacha m. interflexorius retinaculum flexorum m. flexor digitorum profundus mm. interossei m. flexor digitorum superficialis přeříznutý a odklopený úponové šlachy od m. flexor digitorum profundus caput humerale m. flexoris carpi ulnaris m. flexor dig. profundus m. extensor carpi ulnaris caput ulnare m. fl. carpi ulnaris m. abductor digiti V m. flexor digiti V brevis mm. interossei lig. metacarpeum transversum pars anularis phalangea vag. fibrosae digiti úponové šlachy od m. flexor digitorum profundus metacarpale III a postupuje jako jednotný mohutný vazivový pruh po palmární ploše os metacarpale III. V distální třetině se dělí ve dvě ramena. Každé z nich se upne silnou částí na příslušné os sesamoideum phalangis proximalis a slabší postranní částí přechází na dorsálni stranu prstu, kde se vnoří do m. extensor digitorum communis, s nímž se upíná na processus extensorius phalangis distalis. Tyto postranní částí jsou podloženy tíhovými váčky. U psa (obr. 280, 281) jsou vyvinuty čtyři mezikostní svaly, mm. interosseus II—V. Jsou poměrně silné, čistě masité, uložené pod větvemi m. flexor digitorum profundus. Odstupují proximálně na os metacarpale II—V. Kolaterální větve se dorsálně vnořují do odpovídající větve šlachy m. extensor digitorum communis. Mm. adductores digitorum - přitahovači prstů (obr. 275) jsou u skotu 280 Musculi m anus membri thoracici dextri, aspectus caudalis. Stratum medium. (Canis fatniliaris) 315 v rudimentární formě dochováni dva, a to m. adductor digiti II et V - přita-hovači druhého a pátého prstu; jsou zcela vazivové. Při odstupu splývají s mm. interossei. Asi v polovině záprstí se mm. adductores oddělují od palmární plochy záprstí. Rozdělí se a jako dvě nezřetelně oddělené větve míří distálně. V úrovni základního'kloubu prstu se spojí se šlachou povrchového ohybače prstů a spolu s ní'utvoří. silné vazivové trubice obalující větve úponových šlach hlubokého ohybače prstů. Spolu s povrchovým ohybačem se pak mm. adductores upínají na torus phalangis mediae. Inervace: rámus profundus n. ulnaris, krvcni: a. intcrossca cranialis m. abductor digiti I brevis m. flexor dig. I brevis m. adductor dig. I tendo m. flexoris dig. profundi pro 1 p m. adductor dig. II mm. interossei mm. interossei ligg. metacarpea transversa pars anularis phalangea vag. fibrosae slach/od m. flexor digitorum profund lig. accessoriometacarpale m. abductor digiti V m. flexor digiti V m. adductor digiti V mm. interossei mm. interossei žlab pro m. flex. dig. profundus Šlachy od m. flexor digitorum profundus 281 Musculi digitorum breves membri thoracici dextri. Aspectus palmar is. 'Canis f amiliar is) 316 U ovcea kozy se poměry v podstatě neliší od skotu. U prasete se nacházejí dva přitahovači: M. adductor digiti II et V. Odstupují společně od distální řady kostí zápěstních a proximálního konce os metacarpale III. V distální části záprstí se rozdělí. M. adductor digiti II se upne na axiální ploše phalangis proximalis digiti II, m. adductor digiti V se upne na axiální ploše phalangis proximalis digiti V. U koně mm. adductores nejsou. U psa jsou tři (obr. 281). M. adductor digiti I odstupuje mezi m. flexor digiti I brevis a m. interosseus II na palmárních vazech karpu. Upíná se na laterální ploše phalangis proximalis digiti I. M. adductor digiti II odstupuje z palmárních vazů zápěstí, mezi m. interosseus II a m. adductor digiti V, je štíhlý, masitý. Jde do hloubky mezi m. interosseus II et III a končí laterálně na phalanx proximalis digiti II. M. adductor digiti V odstupuje na palmárních vazech karpu laterálně od m. adductor digiti II. Je poměrně silný. Probíhá přes m. interosseus III et IV laterálně a upíná se na os metacarpale V a na phalanx proximalis digiti V. U psa působí zmíněné svaly vskutku jako přitahovači prstů. Mm. lumbricales - červíkovité svaly nejsou u skotu, ovce a kozy. U prasete se dochoval jediný, m. lumbricalis digiti II. Odděluje se v proximální třetině záprstí od mediálního okraje šlachy m. flexor digitorum profundus. Tvoří úzké bříško, jeho tenká šlaška končí na mediálním okraji phalangis proximalis digiti II. U koně jsou dva rudimentární červíkovité svaly. Odstupují z fasci3 palmaris v distální třetině metakarpu. Tenká bledá bříška probíhají po stranách ohybačových šlach. Jejich útlé šlašky se vytrácejí ve vazivu a v povázce pod spěnkovým kloubem. U psa jsou tri. Odstupují od m. flexor digitorum profundus v místech, kde se větví ve šlachy, a probíhají s nim k třetímu až pátému prstu. Upínají se pod odpovídající větví hlubokého ohybače na ligamentum intersesamoideum, nebo se vytrácejí v pojivovém vazivu. M. flexor digitorum brevis - krátký ohybaČ prstů jiení u přežvýkavců, prasete a koně. U psá je to zcela nepatrný jednotný sval, který odstupuje distálně od karpu na povrchovém ohybači prstů nebo na jeho větvi pro digitus V. Probíhá podél ní a končí tenkou šlaškou na pars anularis vaginae fibrosae digiti V. Inervace: ramus profundus n. ulnaris. M. flexor digiti primi brevis - krátký ohybač není u přežvýkavců, prasete a koně. U psa odstupuje na palmárnícb vazech zápěstí, jde šikmo k abaxiální sesamskč kosti proximálního článku prvního prstu, nebo se také upíná na phalanx proximalis digiti I. Inervace: ramus profundus n. ulnaris. M. abductor digiti primi brevis není u přežvýkavců, prasete a koně. U psa (obr. 281) odstupuje tenkou šlachou na vazivovém pruhu, jdoucím od sesamské kosti karpu (ve šlaše m. abductor digiti I longus) k povrchovému ohybači prstů. Je velmi tenký, malý, uložený mediálně od předchozího svalu. Upíná se mediálně na phalanx proximalis digiti I a na vazech kloubu articulatio metacarpophalangea. Inervace: ramus profundus n. ulnaris. M. abductor digiti secundi není u přežvýkavců, koně a psa. U prasete (obr. 278) odstupuje palmárně na os metacarpale II a od retinaculum flexorum. Je velmi silný, masitý, kuželovitého tvaru. Upíná se lateráině na phalanx proximalis, částečně také na kloubní pouzdro articulationis meta-carpophalangeae digiti II. Inervace: n. ulnaris, ramus profundus. M. flexor digiti secundi není u přežvýkavců, koně a psa. U prasete je uložen při mediálním okraji svalu m. abductor digiti secundi; je však podstatně tenčí. Odstupuje asi uprostřed záprstí, na šlaše m. flexor digitorum profundus. Jde na palmární plochu digiti I, kde se upíná na jeho phalanx proximalis a do jeho fibrosní pochvy. Inervace: n. ulnaris, ramus profundus. M. abductor digiti quinti není u přežvýkavců, koně a psa. U prasete (obr. 278) je poněkud slabší než odpovídající sval druhého prstu. Odstupuje na os metacarpale V, od ligamentum acces-soriometacarpeum a konči krátkou šlaškou na kloubním pouzdru articulatio metacarpophalangea a na phalanx proximalis digiti V. U psa (obr. 280, 281) se jeví nejsilnější z krátkých svalů pátého prstu; je uložen přímo pod povázkou. Jde od os carpí accessorium, přejde v tenkou šlašku, spojí se s m. flexor digiti V brevis a spolu se upnou na phalanx proximalis digiti V, jakož i na jeho laterální sesamskou kost. Inervace: n. ulnaris, ramus profundus. M. flexor digiti quinti není u přežvýkavců a koně. U prasete (obr. 278) odstupuje na os carpi accessorium a os metacarpale V. Je uložen palmárně na m. abductor digiti quinti. Štíhlé bříško přejde na distální části metakarpu ve Šlašku, která se upne na phalanx proximalis digiti V. U psa odstupuje na ligamentum accessoriometacarpeum. Je to krátký vřetenovitý sval, jde šikmo přes m. interosseus V a spojí se se šlaškou od m. abductor digiti quinti. 'Inervace: n. ulnaris, ramus profundus. Povázka hrudní končetiny Povázka hrudní končetiny - fascia membri thoracici souvisle obaluje celou hrudní končetinu ze všech stran. Začíná na lopatce a její útvary lze sledovat až na prst. Kraniálně se spojí s fascia cervicalis, kaudálně s povázkami trupu. Na laterální straně lopatky se přikládá k povrchové povázce a na předloktí s ní splývá. Povázku hrudní končetiny dělíme podle krajin na podpažní povázku, pažní, předloketní povázku, na dorsální a palmární povázku zápěstí a záprstí a na povázku prstů. Fascia axillaris - podpažní povázka skotu povléká jako tenký průhledný list mediální lopatkové pažní svaly. Proximálně splývá s povázkou po vleka jící m. serratus ventralis. Distálně pokračuje na mediální plochu paže. Povléká m. triceps brachii a m. tensor fasciae antebrachii, částečně se spojí s fascia pectoralis a přechází postupně do fascia antebrachii. V regio axillaris zesiluje povázka v úzký vazivový pruh rozepjatý mezi m. tensor fasciae antebrachii a pars eranialis tuberculi xninoris. Vazivový pruh překlenuje velké cévní a nervové kmeny. Fascia brachii - pažní po vážka skotu po vleká laterální svalovinu plece, pevně se s ní spojuje a současně se upíná na spina scapulae. Na kraniálnim okraji svalu m. supraspinatus navazuje fascia brachii na fascia cervicalis, na fascia nuchae i na fascia axillaris. Na kaudálním okraji m. triceps brachii navazuje fascia brachii na po vážku trupu a opět na fascia axillaris. Distálním směrem, v úrovni lokte, přechází fascia brachii ve fascia antebrachii. V pažní krajině se odděluje od fascia brachii hluboký list, který vysílá silné mezisvalové přepážky a na kaudální straně se vnoří do zevního perimysia trojhlavého pažního svalu. Na dorsální straně, mezi pars cranialis tuberculi majoris a tuberculi minoris, hluboká po vážka zesílí v příčný pruh, který udržuje šlachu dvojhlavého pažního svalu v sulcus intertubercularis. Fascia antebrachii - předloketní povázka je u skotu velmi silná, často dvou nebo vícelistá, bíle zbarvená. Povléká celé předloktí jako punčocha. Je distálním pokračováním fascia axillaris a fascia brachii. V oblasti loketního kloubu se připíná k výběžkům pažní kosti, k postranním vazům loketního kloubu i k okovci. Upíná se do periostu na mediální ploše vřetenni kosti. V distální části přechází fascia antebrachii na dorsální stranu zápěstí a záprstí jako fascia dorsalis manus a na palmární straně zápěstí a záprstí jako fascia palmaris. Fascia antebrachii se spojuje kraniolaterálně velmi těsně s natahovači, v některých úsecích se nedá prakticky od nich oddělit. Na kaudální straně je spojena se skupinou ohybačů jen volně, řídkým vazivem. Kaudální část povázky tvoří místy dvojitý fibrosní list. Kraniálně vysílá předloketní povázka mezi natahovače silná septa intermuscularia, která se v hloubce částečně vzájemně spojují a částečně se upínají na kostní podklad. Vznikají tak trubicovité útvary z povázky, v nichž leží jednodivé svaly, nebo celé svalové skupiny, které jsou těmito povázkovými útvary udržovány v poloze. Také větší cévní a nervové kmeny jsou chráněny povázkovými obaly vzniklými z předloketní povázky. Fascia dorsalis manus - dorsální povázka autopodia (ruky) tvoří u skotu tenký list, který kryje šlachy natahovačů zápěstí a prstů; po stranách se upíná na kostní podklad a distálně se vytrácí na prstech. V karpální krajině mohutně zesílí příčnými fibrosními pruhy a vytvoří tak poutko natahovačů - retinacu-lum extensorum, které překlenuje šlachy natahovačů, splývá částečně late-rálně a mediálně s okosticí, vazy i se zápěstním kloubním pouzdrem. Vysílá do hloubky mezisvalová septa, která se upínají na okraje šlachových žlabů, na dorsální ploše vřetenni kostí. Tak vznikají fibrosní pochvy - vaginae tendinum fibrosae, které udržují v poloze šlachy klouzající přes dorsální plochu distálního konce vřetenni kosti. Fascia palmaris - palmární povázka autopodia se u skotu rozdělí v hluboký list, který vytvoří retinaculum flexorum, a povrchový list - lamina superficialis (obr. 190), který se oddělí asi v polovině délky záprstí. Aniž by se zřetelně vázal k srostlé třetí a čtvrté záprstní kosti, překrývá z palmární strany šlachy ohybačů. V distální části záprstí se rozdělí na dva pruhy, z nichž každý postupuje po palmární straně jednoho prstu a upne se do vazů a na pdmárním okraji abaxiální části stěny distálního článku prstu. Retinaculum flexorum - poutko ohybačů je povázka zesílená mohutnými fibrosními pruhy, které postupují od os accessorium a úponu m. flexor carpi ulnaris i od proximální částí laterálního okraje srostlé třetí a čtvrté záprstní kosti šikmo distálně na mediální okraj zápěstí i téměř celý mediální okraj třetí a čtvrté srostlé záprstní kosti. Vzniká tak vazivová, několik milimetrů silná deska, která překlenuje karpální žlab a uzavírá jej v karpální průchod, ve kterém probíhají šlachy ohybačů prstů spolu s velkými cévami a nervy. Fascia digiti - prstní povázka je u skotu velmi slabá, dobře patrná je pouze v místech, kde je zesílená ve fibrosní pochvy prstů - vaginae fibrosae digitorum, které objímají šlachy ohybačů prstů a udržují je tak ve správné poloze. Fibrosní pochva prstu se rozpadá na tři oddíly: Ligamentum metacarpeum transversum superficiale, pars anularis vaginae fibrosae a pars cruciformis vaginae fibrosae. Ligamentum metacarpeum transversum superficiale překlenuje na palmární straně větve šlach ohybačů každého prstu. V úrovni sesamských kostí proximálního článku prstu tvoří silný fibrosní oblouk, který odstupuje vždy po stranách dvojice sesamských kostí; proximálním i distálním směrem se zvolna vytrácí. Oba sousední oblouky se uprostřed velmi těsně spojují, takže z palmární strany dělají dojem jediného oblouku, překlenujícího všechny čtyři sesamské kostí. Pouze uvnitř silná přepážka ukazuje rozdělení na dva oblouky. Pars anularis vaginae fibrosae zesiluje povázku v oblasti phalanx proximalis. Vytváří dva silné, ostře ohraničené prstence. Proximální prstenec odstupuje po stranách tubera palmaria phalangis proximalis; odstup v meziprstní štěrbině splývá sdruhostran-ným. Distální prstenec odstupuje od eminentiae palmares phalangis proximalis. Někdy oba prstence splývají a na splynutí poukazuje různě široká štěrbina. Jindy se vyskytuje jen jeden prstenec. Pars cruciformis vaginae fibrosae představuje nejdistálnější část fibrosní pochvy prstu. Odstupuje od eminentiae palmares phalangis proximalis. Oboustranné větve palmámě vzájemně v sebe přecházejí. Vnější větev nabývá převahy, vytváří vazivový pruh 1,5 cm široký, který jde od vnějšího okraje phalanx proximalis, počínaje na příslušné eminentia palmaris, šikmo distálně a upíná se na přivrácené meziprstní ploše phalangis distalis, částečně také na os sesamoideum phalangis distalis a na phalanx media. Ve spatium interdigitale se spojuje s druho-stranným v ligamentum interdigitale distale. Uovceakozy jsou poměry obdobné jako u skotu. U prasete jsou povázky poměrně slabší. U koně se fascia brachii dělí ve velmi tenký povrchový a poněkud silnější hluboký list. Povrchový list se jednak upíná na spina scapulae, kde bývá podložen mazovým váčkem, jednak distálně přechází v pochvu dvojhlavého svalu. V úrovni okovce hluboký list ztlušťuje a je zde podložen mazovým váčkem. Podílí se také na tvorbě fibrosní pochvy pro m. biceps brachii a distálně přechází ve fascia antebrachii. Pochva dvojhlavého pažního svalu je ze dvou fibrosních listů. Povrchový list je pokračováním povrchového listu fascia brachii, hluboký vzniká z jejího hlubokého listu. V průběhu se spojuje s povázkou prsních svalů, povázkou kývače a upíná se na pars cranialis tuberculi majoris et minoris a na crista humeri. Fascia dorsalis manus je slabá. Povrchový list palmární povázky vytvoří distální závěsné vazy kopytních chrupavek a ostruh - ligamentum chondrocompe-dale a ligamentum torocompendale. Retinaculum flexorum zasahuje jen do proximální části nadprstí, kde je roze-pjato mezi oběma rudimentárními metakarpy. Ligamentum metacarpeum trans-versum superficiale je nápadně širší, zřetelně ohraničené. Pars anularis je utvářena v podobě čtyřcípé ploténky. Upíná se mediálně a laterálně na phalanx proximalis, a to dvěma větvemi proximálními a dvěma větvemi distálními. Proximálně často vybíhá ještě větev střední, která splývá s ligamentum metacarpeum transversum superficiale. Distální ramena se částečně spojují s úpony svalu m. flexor digitorum superficialis. Pars cruciformis je neostře ohraničena. Přichází z dorsálni plochy spěnky a od společného natahovače prstu. V průběhu přechází přes postranní větve m. interosseus, spojuje se s vazem ligamentum chondrocompendale ilřííga-mentum chondrosesamoideum. Oboustranné větve do sebe palmámě vzájemně obloukovitě přecházejí, vytvoří vazivovou ploténku, která se přikládá na šlachu hlubokého ohybače prstu a spolu s ní se upne na kopytní kosti. U psa se povázky v proximální části v podstatě neliší od skotu. Fascia palmaris překrývá všechny svaly autopodia, je však také v úzkém spojení s prominu-jícími částmi kostí, jakož i s chodidlovými polštáři. Retinaculum flexorum se těsně spojuje s karpálním polštářem. Jednotlivé složky pochvy vagina fibrosa digiti se spolu v meziprstních štěrbinách nespojují. Musculi membri pelvini Svaly pánevní končetiny se skládají také ze svalů pletence a vlastních svalů končetiny. Poněvadž však pánev je připojena takřka nepohyblivým kloubem k trupu, stírá se rozdíl mezi svaly pletence a vlastními svaly končetiny. Proto bu- 282 Musculi abdominis. Divisio dorsalis. M. psoas, m. iliacuSj mm. obturatorii. (Bos taurus) deme svaly pánevní končetiny dělit do skupin podle jejich uložení bez ohledu na jejich původ. Na pánevní končetině popisujeme bederní svaly, pánevní svaly, stehenní svaly, svaly bérce a krátké svaly prstů, které leží na dorsální a plantární ploše nártu. 320 Bederní svaly Bederní svaly jsou uloženy na ventrální straně bederní části páteře. Do této skupiny řadíme: m. psoas minor, m. psoas major a m. iliacus. Bederní svaly svým smrštěním vyklenují páteř. Je-li páteř fixována, ohýbají kloub kyčelní. M. psoas minor - malý bedrovec(obr. 282) odstupuje u skotu na ventrální ploše těl posledních tří hrudních obřadů a prvních 4—5 bederních obratlů. Kaudálně vybíhá v tenkou lesklou šlašku, která se odchyluje od bederních obratlů a upíná se na tuberculum m. psoas minoris na kyčelní kosti. Sval je uložen mediálně od velkého bedrovec, který s ním částečně srůstá a překrývá jej. Inervuje jej n. femoralis a větve z plexus lumbalis. Krev přivádějí aa. lumbales a a. circumflexa ilium pro-funda. U ostatních domácích savců nejsou podstatné rozdíly. M. psoas major - velký bedrovec (obr. 282) odstupuje u skotu na verte-brálních úsecích posledních dvou žeber a na tělech a žeberních výběžcích všech bederních obratlů. Je to zpočátku plochý, zcela masitý sval, kaudálním směrem se zaobluje. Upíná se na trochanter minor femoris. 283 Musculi membri pelvini dextrL Regio femoris medialis. (Bos taurus) 321 m. sacrocaudalis ventralis "m. psoas minor m. psoas;major m. iliacus m. pectineus m. rectus femoris m. sartorius m. vastus medialis -Xgeus m. obturatorius internus m. semimembranosus m. gracilis m. semitendinosus 284 Leží laterálně od m. psoas minor, přikrývá spolu s ním z ventrální strany m. quadratus lumbo- Musculi membri pelvini mm. Inervují jej větve z plexus lumbalis a n. femoralis. Cévní zásobeni obstarávají aa. lumbales dextri. Regio femoris a. drcumflexa ilium profunda a a. profunda femoris. medialis. (Equus cab alius) U ostatních domácích savců je sval vyvinut obdobně. M. iliacus - kyčelní sval (obr. 282) u skotu odstupuje na corpus i na ala ossis ilii. Tvoří silné masité bříško, které má na své ventrální ploše žlab pro m. psoas major. Srůstá záhy s jeho úponovou šlachou a upíná se s ním na trochanter minor. Inervaci obstarává n. femoralis, krev přichází z a. profunda femoris. U ostatních domácích savců je sval vyvinut obdobně. Pánevní svaly Obalují pánev a kost křížovou. Dělíme je na zevní a hluboké pánevní svaly. 322 Skupina zevních pánevních svalů Mezi tyto svaly patří m. tensor fasciae latae, m. gluteus superficialis, m. gluteus medius, m. gluteus accessorius, m. gluteus profundus a m. piriformis. M. tensor fasciae latae je ohybačem kyčelního kloubu, ostatní svaly této sku- piny jsou jeho natahovači. M. gluteus profundus je abduktorem kyčelního klouM. tensor fasciae latae - napínač široké po vážky .^(obr. 286) u skotu odstupuje proximálně od spina iliaca ventralis a přechází aä'vvpŕôÍovine vzdálenosti mezi spina iliaca ventralis a artículatío.genu .semitendinosits tendo calcaneus commur 286 Musculi membri pelvini. Regio glutea et regio femoris lateralis. Stratum superficiale. (Bcs taurus) m. biceps femoris a vyzařuje do fascia lata. Hluboká část je mohutná, vzniká na crista sacralis mediána a na prvním a druhém ocasním obratli a vnořuje se do vru trní plochy svalu m. biceps femoris. U koně odstupuje od spina iliaca dorsalis a od kraniální částí crista sacralis mediána. Vytváří ploché svalové bříško, které se kaudoventrálním směrem zužuje. Upíná se na trochanter tertius femoris j i s m. biceps femoris nesplývá. U psa (obr. 291) odstupuje od kaudálního konce křížové kosti. Tvoří ploché, obdélníkové svalové bříško; upíná se distálně od trochanter major femoris. M. gluteus medius - střední hýžďovec (obr. 286, 288) je u skotu mohutný sval, který leží na hýžďové ploše křídla kyčehií kostí. Odstupuje od spina iliaca ventralis i od crista Hiaca. Tvoří zaoblené svalové bříško, které se upíná krátkou silnou šlachou na trochanter major femoris. m. tensor fasciae latae m. gluteus superficialis rn. sacrocaudalis dorsalis medialis m. longissimus thoracis m. piriformis m. gluteus medius m. sacrocaudalis dorsalis lateralis m. coccygeus Před úponem na trochanter major je jeho šlacha podložena tíhovým váčkem - bursa trochan-terica m. glutei medii. M. gluteus medius splývá svým mediálním okrajem s m. piriformis. Z kaudálni strany jej překrývá m. gluteus superficialis. r Inervaci pro m. gluteus medius přivádí n. gluteus cranialis, krev přivádí a. glutea cranialis. U ovce a kozy je sval v podstatě stavěn stejně jako u skotu. U prasete odstupuje podobně, upíná se však dvěma šlachami. Jedna šlacha končí na trochanter major femoris, druhá se upíná distálně odtud na os femoris. U koně odstupuje v celé šíři křídla kyčelní kosti a navíc zasahuje svým kraniálním výběžkem i na perimysium m. longissimi thoracis. U psa odstupuje v celé šíři křídla kyčelní kosti. Kyčelní kost však kraniálním směrem nepřesahuje. M. gluteus accessorius-přídatný hýžďovec (obr. 289) odstupuje u skotu na linea glutea a laterálně od ní na kyčelní kostí. Tvoří silné, zaoblené svalové bříško, které se upíná krátkou silnou šlachou na laterální okraj výběžku trochanter major femoris. M. gluteus accessorius leží pod m. gluteus medius. Svým kaudalním okrajem sousedí s m. gluteus profundus. Inervaci mu přivádí n. gluteus cranialis, krev a. glutea cranialis. 287 Musculi in regione glutea. Norma dorsalis. (Bos taurus) 325 288 Musculi membri pelvini, regio glutea et regio femoris lateralis. Stratum medium, f Bos taurus) 326 U ostatních domácích savců je sval vyvinut obdobně. M. gluteus profundus - hluboký hýžďovec (obr. 289) u skotu odstupuje na svalových čarách sptaae ischiadicae, na kaudální části těla kyčelní kosti i na těle sedací kosti. Z tohoto vějířovitého odstupu se svalové bříško zužuje laterál-ním směrem a svalové snopce se sbíhají k trochanter major femoris, na jehož mediální ploše se upínají. Sval je uložen v hloubce pod m. gluteus medius. Inervuje jej n. gluteus cranialis, cévní zásobení obstarává a. glutea cranialís. U ostatních domácich savců nejsou podstatné rozdíly. M. piriformis - hruškovitý sval (obr. 286, 287, 288) je u skotu silný sval, uložený na mediální části křídla kyčelní kosti. Odstupuje na spina iliaca dorsalis i na kraniální částí crista sacralis mediána. Kraniálně se prodlužuje až na bedra a zde jeho svalové snopce vystupují z fascia thoracolumbalis podél trnů posledních bederních obratlů. Vytváří silné, téměř čtverhranné svalové bříško, které se masitě upíná na kaudálním okraji trochanter major. M. piriformis srůstá s mediálním okrajem svalu m. gluteus medius a teprve v úrovni trochanter major se od něho dělí. . Inervaci mu přivádí n. gluteus eranialis, krev mu přivádí a. glutea eranialis. U ovce, kozy a prasete je sval podobný jako u skotu. U koně je to úzký sval, který odstupuje pouze na crista sacralis mediána. Upíná se stejně jako u skotu. U psa je m. piriformis zcela oddělen od m. gluteus medius. Odstupuje na pars lateralis ossis sacri a na ligamentum sacrotuberosum. Vytvoří poměrně slabé svalové bříško, které se upne distálně na trochanter major femoris. Skupina hlubokých pánevních svalů Mezi hluboké pánevní svaly řadíme m. obturatorius internus, m. obturatorius externus, m. gemellus a m. quadratus femoris. Tyto svaly jsou poměrně malé a jejich funkce není příliš významná. Přispívají k addukci a k rotaci v kyčelním kloubu, poněvadž vytáčejí koleno laterálním směrem. M. obturatorius externus - zevní ucpávad sval (obr. 282) má u skotu dvě části. Vlastní sval odstupuje při obvodu foramen obturatum na ventrální ploše pánve. Jeho vlákna se sbíhají k fossa trochanterica, kde sval končí. Jeho druhá část, zvaná pars intrapelvina, odstupuje při mediální části ucpaného otvoru na dorsální ploše sedací kosti (obr. 283). Jeho svalová vlákna prostupují ucpaným ^ otvorem, vytvoří plochou štóku, která se upíná do fossa trochanterica femoris.; Inervaci přivádí n. obturatorius, krev přivádějí rami obturatorii. U ovce a kozy je sval vyvinut obdobně jako u skotu. U prasete je pars intrapelvina vyvinuta ve větším rozsahu a svým odstupem zasahuje až na tělo kyčelní kosti. U koně je pars intrapelvina nahrazena samostatným svalem m. obtu-rator internus. U psa jsou poměry podobné jako u koně. M. obturatorius internus - vnitřní ucpávad sval je jako samostatný sval vyvinut pouze u koně a u šelem. U koně (obr. 284) odstupuje jednou žästí na corpus ossis ilii, druhou částí na mediální straně foramen obturatum. Obě části se spojují v ploché svalové bříško, které překryje z dorsální strany foramen obturatum. Laterálně se obě šlachy spojí a přes indsura ischiadica minor směřují do fossa trochanterica femoris. U psa tento sval odstupuje pouze na mediálním okraji otvoru foramen obturatum a dále probíhá podobně jako u koně. Inervaci přivádí n. ischiadicus, krvení je obdobné jako u m. obturatorius externus. M. gemellus - sval dvojče (obr. 288) u skotu tvoří oblé svalové bříško, které odstupuje kaudálně na indsura ischiadica minor a tuber ischiadicum a upíná se do fossa trochanterica. Z laterální strany jej kryje m. biceps femoris. Inervuje jej n. ischiadicus, krev přivádí a. pro-funda femoris. U ovce, kozy a prasete je sval vyvinut obdobně, u koně tvoří dvě slabá bříška, u psa je vyvinut obdobně jako u skotu. M. quadratus femoris - čtyřhranný stehenní sval (obr. 282) u skotu odstupuje od ventrální plochy tabula ossis ischii, tvoří nepříliš silné svalové bříško, které se upíná na ventrálním okraji jámy fossa trochanterica femoris. Inervaci obstarává n. ischiadicus, krev přivádí a. pro runda femoris. U ostatních domácích savců, kromě koně, nejsou rozdíly v úpravě svalu. m. iiiacusv Upsaakoněje pravidelně vyvinut m. articularis coxae, který odstupuje na corpus ossis ilii, těsně proximálně od acetabula. Na dorsální ploše kloubu articu-latio coxae vytvoří na prst silné oblé svalové bříško, které se upne distálně od caput femoris. Inervuje jej n. femoralis. Stehenní svaly Stehenní svaly jsou rozloženy kolem femuru. Podle funkce a uložení je dělíme na kraniální, kaudální a mediální skupinu. m. gluteus profundus m. gluteus accessorius m. coccygeus m. gluteus profundus m. gemellus^ -,m. quadratus femoris m. vastus intermedius m. rectus femoris 289 Musculi membri pelvini sinistri. Regio femoris lateralis, Stratum profundum. (Bos taurus) 328 Kraniální skupina Kraniální skupinu stehenních svalů tvoří mohutný m. quadriceps femoris a malý sval m. articularis genus. M. quadriceps femoris je extensorem kolenního kloubu. Jeho část, m. rectus femoris, je pak navíc i flexorem kyčelního kloubu. M. quadriceps femoris - čtyřhlavý stehenní sval je u skotu tvořen čtyřmi hlavami, které se společně upínají na čéšku. M. rectus femoris - přímý stehenní sval (obr. 283, 285, 289) odstupuje na corpus ossis ilii těsně nad acetabulem, jeho silné svalové bříško leží na kraniální ploše stehenní kosti a upíná se na basis paĽellae. M. vastus lateralis - zevní široký stehenní sval (obr. 288) odstupuje na la-terální a kaudální ploše femuru, svalové snopce plochého svalového bříška se zakončují jednak na laterální ploše m. rectus femoris, jednak se upínají na čéšku. M. vastus medialis - vnitřní široký stehenní sval (obr. 283, 285) je slabší než m. vastus lateralis. Odstupuje na mediální ploše femuru a upíná se na čéšku. , M. vastus intermedius - střední široký stehenní sval (obr. 289) má dvě m. obturatorius internus -m. semimembranosus — m. gracilis m. semttendinosus m. gastrocnemius-caput mediale« m. flexor digitoŕum 'superficialis m. gastrocnemius-caput laterale (úpon) m. iliacus - m. rectus femoris • m. vastus medialis -. m. pectineus -m. sartorius m. adductor longus -m. sartorius • m. semimembranosus m. popliteus m. flexor digltorum longus m. flexor digit! primi longus ■ m. tibialis cranial is m. extensor digitorum longus odstupová svalová bříška, která odstupují distálně na kraniálnl a laterální ploše femuru. Obě svalová bříška se upínají na basis patellae. Jsou uložena v hloubce pod předcházejícími třemi hlavami. M. quadriceps femoris tvoři mohutnou svalovinu na kraniální straně stehenní kosti. Z laterální strany jej kryje fascia lata femoris. Ke kraniálnímu okraji svalu se klade m. tensor fasciae latae. Inervaci obstarává n. femoralis, krev přivádí a. femoris cranialis. 290 Musculi membri pelvini sinistri. Aspectus medialis. (Cams familiaris) U ostatních domácích savců nejsou podstatné rozdíly v úpravě svalu. 329 Kaudální skupina Do kaudální skupiny .stehenních svalů patří tři mohutné svaly, které tvoří kaudální konturu stehna. Jsou to: m. biceps fembris, m. semitendinostis am. semimembranosus. Svaly kaudální skupiny natahují kyčelní kloub a ohýbají kolenní kloub. M. bi- m.gluteus medius m. tensor fasciae latae m. sartorjus m. peroneus longus m. tibialis cranialis m. extensor digitorum longus m. extensor digitorum lateralis m. gluteus superficialis m. semimembranosus m. semitendinosus m. biceps femoris m, gastrocněmius-caput laterale m. flexor digitorum superficialis m. flexor digit! primi longus m.-pefoneus brevis 291 ceps femoris a m. semitendinosus zasahují svým úponem až na tuber calcanei Musculi membri pelvini a j$0u tedy i natahovači hleznového kloubu. sinistri. Aspectus lateraHs. (Cams M. biceps femoris - dvojhlavý stehenní sval (obr. 286, 287) odstupuje familiaris) u skotu dvěma hlavami. Vertebrální hlava - caput vertebrale odstupuje na kaudálním konci crista sacralis mediána a na ligamentum sacrospinotuberale. 330 Pánevní hlava - caput pelvinum (obr. 288) odstupuje silnou šlachou ventrálně na tuber ischiadicum i v jeho okolí ventrálně na tabula ischiadica. Obě hlavy se ihned spojí a zcela splývají. Vytvoří mohutné, široké svalové bříško, uložené na kaudolaterální ploše stehna. Distálně se svalové bříško dělí na dvě úponové větve. Kraniální úponová větev končí na patele a na ligamentum patellae laterale. Kaudální úponová větev se upíná z laterální strany na margo cranialis tibiae. Zde splývá s fascia cruris a vysílá fibrosní pruh, který tvoří součást tendo calcaneus communis. Kraniální okraj vertebrální hlavy splývá s m. gluteus superficialis, který se do ní upíná. Vertebra lni hlavu inervuje n. gluteus caudalis. Pánevní hlavu a celý další sval inervují rami musculares proximales n. tibialis. Krev přivádí a. glutea caudalis a a. profunda femoris. U ovce, kozy a prasete je sval vytvořen podobně jako u skotu. U koně odstupuje caput vertebrale na třetím až pátém trnu křížové kosti, na ocasní povázce . i na dorsální části vazu ligamentum sacrospinotuberale. Pánevní hlava je podobná jako u skotu. Distálně se m. biceps femoris dělí na tři větve. Kraniální větev se upne z laterální strany na čéšku, střední větev se upne z laterální strany na margo cranialis tibiae a kaudální větev přechází do fascia cruris jako součást šlachy tendo ^-.^calcaneus communis. U psa (obr. 291) odstupuje vertebrální hlava na ligamentum sacrotuberal i na tuber ischiadicum. Pánevní hlava odstupuje pouze silnou šlachou na tuber ischiadicum. Upíná se stejně jako u skotu. Od m. biceps femoris se u psa odděluje slabý samostatný sval m. abductor cruris caudalis, který odstupuje laterálně na prvních křížových obřadech a prochází pod m. biceps femoris a na bérci splyne s tendo calcaneus communis. M. semitendinosus - pološlašitý sval (obr. 288) odstupuje u skotu na tuber ischiadicum, kaudálně od m. biceps femoris. Jeho mohutné svalové bříško se pak stáčí na mediální plochu stehna a končí plochou šlachou z mediální strany na margo cranialis tibiae. Kaudální úsek úponové šlachy směřuje k tuber calcanei a tvoří tak mediální část tendo calcaneus communis. Inervaci mu přivádějí rami musculares proximales n. tibialis; Krev přivádí a. profunda femoris. U ovce a kozy je vyvinut obdobně, u prasete a koně (obr. 305) má ještě vertebrální hlavu, která odstupuje na prvních obřadech ocasních a na ligamentum sacrospinotuberale. Tyto hlavy inervuje n. gluteus caudalis. U psa (obr. 291) je vyvinut obdobně jako u skotu. AL semimembranosus - poloblanitý sval (obr. 283, 285, 288) odstupuje u skotu kaudálně od m. semitendinosus na ventrální ploše tuber ischiadicum. Jeho silné svalové bříško přechází z kaudální strany stehna na jeho mediální plochu a upíná se podél condylus medialis femoris a podél condylus medialis tibiae. Částečně přechází i do fascia cruris. Inervace je z rami musculares proximales n. tibialis, krev přivádí a. profunda femoris. U ovce, kozy a prasete je vyvinut obdobně, u koně (obr. 284) má ještě vertebrální hlavu, která odstupuje od prvních ocasních obřadů. U psa (obr. 290), 291) je vyvinut obdobně jako u skotu. Mediální skupina Do této skupiny zahrnujeme: m. sartorius, m. gracilis, m. pectineus a m. adductor. Hlavní funkcí svalů této skupiny je addukce v kyčelním kloubu. M. sartorius - krejčovský sval (obr. 283) u skotu odstupuje dvěma hlavami na obvodu lacuna musculorum; jedna hlava odstoupí na úponové šlaše svalu m. psoas minor, druhá na fasda iliaca. Obě hlavy se brzy spojí, štíhlé dlouhé svalové bříško míří distálně a klade se na mediální plochu svalu nu quadriceps femoris. V úrovni articulatio genus přechází v úponovou aponeurosu, která končí na margo cranialis tibiae. Inervuje jej n. femoralis, krevní zásobení přichází z a. circurnflexa femoris medialis. U ovce a kozy, prasete a koně je sval vyvinut obdobně, u psa (obr. 290) jsou vyvinuta dvě bříška. Kraniální odstupuje od spina íliaca ventralis a crista iliaca, kaudální odstupuje ná corpus ossis ilii. Obě bříška splývají na mediální ploše stehna a upínají se aponeurotícky do povázky na mediální ploše artículatío genus. M. gracilis - štíhlý sval (obr. 283) odstupuje u skotu na tendo symphysialis. Tendo symphysialis je samostatná vazivová deska, vystupující yentrálně po stranách pánevní spony. Sval vytvoří široké ploché bříško, uložené na mediální ploše stehna. V úrovni kolenního kloubu přejde svalové bříško v tenkou širokou apo-neurosu, která se upne na margo cranialis tibiae z mediální strany, a dále přechází do fascia cruris. Kaudální cíp úponové aponeurosy se zúčastní na tvorbě tendo calcaneus communis. M. gracilis leží na povrchu mediální plochy stehna; z kaudální strany ohraničuje femorální kanál. Dostává inervaci z n. obturatorius, krev mu přivádí a. profunda femoris. U ovce, kozy a prasete je sval obdobný jako u skotu. U koně (obr. 284) se m. gracilis neúčastní na tvorbě tendo calcaneus communis. U psa (obr. 290) je m. gracilis vyvinut obdobně jako u koně. M. pectineus- hřebenový sval (obr. 283, 285) odstupuje u skotu na emi-nentia iliopubica, vytváří poměrně mohutné, oblé svalové bříško, které se upíná dvěma úponovými větvemi. Proximální větev se upíná distálně od trochanter minor, distální větev zasahuje až na epicondylus medialis femoris. Inervaci obstarává n. obturatorius, krev přivádí a. profunda femoris. M. adductor - přitahovač (obr. 285) u skotu odstupuje na ventrální ploše pánve na tabula ischiadica a upíná se na mediální okraj femuru. Silné svalové bříško odpovídá vlastně třem svalům - m. adductor brevis, m. adductor longus, m. adductor magnus, které nejsou u skotu rozděleny. __________v - v Sval kryje z mediální strany m. gracilis. Inervaci obstarává n. obturatorius, cévní zásobení a. profunda femoris. U ovce, kozy a prasete je sval vyvinut obdobně, u koně se odděluje v kraniální části malé bříško, které představuje m. adductor longus et brevis. U psa (obr. 290) se odděluje z kraniální části svalu m. adductor longus, kaudální část svalu představuje m. adductor brevis et magnus. Na mediální ploše stehna je dlouhá mezisvalová štěrbina, kterou označujeme jako canalis femoralis. Canalis femoralis - stehenní kanál má tvar protáhlé nálevky, kterou kau-dálně ohraničují m. pectineus a m. gracilis, kraniálně m. sartorius (obr. 283). Laterální stěnu tvoří m. iliacus a m. vastus medialis. Z mediální strany uzavírá stehenní kanál fascia femoris medialis. V polovině stehna se stehenní kanál vytrácí. Vstup do femorálního kanálu na proximální straně ohraničují obě hlavy svalu m. sartorius; spolu s ligamentum inquinale ohraničí anulus femoralis. Přes anulus femoralis vstupují do femorálního kanálu a. et v. femoralis a n. saphenus. Vtláčením střevních kliček překrytých povázkou fascia transversalis a peritoneem přes lacuna vasorum a přes anulus femoralis do stehenního kanálu může dojít ke vzniku stehenní kýly (hernia femoralis). U ovce, kozy, prasete, koně a psa se vyskytuje canalis femoralis v obdobné úpravě. Bércové svaly Bércové svaly obalují kosti bérce z kraniální, laterální a kaudální strany. Na mediální straně je tibia kryta pouze kůží. Z topografického hlediska dělíme tyto svaly na kraniální a kaudální skupinu* Kraniální skupina Svaly kraniální skupiny dělíme na dvě částí. M. tibialis cranialis, m. peroneus tertíus a m. peroneus longus jsou ohybači hleznových kloubů. M. extensor-digi-torum longus a m. extensor digitorum lateralis jsou natahovači prstních kloubů. M. tibialis cranialis - kraniální holenní sval (obr. 292, 294) u skotu odstupuje na tibii, distálně od sulcus extensorius; přechází v poměrně ploché m. peroneus cercius m. peroneus longus m. extensor digitorum longus . gastrocnemius-capuť laterale m. soleus m. extensor digitorum lateralis m. tibialis cranialis- m. extensor digitorum brevis tendo calcaneus communis m. flexor digitorum superficialis svalové bříško, které v polovině bérce vytvoří dlouhou, oblou šlachu. Šlacha je uložena přímo na kraniální ploše holenní kosti. Hlezno přechází při dorsomediálním okraji a upne se mediálně na proximálním konci srostlé III. a IV. metatarsální kosti a na os tarsale primům (obr. 292). Celé svalové bříško překrývá z kraniální strany m. peroneus tertius a z laterální strany m. extensor digitorum longus. Na hlezně prostupuje m. tibialis cranialis rozvětvením šlachy svalu m. peroneus tertius na povrch. V těchto místech je šlacha svalu uložena v tíhové pochvě zvané vagína tendinis m. tibialis cranialis (obr. 297). Inervaci svalu obstarává n. peroneus profundus; krev mu přivádí a. tibialis cranialis. U ovce a kozy je sval vyvinut obdobně, u prasete (obr. 301, 302) nepro-vrtává šlachu m. peroneus tertius a upíná se na os tarsale secundum a os meta-tarsale secundum. U koně (obr. 303) se šlacha svalu rozdělí ve dvě větve, z nichž laterální postupuje přímo distálně a upíná se proximálně na os metatarsale tertium, 292 Musculi membri pelvia sinistri. Regio cruris lateralis. (Bos taurus) 333 mediální větev se upíná na os tarsale primům et secundum a na hlavičku os meta-tarsale secundum, kde je podložena tíhovým váčkem (obr. 306). U psa se m. tibi-alis cranialis upíná podobně jako u prasete. M. peroneus tertius - třetí lýtkový sval (obr. 295) u skotu odstupuje spolu s m. extensor digitorum longus ve fossa extensoria femoris a spolu s ním se i ukládá do sulcus extensorius tibiae. M. peroneus tertius vytvoří pak mohutné vřetenité svalové bříško, které v distální třetině bérce přejde v silnou šlachu. V úrovni hlezna se šlacha rozdělí ve dvě větve. Laterální, silnější větev probíhá m. extensor digitorum longus m. peroneus tertius retinaculum mm. extensorum prox vagina synovialis m. peronei tert vagina synovialis mm. extensorum retinaculum mm. extensorum distal m. peroneus longus m. extensor digitorum lateralis — m. flexor digitorum superficialis m. gastrocnemius — caput laterale bursa subtendinea m. fiexoris superficialis vagina synovialis m. peronei longi vagina synovialis m. extensoris digitorum lateralis 293 Bursae et vaginae synoviales in regione tarsi mediale. Membrum pelvinum sinistrum. (Bos taurus) 334 přímo distálně a upne se na tuberositas ossis metatarsalis tertii. Mediální, slabší větev se stáčí na mediální plochu hlezna a upne se na os tarsale secundum et tertium. Při odstupu podkládá m. peroneus tertius spolu s m. extensor digitorum longus výchlipka kloubního pouzdra kolenního kloubu - recessus subextensorius. Na bérci je bříško svalu m. peroneus tertius nej mediálně jší a tvoří kraniomediální konturu bérce. V distální třetině hlezna překlenuje jeho šlachu společně se šlachami natahovaču prstů retinaculum extensorum proximale; v jeho rozsahu je šlacha svalu obalena tíhovou pochvou vagina tendinis m. peronei tertii. Inervaci pro m. peroneus tertius přivádí n. peroneus, krev přivádí a. tibialis cranialis. Uovceakozymá sval podobnou úpravu, u prasete (obr. 302) se upíná na os metatarsale secundum a na os tarsale primům et secundum. U koně (obr. 303) je téměř celý šlašitý. Před úponem se rozdělí ve tři větve, mezi nimiž vystupuje na povrch šlacha svalu m. tibialis cranialis. Laterální větev se upíná na calcaneus a na os tarsale quartum, axiální větev končí na os tarsi centrále, os tarsale tertium a na os metatarsale tertium. Mediální větev se vějířovitě rozšiřuje a zakončuje se mediálně od axiální větve na stejných kostech jako větev axiální. U psa m. peroneus tertius není. M. peroneus longus - dlouhý lýtkový sval (obr. 292) odstupuje u skotu na Iaterálním okraji condylus lateralis tibiae, tvoří poměrně krátké a slabé svalové bříško, které v proximální polovině bérce přechází v štíhlou dlouhou šlachu. Šlacha sleduje kraniální okraj šlachy svalu m. extensor digitorum lateralis. V úrovni hlezna vstupuje pod ligamentum collaterale laterale a probíhá v sulcus tendinis m. peronei longi na basis ossis metatarsalis mediálně a upíná se na os tarsale primům. Na bérci leži m. peroneus Iongus mezi m. extensor digitorum longus a m. extensor digitorum c lateralis. Na hlezně má šlacha tíhovou pochvu (obr. 293). v Inervaci přijímá z n. peroneus, krev přivádí a. tibialis cranialis. m. peroneus longus m. peroneus tertius m. extensor digitorum lateralis m. extensor digitorum longus mediální složka m. extensor digitorum longus axiální složka m. tibialis cranialis retinaculum mm. exrensorum proximale m. extensor digitorum brevis U ovce, kozy a prasete nejsou rozdíly v úpravě svalu; u koně není. U psa se upíná na rudimentu os metatarsale primům. U psa navíc odstupuje na dvou distálních třetinách tibie a fibuly m. peroneus brevis (obr. 291). Jeho silná šlaška podstupuje také pod ligamentum collaterale laterale a pod šlachu svalu m. peroneus longus a upíná se na proximálním konci os metatarsale quintum. Inervufe jej n. fibularis, krev přivádí a. tibialis cranialis. M. extensor digitorum longus - dlouhý natahovač prstů (obr. 294) odstupuje u skotu ve fossa extensoria femoris, spolu s m. peroneus tertius. Tvoří dlouhé vřetenité bříško, které se v distální třetině bérce rozdělí v axiální a mediální 335 294 Musculi membri pelvini dextri. Regio cruris cranialis. (Bos taurus) složku. Axiální složka přechází v dlouhou šlachu, která přes dorsální plochu tarsu přejde na dorsální plochu metatarsu a směřuje mezi oba hlavní prsty; upne se jedním svým ramenem na processus extensorius phalangis distalis digiti III, druhým ramenem se upne na processus extensorius phalangis distalis digiti IV. Mediální 'složka přechází v dlouhou šlachu, která doprovází poděl mediálního okraje šlachu axiální složky. Z dorsální plochy metatarsu směřuje na mediální plochu 3. prstu a upne se zde jednak na processus extensorius phalangis mediae digiti III, jednak na facies abaxialis phalangis distalis digiti III. 295 Při odstupu je m. extensor digitorum longus společně s m. peroneus tertius podložen dlouhým Musculi membri pelvini tíhovým váčkem zvaným recessus subextensoríus, který se vkládá asi na délku 2 až 3 cm do sulcus sinistri. Regio cruris extensorius tibiae. Recessus subextensorius je výchlipkou kloubního pouzdra kolenního kloubu, medialis. (Bos taurus) V proximálni části bérce je sval skryt pod m. peroneus tertius. Na povrch se dostává teprve v distální třetině bérce a tu jsou jeho šlachy překlenuty silným fibrosním pruhem zvaným retinaculum * mm. extensorum proximaie. V proximálni části metatarsu je překlenuje obdobný fibrosni pruh retina- culum mm. extensorum distale. Pod oběma retinakuly a po celé délce hlezna jsou obě Šlachy svalu uzavřeny do společné tihové pochvy zvané vagina tendinum m. extensoris digitorum longi. Inervaci pro m. extensor digitorum longus obstarává n. peroneus, krev přivádí a. tibialis cra-nialis. 336 U ovce a kozy je sval upraven obdobně, u prasete se svalové bříško roz- štěpí ve tři části (obr. 301, 302), které vysílají tři šlachy. Mediální šlacha se upíná na phalanx media a distalis třetího prstu, axiální šlacha se rozdělí ve dvě větve, které se upínají na phalanx distalis třetího a čtvrtého prstu. Laterální šlacha se rozštěpí ve tři větve, které se upínají na druhý, čtvrtý a pátý prst. U koně (obr. 303, 305) vybíhá jednotné svalové bříško ve šlachu, která přijímá v proximální třetině metatarsu šlachu svalu m. extensor digitorum lateralis a upíná se na pro- cessus extensorius phalangis distalis. U psa (obr. 291) se šlacha m. extensor digi-torum longus rozdělí ve čtyři větve, které se upnou na phalanx distalis druhého až pátého prstu. M. extensor digitorum lateralis - postranní natahovač prstů (obr. 292, 294) odstupuje u skotu na ligamentum collaterale laterale kolenního kloubu a na caput fibulae; vytváří vřetenité bříško, které proximálně od tarsu přechází ve šlachu. Šlacha prochází v sulcus malleolaris ossis malleolaris, přejde po-dorsolaterální ploše hlezna na dorsolaterální plochu metatarsu. Postupuje po dorsolaterální ploše čtvrtého prstu a upne se na processus extensorius phalangis .mediae a na laterální plochu phalanx distalis. M. extensor digitonim lateralis je nejláterálnějším svalovým bříškem na dorsální ploše bérce. V proximální části ho překrývá m. peroneus longus. Při přechodu přes hlezno je jeho šlacha skryta v tihové pochvě zvané vagina tendinis m. extensoris digitorum lateralis. Inervaci tohoto svalu obstarává n. peroneus, krev přivádí a. tibialis cranialis. 296 Musculi membri pelvini sinistri. Regio cruris medialis. Stratum proŕundum. (Bos taunts) U ovce a kozy je sval upraven obdobně. U prasete (obr. 301) je vyvinut v podobě dvou bříšek, jejichž šlašky se upínají na čtvrtý a pátý prst. U koně (obr. 303) se šlacha svalu vnořuje ve střední třetině metatarsu do šlachy svalu m. extensor digitorum longus. U psa (obr. 291) se tenká šlacha údého svalu upíná na/phalanx proximalis pátého prstu. K natahovaČům prstu se řadí i rudimentární dlouhý natahovač prvního prstu - m. extensor di-giti primi longus, který u skotu odstupuje na laterálnim okraji asi v polovině tibie a záhy vytvoří tenké bříško, které se upíná na hlavním metatarsu spolu s m. tibialis cranialis. Sval je ukryt v hloubce pod m. tibialis cranialis. Šlacha rn. gastrocnemii —caput mediale Šlacha m. flexoris digitorum superficialis bursa subtendinea m. gastrocnemii medialis bursa subcutanea calcanea bursa subtendinea m. flexoris digitorum superficialis m. flexor digitt I longus m. flexor digitorum longus m. peroneus tertius vagina synovialis m. flexoris digitorum longi retinaculum mm. extensorum proximale vagina synovialis m. flexoris digiti I longi et m. tibialis caudalis vagina synovialis m. tibialis cranialis bursa subtendinea m. tibialis cranialis 297 Bursae et vaginae synoviales in regione tarsi mediale. Membrum pelvinum sinistrum. f Bos taunts) 338 U ovce je více vyvinut než u kozy. U prasete odstupuje na proximálním konci fibuly, svalové bříško kryje m. extensor digitorum longus, útlá šlaška se upíná na články druhého prstu. U koně není. U psa je vyvinut podobné jako u prasete, upíná se na druhý prst, popř. i na rudiment prvního prstu. Kaudáiní skupina Kaudální skupinu bércových svalů dělíme dále podle uložení na skupinu povrchových a hlubokých svalů. V povrchové skupině svalů je m. triceps surae a m. flexor digitorum superficialis. Oba jsou flexory kolenního kloubu. M. triceps surae je také extensorem hleznového kloubu. M. flexor digitorum superficialis je flexor em prstních kloubů, ale pomáhá předchozímu svalu natahovat hleznový kloub. Ve skupině hlubokých bércových svalů je m. popliteus a m. flexor digitorum profundus. M. popliteus je flexorem a částečně i adduktorem kolenního kloubu. M. flexor digitorum profundus je flexorem prstních kloubů. M. triceps surae - trojhlavý lýtkový sval se skládá u skotu z m. gastrocnemius a m. soleus. NL gastrocnemius - dvojhlavý lýtkový sval (obr. 292) odstupuje dvěma hlavami. Caput laterale odstupuje na tuberositas supracondylaris lateralis femoris, caput mediale (obr. 295) odstupuje na tuberositas supracondylaris medialis. Obě hlavy tvoří silná, poměrně plochá svalová bříška, silně šlašitě prorostlá, která m. popliteus - m. tibialis caudalis m. flexor digitorum longus m,. flexor digiti primi longus m. flexor digitorum superficialis asi v polovině bérce přecházejí v samostatné šlachy. Obě šlachy se spirálovitě kolem sebe stáčejí z kraniální plochy mediálně a tvoří tendo calcaneus communis (obr. 292, 295), které se upne na tuber calcahéi. ^Z M. soleus - šikmý lýtkový sval (obr. 292) odstupuje u skotu při laterálním okraji condylus lateralis tibiae. Jeho svalové bříško tvoří úzký svalový proužek na laterální ploše bérce, který se záhy vnoří dodjtetilní části caput laterale m. gastrocnemii. Svalová bříška m. gastrocnemii zcela kryjí svaly kaudální stehenní skupiny. Z kaudální kontury lýtka je patrná jen distální část, kde konturu tvoří pouze tendo calcaneus communis. Těsně kraniálně před úpon Achillovy šlachy na tuber calcanei se vkládá mezi obě úponová ramena přídatné šlachy tíhový váček bursa tendinis calcanei. Inervaci pro m. gastrocnemius dodávají rami musculares distales n. tibialis; krev přivádí a. femoris caudalis. 298 Musculi membri pelvini dextri. Regio cruris caudalis, stratum profundum. (Bos taurus) 339 U ovce a kozy je úprava svalu obdobná, u prasete je m. soleus mohutný, odstupuje na epicondylus lateralis femoris. U koně (obr. 303) m. soleus odstupuje na capitulum fibulae; distálně se vnořuje do šlašitého pruhu, který probíhá po la-terální ploše m. gastrocnemii. U psa jsou vloženy do odstupu obou hlav m. gastro-cnemii sesamské kůstky. M. soleus není vyvinut. 5 ' m. flcxor digiti primi longus^ Musculi pedis. Tendines in regione pedis plantaris. Stratum superficiale. (Bos 340 M. flexor digitorum superficialis - povrchový ohybač prstů (obr. 295, 296) odstupuje u skotu na tuberositas supracondylaris lateralis femoris, vytváří vřetenovité šlašitě prorosdé bříško, ležící kraniáliiě od m. gastrocnemius. Asi v polovině bérce přechází ve šlachu, která se stáčí po mediální straně tendo calcaneus communis na její kaudální plochu. Na tuber calcanei se šlacha povrchového ohybače prstů rozdělí ve tři větve. Dvě slabé postranní větve se tipnou na tuber calcanei, silná střední větev postupuje distálně na plantární plochu metatarsu. Proximálně od articulatío metatarsophalangea se rozdělí v rameno pro třetí prst a v rameno pro čtvrtý prst.Každé rameno se spojí, tak jako na hrudní končetině, s příslušnou částí svalu m. adductor digitorum a vytvoří s ním trubici, kterou prochází šlacha hlubokého ohybače. M. flexor digitorum superficialis se na každém prstě upne třemi větvemi na torus plantaris phalangis mediae (obr. 300). — insertio m. flexoris digitorum superficialis insertio m. flexoris digitorum profundi Při svém odstupu srůstá svalové bříško povrchového ohybače s caput laterale m. gastrocnemii. Při přechodu přes tuber calcanei je šlacha povrchového ohybače podložena tíhovým váčkem zvaným bursa calcanea m. flexoris digitorum superficialis (obr. 297). M. flexor digitorum superficialis inervují rami musculares distales n. tibialis, krev mu přivádí a. femoris caudalis. U ovce a kozy je sval upraven obdobně. U prasete vydává při úponu větve pro II. a V. prst. U koně je svalové bříško značně šlašité; nespojuje se s m. adductor digitorum. U psa se dělí úponová šlacha na čtyři větve pro druhý až pátý prst. Tendo calcaneus communis - společná patní šlacha je souhrnný název pro silné vazivové provazce a pruhy na kaudální straně lýtka, které se upínají na tuber 300 Musculi pedis. Tendines in regione pedis plantaris Stratum profundum. (Bos taunts) 341 m. gastrocnemius ■— caput laterale m. flexor digitorum profundus tendp calcaneus communis m. extensor digitorum lateralis m. yastus lateralis m. tibialis craniales m. peroneus tertius m. peroneus longus m. extensor digicorum longus m. extensor digitorum brevis. 301 Musculi membri pelvini dextri. Regio cruris et pedis lateralis. (Sus scrofa domestica) 342 calcanei. Tvoří je: úponové šlachy m. triceps surae, šlacha povrchového ohybače prstu a části úponových aponeuros m. biceps femoris, m. semitendinosus a částečně také, zvláště u skotu, m. gracilis (obr. 292, 295). M. popliteus- podkolenní sval (obr. 296, 298) odstupuje u skotu tenkou plochou šlaškou ve fossa m. poplitei na laterálním epikondylu femuru. Šlaška postupuje kaudálním směrem, prostoupí mezi laterálním postranním vazem kolen-ního kloubu a laterálním měsíčkem a v incisura poplitea se sťocí mediálním směrem na kaudální plochu tíbie. Zde přejde v ploché svalové bříško, které se vějířovitě rozšiřuje a upne se na linea m. poplitei na kaudomediální straně tíbie. Při svém odstupu je šlacha podkolenního svalu skryta v tíhové pochvě zvané recessus sub-popliteus, která je ve spojení s kloubním pouzdrem kolenního kloubu. Inervaci přijímá m. popliteus z rami musculares distales n. tibialis, krev přivádí a. tibialis caudalis. ~ ^ U ostatních domácích savců je sval upraven obdobně. M. flexor digitorum profundus - hluboký ohybač prstů se u skotu skládá ze tří původně samostatných svalů. AI. flexor digiti primi longus - dlouhý ohybač prvního prstu (obr. 298) odstupuje na lineae musculares na kaudální ploše tibie. Vytváří silné šlašitě pro- m. peroneus iongus n. exrensor digitorum iongus m. tibialis cránialis i m. peroneus tertius m. extensor digitorum brevis rostlé bříško, které přechází v distální čtvrtině bérce v mohutnou oblou šlachu. Šlacha klouže přes sustentaculum tali, kde je vybavena synoviální pochvou (obrázek 297) a přechází na plantární plochu metatarsu. V jeho distální třetině se rozdělí na větev pro třetí a čtvrtý prst. Obě větve prostoupí šlašitými trubicemi vytvořenými povrchovým ohybačem a po výstupu z těchto trubic se obě větve upínají na tuberculum flexorium distálních článků příslušných prstů (obr. 300). M. tibialis caudalis - kaudální holenní sval (obr. 298) odstupuje těsně distálně pod laterálním kondylem tibie. Jeho ploché malé svalové bříško leží na kaudální 302 Musculi membri pel viní dextri. Regio cruris cránialis et regio pedis dorsalis. (Stu scrofa domestica) 343 303 Musculi membri pelvini dextri. Regio cruris et pedis lateralis. (Equus caballus) 344 ploše dlouhého ohybače prvního prstu a jeho plochá šlaška se vnořuje proximálně od tarsu do šlachy svalu m. flexor digid primi longus. - j - M. flexor digitorum longus - dlouhý ohybač prstů (obr. 298) odstupuje u skotu těsně pod laterálním kondylem tíbie, kaudálně od m. tibialis caudalis a spolu s ním se stáčí na kaudální plochu ribie. Svalové bříško dlouhého ohybače prstů leží na mediálním okraji celého svalu. V distální polovině bérce přechází v dlouhou oblou šlachu, která přechází samostatně po mediální ploše hlezna a klouže v sulcus malleolaris mediálního kotníku. Distálně od tarsu se vnoří dc šlachy svalu m. flexor digití primi longus. Při přechodu po mediální plose hlezna je šlacha dlouhého ohybače prstů uložena v tíhové pochvě zvané vagina tendinis m. ŕlexoris digitorum longi. M. flexor digitorum longus dostávají inervaci z rámus muscularis distalis n. tibialis; krev mu přivádí a. tibialis caudalis a a. saphena. U ovcea kozy se sval chová obdobně, u prasete vysílá větve pro všechny prsty. U koně přijímá distálně od tarsu ještě vazivový snopec - tendo accesso-rius, který odstupuje z Ugamentum plantare longum na plantární ploše tarsu. U psa odstupuje m. tibialis caudalis na capitulum fibulae a jeho šlaška se vnořuje do fibrosního vaziva na mediální ploše tarsu. tendo calcaneus- m. flexor digiti primi longus a jeho vagina synoviaiis m. flexor digitorum superficialis bursa calcanea subtendinea retinaculum mm. flexorum vagina synovialis m. extensoris digitorum lateralis bursa calcanea subtendinea m. extensor digitorum lateralis m. extensor digitorum longus - retinaculum mm. extensorum proximale retinaculum mm. extensorum medium vagina synovialis m. extensoris digitorum longi retinaculum mm. extensorum distale Krátké svaly prstů 304 Vaginae tendinum in Krátké svaly prstů" leží na záprstních ;kostech. Podle uložení je dělíme do dvou regione tarsi laterale. skupin, a to na dorsální a plantární skupinu. (Equus caballus) Dorsální skupina Jediným svalem dorsální skupiny je m. extensor digitorum brevis, který přispívá k extensi prstních kloubů pánevní končetiny. M. extensor digitorum brevis - krátký natahovač prstů (obr. 294), 295) začíná u skotu na dorsální plbše tarsu, jeho ploché, krátké trojúhelníkovité bříško se vnořuje do šlachy m. extensor digitorum longus. Inervaci zajišťuje rámus lateralis n. peronei profundi; krev přivádí a. tibialis cranialis. U ovce a kozy je vyvinut obdobně, u prasete (obr. 301, 302) se jednak vnořuje do šlachy dlouhého natahovače, jednak vysílá šlašky na proximální články všech prstů. U koně (obr. 303) se vnořuje do šlach svalů m. extensor digitorum longus a m. extensor digitorum lateralis v místě jejich spojení. U psa se štěpí ve tři svalová bříška. Šlacha mediálního bříška se upíná na druhý a třetí prst; nejsilnější, axiální šlacha se upíná na třetí a čtvrtý prst; laterální šlacha se upíná na čtvrtém prstě. 345 305 Musculi membri pelvini dextri. Regio cruris et metatarsi medialis. (Equtis cahallus) 346 Plantami skupina Plantami skupinu krátkych svalů prstů tvoří mm. interossěi, mm. abductores, mm. adductores, mm. lumbricales a mm. flexores breves, které jsou různě vyvinuty nebo redukovány podle stupně redukce autopodia. Jejich původní funkce (ohýbány přitahování a odtahování prstů) je spíše pasivní, svaly této skupiny zabraňují totiž pouze přílišné extensi v kloubech prstů. ? Mm. interossei - mezikostní svaly (obr. 300) nalézáme u všech domá- cích savců a jsou obdobně upraveny jako na hrudní končetině. Inervuje je n. tibialis. Mm. adductores digitonun jsou u skotu zachovány dva, a to m. adductor digiti secundi et quinti - přitahovače druhého a pátého prstu (obr. 300) jsou rovněž zachovány ve stejném rozsahu jako na hrudní končetině. U koně nejsou vyvinuty. Inervuje je n. tibialis? Mm. lumbricales - červikovité svaly u skotu, ovce, kozy a prasete nejsou vyvinuty. Nalézáme je u koně a psa ve stejném rozsahu jako na hrudní končetině. m. popliteus m. tibialis cranialis m. extensor digitorum longus retinaculum mm. extensorum proxi vagina synovialis m. extensoris digito m. tibialis cranialis a jeho bursa subtend m. flexor digicorum longus tendo calcaneus communis m. flexor digiti primi longus; -m. tibialis caudalis m. flexor digitorum superficialis -bursa subtendinea'm. flexoris^ digitorum superficialis: - Capsula articularfs na synovialis m. flexoris digitorum longi synovialis m. flexoris digiti primi longi Mm. abductores digiti secundi et quinti - odtahovace druhého a pátého prstu nalézáme u prasete a psa, kde jsou vyvinuty ve stejném rozsahu jako na hrudní končetině. 306 Bursae subtendineae M. flexor digitorum brevis - krátký ohybač prstů je vyvinut jen u psa obdobně jako na hrudní et vaginae tendinum in končetině. M. quadratus plantae - čtyřhranný sval chodidla je vyvinut u psa. Odstupuje na laterálním vazovém hrbolu patní kosti a po krátkém průběhu se vnořuje do šlachy svalu m. flexor digitorum profundus. Je-li vyvinut u psa první prst, jsou vyvinuty ještě: m. flexor digiti primi brevis a m. ab-ductor digiti primi v obdobném rozsahu jako na hrudní končetině. regione tarsi mediale. (Equus caballus) Povázka pánevní končetiny Povázka pánevní končetiny - fascia membri pelvini se rozděluje podle tělních krajin do několika úseků. Fascia iliaca - kyčelní povázka se nachází na vnitřní straně bedrovců kraniálně od pánevního vstupu. Povléká ventrální plochu obou bedrovců. Kraniál-ně je slabá, kaudálně zesiluje a tvoří mediálně od m. iliacus široký silný pruh, který splývá s ligamentum inguinale v blízkostí spina iliaca ventralis. Laterálně od tohoto pruhu kryje m. iliacus i m. psoas major další fibrosní blána, nazývaná lamina iliaca, která spolu s fascia iliaca a ligamentum inguinale ohraničuje mezeru pro prostup svalů m. iliacus i m. proas major - lacuna musculorum* Fascia a lamina iliaca končí na těle kyčelní kosti. Kraniálně, směrem do břišní dutiny přechází fascia iliaca ve fascia transversalis. Fascia pelvis - pánevní povázka je kaudálním pokračováním fascia iliaca v pánvi. Povléká vnitřní plochu pánevní stěny, srůstá s pánevními kostmi a se širokým pánevním vazem kaudálně překryje z mediální strany m. levator ani. Kraniálně od* pánevního východu přechází na vnitřnosti pánve a účastní se tak na tvorbě kaudálního ohraničení pánve (fascia diaphragmatis pelvis interna). Fascia glutea - hýžďová povázka pokrývá hýžďové svaly. Dorsálně začíná na crista sacralis mediána, místy srůstá s hýžďovými svaly a vysílá mezi ně svalová septa. Kaudálně přechází do fascia caudae a do povázky hrázky, kraniálně do fascia thoracolumbalis. Distálně pokračuje jako fascia lata. Fascia lata - laterální stehenní povázka kryje laterální plochu stehna, upíná se do ní m. tensor fasciae latae. Na kraniálním a kaudálním okraji stehna přechází do fascia femoris medialis, distálně do fascia genus. Fascia femoris medialis - mediální stehenní povázka je tenký fibrosní list, který poměrně volně povléká mediální svaly stehna. Dostává zesilující pruh -lamina femoralis od cms laterale m. obliqui externí aMominis a doplňuje mediální ohraničení femorálního kanálu. Fascia genus - kolenní povázka leží v krajině kolenního kloubu. Je to silná povázka, která proximálně navazuje na fascia lata a fascia femoris medialis. Distálně pokračuje jako fascia cruris (obr. 233). Fascia cruris - bércová povázka je silná povázka, která kryje svaly bérce a zasahuje až na metatarsus. Má dva listy. Povrchový list postupuje z fascia; genus a na mediální ploše tibie se spojuje s periostem. V prostoru mezi Achillovou šlachou a hlubokým ohybačem tvoří fibrosní septum a kryje souhrnně všechny svaly bérce, tj. kraniální a kaudální skupinu. Hluboký list obalujie-zylášť kraniální a zvlášť kaudální skupinu svalů, ze své vnitřní plochy vysílá mezisyaloyá septa, která vnikají mezi jednotlivé svaly a končí v periostu tibie, popřípadě fibuly. V krajině tarsálního kloubu zesiluje na dorsální ploše v příčné pruhy, které přidržují šlachy u kostí, nazývané retinacula - poutka (obr. 293,297). Fascia pedis - povázka nohy je distálním pokračováním bércové povázky a chová se obdobně jako na hrudní končetině. Splanchnologia Splanchnologia - nauka o vnitřnostech zahrnuje popis soustav ústrojí, která tvoří vnitřnosti - splanchna. Všechna ústrojí tvořící vnitřnosti mají mnoho společného. Jsou to ústrojí látkové výměny; převážnou měrou jsou uložena v tělních dutinách, tvoří trubice z hladké svaloviny vysdané sliznicí a tyto trubice se otevírají do vnějšího prostředí; činnost všech vnitřností řídí autonomní nervstvo. Trávicí ústrojí zpracovává tuhou i tekutou potravu. Dechové ústrojí přijímá a vylučuje plyny a vodní páry; dechové ústrojí vzniká jako výchlipka hltanu. Oboje ústrojí označujeme vzhledem k jejich společnému základu jedním názvem: apparatus gastropulmonalis. Močové ústrojí vyměšuje z těla odpad látkové přeměny a zabezpečuje stálost vnitrního prostředí (homeostasa). Pohlavní ústrojí vytváří pohlavní buňky, umožňuje oplození vajíčka a skýtá ochranu a výživu vyvíjejícímu se zárodku. Vývoj močového a pohlavního ústrojí na sebe těsně navazuje, a proto oboje ústrojí označujeme společným názvem: apparatus urogenitalis. - ---------- - - Spolu s vnitřnostmi se vyvíjejí četné žlázy s vnitřní sekrecí - glandulae sine ductibus. Vnitřnosti jsou svou převážnou částí xiloženy v tělních dutinách vysdaných serosní blanou. V hrudní dutině tuto výstelloiľnazýváme pleura, v břišní dutině peritoneum. Apparatus digestorius - soustava trávicích ústrojí Úvod Apparatus digestorius tvoří soustavu ústrojí, která přijímají potravu, mechanicky ji rozmělňují, chemicky ji rozkládají a vstřebávají z ní látky potřebné pro život celého organismu. Nestravitelné zbytky potravy trávicí ústrojí vylučuje. Potrava se dostane do ústní dutiny a přechází hltanem do trávicí trubice, která se skládá z jícnu, žaludku, tenkého a tíustého střeva a končí řití. Tubus alimentarius - trávicí trubice má stěnu složenou ze sliznice a svaloviny, kterou na povrchu kryje řídké vazivo. Tunica mucosa - sliznice se skládá z epi-teliálního povlaku, který je uložen na vazivovém podkladě - lamina propria mu-cosae. Kde je sliznice mechanicky namáhána, vyvíjí se silný mnohovrstevný epitel; v ostatních částech trávicí trubice tvoří epitel jedna vrstva vysokých buněk. Epitel je také podstatnou součástí žláz trávicího ústrojí. Tela submucosa - pod-slizniční řídké vazivo připojuje sliznici ke svalové vrstvě. Tela submucosa je zvláště silná v těch místech trávicí trubice, která se při naplněni silně roztahujíc Na hrar nici sliznice a podslizničí je mikroskopická vrstva hladkosvalových buněk - lamina muscularis mucosae, které v klidovém stavu stahují sliznici do zásobních řas. Tunica muscularis - svalová vrstva tvoří základ stěny rtxávicí trubice. Tvoří ji převážně bledě růžová hladká svalovina, sestavenárz grot^ýdi> vřetenitých* buněk, které obsahují smršťující se myofibrily. Hladká svalovina se vyskytuje bud roztroušená, nebo nahloučená ve vrstvy, na nichž není patrný ani odstup, ani úpon. Hladká svalovina se smršťuje velmi pomalu, ve stahu je však vytrvalá, neunaví se; řídí ji autonomní nervy. Na povrchu svalové vrstvy nacházíme vrstvu řídkého vaziva. Mimo tělní dutiny se toto řídké vazivo zmnoží a jako tunica adventitia vyplní prostor mezi trávicí trubicí a okolními orgány; v tělních dutinách připojí jako tela subserosa k trávicí trubici serosní blánu. Serosní blánu - tunica serosa tvoří vazivová vrstva - lamina propria serosae, krytá na povrchu jednou vrstvou plochých výstelkových buněk. Tela subserosa vede krevní a mízní cévy i nervy. V místech, kde se trávicí trubice silně roztahuje, vytvoří tela subserosa vysokou vrstvu a dovolí roztahující se stěně klouzat pod serosou, která se roztáhnout nemůže; roztahující se trávicí trubice pak proniká mezi listy duplikatury, kterou serosa k trávicí trubici přichází. Ve sliznici trávicí trubice jsou drobné žlázky, z nichž některé vyměšují hlen, chránící povrch sliznice, jiné pak vyměšují sekret, který přijatou potravu rozředuje a chemicky štěpí. Na některých místech nemají již silně zmnožené žlázky místo přímo ve stěně trávicí trubice a oddělují se jako samostatné útvary, spojené s trávicí trubicí pouze svým vývodem. Vznikají tak velké extramurální žlázy trávicí trubice (žlázy uložené přímo ve střevní stěně nazýváme intramurální). Velké extramurální žlázy tvoří samostatné ústroje uložené mimo stěnu trávicí trubice. Hmotu žlázy - parenchyma tvoří epiteliální buňky nahloučené kolem dutinek, do nichž vylučují svůj sekret. Z dutinek odtéká sekret vývodnými cestami do dutiny trávicí trubice. Parencl^Tn nahloučený kolem konečného rozvětvení drobné vývodné cesty tvoří stavební jednotku žlázy, lalůček - lobulus. Jednotiivé lalůčky se mezi sebou spojují vmezeřeným vazivem a vytvářejí velké laloky -lobi. Na povrchu obaluje obvykle žlázu tuhé fibrosní pouzdro; je-li silné, označujeme je tunica albuginea, je-li slabší, capsula. Z fibrosního pouzdra vystupuje vmezeřené vazivo mezi lalůčky a tvoří tak kostru žlázy - stroma. Ve stromatu procházejí cévy, nervy i žlázové vývody. Místo, kde vstupují cévy a nervy do žlázy a kde vystupuje její vývod, se nazývá branka - hilus, Inervaci dostávají žlázy od autonomních nervů. Každý úsek trávicí trubice zpracovává potravu jiným způsobem. Podle původu, uložení, podle funkce a jí přizpůsobené stavby stěny i jejího žlázového vybavení dělíme trávicí ústrojí na ústní dutinu^ hltan, jícen, žaludek a střevo, k němuž náleží největší žlázy trávicího ústrojí, játra a břišní slinivka. Cévy vytvářejí u žaludku zvláštní útvary, z nichž vznikne slezina; proto popisujeme u trávicích ústrojí i slezinu. Trávicí ústrojí jsou svou převážnou částí uložena v břišní dutině vysdané po-břišnici, která přechází i na povrch jednotlivých trávicích ústrojí. Cavum oris ^ Cavum oris - ústní dutina skotu (obr. 307) tvoří počátek trávicí trubice. Ústní dutina se navenek otvírá příčně protáhlou ústní štěrbinou - rima oris, ohraničenou pysky; pysky a jimi ohraničenou ústní štěrbinu označujeme jako ústa - os; kaudálně přechází ústní dutina v pars oralis pharyngis ústím, zvaným aditus pharyngis - vstup do hltanu, který je nahoře ohraničený jazykopatrovým obloukem a dole kořenem jazyka. Jazykopatrový oblouk vzniká splynutím obou jazyko-patrových řas na měkkém patře. Ústní dutinu ohraničují po stranách tváře, z dor-sální strany tvoří její strop tvrdé patro a ventrálně tvoří její dno ústni spodina. -Horní a dolní zubní oblouk rozdělí ústní dutinu nanstm předsíň - vestibulum oris a vlastní ústní dutinu - cavum oris proprium, v níž je nejmohutnějším orgánem jazyk. Vestibulum oris - ústní předsíň se dělí podle svého uloženi na tvářovou a pyskovou předsíň. Vestibulum buccale - tvářová předsíň představuje prostor mezi vnitřní plochou tváře a stoličkami; u skotu je zvláště prostorné; Vestibulum labiale - pysková předsíň tvoří na dorsální straně štěrbinu mezi pysky a skusnou deskou, ventrálně mezi pysky a řezáky. Do ústní dutiny odvádějí svůj sekret slinné žlázy. Ústní dutinu vystýlá sliznice krytá vrstevnatým dlaždicovitým epitelem, který zvláště na místech, kde dochází k otírání, silně rohovatí; na alveolárních výběžcích vytváří dásně. Sliznice ústní dutiny má četné hlenové žlázy. Labia oris - pysky obkružují ústní štěrbinu. Popisujeme labium maxil-lare - horní pysk a labium mandibulare - dolní pysk. Horní a dolní pysk se na každé straně stýkají v ústním koutku - angulus oris. Na horním pysku, který je součástí mulce, je v mediální rovině nevýrazná svisle postavená brázdička -philtrum. Pysky skotu jsou silné, krátké, málo pohyblivé. Základ pysku tvoří sval m. orbicularis oris. Na něj se napojují mm. incisivi. Ze zevní strany kryje pysky kůže,pokrytá jemnými chlupy. Mezi nimi vynikají dlouhé a tuhé pili tacti-les - hmatové chlupy. Vnitřní stranu pysku kryje sliznice, která na pysk přechází z ostatní sliznice ústní dutiny; v okolí ústních koutků vystupuji na sliznici kuželo-vité papily, které kaudálně přecházejí na tvářovou sliznici. Na sliznici pysků ústí glandulae labiales - pyskové žlázy, zvláště nahloučené mezi papilami při ústních koutcích. Glandulae labiales zasahují hluboko pod sliznici až mezi svaly. Buccae - tváře tvoří laterální ohraničení tvářové předsíně. Rozprostírají se od ústních koutků až k plica pterygomandibularis. Svalový podklad tváře tvoří m. buccánator, na který z laterální strany přiléhá v rostrální části skupina mimic-kých svalů; v kaudální části ho v malém rozsahu překrývá m. masseter. Na povrchu kryje tvář ochlupená kůže. Na vnitřní straně vystýlá tvář tvářová sliznice, která rostrálně vystupuje ze sliznice pysků, kaudálně končí jako plica pterygomandibularis. Plica pterygomandibularis - křídločelistní řasa je pruh sliznice, který začíná laterálně od arcus palatoglossus na kaudálním okrají tvrdého patra a přechází na větev dolní čelisti, kaudálně za poslední stoličky. Na tvářové sliznici jsou silné kuželovité papily, až 1 cm vysoké, kaudálně skloněné, zvané papillae buccales - tvářové papily; nej větší jsou u ústních koutků, kaudálně se postupně zmenšují. V úrovni druhé horní stoličky se otvírá ve sliznici tváře dobře zřetelný otvor na malé vyvýšenine, která představuje příušní bradavku - papilla paroti-dea. V jeho okolí jsou řady ústí drobných tvářových žláz. Ve stěně tváře jsou uloženy ve třech řadách tvářové slinné žlázy - glandulae buccales (obr. 311). Dorsální řada tvářových slinných žláz - glandulae buccales dorsales tvoří drobné shluky žláz žluté barvy, uložené volně vedle sebe. Jsou uloženy na vnější rugae palatinae frenulum linguae cavum oris meatus nasopharyngeus septum pharyngis labium mandibulare / m. geniogiossus •stibulum labiale / fossa linguae j mandibula torus linguae radix linguae m. geniohyoideus corpus linguae f pars nasalis pharyngis ostium pharyngeum tubac auditiva^ m. longus capitis pars basilar ossis occipitalis tonsilla ipharyngea velum palatinum arcus veli palatini pars laryngea pharyr.ris cartilago arytenoidea recessus piriformis plica vocalis epiglottis cartilago thyroidea m. sternohyoideus sinus tonsillaris plica glossôepiglottica (Bos taurus) 307 straně m. buccinator, při jeho dorsálním okraji. Doprovázejí tento sval od ústního Cavum oris et pharynx. koutku až po tuber maxillae. Jejich kaudální část překrývá m. masseter. Glandulae buccales ventrales - ventrální řada tvářových slinných žláz tvoří silný souvislý pás žlázových lalůčků šedohnědé barvy, uložený pod tvářovou sliznicí, podél ventrálního okraje m. buccinator. Zasahují od úrovně ústního koutku k rostrálnímu okraji svalu m. masseter. Glandulae buccales intermediae - střední řada tvářových slinných žláz tvoří volně rozložené shluky žlázových lalůčků, uložené těsně na dorsálním okraji ventrální řady, na vnější straně m. buccinator. Nej-větší shluky žlázových lalůčků nacházíme u ústního koutku; kaudálním směrem řada řídne a před m. masseter se zcela vytratí. Sliznice tvářové předsíně krví větve z a. facialis. Inervuje ji n. buccalis. Sekretorická nervová vlákna pro gll. buccales přicházejí podél n. buccalis z gll. oticum. Gingivae- dásně tvoří sliznice ústní dutiny, přecházející z tváří, pysků 352 a z tvrdého patra na alveolárni a interalveolární výběžky čelistí i řezákových kostí. Gingivae tvoří křehká sliznice bez sítí elastických vláken, která se bez podsliznič-ního vaziva pevně spojuje s okosticí. Kolem zubního krčku vytvoří val, kterým těsně přilehne k zubu a uzavře tak vstup do zubního lůžka. V diastematech mezi zuby vyrůstá ve vysoké výběžky; na interalveolárních okrajích vytváří zesíleniny, které odolávají daku kousané potravy. Zvláště zesílí u skotu na tělech řezákových kostí, kde zbytní v tuhou skusnou desku, která tvoří oporu pro dolní řezáky při odřezáváni sousta. Palatum durum - tvrdé patro (obr. 308) tvoří strop ústní dutiny. Jeho kostní podklad, palatum osseum, tvoří patrové výběžky horních čelistí, na něž rostrálně navazují výběžky řezákových kostí, kaudálně horizontální desky patrových planum nasolabiaie . labium maxillare pulvinus dentalis palatum durum papillae buccales philtrum vestibulum labiale papilla incisiva rugae palatinae raphe palat* kostí. Na kaudální okraj kostěného patra, na margo liber laminanim horizontalium ossium palatinorum, navazuje měkké patro - palatum molle. Laterální ohraničení tvrdého patra vytváří arcus dentalis maxillaris. Tvrdé patro tvoří pás přibližně všude stejně široký. Pouze v úrovni mezi-lůžkových okrajů se nápadně zužuje. Kostěné patro kryje růžová sliznice, místy pigmentovaná. Po stranách přechází v dásně, kaudálním směrem ve sliznici měkkého patra. Ve střední části je sliznice pevně připojena ke kostěnému patru malým množstvím podslizničního vaziva. Po stranách, zvláště v oblasti třenáků, se v pod-slizničí nachází mohutná žilná pleteň, slévající se do v. palatina major. S pod-slizmčními žlázami se setkáváme v rostrální části tvrdého patra, hojněji se však vyskytují na přechodu v měkké patro. Na rostrální straně tvrdého patra v rozsahu těl řezákových kostí vyniká poloměsíčitá skusná deska - pulvinus dentalis, při jejímž kaudálnímjokraji se v mediánní čáře nachází papilla incisiva - řezáková bradavka. Po stranách řezákové bradavky ústí do žlábku, který ji obklopuje, ductus incisivus - řezákový průchod, spojující ústní dutinu s nosní dutinou. Kaudálně od papilla incisiva se táhne středem tvrdého patra, po celé jeho délce, raphe palati - patrový šev ve tvaru žlábku. Po stranách švu vynikají ve sliznici příčné rugae palatinae - patrové stupně ve tvaru plochých, ventrálním směrem vyklenutých hřebenů. Volné okraje stupňů směřují kaudoventrálně a jsou posety drobnými papilami. U skotu je těchto stupňů na každé straně 15 až 20. Z toho 308 Palatum durum. (Bos taurus) 353 prvních 12 je vysokých, poslední 3 až 5 nízkých a kaudálním směrem se postupně vytrácejí. Přechod v měkké patro je již od .úrovně druhé stoličky hladký. Kaudální pokračování tvrdého patra tvoří měkké patro, které zasahuje do hltanu. Sliznici tvrdého patra krvi a. palatina major, inervuje ji n. palatinus major. Lingua - jazyk (obr. 309) je svalnatý, velmi pohyblivý orgán, uložený na spodině ústní dutiny. Je důležitým orgánem při pití, při zpracování a při polykání sousta. Je sídlem citlivých hmatových a chuťových orgánů. Na jazyku os nyoideum velům palatinum — proříznuté z odklopené do stran recessus piriformis arcus palatoglossus papiiíae vallatae— papillae fungiformes papillae filiformes vestibulum esophagi cartiiago corniculata epiglottis sinus tonsillaris tonsiila lingualis radix linguae papillae conicae torus linguae fossa linguae corpus linguae apex linguae 309 Lingua. (Bos taurus) 354 rozlišujeme hrot, tělo a kořen jazyka. Apex linguae - hrot jazyka je jeho rostrální, nejpohyblivější část. Je dorsoventrálně oploštělý, jeho dorsální a ventrální plocha se stýkají v zaoblených okrajích- Ventrální plocha hrotu jazyka je volná, jen v kaudální části je připoutána jazykovou uzdičkou ke spodině ústní dutiny. Corpus linguae - tělo jazyka je mohutné a vysoké, kromě dorsální a ventrální plochy má i dvě rozsáhlé postranní plochy. Ventrální plocha je pevně připoutána k ústní spodině. Radix linguae - kořen jazyka se kaudálním směrem prudce svažuje, nasedá na basihyoideum, na jeho processus lingualis i na ceratohyoideum. Jazylka tak tvoří nejdůležitější část kostního podkladu jazyka. Dorsální plocha jazyka tvořící dorsum linguae - hřbet jazyka je po celé délce volná, v jeho střední třetině se zvedá mohutný val - torus linguae, oddělený od rostrální části hlubokým příčným žlabem - fossa linguae* ^ Základ jazyka tvoří žíhané svaly, které dělíme na vlastní svalovinu jazyka a na svaly do jazyka vstupující. Svalovou hmotu jazyka dělí v mediánní rovině svisle postavená vazivová přepážka - septum linguae. t Vlastní svalovinu jazyka - m. lingualis proprius tvoří různě probíhající skupiny svalových snopců, které v jazyku začínají i končí. Jsou uspořádány prostorově do tří směrů na sebe kolmých. Skupinu podélných svalových snopců tvoří m. longitudinalis superficialis, postupující od hrotu jazyka k tělu jazylky. Skupinu příčných svalových snopců tvoří m. transversus linguae, který odstupuje od septum linguae a postupuje napříč ke sliznici postpanních ploch jazyka. Skupinu svislých svalových snopců tvoří m. verticalis linguae, který probíhá svisle od spodiny jazyka do podslizničí hřbetu jazyka. Mezi svalovými vlákny je uložena v bohaté míře tuková tkáň, která umožňuje volný pohyb svalových vláken. Smrštěním jednotlivých soustav svalových snopců dochází ke změně tvaru jazyka. caruncuta sublingualis organum orobasale denies incisivi vestibulum labiale frenulum linguae papillae buccales gingiva labium mandibulare -31'"' 1* Svaly do jazyka vstupující - musculi linguae přicházejí do jazyka z okolí. Z nich m. genioglossus odstupuje šlašitě od angulus mentalis. Jeho svalové snopce postupují dorsokaudálně, vějířovitě se rozšiřují a vstupují do jazyka těsně podél septum linguae. Probíhají až k hřbetu jazyka a upínají se mezi snopci vnitřní svaloviny jazyka od jeho hrotu až k basihyoideum. M. genioglossus svým smrštěním odtahuje celý jazyk od tvrdého patra a táhne jej dopředu a dolů. V mediánní rovině vytváří na hřbetě jazyka žlab. M. hyoglossus odstupuje na processus lingualis basihyoidei i na .thyroideum. Jeho snopce jsou uloženy laterálně od m. genioglossus a probíhají téměř rovnoběžně se hřbetem jazyka až k jeho hrotu. M. hyoglossus tak vytváří hlubokou vrstvu podélné svaloviny jazyka (m. longitudinalis profundus). U skotu odstupuje část svalových snopců svalu m. hyoglossus i na epihyoideum a na přilehlé části stylohyoideum; tato část tvoří m. chondro-glossus. M. hyoglossus i m. chondroglossus zkracují jazyk a při zpevněné jazylce jazyk zatahují. M. styloglossus odstupuje od laterální plochy distální částí stylo-hyoidea. Tvoři úzký, plochý pruh procházející laterálně od m. hyoglossus a vyzařuje do ventrolaterální plochy jazyka. M. styloglossus zatahuje jazyk, při jednostranném smrštění stahuje jazyk na stranu. Pohyby jazyka ovlivňují vydatně i svaly jazylky. V kořenu jazyka probíhá od těla jazylky na facies lingualis příklopky drobný sval m. hyoepiglotticus (obr. 344). Celý volný povrch jazyka povléká sliznice, která je pokračováním sliznice vystýlající ústní dutinu. Na spodině jazyka je jemná a hladká, po stranách je silnější. Nejhrubší je na hřbetu jazyka, kde ji zbytnělé a tuhé podslizniční vazivo připojuje k podkladu. Po stranách a na hřbetě vytváří četné papily, zvláště na hřbetě silně zrohovatělé. Na hranici mezi kořenem a tělem se zvedá ze sliznice okrajů jazyka plica glossopalatina - jazykopatrová řasa, která postupuje až na ventrální plochu měkkého patra. Zde naváže na druhostrannou řasu a vytvoří dohromady arcus palatoglossus - patro jazykový oblouk. Ze sliznice kořene jazyka se zvedá v mediánní rovině plica glossoepiglottica mediána - jazyko-příklopková řasa, která se upne na základnu epiglottis. Ze sliznice spodiny hrotu jazyka vystupuje frenulum linguae. Po stranách plica glossoepiglottica jsou na koře- 310 Cavum sublinguale. (Bos taurus) 355 ni jazyka nahloučeny hlenové i serosní žlázy - glandulae linguales. Obdobné žlázy najdeme i v okolí frenulum linguae. Na kořeni jazyka, po stranách plica glosso-epiglottica, jsou nahloučeny ve sliznici mízní uzlíčky, tvořící jazykovou mandli -tonsilla lingualis. Papily jazyka rozlišujeme podle tvaru a funkce na několik druhů. Nitkovité a kuželovité papily mají pouze mechanický význam, svým silně zrohovatělým povrchem pomáhají rozmělňovat potravu. Houbovité, hrazené a lístkovité papily nesou na sobě hlenové žlázky a chuťové receptory. Papulae filiformes - nitkovité papily jsou drobné vazivové výběžky, kryté silně zroho- 311 vatělou sliznicí. Jsou kaudálně skloněné a ve velkém počtu pokrývají dorsum Glandulae salivales. (Bos linguae v oblasti hrotu jazyka a rostrální části corpus linguae. Papulae conicae -taurus) kuželovité papily jsou nižší, silnější než papillae filiformes, na konci jsou zaobleny. Jsou uloženy převážně v oblasti torus linguae. Kaudálním směrem jich ubývá, takže kořen jazyka je bez mechanických papil. Papillae fungiformes - houbovité papily jsou nízké, zakulacené, při bázi zaškrcené. Jsou roztroušeny mezi nitko vitými bradavkami, zvláště na hrotu jazyka; v oblasti torus linguae a po stranách jazyka se vyskytují jen ojediněle. Papillae vallatae - hrazené papily tvoří nízký válec, zasazený do sliznice. Od okolní sliznice je dělí hluboká brázda, na vnější straně ohraničená kruhovvm valem. Jsou uspořádány v nepravidelné řadě 356 po obou stranách hřbetu jazyka na přechodu těla jazyka v kořen. Jejich počet na každé straně kolísá od 8 do 17; jsou různě velké. Papillae foliatae - lístkovité papily u skotu nejsou. Jen ojediněle se vyskytnou zcela rudimentární. Jazyk krvi a. lingualis. Senzitivně i smyslově inervuje rostrálni dvě třetiny jazykové sliznice n. lingualis; v kaudální třetině n. glossopharyngeus. Svaly jazyka inervuje n. hypoglossus až na m. styloglossus, který dostává inervaci z n. glossopharyngeus. Cavum sublinguale - pod jazyčná dutina (obr. 310) je prostor ohraničený těly dolní čelistí a z ventrální strany uzavřený svalem m. mylohyoideus. Spodinu ústní dutiny kryje z převážné části jazyk, pouze její rostrálni část je volná a je pře- 312 kryta jemnou kutánní sliznici ústní dutiny. Mezi rostrálni částí spodiny dutiny Glandulae sublinguales, ústní a volným hrotem jazyka se otevírá prostorná apikální pod jazyčná dutina - ce&cm 32 zubů (obr. JI, ILjjljOM . dentin*.- • enamelum infundibülurr. dentis 318 Facies occlusalis - dens molaris mandibulae. f Bos laurus) Řezáky a špičáky v horním zubním oblouku nejsou; na jejich místě vzniká pulvinus dentalis. Řezáky dolního oblouku jsou brachyodontního typu; k řezákům se řadí tvarově i funkčně shodný špičák. Řezáky i špičák označujeme zvláštními názvy li - klíšťky, I* - vnitřní středáky, I3 - vnější středáky a C -kraják}7. Kořeny řezáků jsou volně uloženy v alveolách dolní čelisti, takže korunky mohou při sevřených čelistech dobře přilehnout k pulvinus dentalis. Čistě bílá korunka má lopatovitý tvar; od mírně ktiželovitého-kořene je .oddělena výrazným krčkem. Na korunce nacházíme trojúhelníkovitou plochu facies lingualis, na níž P2 p, P2 P3 P< Mx 319 Occlusio - dent es premolares et molares. (Bös laurus) 362 se zvedá střední podélný val, rozbíhající se ve dvě žebra a trojúhelníkovitou, mírně vyklenutou facies vestibularis. Obě plochy se při povrchu stýkají v ostré hraně (obr. 315). Při kousání se otírá nejprve horní okraj linguální plochy a objeví se zde úzký příčný proužek zuboviny. Později se rozšíří i na střední val a vznikne trojúhelníkovitá otírad ploška. Když otírání dostoupí až ke krčku, je otírací ploška téměř čtvercová. Na otírací ploše se objeví oválná hvězdička. Mléčné řezáky mají úzkou korunku a na facies lingualis nemají střední val. Krček mají méně výrazný než řezáky trvalé. Třenovce a stoličky skotu (obr. 316) mají stavbu hypselodontního zubu, trvalé třenáky a stoličky dorůstají značné výše, trvale však nerostou (zuby s prodlouženou dobou růstu); jejich foramen apicis dentis se v dospělostí uzavírá. Třenovce a stoličky jsou selenodontního typu, což znamená, že na jejich třecí ploše se vytvářejí hluboké vchlipky poloměsíčitého tvaru. Vchlipky jsou vysdány sklovinou a jejich dutinu do značné míry vyplňuje tmelovina. Na třecí ploše otřelého zubu se objevuje na vestíbulární i linguální straně vchlipky hvězdička -Stella dentaria. Tmelovina pokrývá i povrch skloviny a zuby pak mají nažloudou - barvu. Třenovce označujeme P2, P2, P4 (P1 $e nevyvíjí). Jsou menší než stoličky. - Horní třenovce mají po jedné vchlipce, obrácené vyklenutím k fades lingualis ■ (tvar písmene D). Jejich facies linguaHs je vyklenutá, fades vestibularis má po straně dva výrazné hřebeny a jeden nízký hřeben uprostřed. Horní třenovce mají tři septum pharyngís pars nasalis pharyngís meatus nasopharyrgeus os frontale ostium pharyngeum tubae audittvae. medulla spinalis rugae palatinae palatum ourun\ X> cartilago septi nast cavun* oris proprium labium maxi I la re pulvinus dentalis dens incisivus vestibulum labiale labium mandibulare pars incisiva mandibulae ^ / apex linguae ^ frenulum linguae / / / m. genioglossus corpus linguae m. geniohyoid eus plica glossoepiglottica mediana epiglottis vestibulum esophagi esophagus-^rcuš palatopharyngeus-* pars laryngea pharyngls recess us piriformis kořeny. Z dolních třenovců má zpravidla malou vchlipku pouze P4. P2 je zvláště 320 malý a vybíhá v zaoblený hrot. P3 a P4 jsou ze stran oploštělé a vybíhají v nepraví- Cavum oris et pharynx. dělný hřeben. Na linguální ploše mají hlubokou brázdu. Dolní třenovce mají dva (Capra hncus) kořeny. Mléčné třenovce se do značné míry podobají stoličkám. Horní P2 má jednu vchlipku, P3 a P4 mají po dvou vchlipkách. Dolní P2 a Ps nemají vchlipky, P4 má tři vchlipky a tím získává vzhled trojlaločnatého zubu. Horní i dolní P2 mají dva kořeny, P3 mají tři kořeny. Stoličky označujeme M1, M2, M3. Horní stoličky jsou široké a na třecí ploše mají po dvou vchlipkách, obrácených vyklenutím k facies lingualis (podoba písmene B). Jejich facies lingualis má dva silně vyklenuté valy, oddělené uprostřed brázdou, v niž je nízký hřeben. Facies vestibularis má tři vysoké hřebeny a mezi nimi dva nízké valy. Horní stoličky mají po třech kořenech. Dolní stoličky jsou poněkud ze stran oploštělé. Na třecí ploše (obr. 318) mají po dvou vchlipkách, obrácených vyklenutím k facies vestibularis (podoba písmene B). Na linguální ploše maji dva silné valy, doplněné při styčných plochách nízkými hřebeny. Na facies vestibularis mají dva silné valy a v prostřední brázdě nízký hřeben. Dolní M3 nese na svém kaudálním okraji přídatný lalok, takže má vzhled trojlaločnatého zubu. Dolní stoličky mají dva silné kořeny. Horní třenovce a stoličky jsou uloženy těsně vedle sebe a jejich řada tvoří mírný 363 oblouk, vyklenutý zřetelněji laterálním směrem v třenákové části. Dolní řezáky i se špičákem jsou těsně vedle sebe a od třenáků jsou odděleny dlouhým mezi-lůžkovým okrajem-margo interalveolaris. Dolní třenovce i stoličky jsou těsně vedle sebe, seřazeny téměř v rovnoběžných řadách. Řady dolních třenovců i stoliček jsou blíže u sfcbe než řady horních třenovců a stoliček. Při skusu se potom dotýká pouze laterální okraj dolních stoliček mediálního okraje horních stoliček (obr. 319). Zuby horního zubního oblouku a přilehlou dáseň krvi rami dentalesz a. infraorbitalis; inervují je větve z n. infraorbitalis. Zuby dolního zubního oblouku a přilehlou dáseň krví rami dentales z a. alveolaris mandibularis; inervují je větve z n. alveolaris mandibularis. 321 Tabulka 3 Lingua. (Ovis aries) Prořezání a výměna zubů u ovce (podle Nickela, Schummeraj Seiferleho) Zub Prořezává se ve stáři Zub V>Tněna ve stáří před narozením nebo do 8 dnu V 12—18 měsíců Idfi před narozením Ir, 21—24 měsíců "i před narozením I , 27—36 měsíců ■ Cd I v období narození nebo do 8 dnů C 26—48 měsíců ■ před narozením nebo do 4 týdnů P T, 21—24 měsíců Pd| před narozením nebo do 4 týdnů P 1 21—24 měsíců Pd44 před narozením 6ebo do 4 týdnů P = .21-—24 měsíců Mj : 3 měsíce M 5 | 9 měsíců M jj j 18 měsíců 364 Ústní dutina ovce a kozy Ústní dutina ovce a kozy (obr. 320) má tvar obdobný jako u skotu. Labia oris u ovce i u kozy jsou velmi pohyblivá a na horním pysku je v mediánní rovině zřetelně vyvinuta brázdička. Palatum durum u kozy se kaudálně rozšiřuje. Patrových stupňů je u ovce 19, u kozy 12. Přechod v měkké patro je u ovce a u kozy ve výši M3. Jazyk ovce (obr. 321) a kozy je velmi pohyblivý. Torus linguae není tak výrazný jako u skotu. Papillae filiformes přecházejí na spodní plochu hrotu jazyka. Papillae vallatae jsou uloženy jako u skotu, rozdíl je jen v jejich počtu. U ovce jich bývá 18—20, u kozy 12—18. Papillae foliatae u malých přežvýkavců nejsou vyvinuty. Na spodině ústní dutiny se u kozy nachází laterálně od podjazyčné bradavky malá slinná žláza glandula paracaruncularis. Laterálně od frenulum linguae je u ovce a kozy malá hlenová žláza glandula parafrenularis linguae. Glandula parotís je u ovce a kozy skoro obdélníkovitého tvaru. Její vývod ductus parorideus probíhá laterálně přes m. masseter, asi v polovině jeho výšky. V úrovni P4 nebo M2 horní čelisti provrtává tvářovou svalovinu a ústí na papilla parotidea do vestibulum buccale. U kozy probíhá někdy ductus parotideus jako u skotu. Glandula mandibularis je u kozy poměrně velká. Glandulae sublinguales jsou uspořádány stejně jako u skotu. Zuby malých přežvýkavců se ani svým počtem, stavbou, tvarem, ani svým umístěním neliší od poměrů popsaných u skotu. Prořezávání a výměna zubů u kozy Tabulka 4 (podle Nickela, Schummera, Seiferleho) Zub Prořezává se ve stáří 1 • ■ Zub Výměna ve stáří při narozeni 15 měsíců Id, při narozeni 21 měsíců Id5 při narozeni 27 měsíců Cd 1—3 týdny c 36 měsíců 3 měsíce pí 17—20 měsíců Pdf Pd^ 4 3 měsíce 3 měsíce ■ 17—20 měsíců 17—20 měsíců M] ■ 5—6 měsíců M jj 8—10 měsíců 18—24 měsíců Ústní dutina prasete Ústní dutina prasete (obr. 322) bývá značně dlouhá. Její rozsah je značně ovlivněn plemennou příslušností. Labia oris jsou málo pohyblivá a táhnou se kaudálně až za kly, kde se teprve spojují v ústním koutku. Ústní štěrbina je proto značně široká. Horní pysk splývá s rypákem a je na něm naznačeno philtrum. Tváře mají mohutně vyvinutý tukový tvářový polštář - panniculus adiposus buccae, uložený mezi kůží a svalovinou. Glandulae buccales se dělí do dvou řad. Jsou to glandulae buccales dorsales et ventrales. Rozkládají se od ústního koutku i až k m. masseter. Tvářová sliznice je na rozdíl od skotu hladká, bez papil. Palauun durum (obr. 323) se od rostrálního konce až po špičáky rozšiřuje; mezi stoličkami si zachovává stejnou šíři. Patrových stupňů bývá 20—23 a jsou uloženy v celém rozsahu tvrdého patra. Pulvinus dentalis u prasete není. Papilla incisiva je rostro-kaudálně protáhlá, poměrně velká. vestibulum esophagi cartilago thyroidea cartilago cricoidea .esophagus„ arcus palatopharyngeus bursa pharyngea epiglottis pars nasalis pharyngis corpus linguae palatum durum cavurr, oris septum nasi rugae paiatinae labium maxilterc_ — labium mandibulare vestibulum Jabiaie ventricuíus / laryngis lateralis j cartilago arytcnoidca cartilago corniculata tonsilia pharyngea pars laryngca pharyngis tonsilia palatioa pars oralis pharyngis os hyoideum velum palatinum recessus piriformis apex linguae recessus sublingualis lateralis mandibula frenulum linguae m. genioglossus m. gcniohyoideus plica glossocpiglottica mediana arcus velí palatini 322 Cavum oris et pharynx. f Sus serofa domestica) 366 Jazyk prasete (obr. 324) je dlouhý s protáhlým hrotem. Torus linguae a fossa linguae nejsou vyvinuty. Papily jazyka jsou méně zrohoyatělé než u skotu. Papillae filiformes jsou jemné a propůjčují jazyku sametový vzhled.'Přecházejí až na kořen jazyka a táhnou se přes pUca glossoepiglottica až k základně poklopky. Papillae fungiformes jsou na postranních plochách jazyka velké, na hřbetě menší a svým svědejším zabarvením se ostře odlišují od okolí. Papilla vallata se vyskjrtuje na každé polovině jazyka vždy jedna, uložená v místech přechodu'corpus linguae v radix linguae. Papilla foliata je na každé straně jazyka jedna. Je oválná, 7—8 mm velká a nese na sobě 5—6 příčných zářezů. Leží na postranní ploše jazyka rostro-laterálně od papilla vallata. Frenulum linguae je dvojité. Přílišní žláza (obr. 325) je nasedla, trojúhelníkovitá, ventrálně široká, dorsálně vybíhající v hrot; je skryta v tukové tkáni. Její vývod probíhá jako u skotu a pro-vrtává tvářovou svalovinu ve výši P4 nebo M1 horní čelisti a vyúsťuje na papilla parotidea do vestibulum buccale. Glandula mandibularis je poměrně malá, zaoblená a její vývod vyúsťuje na caruncula sublingualis. Glandula sublingualis : monostomatica je uložena až kaudálně za' glandula sublingualis polystomatica, která se táhne od bradového úhlu až k místu překřížení ductus mandibularis n. lingualis. »■ Trvalý chrup prasete má 44 zuby. Mléčný chrup prasete má 28 zubů (obr. 326). Zubní vzorec mléčného chrupu: Zubní vzorec trvalého chrupu: 3 Id, 1 Cd, 3 Pd 3 Id, 1 Cd, 3 Pd 3 I, 1 C, 4 P, 3 M 3 I, 1 C, 4 P, 3 M rostrum philtrum dentes incisivi vestibulum tab papilia inctsiva raphe paíati margo interalveolaris rugae palatinae bucca corpus adiposum buccae gingiva labium maxillare dens can i n us palatum durum commissura labiorum dentes premolares vestibulum búccafe dens molanis m- Všechny zuby prasete až na špičáky jsou brachyodontní, bunodontního typu. To znamená, že třecí plochy korunek jsou široké a jsou posety četnými tupými hrbolky. Dentes incisivi jsou vyvinuty jak v horní, tak v dolní čelistí. Horní řezáky jsou postaveny v čelisti šikmo, takže se jejich korunky sbíhají. Mezi jednotlivými řezáky jsou zřetelné prostory. I1 je největší, jeho korunka je oploštělá a úzkou třecí plochu má posetu četnými nepravidelnými hroty. I2 je stejný, ale poněkud menší. I3 je nejmenší, zasazen v čelisti téměř rovně a jeho korunka vybíhá v rozeklaný vrchol. Dolní řezáky mají tvar sloupců. V čelisti jsou zasazeny téměř vodorovně a jejich korunky se sbíhají. Na linguální ploše nesou vysoký val. I3 je nejmenší a je postaven téměř svisle. Dentes canini označujeme jako kly. U prasete jsou to typické zuby hypselodontní. Špičáky dolní čelisti jsou větší než špičáky v horní čelisti. U samic a kastrátů jsou špičáky malé. Nejmohutněji jsou špičáky vyvinuty u kanců, kde dosahují délky až 18 cm; jejich intraalveolární část tvoři větší díl zubu a zasahuje až pod třenáky. Menší, z alveoly vystupující část je troj-hranná, obloukovitě klenutá s rostrální konvexitou. Volný konec vybíhá v hrot zahnutý kaudálně; stykem s horním špičákem se hrot stírá, takže na jeho místě vzniká podélná třecí ploška. Špičáky v maxille jsou menší, asi 6—10 cm dlouhé. 323 Palatum durum. (Sus scrofa domestica) 367 324 Lingua. (Sus scrofa dorn es ti ca) arcus palatopharyngeus plica aryepiglottica-- velum palatinum epiglottis tonsilla veli palatini-- tonsilla lingualis - 325 Glandulae salivales. (Sus scrofa domestica) vestibulum oesophagi cartilago corniculata recessus piriformis radix linguae arcus palatoglossus papillae vallatac papilla foliata corpus linguae papillae fungiformes apex linguae processus retromandibularis In. parotideus ductus parotideus m. levator labii maxillaris m. depressor labii maxillaris . rostrum angulus oris- Inn. cervicales superficiales ventrales Inn. retropharyngei laterales gl. parotis m. depressor labii mandibularis m. buccinator nn. mandibulares gl buccales ventrales Jejich intxaalveolární část je obloukovitě zahnutá, dosahuje kaudálně až pod kořen P2. Extraalveolární část má na průřezu čtyřhranný tvar a v mírném oblouku s rostrální konvexitou se táhne laterokaudálně. O protilehlý špičák se otírá svým předním okrajem a spodní plochou, čímž vzniká třecí ploška. Mléčné špičáky jsou malé a nevystupují z ústní dutiny. ■ Dentes premolares et molares tvoří v každé polovině čelistí skupinu sedmi h i2 i3 c Px P* Ps P< Mx H2 Ma Tabulka 5 326 Prořezání a výměna zubů u prasete Dentes. (Sus serofa (podle Nickela, Schummera, Seiferleho) ^ domestica) Zub Prořezává se ve stáří Zub Výměna ve stáří Id} 1—3 týdny 4—14 dni 10—14 týdnů 8—12 týdnů před narozením 11 li I| 12—17 měsíců 17—18 měsíců 8—12 měsíců Cdl před narozením 8—12 měsíců pi 3 %—6 l/i měsíce 7—10 týdnů n 12—16 měsíců Pdl 1—3 týdny 1—5 týdnů 1— 4 týdny 2—7 týdnů n 12—16 měsíců 12—16 měsíců MI 4—6 měsíců M| 7—13 měsíců M 3 17—22 měsíců zubů, v níž se zuby odpředu dozadu zvětšují. Nejrostrálněji uložený třenák P1, zvaný dens lupinus - vlčí zub, vyrůstá teprve později ihned jako trvalý zub. Ostatní premoláry podléhají výměně. Korunky rostrálně uložených premolárů se téměř zužují v hranu rozdělenou na drobné hrbolky. Kaudálně uložené stoličky mají širokou třecí plochu rozdělenou na čtyři vysoké hrboly, které jsou posety drobnými hroty. Počet jejich kořenů kolísá v rozmezí od dvou u třenáků do pěn u stoliček. Mléčné třenovce se svým tvarem podobají trvalým. Ústní dutina koně Ústní dutina koně (obr. 327) je podle celkového utváření hlavy koně velmi dlouhá. Labia oris jsou značně pohyblivá. Labium maxillare je dlouhé a přechází bez zřetelnějšího ohraničení v pianům nasále; je na něm zřetelně vyznačeno philtrum. Ústní štěrbina končí ústními koutky u prvních třenáků; ve srovnání s celkovou délkou ústní dutiny je však ústní štěrbina malá. Sliznice tváří je hladká. Papilla parotidea je uložena u třetího horního třenáků. Glandulae buccales jsou uloženy ve dvou řadách (obr. 328). Glandulae buccales dorsales se dělí na dvě části. Rostrální část je uložena stejně jako u skotu. Kaudální část leží až pod m. masseter. Glandulae buccales ventrales zasahují od ústního koutku až k rostrálnímu okraji svalu m. masseter. Palatum durum (obr. 329) je po celé své délce stejně široké. V jeho rostrální části není pulvinus dentalis. Papilla incisiva je oválná, nevyúsťuje však na ní ductus incisivus. Rugae palatinae jsou výrazné, uložeDé v celém rozsahu tvrdého patra. Bývá jich 16—18. V podslizničí nacházíme četné žilné pleteně. velum palatinum- ostium pharyngeum tubae. pars laryngea pharyngis r auditivae meatus nasopharyngeus rugae palatinae palatum durum \ recessus sublingualis lateralis diverticulum tuba auditivac arcus palatopharyngec m. longus capiti cartilago cornicula labium mandibulare dens incisivus vestibulum labiale cartilagines tracheal ventriculus laryngis lateral frenulum linguae m. geniohyoideus plica glossoepiglottica mediana pars nasalis pharyngis plica aryepigiottica 327 Jazyk koně (obr. 330) je protáhlý, úzký, se lžícovitě rozšířeným hrotem. Pod S^ľíl/^PharynX" sliznicí hřbetu těla jazyka leží v dorsální části přepážky jazyka protáhlá hřbetní uus ca a usj jazyková chrupavka - cartilago dórsi linguae, složená z husté pleteně kolagen- ních a elastických vláken, do níž jsou vloženy ostrůvky fibrosní chrupavky. Jazyk koně nem drsný, papily jsou jen slabě zrohovatělé. Papillae filiformes jsou jemné, vláknité a propůjčují jazyku sametový vzhled. Papillae fungiformes jsou na postranních plochách jazyka velké, na hřbetě hrotu menší a od okolí se ostře odlišují svou barvou. Papillae vallatae mají rozeklaný povrch a v průměru měří 370 asi půl centimetru. Na každé straně jazyka nacházíme jednu, od níž kaudálně mandibulare ductus parotideus m. masseter angulus oris m. depressor fabii mandibulares gl. buccales ventrales může být ještě menší přídatná hrazená papila - papula vallata accessoria nebo se vyskytuje jako nepárová, uložená v mediánní rovině. Papulae foliatae jsou uloženy kaudolaterálně od papillae vallatae, mají oválný tvar, délky přes 2 cm. Vynikají nad úroveň okolní sliznice a na jejich povrchu nacházíme mělké příčné zářezy. V rostrální části spodiny ústní dutiny, v cavum sublinguale apicale, táhnou se paramediánně podél jednotné uzdičky pod jazyčné řasy - plicae sublinguales, zakončené čočkovitými podjazyčnými bradavkami (obr. 331). V úrovni plicae sublinguales se nachází nahloučení lymforetikulární tkáně, označované jako pod-jazyčná mandle - tonsilla subungualis. Rovněž v těchto místech je uložena pod jazyčná žláza - glandula paracaruncularis, jejíž vývod spolu s vývodem podčelistní slinné žlázy vyúsťuje na caruncula subungualis. Bezprostředně kaudálně za řezáky se nacházejí dva malé štěrbinovité otvůrky, vedoucí do krátkých, sliznicí vystlaných kanálků. Tento útvar představuje organum orobasale. Glandula parotis je mohutná, žlutorůžové barvy, se zřetelnou lalůčkovitou stavbou. Má obdélníkový tvar a je uložena kaudálně od spodní čelisti ve fossa retro-mandibularis. Její vývod přechází po mediální straně arcus mandibulae a přes incisura vasorum facialium na laterální plochu tváře. Zde probíhá rostrodorsálně podél okraje m. masseter a v úrovni P3 horní čelisti vyúsťuje do vestibulum buccale na papilla parotidea. Glandula mandibularis je menší než glandula parotis, je úzká, dlouhá. Sahá z fossa atlantis až k basihyoidu. Tvoří oblouk s ventrokaudální 328 Glandulae salivales. (Equus cáballus) 371 Otílií denies incisivi papilla jncisiva raphe paiati palatum durum dentes canini margo interalveolaris rugae palatinae gingiva dentes premolares dentes molares velum palatinum arcus palatopharyngeus plica aryepiglottica epiglottis- recessus piriformis velum palatinum papillae foliatae 330 Lingua. (Equus caballus) 329 Palatum durum. (Equus caballus) esophagus cartilago corniculata pars nasalis pharyngis radix linguae tonsilla lingualis papillae vallataé corpus linguae papillae fungiformes konvexitou. Vývod probíhá a vyúsťuje stejně jako u skotu. Glandula sublingualis monostomatica u koně není. Glandula sublingualis polystomatica (obr. 332) se rozprostírá od bradového úhlu mandibuly až do úrovně P4. Tvoří v recessus 331 sublingualis lateralis val. Její četné drobné vývody ústí na malých papilkách Cavum sublinguale na povrchu Valu. (Equus caballus) labium mandibulare gingiva dentes canini margo ir.teralveolaris vestibulum labiale dentes incisivi num orobasale ncula sublingualis ica caruncularis labium maxillare nma oris labium mandibulare vestibulum labiale dentes incisivi isthmus faucium meatus nasopharyngeus anjulus oris palatum durum gingivae velum palatinurn mandibula mentum caruncula subungualis cavum oris propnu ductus mandibularis gl. sublingualis polystomatica m. sternocephalicus lingua-řezné plochy Trvalý chrup koně (obr. 333), pokud jde o hřebce nebo valacha, má 40 zubů. 332 U zvířat kasírovaných v časném mládí se trvalé špičáky nevyskytují. Klisna má Glandula sublingualis, ve svém chrupu o 4 zuby méně, protože nemá vyvinuty špičáky. (Equus caballus) 7 u f 3Id, lCd,3Pd ^ubní vzorec mléčného chrupu samce: „ T , , ^, „ ~, ^-j? 3 Id, 1 Cd, 3 ra 3/3 h h h C P2 P, p4 Mx M2 M3 333 Dentes. (Equus cabállus) Prořezání a výměna zubů u koně Tabulka 6 (podle Nickela, Schummera, Seiferleho) 374 Zub .Prořezává se ve stáří Zub Výměna ve stáří • "i před narozením nebo 1. den 2—4 týdny, zřídka do 8 týdnů 5—9 měsíců M n H 2%—3 roky ! 3 %—4 roky j 4J/2—5 roků # | Cd} prořezává se jen zřídka 4—5 roků p d| Pdi před narozením nebo v 1. týdnu p 2 n i 2 j; roku 2 U roku 3*4 roku ! M| M| MS 6—9 měsíců, zřídka do 14 měsíců 2—2y2 roku 3 Ji—4% roku i i Zubní vzorec mléčného chrupu samice: 3 Id, 0 Cd, 3 Pd 3 Id,0Cd, 3Pd Počet zubů koně může však dosáhnout až 42 v tom případě, vyvine-li se první premolár dens lupinus. V dolní čelisti je jeho výskyt vzácný. Zubní vzorec hřebce, valacha: 3 I, 1 C, 3 P, 3 M 3 1, 1 C, 3 P, 3 M Zubní vzorec klisny: 3 I, 0 C, 3 P, 3 M 3 I, 0 C, 3 P, 3 M Všechny zuby koně jsou hypselodontní (s prodlouženou dobou růstu) seleno-dontniho typu (s vchHpkou). Dentes incisivi mají dlátovitý tvar a jsou obloukovitě prohnut}7 zevním směrem. Průřez řezákem je na korunce příčně, na kořeni podélně oválný. Řezáky (obr. 334) v obou čelistech jsou uloženy těsně vedle sebe a jejich kořeny se sbíhají k mediánní rovině. Fades vestibularis řezáků spodní čelisti má mírný žlábek, u řezáků horní čelisti dva žlábky. Na třecí ploše se nachází hluboká vchlipka, označovaná jako jamka - infundibulum dentis. Cement povlékající kořen přechází v tenké vrstvě na korunku. Povléká ji a vnořuje se též do jamky, jejíž dno vyplňuje ve formě kolíku. Dojde-li k takovému obroušení zubu, že jamka vymizí, pak je na místě jamky patrný průřez kolíkem ve tvaru tak zvané jamkové stopy. Na obroušené třed ploše horních i dolních řezáků jsou patrné dvě hvězdičky: jedna před jamkou, druhá, menší, za jamkou. Mléčné řezáky se podobají trvalým, liší se jen tím, že mají zřetelně vyvinutý krček oddělující kořen od korunky. Třecí plocha podléhá týmž změnám jako u trvalých zubů. Dentes canini mají kuželovitý tvar. Jsou uloženy v průběhu margo interalveolaris. Mléčné špičáky jsou malé, často se ani neprořezávají. Dentes premolares et molares se tvarem nijak neliší. Rozdíl mezi třenovci a stoličkami v horní čelisti a v dolní čelisti je však zřetelný. Třenovce a stoličky (obr. 335) horní čelisti jsou dlouhé, hranolovité, extra-alveolárni část se svým tvarem blíží krychli. Předsíňová plocha je delší než jazyková plocha. Na předsíňové ploše jsou tři podélné hřebeny, oddělené dvěma brázdami. Jazyková plocha nese jeden střední hřeben vroubený dvěma brázdami. Třecí plocha je šikmo skloněná od vnitřního a horního okraje směrem zevním a dolů. Na neotřelém zubu jsou na ní dvě jamky. Při otírání se oddělí sklovina povrchu zubu od skloviny jamek a na třecí ploše vzniknou útvary podobné písmenu B, jehož obloučky jsou obráceny dovnitř. Horní třenovce a stoličky mají tři kořeny, z nichž mediální je silnější než oba laterální. Dolní třenovce a stoličky jsou ze stran oploštělé; jejich třed plocha má tvar obdélníka. Na třed ploše nejsou jamky. Zastupují je dvě hluboké brázdy pronikajítí do zubu z linguální strany (lofodontní typ). Jsou zaplněny tmelovinou. Na třed ploše však jejich sklovina \7nika v podobě ne zcela uzavřených půloblouků. Třed plocha se svažuje od jazykové strany na stranu předsíňovou. Předsíňová plocha má uprostřed úzký, nízký hřeben, zcela skrytý v mohutné vrstvě tmeloviny. Na jazykové ploše je uprostřed jeden mohutný 334 Dens incisivus mandibulae. (Equus caballus) 335 Dens molaris maxillae. (Equus caballus) 375 val, který na okrajích zubu doprovází dva nízké hřebeny, rovněž skryté v silné vrstvě tmeloviny. Dolní třenovce a stoličky mají dva kořeny. V maxille se někdy vyskytuje první premolár, označovaný jako vlčí zub. Nepodléhá výměně a narůstá ihned jako zul> trvalý. Ve spodní čelistí je jeho výskyt velmi vzácný. Jak dolní, tak horní řezák}' jsou uloženy těsně vedle sebe. Od premolárů jsou odděleny dlouhým margo interalveolaris, v jehož průběhu je uloženjšpičák. pars nasalis pharyngis velum palatinum arcus palatoglossus meatus nasopharyngeus corpus linguae cavum oris proprium tonsilla palatina ostium pharyngeum tubae auditivae septum.nasi apex linguae nrna oris vestibulum labiale plica palatopharyngea arcus palatopharyngeus cartilago cuneiformis pars laryngea pharyngis cartilago arytenoidea vestibulum esophagi cartilago cricoidea ^^vu^kq&gís esophagus ventriculus laryngis lateralis frenulum linguae pars oralis pharyngis recessus sublingualis trachea cartilago thyroidea lateralis plica glossoepiglottica mediana os hyoideum arcus veli palatini 336 Třenovce a stoličky tvoří souvislou zubní řadu. Řady dolních třenovců a stoliček Cavum ons et pharynx. jsou blíže sebe než řady horních třenovou a stoliček. Při skusu se dotýká vestibulární (Cams famiharis) polovina třecí plochy dolních třenovců a stoliček linguálního okraje třecí plochy horních třenovců. a stoliček. 376 Ústní dutina psa Ústní dutina psa (obr. 336) má značně rozdílnou velikost a tato velikost úzce záleží na plemenné příslušnosti. Labia oris jsou značně pohyblivá. Labium maxillare je dlouhé a v mediánní rovině je na něm zřetelně vyznačeno úzké a hluboké philtrum. Dorsálně přechází bez zřetelného ohraničení v pianům nasále. Labium mandibulare je kratší a v úrovni ústních koutků je jeho okraj zpravidla zřasen. Na kůži kryjící pysky nacházíme silně vyvinuté pili tactiles. Sliznice pysků bývá často černě pigmentovaná. Glandulae labiales jsou jen nepatrně vyvinuty. Papilla parotidea je v úrovni P3 nebo P4 horní čelisti; rima oris je široká, daleko rozeklaná. Vlastní tváře jsou pak krátké. Glandulae buccales dorsales jsou posunuty daleko kaudálně a vytvářejí jařmovou žlázu. Glandula zygomatica - jařmová In. parotideus superficialis ni. masseter žláza (obr. 337) vyplňuje rostráM část fossa pterygopalatina, mediálně od os 337 - zygpmatícum. Na dorsální straně přiléhá k periorbita její ventrální výběžky Glandulae salivales. zasahují mezi m. pterygoideus medialis a m. masseter. Glandula zygomatics má (Cahis fandliaHs) jeden velký vývod — ductus glandulae zygomaticae major a 3-^4 malé ^ ™ ^ ^ vývody - ductus glandulae zygomaticae mínores. Všechny vývody vyúsťují 338 ve výši poslední horní stoličky do tvářové předsíně. Glandulae buccales ventralcs Palatum durum. (Cam$ jsou uloženy stejně jako u skotu v rozsahu od špičáku k třetímu premoláru. fomiUaris) Palatum durum (obr. 338) tvoří úzký pruh, který se mezi třenáky a stohčkami obloukovitě rozšiřuje. Sliznice tvrdého patra je nepravidelně pigmentovaná. Pa- pla incisiva je okrouhlá. Raphe palatí je nezřetelné. Rugae palatinae jsou silně 377 rostrálně vyklenuty. Jejich počet je nekonstantní a pohybuje se v rozmezí od 6 do 10. Nejkaudálnější část tvrdého patra ód úrovně posledních stoliček je již hladká. Lingua u psa (obr. 339) je velmi pohyblivá, silně oploštělá, s ostrými okraji. Sliznice jaz}'ka je výrazně červená. Po celé délce hřbetu jazyka se táhne střední žlábek - sulcus medianus linguae. Na spodině hrotu jazyka je v septum linguae uložena lyssa. Je to fibrosní provazec s obsahem tukové tkáně a menšího množství svalových vláken, v jehož kaudálním úseku nacházíme i ostrůvky chrupavčité esophagus - iimen pharyngoesop cartilago cornicula: plica aryepiglottica recessus piriformis epiglottis- papillae filiformes arcus palatoglossus sulcus medianus linguae corpus linguae-- vestibulum esophag palatopharyngeu nasalis pharyngi« arcus veli palatini velum palatinum tónsilia palatina radix linguae papillae valiatae papillae fungiformes apex linguae 339 Lingua. (Canis familiaris) tkáně. Lyssa je dlouhá 4—5 cm; začíná těsně za hrotem jazyka, je těsně spojena se sliznicí a postupuje kaudálně od uzdičky do septum linguae. Papillae filiformes se nacházejí na celé dorsální ploše jazyka. Jsou jemné a kaudálně se zvětšují. Papillae fungiformes jsou na hrotu jazyka malé, na těle se poněkud zvětšují. Svou svedou barvou se ostře odlišují od okolí. Papillae vallatae nacházíme na přechodu těla jazyka v kořen, na každé strajyyggyka 2—3. Papilla foliata je na každé straně jen jedna, nevýrazná. Tabulka 7 Prořezání a výměna zubů u psa (podle Nickela, Schummera, Seiferleho) 378 Zub Prořezává se ve stáři Zub i Výměna ve stáři ! idJ ■ i { \ Id; 4—-6 týdnů 11 3—5 měsíců • Idl j Cd- 3—5 týdnů c\ 5—7 měsíců Pdj P 5 P d? 5 týdnů 5—6 měsíců Pdí M } 4—5 měsíců Mg 5—6 měsíců Mf i 6—7 měsíců r" Ä: Glandula parotís je pomerne malá, trojúhelníkovitá, uložená pod basí ušního boltce. Z její dorsální strany vybíhají dva výběžky. Jeden se ukládá před ušní boltec, druhý za něj. Její ventrálni hrot v malém rozsahu překrývá dorsální okraj podčelistní slinné žlázy. Vývod příušní slpné žlázy vystupuje z rostrálního okraje žlázy, přechází laterálně přes m. masseter a ve výši P3 horní čelisti provrtává tvářovou svalovinu a vyúsťuje do vestibulum buccale na papilla parotidea. Glandula mandibularis je okrouhlého tvaru, značně velká. Je uložena kaudálně od mandibuly ventrálně pod zeviiímr^ukovodem. Glandula sublingualis polystomatica leží těsně pod sliznicí mezi m. styloglossus a corpus mandibulae, v rozsahu od prvních třenáků k posledním stoličkám. Její drobné vývody vyúsťují do recessus sublingualis lateralis. Kaudálně od glandula sublingualis polystomatica leží glandula sublingualis monostomatica. Leží mezi m. digastricus a m. pterygoideus. Glandula I, t h c p, p2 p, p4 Mj M£ •sir- h h '3 c p, p2 p3 p4 m1 m2 m3 p4 v maxille a m2 v mandibule jsou dentes sectorií připojuje ke glandula mandibularis, takže tvoři těměř jeden útvar. Ductus sublingualis major postupuje rovnoběžně s ductus mandibularis a oba vyúsťují na caruncula sublingualis. Zuby psa (obr. 340) jsou brachyodontní, sekodontního typu, protože jejich korunka vybíhá v ostré hroty postavené v jedné řadě. Těsně pod krčkem obtáčí základnu korunky zřetelný val tvořící obroučku - cingulum. Mezi extrémními dlouholebými plemeny na straně jedné a krátkolebými plemeny na straně druhé stojí jako ukázka psího chrupu chrup německého ovčáka. Mléčný chrup psa má^HŘÉn"^ ^ 42 zuby. Zubní vzorec mléčného chrupu: Zubní vzorec trvalého chrupu: 3 Id, 1 Cd, 3 Pd 3 Id, 1 Cd, 3 Pd 3 I, 1 C, 4 P, 2 M 3 I, 1 C, 4 P, 3 M Dentes incisivi jsou poměrně malé, se zřetelně vyznačeným krčkem. Řezáky horní čelisti jsou větší než řezáky dolní čelisti. Korunka řezáků je v rostrokaudálním směru oploštělá. Vybíhá ve vysoký silný hrot, k němuž se po stranách pojí dva nižší slabší hroty, vystupující z obroučky tak, že řezák má podobu stylisované lilie. I4 je z řezáků nejmenší, I3 největší. Řezáky v horní čelisti jsou větší a mohutnější; zvláště I3 je silný, kuželovitý. Na řezácích v dolní čelisti bývá často mediální postranní hrot nezřetelný. Mléčné řezáky jsou slabší a menší než trvalé. Dentes canini jsou velké, kuželovité, ze stran poněkud oploštělé. Jejich korunka má tvar oblouku s rostrální konvexitou. Kořen je silný a zasahuje kaudálně až po kořen Pi 340 Dentes. (Cams familiaris) nebo Po. Maxilárni špičáky jsou mohutnější než mandibulární. Korunka třenovců je oploštělá a ze stran vybíhá ve tři silné hroty, z nichž střední je nejvyšší. Odpředu dozadu se třenovce zvětšují. Nejmohutnější zub v horní čelisti je P4, v dolní čelisti Mi. Tyto zoby označujeme jako trháky - dentes sectorii. Stoličky uložené kau-dálně za třenovci se zase zmenšují. Korunky stoliček se rozšiřují mediálním směrem ve třecí plochu osazenou jedním nebo dvěma nízkými hroty. Podobný náznak rozšíření se nalézá již naP4. Třenovce mají většinou dva kořeny, trháky a stoličky mají kořeny tři. Mléčné třenovce a stoličky jsou menší, hrbolky na jejich korunce jsou ostřejší a mají slabší kořeny. Řezáky psa jsou rozloženy pravidelně. Špičák v dolní čelisti je posunut rostrálně a je uložen těsně za I3. V horní čelisti je špičák uložen kaudálně, těsně před Pi. Mezi jednotiivými třenáky nacházíme malá diastemata, kdežto stoličky jsou uloženy těsně vedle sebe. Arcus dentalis mandibularis je užší než arcus dentalis maxil-laris. Při skusu sklouzává linguální plocha zubů horní čelisti po vestibulární ploše odpovídajícího zubu dolní čelisti. Pharynx Pharynx - hltan skotu tvoří část trávicí trubice, uložené za ústní dutinou. Hltan je místo, kde se kříží dechová cesta s cestou trávicí. Při polykáni (obr. 341) zadačí jazyk sousto do hltanu. Měkké patro spolu s rôstxálnímí svěráci hltanu uzavreľ cavum nasi v cavum ons velum paiatinum epiglottis larynx 341 Cavum oris et pharynx. Schéma polykacího aktu. Polykáni. 380 ostium intrapharyngeum, příklopka uzavře vstup do hrtanu a sousto prochází do jícnové předsíně. Cestu zpět znemožní sevření středních a kaudálních svěračů hltanu, které pak sousto dotlačí až do jícnu. Po polknutí se opět otevře' dechová cesta (obr. 342); měkké patro sklesne na kořen jazyka, vstup do hrtanu se vysoko vyzvedne až k ostium intrapharyngeum a m. stylopharyngeus caudalis roztáhne stěny nosohltanu. Hltan je důležitým kontrolním místem pro procházející potravu i vzduch. V jeho stěnách je bohatě nahloučena lymforetikulární tkáň tvořící mandle. Cavum pharyngis-hltanová dutina (obr. 343) se dělí na tři části. Rostrální část hltanové dutiny rozdělí dlouhé měkké patro na ventrálně uloženou ústní část hltanu a na dorsálně uložený nosohltan. Kaudální, nerozdělenou část hltanové dutiny nazýváme hrtanová část hltanu. Pars oralis pharyngis - ústní část hltanu plynule navazuje na ústní dutinu. Přechod ústní dutiny v pars oralis pharyngis se nazývá aditus pharyngis - vstup do hltanu. Jeho nevýraznou hranici tvoří dorsálně a po stranách arcus palatoglos-sus, ventrálně pak přechod mezi tělem a kořenem jazyka. Arcus palatoglossus -patrojazykový oblouk je slizniční řasa, která postupuje od kaudálního okraje tvrdého patra šikmo k postrannímu okraji kořene jazyka. Pars oralis pharyngis končí kaudálně ústní úžinou - isthmus faucium (obr. 344), dorsálně ohraničenou volným okrajem měkkého patra, ventrálně kořenem epiglottis. Strop ústní části hltanu tvoří měkké patro. Postranní stěny nazýváme fauces - hrdlo (chřtán). Na ventrálním ohraničení se podílí rovněž kořen jazyka. Pars nasalis pharyngis - nosohltan plynule navazuje na meatus nasopha-ryngeus. Spodinu nosohltanu tvoří měkké patro, strop se vyduje v hltanovou klenbu - fornix pharyngis. Na hltanové klenbě vyniká v mediánní rovině silná hltanová přepážka - septum pharyngis. Septum pharyngis vystupuje z pars membranacea septi nasi, která sem přichází po stropě nosohltanového průchodu. Septum pharyngis zasahuje až na ventrální okraj hltanové klenby, kde se náhle snižuje a vytratí se v okolní sliznici. Septum pharyngis rozdělí dutinu hltanové klenby na dva postranní hltanové výběžky. Recessus pharyngeus lateralis -postranní hltanový výběžek se vyklene na pravé i levé straně septum pharyngis dorsokaudálním směrem. Do jeho klenby ústi drobným otvorem, zvaným ostium pharyngeum tubae auditivae - ústí sluchové trubice. Sluchová trubice spojuje hltanovou dutinu s dutinou středního ucha. Ostium pharyngeum tubae auditivae kryje z mediální strany nízká, protáhlá slizniční řasa plica salpingopharyngea. - pharynx esophagus — trachea Pars nasalis pharyngis se otvírá na kaudoventrální straně nosohltanovou úžinou do pars laryngea pharyngis. Ostium intrapharyngeum - nosohltanová úžina je široký oválný otvor, jehož rostrální okraj tvoří volný konec měkkého patra; po stranách a kaudálně ho ohraničují dvě slizniční řasy - arcus palatopharyngeus. Arcus palatopharyngeus vychází po stranách z volného okraje měkkého patra a na kaudálním okraji ostium intrapharyngeum se spojí. Pars laryngea pharyngis - hrtanová část hltanu přiléhá z dorsální strany k hrtanu. Hrtan vyklenuje její ventrální stranu a rozdělí ji na dvě poměrně hluboké postranní brázdy. Napravo i nalevo od základny příklopky vyústí postranní brázda 342 Cavum oris et pharynx. Schéma dýchacího aktu. Rozvinuté dechové cesty. 381 do hluboké jamky, hruškovité výchlipky - recessus piriformis. Do rostrálního oddílu hltanové části hltanu se otvírá z dorsální strany ostium intrapharyngeum, z rostrální strany isthmus faucium a z ventrální strany acutus laryngis. Kaudální, zúžený oddíl hrtanové části hltanu představuje jícnovou předsíň - vestibulum esophagi. Vestibulum esophagi začíná rostrálně u konvicovitých chrupavek; kaudálně nad prstenčitou chrupavkou hrtanu přechází širokým otvorem v jícen. Paries pharyngis - hltanovou stgrju tvoří sliznice, svaly a povázky. Kromě stropu a dorsální části klenby tvoří základ hltanové stěny svaly. Strop hltanu :ostium pharyngeum tubae auditivae septum pharyngis tonsilla pharyngea / arcus velí palatini mm. constrictores pharyngis >í^/ / pars laryngea pharyngis / recessus piriformis cartiiago arytenoidea arcus palatopharyngeus vestibulum esophagi mm. constrictores pharyngis esophagus labium vocale vestibulum laryngis cartiiago thyroidea- trachea 343 Pharynx. Sectio paramediana. (Bos taunts) 382 tvoří pouze sliznice, přikládající se ke křídlům radličné kosti, ke křídlatým kostem i ke svislým deskám patrových kostí. Na dorsální části hltanové klenby podkládá sliznici vnitřní i vnější povázka hltanu. V ostatních částech nacházíme ve stěně hltanu svaly (obr. 345), které dělíme podle polohy na tři skupiny. Svaly odstupují od okolních lebečních kostí od jazylky i od hrtanových chrupavek. Všechny tyto svaly se na hltanu upínají do hltanového švu - raphe pharyngis, který je uložen jako vazivový pruh v mediánní rovině na dorsální stěně hltanu. Většina svalů jsou podle své funkce svěráci. Jediným rozšiřovačem hltanu je m. stylopharyngeus caudalis, který odstupuje od kaudální třetiny kmene jazylky a vyzařuje do latě-rální stěny hltanu mezi m. constrictor pharyngis medius a mm. constrictores pharyngis caudales. Mm. constrictores pharyngis rostrales - rostrální svěrače hltanu rozdělujeme dále podle odstupu na m. pterygopharyngeus, m. palatopharyngeus a m. stylopharyngeus rostralis. M. pterygopharyngeus odstupuje na kaudálním okraji ventrální poloviny processus pterygoideus ossis basisphenoidalis a upíná se do raphe pharyngis. M. palatopharyngeus odstupuje na ventrálním okraji lamina perpendicularis ossis palatini i na přilehlém kaudálním okraji lamina horizontalis ossis palatini; upíná se aponeuroticky do raphe pharyngis a na rostrálním okraji štítné chrupavky. M. stylopharyngeus rostralis odstupuje mediálně na rostrálním konci stylohyoidu a upíná se do raphe pharyngis. Mm. constrictores pharyngis rostrales táhnou dorsokaudální stěnu hltanu rostrálním směrem tak, že vytvoří mohutný val (Passavantův val), zužující z kaudální strany ostium intrapharyn-geum. M. constrictor pharyngis medius - střední svěrač hltanu představuje -IP" m jediný sval m. hyopharyngeus, který odstupuje na kaudálním konci thyrohyoidu jazylky a upíná se do raphe pharyngis. M. constrictor pharyngis medius má obdobnou funkci jako mm. constrictores pharyngis rostrales. Mm. constrictores pharyngis caudales - kaudální svěrače hltanu tvoří svaly odstupující na hrtanových chrupavkách. M. thyropharyngeus odstupuje při ventrálním okraji zevní plochy štítné chrupavky a upíná se do raphe pharyngis. M. cricopharyngeus odstupuje na zevní ploše oblouku prsténäté chrupavky a upíná se do raphe pharyngis. Mm. constrictores pharyngis caudales zužují jícnovou předsíň. sinus maxillaris palatum durum cartilago cornicula:a. plica palatopharyngea dens molaris arcus palatopharyngeus dens premolaris bucca .--35s-- Svaly hltanu obalují povázky. Fascia pharyngis interna - vnitřní hltanová povázka je jen slabá a doprovází sliznici vystýlající hltan. Fascia pharyngis externa je silná povázka, která je součástí fascia buccopharyngea. Její tvářová část povléká m. buccinator a na hltan přechází mezi tuber maxillae a koncem těla mandibuly. V těchto místech se přichytí na hamulus pterygoideus a jako ligámentum pterygomandibular tvoří podklad pro plica pterygomandibularis. Kau-dálně od ligámentum pterygomandibular^ se fascia pharyngis externa upíná podél měkkého patra na patrové kosti a dál až na lebeční basi. Na dorsální straně hltanu se upne do raphe pharyngis a pokračuje dále kaudálně do fascia profunda colli. Po stranách překrývá svaly hltanu a upíná se na kmen jazylky i na štítnou chrupavku. Hltanovou dutinu vystýlá dvojí sliznice. Pars nasalis pharyngis kryje sliznice dechových cest, s víceřadým řasinkovým epitelem. Pars oralis pharyngis i pars laryngea pharyngis vystýlá sliznice trávicích cest, s vrstevnatým dlaždicovitým epitelem. Oba typy sliznice na sebe navazují na obvodě ostium intrapharyngeum. V podslizničí jsou uloženy četné serosní hltanové žlázy - glandulae pharyngeae. Velum palatinum (palatum molie) - měkké patro tvoří svalnatou horizontální přepážku, která dělí rostrální část hltanu. Velum palatinum vystupuje z volného okraje horizontálních desek patrových kostí i z ventrálního okraje svislých desek patrových kostí; svým kaudálním volným okrajem směřuje do hltanu. recessus sublingualis lateralis 344 Isthmus feudum. (Bos taunts) 383 Volný okraj měkkého patra tvoří patrový oblouk - arcus veli palatini, v jehož mediánní části je naznačen čípek - uvula. Základem měkkého patra jsou svaly. M. palatinus - patrový sval aponeuro-tický odstupuje od margo liber laminae horizontalis obou patrových kosti a jeho vlákna vyzařují až do volného okraje měkkého patra; m. palatinus zkracuje a zvedá měkké patro. M. tensor veli palatini - napínač měkkého patra odstupuje od processus muscularis bubínkové části spánkové kostí. Jeho šlacha směřuje k hamulus pterygoideus a zde se podložena malým tíhovým váčkem stáčí téměř in. retropharyngeus inedius rn. longus capitis os hyoideum m. occtpitohyoideu'i m. levator veli palatini m. tensor veli palatini m. longus cblľ m. levator labii maxillaris> m. depressor labii maxillaris m. levator nasolabialis m. can:nus tonsilla palatina medulla spinalis corpus linguae" mandibula' gl. sublingualis monostomatica* m. geniohyoideus m. stylopharyngeus caudalis m. hyopharyngeus 345 v pravém úhlu na měkké patro. Prochází na dorsální stranu m palatinus a zde se Musculí Hnguae et upíná. M. tensor veli palatini napíná příčně měkké patro. M. levator veli pala-pharyngis. (Bos taurus) t£nj _ zvedač měkkého patra odstupuje obdobně jako předchozí sval, postupuje podél jeho kaudálního okraje a vnořuje se do měkkého patra kaudálně od hamulus pterygoideus. Upíná se stejně jako předchozí sval. M. levator veli palatini táhne volný konec měkkého patra dorsokaudálním směrem. Dorsální plochu měkkého patra obrácenou do pars nasalis pharyngis kryje jemná sliznice dechových cest s cylindrickým řasinkovým epitelem. Ventrální plochu obrácenou do pars oralis pharyngis kryje sliznice ústní dutiny s vrstevnatým dlaždicovitým epitelem. Pod touto sliznicí je uložena mohutná vrstva patrových žláz - glandulae veli palatini, které pronikají až mezi svaly. Vyskytují se zde 384 také četné mízní uzlíčky i difusní mízní tkáň. Na okraji patrového oblouku přechází sliznice dechových cest na arcus palatopharyngeus. Na přechodu měkkého patra v tvrdé vystoupí ze sliznice ventrální plochy arcus palatoglossus. Stěnu hltanu krví rami pharyngei z a. thyroidea cranialis, z a. laryngea cranialis a a. pharyngea ascendens. / Stěnu hltanu inervuje sensitivně i motoricky plcxus pharyngeus vznikající z rámus pharyngeus n. glossopharyngei a rami pharyngei n. vagi. Mm. constrictores pharyngis rostrales i m. stylo-pharyngeus caudalis inervují větve z n. glossopharyngeus, mm. constrictores pharyngis caudales inervují větve n. vagi. M. tensor veli palatini inervuje větev z n. mandibularis, m. leva tor veli pala-tini inervuje větev z n. facialis. Tonsillae. Ve sliznici ústní části hltanu i ve sliznici nosohltanu se bohatěji objevuje mízní tkáň, a to jak roztroušená, tak i ve formě jednotlivých mízních uzlíčků. Vznikají tak celé souvislé pásy, které obkružují isthmus faucium i ostium intrapharyngeum. Na určitých místech se ve sliznici pravidelně zmnožují mízní uzlíčky a vytvářejí mandle. Tonsillae - mandle mají sliznici zbytnělou nahloučený-mi jednotlivými mízními uzlíčky, nebo se mízní uzlíčky shlukují do trámců -folliculi tonsillares, v jejichž středu se otvírá úzký dlouhý kanálek - fossula tonsillaris. Ve fossula tonsillaris nacházíme odloupané epitelie, lymfocyty, leukocyty i částice potravy a bakterie. Tonsilla má vždy četné krevní cévy i odvodní míznice a od okolí je oddělena vazivovým pouzdrem. Mandle označujeme podle polohy. Tonsilla lingualis - jazyková mandle je uložena na kořeni jazyka na pravé a levé straně od plica glossoepiglottica mediana. Na jejím povrchu se otvírají četné fossullae tonsillares. Tonsilla palatína - patrová mandle tvoří hlubokou jámu - sinus tonsillaris, uloženou při laterálním okrajiměkkého patra* asi v polovině jeho délky. Vlastní tonsilla palatina, uložená ve stěně jámy, tvoří kulovitý útvar o průměru asi 2 až 3 cm, zasahující do podslizničí, popřípadě i mezi svaly postranní stěny hltanu. Tonsilla veli palatini mandle měkkého patra je nepárová, velmi slabě vyvinutá. Tvoří řídce roztroušené folliculi tonsillares na ventrální ploše měkkého patra. Tonsilla pharyngea - hltanová mandle (obr. 344) je uložena na bohatě rozbrázděné hltanové přepážce, kde ji tvoří nahloučené mízní uzlíčky. Po stranách přepážky pak nacházíme ještě hustě nahloučené folliculi tonsillares. Tonsilla tubaria - mandle sluchové trubice naplňuje svými mízními uzlíčky okolí ostium pharyngeum tubae auditivae i laterální strany řasy plica salpingopharyngea. Uložení hltanu skotu. Hltan tvoří útvar, který vyplňuje celý prostor mezi větvemi dolní čelisti. Svou dorsální částí se přikládá k rostrální části lebeční base a po stranách ke svislým deskám patrových kostí. Dorsokaudálně uložená klenba se připojuje řídkým vazivem k m. longus capitis a přiléhají na ni velké mízní uzliny Inn. retropharyngei mediales. Laterální část klenby se přiloží k distální části závěsného aparátu jazylky. Hltan nepřesahuje kaudálně úroveň lebky. Hltan ovce a kozy U ovce a kozy (obr. 320) má pharynx stavbu v podstatě stejnou jako u skotu. Septum pharyngis je však mohutnější a zasahuje hlouběji. Podstatněji se však liší stavba a rozložení mandlí. Tonsilla lingualis není vyvinuta, tonsilla palatina má širokou jámu sinus tonsillaris. Navíc se však vyvíjí tonsilla paraepiglottica -příklopková mandle, která je uložena v příčné brázdě v místě, kde přechází sliznice kořene jazyka v sliznici rostrální plochy příklopky. Tvoří ji nahloučené folliculi tonsillares. Hltan prasete U prasete má pharynx (obr. 322) některé zvláštnosti. Pars nasalis pharyngis je krátká. Septum pharyngis v rostrální části se upíná na dorsální plochu měkkého patra, kaudálně nezasahuje na klenbu hltanovou. Ostium pharyngeum tubae auditivae není kryto řasou. V kaudoventrální části hltanové klenby, těsně nad ostium intrapharyngeum, se otvírá v mediánní rovině široká hltanová výduť -diverticulum pharyngeum. Diverticulum pharyngeum je slizniční výduť asi 1 cm široká a 3 cm dlouhá, která proniká mezi hltanovými svaly a kaudálně od nich končí slepě v řídkém vazivu mezi hltanem a m. longus capitis. V hrtanové části hltami jsou nápadně hluboké recessus piriformes. Velům palatinum je krátké a silné. Dosahuje sotva do poloviny výše příklopky a neuzavře zcela ostium intra-pharyngeum. Na volném konci měkkého patra je zřetelná uvula. Tonsilla lingualis není zřetelná. Tvoří ji mízní uzlíčky shromážděné v základně zvláštních kuželovitých papil - papillae tonsillares a v jejich okolí roztroušené folliculi linguales.' Tonsilla paraepiglottica je uložena podobně jako u ovce. Tonsilla palatina není vyvinuta. Tonsillae veli palatini jsou dvě. Leží na ventrální ploše měkkého patra jako okrouhlé nízké ploténky velikostí kovové pětikoruny. Na povrchu mají zřetelné fossullae tonsillares. Tonsilla pharyngea leží na septum pharyngis i v jeho okolí na hltanové klenbě. Má četné fossullae tonsillares. Tonsilla tubaria leží na postranní části klenby, v okolí ostium pharyngeum tubae auditívae. Má četné fossullae tonsillares. Hltan prasete je úzký a dlouhý. Kaudálně dosahuje až do úrovně druhého krčního obratle. Hltan koně U koně se pharynx (obr. 327) podobá svou stavbou hltanu skotu, je však delší a užší. Pars nasalis není rozdělena, septum pharyngis není. Fornix pharyngis vytváří na dorsální straně nepárovou širokou výchlipku - recessus pharyngeus. Recessus pharyngeus je široký, asi 3 cm dlouhý a klade se k lebeční basi. Ostium pharyngeum tubae auditívae je překryto z mediální strany vysokou řasou plica salpingopharyngea, která má v sobě ostrůvky chrupavčité tkáně. Arcus palato-pharyngeus je vysoký a i v kaudální části dobře patrný. •••->, , Tonsilla lingualis je stejná jako u skotu. Tonsilla palatina vytváří asi 10 až 12 cm dlouhý val, uložený v mělké protáhlé jámě - fossa tonsillaris pó stranách kořene jazyka. Svým kaudálním koncem zasahuje až k epiglottis. Tonsilla veli palatini je nepárová a tvoří ji nahloučené folliculi tonsillares ve středu ventrální plochy měkkého patra. Tonsilla pharyngea je plochý jednotný útvar na kaudální stěně fornix pharyngis, mezi oběma plicae salpingopharyngeae. Na svém povrchu má četné fossulae tonsilares. Tonsilla tubaria není vyvinuta. Hltan koně je dlouhý, kaudálně zasahuje až do úrovně prvního krčního obratle. Dorsálně, po stranách m. longus capitis, přiléhá na vzdušné vaky. Hltan psa U psa je pharynx (obr. 336) široký a dlouhý. Pars nasalis pharyngis není rozdělena, septum pharyngis není. Fornix pharyngis je malý. Není ani laterální, ani mediální recessus pharyngis. Ostium pharyngeum tubae auditívae není zakryto řasou, na jeho kaudální straně se zvedá vyvýšenina vytvořená sluchovou trubicí -torus tubarius. Recessus piriformes jsou protaženy v hluboké brázdy. Velům palatinum je silné a krátké, dosahuje sotva k hrotu příklopky. Kaudální hranici mezi jícnovou předsíní a jícnem tvoří jícnová hranice - limen pharyngoeso-phageum. M. constrictor pharyngis medius tvoří dva svaly: m. chondropharyn-geus a m. keratopharyngeus, odstupující z keratohyoidu jazylky. Tonsilla lingualis není zřetelně vyvinuta. Tonsilla palatina je válcovitá a je skryta v široké jámě fossa tonsillaris. Tonsilla veli palatini je uložena na ventrální ploše měkkého patra; tvoří ji roztroušené folliculi tonsillares v kaudální částí měkkého patra. Tonsilla pharyngea pokrývá svými folliculi tonsillares kaudální stěnu fornix pharyngis, mezi oboustrannými otvory ostia pharyngea tubae auditívae. Tonsilla tubaria není vyvinuta. Hltan psa je protáhlý a kaudálně dosahuje úrovně až druhého krčního obrade. Esophagus . Esophagus - jícen je dlouhá trubice tvořená svalovinou, uvnitř vystlaná sliznicí. Esophagus vystupuje svým kraniálnim koncem z hltanu, kaudálním koncem ústí česlem do předžaludku u přežvýkavců nebo přímo do žaludku u ostatních zvířat. Podle uložení dělíme esophagus na část krční - pars cervicalis, část hrudní - pars thoracica a část břišní - pars abdominalis. ; Esophagus skotu je asi 90 až 100 cm dlouhý; z toho měří krční část 40 až 50 cm. V průběhu má jícen tři zřetelná zakřivení. První, dorsálně vyklenuté zakřivení je ihned při výstupu z hltanu; druhé, ventrální zakřivení je pod posledními krčními obratli a jeho tvar záleží na postavení krku; třetí, mírně dorsálně vyklenuté zakřivení je nad srdeční basí v místě, kde jícen opouští ventrální plochu páteře a vkládá se pod aortu. V krční části je jícen poměrně úzký; jeho nejužší místo je na hranici střední a kaudální třetiny krku. Odtud se kaudálním směrem jícen stále rozšiřuje, takže před vstupem do břišní dutiny má průměr 5 až 8 cm. Na kraniální i kaudální straně uzavírají jícen svěráci, kteří však nepatří přímo ke svalovine jícnu. Výstup jícnu z hltanu svírají kaudální svěráci hltanu m. thy-ropharyngeus a m. cricopharyngeus. Ústí jícnu v kaudální části svírají jednak mediální bráničné pilíře, tvořící hiatus esophageus, jednak šikmá svalovina bachoru, tvořící kardiální kličku. Jícen nejen dopravuje sousto z hltanu do předžaludku, ale má i důležitou úlohu při rejekci sousta* při přežvykování. Poddak v hrudní dutině umožňuje přežvýkavcům nasát z bachoru část potravy do široké hrudní části jícnu a zahájit tak rejekci. Povrchovou vrstvu jícnu tvoří tunica adventitia z řídkého pojiva, v dutině břišní ještě obalená pobřišnicí. Základem stěny jícnu je jeho svalová vrstva - tunica muscularis. U skotu tvoří svalovou vrstvu po celé délce jícnu žíhaná svalovina. V kraniální Části probíhají svalová vlákna elipticky. iV dalším průběhu se jejich závity protahují do esovitého tvaru. V kaudální části, se svalovina zřetelně rozdělí na povrchovou podélnou vrstvu a vnitřní kruhovou vrstvu. Spojení s hltanem obstarávají xnusculi esophagei longitudinales, fějichž svalové snopce se odděluji že svaloviny hltanu. Ze svalů upínajících sena prsténčitou chrupavku se oddělují mm. esophagei longitudinales laterales. ze svalů upínajících se na raphe pharyngis se oddělují mm. esophagei longitudinales dorsa-les. Na ventrální straně vznikají jen nezřetelné mm. esophagei longitudinales ventrales, odstupující z konvi co vitých chrupavek. V kaudální části jícnu vybíhá žíhaná svalovina jícnu až na stěnu bachoru a čepce. Tloušťka stěny jícnu je různá. V krční části, kde je jícen úzký, je svalovina jeho stěny nejtlustší, dosahuje tloušťky 4 až 5 mm; v hrudní části, kde je jícen nejširši, je svalová stěna jen 2 až 3 mm tlustá. Svalovou trubici jícnu vystýlá tunica mucosa, kterou tvoří kutánni bezžláznatá sliznice. Hlenové žlázy glandulae esophageae se objevují pouze v těsné blízkosti hltanu. Sliznici připojuje k podkladu bohaté podslizniČní vazivo - tela submucosa, které umožňuje, aby se sliznice v klidovém stadiu, když je svalovina stažená, složila ve vysoké podélné řasy; tyto řasy pomáhají jícnovou tmbioi zcela uzavřít. Volné připojeni umožňuje sliznici značné posuny, které ji chrání před poraněním při polykání tvrdých předmětů. Uložení jícnu skotu. Na kraniálnim začátku vystupuje jícen (obr. 346) z hltanu. Postupuje kaudálním směrem, uložen na dorsální straně průdušnice, ventrálně pod m. longus colli. V kaudální třetině krku se jícen sesouvá na levou stranu průdušnice. V těchto místech je také nejpřístupnější zásahům; přiléhá tu k němu z dorsální strany a. carotis communis, truncus vagosympathicus, laterálně n. la-ryngeus recurrens, ductus trachealis sinister i v. jugularis externá, popřípadě i m. omohyoideus. Do apertura thoracis cranialis vstupuje dorsálně vlevo od průdušnice. V hrudníku jícen doprovází až k šestému hrudnímu obratli páteř, vkládá se přitom dorsálním okrajem do mělkého žlabu, který tvoří oba mm. longi colli. V úrovni srdce zkříží z pravé strany arcus aortae i ductus thoracicus. V kaudální části hrudníku se odkloní od páteře a téměř horizontálním směrem postupuje k hiatus esophageus. V této části se k dorsální straně jícnu přiloží lymphonodus mediastinalis caudalis i truncus vagalis dorsalis; na ventrální straně jícnu leží truncus vagalis ventralis. Před hiatus esophageus se přiloží k levé straně jícnu serosní váček cavum mediastini serosum, který jícen doprovází přes hiatus esophageus až do břišní dutiny. V břišní dutině se jícen vloží z dorsální strany do im-pressio esophagea jater. Na krku obaluje povrch jícnu tunica adventitia tvořená řídkým vazivem, která připojuje jícen pohyblivě k okolí a umožňuje i jeho značné rozšíření. V hrudní dutině tvoří obal jícnu mediastinální pleura a v krátkém břišním úseku pobřišnice, která jícen zahalí do ventrálního okraje široké peritoneální duplikatury vazu ligámentum phrenicoruminale; na ventrální straně jícnu pokračuje^ duplikatura peritonea jako ligámentum hepatoesophageum. processus- stylohyoideum lamina nuchae pars cervicalis lig. supraspinaiis paracondyíaris manubrium sterni 346 Jícen ovce a kozy Esophagus et trachea in situ. (Bos taurus) U ovce a kozy je jícen v podstatě stejný jako u skotu, liší se poněkud jeho svalovina v kraniální části. U kozy se vyskytují mm. esophagei longitudinales dorsales, laterales i ventrales; u ovce jsou pouze mm. esophagei longitudinales laterales. Jícen prasete U prasete přechází žíhaná svalovina v krátkém úseku před kardií v hladkou svalovinu. Silně jsou vyvinuty mm. esophagei longitudinales laterales vystupující i ze štítné chrupavky. Na sliznici zasahují hlenové žlázky až do poloviny jícnu. Ve sliznici je nápadné množství lymforetikulární tkáně, zvláště v kraniální části, kde vynikají jednotlivé uzlíčky a nahloučeniny až do velikosti čočky, s kráterem uprostřed. Jícen koně U koně tvoří žíhaná svalovina kraniální dvě třetiny svalové stěny jícnu; kaudální třetinu tvoří hladká svalovina. Silně jsou vyvinuty mm. esophagei longitudinales dorsales i ventrales. Stěna jícnu je v kraniální části asi 5 mm dustá, v kaudální části zesiluje a před kardií dosahuje tloušťky stěny 10 až 15 mm. Hlenové žlázy zasahují jako u skotu jen na krátkou vzdálenost za hltan. Jícen psa U psa je v celé délce jícnu žíhaná svalovina. Stěna jícnu je kraniálně slabá, kaudálně zesiluje a zúží průměr jícnové trubice. Hlenové žlázy se vyskytují po celé délce jícnu. Svalovina jícnu se několika svalovými snopci spojuje s mediastinem a tvoří tak m. pleuroesophageus. Proventriculus et ventriculus Proventriculus et ventriculus - předžaludek a žaludek tvoří u přežvý-kavců rozsáhlá ústrojí v břišní dutině, v nichž se potrava skladuje a připravuje k dalšímu trávení ve střevě. V předžaludku zpracovávají potravu mikroorganismy; v žaludku se potrava dostane do silně kyselého prostředí, v němž proteolytické [šťávy potravu částečně zkapalní, desinfikují a natráví její bílkoviny. Proventriculus přežvýkavců je rozsáhlý a dělí se na tři komory: bachor, čepec 347 a knihu. Žaludek skotu se nazývá slez. U prasete a koně tvoří předžaludková část Proventriculus. (Bos s vlastním žaludkem jednu dutinu; vzniká tak složitý žaludek. Jednoduchý žalu- lawrm r neonalus} dek, jehož ceiá dutina odpovídá pouze vlastnímu žaludku, mají jen šelmy. V této kapitole popíšeme i slezinu, která je vždy uložena v těsné blízkosti žaludku nebo předžaludku. Rumen - bachor je největší částí předžaludku; u novorozeného telete je nej větší slez (obr. 347), bachor se teprve během růstu začíná rozšiřovat a u dospělého zvířete dosáhne obrovských rozměrů. Objem bachoru dospělého zvířete je 100—120 litrů; je tak velký, že vyplňuje téměř celou levou polovinu břišní 389 dutiny. Má podobu dvou nad sebou uložených protáhlých vaků, jejichž dutiny jsou v celé délce spojeny. V kaudální části končí obě tyto části bachoru slepými vaky. Rozdělení na vaky a jejich části naznačují na vnější straně bachoru brázdy, uvnitř bachorové pilíře. V kraniální části přechází dorsální bachorový vak v bachorovou předsíň, která spojuje bachor s čepcem. Na povrchu bachoru rozeznáváme pravou plochu (vnitřnostní) - facies visce-ralis a levou plochu (stěnovou) - facies parietalis (obr. 348). Na dorsální stranu se bachor klene vysokým dorsálním zakřivením - curvatura dorsalis, na ventrální straně vytváří jen mírný ventrální oblouk - curvatura ventralis. Pravou i levou plochu bachoru dělí horizontálně probíhající podélné brázdy, vyplněné téměř zcela tukovou tkání. Po facies parietalis probíhá sulcus longi-tudinalis sinister - levá bachorová brázda, od níž se v kaudální polovině oddělí dorsálně směřující krátký sulcus accessorius sinister - levá přídatná bachorová brázda. Na facies intestinalis probíhá sulcus longitudinalis dexter - pravá bachorová brázda. Dorsálně nad ní prochází mírným obloukem sulcus accessorius dexter - pravá přídatná bachorová brázda, která se s pravou bachorovou brázdou spojí asi v polovině délky bachoru a spolu ohraničí bachorový ostrůvek -insula ruminis (obr. 349). Z kraniální strany se do bachoru hluboko zařezává sulcus cranialis - kraniální bachorová brázda; na kaudálním konci se podobně hluboko zařezává sulcus caudalis - kaudální bachorová brázda. Od sulcus caudalis vystupuje dorsálním směrem na pravé i levé straně bachoru sulcus coronarius dorsalis - dorsálně věncová brázda; ventrálním směrem postupuje podobně sulcus coronarius ventralis - ventrální věncová brázda. Brázdám na povrchu bachoru odpovídají uvnitř bachorové dutiny pilae ruminis - bachorové pilíře (obr. 349), vytvořené nahloučenimJiladkéTsvaloviriy, která vyniká hluboko do bachorové dutiny. Pila longitudinalis dextra na pravé a gilä longitudinalis sinistra nalevé straně rozdělují dutinu bachoru na saccus ventrální bachorový vak. Pila accessoria dextra vplyne kaudálně do pila caůda-: lis, pila accessoria sinistra se vytratí v levé stěně doršálního báchoroveho vaku. Na kraniální straně přechází saccus ruminis dorsalis v hluboké, ventrálně se rozšiřující atrium ruminis (obr. 349), které oddělí vysoká pila ruminis cranialis od hrotitě zakončeného saccus ruminis ventralis. Na kaudální straně přejde saccus ruminis dorsalis v kaudodorsální slepý bachorový vak - saccus cecus caudo-dorsalis; hranici mezi nimi na ventrální straně naznačí pila coronaria dorsalis. Ventrální bachorový vak přejde kaudálně v saccus cecus caudoventralis -kaudoventrální slepý bachorový vak; hranici mezi nimi po celém obvodě obkrouží pila coronaria ventralis. Hranici mezi kaudodorsálním a kaudoventrálním ba-chorovým slepým vakem tvoří pila caudalis. Atrium ruminis - bachorová předsíň tvoří spojku mezi dorsálním bachoro-vým vakem a čepcem. Do dorsokraniální části pravé strany bachorové předsíně ústi jícen. Jeho ústi tvoří nálevkovitě rozšířené česlo - cardia. Uvnitř bachorové předsíně navazuje česlo na sulcus reticuli, tvořící náznak pokračování jícnu na mediální straně čepce (obr. 349). Na kraniální straně se atrium ruminis otvírá čepcobachorovým splavem do čepce. Bachorovou předsíň odděluje od čepce na ventrální straně zevně hluboká čepcobachorová brázda - sulcus ruminoreticu-laris. Na vnitřní straně se tento zářez projeví jako plica ruminoreticularis -čepcobachorová řasa, která ohraničí z ventrální a laterální strany ostium rumino-reticulare a postupně se vytrácí v jeho dorsální stěně. Na dorsální straně čepco-bachorového splavu plynule přechází strop bachorové předsíně do dorsální stěny čepce. Ostium ruminoreticulare - čepcobachorový splav má průměr asi 24 cm. Je to velmi široký otvor, který se nemůže uzavřít; vytváří tak podklad pro funkční jednotu bachoru a čepce, jejíž základ tvoří rozsáhlé úseky společné stěnové svaloviny. Funkční jednotu obou částí předžaludku vystihuje i někdy používaný společný název ruminoreticulum. Základem bachorové stěny je hladká svalovina - tůni ca muscularis, kterou podle průběhu dělíme na podélnou, kruhovou a šikmou vrstvu. NejpovrchnějŠi podélná vrstva - stratům longi-tudinale navazuje na podélnou vrstvu žíhané svaloviny jícnu. Přechází na dorsální bachorový vak a končí až na kaudodorsálním slepém báchorovém vaku a ve svalovine kaudálního báchorového pilíře. Pod ni leží kruhová svalovina - stratům circulare. Její snopce procházejí rovnoběžně s podélnou svalovinou; její téměř horizontální snopce přecházejí až z čepce a obtáčejí ventrální část bachorové předsíně i ventrální bachorový vak a kaudoventrální slepý bachorový vak. Třetí, nejhlubší vrstvu tvoří šikmé snopce svalových vláken - fibrae obli qu a e internae, které se vyskytuji pouze na bachoru a Čepci. Část svalových snopců se na kaudálním okraji Česla silně nahloučí v kardiální kličku-ansa cardiaca a odtud míří přímo ventrálně na čepec i do čepcobachorovéřasy. Ostatní svalové snopce šikmé svaloviny obtáčejí dorsální okraj bachoru a odtud sestupují na jeho mediální i laterálni stěnu, kde probíhají téměř kolmo na podélnou svalovinu. Kaudálně od curva-tura dorsalis se rozdělí. Jedna část se stáčí k bachorovým pilířům, druhá část vytvoří svalovinu věncových pilířů i kruhovou svalovinu kaudálních slepých"vaků. atrium ru abomasum sulcus accessoriu* sinister sulcus coronarius dorsalis saccus cecus caudodorsalis ulcus longiT.ĽCinalis sinister sulcus cauc'aiis cecusjaudoventralis saccus ruminis ventraiis us —-lamina externa Bachor vystýlá kutánni bezžláznatá sliznice, krytá vrstevnatým dlaždicovým, značně zrohova-tělým epitelem. Na povrchu má sliznice papily jazýčkovitého tvaru, vysoké až 1 cm. Nejvyšší papíry jsou ve slepých vacích, na dně ventrálního vaku i na dně bachorové předsíně. Směrem k pilířům se snižují, až na jejich hřebenech tvoří buď jen nízké bradavky, nebo zcela mizí. Sliznice v dorsální části bachoru je téměř bez papil. Na dně vaků je sliznice hnědozelená az černá, na pilířích je světlejší až světle nažloutlá. Submukosa je velmi tenká a velmi řídká. Uložení bachoru skotu. Na kraniální okraj bachoru navazuje čepec. Ventrálně do zářezu sulcus niminoreticularis zasahuje fundus abomasi (obr. 348). Levou, parietální plochou přiléhá bachor k levé břišní stěně; bachorová předsíň přiléhá i k levé polovině bránice a mezi ně se vsunuje slezina. K pravé, visce-rální ploše bachoru přiléhá kraniálně kniha a ventrálně od ní pylorická část slezu, kaudálně pak v celém rozsahu závity střevního kotouče. Dorsální okraj bachorové předsíně přiléhá k dorsální části bránice a tu se k němu přikládá i lobus sinister pancreatis. Kaudálně přiléhá dorsální okraj dorsálního bachorového vaku ke stropu břišní dutiny; velké dorsální zakřivení se přikládá k pánevnímu vchodu a odtud se kaudodorsální slepý vak vak stáčí ventrálně, až se z dorsolaterální strany přiloží ke kaudoventrálnímu slepému vaku. Ventrálně přiléhá okraj bachoru v celém rozsahu k ventrální břišní stěně; vyplňuje ventrální část břišní dutiny nejen na levé straně, ale zasahuje i do ventrální části pravé poloviny břišní dutiny. Kau-doventrální slepý bachorový vak leží na břišní stěně a podél ní se mírně zvedá kaudodorsálně. 348 Proven tri cuius et omentum. Fades parietalis. (Bos taurus) 391 Peritoneum přechází na bachor jako ligamentum phrenicoruminale, které odstupuje od hraničních pilířů a upíná se na obvodě širokého úponového pole dorsálně od kardie (obr. 369). Na ligamentum phrenícoruminale navazuje vlastní velká opona. Velká opona (obr. 390) odstupuje úzkou duplikaturou nejprve podél sukus longitudinalis dexter, pokračuje přes sulcus caudalis a podél sukus longi-tudinalis sinister dospěje až ke kraniálnímu okraji bachoru, kde přestoupí na fundus abomasi (obr. 348). plica ruminoreticularis saccus ruminis dorsalis pila accessoria dextra ostium reticuloomasicum pila caudalis plica ruminoreticularis nsula ruminis pila coronaria ventralis sulcus reticuli saccus ruminis ventralis pila longitudinalis dextra 349 Sulcus reticuli et pilae ruminis. Předžaludek otevřen z levé strany. (Bos taurus) 392 Reticulum - čepec (obr. 350) tvoří zakulacený, ventrálním směrem mírně protáhlý vak. Čepec leží kraniálně před bachorem. V uvolněném stavu má objem 5 až 8 litrů; jeho svislý průměr je 20 až 30 cm. Při smrštění se stáhne na velikost pěsti a zcela zruší svou dutinu. Na vnější straně je čepec hladký. Na dorsální straně vystupuje z bachorové předsíně, od níž ho na ventrální straně odděluje hluboký sulcus ruminoretícularis. Ke kaudálnímu okraji pravé strany čepce se připojuje další část předžaludku, omasum. Na vnitřní straně čepce vystupuje čepcový žlab - sulcus reticuli. Začíná u česla na dorsální straně bachorové předsíně, stáčí se na pravou stranu čepce a ústí do ostium reticuloomasicum. Ostium reticuloomasicum - čepcokni-hový otvor (obr. 350) je asi v polovině výšky pravé strany čepce a směřuje kaudo-ventrálně do knihy. Ostium reticuloomasicum má v průměru asi 6 cm a uzavírá se hladkosvalovým kruhovým svěračem m. sphincter reticuloomasicus. Sulcus reticuli (obr. 349) je spirálovitě stočený, na pravé i levé straně ohraničený svalnatým rtem. Labium sinistrum - levý ret začíná vlevo dorsálně u česla; sestupuje ventrálne a dostane se na pravý okraj otvoru ostium reticuloomasicum. Labium dextrum - pravý ret vystupuje na pravém ventrálním okraji česla, sestupuje přímo ventrálne a obtáčí ostium reticuloomasicum z levé i z ventrální strany. Oba rty probíhají tedy spirálovitě od česla k ostium reticuloomasicum. Při stažení podélné svaloviny rtu se česlo a ostium reticuloomasicum k sobě přiblíží; spirálovitě probíhající rty* se k sobě přiloží a vytvoří tak z čepcového žlabu uzavřenou trubici, jíž proudí tekutá potrava přímo z jícnu do knihy. Svalovou stenu čepce tvoří stejně jako u bachoru tři vrstvy. Povrchová podélná svalovina přechází na čepec z ventrální plochy jícnu a tvoří jeho stěnu pouze na mediální straně podél sulcus reticuli. Vlastní svěrač stěny čepce tvoři kruhová svalovina. Tato kruhová svalovina obtáčí čepec téměř vodorovně probíhajícími svalovými snopci; zdorsálni části čepec přecházejí až na ventrální bachorový vak. Šikmá svalovina vystupuje z kardiálni kličky, uložené dorsokaudálně nad ústím jícnu; na pravé straně vytvoří podélnou svalovinu rtu čepcového žlabu. Na levé straně se rozbíhá téměř do celé stěny čepce; snopce šikmé svaloviny se kříží téměř v pravém úhlu se snopci kruhové svaloviny. Čepec vystýlá bezžláznatá kutánní, na povrchu zrohovatělá sliznice, posetá drobnými papilami. Sliznice vytváří asi 1 cm vysoké nesmazatelné hřebeny - cristae reticuli; při jejich volných koncích jsou slabé svalové pruhy. Cristae reticuli se navzájem kříži a vytvářejí tak čtyř- až šestiboké sklípky - cellulae reticuli (obr. 349); na dne sklípku vystupují nízké sekundární hřebeny. Takto uspořádaná sliznice odděluje pravděpodobně hrubé kusy potravy od jemně rozžvýkaných částí* které zůstávají uvnitř sklípků. Sklípky jsou nejvýraznější ve ventrální Části čepce, v dorsální části je sliznice hladká. Cristae reticuli přecházejí jako husté příčné řasy na rty čepcového žlabu; sliznice čepcového žlabu je hladká, posetá jen řídce drobnými papilami; skládá se do podélných zásobních řas. Uložení čepce skotu. Čepec se vkládá kraniálně od bachoru do levé ventrální poloviny brániční kopule (obr. 360). Kraniální stěnou - facies diaphrag-matica přiléhá na bránici; tu je čepec vzdálen jen několik centimetrů od osrdeč-niku a vzniká zde .možnost, že cizí tělesa, zabodnutá ve stěně čepce, proniknou bránicí a mohou zasáhnout osrdečník, ba i srdce. Levou stěnou přiléhá čepec rovněž k bránici, pravou stěnou - facies visceralis se čepec přikládá kraniálně k levému laloku jater, v ostatním rozsahu kryje jeho pravou stěnu kniha. Dno čepce přiléhá v uvolněném stavu k ventrální břišní stěně v oblastí mečové chrupavky. Mezi ventrální část čepce a kraniální hrot ventrálního bachorového vaku se vkládá fundus abomasi. Peritoneum přechází na čepec převážně z bachoru. Jedině ventrálne od kardie, podél vnější strany čepcového žlabu, se upíná na čepec malá opona. O m a s um - kniha (obr. 390) je jediná část předžaludku, ležící zcela napravo od mediánní roviny. Kniha má tvar koule o průměru asi 30 cm; její objem je 10 až 15 litrů. Převážná část povrchu knihy je kulovitě klenutá. Nej větší dorsální zakřivení -curvatura dorsalis směřuje dorsokaudálně na pravou stranu. Naproti dorsálnímu zakřivení, na levé veátrokraniální straně, je basis omasi - základna knihy; je to malý rovný úsek, přiléhající k čepci. Na ventrálním okraji přejde basis omasi v široké, nálevkovitě zúžené hrdlo knihy - collum omasi, kterým kniha navazuje na vlastní žaludek, slez. Do dutiny knihy vstupují z vnitřní strany dorsálního zakřivení listy knihy (obr. 350). Na vnitřní straně základny knihy probíhá knihový žlab. Mezi volnými okraji listů knihy a knihovým žlabem zůstává jediný volný prostor canalis omasi - knihový kanál. Laminae omasi - listy knihy jsou svisle postavené duplikatury sliznice; směřují od dorsálního zakřivení ke knihovému žlabu. Laminae omasi jsou poloměsíčitého tvaru; začínají u ostium reticuloomasicum, v polovině knihy jsou nejvyšší a směrem k ostium omasoabomasicum se vytrácejí. Volné okraje listů zesilují v hřebenový val, zvláště silný u ostium reticuloomasicum. Listy oddělují mezilistové štěrbiny - recessus interlaminares. Podle výšky rozlišujeme čtyři druhy listů. Čtrnáct vysokých listů ohraničuje svým volným okrajem canalis omasi. Mezi nimi jsou střední listy, dosahující jen dvou třetin jejich výšky. Do mezilistových štěrbin mezi vysoké a střední listy zasahují nízké listy, dosahující jen poloviny výšky středních listů. Ze dna všech mezilistových štěrbin vystupují nízké hřebeny; jsou to nej nižší listy. Sulcus omasi - knihový žlab tvoří pokračování čepcového žlabu; probíhá téměř svisle a spojuje ostium reticuloomasicum a ostium omasoabomasicum. Sulcus omasi má rovné dno, po stranách je ohraničen nízkými slizničními řasami; je otevřen napravo na kaudální stranu, proti volným okrajům listů knihy. Od pravého okraje ostium reticuloomasicum přichází na dno knihového žlabu šikmá řasa, která končí až u ostium omasoabomasicum. Ostium'omasoabomasicum - knihoslezový otvor (obr. 350) leží v hrdle knihy; má trojúhelníkovitý tvar. Na mediální straně ho ohraničuje pila omasi -hřeben knihy, vystupující z ventrálního zakončení knihového žlabu. Z druhých dvou stran vystupují ze sliznice slezu směrem do knihy dvě slezové řasy - vela abomasica, které tvoří vlastní uzávěr knihoslezového otvoru. Svalový svěrač je neúplný, je pouze naznačen hřebenem knihy. laminae velum abomasicum ostium omasoabomasicum pila omasi velum abomasicum úpon lig. phrenicoruminaie esophagus abium dextrum ostium reticuloomasicum labium sinistrum sulcusrbmasí 350 Laminae omasi. Kniha otevřena z dorsálni strany. (Bos taurus) 394 Svalovou stěnu knihy tvoří pouze podélná a kruhová svalová vrstva. Povrchová podélná svalovina přichází z jícnu podél čepcového žlabu a rozprostírá se na celém povrchu knihy. Hluboká kruhová svalovina navazuje na kruhovou svalovinu čepce. Obtáčí knihu horizontálním směrem s na mediální straně se zhusťuje a na hrdle knihy vytvoří podklad pro pila omasi. Na dorsálním zakřiveni se od kruhové svaloviny oddělují svalové snopce, které zasahují do stěny velkých listu. K této základní svalovine listů se přikládá na každé stran£_vrstva svaloviny, patřící ke sliznici (lamina muscularis mucosae). Šikmá svalovina do stěny knihy nezasahuje. Knihu vystýlá kutánní bezžláznatá sliznice. Na listech je sliznice tmavá a je poseta četnými zrohovatělými papilami, které jsou u ostium reticuloomasticum silné, zahrocené, až 0,5 cm vysoké; u ostium omasoabomasicum téměř mizí. Sliznice vystýlající sulcus omasi je světlejší a mírně zvrásnená. Na slizničních řasách, ohraničujících sulcus omasi, vystupují silné papily. Vela abomasica jsou kryta na straně obrácené do knihy kutánní sliznicí bez žláz, na straně obrácené do slezu jsou kryty již žláznatou sliznid. Uložení knihy skotu* Omasum leží v pravé polovině brániční kopule; svou základnou se přikládá k mediální ploše čepce. Pravá strana knihy - facies parietalis se přikládá k lobus quadratus hepatis a kaudoventrálně od něj přiléhá k ventrální polovině bránice, v rozsahu 6. až 11. žebra; v tomtéž rozsahu přiléhá i k břišní stěně, na šíři dlaně pod žeberním obloukem. Svým ventrálním okrajem se kniha vloží do malého zakřivení slezu (obr. 390). Na levou stranu knihy -facies visceralis naléhají lačníkové kličky, zahalené dó vnitřního listu velké opony. Peritoneum přechází na knihu z bachorové předsíně a z čepce. Na kraniální plochu knihy přechází z čepce úpon malé opony. Abomasum - slez je vlastní žaludek skotu. Tvarem připomíná kužel, asi v polovině délky ostře zahnutý; leží transversálně na ventrální břišní stěně epi-gastria. Objem má 10 až 20 litru. Na povrchu slezu (obr. 391) lze rozeznat ventrálně obrácené velké zakřivení -W curvatura major, na dorsální straně malé zakřivení - curvatura minor. W' Na pravé straně se abomasum ostře ohne, takže na curvatura major vznikne angulus abomasi - úhel slezu, kterému na malém zakřivení odpovídá hluboká, - ostrá incisura angularis - úhlový zářez slezu. Na levé dorsokraniální straně - se slez napojí na collum omasi, které v sobě uzavírá ostium omasoabomascium. Nalevo od ostíum omasoabomasicum se slez vyklene ve fundus abomasi -slezovou výduť. Od ní napravo, až po úhel slezu, je corpus abomasi - tělo ■* slezu. Za ostrým ohybem úhlu slezu je pars pylorica - vrátničná část slezu, která se dorsokaudálním směrem zužuje k vrátníku. dubčenurri* m. sphincter pylor torus pyioricus f?icae spirales pars py!oric3 sulcus abomasi vela abomasica ostium omasoabomasicum pila omasi fundus corpus Ir Do široké dutiny,těla a^výdutě slezu (obr. 351) vystupují ze stěny spirálovitě probíhající nevyhladitelné duplikatury sliznice, tvořící plicae spirales - spirální řasy; je jich 12 až 14. Většinou začínají na vnitřní straně malého'zakřivení poblíž ostíum omasoabomasicum; prudce se zvedají, na počátku těla slezu dosáhnou výšky asi 7 cm a odtud se zvolna snižují směrem k angulus abomasi. Pylorická část sliznice tyto řasy nemá. Bez řas je i úzký pruh podél malého zakřivení slezu, který tvoří sulcus abomasi - slezový žlab, ohraničený po stranách výstupy spirálních řas. Sulcus abomasi tvoří pokračováni žlabu knihy. Pylorus - vrátník uzavírá přechod mezi slezem a dvanáctníkem. Dutina pylorické části slezu se v něm zužuje ve vrátničný kanál - canalis pyioricus, který ze strany velkého zakřivení obtáčí neúplný svěrač, tvořený podkovovitě probíhajícími svalovými snopci. Neúplný svěrač doplní torus pyioricus - vrátničná zátka (obr. 351), která vyniká do \Tátničného kanálu ze strany malého zakřivení slezu. Torus pyioricus je podélně postavený val, 3 až 4 cm dlouhý, 1 až 2 cm vysoký, který tvoří pod sliznicí nahloučená tuková tkáň, protkaná pruhy hladké svaloviny. Na stěnu slezu přechází vrstva podélné svaloviny ze stěny knihy a rozprostírá se po celém feho povrchu. Pod ní leží silná vrstva kruhové svaloviny, která rovněž obepíná celou stěnu slezu. Slez vystýlá žláznatá sliznice, která je vysoká, hebká, lesklá a vždy načervenalá. Její povrch je nerovný; vytváří nepravidelná políčka areae gastricae, mezí nimiž jsou jamky foveolae gastricae, do nichž ústí vývody žláz. Podle barvy sliznice, její výšky i typů žláz dělíme sliznici slezu na tři Části. Sliznice kardiálního typu je bělavá; vystýlá úzký prstenec při ostium omasoabomasicum 351 Plicae spirales abomasi, torus pyioricus. Slez otevřen z kraniální strany. (Bos taunts) 395 a povléká i slezovou stranu řas, uzavírajících tento otvor. Má serosní žlázy a hojnost lymforetikulární tkáně. Fundus i corpus abomasi vystýlá vysoká šedočervená vlastni žaludeční sliznice, obsahující vlastní žaludeční žlázy - glandulae gastricae (propriae). Její areae i foveolae gastricae jsou výrazné. Vlastní žaludeční sliznice vytváří vysoké duplikatury plicae spirales, jejichž submukosa srůstá a nedovoluje, aby se ani při velké náplni slezu vyhladily. Pylorickou část vystýlá nižší, žlutošedá sliznice pylorického typu, obsahující hlenové pylorické žlázy; skládá se v drobné, nepravidelné zásobní záhyby. Uložení slezu skotu. Abomasum leží svým tělem na ventrální břišní stěně mezi knihou a ventrálním bachorovýnť vakem (obr. 390). Fundus abomasi se vkládá (obr. 348) na levou stranu mezi čepec a ventrální bachorový vak a proniká až k levému žebernímu oblouku. Ostíum omasoabomasicum leží téměř v mediánní rovině; od něho na pravou stranu postupuje curvatura minor, která přiléhá k ventrální částí knihy. Pylorická část vystupuje dorsálním směrem podél kaudo-laterálního okraje knihy. Pylorus leží těsně ventrálně pod pravým žeberním obloukem v prodloužení desátého nebo jedenáctého žebra. curvatura dorsalis saccus cecus caudodorsafts saccus cecus caudoventralís pylorus saccus ruminis dorsalis atrium ruminis _ abomasum 352 Proventriculus. Facies visceralis (Ovis aries) U novorozeného telete je abomasum mnohem větší než všechny části před-žaludku. Abomasum leží svou dlouhou osou sagitálně. Fundus se vkládá ventrálně do bráničné kopule a přiléhá na játra. Tělo slezu vyplňuje téměř zcela ventrální polovinu břišní dutiny. Pylorická část leží na něm dorsálně. Z levé dorsální strany přiléhá ke slezu bachor, z pravé dorsální strany k němu přilehnou lačníkové kličky i spirální tračníková klička uložená v mesenteriální desce.. Peritoneum přechází na fundus z čepce i z ventrálního bachorového vaku. Z levé strany bachoru přejde na fundus slezu odstup velké opony; její odstup se odtud táhne po celé délce velkého zakřivení slezu. Z velkého zakřivení slezu přejde úpon velké opony na dvanáctník, kde pokračuje jako mesoduodenum (obr. 390). Z knihy přechází na malé zakřivení slezu odstup malé opony, který postupuje také přes pylorus dále na kraniální část dvanáctníku. 396 Předžaludek a žaludek ovce a kozy U ovce a kozy jsou předžaludek a žaludek v podstatě stejné jako u skotu. Bachor má objem 15—20 litrů, čepec 1—2 litry, kniha 0,5—1 litr, slez 2—3 litry. Dorsální i ventrální bachorový vak (obr. 352) jsou krátké; slepé vaky, zvláště dorsální, jsou poměrně velmi dlouhé. Kniha je menší než čepec a má protáhlejší tvar; nedotýká se pravé tělní stěny. Kniha kozy má 80 až 90 listů, kniha ovce má 70 až 80 listů. Vela abomasica jsou po obou stranách kryta žláznatou sliznicí. r Žaludek prasete U prasete neexistuje samostatný předžaludek. Jednotná žaludeční dutina se dělí podle typu sliznice na pars proventricularis - předžaludkovou část, vysdanou tuhou, matnou, bělavou kutármí sliznic^ a na pars glandularis - žláznatou část, vysdanou hebkou, lesklou, tmavší, načervenalou žláznatou sliznicí. Žaludek prasete leží přímo v bráničné kupoli. Jeho objem je 2 až 5 litrů. Zevně připomíná žaludek prasete (obr. 353) silný válec, jehož základem je corpus ventriculi. Na levé straně přechází ve stejně Širokou, polokulovitou výduť žaludku - fundus ventriculi; na pravé straně přechází corpus ventriculi v ku-želovitě zúženou pylorickou část žaludku - pars pylorica ventriculi, která končí pylorem. Na levé straně žaludku, na hranici těla a výdutě, ústí jícen do nálevkovitě utvářené česlové částí žaludku - pars cardiaca ventriculi. Mezi česlovou částí žaludku a vydutí vzniká tupý česlový zářez - incisura cardiaca. Mezi česlovou částí a vrátníkem tvoří dorsální okraj mírně zahnutou curvatura minor, která je diverticulum ventriculi -dus ventricjli corpus ventriculi incisura cardiaca ostium cardiacum-incisura anaularis pylorus curvatura major 3r těsně před pylorickou částí prohloubena krátkým úhlovým zářezem - incisura angularis. Na ventrální straně žaludku prochází curvatura major plynulým obloukem od česlové části až k vrátníku. Fundus ventriculi je rozsáhlý a vysoko přečnívá česlovou část; z jeho vrcholu vystupuje diverticulum ventriculi - vakovitá výchlipka (obr. 354), jejíž hrot se překlápí kaudálním směrem. Dutina žaludku je u prasete (obr. 354) jednotná. Diverticulum ventriculi je však odděleno od ostatní dutiny vysokou řasou, vystupující z mediální strany. Také incisura cardiaca se projeví uvnitř žaludeční dutiny jako výrazná řasa, která odděluje fundus od nálevkovitého ústi jícnu. Po obou stranách kardiální části se stáčejí konce této řasy na vnitřní plochu malého zakřivení a dosahují téměř až k incisura angularis, která rovněž vyniká do dutiny žaludku řasou. Ohraničují tak mělký široký žaludeční žlab - sulcus ventriculi, Pylorická část se zřetelně rozliší na dvě části: Směrem k malému zakřivení vybíhá v mírnou výduť vrátničné předsíně - antrum pyloricum, za ní následuje poměrně úzký, protáhlý vrátničný kanál - canalis pyloricus. Vlastní pylorus (obr. 354) má stejné uspořádání jako u skotu. Svalová stěna žaludku - tunica muscularis prasete se skládá ze tří vrstev. Povrchová vrstva je podélná, pod ní leží kruhová vrstva a nejhlouběji je vrstva šikmých snopců vláken, podobná vrstvě šikmých svalových snopců na bachoru a čepci skotu. Podélná svalovina - stratům longitudinale je pokračováním podélné svaloviny jícnu. Na žaludku se rozdělí na pruh svalových snopců probíhajících po malém zakřivení žaludku a pruh probíhající po velkém zakřivení žaludku. Kruhová svalovina - stratům circulare pokrývá pouze tělo žaludku a jeho pylorickou částs ria rundu nem. 353 Ventriculus. Facies visceralis. (Sus serofa domestica) 397 Zvláště tlustá je kruhová svalovina na pylorické části, kde nakonec vytvoří i m. sphincter pylori. Hluboká šikmá svalovina - fibrae obliquae internae se hloučí nalevo od kardie v incisura cardiaca, kde vytvoři kardiální kličku - ansa cardiaca, jejíž snopce se na kraniální i kaudální stěně žaludku vějířovitě rozbíhají k velkému zakřivení. Na levé straně se uloží do základny řasy obkružující vstup do diverticulum ventriculi, na pravé straně se uloží do rovnoběžných snopců doprovázejících malé zakřivení žaludku a ohraničující tak sulcus ventriculi. Hluboká šikmá svalovina zasahuje na fundus a na corpus ventriculi; na pylorické časti není. Slizniční výstelka žaludku prasete je dvojí. Nálevkovitou rozšířeninu v pars cardiaca vystýlá tuhá, téměř bílá kutánni sliznice. Úzkým proužkem přechází tato sliznice i na krátkou vzdálenost do diverticulum ventriculi. Tato část žaludku tvoří pars proventricularis. Zbývající část žaludku diverticulum- pars proventricularis pars cardiaca- funcus - 354 Ventriculus. Facies interna. Žaludek otevřen z kaudální strany. (Sus scrofa domestica) tvoří pars glandularis, vystlaná hebkou lesklou žláznatou žaludeční sliznicí, která obsahuje hojně lymforetikulární tkáně. Tak jako ve slezu dělíme i zde žláznatou sliznici na tři části. Fundus ventriculi včetně výdutě vystýlá šedorůžová sliznice kardiálního typu, která je zvláště bohatá na lymforetikulární tkán; kromě jednotlivých mízních uzlíčků jsou v submukose i nahloučeniny mízních uzlíčků ve tvaru hrbolků, s kráterovitou prohlubeninou uprostřed. Zvláště hojné jsou tyto útvary na hranici mezi sousedními typy sliznice na malém zakřiveni žaludku. Sliznice kardiálního typu je ostře ohraničena proti kutánni i proti vlastni žaludeční sliznici, která vystýlá tělo žaludku. Vlastní žaludeční sHžnice nedosahuje až k malému zakřivení žaludku, kde se stýká sliznice kardiálního typu se sliznicí pylorickou. Vlastni žaludeční sliznice je lehce zvrásnená a na jejím povrchu jsou dobře patrné areae i foveolae gastricae. Pylorickou část žaludku vystýlá nažloutlá pylorická sliznice. 398 Uložení žaludku prasete. Žaludek leží v levé polovině bráničné kopule, jen jeho pylorická část (obr. 355) zasahuje na pravou stranu. Parietální plocha těla a pylorické části přiléhají na játra, fundus se přikládá dorsálně od levého laloku jater k bránici. K viscerální ploše žaludku přiléhají kličky tenkého střeva skryté ve velké oponě. Curvatura major směřuje ventrálně a vlevo a nedotýká se ventrální břišní stěny. Ke curvatura major v rozsahu těla a výdutě žaludku se přikládá slezina (obr. 371). Curvatura minor směřuje dorsálně a napravo. Dorsálně nad malým zakřivením prochází levý lalok pankreatu (obr. 355), uložený v plica gastropan-creatica; svým hrotem se levý lalok pankreatu dotýká na vrcholu žaludeční výdutě, svým tělem přiléhá pankreas k pylorické části žaludku. Značně naplněný žaludek se rozšiřuje především na velkém zakřivení, přesahuje pak ventrálně játra a přikládá se až k ventrální břišní stěně. Peritoneum přechází na žaludek malou a velkou oponou. Velká opona začíná širokou duplikaturou ligámentum gastrophreniaun, které na své ventrální straně kv(-,.-.ý výběžek iV.c sankrcatu part cescendens duodení v. portae omentum majus lobus pancreaťis dexter omentum minus pars cardiaca ventriculi vesica fellea zcela do sebe zaujme i krátkou břišní část jícnu. Odstup velké opony pokračuje 355 po velkém zakřivení žaludku až na pylorus, který překříží po kaudální straně Pancreas in sim. PorJed a naváže na mesoduodenum. Velká opona vystýlá na krátkou vzdálenost kaudálně J od žaludku ventrální břišní stěnu a dorsálně odtud odděluje žaludek od střevních kliček a vsouvá se svými záhyby mezi klíčky lačníku. Malá opona začíná úzkou duplikaturou na ventrální straně jícnu, přestoupí dorsální okraj jater a upíná se na malé zakřivení žaludku. Přes pylorus přejde na kraniální část dvanáctníku. 2 pravé, ciorsálni strany. (Sus scrofa domtsiica) Žaludek koně U koně je žaludek uspořádán obdobně jako u prasete. Přoventriculus neexistuje. Podle slizniční výstelky se dutina jednotného žaludku dělí na pars proventricularis a pars ventricularis. Kůň má tedy jednokomorový, složitý žaludek. Předžaludko- cabailus) 356 Ventriculus. Fades visceralis. (Equus incisura cardiaca Saccus cecus incisura angularis corpLS -antrum pyioricum pars rylo r i ca 399 tm vou část tvoří slepý vak. Česlo tvoří náhlý přechod jícnu v žaludek. Žaludek koně je poměrně malý; má obsah asi 8 až 15 litrů. Zevně se žaludek koně v podstatě podobá žaludku prasete. Fundus ventriculi se přetváří v rozsáhlý saccus cecus ventriculi - slepý vak žaludku (obr. 356). Mezi ú^tím jícnu a slepým vakem vzniká ostrý zářez incisura cardiaca. Pars pylorica dosahuje téměř stejné šíře jako corpus ventriculi; incisura angularis je velmi úzká a hluboká, takže pylorická část se přikládá k žaludečnímu tělu. Uvnitř žaludeční dutiny vytváří saccus cecus rozsáhlou dutinu, která je mírným zaškrcením oddělena od dutiny těla žaludku. Do slepého vaku ústí na pravé straně jícen. Žaludek koně nevytváří rozšířenou česlovou část; silná stěna jícnu ostium cardiacum duodenum plicae villosae ip.irum pyloricum m.;.sphincter pylori pars pylorica pars proventricuiaris margo plicatus pars cardiaca corpus 357 Ventriculus. Facies interna. Žaludek otevřen z kraniálni strany. (Equus cáballus) 400 přímo proniká do žaludeční stěny; vzniká zde tedy pouze ostium cardiacum -česlové ústí. Úzké ostíum cardiacum i dustý m. sphincter cardiae znemožňují koni zvracení. Pars pylorica vystupuje plynule z corpus ventriculi. Teprve těsně před vrátníkem se výrazným zaškrcením oddělí antrum pyloricum, které proti střevu uzavře silný kruhový svěrač, uzavírající ostium pyloricum - vrátničné ústí (obr. 357). Torus pyioricus u koně neexistuje. Hladká svalovina žaludeční stěny je uspořádána stejně jako u prasete. Povrchová slabá podélná svalovina, navazující na svalovinu jícnu, pokrývá velké i malé zakřivení. Na malém zakřivení je silně promíšena elastickými vlákny. Výrazná vrstva podélné svaloviny se objevuje teprve na py-lorické části. Kruhová svalovina kryje jen tělo a pylorickou část; jejím zesílením vznikne m. sphincter antri pylori - svěrač vrátníkové předsíně, vytvářející brázdu, která odděluje vrátničnou část žaludku od vrátičné předsíně. Z kruhové svaloviny se vytvoří i vlastní úplný kruhový svěrač vrátníku - m. spincter pylori (obr. 357). Hluboká vrstva šikmých svalových snopců kryje pouze slepý vak žaludku; na těle žaludku její snopce převážně splynou s kruhovou svalovinou. Na česle vytvoří fibrae obliquae internae silnou kardiálni kličku - ansa cardiaca, která svými rameny vybíhá na malé zakřivení žaludku, kde vytvoří valy ohraničující sulcus ventriculi. Kardiálni klička spolu se silnými snopci kruhové svaloviny, uloženými na druhé straně česla, vytvoří výrazný svěrač česla - m. sphincter cardiae. Kutánní sliznice vystýlá nejen celý saccus cesus, ale zasahuje do části dutiny těla a tvoři tak rozsáhlou předžaludkovou část - pars proventricuiaris, která zaujímá asi jednu třetinu žaludeční dutiny. Hranici mezi pars proventricuiaris a pars glandularis tvoři margo plicatus - zřasený okraj (obr. 357); je to úzký pruh vynikající nad úroveň ostatní sliznice, který se nedá vyhladit. Ve svém průběhu vytváří husté nepravidelné záhyby. Podél margo plicatus, na straně žláznaté sliznice, se táhne úzký pruh svetlejší sliznice, obsazený žlázami kardiálního typu; tento pruh je u velkého zakřiveni úzký (asi 1 mm), směrem k malému zakřivení se rozšiřuje až na 2,5 cm. Tělo žaludku vystýlá hnedočervená vlastni sliznice žaludku, která má velmi zřetelné areae et foveolae gastricae; na malé zakřivení žaludku však tato sliznice nedosahuje. Malé zakřivení žaludku kryje již nasedla sliznice pylorického typu; sliznice pylorického typu vystýlá pak celou pylorickou část žaludku. Zvláště u pyloru vystupují na pylorické sliznic/ drobné, nízké řasy - plicae villosae, rozpadající se v dalším průběhu v papily. Uložení žaludku koně. Žaludek koně leží v levé polovině brániční kopule; pouze pylorická část zasahuje do mediánní roviny. Parietální plochou přiléhá na levé laloky jater. Pouze saccus cecus přesahuje dorsálně játra a přikládá se k levým bráničním pilířům. Podél bránice se saccus cecus sklání do dorso-kaudálního směru a vrcholem se přikládá k levému laloku pankreatu a ke colon transversum. K viscerální plose žaludku se přikládají kličky lačníku i sestupného tračníku. Žaludek nedosahuje nikdy k ventrální břišní stěně; ventrální okraj žaludečního těla spočívá na flexura diaphragmatica vzestupného tračníku a pylorická část se přikládá ke colon dorsale dextrum vzestupného tračníku, kde se stýká i s tělem pankreatu. K levé straně velkého zakřivení žaludku se připojuje slezina. Peritoneum přechází na žaludek velkou a malou oponou (obr. 388) podobně jako u prasete. Na levé straně dorsálně vytváří odstup velké opony dlouhý výběžek, táhnoucí se na levou stranu až před kraniální pól levé ledviny. Velká opona je poměrně malá, přikládá se z dorsální strany na flexura diaphragmatica vzestupného tračníku a kryje viscerální plochu žaludku; odtud se vkládá mezi kličky lačníku i sestupného tračníku; kaudálně zasahuje jen do úrovně pupku. Žaludek psa U psa je žaludek jednoduchým žaludkem. Neexistuje ani proventriculus, ani pars proventricularis uvnitř žaludku. Žaludek psa je celý vystlán pouze žláznatou sliznici. Je tedy typem jedtídŘomt^ého, jednoduchého žaludku. Velikosti uložení žaludku psa še značně mění podle náplně. Ů středně velkého psa má žaludek objem 1 až 9 litrů. colon descendens cecum turn ileum esophagus jejunum omentum mnjus duodenum omentum minus colon nsccndens Žaludek psa (obr. 358) tvoří protáhlý, poměrně úzký vak, který se na levé 358 straně poněkud rozšiřuje a přechází v kulovitý fundus. Na fundus navazuje jen Gaster et íntestinum. o málo užší corpus ventriculi. Na hranici výdutě a těla ústi nálevkovitě rozšířený (Cams Jannham) jícen. Incisura cardiaca je nevýrazná. Téměř pravoúhlým ohybem přechází corpus ventriculi v pylorickou část, která je protáhlá a plynule přechází v p}'lorus. 401 Žaludeční dutina je jednotná; její tvar se liší především podle naplnění. Prázdný žaludek vypadá uvnitř jako úzká trubice, která je uprostřed zahnutá; pouze fundus ventriculi tvoří kulovitou dutinu. Silně naplněný žaludek se rozšiřuje především ve výduti a v těle; tělo a výduť vytvoří společně rozsáhlou dutinu, z níž se kiízelovitě zužuje pylorická část. Před ústím do žaludku se jícen zužuje. Pars cardiaca žaludku vytváří však široké nálevkovité ústí, které psu umožňuje snadné zvracení. Vrátník tvoří silný kruhový svěrač podobného typu jako u koně, vrátničná předsíň však u psa není oddělena. Základ žaludeční stěny tvoři hladká svalovina, skládající se ze svaloviny, podélné, knihové a šikmé, v podstatě stejně uspořádané jako u prasete. Sliznice, která vystýlá žaludek, je v celém rozsahu žláznatá. Žaludek psa má tedy pouze glandu-lárni část. Sliznice kardiálního typu vystýlá proužek při vústění jícnu. Vlastní žaludeční sliznice vystýlá fundus i corpus ventriculi; podle barvy ji můžeme rozdělit na světle hnědý úsek vyšší sliznice, ležící blíže u kardie, a temně hnědý úsek nízké sliznice, ležící blíže pylorické části. Na světlejším úseku jsou zřetelné foveolae gastricae. (Kočka má vlastní žaludeční sliznici jednotnou, odpovídající temnějšímu úseku sliznice psa.) Sliznice pylorického typu vystýlá nejen pylorickou část, ale zasahuje i na krátkou vzdálenost od těla žaludku a podél malého zakřivení se protáhne úzkým výběžkem až ke kardii. Žaludeční sliznice psa má bohaté podslizniční vazivo, které umožňuje, že se sliznice v klidovém stadiu skládá do hustých, jemných zásobních řas. Uložení žaludku psa. Prázdný žaludek psa leží zcela v levé polovině brániční kopule, pouze jeho pylorická část zasahuje do mediánní roviny. Parietální plochou přiléhá na játra; fundus přesahuje dorsální okraj jater a přikládá se přímo na bránici. Z kaudální i ventrální strany se k žaludku přikládají kličky tenkého střeva. Z levé strany se k žaludku připojuje slezina, z dorsální strany se k fundu a k pylorické části přikládá pankreas. Silně naplněný žaludek se rozšiřuje především ve výduti a v těle a vyplňuje pak téměř celou levou polovinu břišní dutiny a v tomto rozsahu se přikládá i na ventrální a levou břišní stěnu. ; Peritoneum přechází u psa na žaludek podobně jako u prasete velkou a malou oponou. Velká opona se upíná po celé délce velkého zakřivení slokou duplikaturpu;, žaludeční stěna, uvnitř duplikatury nevázaná peritoneem, se může mnohem snáze a vydatněji roztahovat. Velká opona je rozsáhlá a vystýlá v celém rozsahu ventrální břišní stěnu až ke stydkým kostem. Na levé straně oba listy velké opony navzájem srůstají a vytvoří tak jednotnou řasu, která odstupuje na levé straně kořene meso-colon descendens po celé jeho délce. Lien Lien - slezina je ústrojí cévní soustavy, které se však vždy vyvíjí v těsném topografickém vztahu k předžaludku nebo k žaludku. S těmito orgány je slezina spjata i krevními cestami, vystupujícími ze stejných kmenů. Slezinu proto popisujeme u předžaludku nebo žaludku. Slezina má řadu funkcí; vytvářejí se v ní bílé krvinky, rozpadají se zde červené krvinky a formované krevní elementy se zde skladují; slezina může pojmout až 15 % veškeré krve organismu. Podle náplně krve i podle síly fibrosního pouzdra má slezina různou barvu i konsistenci. U krav má šedomodrou až šedou barvu a měkkou konsistenci; u telat je hnedočervená. U býků a volů má červenohnědou barvu a tužší konsistenci. Slezina skotu má plochý, jazykovitě protáhlý tvar; dosahuje délky 40—50 cm, šířky 10—15 cm a tloušťky 2—3 cm. Rozlišujeme na ni facies parietalis - stěnovou plochu a facies visceralis - vnitřnostní plochu, dorsální a ventrální konec - extremitas dorsalis et ventralis, kraniální a kaudální okraj - margo eranialis et caudalis. V dorsální části sleziny je na viscerální ploše hilus lienis -slezinná branka (obr. 359); je to malý okrouhlý okrsek, na němž vstupují do sleziny cévy i nervy, obalené vrstvou řídkého vaziva. Povrch sleziny tvoří slezinné pouzdro - capsula lienis, což je tuhá fibrosní blána s četnými elastickými vlákny a hladkosvalovými buňkami. Z pouzdra vy- s tupují do nitra sleziny husté trámce - trabeculae lienis, které tvoří její vazivovou kostru. Oka této vazivové trámčiny vyplňuje slezinná dřeň - pulpa lienis. Pulpa lienis má kašovitou konsistenci; tvoří ji krevní siny a jemné retikulární vazivo, napojené krví. Tepénky, které přivádějí krev do dřeně, jsou posety o mízními uzlíčky -lymphonoduli lienales. Lymphonoduli lienales jsou patrné ^ na řezu slezinou jako bílé tečky velikosti špendlíkové hlavičky, uložené v čer-: vené dřeni. 359 Krev pro slezinu přivádí a. lienális vystupující z a. celiaca. Lien. (Bos raurus) facies ruminalis Uložení sleziny skotu. Slezina leží na levé straně pod kaudálními žebry. 360 Zasahuje od dorsálních konců posledních dvou žeber šikmo kranioventrálně, Lien m situ- (Bos k ventrálním koncům sedmého a osmého žebra. Parietální plochou přiléhá na brá- taurus) I ligamentum phrenicolienale centrum tendineum diaphragmae reticulum atr.ium ruminis cartilago xiphoidea úponová plocha bachort' saccus ruminis dorsalis saccus ruminis ventralis abomasum nici, viscerální plochou přiléhá na levou stranu bachorové předsíně (obr. 360). Svým dorsálním koncem proniká slezina do úponového pole vazu ligarnentum phxenicoruminale na dorsální ploše bachorové předsíně; v této částí nemá peri-toneální povlak. Peritoneální povlak přechází na slezinu širokou duplikaturou. Kaudální Jist této duplikatury přechází na slezinu z bachoru a tvoří ligarnentum ruminolienale. Kraniální list přechází ze sleziny na bránici a tvoří ligarnentum phrenicolienale. Slezina ovce a kozy U ovce a kozy se slezina liší barvou. U ovce je slezina červenohnědá, u kozy šedočervená. U obou jsou lymphonoduli lienales poněkud lépe patrné než u skotu. U ovce i kozy je slezina plochá, je však krátká. U ovce má podobu protáhlého štítu (obr. 361), u kozy má ventrální okraj zaoblenější. Její facies parietalis je mírně vy- v. Itenaits a. lienalis hilus licnis lig. ruminolienale klenutá, facies visceralis je mírně vydutá. Malý hilus lienis je při dorsomediálním okraji. Slezina se vsouvá mezi bachor a bránici a dorsálně dosahuje až k dorsálním koncům X. až XIII. žebra. Lig. ruminolienale zaujímá celou kraniální polovinu její viscerální plochy. Slezina prasete U prasete má slezina svědě červenou barvu. Na řezu jsou velmi dobře patrné lymphonoduli lienales. Slezina je protáhlá (obr. 371), na průřezu má trojúhelníkovitý tvar. Facies parietalis je hladká; na viscerální straně vyniká hřeben, který ji dělí na facies gastrica, přiléhající k žaludku, a facies intestinalis, obrácenou kau-dálně a přiléhající ke kličkám lačníku. Hilus lienis prochází na vrcholu hřebene po celé délce sleziny; hilus vytváří mělký žlábek, ve kterém probíhají a. et v. lienalis, z nichž vystupují do sleziny jednotlivé větve. Uložení sleziny prasete. Dorsální okraj sleziny zasahuje k dorsálnímu konci 13. a 14. žebra a zde se dotýká konce levého laloku pankreatu. Ventrální konec sleziny se pohybuje s žaludkem, a to tak, že při silně naplněném žaludku směřuje k pupku, při prázdném žaludku se dotýká jater při žeberní chrupavce desátého žebra; v této úrovni může ventrálně přesáhnout i žeberní obouk. Podél slezinného hilu vystupuje úzká duplikatura peritonea, která tvoří dlouhé ligarnentum gastrolienale, upínající se ha velké zakřivení žaludku. Ligarnentum gastro-lienale je součástí velké opony; dorsálně přechází ze sleziny až na bránici a vytvoří tak ligarnentum phrenicolienale. Slezina koně U koně má slezina modrošedou barvu. Na řezu je patrná jen slezinná dřeň, lymphonoduli lienales nejsou pouhým okem zjisútelné. Slezina je plochá, trojúhelníkového tvaru (obr. 362). Parietální plocha je hladká. Viscerální plochu rozděluje nízký hřeben na úzký pruh facies ^astrica a širokou kaudální plochu facies intestinalis. Hilus tvoří dlouhý pruh, procházející po hřebeni na viscerální ploše; podél hilu procházejí a. i v. Henalis, které v celém průběhu vydávají větévky do slezinné dřeně. lig. renolienalc. facies intestinalis hííus facies gčsrrica a; iienahs lig. gastrciienaie • ; "-ií Uložení sleziny koně* Dorsální, rozšířenou částí zasahuje slezina ke stropu břišní dutiny od úrovně šestnáctého hrudního až k prvnímu bedernímu obratli. Odtud se stáčí ventrokraniálně a její ventrální hrot končí v úrovni ventrální třetiny 10. žebra. Peritoneum přechází na slezinu koně úzkou duplikaturou, která se upíná podél hilu a vytváří krátké ligamentum gastrolienale. Na dorsální rozšířené straně sleziny se úpon duplikatury rozšíří a stočí v pravém úhlu kaudál-ním směrem. V této částí přechází peritoneum na slezinu z bránice jako ligamentum phrenicolienale a ve své nejkaudálnější části z obalů levé ledviny jako ligamentum renolienale (obr. 362). 362 Lien. (Equus caballus) Slezina psa U psa má slezina svědě červenou barvu. Lymphonoduli lienales jsou méně zřetelné než u skotu. Slezina je plochá, protáhlá, nepravidelného tvaru, ventrálně se poněkud rozšiřuje. Parietální plocha je hladká, mírně vyklenutá. Viscerální plochu (obr. 363) dělí velmi nízký ^hřeberFná facies gastrica a facies intestinalis. K hilu procházejí proximálně rami gastrolienales, distálně a. Henaus, jež vydávají do slezinné dřeně drobné větévky. 405 I Uložení sleziny psa. Uložení sleziny psa je zcela závislé na uloženi žaludku; při málo naplněném žaludku přiléhá slezina k břišní stěně v posledním mezižebří. Při silně naplněném žaludku se může přesunout až na kaudální část 363 levé břišní stěny. Peritoneum přechází na slezinu úzkou duplikaturou, která se jako Lien. (Cams familiaris) Hgamentum gastrolienale (obr. 363) upíná na hilus lienis. Intestinum Intestinum - střevo tvoří část trávicí trubice, která v břišní dutině navazuje na žaludek a na kaudálním konci těla končí řití. Střevo je dlouhá trubice z hladké svaloviny vysdaná sliznicí. Do střeva přichází natrávená potrava ze žaludku a ve střevě se dále štěpí šťávami slizničních žlázek i šťávou břišní slinivky za pomoci silně zásadité žluče z jater. Štěpení napomáhá i střevní mikroflóra. Šťávy štěpí potravu až na základní složky, které pak sliznice vstřebává. Podle různé funkce, která se projevuje i rozdílnou stavbou sliznice, a částečně i podle uložení a tvaru dělíme střevo na tenké a duste; toto rozdělení naznačují i cévy, které ke střevu přivádí mesenterium. Okraj střeva, na které se mesenterium upíná, se nazývá margo mesentěncůs; protilehlý okraj je volný - margo Uber. K popisu střeva řadíme i popis jater a břišní slinivky. Tabulka 8 Délky střev 406 Část střev Bos Ovis, capra Sus Equus Canis Duodenum 1—2 0,5—1 0,5—1 1-1,5 0,1—0,2 Jejunum et ileum 30—50 15—40 15—20 15—30 1>5—4 Cecum 0,5—1 0,3—0,5 0,4—0,5 0,8—1,2 0,1—0,3 Colon ascendcns 5—12 2—8 2—6 3—4 0,1—0,2 Colon descendens et rectum 1—1,5 0,5—1 0,6—1,2 2,5—4 0,1—0,4 Délka střeva ........ .. vyjádřená násobkem 20 25 15 10 5 délky těla Údaje jsou v metrech a jsou jen přibližné. Platí pouze ve srovnání s údaji o délce druhých částí střev. Intestinum tenue Intestinum tenue - tenké střevo tvoří u skotu trubici o průměru asi 5 cm, kterou dělíme na dvanáctník, lačník a kyčelník. Duodenum- dyanáctník má název od toho, že u člověka měří tato část střeva 12 palců. Do dvanáctníku skotu ústí ductus choledochus, přivádějící žluč z jater, a ductus pancreaticus accessorius, přivádějící trávicí šťávy z pankreatu. Ductus choledochus (obr. 385) ústi na vysoké štíhlé velké dvanáctníkové papile - papilla duodeni major, která leží 54—70 cm za pyorem. Papilla duodeni major se sklání ve směru procházející potravy a bokem přirůstá ke střevní stěně. Ductus pancreaticus accessorius ústi do dvanáctníku nízkou, drobnou dvanáctníkovou papilou-papilla duodeni minor ve vzdálenosti 80 až 100 cm za pylorem. Duodenum je připevněno krátkým okružím, takže jeho poloha je stálá. Podle polohy rozlišujeme tři části. Pars cranialis duodeni - kraniální část dvanáctníku (obr. 365) je uložena na viscerální ploše jater a esovitou kličkou - ansa sigmoidea obchází z ventrální strany jaterní bránu. Druhou částí je pars descendens duodeni -sestupná část dvanáctníku (obr. 365), která postupuje po pravé straně kořene společného okruží kaudálním směrem. Přechod mezi pars cranialis a pars descendens tvoří flexura duodeni cranialis - kraniální ohbí dvanáctníku vyznačené ústím ductus choledochus. Třetí část dvanáctníku je pars ascendens duodeni - vzestupná část dvanáctníku (obr. 368), která směřuje podél levé strany společného okruží kraniálním směrem. Přechod mezi pars descendens a pars ascendens duodeni tvoří flexura duodeni caudalis - kaudální ohbí dvanáctníku. Pars ascendens duodeni přechází duodenojejunálním ohbím - flexura duodenojejunalis v jejunum (obr. 369). Jejunum - lačník je tak nazván proto, že při pitvě nacházíme tuto část střeva .. prázdnou nebo jen málo naplněnou řídkou kaší natrávené potravy - chymus. Jejunum je nejdelši úsek tenkého střeva; zavěšen na ixátkém okruží vytváří, husté kličky (obr. 368), které lemují na kraniální a ventrální straně obvod mesen-teriální desky. Při jejím kaudálním okraji se střevo napřímí a přejde v kyčelník (obr. 367). II e um - kyčelník je tak nazván proto, že u člověka doprovází kyčelní kost; ani u skotu není od této kosti příliš vzdálen. Kyčelník postupuje po kaudálním okraji mesenteriální desky, podél kraniálního okraje slepého střeva. Hranici mezi lačníkem a kyčelníkem tvoří počátek řasy plica ileocecalis, která poutá ileum ke slepému střevu. Ileum vústí do slepého střeva na hranici slepého střeva a vzestupného tračníku. Ústí kyčelníku do slepého střeva - ostium ileocecale je na vrcholu nízké, ale široké papily, kterou tvoří m. sphincter ilei v konečné části kyoslníku (obr. 364). Základ stěny tenkého střeva tvoří hladká svalovina. Na povrchu je uspořádána do slaí^B^gl^-podélných svalových snopců; pod nimi je silná vrstva kruhové svaloviny. Obě svalové vrstvy dělí zřetelná vrstva řídkého vaziva, která umožňuje každé vrstvě zvlášť samostatnou činnost; ve vmeze-řeném vazivu jsou uloženy i autonomní nervové pleteně - plexus myentericus. Kruhová svalovina zesílí před \yústěnim kyčelníku do tlustého střeva v délce 2—3 cm a vytvoří m. sphincter ilei - svěrač kyčelníku. Tenké střevo vystýlá hebká, lesklá hnedočervená žláznatá sliznice. Bohaté podslizniční vazivo, v němž je uložena druhá část autonomních nervových pletení - plexus submucosus, umožňuje, aby se sliznice skládala do četných zásobních řas. Vznik zásobních řas ovlivňuje vlastní svalovina sliznice - lamina muscularis mucosae. Na sliznici vynikají po celé délce tenkého střeva 0,5 až 1 mm vysoké villi intestinales - střevní klky, slepené bohatým, vazkým hlenem. Klků je velké množství, na 1 cm jich připadá asi 5000. Klky mají bohaté mízní i krevní kapiláry i vlastní hladkou svalovinu, která umožňuje, aby se klk stáhl a vytlačil svůj obsah, získaný ze střevního chymu, do míznic i krevních kapilár. Ve střevní sliznici jsou glandulae intestinales - žlázy střevní sliznice, zasahující hluboko do sliznice. Kromě nich jsou v tenkém střevě glandujae^duodenales - dvanáctníkové žlázy, které nacházíme až do vzdálenosti 4 až 5 m za pylorem; jsou tedy nejen ve sliznici dvanáctníku, nýbrž i ve sliznici lačníku. Střevní sliznice je bohatá na mízní tkáň. Její roztroušené i nahloučené mízní uzlíčky jsou nejlépe patrné na stažené sliznici v procházejícím světle. Lymphonoduli solitarii - roztroušené mízní uzlíčky jsou přímo ve sliznici. Jsou patrné jako jednotlivé drobné, na povrchu mírně nažloutlé uzlíčky. Na některých místech se tyto uzlíčky hromadí a vytvářejí lymphonoduli aggregati -nahloučené mízní uzlíčky, připomínající svou stavbou i funkci mandle. Jsou uloženy vždy naproti úponu okruží a zasahují až do submukosy. Lymphonoduli aggregati jsou rozsáhlé útvary, široké 1—2 cm a dlouhé mnohdy až desítky centimetru. Jsou rozloženy v lačníku i kyčelníku; u telete jich bývá nejvíce, asi 30. Stálé místo mezi nimi má lymphonodulus aggrcgatus (obr. 364) při vústěni kyčelníku do tlustého střeva: z kyčelníku se rozšiřuje na krátkou vzdálenost i na sliznici slepého střeva. Uložení tenkého střeva. Duodenum skotu vystupuje z pyloru, který leží v prodloužení 10. zebra, těsně pod žeberním obloukem. Odtud vystupuje pars era- corpus ceel apex ceci ileum -— basis cect ■—ostium íleocecalc colon 364 Cecum. Sectio longitudinalis. Slepé střevo otevřeno z pravé strany. (Bos taurus) 408 nialis duodeni (obr. 365) po viscerální ploše jater dorsokraniálním směrem podél kaudolaterálního okraje knihy až ventrálně pod jaterní bránu. Zde vytvoří esovitou kličku, jejíž ostré ohbí směřuje ventrokraniálně. V jejím průběhu se duodenum stočí a postupuje pod jaterní branou kaudolaterálním směrem. Dostane se až ke kraniálnímu okraji mesenteriální desky a zde, pod ventrálním okrajem pravého laloku pankreatu, se stočí do kaudálního směru, čímž vytvoří flexura duodeni cranialis. Flexura duodeni eranialis leží z celé kraniální části dvanáctníku nejblíže jaterní bráně. Do flexura duodeni cranialis ústí také ductus choledochus. Na kraniální část duodena přechází peritoneum v pokračování velké opony jako meso-duodenum i jako. součást malé opony, ligamentum hepatoduodenale. Velká opona se upíná na kaudální okraj dvanáctníku; malá opona se upíná na jeho mediální okraj. Její úpon končí u ductus choledochus. Od flexura duodeni cranialis, která je asi v polovině výšky břišní dutiny, postupuje pars descendens duodeni podél ventrálního okraje pravého laloku pankreatu (obr. 365) mírně dorsokaudálně k flexura duodeni caudalis, která leží asi v úrovni pátého bederního obřade, pod stropem břišní dutiny, na kaudálním okraji mesenteriální desky. V proximální třetině svého průběhu vytvoří sestupná část dvanáctníku ostrou, ale krátkou vlásenkovitou kličku, směřující ventrálně; obě ramena kličky se k sobě těsně přikládají. Kaudálně od této kličky, asi ve dvou třetinách délky sestupného dvanáctníku ústí do něj ductus panereaticus accessorius. Pars descendens duodeni přiléhá na laterální stranu zevního listu velké opony, s nímž jeho krátké mesoduodenum zcela srůstá. Flexura duodeni caudalis obtočí kaudální okraj mesenteriální desky těsně ventrálně pod colon descendens. Z dorsální strany přitom přiléhá k široké proximální kličce vzestupného tračníku. Na levé straně mesenteriální desky se pars ascendens duodeni vloží přímo do jejího kořene, takže ztrácí vlastní peritoneální obal a postupuje kraniálně mezi dorsálně uloženým colon descendens a ventrálně probíhající levou slohou distální kličky vzestupného tračníku. V kraniální čásd mesenteriální desky, ventrálně od colon transversum i ventrálně pod tělem pankreatu, vystoupí pars ascendens duodeni z kořene mesenteriální desky a ve fle-xura duodenojejunalis se stočí ventrálně ^ přechází v jejunum (obr. 367). Jejunum je zavěšeno na krátkém lačníkovém okruží - mesojejunum (obr. 368), které měří jen asi 20 cm; toto okruží se uvolňuje z kraniálního a ventrál-ního okraje mesenteriální desky. Jejunum tedy vytváří husté krátké kličky, které foramen epiploicum facies diaphragmatica hepatis co' Vestibulum nasi - nosní předsíň tvoří rostrální část nosní dutiny do 447 hloubky asi pěti centimetrů od nosních křídel. Nosní předsíň kryje bledě růžová kutánní sliznice, obsahující serosní žlázy. Mediální stěnu nosní předsíně tvoří pars mobilis septi nasi, strop a laterální stěnu zpevňují cartilagines nasi laterales. Z laterální stěn^ proniká do nosní předsíně mohutný zaoblený předsíňový val, jehož podklad tvoří rostrální pruh dorsální postranní nosní chrupavky. Na předsíňovém valu končí plica alaris, na jejíž mediální ploše, při ventrálním okraji, se otevírá zevní ústí slzovodu - ostium nasolacrimale. 394 Sliznici nosní dutiny krví v oblasti nosní předsíně konečné větve z a. palatina major. V oblasti Nasuš externus. (Capra čichového bludiště, dorsální nosní skořepy a v dorsální polovině nosní přepážky krví sliznici a. hircus) ethmoidalis. Sliznici ve ventrální polovině nosní dutiny, včetně ventrální nosní skořepy krví větve z a. sphenopalatina. Sliznici nosní předsíně a kůži nozder inervují větve z n. palatinus majora větve z nn. nasales rostrales. Tepnu a. ethmoidalis doprovází n. ethmoidalis._Vět\'e tepny a. sphenopalatina doprovázejí větve z n. nasalis caudalis. Sliznici čichové oblasti po smyslové stránce inervují nn. olfactorii. Sliznici v organum vome-ronasale inervuje n. vomeronasalis (větev z n. olfactorius). cartilago nasi lateralis dorsalis cartilago nasi lateralis ventralis carciíago nasalis accessoria lateralis 395 Zevní nos ovce a kozy Cartilagines nasi. (Capra hircus) U ovce a kozy se nasuš externus liší hlavně na hrotu nosu. Apex nasi tvoří mezi nozdrami nosní zrcátko - pianům nasále. Pianům nasále je trojúhelníkovité, bezchlupé a rozbrázděné políčko, uložené nad horním pyskem. Philtrum je hluboké, delší než u skotu a zasahuje z horního pysku až na pianům nasále. Nozdry jsou štěrbinovité, nosní zrcátko je vlhčeno sekretem žláz nosního zrcátka - glandulae 448 planí nasalis. Cartilagines nasi jsou utvářeny podobně jako u skotu. Zevní nos prasete U prasete nasuš externus vystupuje hrotem nosu dorsálně poněkud z obličejové plochy. Ventrálně splývá apex nasi s horním jjyskem a vytváří rypák - rostrum. Chrupavčitý podklad hrotu nosu doplňuje rypáková kost. Cartilagines nasi laterales se spojují téměř po celé délce. Cartilago nasalis accessoria lateralis se v podobě os rostraie. cartiiago nasi lateralis dorsalis cartilago nasalis accessoria lateralis cartilago nasi lateralis ventralis hrotu přikládá k ventrálnímu okraji rypákové kosti a vyztužuje ventrolaterálně 396 nozdru. Odstup a průběh mediální přídatné nosní chrupavky je obdobný jako Cartílagines nasi. fSus u skotu. Rypák vytváří terčovité planum-rostraie. Philtrum je mělké a jé patrné scr°fa domestica) jen v rozsahu horního pysku. vNozdry jsou malé, kruhovité, na mediální straně apex nasi •- planum rostraie philtrum je zpevní rypáková kost. Pianům rostraie kryje bledě růžová kůže s málo početnými 397 krátkými hmatowmi chlupy. Mělké sulci pláni rostralis rozdělují pianům rost- Nasuš externus. (Sus rale na areae pláni rostralis, na jejichž povrch vyúsťují žlázy - glandulae ^crofa domesuca) pláni rostralis. Zevní nos koně U koně je nasuš externus kryt kůži, která v celém rozsahu obsahuje chlupy. Pianům nasále u koně není a okolí nozder označujeme jako chřípí. Cartilagines nasi laterales vznikají, stejně jako u skotu, z cartilago septi nasi, 449 ale jsou vyvinuty v menším rozsahu. Cartilago nasi lateralis dorsalis odstupuje od dorsálního okraje chrupavky nosní přepážky. Tvoří úzký pruh, který se kaudálně poněkud rozšiřuje a přesahuje laterálně volný okraj nosní kosti. Cartilago nasi lateralis ventralis odstupuje z ventrálního okraje rostrální částí chrupavky nosní lamina cartilaginis alaris cartilago nasi lateralis dorsalis cartilago alaris j cartilago nasalis accessoria mediaüs comu cartilaginis alaris cartilago septi nasi 358 přepážky. Vytváří úzký proužek, dlouhý asi 10 cm, který postupuje kaudálním . Cartikgines nasi.'Equus směrem po nosní ploše horní čelisti. Na píroužek se napojuje ventrolaterální čásr cabalius) mediální přídatné nosní chrupavky. Cartilago nasalis accessoria medialis naléhá na nosní plochu horní čelisti a na její patrový výběžek, přikládá se k rostrálnímu 399 konci ventrální nosní skořepy a rostrálně podkládá řasu plica alaris. Na rozdíl Nasuš externus. Equus 0d ostatních domácích zvířat se u koně rostrálně vytváří křídlatá chrupavka. cabalius) Cartilago alaris - křídlatá chrupavka odstupuje z rostrálního konce chrupavky nosní přepážky. Těsně při svém odstupu vytváří laterálně kruhovitou ploténku -450 lamina cartilaginis alaris, která odděluje ventrálně uloženou pravou nozdru od dorsolaterální nepravé nozdry. Od mediálního okraje ploténky vybíhá ventro-laterálním směrem 5 cm dlouhý, mírně prohnutý rohový výběžek křídlaté chrupavky - cornu cartilaginis alaris, který tvoří podklad ventromediálního obvodu pravé nozdry. , Nozdra má u koně srpovitý tvar a je rozdělena na ventrální pravou nozdru, kterou se otevírá navenek nosní předsíň, a na menší dorsolaterální nepravou cařtiíago naší lateralis dorsalis cartüago nasi lateralis ventralis cartilago nasalis accessoria íateraiis nozdru, která navazuje na kuželovitý, 5—7 cm dlouhý výběžek - diverticulum 400 nasi, který končí slepě. Z kůže, která zahýbá kolem obvodu nozder do nosní před- Cartilagines nasi. (Cams síně, vyrůstají ochranné chlupy - vibrissae. Vestibulum nasi je kryto jemnou J-*nM*™) ochlupenou kůží. Na ventrální hranici mezi kůží nosní předsíně a nosní sliznicí je uloženo zevní vyústěníslzo vodu - ostium nasolacrimale. Tento štěrbino vitý otvor je 0,5 cm dlouhý a 2 mm široký. apex nasi-- planum nasale philtrum - Zevní nos psa 40i Nasuš externus. f Canis U psa přechází nasuš externus u dlouholebých plemen hřbetem nosu téměř familiaris) neznatelně do čelní krajiny. U krátkolebých plemen je na hranici mezi hřbetem nosu a čelní krajinou příčný žlábek. Apex nasi je u psa ve srovnání s ostatními domácími zvířaty nejzřetelnější. Představuje jej pohyblivý čenich rozdělený bráz-dičkou, která zasahuje z horního pysku až na čenichové zrcátko. Cartilago nasi lateralis dorsalis odstupuje z dorsálního okraje rostrální části chrupavky nosní přepážky. Kaudálně chrupavka nenavazuje na nosní kost a zůstává mezi nimi štěrbina vyplněná vazivem. Štěrbinu mezi nosními kostmi a dorsálními postranními nosními chrupavkami překlenuje v mediální rovině nepárový dorsální vaz a laterálně od něho na každé straně jeden laterální vaz. Cartilago nasi lateralis ventralis pokrývá patrový výběžek řezákové kosti, laterálně přechází do postranní nosní stěny a spojuje se nad processus nasalis řezákové kosti s ventrálním okrajem dorsální postranní nosní chrupavky. Cartilago nasalis accessoria lateralis má podob- 451 ný tvar jako u skotu, odstupuje však od rostrální části ventrální postranní nosní chrupavky. Její příčná ramena vyztužují laterální nosní křídlo. Mediální přídatná nosní chrupavka je obdobně utvářena jako u skotu. Pianům nasále - čenichové zrcátko je uloženo mezi nozdrami nad horním pyskem. Je bezchlupé a chladné, jeho povrch je u psa rozbrázděný a u kočky jemně hrbolatý. Nejčastěji bývá černě pigmentované. Philtrum tvoři hluboký 402 zářez, jdoud z horního pysku až na planum nasale; zvláště hluboké je philtrum Kasus externus. (Felis u některých krátkolebých plemen. Nozdry jsou kruhovité a jejich křídla se ventro-sihesms domesnca) laterálně prodlužují v úzkou štěrbinu, jejíž ventrální okraj je zpevněn příčnými rameny chrupavky cartilago nasalis accessoria lateralis. Nozdry a nosní předsíň mají u psa poměrně širokou přepážku - pars mobilis septi nasi. Cavum nasi Cavum nasi je párová dutina uložená v rozsahu zevního nosu. Pravou a levou nosní dutinu odděluje svislá nosní přepážka. Každá nosní dutina navazuje rost-rálně na nosní předsíň, kaudoventrálně ústí nosohltanovým průchodem do hltanu. V kaudální části nosní dutiny je uloženo čichové bludiště; rostrální. větší část nosní dutiny dělí dorsální a ventrální nosní skořepa na nosní průchody. Nosní dutinu vystýlá sliznice. Kostní podklad nosní dutiny skotu tvoří dorsálně a laterálně kostěná část zevního nosu. Laterální stěnu zevního nosu v kaudální polovině nosní dutiny doplní nosní plocha horní čelisti a nosní plocha svislé ploténky patrové kosti. Nosní plochy obou kostí se nespojují a zůstává mez: nimi otvor (na obr. 408 vyznačený čárkovaně), který je překryt vazivem a sliznicí. Dno nosní dutiny tvoři kostěné patro, jež představuje patrový výběžek řezákové kosti, patrový výběžek horn: čelisti a horizontální ploténka patrové kosti. Nosní dutinu odděluje od lebeční dutiny nosní čás: čelní kosti, čichová kost a klínová kost. Základ mediánní stěny nosní dutiny skotu tvoří nosní přepážka - septum nasi, jejíž podstatnou část zaujímá cartilago septi nasi - chrupavka nosní přepážky. Cartilago septi nasi je jeden centimetr silná stěna z hyalinní chrupavky. Její dorsální okraj se spojuje se stropem nosní dutiny v místě processus septales nosních a čelních kostí. Ventrálně se chrupavka rozšiřuje, vkládá se do fissura interincisiva a do sulcus septalis vomeris. Rostrálně zasahuje chrupavka nosní přepážky až k rostrálnímu okraji těla řezákové kosti, kde na ni navazuje vazivová poddajná část nosní přepážky -pars mobilis septi nasi. Kaudálně chrupavka vybíhá v processus caudalis, kterým navazuje na svislou ploténku čichové kosti, od níž chrupavka postupujícím stářím osifikuje. Svislá ploténka čichové kosti a radličná kost představují kostěnou část nosní přepážky - pars ossea septi nasi. Pars membranacea septi nasi - blanitou část nosní přepážky vytváří slizniční řasa, která odstupuje ventrálně od crista vomeris a přepažuje dorsální část noso-hltanového průchodu. Labyrinthus ethmoidalis - čichové bludiště skotu vyplňuj e svými čicho-452 vými skořepkami - ethmoturbinalia (conchae ethmoidales) kaudální část nosní dutiny, uloženou dorsálně nad nosohltanovým průchodem. Dorsálně uložené první endoturbinale proniká do rostrální části nosní dutiny jako dorsální nosní skořepa. Druhé endoturbinale tvoří krátkou, ale mohutnou střední nosní skořepu. Uvnitř ethmoturbinalií jsou dutinky vysdané sliznicí, které řadíme k vedlejším nosním dutinám. Mezi ethmoturbinaliemi zůstávají drobné čichové průchody - meatus ethmoidales. Concha nasalis dorsalis - dorsální nosní skořepa skotu (obr. 403) je uložena v dorsální části nosní dutiny. Kostěný základ pro ni tvoří značně prodloužené první endoturbinale. Kaudálně, při výstupu z čichového bludiště, je tato skořepa 403 úzká, v úrovni rostrálního konce střední nosní skořepy se ventrálně poněkud roz- Cavum nasi. (Bos šiřuje a rostrálním směrem se opět zužuje. Lamela prvního endoturbinale uzavírá taurus) dutinu dorsální skořepy - sinus conchae dorsalis (obr. 408). Vstup do této dutiny se otvírá do dorsálního ramena středního nosního průchodu. Sliznice této skořepy přechází rostrálně v plica recta. Concha nasalis media - střední nosní skořepa skotu (obr. 403) je uložena v kaudální třetině nosní dutiny, ventrálně od dorsální skořepy nosní. Nepřesahuje podstatně rozsah čichového bludiště. Její kostěný podklad tvoří druhé endoturbinale, pokryté na povrchu sliznicí s čichovým epitelem, která přechází do okolní sliznice. Dorsální spirální lamela druhého endoturbinale uzavírá dutinu střední skořepy - sinus conchae mediae (obr. 408). Dutina střední skořepy komunikuje s nosní dutinou malým otvorem v kaudoventrální stěně skořepy. Concha nasalis ventralis - ventrální nosní skořepa skotu (obr. 403) má oválný tvar, je mohutnější než dorsální skořepa, ale je kratší. Kostěná základní ploténka ventrální nosní skořepy je odlišně utvářena v rostrálním a v kaudálním úseku. V rostrálním úseku základní ploténka postupuje od crista conchalis maxillae mediálně téměř až k nosní přepážce, kde se rozdělí ve dvě spirální lamely. Kaudálně se základní ploténka rozdělí na dorsální a ventrální list, které jsou na laterální straně spojeny svislou ploténkou. Tato svislá ploténka překrývá hiatus maxillaris a kaudálně se napojuje na svislou desku patrové kosti. Spirální lamely ohraničují svými závity podélné štěrbiny nosní skořepy; ve svém středu uzavírají ^ obě spirální lamely dutiny - bullae conchales, rozčleněné na sklípky cellulae 3 conchales. Sklípky se spojují s nosní dutinou drobnými o tvůrky, které ústí * 3? do podélných výběžků nosní dutiny. V kaudální části se spirální lamely spolu 453 I se svými listy základní lamely od sebe vzdálí a mezi sebou ohraničí dutinu ventrální nosní skořepy - sinus conchae ventralis (obr. 408). Dutinu ventrální nosní skořepy ohraničí z mediální stany kostěný list, spojující dorsální a ventrální spi-rální lamely. Dutina ventrální nosní skořepy se spojuje drobným otvorem s re-cessus dorsalis conchae nasalis ventralis. Sliznice kryjící ventrální nosní skořepu přechází rostrálně v plica alaris. Nosní skořepy rozdělují nosní dutinu na jednotlivé nosní průchody - meatus na si. Meatus nasi dorsalis - dorsální nosní průchod je úzký, vede mezi stropem nosní dutiny a dorsální nosní skořepou do dorsální části čichového bludiště. Meatus nasi medius - střední nosní průchod je ohraničen dorsální a ven- 404 trální nosní skořepou. V kaudální části je meatus nasi medius rozdělen střední Meatus nasi.; Bos taurus) nosní skořepou na dorsální a ventrální rameno. Dorsální rameno tohoto průchodu je ohraničeno dorsální nosní skořepou a dorsální plochou střední nosní skořepy a vede také do čichového bludiště. Ventrální rameno ústí mezi kaudálním koncem ventrální nosní skořepy a střední nosní skořepou do meatus nasopharyn-geus. Těsně před rozdělením středního nosního průchodu, v úrovni páté stoličky, se z laterální strany do něho otvírá apertura nasomaxillaris. Je to podélný štěrbino-vitý otvor, dlouhý jeden a půl centimetru, překrytý ventrální nosní skořepou. Spojuje se jím u skotu nosní dutina současně se sinus maxillaris, sinus palatinus a sinus lacrimalis. Meatus nasi ventralis - ventrální nosní průchod je ohraničen ventrální nosní skořepou a spodinou nosní dutiny. Na ventrální straně nosni dutiny jej částečně odděluje plica basalis od meatus nasi communis. V rostrální části meatus nasi ventralis se dorsálně otvírá podélný přístup do recessus ventralis conchae nasalis ventralis. Kaudálně meatus nasi ventralis přechází v meatus naso-pharyngeus. Uvedené tři nosní průchody splývají podél nosní přepážky ve společný nosní průchod. Meatus nasi communis - společný nosní průchod sahá od stropu nosní dutiny až k její spodine. V dorsální části tvoří meatus nasi communis jen úzkou štěrbinu, ventrálně se rozšiřuje a tvoří prostorný průchod, vedoucí od nozder přímo do meatus nasopharyngeus a dále do hltanu; má proto význam pro zavádění nosojícnové sondy. •• Tunica mucosa nasi - sliznice nosní dutiny vystýlá nosní dutinu a pokrývá také vnitřní stěnu nosních skořep a nosních skořepek. Je pevně přichycena vrstvou podslizničního vaziva k okostici i k ochrustavici. Kaudálně přechází ve sliznici nosní části hltanu. Ve vyústění vedlejších nosních dutin přechází nosní sliznice v jejich výstelku a při ostium nasolacrimale navazuje na sliznici výstelky ductus nasolacrimalis. Rostrálně přechází v kutánní sliznici nosní 454 předsíně. Nosní sliznice se svou skladbou rozděluje na dvě funkčně odlišné oblasti. Regio olfactoria - čichovou oblast tvoří sliznice kryjící povrch skořepek, povrch střední nosní skořepy, povrch kaudálni čásd dorsální nosní skořepy a přilehlou oblast nosní přepážky. Sliznice čichové oblasti má žlutohnědou barvu a obsahuje neuroepitelové čichové buňky a glandulae olfactoriae - žlázy čichové sliznice, jejichž seromucinosní selíret kryje čichový epitel a rozpouští pachové látky. Pod epitelem procházejí vlákna čichového nervu, krevní a mízní kapiláry. Regio respiratoria - dechová oblast zaujímá zbývající větší část nosní dutiny, kromě nosní předsíně. Sliznice je-barvy světle červené, je bohatá na cévy a je kryta víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami. Ve sliznici jsou četné tuboalveolární žlázy nosní sliznice - glandulae nasales, jejichž sekret se odpařuje a zvlhčuje vdechovaný vzduch. V submukose sliznice jsou uloženy rozsáhlé žilné pleteně - plexus cavernosi, které vytvářejí místy až jeden centimetr silnou vrstvu. Nacházejí še hlavně na nosní přepážce v oblastí radličné kosti, na mediálních plochách nosních skořep a tvoří podstatnou část plica basalis. Reflexním naplněním těchto pletení nosní sliznice do značné míry zduří a zužuje tak nosní průchody. Nosní sliznice tvoří v prodloužení nosních skořep řasy, které zasahují až k nozdrám. Na rostrálním konci dorsální nosní skořepy odstupuje přímá řasa - plica recta, která se vytrácí na dorsolaterální stěně nosní předsíně. Ventrální nosní skořepa přechází v křídlatou řasu - plica alaris, která pokrývá cartilago nasalis accessoria medialis a vytrácí se v mediálním nosním křídle. Plica basalis - ba-sální řasa vzniká ze sliznice dna nosní dutiny mezi meatus nasi ventralis a meatus nasi communis. Začíná v úrovni poslední stoličky a rostrálně splyne s plica alaris. Plica basalis vytváří jeden centrimetr vysoký hřebenovky val, tvořený sliznicí a bohatými žilnými pleteněmi. Probíhá ve dně nosní dutiny podél ventrálního okraje ventrální nosní skořepy. Nosní dutinu skotu spojuje s ústní dutinou drobný párový řezákový vývod -ductus incisivus. Řezákový vývod začíná malým otvorem na dně nosní dutiny, v rovině procházející středem margo interalveolaris.iOdtud postupuje pod sliznicí šikmo rostroventrálně přes fissura palatina do ústní dutiny, kde vyúsťuje po straně papilla incisiva. Do ductus incisivus vyúsťuje rovněž organum vomeronasale. Organum vomeronasale (Jacobsonův orgán) je rudimentární čichové a větřicí ústrojí. Je uloženo v trubičkovité hyalinní chrupavce - cartilago vo-meronasalis, 15—20 cm dlouhé, 2—3 mm široké, uložené pod sliznicí podél ventrálního okraje nosní přepážky. Trubičkovitá chrupavka je vystlána slizniční trubicí - ductus vomeronasalis, tvořenou respiračním a čichovým epitelem. Ductus vomeronasalis končí kaudálně, v úrovni druhé až čtvrté stoličky slepě; rostrálně ústí do ductus incisivus. Meatus nasopharyngeus - nosohltanový průchod spojuje meatus nasi communis, meatus nasi ventralis a ventrální rameno meatus nasi medius s pars nasalis pharyngis. Meatus nasopharyngeus tvoří velkou ze stran oploštělou trubici. V příčném průměru má pouze 2 cm, na výšku dosahuje až 5 cm. Kostěný podklad pro meatus nasopharyngeus vytvoří laterálně svislá ploténka patrové kostí a křídlatá kost. Ventrálně tvoří jeho podklad horizontální ploténka patrové kostí, dorsálně radličná kost. Kostěné útvary kryje dechová nosní sliznice. Sliznice na radličné kosti vytváří řasu, která kaudálně přechází v septum pharyngis. Slizniční řasa jako pars membranacea septi nasi zasahuje 2 cm od radličné kosti ventrálně a podélně tak přepažuje dorsální část meatus nasopharyngeus. Nosní dutina ovce a kozy U ovce a kozy má nosní dutina odlišně utvářenou ventrální nosní skořepu, která neobsahuje sinus conchae ventralis. U kozy vytváří dorsální a ventrální spirální lamela obdobně jako u skotu štěrbiny; v nich jsou uzavřeny dutiny -bullae a sklípky - cellulae. U ovce je tomu tak jen u ventrální spirální lamely, dorsální spirální lamela vytváří pouze recessus dorsalis conchae nasalis ventralis. Slzovod ústí obdobně jako u skotu. Glandula nasalis lateralis - laterální nosní žláza, která se u skotu nevyvíjí, je u malých přežvýkavců pouhým okem nezjistitelná. Je uložena ve sliznici v blízkosti apertura nasomaxillaris. Drobný vývod probíhá ve sliznici středního nosního průchodu a vyúsťuje na rostrálním konci plica recta. Serosní sekret žlázy se dostává až do ductus incisivus. Sekret má význam pro funkci organum vomeronasale a jeho odpařováním se rovněž zvlhčuje vdechovaný vzduch. Meatus nasopharyngeus, ductus incisivus a organum vomeronasale jsou vytvořeny obdobně jako u skotu. Slizniční řasa odstupující od radličné kosti je u malých přežvýkavců vyšší a zvláště u ovce zasahuje do hltanu ventrálněji než u skotu. ccncha nasalis media sinus frontalis concha nasa.-: ver.ira!»s concha nasalis dorsafis j bs rostraie conchae ethmbí<íä!es 405 Nosní dutina prasete Cavum nasi. S:** scrofa domesucz Cavum nasi prasete je poměrně dlouhé, ale nízké a úzké. Dorsální nosní sko- řepa je dlouhá a úzká a uzavírá malou dutinu dorsální skořepy. Střední nosní skořepa je malá a její lamela nevytváří dutinu. Ventrální nosní skořepa a její spirální lamely jsou obdobně utvářeny jako u skotu, ale s tím rozdílem, že sinus conchae ventralis se spojuje malým otvorem s recessus ventralis conchae nasalis ventralis. Meatus nasi dorsalis je úzký. Meatus nasi medius, nerozdělený malou střední nosní skořepou, vede přímo do čichového bludiště; v úrovni poslední stoličky, překryta dorsální nosní skořepou. se nachází 1 cm dlouhá apertura nasomaxillaris. Těsně před apertura nasomaxillaris je společný příchod k sinus conchae dorsalis a k sinus frontalis caudalis. Glandula nasalis lateralis je u prasete zcela uložena ve sliznici sinus maxillaris. Její velikost a vyústění jsou obdobné jako u ovce a kozy. Cartilago vomeronasalis bývá mnohdy rozštěpené ve dvě trubičky. Ductus nasolacrimalis ústí u prasete do meatus nasi ventralis otvorem na laterální ploše kaudálního konce ventrální nosní skořepy. Toto vyústění se vytváří teprve postnatálně. Rostrální část slzovodu u starších prasat obliteruje a zůstává zachován pouze rudiment vývodu, který si zachovává otevřené ústí na dně nosní předsíně na přechodu kůže do kutánní sliznice. Ductus incisivus a organum vomeronasale bývají často rozštěpeny. Meatus nasopharyngeus u prasete zcela rozdvojuje p ar s ossea septi nasi, kterou tvoří kostěná lamela z crista vomeris. Tato lamela se ventrálně spojuje s nosní plochou tvrdého patra po celé jeho délce. 456 Nosní dutina koně Cavum nasi koně má podobný tvar jako u skotu. Ventrální nosní skořepa má pouze dorsální spirálni lamelu. Concha nasalis dorsalis a concha nasalis ventra-lis se skládají z pars rostralis a z pars catídalis; obě části dorsální konchy jsou . od sebe odděleny uvnitř přepážkou - septum conchae dorsalis, u ventrální konchy prostřednictvím septum conchae ventralis. Základní ploténky obou skořep směřují mediálně a jejich spirálni lamely se zavíjejí k meatus nasi me-dius. V pars rostralis conchae nasalis dorsalis vzniká recessus conchae dorsalis, v pars rostralis conchae nasalis ventralis vzniká recessus conchae ventralis. meatus nasi medius concha nasalis media sinus frontalis vestibulum nasi ; > meatus nasi ventralis | conchae ethmoidals plica basalis concha nasalis ventralis meatus nasopharyngeus Konec rostrální částí spirálni lamely se přiloží k vnitřní stěně začátku spirálni lamely 406 a tak zcela uzavře dutinu v dorsální nosní skořepě - bulla conchae dorsalis Cavum nasi. Cartilago cricoidea - prstenčitá chrupavka (obr. 413, 414) má tvar prstence, který má ventrálně úzký oblouk - arcus, dorsálně se rozšiřuje ve střechovitou ploténku - lamina. Lamina cartilaginis cricoideae nese na své dorsální ploše lamina crista mediana facies articularis arytenoidea facies articularis thyroidea 413 Cartilago cricoidea. Aspectus letaralis. (Bos 464 podélný hřeben - crista mediána a jsou na ní dvě kloubní plošky. Laterálně leží facies articularis thyroidea, kde se skloubí cornu caudale cartilaginis thyroideae a která je u skotu rovněž nahrazena drsnou plochou, poněvadž tam je pouze syndesmotické spojem. Na rostrálním okraji leží facies articularis arytenoidea pro skloubení s konvicovitou chrupavkou. Cartilago arytenoidea - konvicovitá chrupavka (obr. 415) je párová hyalinni chrupavka, která má zhruba tvar trojbokého hranolu; základna hranolu konvico- cartilago corniculata processus muscuiaris 3pex processus vocaiis membrána thyrohyoidea epiglottis Hg. thyroepiglotticum cartilago thyroidea lig. arytenoideum articulatio cricoarytenoidea crista mediana fades articularis arytenoidea facies articularis thyroidea 414 Cartilago cricoidea. Aspectus dorsalis. (Bos taurus) ■cartilago cornicuicti processus muscuiaris facies articusa-is cartilago cricoidea processus vcc-:.":s 415 Cartilago arytenoidea. .. Facies lateralis (vlevo), facies medialis (vpravo). -(Bos taurus) thyrohyoideum Capsula articularis thyrohyoidea lig. vestibuläre cartilago corniculata cartilago arytenoidea lig. cricothyroideum syndesmosis cricothyroidea -lig. cricotracheaie 416 Articulationes laryngis. Aspectus dorsalis. i Bos taurus) vité chrupavky - basis cartilaginis arytenoideae směřuje kaudálně, hrot kon-vicovité chrupavky - apex cartilaginis arytenoideae směřuje rostrálně. Dorsální okraj základny nese na sobě kloubní plošku - facies articularis pro skloubení s prstenčitoy chrupavkou; ventrální okraj základny vybíhá kaudoventrálně v dlouhý 417 Articulationes laryngis. Aspecrus lateralis. Lamina thyroidea sinistra z větší části odstraněna. (Bos taurus) hlasivkový výběžek - processus vocaiis. Na rostrální hrot konvicovité „chrupavky přirůstá elastická růžkatá chrupavka - cartilago corniculata, která še obloukem zvedá do dorsálního směru. Mediální plocha - facies medialis konvicovité chrupavky je hladká. Při základně laterální plochy - facies lateralis konvicovité chrupavky se zvedá svalový výběžek - processus muscularis, na který se upínají svaly m. cricoarytenoideus dorsalis, m. cricoarytenoideus lateralis a m. arytenoi-deus transversus. Synarthroses et diarthroses laryngis - vazivové a kloubní spoje hrtanu spojují u skotu hrtanové chrupavky v hrtan. Mezi vazivové spoje hrtanu řadíme tyto útvary: Capsula articularis thyrohyoidea cartilago corniculata cartilago thyroidea — lamina sinistra 418 Musculi laryngis. Aspectus dorsalis. (Bos taurus) m. hyoepiglotticus epigíottFs plica aryepiglottica m. vocaiis m. arytenoideus transversus 466 cornu caudate cart, thyroideae m. cricoarytenoideus dorsalis Membrana thyrohyoidea je elastická blána, která je rozepjata mezi rostrál-ním okrajem štítné chrupavky, tělem jazylky a její hrtanovou větví. Ligamentum thyroepiglotticum je elastický vaz (obr. 416), který spojuje petiolus, popřípadě basis epiglottidis s^ rostrálním okrajem corpus cartilagini thyroideae. Ligamentum hyoepiglotticum je také elastický vaz a je rozepjat mezi corpus ossis hyoidei a basis epiglottidis. Ligamentum cricothyroideum (obr. 416, 417) spojuje ventrálne a po stranách kaudální okraj cartilago thyroidea a arcus cartilaginis cricoideae. Ligamentum cricotracheale (obr. 416, 417) je rozepjato mezi cartilago cricoidea a prvním tracheálním prstencem. - _ 419 Musculi laryngis. Aspectus lateralis. Lamina thyroidea dextra z větší časti odstraněna. YBos Taurus) cartilago cricoidea — lamina m. arytenoideus transversus plica aryepiglottica plica vocalis cartilago epiglotticá cartilago thyroidea —corpus cartilago cricoidea — arcus Ligamentum vestibuläre - předsíňový vaz je vějířovitě upravená elastická membrána (obr. 416,417), která probíhá od rostrálního a laterálního okraje cartilago arytenoidea ke corpus a k laminae cartilaginis thyroideae. Ligamentum vocale - hlasivkový vaz je poměrně silný svazek elastických vláken (obr. 417), který začíná na processus vocalis cartilaginis arytenoideae a končí na kaudálním okraji corpus cartilaginis thyroideae. Mezi kloubní spoje hrtanu řadíme tyto klouby: Articulatio thyrohyoidea spojuje kloubně cornu thyroideum jazylky s facies articularis hyoidea na cornu rostrale cartilaginis thyroideae. Capsula articularis je volná a poměrně tenká (obr. 416, 417). 420 Cavum laryngis. Sectio mediana. (Bos Taurus) 467 Articulatio cricothyroidea u přežvýkavců neexistuje, spojné plochy jsou drsné, kloubní pouzdro není. Místo kloubu je zde mezi cornu caudale štítné chrupavky a facies articularis thyroidea prstenčité chrupavky - vazivové spojení -syndesmosis'cricothyroidea (obr. 416, 417). Articulatio cricoarytenoidea tvoří kloubní spojení mezi facies articularis cartilaginis arytenoideae a facies articularis arytenoidea cartilaginis cricoideae m. ventricuiaris piica vocaiis- m. vocaiis - horizontalis. (Bos taurus) 421 (obr. 416). Kloubní pouzdro doplňují dva vazy - ligamentum cricoarytenoideum Cavum Jaryngis. Sectio na laterální ploše a ligamentum arytenoideum transversum na dorsální ploše,, Musculi laryngis - hrtanové svaly skotu pohybují jednodiv^rrii hrtano-vými chrupavkamfa tím rozšiřují nebo zužují hlasivkovou štěrbinu, napínají nebo uvolňují hlasivkové rty. M. cricoarytenoideus dorsalis odstupuje dorsálně na lamina cricoidea, svalové snopce postupují kraniolaterálně a upínají se na processus muscularis konvicovité chrupavky příslušné strany (obr. 418). 422 M. cricoarytenoideus lateralis odstupuje na arcus cartilaginis cricoideae, 'Cartilago thyroidea. vymři oploštělé svalové bříško a upíná se na processus muscularis cartilaginis Aspecms lateralis. (Sus arytenoideae. Z laterální strany jej zakrývá lamina thyroidea (obr. 419). scrofa domestica) M. arytenoideus transversus odstupuje na processus muscularis cartilaginis arytenoideae jedné strany a probíhá na stranu druhou. Kryje ligamentum arytenoideum transversum (obr, 416, 418). M. cricothyroideus odstupuje na ventrální části arcus cartilaginis cricoideae a upíná se na kaudální okraj lamina cartilaginis thyreoideae. Jeho vlákna probíhají dorsokraniálně (obr. 419). 468 M. thyroarytenoideus odstupuje na processus muscularis cartilaginis ary- tenoideae, svalová vlákna se vějířovitě rozbíhají a upínají se na vnitřní plochu lamina cartilaginis thyroideae a na basis epiglottidis. Leží laterálně od ligamentum vestibuläre a ligamentum vocale. Nezřetelně je rozdělen na rostrálně ležící m. ven-tricularis a kaudálně uložený m. vocalis (obr. 419). 423 Cartilagines arytcnoideac. -Sus scrofa doiKCiiica) apex margo lateralis basis facies laryngea cartilago cuneiform's petiolus Inervaci hrtanových svalů obstarává ncrvus laryngeus caudalis, pouze m. cricothyroideus je 424 inervován od nervus laryngeus cranialis. Cavum laryngis - hrtanová dutina skotu je vysdána sliznicí, která je s chrupávkami, svaly a vazy spojena místy pevně, místy volně (obr. 420, 421). Vstup do hrtanu - aditus laryngis ohraničují epiglottis a cartilagines corni- Epiglottis. Equus caballus) cornu rostrale facies articularis hyoid fissura thyroidea lamina sinistra cornu caudale facies articularis cricoidca linea obliqua culatae, které jsou po stranách spojeny slizničními řasami - plicae aryepiglotti-cae. Kaudálně od vchodu leží vestibulum laryngis, ohraničené ze stran předsíňovými řasami - plicae vestibuläres. Podkladem těchto řas je ligamentum vestibuläre a m. thyroarytenoideus, popřípadě jeho rostrální část odpovídající svalu m. ventricularis. Kaudálně odtud se dostaneme k vlastní hlasilce - glottis. Hlasilka ohraničuje štěrbinu - rima glottidis; ve ventrální části se na ohraničení podílejí hlasivkové řasy - plicae vocales; v dorsální části processus vocales kon-vicovitých chrupavek. Dorsální oddíl hlasilkové štěrbiny nazýváme pars inter- 425 Cartilago thyroidea. Aspectus lateralis, t Equus c ab alius j 469 cartilaginea, ventrální oddíl pars intermembranacea. Podkladem hlasivkových řas jsou stejnojmenné vazy a svaly. Kaudálně od rima glottídis je cavum infra-glotticum, ohraničené pomocí cartilago cricoidea, které přechází bez zřetelné hranice v průdušnici. 426 Cartilago thyroidea. Aspectus ventralis. (Equus c ab all us) Hrtan ovce a kozy U ovce a kozy je larynx stavěn podobně jako u skotu. Hrtan prasete U prasete má cartilago epiglottica takřka kruhovitý obvod. Cartilago thyroidea (obr. 422) nemá cornu r os tr ale, které zastupuje ligamentum thyrohyoideum, což je zesílená část membrána thyrohyoidea. Cartilagines arytenoideae navzájem srůstají a mezi nimi je malá čtyřhranná chrupavka - cartilago interarytenoidea ventricj'us laryngis medianus plica vestibularis m. vent'icularis ptica vociíis ventric-lus laryngis lateralis lig. vocale m. cricoarytenoideus lateralis 427 Cavum laryngis. Sectio horizontalis. (Equus caballusj epiglotti: cartilagoepiglottica thyrohyoideum cartilago cuneiformis m. vocalis cartilago thyroidea cartilago cricoidea (obr. 423). Mezi prstenčitou chrupavkou a kaudálním rohem štítné chrupavky je kloubní spojení - artículatio cricothyroidea. Ligamentum vestibuläre je svazek paralelně probíhajících vláken od rostrálního okraje cartilago arytenoidea ke corpus cartilaginis thyroideae. Ligamentum vocale je rozděleno na rostrální a kaudální oddíl. Sliznice laryngu se při úponu předsíňové řasy vchlipuje ventrálně a vzniká tak ventriculus laryngis medianus. Rovněž se vchlipuje mezi rostrální a kaudální oddíl ligamentum vocale a tvoří tak ventriculus laryngis lateralis. Hrtan koně 428 Cavum laryngis. Sectio U koně nasedají po stranách základny příklopkové chrupavky dvě klínovité mediána. (Equus chrupavky - cartilagines cuneiformés kuželovitého tvaru (obr. 424). Na carti- caballus) ~- ..^ lago thyroidea není incisura thyroidea cranialis, zato indsura thyroidea caudalis je velmi hluboká (obr. 425, 426). Podobně jako u prasete je u koně kloubní spojení mezi prstenčitou chrupavkou a kaudálním rohem štítné chrupavky. Kloubní pouzdro je velmi prostorné. Ligamenrum vestibulare probíhá od rostrálního okraje processus muscularis processus vocalis - ■ cartilago corniculat2 cartilago cuneiformis -fades arťtcularis cartilago arytenoidea ke cartilago cuneiformis a je odděleno od ligamentum vocale. 429 M. thyroarytenoideus je zřetelně rozdělen na m. ventricularis a m. vocalis (obrá- Cartilagines zek 427). Ventriculus laryngis medianus je zřetelný, ventriculus laryngis lateralis arytenoideae. (Cams je prostorný a vzniká vchlípením sliznice mezi ligamentum vestibulare a ligamen- famiharis) tum vocale (obr. 427, 428). Hrtan psa U psa má cartilago epiglottíca tvar kosočtverce, cartilago thyroidea má nezřetelné zářezy. Cartilago corniculata vybíhá ve dva vrcholy, na jeden nasedá cartilago cuneiformis (obr. 429). Ligamentum vestibulare a ligamentum vocale jsou od sebe odděleny, stejně jako m. ventricularis a m. vocalis. Také u psa je vyvinut ventriculus laryngis lateralis. 471 Trachea et bronchi Trachea et bronchi - průdušnice a průdušky skotu jsou stále otevřené trubice, které vedou vzduch z hrtanu až do dýchacích oddílů plic. Průdušnice prochází po ventrální straně krku přes apertura thoracis cranialis do hrudní dutiny, kde se v úrovni srdce dělí na průdušky. Trachea - průdušnice má stěnu vyztuženou 50 až 60 průdušnicovými hyalinními chrupavkami (obr. 430). Průdušnicové chrupavky - cartilagines tracheales jsou téměř kruhové; na dorsální straně se však jejich volné konce stáčejí ostře dorsálním směrem a přikládají se k sobě svými vnitřními plochami. panes membranaceu: m. -.racheaüs carcilago tracheal* tunica mucosa 430 Trachea. Sectio transversalis. (Bos taurus) 472 Vytvoří tak na dorsální straně vysoký hřeben. Uvnitř průdušnice je prostor mezi zvednutými částmi chrupavek vyplněn vazivem. Dutina průdušnice má pak na své dorsální straně pouze vazivovou stěnu - paries membranaceus. Na ventrálním okraji vaziva prochází příčně uložený hladký sval m. trachealis. M. trachealis -průdušnicový sval spojuje obě postranní části průdušnicových chrupavek. Prostor mezi m. trachealis a oběma volnými konci průdušnicových chrupavek je vyplněn řídkým vazivem, které obsahuje hojné lymfatické elementy. Průdušnicové chrupavky mezi sebou spojují prstencovité vazy - ligamenta anularia. První tra-cheální chrupavku s prstenčitou chrupavkou hrtanu spojuje vaz ligamentum ericotracheale. Uvnitř vystýlá průdušnici sliznice - tunica mucosa. Ventrálně a po stranách přiléhá na průdušnicové chrupavky, dorsálně se přikládá na m. trachealis. Sliznice obsahuje četná elastická vlákna, uložená převážně podélně, takže umožňují pružné zkracování průdušnice. Sliznici dodávají nažloudou barvu. Epitel je víceřadý cylindrický řasinkový; obsahuje četné žlázy - gl. tracheales. Uložení průdušnice. V kraniální části krku leží trachea ventrálně pod jícnem. V kaudální částí krku se jícen sesune na její levou stranu. V apertura thoracis cranialis se však jícen znovu dostává na její dorsální stranu. Na krku doprovází průdušnici po obou stranách a. carotis conununis, truncus vagosympati-cus i n. laryngeus recurrens. Přímo po vnější stěně průdušnice prochází ductus trachealis. Na ventrální straně kryjí průdušnici svaly m. sternohyoideus a m. ster-nothyroideus. K okolním orgánům je průdušnice připojena řídkým vazivem (adventitia). V hrudníku je průdušnice uložena v mediastinu. Prochází ventrálně od jícnu, dorsálně od v. cava cranialis i truncus brachiocephalicus. Klade se napravo od arcus aortae a v úrovni čtvrtého až pátého žebra se v rozvětvení průdušnice - bifurcatio tracheae dělí na pravou a levou hlavní průdušku - bronchus principalis dexter et sinister. Na pravé straně vydává na šíři dlaně kraniálně od bifurkace tracheální průdušku - bronchus trachealis pro lobus cranialis dexter. Bronchus trachealis vystupuje z průdušnice kraniálně od aorty. Bronchi - průdušky vystupují z bronchus principalis, popřípadě z bronchus trachealis, a směřují do jednotlivých plicních laloků. Bronchus principalis spolu s průduškami tvoří bronchální strom. Bronchus principalis v levé plíci vydá bronchus lobaris cranialis pro lobus cranialis sinister a bronchus lobaris caudalis pro lobus caudalis sinister. Bronchus principalis dexter se po vstupu do hilus pulmonis pravé plíce rozdělí na bronchus lobaris medius pro lobus medius dexter, na bronchus lobaris caudalis pro lobus caudalis dexter a na bronchus lobaris accessorius pro lobus accessorius. Pro obě části lobus cranialis dexter tvoří lobární bronchus bronchus trachealis. paries menbranaceus r. trachealis cartilage trachealis tunica mucosa 431 Trachea. Sectio transversalis. ' Sus scrofa domes tica) Bronchi lobares vydávají na dorsální i ventrální stranu rami bronchales segmentorum, které se pak dále větví v určitém oddílu p lícního laloku, který označujeme jako plieni segment. Segment má tvar kužele, jehož základna leží na povrchu plic pod pleurou a jeho hrot směřuje k výstupu segmentálního bronchu. Stěny bronchu maji podobnou stavbu jako stěna průdušnice. Jejich skliznice je hladká nebo složená v podélné řasy. Kryje je epitel s řasinkami, které kmitají a odvádějí tak hlen i s nečistotami v průdušnici; sliznice obsahuje četné hlenové žlázky. Svalovou vrstvu, která je zde poměrně bohatší, tvoří hladká svalovina, která je u větších bronchu uspořádána cirkulárně, u menších bronchu probíhá spirálovitě. Vazivová vrstva uložená na povrchu má v sobě chrupavky, nejprve hyalinni, v hlubších částech elastické. Průdušky menšího průměru než 1 mm nemají již ve své stěně ani chrupavky, ani žlázky ve své sliznici. 432 Trachea. Sectio transversalis. £< cab alius) Průdušnice ovce a kozy U ovce je průdušnice stavěna obdobně jako u skotu. U kozy směřují volné konce průdušnicových chrupavek přímo dorsálně, takže mají na průřezu podobu písmene U. Dorsální stěnu tvoří samostatně paries membranaceus a m. trachealis 473 Průdušnice prasete U prasete (obr. 431) má průdušnice 32—36 chrupá vek, které spolu na mnohých místech srůstají. Volné konce chrupavek se přes sebe mírně překládají, takže jsou na průřezu téměř kruhovité. Průdušnice koně U koně (obr. 432) je průdušnice na průřezu mírně dorsoventrálně oploštělá. Tvoří ji asi 60 chrupavek. V kraniálních partiích se jejich volné konce přes sebe mírně překládají, v kaudálních partiích k sobě nedosahují a paries membranaceus je doplněna několika chrupavčitými destičkami. Bronchus trachealis není. Průdušnice psa U psa (obr. 433) je průdušnice na dorsalní straně mírně oploštělá. Volné konce chrupavek k sobě nedosahují. M. trachealis leží dorsálně na cartilagines tracheales. Bronchus trachealis nem. Bronchální strom odpovídá svým rozvětvením u všech domácích savců rozdělení plic na laloky. Pulmo Pulmo - plíce jsou vlastní dýchací orgán, který obalen poplicnicí vyplňuje hrudní dutinu vystlanou pohrudnici. Dýchacími pohyby hrudníku se plíce roztahují a sdačují, čímž je umožněna výměna vzduchu v plicích a okysličování krve. Obě plíce jsou u skotu měkké, houbovité, na pohmat šelestící orgány. U dobře vykrvených zvířat mají plíce oranžově růžovou barvu, u nevykrvených tmavě rudou až fialovou. Specifická hmotnost plic, které dýchaly, je 0,345—0,746; na vodě plavou. Plíce plodu, které ještě nedýchaly, jsou atelektatické, tužší konsistence, mají tmavočervenou barvu, specifickou hmotnost 1,045—1,056, takže ve vodě klesají ke dnu. Plíce vybíhá kraniálním směrem v plieni hrot - apex pulmonis, kaudálně se rozšiřuje v plieni základnu - basis pulmonis (obr. 434, 435). Laterálně plíce přiléhají k žebrům, a proto tuto plochu nazýváme žeberní plocha - facies_costalis. Základna plic přiléhá k bránici brániční plochou - facies diaphragmatica. K sobě přivrácené plochy se nazývají mediální plochy - facies mediales, které se rozpadají v pars vertebralis - část obradovou a pars mediastinalis -část středohrudní (obr. 436, 438). Na facies mediales nacházíme otisky orgánů ležících v mediastinu. Je to srdeční otisk - impressio cardiaca, jícnový otisk -impressio esophagea a srdečnicový otisk - impressio aortica. Kromě toho je na mediální ploše plieni branka - hilus pulmonis. Touto brankou vstupuji 433 Trachea. Sectio transversalis. (Canis f amiliar is) 474 do plic a. a vv. pulmonales, miznice a bronchus, které tvoří dohromady plieni kořen - radix pulmonis. Plieni plochy se v okrajích stýkají. Facies costalis a facies medialis se stýkají dorsálně v zaobleném okraji margo dorsalis, ventrálně v ostrém okraji margo ventralis. Facies diaphragmatica se stýká s facies costalis i s facies medialis v ostrém okraji margo basalis. Plíce jsou rozděleny mezilalokovými zářezy na jednotlivé plicní laloky - lobi pulmonis. Levá plíce - pulmo sinister (obr. 436, 437) se dělí na kraniáíně uložený lobus eranialis - kraniální lalok a kaudálně ležící lobus caudalis - 434 kaudální lalok, které jsou od sebe odděleny hlubokým a širokým srdečním zá- Pulmo. Aspectus řezem - incisura cardiaca. Lobus eranialis je rozdělen ještě sekundárním mělkým ventralis.' Bos taurusj zářezem na pars eranialis a par s caudalis. Na pravé plíci - pulmo dexter (obr. 438, 439) je lobus eranialis velmi rozsáhlý a je rovněž rozdělen na pars eranialis a pars caudalis. Kaudálně od lobus eranialis přistupuje ještě lobus medius, který je od něho oddělen zářezem fissura interlobaris eranialis a od lobus caudalis zářezem fissura interlobaris caudalis. Na ventrální ploše pravé plíce je lobus accessorius - přídatný lalok, oddělený od lobus caudalis hlubokým žlabem zadní duté žíly - sulcus venae cavae caudalis, kterým prochází vena cava caudalis. Plice se podobají svou stavbou rozvetvené tubo alveolárni žláze. Její vývody představuji větvici se bronchy (bronchální strom), sekreční konce jsou dýchací oddíly plic. Dýchací oddíly plic začínají na periferii bronchálního stromu jako pokračování nejmenších průdušek, zvaných průdušinky - bronchuli terminales (obr. 440), které mají světlost asi 0,5 mm. Bronchuli terminales se děli na dva až tri bronchuli respiratorii. Bronchuli respiratorii se děli v ductuli alveolares. Ductuli alveolares jsou tenkostenné trubičky vystlané plochým epitelem, které se periferně rozšiřují v tzv. atria. Z atrii vycházejí saceuli alveolares, jejichž stěnu tvoři polokulovité, hustě vedle sebe uložené plicní sklípky - alveoli puimonis. 475 dorsalis. í Bos taurus) přestup píeura puímonatis 436 Alveoly, které patři k jednomu respiratornímu bronchulu, tvoři anatomickou jednotku - acinus Pulmo sinister. Aspectus pulmonis. Několik acinů (S—12) se seskupuje v plicní lalůčky - lobuli pulmonis. Lalůčky se medialis. (Bos taurus) opět seskupují ve vyšší jednotky, které jsou obaleny silnějšími vrstvami vaziva. U skotu je toto vazivo ve zvláště silných vrstvách a tvoři charakteristické „mramorování plic"3 dobře patrné pod poplicnicí. 476 Alveoly jsou opředeny hustou síti kapilár3 do nichž přichází odkysličená krev z a. pulmonalis. -atrium ductulus aiveolaris břonchulus terminalis jejíž větve doprovázejí větvící se ořonchy. Zde nastává výměna plynů. Na basi alveolu se 2 kapilární sítě sbírají w. pulmonales3 které přivádějí do srdce okysličenou krev. Tento oběh nazýváme funkční oběh. Výživný oběh obstarává a. bronchalis, která zajišťuje výživu bronchálního stromu, piic-ních cév, pulmonální pleury. vaziva a mízní tkáně. Nutritivní krev odvádí bud v. bronchalis; nebo oba oběhy splývají. Plíce ovce a kozy U ovce a kozy jsou laloky uspořádány obdobně jako u skotu. Plíce prasete U prasete (obr. 441, 442) jsou laloky rozděleny jako u skotu, lobus cranialis dexter není však rozdělen na pars cranialis et caudalis. Vmezeřené vazivo není tak zřetelné jako u skotu. pars cranialis lobi cranialis incisura cardiaca 440 Bronchuli et alveoli. Schéma. 441 Puimo sinister. Aspectus lateralis. (Sits scrofa dorntstica) lobus caudalis pars caudalis lobi cranialis Plíce psa U psa (obr. 445, 446) jsou fissurae interlobares velmi hluboké; zasahují až na margo dorsalis plic. Lobus cranialis sinister je rozdělen tak jako u skotu na pars cranialis et caudalis. Na pravé plíci lobus cranialis rozdělen není. Lobus medius je vyvinut. Vmezeřené vazivo je nezřetelné. 479 i* I pcrs cranialis lobi cranialis - pars caudalis lobi cranialis 445 Pulmo sinister. Aspectus lateralis. - Canis iamiiiaris • iobus caudalis 446 Pulmo dexter. Aspectus lateralis. 'Canis iamiiiaris) Glandula thyroidéa ---lobus caudalis lebus cranialis ncis.-a cardiaca 447 Glandula thyroidéa. 'Bos taurus) Glandula thyroidéa - štítná žláza je žláza s vnitřním vyměšováním; vytváří hormon tyroxin, který zasahuje přímo nebo nepřímo do všech pochodů látkové výměny. Glandula thyroidéa se skládá u skotu z pravého a levého laloku - lobus dexter et lobus sinister, které jsou na ventrální straně spojeny můstkem - isthmus. mm. constrictores pharyngis glandula thyroidéa ■ lobus sinister esophagus ca^tílago thyroidéa m. ericothyroideus isthmus cartilagines tracheales 480 Laloky jsou ploché, nepravidelně trojúhelníkovitého tvaru (obr. 447). Jsou uloženy po stranách prvních prstenců průdušnice. Svým dorsálním, protáhlým okrajem přiléhají na jícen; kraniálním výběžkem zasahují až k hltanové svalovine. Isthmus leží ventrálně na druhém prstenci průdušnice. Oba laloky štítné žlázy i její žláznatý můstek mají zřetelně lalůčkovitou stavbu a červenou barvu. Laloky štítné žlázy jsou hmatné na kaudálním okraji podčelistní žlázy, dorsálně od m. sterno-thyroideus. Dorsální, protáhlý okraj laloku měří asi 6 až 7 cm. Šíře laloku je 4 až 5 cm; jeho tloušťka je asi OjT až 1,5 cm. Žláznatý můstek bývá široký asi 1 cm. U telete je štítná žláza temnější; vzhledem k velikosti těla je poměrně větší než u dospělého zvířete; žláznatý isthmus je silný. Ze žláznatého můstku vystupuje někdy kraniálním směrem k jazyku úzký žláznatý pruh. Je to zbytek po ductus thyroglossus, který naznačuje cestu, kterou se vyvíjel základ štítné žlázy z ústní spodiny. Štítná žláza ovce a kozy U ovce a kozy je glandula thyroidea stavěna obdobně jako u skotu. Isthmus však bývá zpravidla vazivový. Laloky jsou dlouhé 3—5 cm, široké 1—1,5 cm a tlusté asi 0,5—0,8 cm. Štítná žláza prasete U prasete (obr. 448) splývají všechny části štítné žlázy v jediný nepárový pyramidální lalok - lobus pyramidalis, uložený na ventrální ploše průdušnice. glandula thyroidea — cartilago cricoidea lobus sinister Lobus pyramidalis je na povrchu hladký a má hnedočervenou až červenofialovou barvu; je asi 4 cm dlouhý, 2 cm široký a 1—1,5 cm tlustý. Svým hrotem zasahuje kraniálně až k prstenčité chrupavce hrtanu. Na laterální straně nedosahuje k hltanu. Z ventrální strany ho překrývá m. sternohyoideus a m. sternothyroideus. Štítná žláza koně U koně je štítná žláza poměrně malá. Tvoří oválné laloky s hladkým povrchem (obr. 449), hnedočervené barvy. Laloky jsou spojeny můstkem, který bývá zpravidla pouze vazivový a probíhá v nepravidelných záhybech. Laloky leží laterálně na druhém až třetím tracheálním prstenci. Jejich délka je asi 3,5—4 cm, šířka 2,5 cm a tloušťka asi 1,5 cm. Laloky jsou uloženy pod příušní slinnou žlázou v trojúhelníku mezi v. maxillaris externá a v. maxillaris interna. 448 Glandula thyroidea. (Sus scrofa domestica) 449 Štítná žláza psa Glandula thyroidea. (Equus caballus) jj pSa (0br< 450) leží laloky štítné žlázy laterálně na prvních pěti až osmi prsten- cích průdušnice. Laloky tvoří podlouhlé útvary se zakulacenými konci. Oba laloky jsou u velkých psů spojeny žláznatým, až 1 cm silným můstkem. U malých psů je můstek vazivový a často zcela mizí. cartiíago cricoidea cartilagines tracheales glandula parathyroidea glandula thyroidea 450 Glandula thyroidea. (Canis familiaris) Glandulae parathyroideae Glandulae parathyroideae - příštítné žlázy, zvané také epiteliáln* tělíska, jsou malé kulovité nebo vejčité útvary velikosti hrachu nebo čočky, uložené v blízkosti štítné žlázy. Vylučují hormon zvaný parathormon, který reguluje hladinu kalciových a fosfátových iontů v krvi. Podle polohy je dělíme na vnější a vnitřní příštítné žlázy. Glandula parathyroidea externá - vnější příštítná žláza leží u skotu na pravé i levé straně, těsně kraniálně u štítné žlázy. Leží na mediální ploše tepny a. carotis communis, 3—6 cm kaudálně od jejího rozvětvení. Glandula parathyroidea interna - vnitřní příšutná žláza je uložena v parenchymu štítné žlázy, pod jejím mediálním povrchem, při dorsálním nebo kaudálním okraji. Na řezu mají příštítné žlázy zrnitý charakter. Tvoři světlejší síťovinu, v níž jsou uloženy temnější částečky. Glandula parathyroidea externá vzniká z epitelu třetí žaberní výchlipky a spolu se základem brzlíku se posunuje kaudálním směrem až k rozvětveni krkavice. Glandula parathyroidea interna vzniká z epitelu čtvrté žaberní vvchlipky a zůstává vždv v těsné blízkosti mediální plochy štítné 482 žlázy Příštítné žlázy ovce a kozy U ovce,a kozy leží glandula parathyroidea externa na kaudálním okraji pod-čelistní slinné žlázy, při rozvětvení a. carotis communis. Glandula parathyroidea interna je uložena obdobně jako u skotif, lze ji však jen obtížně nalézt. Příštítné žlázy prasete U prasete leží glandula parathyroidea externa v rozvětvení a. carotis communis skryta mezi lalůčky brzlíku. Glandula parathyroidea interna nebyla doposud nalezena. Příštítné žlázy koně U koně leží glandula parathyroidea externá ventrolaterálně na průdušnici, uložena ve vazivu asi 15 cm kraniálně před prvním žebrem. Může se však také vyskytnout těsně kraniálně u štítné žlázy. Glandula parathyroidea interna leží v parenchymu štítné žlázy, při jejím dorsomediálním okraji. Je obalena tenkým vazivovým pouzdrem. Příštítné žlázy psa U psa (obr. 450) leží glandula parathyroidea externá na laterálním okraji štítné žlázy nebo v její blízkosti. Glandula parathyroidea interna leží buď v parenchymu štítné žlázy, při jejím dorsomediálním, okraji, nebo se může vyskytnout volně uložena v okolí těchto míst. „i; Thymus Thymus - brzlík má podobu žláznatého orgánu, který se skládá z jednotlivých lalúčků spojených řídkým vazivem, nemá však žádný vývod. Má žlutošedou až šedorůžovou barvu a tuhou konsistenci. Thymus skotu (obr. 451) má nepárový hrudní lalok a párový krční lalok. Lobus thoracicus - hrudní lalok leží v mediastínu dorsokraniálně od pcrikardu. Přiléhá z levé strany k průdušnici i k velkým cévním kmenům. Kraniálně proniká lobus thoracicus úzkým výběžkem až do apertura thoracis cranialis a zde navazuje na oba krční laloky. Lobus cervicalis - krční lalok přiléhá na pravé i levé straně na lateroventrální plochu průdušnice. Lobi cervicales zasahují kraniálně až ke štítné žláze. V kraniální části krku jsou uloženy na dorsolaterální části průdušnice. Brzlík se začíná prudce zvětšovat od 6. týdne po narození. Největšího rozvoje dosahuje asi kolem 16. týdne, kdy váží 0,7—1 kg. Mezi 8. až 12. měsícem se brzlík opět prudce zmenšuje. Po 6. roce již zcela zaniká. Involuci podléhají nejprve oba krční laloky, které se rozpadají na několik částí. Hrudní lalok se pouze zmenšuje. Thymus je lymfocpitclový orgán. Vzniká z epitelu třetí a čtvrté žaberní výchlipky. Skládá se z jednotlivých lalúčku, které tvoří cpitelové retikulum a v něm usazené lymfocyty. Vzniká hustší kúra lalúčku a řidší dřeň. Ve dřeni jsou charakteristická mikroskopická Hassalova tělíska. U skotu se často setkáváme s roztroušenými lalůčky brzlíku, uloženými podél průdušnice. Tyto samostatné lalůčky označujeme jako noduli thymici accessorii. U ovce, kozy a prasete je thymus vyvinut obdobně jako u skotu. U kozy dosahuje největšího rozvoje v sedmém týdnu po narození, u prasete v pěti mě- sicích. Pak dochází k poměrně rychlé involuci, nepatrné zbytky thymu však můžeme pozorovat ještě i u několikaletých jedinců. U koně převažuje lobus thoraci-cus. Na krk vybíhají jen dva úzké lobi cervicales, dosahují však pouze do poloviny délky krku. Při involuci se lobi cervicales rychle zkracují a mizí. Největší hmotnosti, asi 300 až 400 g, dosahuje u hříběte kolem jednoho roku. U psa převažuje rovněž lobus thoracicus: lobi cervicales jsou nepatrné. Postupná involuce brzlíku nastává již za 14 dní po narození. Poslední zbytky však jsou viditelné ještě ve druhém až třetím roce. thymus — lobus thoracicus pulmo sinister 451 Thymus. (Bos taurus -neonatus) Cavum thoracis Cavum thoracis - hrudní dutina vzniká z kraniálního oddílu původně jednotné tělní dutiny, která byla přepažena bránicí. Hrudní dutina je vysdána serosní blanou, kterou tvoří tenký vazivový list, krytý jednovrstevným plochým mesotelem. Podklad stěny hrudní dutiny tvoři dorsálně hrudní páteř, kterou v kraniální části kryje m. longus colli. Ze stran tvoří hrudní stěnu žebra a mezi nimi rozepjaté mm. intercostales. Podklad dna hrudní dutiny tvoří sternum, které kryje m. tra n s versus thoracis. Kraniální vstup do hrudní dutiny-apertura thoracis cranialis je otevřený, zaplňují ho však orgány vstupující do hrudní dutiny, tj. velké cévy a nervy, průdušnice a jícen. Kaudální výstup z hrudní dutiny - apertura thoracis caudalia uzavírá bránice. Vnitřní plochu hrudní stěny vystýlá silná elastická nitrohrudni povázka -fascia endothoracica. Na tuto povázku se připojuje nepatrným množstvím subserosního řídkého vaziva pohrudnice. Pleura - pohrudnice tvoří dva pohrudniční vaky, které na sebe přiléhají přibližně v mediánní rovině. Podle uložení dělíme pohrudnici na nástěnnou pohrudnici - pleura parietalis, kterou dále dělíme na pleura costalis a pleura diaphragmatica, a na středohrudní pohrudnici - pleura mediastinalis. Oba listy mediastinální pleury k sobě přiléhají a vytvoří mediastinum -484 středohrudí. Mezi oběma listy pohrudnice je malé množství řídkého vaziva - lamina propria mediastini, v němž probíhají cévy, nervy, jsou v něm uloženy mízní uzliny i jícen a průdušnice. V mediastinu je uloženo i srdce ve vlastním serosním vaku. Mediastinální pleura překrývající serosní vak srdce se nazývá pleura pericardiaca a stává se tak součástí srdečních obalů. Podle uložení srdce dělíme mediastinum na kraniální úsek (obr. 452), ležící kraniálně od srdce. Kraniální úsek vyplňuje u mladých zvířat do značné míry thorakální část brzlíku. Úsek mediastina ležící přímo v úrovni srdce se nazývá 452 Mediastinum craniale. Sectio transversalis. f Bos raurus) 485 453 .Mediastinum medium. Sectio transversale. ( Bos í auru s) 486 střední úsek (obr. 453). Kaudálnč od srdce tvoří mediastinum kaudální úsek (obr. 454). Parietální a mediastinals pleura ohraničuje na každé straně jeden pleurální vak, který obsahuje pohrudniční dutinu - cavum pleurae. Oba pleurální vaky zasahují kraniálně až k prvnímu žebru a vytvářejí tam slepé vychlípeniny - cupulae pleurae. U skotu však pravá cupula pleurae přesahuje první žebro kraniálně o 6—7 cm a vychyluje mediastinum na levou stranu. Během Ontogenese vrůstají do pleurálních vaků z mediastina plíce. Berou fascia endothcrscica cavum pieurnc- esophagus pleura mediastinal n. phrenicus sinister costa VII reticulum sternum vertebra thoracica Vi. scapula vertebra thoracica VII. aorta thoracica pleura pulmonale costa VII. g. pulmonale v. cava caudaiis pleura parietalis n. phrenicus dexter plica venae cavas hepar costa VII. et Vlil. s sebou rostoucí mediastinální pohrudnici. Ta pak u-Vyvinutých plic přechází na plíce v okolí radix pulmonis a povléká je ve formě poplicnice - pleura pulmo-nalis. Kauáálně od radix pulmonis přechází policnice na mediastinum duplika-turou, zvanou ligamentum pulmonale - plieni vaz. Cavum pleurae je pak redukováno na úzkou štěrbinu mezi pleura parietalis a pleura pulmonalis a je vyplněno čirou serosní tekutinou, zvanou liquor pleurae - pohrudniční mok. Do pravého pleurálniho vaku proniká z ventrální strany v. cava caudaiis, kterou doprovází n. phrenicus dexter. Vzniká tak řasa - plica venae cavae, která z pohrudniční dutiny oddělí pohrudniční výchlipku recessus mediastini, do níž se ukládá lobus accessorius pravé plíce. U ostatních domácích savců jsou anatomické poměry v hrudní dutině v zásadě stejné. Liší se pouze topografické poměry, které záleží na postavení bránice a na uložení srdce. U dospělého koně i psaa často i u ovce je vazivo mediastina na některých místech redukováno, takže oboustranné pleurae mediastinales na sebe přímo naléhají a druhotně i mizí. Obě pleurální dutiny pak spolu komunikují a otevření hrudní stěny na jedné straně nese nebezpečí oboustranného pneumo-toraxu. 454 Mediastinum caudale. Sectio transversalis. (Bos taurus) 487 Slovníček anatomických názvů Naše veterinární veřejnost zná anatomii v nomenklatuře, kterou uvádějí starší vydání učebnice Ellenberger-Baum a kterou do našich učebnic uvedl akademik Jan Kolda. Toto anatomické názvosloví je v podstatě veterinární revize Basilejské nomenklatury, přijatá na VIL Mezinárodním veterinárním kongresu v Baden-Ba-denu v roce 1899. Tato veterinární revize nebyla však nikdy ve svém celku vytištěna a nedošla tak ani skutečně mezinárodního uznání. V naší učebnici veterinární anatomie jsme poprvé použili Nomina anatomica veterinaria, přijatá na sjezdu Světové společnosti veterinárních anatomů v Paříži v roce 1967. Chtěli bychom, aby čtenáři mohli navazovat při svém studiu i na bohatství starší literatury, a proto doplňujeme učebnici veterinární anatomie slovníčkem, který umožní srovnat starší názvy Veterinární revize (VR) s oficiálními názvy Nomina anatomica veterinaria (NAV). Ve slovníčku uvádíme pouze výrazy, které se v obou názvoslovích navzájem liší. Slovníček má dvě části. První část je abecedně seřazena podle názvů Veterinární revise, druhá část je abecedně seřazena podle Nomina anatomica veterinaria. Nomina revisionis veterinariae Veterinární revise (VR) Nomina anatomica veterinaria (NAV) abomasus aboralis aditus ad bursám omentalem ala atlantis ala orbitalis (os praesphenoidale) ala temporalis (os basisphenoidale) anulus inguinalis abdominalis anulus inguinalis subcutaneus apex partis petrosae arcus glossopalatinus art. intertarsicus distalis art. intertarsicus proximalis art. intervertebralis art. tuberculi costae artt. carpi am. tarsi bronchus eparterialis bronchus bursa omentalis bursa omentalis et vestibulum bursae omentalis bursa praelemniscalis bursa supraatlantica canalis condylicus canalis nasolacrimalis osseus canalis semilunaris canalis transversarius (vertebrae cervicales) = abomasum = caudalis (na hlavě) = aditus ad recessum caudalem = processus transversus atlantis = ala ossis presphenoidalis = ala ossis basisphenoidalis = anulus inguinalis profundus = anulus inguinalis superficialis = apex rostroventralis partis petrosae = arcus palatoglossus = art. centrodistalis = art. talocalcaneocentralis = junctura zygapophysealis = art. costotransversaria == artt. manus = artt. pedis = bronchus trachealis = bronchus principalis = recessus caudalis bursae omentalis = bursa omentalis = bursa subligamentosa supraspinalis = bursa subligamentosa nuchal is cranialis = canalis condylaris = canalis lacrimalis = canalis solearis = foramen transversarium (vertebrae cervicales) NAV capirulum fibulae Capsula Glissoni (h'ypar) cartilago epiglottidis cartilago thyrcoidca cavum sublinguale laterale conjugata vera (pelvis) corpus adiposum art. genus corpus ossis hyoidei corpus ossis occipitalis crista conchae dorsalis crista conchae ventralis crista frontalis externa crista frontalis interna crista intcrossea (ulna) crista nuchae crista tentorica (os interparietale) crista tibiae crus mediale et laterale diaphragmatis diverticulum duodeni ductus hepaticus ductus nasopalatinus ductus submandibularis ductus trachealis epistropheus excavatio rectouterine excavatio vesicouterina facies buccalis, facies labialis (dentes) facies caudalis epiglottidis facies cerebralis facies cerebellaris facies masticatoria facies mastoidea partis petrosae fascia compedis fascia omobrachialis fascia spinotransversalis et fascia lumbodor- salis fascia volaris foramen lacerum aborale foramen occipitale magnum . .;_ foramen sacrale ventrale foramen vasculosum interdigitale (phalanx III) fossa condylaris (os occipitale) fossa, fossula intercondylaris fossa v. umbilicalis (hepar) fossa lobi piriformis fossa m. obliqui oculi ventralis fossa plantaris glandulae buccales mandibulares glandulae buccales maxillares glandulae buccales mediae glandula submandibularis hiatus oesophagicus incisura facialis incisura marginalis lamina lateralis (os ethmoidale; lamina subserosa -lamina tendinea impar ligamentum caecocolicum ligamentum duodenocolicum ligamentum ileocaecale ligg. accessoria media caput libulae Capsula fibrosa perivascularis (hepa cartilago epiglottica cartilago thyroidea recessus sublingualis con jugata (pelvis) corpus adiposum infrapatellar basihyoideum pars basilaris ossis occipitalis crista ethmoidalis (os nasale) crista conchalis (maxilla) linea temporalis crista frontalis margo intcrosscus (ulna) linea nuchae (Ru), crista nuchae (Ca. processus tentoricus margo cranialis tibiae crus diaphragmatis ampulla hepatopancreatica ductus hepaticus communis ductus incisivus ductus mandibularis truncus trachealis axis excavatio rectogenitalis excavatio vesicogehitalis facies vestibularis (dentes; facies laryngea epiglottidis facies rostralis partis petrosae facies medialis partis petrosae facies occlusalis facies occipitalis partis petrosae fascia digiti fascia axillaris fascia thoracolumbalis fascia palmaris foramen jugulare foramen magnum foramen sacrale pelvinum foramen axiale (phalanx distalis) fossa condylaris ventralis area intercondylaris fissura ligamenti teretis (hepar; fossa piriformis fossa m. obliqui ventralis tuberositas supracondylaris lateralis dialis; fossa supracondylaris (eq) glandulae buccales ventrales glandulae buccales dorsales glandulae buccales intermediae glandula mandibularis hiatus esophageus incisura vasorum facialium crena marginis solearis lamina orbitalis (os ethmoidale) tela subserosa tendo symphysialis plica cecocolica plica duodenocolica plica ileocecalis lig. accessoriocarpoulnare et lie. accessorioquartalc VR NAV lig. accessorium distale lig. accessorium proximale lig. apicis dentis lig. carpi volare profunduni lig. colli costae lig. conjugale costarum ; lig. interarcuale lig. interosseum dorsale lig. intersesamoideum (mezi prsty) lig. intersesamoideum (na jednom prstec lig. laterale atiantis lig. sesamoideoungulare lig. sterni externum lig. sterni internum lig. talocalcaneum dorsale lig. teres (art. coxae) linea anconea linea poplitea lobus apicalis pulmonis lobus apicalis sinister 'pulmo1} (Ru, su, ca' lobus cardiacus dexter (pulmo) lobus cardiacus sinister (pulmo) (Ru, su. ca), lobus diaphragmaticus pulmonis lymphoglandulae submadibulares margo acurus hepatis margo ligamenti (os sesamoideum phalangis- ni) margo obtusus hepatis " membrána atlantoepistrophica meziprstní a zevní (na prstě Ru. su) m. abductor hallucis m. abductor pollicis brevis m. abductor pollicis longus m. auricularis ventralis m. buccalis m. buccinatorius m. capsularis m. capsularis coxae m. capsularis genus m. clcidotransversarius (eq) m. eutaneus colli m. eutaneus maximus m. dilatator naris medialis et lateralis (boN; m. lateralis nasi (eq) m. extensor digitorum communis m. extensor digiti III proprius m. extensor hallucis longus m. flexor hallucis brevis m. flexor hallucis longus m. flexor pollicis brevis mm. gemeili m. jugulohyoidcus m. jugulomanJibularis m. kcratohyoideus m. levator labii maxillaris proprius m. longissimus dorsi m. molaris m. pectoralis profundus m. pectoralis superficialis m. scalenus primae costae m. scalenus supracostalis — lig. accessorionvetacarpeum lig. accessorioulnarc -= lig. lor.citudinale --- lig. radiccarpeum palmare, lig. ulnocarpeum palmare et lie. carpi radiatum ~ lig. co>totransversarium — lig. capitis costae intraarticulare --= lig. flavum = lig. interdigitak- dorsale — lig. intersesamoideum interdigitale = lig. palmare sesamoideum — Hg. laterale (atlas; — lig. ur.guioscsamoideum — membrána sterni — lig. sterni = lig. talocalcaneum laterale — lig. capitis femoris — linea m. tricipitis — linea m. poplité; lobus cranialis pulmonis — pars cranialis lobi cranialis pulmo) — lobus rnedius '.pulmo) — pars caudalis lobi cranialis [pulmo sin.) — lobus caudalis pulmonis = lymphonodi mandibulares — margo ventralis hepatis — margo proximaiis (os sesamoideum phalangis dis talis) — margo dorsalis hepatis = lig. flavum (art. atlantoaxiaiis) = axiální a abaxiáini (na prste Ru, su) — m. abductor digiti I — m. abductor digiti I brevis = m. abductor digiti I longus — m. parotideoauricularis — m. buccinator, pars buccalis = m. buccinator — m. articularis humeri (su. eq) = m. articularis coxae (Ca, eq; = m. articularis genus (Ca) = m. omotransversarius — platysma — m. eutaneus trunci — m. lateralis nasi — m. extensor digitorum communis = m. extensor digiti I longus = m. flexor digiti I brevis — m. flexor digiti I longus — m. flexor digiti I brevis -— m. gemellus — m. occipiiohyoideus —- m. occipitomandibularis —- m. ceratohyoideus — m. levator labii maxillaris — m. longissimus lumborum er thoracis — pars molaris (m. buccinator) — mm. pectorales profundi — mm. pectorales superficiales —■ m. scalenus dorsalis — m. scalenus medi*js VR NAV rn. transversus c^starum m. transversus nasi (eq) m. dilatator naris apicalis (bo) noduli lymphatici aggregati noduli lymphatici solitarii omasus oralis os metatarsal II os petrosum os rostri os tarsi centrale et quartum ostium ileocaecocolicum ostium pharyngeum tubae pars cervicalis ligamenti nuchae pars clavicularis (m. pectoralis superficialis) pars humeralis seu ascendens (m. pectoralis profundus) pars intercostalis (lig. conjugale costarum) pars mastoidea ossis petrosi pars occipitalis lig. nuchae pars praescapularis (m. pectoralis profundus) pars sternocostalis (m. pectoralis superficialis) pars suspensoria ani (m. retractor penis) pila longitudinalis dextra accessoria pila longitudinalis sinistra accessoria squama ossis temporalis processus dorsi sellae processus hyoideus partis mastoidei processus jugularis processus muscularis (os hyoideum) processus pterygoideus (os palatinum) pulpa lienis alba pulpa lienis rubra stammen phalangis secundae sulcus muscularis (calcaneus) sulcus musculotubaris sulcus palatinus sulcus sinus cavernosi sutura frontoparietalis sutura interparietal sutura parietooccipitalis sutura parietotemporal sutura tympanobasilaris symphysis pelvis tela mucosa tendo Achillis et tendo accessorius torus phalangis distalis trochanter major dorsalis, plantaris truncus dorsalis n. vagi truncus ventralis n. vagi tuber coxae tuber malare tuber phalangis distalis tuber sacrale tuberculum major craniale et caudale tuberculum mediale tali tuberculum minus craniale et caudale tuberculum m. longissimi dorsi — m. rectus thoracis = m. dilatator naris apicalis = lymphonoduli aggregati = lymphonoduli solitarii = omasum = rostralis = os sesamoideum metatarsal = pars petrosa, pars tympanica et pars mastoidea ossis temporalis = os rostrale — os centroquartale = ostium ileocecale = ostium pharyngeum tubae auditivae = lamina nuchae = m. pectoralis descendens = m. pectoralis ascendens = pars intercapitalis (lig. capitis costae intra- articulare) = processus occipitalis partis petrosae = funiculus nuchae = m. pectoralis cleidoscapularis — m. pectoralis transversus = pars rectal is (m. retractor penis).... = pila accessoria dextra \ : — pila accessoria sinistra £:_ == pars squamosa ossis temporalis = processus clinoideusjcaudalis = processus styloideus partis petrosae = processus paracondylaris = angulus stylohyoideus (os hyoideum) = processus pyramidalis ^os palatinum) = lymphonoduli lienales = pulpa lienis = torus palmaris phalangis mediae = sulcus tendinis m. flexoris digiti I. longi = semicanalis m. tensoris veli palatini = sulcus palatinus major = sulcus caroticus = sutura coronalis = sutura sagittalis = sutura lambdoidea — sutura squamosa = sutura occipitotympanica = symphisis pelvina = tunica mucosa = tendo calcaneus communis = torus palmaris phalangis distalis = trochanter major, pars cranialis, pars caudalis = truncus vagalis dorsalis = truncus vagalis ventralis = spina iliaca ventralis = tuber faciale = tuberculum flexorium == spina iliaca dorsalis = tuberculum majus, pars cranialis et pars caudalis = tuberculum tali = tuberculum minus, pars cranialis et pars caudalis = tuberculum m. longissimi VR NAV tuberculum nuchae tuberositas m. teretis majoris 4 tuberositas m. teretis minoris tuberositas Spinae scapulae vertebrae coccygeae vestibulum bursae omentalis et bursa omentalis tuberculum nuchale tuberositas teres major tuberositas teres minor tuber spinae scapulae vertebrae caudales bursa omentalis Nomina anatomica veterinaria NAV VR abomasum aditus ad recessum caudalem ala ossis presphenoidalis ala ossis basisphenoidalis ampula hepatopancreatica angulus stylohyoideus (os hyoideum) anulus inguinalis profundus anulus inguinalis superficialis apex rostroventralis partis petrosae arcus palatoglossus area intercondylar is (tibiae) art. centrodistalis art. costotransversaria art. talocalcaneocentralis arte manus artt. pedis axiální a abaxiální (na prstě Ru} su) axis basihyoideum bronchus principalis bronchus trachealis bursa omentalis bursa subligamentosa nuchalis bursa subligamentosa supraspinalis canalis condylaris canalis lacrimalis canalis solearis capsula fibrosa perivascularis (hepar) caput fibulae cartilago epiglottica cartilago thyroidea caudalis (na hlavě) conjugata (pelvis) corpus adiposum infrapatellare crena marginalis solearis crista conchalis (maxilla) crista ethmoidalis (os nasale) crista nuchae (Ca, su3 eq) crista frontalis cms diaphragmatis ductus hepaticus communis ductus incisivus ductus mandibularis excavatio rectogenitalis excavatio vesicogenitalis facies laryngea epiglottidis facies medialis partis petrosae abomasus aditus ad bursam omentalem ala orbitales (os praesphenoidale) ala temporalis (os basisphenoidale) diverticulum duodeni processus muscularis (os hyoideum) anulus inguinalis abdominalis anulus inguinalis subcutaneus apex partis petrosae arcus glossopalatinus fossa, fossula intercondylaris (tibiae) art. intertarsicus distalis art. tuberculi costae ; art. intertarsicus proximalis ; artt. carpi artt. tarsi meziprstní a zevní (na prstě Ru, su) epistropheus corpus ossis hyoidei bronchus bronchus eparterialis bursa omentalis et vestibulum bursae omentalis bursa supraadantica bursa praelemniscalis canalis condylicus canalis nasolacrimalis osseus canalis semilunaris capsula Glissoni (hepar) capitulum fibulae cartilago epiglottidis cartilago thyreoidea aboralis conjugata vera corpus adiposum art. genus incisura marginalis crista conchae ventralis crista conchae dorsalis crista nuchae crista frontalis interna cms mediale et larerale diaphragmatis ductus hepaticus ductus nasopalatine ductus submandibularis excavatio rectouterina excavatio vesicouterina facies caudalis epiglottidis facies cereberalis NAV VR facies occipitalis partis pctrosac facies occlusalis ťacics rostralis partis pctrosae ťacies vestibularis (dentes) ťacies vicseralis ruminis ťascia axillaris fascia digiti fascia paímaris fascia thoracolumbalis fissura íigamenti teretis i hepar) foramen axiale (phalanx distalis) ťoramen jugulare foramen magnum foramen sacrale pelvinum foramen supracondylar foramen transversarium fossa condylaris ventralis fossa m. obliqui ventralis fossa piriformis funiculus nuchae glandulac buccales dorsales glandulae buccales intermediae glandulac buccaies ventrales glandula mandibularis hiatus esophageus incisura vasorum facialium junctura zygapophysealis lamina nuchae lamina orbitalis (os cthmoidale) lig. accessorioulnare lig. accessoriocarpoulnare, lig. accessorioquartale lig. accessoriometacarpeum lig. capitis costae intraarticular lig. capitis femoris lig. costotransversarium lig. fiavum (art. atlantoaxialis) lig. fiavum lig. interdigitale dorsale lig. intersesamoideum intcrdigitale lig. laterale (atlas; lig. longitudinale lig. palmare sesamoideum lig. radiocarpeum palmare, lig. ulnocarpeum palmare, lig. carpi radiatum lig. sterni lig. talocalcaneum laterale lig. ungulosesamoideum linea nuchae (Ru) linea m. poplitei linea m. tricipitis linea temporalis lobus caudalis pulmonis lobus eranialis pulmonis lobus medius (pulmo dexter) lymphonodi mandibulares lymhonoduli aggregati lymphonoduli lienales lymphonoduli solitari: margo eranialis tibiae facies mastoidea partis petrosae facies masticatoria facics cerebcllaris facies buccalis -f facies labialis den tes) ťacics intestinalis ruminis ťascia omobrachialis fascia compedis fascia volaris fascia spinocostotransversalis et fascia lumbodorsalis fossa v. umbilicalis (hepar) ťoramer. vasculosum intcrdigitale (phalanx III) foramen lacerum aboralc foramen occipitale magnum foramen sacrale ventrale foramen supratrochleare canalis transversarius fossa condylaris (os occipitale( fossa m. obliqui oculi ventralis fossa lobi piriformis pars occipitalis lig. nuchae glandulae buccales maxillares glandulae buccales mediae glandulae buccales mandibulares glandula submandibularis hiatus oesophagicus incisura facialis ,.vlí;. art. intervertebralis. pars cervicalis ligřtriuchac lamina lateralis (os cthmoidale' lig. accessorium proximale ligg. accessoria media lig. accessorium distale lig. conjugale costarum lig. teres (art. coxae) . lig. colli costae membrána atlantoepistrophica lig. interarcuale lig. interosseum dorsale lig. intersesamoideum (mezi prsty) lig. laterale atíantis lig. apicis dentis lig. intersesamoideum (na jcdr.rm prstčN: lig. carpi volare profundum lig. sterni internum lig. talocalcaneum dorsale lig. sesamoidcoungulare crista nuchae linea popíitea linea 3r.conea . - . crista frontalis externa lobus diaphragmaticus pulmonis lobus apicalis pulmonis lobus cardiacus dexter lymphoglandulae submandibulares noduli lymphatici aggregati pulpa lienis alba noduli lymphatici soiitarii crista tibiae. NAV VR margo dorsalis hepatis margo interosscus (ulna) margo proximalis (os sesamoidcum phalangis distalis) margo vcntralis hepatis membrána sterni m. abductor digiti I brevis m. abductor digiti I longus m. abductor digiti I m. articularis coxae (Ca, cq) m. articularis genus (Ca) m. articularis humor: (su, eqj m. buccinator m. ceratohyoidcus m. eutaneus trunci m. dilatator naris apicalis m. extensor digiti I longus m. extensor digitorum communis m. flexor digiti I brevis m. flexor digiti I brevis m. flexor digiti I longus m. gemellus -m. lateralis nasi n - ; - m. levator Iabii maxiilaris ' m. longissimus lumborum et thoracis m. occipitohyoideus m. occipitomandibularis m. omotransversarius m. parotideoauricularis m. pectoralis ascendens m. pectoralis cleidoscapularis m. pectoralis descendens mm. pcctorales superficiales mm. pcctorales profundi m. pectoralis transversus m. rectus thoracis m. scalenus dorsalis m. scalenus medius omasum os ccntroquartale os rostrale os sesamoideum metatarsale ostium ileocecale ostium pharyngeum tubac auditivae pars basilaris ossis occipitalis pars caudalis lobi eranialis (pulmo sin.) pars eranialis lobi eranialis (pulmo sin.) pars intercapitalis (lig. capitis costae intraarti-culare) pars molaris (m. buccinator) pars petrosa (os temporale) pars rectalis (m. retractor penis) pars squamosa (os temporale) — margo obtusu' hepatis crista interossea (ulna) — margó ligamenti (os sesamoidcum pha- langis distalis) — margo acutus hcp*i?is — lig. sterni externum — m. abductor pollicis brevis = m. abductor pollicis longus — m. abductor haliucis =• m. capsularis coxae — m. capsularis genus — m. capsularis --^ m. buccinatorius — m. keratohyoideus = m. eutaneus maximus — m. transversus nasi (eqj m. dilatator naris apicalis (bo) = m. extensor haliucis longus — m. extensor digitorum communis -?t m. extensor digiti XII proprius — m. flexor pollicis brevis — m. flexor haliucis brevis — m. flexor haliucis longus ~ mm. gemelli — m. dilatator.naris medialis et lateralis (bo) m. lateralis nasi (eq) = m. levator labii maxiilaris propi-.u« = m. longissimus dorsi - — m. jugulohyoideus ■ . -'v~- — m. jugulomandibularis — m. cleidotransversarius (eq) = m. auricularis ventralis — pars humeralis seu ascendens (m. pecto- ralis profundus) = pars praescapularis (m. pectoralis profundus) — pars clavicularis (m. pectoralis super- ficialis) = m. pectoralis superficialis — m. pectoralis profundus — pars sternocostalis (m. pectoralis super- ficialis) — m. transversus costarum — m. scalenus supracostalis — m. scalenus primae costae = omasus = os tarsi centrale et quartum = os rostri = os metatarsale II — ostim ileocaecocolicum — ostium pharyngcum tubae — corpus ossis occipitalis = - lobus cardiacus sinister (pulmo) (Ru; su. ca) ■ — lobus apicalis sinister 'pulmo sin.) (Ru. su. ca) — pars intercostaíis (lig. conjugate costarum) = " m. molaris (m. buccinator) = os petrosum (součást) — pars suspensoria ani (m. retractor penis) — squama ossis temporalis NAV VR pars tympanica ossis temporalis pila accessoria dextra (rumen) pila accessoria sinistra (rumen) Platysma plica cecocolica plica duodenocolica plica ileocecalis processus clinoideus caudalis processus occipitalis partis petrosae processus paracondylaris processus pyramidalis (os palatinum) processus styloideus processus tentoricus (os parietale) processus transversus atlantis pulpa lienis recessus sublingualis lateralis recessus caudalis bursae omentalis rostralis semicanalis m. tensoris veli palatini spina iliaca dorsalis spina iliaca ventralis sulcus caroticus sulcus palatinus major sulcus tendinis m. flexoris digiti I longi sutura coronalis sutura lambdoidea sutura occipitotympanica sutura sagittalis sutura squamosa symphysis pelvina tela subserosa tendo calcaneus tendo calcaneus communis tendo symphysialis torus phalangis mediae trochanter major, pars cranialis, pars caudalis truncus trachealis truncus vagalis dorsalis truncus vagalis ventralis tuber faciale tuber spinae scapulae tuberculum flexorium tuberculum majus, pars cranialis, pars caudalis tuberculum minus, pars cranialis, pars caudalis tuberculum m. longissimi tuberculum nuchale tuberculum tali tuberositas supracondylaris lateralis et medialis tuberositas teres major tuberositas teres minor tunica mucosa vertebrae caudales = os petrosum (součást) = pila longitudinalis dextra accessoria (rumen) == pila longitudinalis sinistra accessoria (rumen) = m. cutaneus colli = ligamentum caecocolicum = ligamentum duodenocolicum = ligamentum ileocaecale = processus dorsi sellae = processus mastoideus ossis petrosae = processus jugularis = processus pterygoideus (os palatinum) = processus hyoideus = crista tentorica = ala atlantis = pulpa lienis rubra = cavum sublinguale laterale = bursa omentalis = oralis, apicalis, nasalis = sulcus musculotubarius = tuber sacrale = tuber coxae = sulcus sinus cavernosi = sulcus palatinus = sulcus muscularis = sutura frontoparietalis = sutura parietooccipitalis — sutura tympanobasilaris • = sutura interparietalis = sutura parietotemporalis = symphysis pelvis = lamina serosa = tendo Achillis = tendo Achillis et tendo accessorius — lamina tendinea impar = stammen phalangis secundae = trochanter major dorsalis et plantaris — ductus trachealis = truncus dorsalis n. vagi = truncus ventralis n. vagi = tuber malare = tuberositas spinae scapulae = tuber phalangis distalis = tuberculum majus craniale et caudaíe = tuberculum minus craniale et caudale = tuberculum m. longissimi dorsi — tuberculum nuchae = mberculum mediale tali = fossa plantaris = tuberositas m. teretis majoris = mberositas m. teretis minoris = tela mucosa = vertebrae coccygeae Česko-slovenský slovníček Bederní - bedrový bělima - očné bielko bérce - predkolenie bludiště - bludisko, labyrint boltcovitý - ušnicový boltec - ušnica brzíík - týmus březost - gravitida, oplodnenosť břicho - brucho bříško - brusko břišní - brusný bubínková výduť - bubienková vydutina býložravci - bylinožravce Cévňatka - cievovka cévní - cievny cévy - cievy Časný - skorý čelist - čelusť čelní kost - čelová kosť čenich - ňucháč čep - čap čepec - čepiec čepovec - čapovec česíové ústí - otvor kardie čéška - kolenná kosť četně - mnoho, veľa čidlo - nervové zakončenie čichová kost - čuchová kosť čichové bludiště - čuchové bludisko, labyrint čípek - čapík čivy - zmysly čočka - šošovka čtyřhranný - štvorhranný Dásně - ďasná dech - dych děloha - maternica děložní - maternicový deltový sval - deltovitý sval dílčí - čiastkový dráp - pazúr dřeň - dřeň dvanáctník - dvanástnik horní čelist - čeľusť houby - huby hřbet - chrbát hřbetní struna - chrbtová struna hřeben - hrebeň hubit - ničit hýždě - zadnica hýždovec - zadnicový sval Chlupy - chlpy chochlík - chochol chrupavka - chrupka chřípí - nozdry Játra - pečeň > ~■ jazykopatrový - jazykovopodnebný j ho - jarmo jícen - pažerák jícnový otisk - pažerákový otlačok Klička - slučka kliční kost - klučková kosť klínová kost - klinovitá kosť klínová studánka - klinová fontanels klisna - kobyla klíšťky - klieštiky kloubit se - skíbovať sa kloubní - kĺbový kočka - mačka kohoutek - kohútik kosočtverečný sval - kosoštvorcový sval kosterní -kostrový kostní tkáň - kostné tkanivo kotník - členok kovář - kováč krajáky - krajniaky krajina - oblasť krejčovský sval - krajčírsky sval krkavice - krčnica křidlatá kost - kndlovitá kosť křižokyčelní kloub - krížovobedrový klb křížová kost - krížová kosť kulovitý - guľovitý kůstka - kostička kyčelní - bedrový kyčelník - bedro vnik Hlemýžď - slimák hleznová kost - predpätová kosť Lalůček - lalôčik 497 ledviny - obličky lichozpeřený sval-polopierkovitý sval límec - golier loketní - lakťový lůžkový výběžek - lôžkový výbežok lžicovitý - lvžicovitý Mečová chrupavka - mečovitá chrupka mělký- plytký mezičelistní kost - medzičeľustná kosť meziroži - medzirožie mezisaničí - medzisaničie mícha - miecha míšní - miechový míza - miazga mízní -miazgový míznice-miazgové cievy mnohozpeřený sval - mnohopierkovitý sval mozečkový stánek - mozočkový šiator mozkový podvěsek - mozgový podvesok, hypofýza Nadhřebenný sval -nadhrebeňový sval nadkloubni hrbolek - nadkíbový hrbolček nadpažek -nadplecok nárt - podpätie nitroděložni - vnútromaternicový nosní - nosový nosní skořepa - nosová škrupina nosopatrový průchod - nosovopodnebný priechod Obecný - všeobecný obličej - tvář obličejové kosti - tvářové kosti obor - odbor obratle - stavce obratlovci - stavovce ocas - chvost ohbí žebra - koleno rebra ochrustavice - ochrupkovica okruží - okružie oploštělý - sploštený opona - predstierka osrdečník - osrdcovnik ostruha - ostroha Pánev - panva pánevní - panvový paprsky - lúče pašpárky - paprstíky páteř - chrbtica, chrbtová kosť páteřní -chrbticový patní kost - patová kosť patrojazykový oblouk - podnebnojazykový oblúk patrová kost - podnebná kosť patrový výběžek - podnebný výbežok pazneht - paznecht paže - rameno pažní kost - ramenná kosť plíce - pľúca plieni sklípky - pľúcne alveoly ploténka - platnička pobrišnicc - pobrušnica podél - pozdĺž podhřebenný sval - podhrebeňový sval podkličkový sval - podkFučkový sval podpaží - pazucha podpažní povázka - podramenná fascia pochva - pošva poloměsičitý - polmesiacovitý polštář - vankúš polykání - hltanie poplienice - popľúcnica pouzdro - puzdro pouze - len povázka - fascia prase - ošípaná protáhlý - pretiahnutý provazec - povrazec prúdušinky - priedušničky průduška - prieduška průdušnice - priedušnica předhoří - predhorie předloktí - predlaktie předžaludek - predžalúdok přepážka - priehradka přežvýkavci - prežúvavce příčný - priečny příštíma žláza - prištitna žľaza ptáci - vtáky pyj - pohlavný úd, penis Ret - pera, pysk roura - rúra rourkovitý - rúrkovitý rudý - červený rukojeť - rukoväť růst - rast rúžkaté chrupavky - rožkovité chrupky rýha - brázda Radit - zaradovať řasa kovadlinky - záhyb nákovky řasy - riasy Řek - Grék řešetná ploténka - riečicovitá platnička řezáky - řezáky řiť - análny, ritný otvor Sáni - cicanie savci - cicavce skalní kost - skalná kosť sklípky - alveoly skoŕepy - škrupiny skot - hovädzí dobytok skráň - škraňa slinivka břišní - podžalúdková žľaza sloup - stĺp smršťovat - zmršťovať spěnka - sponka srdeční - srdcový srdečnicový otisk - srdcovnicový otlačok srovnávání - porovnávanie srpoví ty - kosákovitý stáří - vek století - storočie středáky - stredniaky středohrudí - stredohrudie střelková kost - střelková kost" střevní - črevný stydká kost - iónová kosť sudokopytnici - párnokopytníky sudozpeřený sval - pierkovitý sval svčrač - zvierač svitky - zvitky Šelma - mäsožravec šíjový hrbolek - šíjový výbežok šišinka - šuškovité teleso, epifýza šlašitý - šíachový špárky - paprčky špičáky - špiciaky šroub - skrutka štěrbina - štrbina štítná chrupavka - štitovitá chrupka Tělísko - teliesko tělní - telový tepénky - tepničky tihový - synoviálny tkáň - tkanivo ' : " tloušťka - hrubka tlusté střevo - hrubé črevo tračník - kólonr vlastné hrubé črevo trn - trn trychtýř - lievik třásně - střapce třen ovce - črenovce třiselný - črieslový, slabtnový tvářová předsíň - lícová predsieň týl - záhlavie týlní - tylový Ústi - otvor ústní štěrbina - ústna štrbina ústroji - ústroj, aparát ušní boltec - ušnica Váček - mechúrik, lôžko vaz - väz vazivo - väzivo vějíř - vejár větev - vetva větvit se - rozvetvovať sa vičko - mihalnica vmezeřený — vmedzercný vnější - vonkajší vnitřnosti - vnútornosti vřetenní - vretenný vyhublý - vychudnutý vychlipeniny - vydutiny výchlipky - výdute vyměšování - vylučovanie vyvýšenina - výčnelok Zabývat se - zaoberať sa zákloubni výběžek - zakíbný výbežok zakrnělý - zakrpatený zánárti - predpätie zardousit - zahrdúsiť zbytnění - zmohutnenie zduřet - navrieť země - krajina, zem zevní - vonkajší zobcovitá kost - zobákovitá kosť zpeřený sval - pierkovitý sval ztlušťělý - zhrubnutý zubní lůžko - zubné lóžko zvedat - dvíhať Žaberni oblouk - žiabrový oblúk žeberní oblouk - rebrový oblúk žebro - rebro žíhaný - priečne pruhovaný žláza - žľaza žluč - žlč žvýkač - žuvač Rejstřík Abductio 177 abomasum 397 acetabulum 145 - eq 125 acinus pulmonis 476 acromion 110 adductio 177 aditus ad recessum caudalem 440, 442 ---- ca 440 ---- eq 440 ---- su 440 aditus laryngis 469 - pharyngis 351, 381 - orbitae 75 ala nasi lateralis 447 --medialis 447 - ossis basisphensidalis 51 ; v; - - illii 141 --presphenoidalis 52 "'- --sacri 36 - vomeris 59 alae nasi 447 alveola dentis 361 alveoli 61 - pulmonis 475 amphiarthrosis 177 ampulla coli - eq 419 - duodeni - eq 411 - hepatopancreatica - eq 411 - recti 423 angulus abomasi 395 - arcuum costalium 49 - caudalis (scapulae) 111 - costae 43 - cranialis (scapulae) 111 - mandibulae 81 - mentalis 81 - oris 351 - sterni 45 - stylohyoideus 83 - ventralis (scapulae) 111 ansa cardiaca 391 -- eq 400 - - su 398 - distalis 414, 416 - proximalis 413, 415 - sigmoidea 407 - spiralis coli 414 anulus fibrosus 178 - inguinalis profundus 259, 260 --superficialis 260 - pancreaticus 433 anuius pancreaticus - eq 434 - - su 434 antrum pyloricum - eq 400 - - su 397 anus 422, 423 apertura conchomaxillaris - eq 96, 462 - externa canaliculi cochleae 54 --aqueductus vestibuli 54 - frontomaxillaris - eq 462 - maxillopalatina 69 - nasi ossea 66 - nasomaxillaris 67, 69 - - eq 96 - pelvis caudalis 147, 436 --cranialis 146, 436 - sinus conchae dorsalis 72 ---ventralis 73 --frontalis caudalis 70: ---lateralis 70 ---medialis 70 --sphenoidalis 70, 72 - thoracis caudalis 48. 484 --cranialis 48, 484 apex 463 - cartilaginis arytenoideae 466 - caudodorsalis partis petrosae 53 - ceci 412 - - eq 419 - dorsocaudalis 66 - linguae 354 - nasi 445 - ossis sacri 37 - patellae 153 - phalangis distalis 135 - pulmonis 474 - radicis dentis 360 - rostroventralis partis petrosae 53, 66 apofysy 21 aponeurosy 233 apparatus digestorius 350 - respiratorius 445 - suspensorius digiti 211 --- eq 170 appendices epiploicae 437 arcus 464 - alveolaris 81 - axis 29 - costalis 43 - dentalis mandibularis 361 --maxillaris 361 - dorsalis (atlantis) 26 - hemalis 38 501 arciLs ischiadicus 144 - interalvcolaris ossis incisivi 79 - lumbocostalis 253 - veli palatini* 384 - palatoglossus 355. 381 - palatopharyngeus 144 - ventralis (atiantis) 25 - vertebrae 22 - zygomaticus 60, 75 area intercondylaris caudalis 158 --centralis 158 --cranialis 158 - nuda 428 areae et foveolae gastricac - eq 401 - gastricae 395 - plani nasolabialis 447 --rostralis - su 449 arteria nutricia 20 articulatio antebrachiocarpea 195 - atlantoaxialis 183 - ~ su 152 - atlantooccipitalis 182 - capitis costae 184 - carpometacarpea 196 - composita 177 - condylaris 177 - costochondralis 185 - costotransversaria 184 - costovertebralis 184 - coxae 215 - cricoarytenoidea 468 - cricothyroidea 468 - cubiti 192 - femoropatellaris 220 - femorotibialis 217 - genus 217 - humeri 191 - humeroradialis et humeroulnaris 192 - interphalangea distalis manus 206 --proximalis manus 204 - intertransversaria lumbosacralis - eq 182 - manubriosternalis 187 - mediocarpea 196 - metacarpophalangea 201 - ossis carpi accessorii 196 - plana 177 - radioulnaris proximalis 194 ---et distalis - ca 195 - sacroiliaca 212 - simplex 177 - spheroidea 177 - sternocostalis 186 - talocalcanea 225 - talocalcaneocentralis 225 - tarsocruralis 225 - temporomandibular!^ 188 - thyrohyoidca 467 L :: - tibiofibularis distalis 224 - trochoidea 176 articulationes costovcrtebrales 153 - digitorum 201 --pedis 231 - intercarpeae 196 - intermetacarpeae 201 ; > - intermetatarseae 230 - iniertarscac 225 articulationes intertransversariae lumbales eq 182 - manus 195 - pedis 224, 228 - tarsometatarseae 225 articulus 175 - compositus 175 . - simplex 175 atlas 25 atrium ruminis 390 axis 28 Basihyoideum 82 basis cartilaginis arytcnoideae 466 --epiglotticae 463 - ceci 412 - cranii externa 79 --interna 62 ---eq 93 ---su 101 - omasi 393 - ossis metacarpi 131 --sacri 36 - phalangis mediae 135 --proximalis 134 - pulmonis 474 - patellae 153 bifurcatio tracheae 473 bronchi 473 - respiratorii 475 - terminales 475 bronchus lobaris accessorius 473 --caudalis 473 - - cranialis 473 --medius 473 - principalis dexter et sinister 473 - trachealis 473 buccae 351 bulla 59 - conchae dorsalis - eq 457 --ventralis - eq 457 - conchalis 73 - lacrimalis 60, 75, 77 - tympanica 54, 77 bullae conchales 453 bursa intertubercularis 287 - omentalis 440, 442 - - ca 440 -- eq 440 --su 440 - podotrochlearis pedis 309 - subligamentosa nuchalis caudalis - eq 181 ---cranialis - eq 181 --supraspinalis - cq 181 - supraomcntalis 441 -- ov. cap 441 - synoviales 234 Calcaneus 165, 230 calvaria 65 - ca 102 - eq 93 - su 86 canales mandibuloincisivi 81 - maxillo incisivi - su 90 canaliculus chordae tympani 55, 78 canalis alaris - ca 107 --eq 9S - analis 423 - caroticus - ca 107 - carpi 128 - condylaris 50, 65 - facialis 54 - femoralis 332 - infraorbitalis 61 - inguinalis 259 - interincisivus - eq 94, 100 - lacrimalis 60, 75 - mandibulac 81 - metacarpi proximalis et distalis 131 - metatarsalis distalis 172 - musculotubarius 52, 55, 79 - eq 100 - n. hypoglossi 50, 64 --petrosi majoris 54 --trigemini - ca 102 - nutricius 20 - omasi 393 - opticus 52, 63, 76 - palatinus 62, 77 - petrooccipitalis 64 - - ca 101 - pterygoideus 77,79 - pudendalis 437 - pyloricus 395 -- su 397 - radicis dentis 360 - sacralis 37 - sinus transversi - ca 102 - supraorbital 56, 76 - solearis 136 - - eq 139 - tarsi 167 -- eq 170 - vertebralis 41 Capsula 350 - articularis 176 - fibrosa perivascularis 427 - lienis 402 capsulae articulares digitorum 169 --- eq 175 caput accessorium 290 - articulare 176 - coli 351 - - eq 419 - costae 41 - femoris 151 - humerale 302, 308 - humeri 114 - laterale 289, 339 - longum 289 - mandibulae 82, 188 - mediale .290, 339 - pelvinum 330 - radiale 308 - radii 119 - ulnae 122 - ulnare 302, 308 - vertebrale 330 cardia 390 carpus 128 cartilagines cuneiformes - eq - laryngis 463 - nasi 446 - tracheales 472 - ungulares - eq 139 cartilago alaris - eq 450 - articularis 176 - arytenoidea 464 - corniculata 466 - costalis 43 - cricoidea 464 - dorsi linguae - eq 370 - epiglottica 463 - epiphysialis 43 - interarytenoidea - su 470 - manubrii - eq 47 --su 47 ---medialis 447 - nasi lateralis dorsalis 446 ---ventralis 446 - scapulae 111 ■- septi nasi 67, 452 - thyroidea 463 - vomeronasal 455 - xiphoidea 47 caruncula sublingualis 357 cavitas glenoidalis 111 -cavum abdominis 436 --et cavum pelvis 436 - articulare 176 - cranii 62 - - ca 101 - - eq 93 --ov, cap 83 - - su 85 - coronale 360 - laryngis 469 - medulläre 19 - nasi 66, 452 - - ca 102 --eq 94 --ovjcap 83 - - su 87 - oris 351 --proprium 351 - pelvis 146, 436 - peritonei 437 - pharyngis 380 - pleurae 486 - sublinguale 357 - thoracis 484 - tympani 55 cecum 412 - su 416 - et colon - eq 352 cellulae 64 - conchales 453 - ethmoidales 5S - reticuli 393 cementum 359 centrum tendineum 253 --perinei 436 ceratohyoideum 82 cingulum - ca 379 - membri pelvini 139 --thoracici - 109 circumferentia articularis 119 -- ulnae - ca 123 clavicula 109 cochlea tibiae 158 collocatio digifi 210 Collum costae 42 - dentis 360 - humeri 114 - mandibulae 82 - omasi 393 - processus cornualis 56 - radii 119 - scapulae 111 - vesicae felleae 428 colon 412 - ascendens 412 - - su 416 - descendens 413 - - eq 418, 421 - - su 416 - dorsale dextrum - eq 421 --sinistrum - eq 421 - sigmoideum 422 - transversum 413, 416 - - eq 418, 421 - - su 416 - ventrale dextrum - eq 420 --sinistrum - eq 421 columna vertebralis 22, 40 columnae anales 425 - rectales 424 condyli occipitales 74 condylus humeri 114 - lateralis 152, 157 - medialis 152, 157 - occipitalis 50 concha nasalis dorsalis 58, 68, 452 --- ca 103 ---eq 94 --media 58, 68, 453 --- ca 103 --ventralis 68, 453 --- ca 103 ---eq 94 cornu cartilaginis alaris - eq 451 - caudale 464 - rostrale 464 corona dentis 360 - processus cornualis 56 corpus abomasi 345 - adiposum infrapatellare 220 --fossae ischiorectalis 437 - axis 28 - ceci 412 - - eq 419 - costae 43 - dentis 360 - humeri 115 - femoris 152 - fibulae - su 161 - linguae 354 - mandibulae 81 - maxillae 60 - ossis basisphenoidalis 51 - - ilii 142 --metatarsi 171 corpus ossis metacarpi 131 --incisivi 61 --ischii 142 --presphenoidalis 52 --pubis 144 --sacri 36 - pancreatis 433 -- eq 434 --su 434 - phalangis mediae 135 --proximalis 134 - sterni 46 - tibiae 158 - ulnae 122 - vertebrae 22 costa 41 - fluctuans 43 costae 43 cranium 62 crena marginis solearis 138 crista conchalis 61, 66 - colli costae 43 - capitis costae 42 - epicondyli lateralis 117 - ethmoidalis 60, 66 - facialis 60, 75 - - su 90 - frontalis 57, 66 : - galli 57 - humeri 115 - illiaca 141 - infratemporal 53, 77 •'• - intertrochanterica "151 - mediana 464 - muscularis - ca 109 - nasalis 61, 67 - nuchae - su 89 - orbitosphenoidalis 52, 76 - orbitotemporalis 56, 76 - partis petrosae 53, 66 ---eq 82 - pterygoidea 51, 77 --osis basisphenoidalis 75 - sacralis intermedia 37 --lateralis 37 --mediana 37 - sagittalis externa - eq 97 - - interna - su 86 - sterni - eq 47 --su 47 - symphysialis 144 - temporalis 53, 77 - tentorica 51 - - su 86 --ov, cap 83 --partis squamosae - eq 94 - transversa 120 - tuberculi majoris 115 --minoris 115 - unguicularis - ca 139 - ventralis 22 - vomeris 59 cristae reticuli 393 crus 157 cupulae pleurae 486 curvatura dorsalis 390, 393 curvatura major 395 - minor 395 - ventralis 390 Dens axis 28 - lupinus - su 370 denies 359 - canini 361 -- eq 375 - decidui 361 - incisivi - eq 375 - molares 361 - permanentes 361 - premolares 361 - - et dentes molares - eq 375 - sectorii - ca 380 dentinum 359 diaphragma 252 - pelvis 436 - urogenitale 437 diplois 20 discus articularis 177, 189 - intervertebralis 178, 179 diverticulum nasi - eq 451 - pharyngeum - su 386 - ventriculi - su 397 dorsum linguae 354 - nasi 75, 445 - sellae 51, 63 ductus biliferi 428 - glandulae zygomaticae major —~ ca 377 ---minores - ca 377 . . - hepaticus. 428 --communis 428 --cysicus 428 --. dexter 428 --hepatocystici 428 - choledochus 428 - incisivus 353, 455 --mandibularis 358 --parotideus 358 --sublinguales minores 359 --sublingualis major 359 - pancreaticus 433 -- ca 435 -- eq 434 --accessorius 433 --- ca 435 --- eq 434 --- su 434 - vorneronasalis 455 duodenum 407 , Ectoturbinalia . 57 eminentia iliopubica 142 - intercondylar^ 157 - palmaris 134 enamelum 359 endoturbinalia 58 epicondylus lateralis 117.153 - medialis 117, 153 epigastrium 436 epiglottis 469 epihyoideum 82 esophagus 387 ethmoturbinalia 57,452 excavatio pubovesical 444 - rectogenitalis 424, 443 - vesicogenitalis 443 extremitas caudalis vertebrae 22, 178 / - cranialis vertebrae 22. 178 - dorsalis et ventralis lienis 402 Facies articulares 175 --talares 166 - articularis 131, 136, 154, 466 --arytenoidea 464 --calcanea 165 --capitis costae 42 ---- su 161 ---fibulae - eq, su 161 --carpea 120, 122 --cricoidea 464 --dorsalis - su 29 ---dentis - su 184 --fibularis - eq 161 --hyoidea 464 --sesamoidea 136 ---lateralis - ca 156 ---medialis - ca 156 --tuberculi costae 42, 43 --ventralis 29 - aspera 152 - auricularis 36, 141 ■ - caudalis 120, 158 - - su 161 - contactus 361 - costalis 110 - cranialis 120, 122; 154 - diaphragmatica 393, 426, 474 - dorsalis 37, 131, 171 - externa 56, 59 - facialis 60 - flexoria 136, 202 - - eq 139 - gastrica - su 404 - glutea 141 - interna 56, 59 - intestinalis - su 464 - laryngea 463 - lateralis 60, 109, 122, 158, 161, 171 - lingualis 81, 361, 463 - lunata 145 - mediales 122, 158, 171, 474 - medialis partis petrosae 54 - m. infraspinati 114 - m. interossei 136 - nasalis 60, 61, 66 - occipitalis partis petrosae 53, 74 - occlusalis 361 - orbitalis 56, 60 - palatina 61 - palmaris 131 - parietalis 135, 390, 394, 402 --abaxialis 135 --axialis 135 - pelvina 36 - plantaris 172 - Poplitea 152 - pterygopalatina 60 - rostralis partis petrosae 53 - sacropelvina (ossis illii) 141 fades serrata (scapulae) 110 - solearis 136 - symphysialis 144, 145 - temporalis 56 - vestibularis (dentis) 361 - visceiaris 390, 393, 394, 402, 426 fascia 234 - antebrachii 318 -axillaris 317 - brachii 318 - buccopharyngea 274 - caudac 262 - clavipectoralis 254 - cruris 348 - diaphragmatis pelvis externa 437 ---interna 437 --urogenitalis externa 437 ---interna 437 - digiti 318 - dorsalis manus 318 - endothoracica 255, 4S4 - femoris medialis 348 - genus 348 - glutea 348 - iliaca 347 - lata 348 - mandibulares 235 - masseteric* 235 - membri pelvini 347 ■— thoracici 317 - nasobuccalis 235 - nuchae 245 - palmaris 318 - parotidea 235 - pectoralis 254 - pedis 348 - pelvis 348 - pharyngis externa 383 --interna 383 - profunda 234 - spinocostotransversalis 203 - subhyoidea 235 -superficialis 234,235 --capitis 235 --membri pelvini 235 ---thoracici 235 --trunci 235 - temporalis 235 - thoracolumbalis 191, 245 - transversalis 260 fasciae thoracis 254 femur 150 fibula 158 librae obliquae internae 391 --- eq 400 --- su 398 fissura interincisiva 61, 67, 79 - imerlobaris caudalis 475 - cranialis 475 - ligamenti teretis 358 - nasolacrimal 75 - - cap 84 - orbitalis - ca 107 - - eq 93, 98 - palatina 61, 67 - petrooccipit3lic 64 fissura petrotympanica 55 - sphenopetrosa 64 - - ca 101 - sphenotympanica - ca 107 - thyroidea 464 flexe 177 flexura centralis (coli) 413 --- eq 418 flexura coli dextra 413 --- eq 421 --sinistra 413 --- eq 421 - diaphragmatica (coli) - eq 421 - duodeni caudalis 407 --cranialis 407 - duodenojejunal 407 - pelvina - eq 419, 421 - sternalis - eq 421 folliculi tonsillares 385 fontanella 188 foramen alare 26 --caudale - ca 107 ---eq 98 --parvum - eq 98 --rostrale - eq 98 - apicis dentis 360 - axiale 135, 136 - caroticum caudale - ca 107 ' --externum - ca 107 --internum - ca 101, 107 - epiploicum 440, 442 -- ca 440 --eq 440 : --su 440 - ethmoidale 56, 63, 76 - infraorbitale 60, 75 - intervertebral 37 - ischiadicum majus 213 --minus 213 - jugulare 64, 66, 77 - lacerum 64 -- eq 100 - - su 86, 91 - magnum 64, 74 - mandibulae 81 - mastoideum 51,66 - maxillare 60, 77 - mentale 81 - nutricium 20, 116 - obturatum 143 - orbitorotundum 63, 77 - ovale 51, 77, 63 - palatinum caudale 62, 77 --majus 62, 79 - processus palmaris 135 --- eq 138 - retroarticulare 53, 77 - rotundum - eq 93, 98 -- ca 107 --pelvinum 37 - soleare mediale et laterale - eq 139 - sphenopalatinum 62, 68, 77 - spinosum - su 86, 91 - stylomastoideum 53, 77 - supraorbitale - eq 98 - supratrochleare - ca 118 foramen transversarium 22, 23, 27, 28 - - ca 28, 30 --eq 27, 30 - venae cavac 253 - vertebrale 22 - - laterale 22, 26, 38 foramina intervertebralia 22 - lacrimalia - su 90 - palatina minora 62, 79 - vasculosa 135 fornix pharyngis 3S1 fossa acetabuli 145 - articularis 176 - atlantis 26 - canina - ca 104 --su 90 - cerebellaris 54, 66 - - ca 102 --su 87 - condylaris ventralis 50, 79 - cranii media 63 --caudalis 64 --rostralis 63 - ethmoidalis dextra et sinistra 63 - extensoria 153 - frontalis - ca 104 - glandulac lacrimalis 57, 76 - hypophysialis 51, 63 - < - infraspinata 110 - infratemporalis 77 - intercondylaris 152 - ischiorectalis 437 - lacrimalis externa -' ov 84 - linguae 354 - mandibularis 53, 77, 189 - masseterica - ca 109 - m. obliqui ventralis 76 - m. popiitei 153 - olecrani 117 - pararectalis 424 - piriformis 51, 63, 65 - pterygoidea 79 - pterygopalatina 77 - radialis (humeri) 117 - sacci lacrimalis 60, 75 - subscapularis 110 - supracondylaris 152 --eq 155, 156 - supraspinata 110 - synovialis 117, 119, 131, 176 - temporalis 76 - tonsillaris - eq 386 - - su 386 - trochanterica 151 - trochlearis 76 - vesicae fcllcae 427 --- ca 431 fossula tonsillaris 3S5 fovea articularis 134,135 --caudalis 26 --cranialis 26, 182 - capitis femoris 151 --radii 119 - costalis caudalis 24 --trans versalis 31 --cranialis et caudalis 31 fovea dentis 26 - pterygoidea 82 - ventralis m. recti femoris 142 foveolae gastricae 395 frenulum linguae 357 frons 75 fundus abomasi 395 - vcntriculi - su 397 - vesicae felleae 428 funiculus nuchae 180 Galea aponeurotica 235 gingivae 352 ginglymus 177 glabella - ca 104 glandula mandibularis 35S - nasalis lateralis - ca 462 ---ov, cap 456 - paracaruncularis - eq 371 --ov, cap 365 - parafrenularis linguae - ev. cap 365 - parathyroidea externa 482 --interna 482 - parotis 357 - sublingualis monostomatica 359 --polystomatica 358 - thyroidea 480 - zygomatica - ca 376 glandulae buccales 352 --dorsales 352 --intermediae 352 --ventrales 352 - circumanales - ca 426 - duodenales 407 - gastricae 396 - intestinales 407, 414 - labiales 351 - linguales 356 - nasales 455 - olfactoriae 455 - parathyroideae 482 - pharyngeae 383 - plani nasalis - ov, cap 448 --nasolabialis 447 --rostralis - su 449 - salivales 357 - sine ductibus 349 - sinus paranalis - ca 426 - sublinguales 358 - veli palatini 384 glottis 469 gomphosis 175 gyri centrifugales 413, 414 - - eq 418 Hamulus pterygoidcus 62 haustra coli - su" 416 -hepar 426 hiatus aorticus 253 - genitalis 437 - maxillaris 61. 66 - esophageus 253 hilus 351 - lienis 402 - pulmonis 474 humerus 114 hypogastrium 436 Ileum 407 impressiones digitatae 66 - - et juga cerebralia 56 impressio abornasica 428 - aortica 474 - cardiaca 474 - colica - eq 431 - duodenalis 428 - esophagea 427, 474 - gastrica - ca 431 - - eq 431 - meduilaris 64 - n. trigemini 53, 66 - omasica 428 - pontina 64 - renalis 428 - - ca 431 - reticularis 428 - vermialis 51, 66 incisura acetabuli 145 - alaris - ca 28 - angularis 395 -- su 397 - cardiaca 397, 475 -- su 397 - carotica - su 86, 91 - costalis I 46 - costalis II 46 - fibularis - ca 162 - interlobalis - su 429 -- eq 430 ~ intertrochlearis 131, 172 - ischiadica major 142 --minor 142 - jugularis 54 - ligamenti teretis 427 - mandibulae 82 - nasoincisiva 66, 75 ovalis - su 86, 91 - pancreatis 433 - poplitea 158 - ... - processus palmaris - eq 138 - radialis 122 - scapulae 115 - sphenoidalis 56 - sphenopalatina 62 - supraorbitals - ca 104 - thyroidea rostralis et caudalis 463 - trochlearis 121 - tympanica 52 - ulnaris - su 123 - vasorum facialium 81 - vertebralis caudalis 38 --cranialis - ca 30 ---et caudalis 22 incisurae costales- 46 infundibulum dentis - eq 375 insertio 233 .... . insula ruminis 390 insulae 433 •- . " intersectio clavicularis 276 - cendmea 233 intersections tendinae 243, 256 interstitium 437 intestinum 406 - crassum 412 - tenue 407 isthmus 480 - faucium 381 Jejunum 407 jugum sphenoidale 52 junctura cartilaginea 175 - fibrosa 175 - ossea 175 - synovialis 175 juncturae columnae vertebralis 178 - cranii 188 - membri pelvini 211 --thoracici 190 - ossis hyoidei 188 - ossium antebrachii 194 --cruris 223 - scapulae 190 - thoracis 184 - zygapophyseales 181 Labia oris 351 labium dextrum (reticuli) 393 - laterale (femoris) 152 - mandibulare 351 - maxillare 351 - mediale (femoris) 152 - sinistrum (reticuli) 392 labrum acetabulare 215 - glenoidale 176, 191 - • labyrinthus ethmoidalis 57, 68, 452 - - ca 102 '■ ■ --eq 94' lacertus nbrosus 287 lacuna musculorum 258, 348 - vasorum 258 lamina 464 - arcus vertebrae 22 - basalis 57 - canalis infraorbitalis 61 - cartilaginis alaris - eq 450 - cribrosa 57, 58 - dextra et sinistra 463 - externa (ossis plani) 19 --omenti majoris 441 ----ov, cap 441 --vaginae m. recti abdominis 257 - femora I is 348 - fibrocartilaginea intercoxalis 215 - fibrosa 208 - horizontal 61 - iliaca 347. 348 - interna (ossis plani) 19 --omenti majoris 441 ----ov, cap 441 --vaginae m. recti abdominis 257 - muscularis mucosae " 407 - nuchae 180 - orbitalis 57 - perpendicularis 57, 62, 67 - petrorympanica 55 - pretrachealis 249 - prevertebralis 249 - propria mediastini 485 lamina spiralis dorsalis et ventralis 58 - superficialis 249, 3IS --fasciae cervicalis 235 - tectoria 57 - ventralis (vertebrae) 24 laminae omasi 393 larynx 463 lien 402 ligamenta alaria 183 - - su 184 - anularia 472 - articularia 177 - brevia 179 - collateralia 177, 201 - dorsalia - ca 210 - flava 179 --dorsalia 198 --interossea 198 -— palmaria 198 - interspinalia 179, 184 - intertransversaria 179 - lateralia vesicae 443 - metacarpea transversa profunda - su 204 - tarsi brevia 227 --collateralia 226 - dorsalia 227 - tarsometatarsea dorsalia 228 --interossea 228 --plantaria 228 - palmaria 205 - sacroiliaca dorsalia 213 --interossea .213 --ventralia 213 --cruciata 202 --obliqua - eq 204, 212 - triangularia - eq 431 - urogenitalia 443 I i gam en turn 175, 438 - accessoriocarpoulnare 199 - accessoriometacarpeum 199 - accessorioquartale 199 - accessoriouinare 199 - accessorium - eq 212, 257, 307, 309 --femoris - eq 217 - anulare radii - ca 195 - arcuatum ischiadicum 215 - calcaneocentrale plantare 228 - capitis costae intraarticulare 184 - capitis costae radiatum 184 --femoris 216 - carpi radiatum 197 - carpometacarpeum dorsale 197 --palmare 198 - caudale 189 - circulare dentis 361 - collaterale 205. 207 --laterale 192,198.219,226 ---articulationis cubiti membri. pelvini 159 - - mediale 192, 198, 219, 226 - coracohumerale 191 - coronarium 428 - costotransversarium 184 - costoxiphoideum 187 - cricothyroideum 467 - cricotracheale 467, 472 ligamentum cruciatum caudale 220 --craniale 220 - dorsale 207 - elasticum 175 4~ epihyoideum - su 92 - falciforme 428 - femoropatellare mediale et laterale 222 - fiavum 175 - gastrolienale 404, 439 -- ca 439 - - eq 404, 439 - - su 404, 439 - gastrophrenicum - ca 439 -- eq 439 - — su 439 - glenohumerale 191 - hepatoabomasicum 442 - hepatoduodenale 408, 439, 442 -- ca 439 - - eq 439 -- su 439 - hepatoesophageum 439, 441 - - ca 439 -- eq 439 --ov, cap 441 - - su 439 - hepatogastricum 439 - - ca 439 - - eq 439 -- su 439 - hepatoomasicum 442 - hepatorenale 428 - hepatoreticulare 442 - hyoepiglotticum 467 - chondrocompendale - eq 210 - chondrocoronale - eq 210 - chondrosesamoideum - eq 210 - chondroungulare collaterale - eq 210 - chondroungularia cruciata - eq 210 - iliofemorale 217 - inguinale 257 - - ca 258 - - eq 258 --ov, cap 258 --.su 258 - interdigitale distale 208 --proximale 203 - intersesamoideum interdigitale 202 - intracapsulare 177 - ischiofemorale 217 - laterale 182, 189 - longitudinale 183 --dentis 183 --dorsale 179 --ventrale 179 - lumbocostale 185 - mediocarpeum dorsale 197 - meniscofemorale 219 - metacarpeum interosseum 201 --transversum superficiale 318 - metacarposesamoideum - eq 204 - nuchae 180 - olecrani - ca 193 - orbitale - ca 106 --su 90 - palmare sesamoideum 202 ligamentum palmare sesamoideum - eq 204 - patellae intermedium 221 --laterale 221 --mediale 221 - phalangosesamoideum intcrdigitale 203 - phremcolienale 404, 439 --ca 439 -- eq 404 .---su 404 - phrenicoruminale 392, 441 - ov, cap 441 - plantare longum 227 - pterygomandibulare 383 - pubicum craniale 215 - puberofemorale 217 - pulmonale 487 - radiocarpeum dorsale 197 --palmare 197 - radioulnare laterale 194 --mediale 194 - renolienale - eq 404 - ruminolienale 404 - sacrospinal 178 - sacTospinotuberale 213 - - ca 178 -- eq 178 - sacrotuberale 214 - sesamoideum breve 203 --- eq 204 - - collaterale 202, 208 --- eq 209 --cruciatum 204 --- eq 204 --rectum - eq 204, 212 - sterni 187 - sternocostale intraarticulare - eq 186 --radiarum 186 - supraspinale 179 - talocalcaneum interosseum 228 --laterale 228 --plantare 228 --- eq 230 - talocentrale dorsale 228 - - - talocentrodistometatarseum 188 - talofibulare plantare 227 - teres hepatis .428 - thyroepiglotticum 467 - transversum atlantis .- su 184 - - acetabuli 215 -- genus 219 - trianguläre dextrum 428 - - sinistrum 428 - ulnocarpeum palmare 197 - ungulosesamoideum 208 --impar - eq 210 - vesicae medianum 444 - vestibuläre 467 - vocale 467 limen pharyngoesophageum - ca 386 linea alba 257 - anocutanea 424 - - su 425 - anorectalis 424 - - su 425 - arcuata 142 - glutea 141 linea glutea caudaiis - ca 149 --dorsalis - ca 149 --ventralis - ca 149 - intercondylaris 153 - intertrochanterica 152 - m. trieipitis 99 - mylohyoidea 81 - nuchae 51, 74 - - ca 104 - obliqua 463 - semilunaris - eq 138 - temporalis 56, 75, 77 - terminalis 146 lineae musculares 158 - transversae 37 lingua 354 liquor peritonei 438 - pleurae 487 lobi 350 - pulmonis 475 lobuli hepatis 427 - pulmonis 476 lobulus 350 lobus accessorius pulmonis 475 - caudaiis pulmonis 475 - caudatus hepatis 427 - cervicalis (thymi) 483 - crania lis pulmonis 475 - dexter (gl. thyroideae) 480 --(pancreatis) - su 429 --lateralis hepatis - su 429 •--medialis hepatis - su 429 --pancreatis 433 ---eq 434 ' - hepatis dexter 427 --sinister 427 - medius pulmonis 475 - quadratus hepatis 427 - sinister (gl. thyroideae) 4SÖ --(pancreatis) - su 434 --lateralis hepatis - eq 430 ---- su 429 --medialis hepatis - eq 430 ---- su 429 --pancreatis 433 --- eq '434 - thoracicus (thymi) 483 lordosa 40 lymphonoduli aggregati 408 - lienales 403 - solitarii 407 lyssa - ca 315 Malleolus lateralis 159 - medialis 158 mandibula 62, 79 - ca 109 - eq 100 - ov, cap 85 - su 92 manubrium sterni 45 margines laterales 463 margo alveolaris 81 - basalis 475 - caudaiis 110, 122, 402 - coronalis 135 margo cranialis 110, 158, 402 - distalis 136 - - eq 139 dorsalis 111, 135, 426, 475 - ethmoidalis 57 - infraorbitalis 53 - interalveolaris 61, 75, 81, 364 - interosseus - ca 123 - lateralis 120, 131, 158 - liber 61, 67, 406 - medialis 120, 131, 158 - mesentericus 406 - plicatus - eq 400 - proximalis 136 - - eq 139 - solearis 135 - supraorbitalis 56 - ventralis 81, 427, 475 --partis petrosae 54 maxilla 60 meatus acusticus externus 54., 77 --internus 54 - ethmoidales 58, 453 - nasi 454 --communis 68, 454 --dorsalis 68, 454 --medius 454 --ventralis 68, 454 - nasopharyngeus osseus 66, 68, 455 ---eq 94 ---ca 103 -temporalis 53, 66—>' mediastinum 484 medulla ossium 20 -- flava 20 --grisea 20 --rubra 20 membrána adantooccipitalis dorsalis 182 --ventralis 182 - fibrosa 176 - intercostalis externa 186 --interna 186 - interossea antebrachii 194 --cruris - eq 224 - sterni 187 - synovialis 176 - tectoria 184 - thyrohyoidea 467 meniscus 219 mesenteria 443 mesenterium 438 - caudale - ca, eq. su 443 - commune 415, 443 - - ca 443 - - eq 443 - - su 443 mesocecum - eq 418 mesocolon ascendens - cq IIS, 420 - descendens - eq 420 mesoductus deferens 443 mesoduodenum 408 - descendens - eq 420 mesogastrium 436 - dorsale - ca 438, 439 - - eq 438 - — su 438 mesogastrium ventrale - ca 438, 439 - - eq 438 - - su 438 mesohepaticum 428, 439 - ca 439 - eq 439 - su 439 mesoileum 409 mesojejunum 409, 418 - eq 418, 420 mesometrium 443 mesovarium 443 musculi adduetores digiti secundi et quinti 347 ------ca 347 ------ su 347 --digitorum 315, 347 --- ca 316 --- eq 316 ---ov, cap 316 --- su 316 - ani 423 - antebrachii 252 - articulares 176 - auriculares caudales 272 --dorsales 271 --rostrales 271 --ventrales 272 - capitis 263 - caudae 191, 275 - constrictores pharyngis caudales 383 ---rostrales 382 - cutanei 235 --trunci 238 - dorsi 239 - esophagei 387 - intercostales externí 250 --interní 250 --lumbales 255 - internexorii 309 - interossei 313, 346 - - ca 315 - - eq 315 --ov, cap 313 - - su 313 - interspinales 244 - intertransversarii 242 -- caudae 261 ---dorsales et ventrales - ca 262 - laryngis 468 - leva tores costarum 241 - linguae 355 - lumbricales 316, 347 - - eq 316, 347 - membri pelvini 319 --thoracici 75 - multifidi 244 - pectorales profundi 280 --superficiales 280 - preputiales caudales 239 --craniales 239 - profundi nuchae 244 - rotatores 244 - serratus dorsalis caudalis 250 ---cranialis 250 - scutuloauriculares profundi 273 musculi scutuloauriculares superficiales 271 - subcostales - ca 251 - supramammarii 239 musculus 23(2 - abductor digiti primi - ca 347 ----brevis 317, 347 ----longus 300 --- quinti 317 ---secundi 317 - adductor 332 - - digiti II et V 316, 347 --digit o rum 211 - anconeus 290 - articularis coxae - eq 328 -- genus 328 --humeri 286 - arytenoideus transversus 468 - atlantoaxial - cap 246 - atlantooccipitalis - ov, cap 245 - biceps brachii 287 --femoris 330 --- ca 331 --- eq 331 --- ov, cap 331 --- su 331 - bipennatus 233 - brachiälis 287 - brachibcephalicus 275 - brachióradialis 313 - buccinator 269 - caninus 269 - ceratofiyoideus 273 - cervicöauricularis medius 272 --profundus 272 --superficialis 272 - cervicoscutularis 272 - cleidobrachialis 276 - cleidocervicalis - ca 276 - cleidomastoideus 276 -- ca 276 - cleidooccipitalis 276 - coccygeus 262 - constrictor pharyngis medius 352 - coracobrachial 285 - - ca 241 - - eq 241 -— ov, cap 241 - - su 241 - corrugator supercilii 266 - cremaster 259 - cricoarytenoideus dorsalis 468 --lateralis 468 - cricothyroideus 468 - cutaneus faciei 238 - - nasi 238 - deltoideus 283 - depresor labii mandibulars 270 ---maxillaris 270 - digastricus 266 - dilatator naris apicalis 267 - extensor carpi radialis 292 ----brevis - su 293 ----longus - su 293 ---ulnaris 293 - - digiti primi longus 338 - - — secundi 299 musculus extensor digitorum brevis 31 ---communis 296 ---- - lateralis 299, 337 ---- ca 338 ---- eq 338 --_ - 0Vj cap 338 ---- su 338 --- longus 335 - extensor digitorum longus 335 - flexor carpi radialis 302 ---ulnaris 302 ---- ca 304 ---- eq 303 ----ov, cap 303 ---- su 303 --digiti primi brevis 317 ----- ca 317 ---- longus 343 ---quinti 317 ---secundi 317 --digitorum brevis 317, 345, 347 ----ca 317, 345, 347 ---- su 345 ---longus 344 ----ca 345 ---- eq 345 ----ov,cap 345 ---- su 345 ---profundus 308, 343 ----ca 301 ----eq 309 ---_ oVj cap - 309 T- ---- su 309 ---superficialis 304, 340 ----ca 307, 341 ----eq 307, 341 ----ov, cap 306, 341 ----su 306, 341 - frontalis 238 - frontoscutularis 271 - gastrocnemius 339 - gemellus 327 - ca 327 - eq 327 - ov, cap 327 - su 327 - genioglossus 355 - geniohyoideus 273 - gluteus accessorius 325 --medius 325 - - ca 325 - - eq 325 --ov, cap 325 - - su 325 --profundus 326 --super ; ;alis 323 --- ca 325 --- eq 324 ---ov, cap 323 --- su 323 - gracilis 332 - hyoglossus 355 - hyoideus transversus 274 - hyopharyngeus 383 - chondroglossus 355 - iliacus 321 musculus iliocostalis 239 - incisivus mandibularis 268 --maxillaris 268 - infraspinatus 282 - interflexorius distalis 306, 310 --- ca 311 --- eq 311 ---ov, cap 311 --- su 311 --proximalis 306, 310 - interosseus 211 - interscutularis 272 - intertransversarius longus 242 - lateralis nasi 267 - latissimus dorsi 281 - levator ani 423, 436 --labii maxillaris 269 --nasolabialis 269 --veli palatini 384 - lingualis proprius 355 - longissimus 240 --at!amis et capitis 241 --cervicis 241 --lumborum et thoracis 240 - longus atlantis 246 --capitis 246 - - colli 246 - malaris 266 ' - masseter 264 - mentalis .270 - multifidus 201 - multipennatus 233_—£ - mylohyoideus 273 . :: - obliquus capitis caudalis 245 ---cranialis 245 --externus abdominis 257 --internus abdominis 258 - obturatorius externus 327 --- ca 327 --- eq 327 ---ov, cap 327 --- su 327 --internus 327 --- ca 327 --- eq 327 ---ov, cap 327 --- su 327 - occipitohyoideus 273 - occipitomandibularis 266 - omohyoideus 248 - omotransversarius 278 - orbicularis oculi 266 --oris 268 - palatinus 384 - palatopharyngeus 382 - parietoauricularis 272 - parotidoauricularis 272 - pectineus 332 - pectoralis ascendens 280 --descendens 280 - - transversus 280 - peroneus brevis - ca 335 --longus 334 --tertius 334 --- ca 334 --- eq 334 musculus peroneus tertius - ov, cap 334 --- su 334 - piriformis 327 - - ca 327 - - eq 327 --ov, cap 327 - - su 327 - pleuroesophageus - ca 389 - popliteus 342 - profundi nuchae 244 - pronator quadratus 313 --teres 312 --- ca 313 --- eq 313 --- ov,cap 313 --- su 313 - psoas major 321 --minor 321 - pterygoideus lateralis 265 --medialis 265 - pterygopharyngeus 382 - quadratus femoris 327 --lumborum 256 --plantae - ca 347 - quadriceps femoris 328 - rectococcygeus 423 - rectus abdominis 256 --capitis dorsalis intermedius —245 ----major 245 -.---minor 245 ---lateralis 246 ---ventralis - 246 : - --femoris 328 --thoracis 251 - retractor anguli (oculi) - ca 267 --costae 251 --penis 423 - rhomboideus 277 --capitis - su 278 --cervicis 277 --thoracis 277 - sacrocaudälis dorsalis lateralis 261 ---medialis 261 --ventralis lateralis 262 ---medialis 262 - sartorius 331 - scalenus dorsalis 247 --medius 248 --ventralis 248 - semimembranosus 331 - semispinalis capitis 243 - semitendinosus 331 - serratus dorsalis caudalis 250 ---cranialis 250 --ventralis cervicis et thoracis 277 - soleus - ca, su 340 - sphincter ani externus 423 ---internus 423 - - antri pylori - eq 400 --cardiae - eq 400 --colli profundus 238 ---superficialis 238 - - ilei 407 --pylori - eq 400 - spinalis et semispinalis thoracis et cervicis 242 musculus splenitis 240 - sternocephalicus 276 - sternohyoideus 248 - sternomandibularis 276 - sternomastoideus 276 - - ca 276 ' - sternooccipitalis - ca 276 - sternothyroideus 248 > styloglossus 350 - stylohyoideus 273 - stylopharyngeus caudalis 382 . --rostralis 382 - subclavius 280 - subscapularis 285 - supinator 313 - supraspinatus 282 - temporalis 265 - tensor fasciae antebrachii 290 ---latae 323 --veli palatini 384 - teres major 285 --minor 285 - thyroarytenoideus 468 - thyrohyoideus 248 - thyropharyngeus 383 - tibialis caudalis 343 --eranialis 333 --- ca 334 --- eq 333 ---ov, cap 333 --- su 333 - trachealis 472 - transversus abdominis 259 --perinei profundus 437 ---superficialis 437 --thoracis 251 - trapezius 275 - triceps brachii 289 --surae 338 - unipennatus 233 - urethralis 437 - vastus intermedius 329 --lateralis 328 --medialis 329 - ventricularis 469 - vocalis 469 - zygomaticöäuricularis 271 - zygomaticus 270 Naris 447 nasus externus 445 neurocranium 50 norma basilaris 78 -- ca 107 - - eq 98 --ov, cap 85 - - su 91 - dorsalis 75 - - ca 104 --eq 97 --ov, cap 84 - - su 89 - lateralis 75 - - ca 104 --eq 97 --ov, cap 84 norma lateralis - su 90 - occipitalis 74 - - ca 104 --eq 96 • --su 89 nucleus pulposus 178, 179 Olecranon ulnae 121 omasum 393 omenta 438 omentum majus 439, 441 - - ca 439 -- eq 439 --ov, cap 441 -- su 439 - minus 439, 441 -- ca 439 --eq 439 --ov, cap 441 -- su 439 orbita 75 organum orobasale 357 - vomeronasal 455 origo 233 os 19 - basisphenoidale 51 - breve 20 - carpale quartum 125 --secundum et tertium 125 - carpi accessorium 125 --intermedioradiale - ca 129 --intermedium 124 --radiale 124 ;;Q - - ulnare 124 - centroquartale 166 - compendale - eq 137 - coracoideum 109 - coronale - eq 138 - costale 41 - coxae 141 - ethmoidale 57 - frontale 56 - hyoideum 62, 82 -- ca 109 - - eq 101 --ov, cap 85 --su 92 - incisivum 61 - ilium 141 - interparietale 55 - interischiale 215 - ischii 142 - lacrimale 60 - longum 19 - malleolare 159 - metacarpale quintum 131 --tertium et quartum 130 --- eq 172 - metatarsale II - eq 173 - metatarsale III et IV 170 - metatarsale IV - eq 173 - nasale 59 - occipitale 50 - palatinum 61 - parietale 55 - planum 19 os pneumaticum 20 - presphenoidale 52 - pterygoideum 62 - pubis 144 - rostrale - su 87 - sacrum 36 - sesamoideum metatarsale 172 --phalangis distalis 136 ---- eq 139 - tarsale I 167 - tarsale II et III 167 - temporale 52 - unguiculare - ca 139 - ungulare - eq 138 - zygomaticum 60 ossa carpi 124 - columnae vertebralis et thoracis 22 - cranii 50 --bovis 50 - digitorum manus 133 --pedis 173 - membri pelvini 139 --thoracici 109 - metacarpi 130 - metatarsi 170 - sesamoidea 133. 136, 234 --dorsalia - ca 139 --m. gastrocnemii - ca 156 .--phalangis proximalis 136 ---- eq 139 - tarsi 163 ostium cardiacum 390 . --eq 400 - ileocecale 407 - intrapharyngeum 381 - nasolacrimal 448 - omasoabomasicum 314 - pharyngeum tubae auditivae 381 - pyloricum - eq 400 - reticuloomasicum 392 - ruminoreticulare 390 Palatum durum 353 - molle 353, 383 - osseum 67, 79 pancreas 433 panniculus adiposus buccae - su 365 papilla duodeni major 407 --minor 407 - incisiva 353 - parotidea 352 papillae conicae 356 - filiformes 356 - foliatae 357 - fungiformes 356 - tonsillaris - su 386 - vallatae 356 parenchyma 350 paries cavi nasi osseus 66 - membranaceus (tracheae) 472 - pharyngis 382 pars abaxialis faciei parietalis 114 - abdominalis 387 - analis (m. retractoris penis) 423 - anularis vaginae fibrosae 319 - ascendens duodeni 407 pars axialis faciei parietalis 115 - basilaris ossis occipitalis 50 - buccalis 269 - calcaneofibularis 227 - calcaneometatarsea 227 - cardiaca ventriculi - su 397 - caudalis 273, 475 --eq 457 - cervicalis 387 --ligamenti supraspinalis 179 - costalis diaphragmatis 253 - cranialis 475 -- duodeni 407 - cruciformis vaginae fibrosae 209, 319 - cucularis funiculi nuchae 180 - descendens duodeni 407 - dorsalis conchae nasalis 68 - fibulometatarsea 226 - glandularis (ventriculi) - su 397, 398 - incisiva 81 - intercapitalis 184 - intercartilaginea • 469, 470 - intermembranacea 470 - laryngea pharyngis 381. - lateralis 36 - lumbalis diaphragmatis 252 - mediastinalis 474 - membranacea septi nasi 452 - mobilis septi nasi 452 . - molaris 81,269 - nasalis pharyngis 381 --ossis frontalis 56 - oralis pharyngis * 381 • r' - orbitalis ossis frontalis 56 - ossea septi nasi 452 - petrosa ossis temporalis 53, 66 - profunda 265 - proventricularis 'ventriculi) - eq 400 - - su 397, 398 - pylorica ventriculi 395 --- su 397 - rostralis 273 -- su 457 - squamosa ossis temporalis 52 -stemalis 213 - superficialis 264 - terminalis coli ascendentis 414 - thoracica 387 - tiibiocalcanea 226 - - eq a229, 230 - tibiocentralis 226 - tibiometatarsea 226 - - eq 229 - tibiotalaris 226 - eq 229, 230 - tympanica ossis temporalis 54 - ventralis conchae nasalis 68 - ventricularis ventriculi - eq 399 - vertebralis 474 partes laterales ossis occipitalis 50 patella 153 - ca 156 - eq 156 - ov, cap 155 - su 155 pecten ossis pubis 144 pediculus arcus vertebrae 22 pelvis 145 - ca 149 - eq 148 - ov, cap 148 - su 148 4 perimysium 192 perineum 436 periodontium 361 periost 20 peritendineum externum 233 - internum 233 peritoneum 437 - intermedium 438 - parietale 437 - viscerale 437 petiolus epiglottidis 463 phalanges digitorum 133 phalanx distalis 133, 135 - media 133, 135 - proximalis 133 pharynx 380 - ca 386 - eq 386 - ov, cap 385 - su 385 philtrum 351, 447 pila accessoria dextra (ruminis) 390 --sinistra 390 - caudalis 390 - coronaria dorsalis 390 --ventralis 390 - longitundinalis dextra 390 --sinistra 390 - omasi 394 - ruminis cranialis 390 pilae ruminis 390 pili tactiles 447 planum cutaneum 120 - - eq 138 - nasale - ov, cap 448 - nasofrontale 75 - nasolabiale 445, 447 - rostrale - su 449 Platysma - ca 238 - eq 238 - su 238 pleura 484 - mediastenalis 484 - parietalis 484 - pulmonalis 487 plexus cavernosi 455 - myentericus 407 - submucosus 407 plica 438 - alaris 455 - basalis 455 - cecolica - eq 420 - duodenocolica - ca 412 - - eq 411 - gastropancreatica 440 -- ca 440 - - eq 440 --su 440 - genus 235 - glossoepiglottica mediana 355 plica glossopalatina 355 - ileocecalis 409 - intercolica - eq 420 - pterygomandibularis 351 - recta 455 - ruminopancreatica 433, 442 - ruminoreticularis 390 - salpingopharyngea 381 - - eq 386 - urogenitalis 443 - venea cavae 487 plicae aryepiglotticae 469 - semilunares - su 416 - spirales 395 - sublinguales - eq 371 - synoviales 176 - transversales recti 423 - vestibuläres 469 - vocales 469 porta hepatis 426, 427 porus acusticus externus 54 ---ca 107 --internus 54, 66 processus accessorius - ca 36 - alveolaris 61, 75 - anconeus 121 - angularis - ca 109 - articulares 22 - cartilagineus (patellae) 222 - caudatus (hepatis) 427 - - ca 431 - clinoidei caudales' 51, 63 - condylaris 82' ^ - coracoideüs 111, 165 - cornualis 56 - coronoideus 81 --lateralis (ulnae) 121 --medialis (ulnae) 121 - costarius 23 - extensorius 135 - frontalis 60 - hamatus - ca 113 - hemales 38 - interparietalis - ca 104 - lacrimalis caudalis 60, 75 - lingualis (ossis hyoidei) 82 - mamillaris 22, 31 - mastoideus 53, 75 - maxillaris 58 - muscularis 54, 77, 466 - nasalis 61 - occipitalis partis petrosae 53 ---squamosae 52 - palatinus 61 - palmaris 136 - medialis et lateralis - eq 138 - papillaris hepatis 427 --- ca 431 - paracondylaris 50, 74 - pterygoideus 51 - pyramidalis - su 92 - retroarticularis 53, 77, 189 . - retrotympanicus 52 - septalis 57, 59, 66 - spinosus 23 - styloideus 53 processus styloideus partis petrosae 53 --radii 120 --ulnae 122 - temporalis 60 - tentoricus - ca 102 - - eq 94 - transversus 22, 23, 26 - vocalis 466 - xiphoideus 46 - zygomaticus 52, 56 Promontorium 36, 40 protuberantia intercornualis 56. 75 - occipitalis externa 50, 74 ---ov, cap 84 --interna 55. 65 ---su 86 proventriculus et ventriculus 35? pulmo 474 - dexter 475 - sinister 475 pulpa dentis 360 - lienis 403 pulvinus dentalis 353 pylorus 395 Radius 119 radix dentis 360 - linguae 354 - mesenterii caudalis - ca 443 ---eq 420; 443 --- su 443 ---eranialis - eq 420 --communis - ca- 443 - --- eq 443 ---su 443 rami bronchales segmentorum 473 ramus caudalis ossis pubis 145 - eranialis ossis pubis 144 - mandibulae 81 - ossis ischii 144 raphe palati 353 - perinei 436 - pharyngis 382 recessus (concharum) 58, 73 - caudalis omentalis 442 • - conchae dorsalis 457 --ventralis 457 ---eq 457 - dorsalis conchae nasalis ventralis 454 ----ventralis 73 --omentalis 440 --- ca 440 - - - eq 440 ---su 440 - ventralis conchae nasalis ventralis 73 - interlaminares 393 - mediastini 407 - maxillaris - ca 103, 462 - pharyngeus - eq 386 --lateralis 381 - piriformis 382 - palmaris 203, 206, 208 - sublingualis lateralis 357 - ventralis conchae ventralis 73 rectum 422 - et anus 422 rectum et anus - ca 425 --- eq 425 ---ov, cap 425 -- - su 425 ■ regio olfactoria 455 - respiratoria 455 rete arteriosum 176 retinacula 348 reticulum 392 retinaculum 234 - extensorum 318 - flexorum 128, 318 - patellae laterale et mediale 221 rima glottidis 469 - oris 294 rostrum - su 449 - sphenoidale 52 rotatio 177 rugae palatinae 353 rumen 389 Sacculi alveolares 475 saccus ruminis dorsalis 390 --ventralis 390 - cecus caudodorsalis 390 --caudoventralis 390 --ventriculi - eq 400 scapula 109 scutulum 271 semicanalis musculotubarius 51, 55, 79 - m. tensorius veli palatini 77 septa interalveolaria 61 - - intermuscularia 234 septum linguae 354 - nasi 452 - pharyngis 381 - rectovaginal 436 - sinuum maxillarium - eq 96, 462 - conchae dorsalis 457 --ventralis 457 sinus anales - ca 426 - conchae dorsalis 72, 453, 459 --mediae 453 --ventralis 454, 459 - - nasalis ventralis - eq 96 --ventralis 73 - conchofrontalis - eq 96, 457, 462 - et recessus concharum 72 - frontales 70, 459 - frontalis 462 --caudalis 70, 459 - frontalis rostralis lateralis 70, 459 ---medialis 70, 459 - lacrimalis 60, 70, 459 - maxillaris 69, 459 --caudalis - eq 96,462 --rostralis - eq 96, 462 - palatinus 61, 62, 69, 70, 459 - paranasales 69, 459 - - ca 103, 426 - - eq 96 --ov, cap 83 - - su 83 - rectales 424 - sphenoidales 70, 460 - sphenopalatine - eq 96, 462 sinus tarsi 165 - tonsillaris 385 skeleton antebrachii 119 - branchii 114 - cruris 157 * - fernoris 150 - manus 124 - pedis 163 - thoracis 41 solum pelvis osseum 146 spatia interossea metacarpalia - su 132 spatium interarcuale 22 - intermandibulare 81 - interosseum antebrachii - ca 123 ---proximale et caudale 122 --cruris - su 161 - retroperitoneale 424, 437 spina iliaca dorsalis 142 ---caudaiis - ca 149 ---cranial is - ca 149 --ventralis 142 - ischiadica 142 - ossis sphenoidalis 51, 77 - scapulae 109 splanchna 349 splanchnocranium 50 splanchnologia 349 squama frontalis 56 - occipitalis 50 Stella dentaria 361, 363 sternebrae 46 sternum 45 stratum circulare 391 - - su 397 - longitudinale 390 - - su 397 stroma 350 stylohyoideum 82 substancia compacta 19 - spongiosa 19 sulci arteriosi 66 - plani rostralis - su 449 - - nasolabialis 447 - tendineum 121 sulcus abomasi 395 sulcus accessorius dexter 390 --sinister 390 - alaris 447 - a. malaris 60, 75 - arteriosus - eq 173 - calcanei 166 - carpi 128 - caudaiis (ruminis) 390 - coronarius dorsalis 390 --ventralis 390 - costae 43 - cranialis (ruminis) 390 - sinus cavernosi 44 - extensorius 158 - hamuli pterygoidei 62 - chiasmatis 52, 63 - intertubercularis 115 - ligamenti accessorii fernoris - eq 148. 217 - lacrimalis 66 - longitudinalis dexter 390 sulcus longitudinalis dorsalis 131, 171 --palmaris 131 --plantaris 171 --sinister 390 - malleolaris 158 - medianus linguae - ca 378 - m. brachialis 115 - nn. ophtalmici et maxillaris 51, 63 - n. canalis pterygoidei 52, 79 - omasi 393 - palatinus 79 - parietalis 135 - reticuli 392 - ruminoreticularis 390 ~ septalis 59 - sinus cavernosi 51, 61 --transversi - eq 94 - solearis medialis et lateralis - eq - supraorbitalis 56, 75 - tali 165 - tendinis m. flexoris digiü I longi 165 ---peronei longi 162, 166 - tuberositatis tibiae - su 159 - unguicularis - ca 139 - venae cavae caudaiis 475 - ventriculi - su 397 superficies cranii 73 - - ca 103 --eq 96 --ov, cap 84 --su 89 sustentaculum tali 165 sutura 175 - interincisiva - eq 100 - foliata 188 - occipitotympanica - ca 102, 107 - plana 188 - petrooccipitalis - ca 101 - serrata 188 - squamosa 188 suturae cranii 1S8 symphysis 175 - pelvina 141, 175, 214 synarthroses et diarthroses laryngis 466 synarthrosis 175 syndesmoses intercostales 186 syndesmosis 175 synchodroses cranii 1SS - sternales 187 synchodrosis 175 - intermandibularis 81 - manubriosternalis - ca, eq 1ST - xiphosternalis 187 synostosis 175 synovia 176 systema musculorum 232 Tabula ossis ischii 143 talus 104, 230 tarsus 167 tela submucosa 387 tendo 232 - calcaneus communis 341 - prepubicus 257 tela submucosa 350 - subserosa 350, 437 teniae - su 416 thorax 48 thymus 483 thyrohyoideum 82 tibia 157 tonsilla lingualis 356,385 - pharyngea 385 - palatina 385 - paraepiglottica - ov, cap 385 - sublingualis - eq 371 - tubaria 385 - veli palatini 385 tonsillae 385 - veli palatini - su 386 torus linguae 354 - palatinus 61,79 - palmaris 135 - pyloricus 395 - tubarius - ca 386 trabeculae lienis 403 trachea 472 - et bronchi 472 trigonum phalangis proximalis - eq 138 trochanter major 151 - minor 152 - tertius - eq 155 trochlea femoris 153 - humeri 116 - medialis et lateralis (ossis metacarpi III IV) 131 - phalangis proximalis 134 - radii 120 - tali distalis 165 J --proximalis 164 - ossis metatarsalis 171, 172 tubera paimaria 134 tuber calcanei 165 - faciale 60, 75 - ischiadicum 142 - maxillae 60, 75 - olecrani 121 - spinae scapulae 110 tubercula muscularia 50, 79 - nuchalia - su 89 tuberculum articulare 53, 77, 189 - costae 42 - dorsale atlantis 26 - flexorium 136 - - ca 139 - infraglenoidale - ca 113 - intercondylar laterale 157 --mediale 157 - intermedium - eq 118 - majus 114 --pars caudalis 114 ---cranialis 114 - minus 114 --pars caudalis 115 ---cranialis 115 - m. psoas minoris 142 - pubicum dorsale 145 --ventrale 145 - supraglenoidale 111 - tali - eq 168 - trochlae femoris 153 - ventrale atlantis 26 tuberositas deltoidea 115 - iliaca 141 - m. iliocostalis 43 - m. longissimi 43 - masseterica SI ' - - ca 109 ossis metacarpalis III 131,171 - pterygoidea SI - radii 119 - sacralis 36 - supracondylars lateralis 152 --medialis 152 - teres major 115 --minor 115 - tibiae 158 - unguicularis - ca 139 tubus alimentarius 350 tunica adventitia 350, 387 - albuginea 350 - fibrosa 427 - flava abdominis 260 - mucosa 350. 387, 472 --nasi 454 - muscularis 350, 387, 390 - - su 397 - serosa 350 tympanohyoideum 83 Ulna 121 umbilicus 257 uvula 384 Vagina carotica 249 - m. recti abdominis 257 - processus styloidei 55, 77 - synovialis 234 vaginae tendinum fibrosae 234, 318 vela abomasica 394 velum palatinum 383 venter musculi 232 vertebra 22 - cervicalis VI et VII 23 - - III, IV et V 23 vertebrae caudales 38 - cervicales 23 - lumbales. 34 - thoracicae 30 vesica fellea 428 vestibulum buccals 351 - bursae omentalis 440, 442 ---ca 440 - - eq 440 ---su 440 - esophagi 382 - labiale 351 - nasi 447 - oris 351 villi intestinales 407 - synoviales 176 vomer 59 Zona columnaris ani - ca 425 --- su 425 --recti 423 - cutanea 424 - - eq 425 zona cutanea - su 425 - intermedia 424 - - ca 425 zona intermedia - eq 425 zygapophyses 22 520 DT 619:611 Najbrt Radim, MVDr. doc. CSc. a'kolektiv VETERINÁRNÍ ANATOMIE 1 Vydáni druhé - 524 stran - 7 tabulek - 454 obrázků 1980, Praha, 56,—Kčs, váz. Statni zemědělské nakladatelství Zařazeni a rozděleni anatomie - Poznámky z historie - Stručná historie anatomického názvosloví - Základni anatomické pojmy - Systema skeleti - Articulationes - Systema musculorum - Apparatus digestorius - Apparatus respiratorius Publikace vychází ve dvou dílech. První dil obsahuje kosterní soustavu, kostní spoje, svalovou soustavu, soustavu trávicích ústroji a soustavu dechových ústroji. Popisuje stavbu těla skotu, ovce, kozy, prasete, koně a psa. Popis ústroji skotu je zařazen na prvním miste a podává veškeré podrobnosti v plné šíři. Popis ústroji ostatních zvířat je zařazen vždy za popisem odpovídajícího ústroji skotu a zachycuje jen podstatné odchylky.