POZNÁMKA: Opozice determinovaných a nedeterminovaných tvarů není v litevštině důsledná. Často
nemůžeme jednoznačně vysvětlit používání (ne)determinovaných tvarů.
LITEVSKÁ DETERMINOVANÁ ADJEKTIVA
Adjektiva, zájmena a participia mají gramatickou kategorii determinovanosti. Tu vyjadřují
specifickými determinovanými tvary (viz „Skloňování Determinovaných přídavných
jmen: Přehled“). Historicky tyto tvary vznikly ze syntagmat, tvořených adjektivem a zájmenem
„jis/ji“: geras + jis → gerasis; gera + ji → geroji. Tak vznikly nové, tzv. složité typy
skloňování (lit. įvardžiuotinės formos).
Nedeterminované adjektivní tvary vyjadřují vlastnosti věcí či osob; determinované
tvary také vyjadřují vlastnosti věcí/osob, ale zároveň zdůrazňují, že se jedná o již známou či
zmíněnou věc. Použitím determinovaného tvaru dosáhneme jednoho z dvou významových
posunů: buď 1) vyčleníme jednu věc/osobu ze všech ostatních, anebo 2) zdůrazníme, že ta
která věc/osoba byla již v řeči zmíněna dříve. (Tyto funkce determinovaných tvarů jsou blízké
funkcím něm. a angl. určitého členu.)
1. Věc nebo osobu můžeme vyčlenit podle tří kritérii:
a) na základě větší intenzity či rozsahu té které vlastností:
Valgysime didžiąjame kambaryje. (Budeme jíst ve velkém pokoji.)
Pasiimk gerąsias pirštines. (Vezmi si ty lepší rukavice.)
1939 m. prasidėjo Didysis karas. (V r. 1939 začala Velká válka.)
b) na základě opozičního protikladu dvou věcí (často se jedná o párovité věcí, např.
ruce, nohy a pod.):
Mano senieji batai buvo patogesni už naujuosius. (Moje staré boty byly pohodlnější
než ty nové.)
Ji rašo kairiąja ranka. (Ona píše levou rukou.)
Kultūros istorijoje vartojame terminus Mažoji ir Didžioji Lietuva. (V dějinách kultury
používáme terminy Malá a Velká Litva.)
c) na základě individuální, unikátní vlastností:
Juk mane pažįsti! Aš Kriaučiūno dukra – to aukštojo. (Však mě znáš! Jsem dcera
Kriaučiūnase – toho vysokého.)
Jis iš toli pamatė jos mėlynąją palaidinę su baltais ruoželiais. (Zdaleka rozpoznal její
modrou, bíle pruhovanou halenku.)
Atostogavome prie Juodosios jūros. (Trávili jsme dovolenou u Černého moře.)
Determinované tvary litevština používá především v terminologii, např.:
a) anksytvosios bulvės (ranní brambory); didžioji kuolinga (takový pták: Numenius
arquata)
b) lengvoji atletika; sunkioji atletika (lehká a těžká atletika); trumpieji ir ilgieji balsiai
(krátké a dlouhé samohlásky)
c) juodieji serbentai (černý rybíz); baltasis lokys (bílý (arktický) medvěd)
2. Pokud zmíníme nějakou věc/osobu poprvé, použijeme zpravidla obyčejný adjektivní tvar.
Dále však přejdeme do determinovaných tvarů, abychom zdůraznili, že se jedná o již známou,
zmíněnou věc/osobu:
Į mūsų įmonę atėjo dirbti nauja kolegė. Ji buvo labai miela ir darbšti. Naująją kolegę
visi tuojau pamėgo. (Do našeho podniku nastoupila nová kolegyně. Byl velmi milá a
pracovitá. Všichni si ji hned oblíbili.)