K ÚKOLŮM BALTISTIKY V PROGRAMU CELOSTNÍ FILOLOGIE Předpokladem, ba podmínkou pro porozumění tomuto příspěvku je předchozí obezná-menost s programem celostní filologie, jejž autor formuloval v samostatné publikaci. Příspěvek chce otevřít diskusi o tom, jak rozumně pěstovat filologii vymezenou zvláštní materiálovou základnou. Filologie, aby byla filologií, musí vždy mít nějakou materiálovou základnu. Materiálem jsou přitom jak konkrétní texty, tak abstraktní jazykové systémy, v nichž ony texty vykládáme. Obojí materiál má svůj modus exsis-tendl, ba má těch modů obvykle víc. I ony mody by měly být předmětem filologického zkoumání. Tradiční podobou takového zkoumání je textologie a textová kritika, vůči níž se literární vědci rádi vymezují. Přidejme k tomu ale i témata jako hodnotový postoj k jazyku, či jeho symbolické role v životě toho kterého společenství, jichž si zatím víc všímala historie než lingvistika. Tradiční vymezení baltistiky skrze indoevropskou větev zahrnující jazyk litevský, lotyšský a reliktový staropruský opravdu nepostačuje. Podívejme se na baltistiku přes uvědoměle sebrané soubory textů, u nichž budeme zkoumat, proč a jak vznikly, i jak se stalo, že vznikly v tom kterém jazyce. Začneme ve středověku, byť později než historiografie. Ta zkoumá baltské kmeny a zprávy o nich ze všech vůbec dochovaných pramenů.1 My se chopíme až států, jež nad baltskými kmeny vznikly (a to skrze základní europeizační síly, křesťanství a feudalismus), a budeme zkoumat písemnictví, které ony státy vytvořily. Pojednáme nejprve o Litevském velkoknížectví, jediném státu, který baltské kmeny vytvořily samy (1236 - 1795).2 Pak přijdou Prusy knížecí, čili vévodské (1466 - 1772).3 Nejsložitější bude písemnictví území zprvu neutrálně pojmenovaného Terra Mariana (1199 - 1561 - 1721 - 1795), na němž, vepsány do mocenského trojúhelníku německo-švédsko-ruského, vystupovaly velmi různé útvary, než vzniklo moderní Lotyšsko a Estonsko.4 Vidíme, že už toto vymezení nutí baltistu zajímat se o sousedy: nelze-li oddělit lotyšský a estonský živel, ba zkoumáme-li je oba v průniku mocenských i kulturních sfér německé, švédské a ruské, bude jistě zajímavé přibrat pro srovnání prvek finský, jehož státnost se rodí v mocenském napětí švédsko-ruském při kulturní hegemonii německé; státní provázanost Litevského velkoknížectví s Královstvím polským je dobře známa, leč nesmíme přehlížet ani provázanost polsko-pruskou; jedině Litevským velkoknížec-tvím pak vysvětlíme zvláštnost ukrajinskou a běloruskou oproti moskevskému Rusku. 1 Stranou ponechávám baltskou mytologii, jež se stejně jako historiografie opírá o maximalistický -a nutně heterogenní - soubor pramenů, které uznává za stopy duchovního života, jaký v zemi byl do příchodu křesťanství. Pokládám za nanejvýš žádoucí integrovat baltskou mytologii jako pomezní disciplínu filologicko-historickou: potřebuje mimořádnou vnitřní kázeň, aby se nestala mýtografií. 2 Symbolickým zakladatelem byl kníže Mindaugas: vládl 1236 - 1263, korunován na krále 1253; symblickým koncem je definitivní pohlcení Ruskem za 3.dělení Polska. 3 Prvním datem je 2.toruňský mír, který definitivně podřídil Německý řád Polské koruně, druhým pak 1.dělení Polska, jímž podřízení Prus Polsku končí. 4 05.10.1199 vydává papež Inocnec III. bulu, která křížové výpravy do Pobaltí (bula sama říká Livonia) staví na roveň křížovým výpravám do Svaté země. 1561 zaniká poslední útvar křížových rytířů. 1721 získává Ruská říše na Švédsku Estonsko a Livonsko, 1795 anektuje Kuronsko. K ÚKOLŮM BALTISTIKY V PROGRAMU CELOSTNÍ FILOLOGIE 2 U Litevského velkoknížectví se soustředíme na úsek od poloviny xm století, kdy vzniklo vnitřním sjednocením, do poloviny století XVII, kdy se vyprázdnilo vnitřním rozvratem, což v evropských souvislostech pokrývá vrcholný středověk (dokonce dvojí: gotický a byzantský), renesanci a nástup baroka; úsek od poloviny xvn do konce xvm století, odpovídající vrcholnému baroku a osvícenství, zde pouze v několika rysech naznačíme, ponechávajíce jej pro pozdější samostatné zpracování (je v něm mnohem obtížnější, ne-li nemožné oddělovat, co je ve státním smyslu «litevské» a co «polské»). V polovině xm století bylo Litevské velkoknížectví již pevně ustanoveno i na územích etnicky slovanských, kde pokračoval kulturní život těžící z tradice Kyjevské Rusi: to je onen byzantský středověk, který je nutné samostatně uchopit soubory textů, jež se na Litvu neváží. Písemnictví kyjevské tradice píše i o Litvě, leč té je to lhostejné. Situace se však radikálně změní na konci století XIV. V první řadě vzniká litevský státní archív (vydržel nepřetržitě činný až do konce xvm století), kterému se říká litevská metrika.5 Dále se objevuje velmi státotvorné litevské kronikářství, jejž tvoří texty s jinou strukturou i perspektivou než historiografie tradice kyjevské, byť z jejích materiálů zpočátku čerpá (máme tři letopisné svody - stručný, širší a obšírný - sestavené od poloviny XV do 1.čtvrtiny xvi století).6 1468 vychází první litevský zákoník, celé xvi století pak Litva pracuje na vyčerpávajícím sepsání svého práva, což vyjadřují tři redakce litevských statut (1529, 1566, 1588), díla, jež svým rozsahem i obsahem představuje evropský unikát.7 Každý z těchto žánrů znamená definiční obor konkrétních textů typu ohnisko, každé ohnisko je spojeno s vědomým gestem uchování textů (původem někdy i orálních), jimž v průběhu času hrozilo rozptýlení a fyzický zánik (o metrice pozitivně víme, že se z ní od počátku xvi pravidelně pořizovaly opisy a výpisy).8 Všechny dosud uvedené texty vznikly ve slovanském jazyce, který sám sobě říkal «ruský», jemuž však dnes česky říkáme raději «ruténský» podle latinského pojmenování lingua Rut(h)enica.9 Už jen dosud předvedený výčet stačí, abychom viděli, že velkoknížectví bylo stát nejen gramotný, ale přímo posedlý písemnictvím státotvorných žánrů. Litva musela disponovat dostatečně 5 Část zničili v polovině xvn století Švédové, co zbylo (a zbylo 622 svazků), zabavili po Košciuszko-vě povstání Rusové. Dnes je litevská metrika uložena ve Státním archívu v Moskvě v podobném režimu jako materiály KGB, takže se prakticky nedá studovat. 6 Referenční vydání všech dochovaných znění všech tří svodů najdeme v řadě IlojiHoe coôpamie pyc-ckhx jieTonnceň (svazky 32, 35). Jsme vděční kolegům historikům za kvalitní zpřístupnění pramenů, ačkoliv jako filologové tento impozantní souhrn textů nemůžeme uznat za jeden jediný vnitřně konsistentní definiční obor. 7 V poslední čtvrtině xx století - ještě za sovětského režimu - skupina litevských historiků nadšeně připravovala jejich úplné vydání. Projekt byl později - už ve svobodné Litvě - zastaven z finančních důvodů. Přesto je možné litevská statuta číst v nových vydáních: první redakce přece jen vyšla na Litvě (1983 - 1985), třetí (1989) a druhá (2003) pak v Bělorusku. 8 Litevskou metriku lze v jejím žánru dobře srovnávat s českými deskami zemskými. Jejich úřad končí 1783, tedy současně s litevským. Sice víme, že české Dsky zemské začaly být vedeny dřív (2. polovina xm), leč 1541 všechny shořely (až najeden svazek, jejž si pilný úředník vzal na práci domů). 9 Litevština ještě v xvi století žila ve všech vrstvách společnosti, včetně velkoknížecího dvora, a ve všech funkcích jako jazyk mluvený. Psalo se jazykem, ve kterém Litevci nejprve poznali písmo, tedy východoslovanskou ruténštinou, jež je společným předchůdcem běloruštiny a ukrajinštiny. Tato rutén-ština byla zároveň psanou variantou živého mluveného jazyka slovanských obyvatel velkoknížectví. K ÚKOLŮM BALTISTIKY V PROGRAMU CELOSTNÍ FILOLOGIE 3 velkým počtem vzdělaných lidí. Tím víc zaráží, že z jiných žánrů světského písemnictví -k náboženskému za okamžik - nevytvořila nic: nic se nedochovalo, o ničem se nedochovala ani zmínka. Jedinou výjimku představují osobní vzpomínky Teodora Jevlašauského (Jewía-szewski; 1564-1604), sepsané nikoliv pro zveřejnění, ale pro udržení rodové paměti, velmi zajímavá četba.10 Litevské národní obrození dlouho trápila otázka, čím to, že středověká Litva, která měla vysokou šlechtu a mocné bojovníky, panovnické dvory i rytířské družiny, nevytvořila dvorskou poesii ani hrdinské epos. Nemáme sebemenší stopu něčeho takového v jazyce litev-ském, jímž se u středověkého dvora mluvilo, ani ruténském, jímž se tam psalo. A hle, xvi stol. přináší v obou žánrech velmi mnoho — v jazyce latinském. Největším dvorním básníkem Litvy byl Španěl Petrus Royzius (právní poradce u dvora, kanovník katedrály ve Vilniusu); v xvii pak Litvu svou lyrikou proslavil Polák Mathias Casimirus Sarbievius (profesor university ve Vilniusu). Litevskou hrdinskou epiku, obsahující dobrou desítku položek, otevírá 1516 raně renesanční Bellům Prutenicum (Johannes Vislicensis) a uzavírá 1606 raně barokní Caro-lomachia (Laurentius Boierus), na což navazují ještě další barokní díla, psaná latinsky (o bojích s Turky), později též polsky (o bojích se Švédy, o slávě velikých knížat litevských). Hrdá na svou státotvornou literatúru ruténskou, pořizuje Litva i oficiální překlady do latiny, aby se předvedla západnímu světu: Origo regis Jagyelo et Wytholdi ducum Lithuaniae (počátek xv;11 je to vlastně nejstarší dochovaná podoba textu, který známe i z prvního, krátkého letopisné svodu), či litevská statuta v první i druhé redakci.12 Všechny tři redakce byly záhy přeloženy také do polštiny a v ní vícekrát vydány; třetí redakce, která přežila zánik velkoknížectví a na jeho území platila až do r. 1840, byla v době své platnosti hned dvakrát přeložena i do ruštiny a jednou též do němčiny. Zároveň se litevský stát stará o svůj «mediální obraz» v krátkodobých událostech, takže Polák Ciolek (Erasmus Vitellius) ve Vilniusu připravil a v Římě tiskem vydal (~ 1501) řeč k papeži Alexandru ví,13 jistý Jakub s humanistickým příjmením Piso tiskne pro veřejnost dopis 10 Mikuláš Kryštof Radvila Sirotek (1549 -1616), syn litevského magnáta Mikuláše Radvily Černého (1515-1565), poté co 1567 přešel po otcově smrti (proto Sirotek) od reformace ke katolictví a 1574 na svém panství podnikl aktivní kroky proti protestantismu, vykonal pouť do Jeruzaléma (1582-1584), již vylíčil v dopisech psaných polsky. Dopisy pak vyšly 1601 v latinském překladu a měly velký úspěch jako cestopis, takže byly opakovaně vydávány v různých překladech v mnoha evropských městech. Samotné dopisy i jejich první zveřejnění však byly vědomým protireformačním gestem příkladu, který - v duchu jezuitské politiky na Litvě - dává vysoký šlechtic ostatním. 11 Je současná s latinským dopisem delegace žemaitských bojarů kostnickému koncilu (byl přečten za přítomnosti papeže Martina V) a s politickou korespondencí mezi polským králem Jogailou/ Jagiellem a litevským velkoknížetem Vytautem/Witoldem na straně jedné a císařem Zikmundem na straně druhé. Politický záměr je jasný: Litva si v latinském světě vytváří obraz řádného křesťanského státu. 12 K latinskému překladu II.redakce (1576) přidal Augustinus Rotundus, jeden z redaktorů statut, historiografickou Epitome principům Lithuaniae. Dodejme, že latinský překlad I.redakce používala královna Bona Sforza, původem Italka, překlad II.redakce zase král Štěpán Bátory, Maďar. Litevec Rotundus navrhoval, aby latina byla uznána za vyšší rejstřík jazyka litevského a ve funkci psaného jazyka nahradila ruténštinu. 13 U příležitosti korunovace litevského velkoknížete Alexandra (1492-1506) na polského krále (1501). Polský král byl formálně papežovým leníkem (a zde i jmenovcem). Řeč zdůrazňuje, že Polsko je východní baštou Evropy i křesťanství, což lze chápat jak proti Turecku, tak proti Moskvě. K ÚKOLŮM BALTISTIKY V PROGRAMU CELOSTNÍ FILOLOGIE 4 o válce Litvy s Moskvou (nejspíš v Římě kolem 1514), velmi pohotově pak 1524 v Krakově vychází radostná zpráva o vítězství nad Turky.14 Litva ví, že je předmětem zájmu renesančního Evropana, který ve směsi světské zvědavosti a křesťanského zápalu, k čemuž obému se mohly přidružit i zájmy ideologicko-poli-tické, studuje baltské pohanství, přemýšlí o původu Slovanů, případně o celku světových dějin (Enea Silvio Piccolomini 1477, Gerhard Mercator 1595, Jan Lasicki 1582 & 1615; Maciej z Miechowa 1517, Marcin Bielski 1551), a tak litevský stát iniciuje v XVI sepsání nových výkladů litevských dějin a reálií přímo v latině (Michalo Lituanus, Augustinus Rotundus, R.Heidenstein),15 a že hlavním partnerem Litvy, jejím politickým dvojčetem i soupeřem zároveň bylo Polsko, též v polštině (Maciej Stryjkowski 1582),16 ba v obou jazycích současně (Alessandro Guagnini 1578, 1611).17 Vše pak vyvrcholí v XVII století dvěma svazky litevských dějin od rektora vilenské university Alberta Wijuka-Kojaíowicze (1650, 1669), jež Evropě sloužily za hlavní a fakticky jediný zdroj historického poznání Litvy až do r.1839, kdy Joachim Lelewel vydává v Paříži první nové dějiny Litvy.18 Paralelně s historiografií se ve velkoknížectví pěstuje žánr politické disputace (Augustinus Rotundus, Andreus Volanus).19 Volanus, který byl stejně jako Rotundus gente Polo- 14 K bitvě došlo 02.07.1524 v Haliči. Autor, Nicolaus Hussouianus, uvádí, že báseň (174 verše, sc. 87 elegických distich) napsal za jediný den. Titulní stranu zdobí čtyřverší od Mathia Pyrseria Silesia. 15 Michalo Lituanus, «Michael Litevec» («1490 - « 1560) je pseudonym vzdělaného litevského šlechtice, který pracoval v kanceláři velkoknížectví a účastnil se diplomatických jednání v Moskvě a na Krymu; 10 částí jeho historického pojednání o Litvě, Moskvě a Tatarech vyšlo po jeho smrti v Basileji. Augustinus Rotundus (1520 - 1582), rodem Polák, byl tajemníkem velkoknížete Zikmunda Augusta a purkmistrem Vilniusu. Panovník mu uložil sepsat dějiny Litvy, originál se nedochoval, známe pouze úryvky v německém překladu. R.Heidenstein (tl620), pomořanský Němec naturalizovaný v Polsku, byl sekretářem polského kancléře Zamojského i samotného krále Štěpána Báthoryho. Z materiálů, které měl přímo od nich, sepsal podrobný výklad válek s Moskvou. 16 Tato svým vznikem a zaměřením litevská práce měla být protiváhou starším i současným pracím polským, jež byly Litvě někdy vyloženě nepříznivé (Jan Dlugosz, Marcin Kromer, Stanislaw Sarnic-ki), nebo i jen nedostatečně příznivé (Marcin Bielski). 17 Guagnini (1538 - 1614) byl Ital, který za vojenské zásluhy získal 1571 litevské občanství. V tom se podobá Stryjkowskému (1547 - « 1590), synu polského zemana, který vojensky a diplomaticky sloužil litevským magnátům a nakonec ho žemaitský biskup Giedraitis učinil svým kanovníkem. 18 Když August Ludwig Schlózer (1735 - 1809) vydává 1785 své Geschichte von Litauen als Grofifur-stentume (Fortsetzung der Allgemeinen Welthistorie, Teil 50), otevřeně přiznává, že nejde o původní práci, že pouze upravil a zkrátil Kojalowicze. 19 Zde se z litevské strany dotýkáme velkého žánru písemnictví polského. Andrzej Frycz Modrzewski (1503-1572), osobní přítel Melanchthonův i Erasmův, vydává 1551 v Krakově De republica emen-danda, dílo obrovského intelektuálního vzepjetí; Wawrzyniec Gošlicki (1530-1607) vydává 1568 v Benátkách úvahy De optimo senátore, jež ještě 1733 stály za záměrný překlad do angličtiny pro Roberta Walpole-a jako významná polská inspirace pro anglickou reformu parlamentní monarchie. Vedle zásadních prací morálněfilosofických v latině však do žánru polské politické disputace patří i polsky vedené hádky o stavovské výsady, jako Rozmluva šlechtice s mnichem bojovného katolíka Marcina Kromera (1512-1589), či Quincunx (1563) bezzásadového skandalisty Stanislawa Orzechowského (1513-1566). Proti Orzechowskému pohotově vychází bez data a autora knížečka Rozmowa litwina K ÚKOLŮM BALTISTIKY V PROGRAMU CELOSTNÍ FILOLOGIE 5 nus, natione Lituanus, psal disputace nejen politické, ale i náboženské. Představoval kalvínskou menšinu ve státě, kde panovnický dvůr byl katolický, stejně jako etničtí Litevci, kdežto místní slovanské obyvatelstvo bylo pravoslané, a kde se podařilo vytvořit řecko-latinskou církevní unii. To vše zakládá další velké ohnisko textů, náboženské polemiky. Politickou zvláštnostní tehdejší Litvy přitom byla důsledná nenásilnost v otázkách náboženských, což nápadně kontrastovalo s poměrně běžnou násilností v otázkách majetkových. Nejsilnějším útokem byl r. 1542 králův příkaz, aby se protestante (šlo tehdy o luterány) z velkoknížectví vystěhovali či do něho nevraceli, který však byl již 1545 odvolán.20 Již v 50. letech se v nejvyšších společenských vrstvách Litevského velkoknížectví zabydlil kalvinismus, 1563 byla formálně srovnána práva všech křesťanských konfesí.21 Trpěni byli i antitrinitářští litevští bratři (existovali též polští bratři), kteří se radikální reformací dostali vůbec mimo křesťanství (Petrus Gonesius, Marcin Czechowicz, Szymon Budny). Za této situace se katolická reformace (raději než «protireformace») děje jenom vzděláváním a dobrými příklady,22 ačkoliv knižně vycházejí i výzvy k nelítostnému boji proti «temným démonům» (e.g. Rotundus 1582 v otevřeném dopise Volanovi). Ostrý boj konfesí však na Litvě zůstal povýtce literární.23 V žánru disputací se prosazuje polština, takže takový Simon Budny, Litevec s ruténskou mateřštinou, přechází na polštinu a nakonec přeloží celou bibli do polštiny (1572). Naopak ruténštiny se důsledně drží Ivan Višeňski, který píše na Litvu dopisy z řeckého kláštera na hoře Athos. Překlady bible v LDK Nový impuls vzdělávání Ruténů, uniatů i pravoslavných; gramatiky slovanské (a co polské?); budování knihoven (Suprašl, Žirovniči). Bratrstva a tiskárny na Litvě. Konečně se též něco objeví i indoevropsky baltskými jazyky. z polakem, nutně 1564-1565 (protože 1566 Orzechowski vydává Apológia pro Quincunx...), na kteréžto Rozmluvě nejspíš spolupracovali Rotundus a Volanus, jinak náboženští odpůrci (Lukšaité 1999: 532-533). Volanus vydává 1572 spisek De libertatepolitica sive civili, v němž požaduje více práv pro měšťany i sedláky při rovnosti všech stavů před zákonem — a výslovně odmítá stav, jaký panuje v Polsku, kde přemíra práv jednoho stavu vede k otroctví. Pilgrimovi se připisuje plamenná výzva Philopatris ad senátům populumque Lituanum. 20 Důsledkem onoho příkazu bylo, že se dvě generace Litevců (ve smyslu politickém i etnickém), kteří studovali na evropských universitách a seznámili se tam s reformací, uchýlily do nejbližšího zahraničí, vévodských Prus, kde téhož roku 1542 byla otevřena universita v Královci. Etniční Litevci byli nejen mezi prvními studenty, ale i mezi prvními profesory (Stanislaus Rapagelanus, Abraham Culvensis), což jak uvidíme v další kapitole, mělo zásadní vliv na litevské písemnictví Prus. 21 Své právní jistoty mají i Židé, Chazaři neboli Kraimové a Tataři, mimokřesťanské kulturní komunity, jež na Litvě vytvořily vlastní písemnictví. Ponecháváme je stranou, plně uznávajíce, že kulturní dopad zvláště židovské komunity byl na Litvě velmi významný. 22 Připomeňme Mikuláše Radvilu Sirotka z poznámky 10. 23 K nábožensky motivovanému násilí dochází - zvláště v xvn století - na Ukrajině, která 1569 přešla od litevského velkoknížectví přímo pod polskou korunu. K ÚKOLŮM BALTISTIKY V PROGRAMU CELOSTNÍ FILOLOGIE 6 V xvi století vyvstává proti Litvě nový mocenský konkurent, Moskva. Ta po nástupu Ivana Hrozného (1533-1584), zvláště pak v souvislosti s jeho sebeprohlášením za cara a přijetím ideologie třetího Ríma (1547) iniciuje vydaní nových redakcí kronik (vyvrcholením je genealogická OreneHHaa KHHra 1563) a zvláštních textů, jež předepisují, jak uspořádat život soukromý (Jl,omoctpoh) i církevní (CTorjiaB — shrnutí usnesení koncilu 1551), ba co má člověk vůbec vědět o světě (A3ÓyKOBHHK). Uchopíme-li tyto texty jako samostatné, důsledně oddělené ohnisko, můžeme jasně předvést hluboké rozdíly mezi Litvou a Moskvou, jež v té době mluvily v zásadě stejným jazykem (Moskva, pravda, při psaní mnohem silněji lpěla na církevněslovanských normách, takže mluvený jazyk, pycxa MOBa, který na Litvě dal spisovnou ruténštinu, je pro ni npocTa MOBa). Příslušník Litevského velkoknížectví František Skaryna (Skorina) z Polocku vydává svůj ruténský překlad Bible, pořízený ovšem z latiny, dřív než Luther německý: první část 1517-1519 v Praze (Žaltář a další knihy Starého zákona; pod názvem Ehójihíi pycKa vycházely postupně v samostatných svazcích), druhou 1525 ve Vilniusu (Skutky apoštolů a listy apoštolské; pak z důvodů finančních svůj podnik musel ukončit). Lutherův Nový Zákon, přeložený z řečtiny, vychází 1522 a Starý, přeložený z hebrejštiny, 1534. Druhá polovina 16. stol. probíhá v Respublice zcela ve znamení biblických překladů: první úplný překlad do polštiny vydává 1561 katolík Jan Leopolita v Krakově, 1563 vychází v Brestu Litevském nový polský překlad kalvinistický, 1572 v litevské (běloruské) Nesvěži překlad ariánský (rovněž do polštiny), 1589 ve volyňském Ostrohu překlad pravoslavný (do církevní slovanštiny). Řecký mnich Maxim, Skarynův současník, který roku 1518 na carovo pozvání přišel do Moskvy překládat komentáře k biblickým knihám a připravoval filologické korektúry oficiálních liturgických textů, záhy upadl v nemilost místní církevní hierarchie a do konce života (1556) byl bez soudu vězněn v různých klášteřích, aniž mu car povolil vrátit se do vlasti. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 1 Epos historicko-oslavné 1516 Bellum Prutenicum (Ioannes Vislicensis) 1523 Carmen de statura, feritate ac venatione bisontis (Nicolaus Hussovianus) 1548 História fimebris in obitu Divi Sigismundi Sarmatianum regis et ad Sigismundum Augustům filium admonitio (Petrus Royzius) 1580 Panegyricum in excidum Polocense (Basilius Hyacinthus) 1582 Hodoeporicon Moschicum (Franciscus Gradovius) 1583 Panegyrica apostrophe ad Christophorum Radivilum (Helias Pilgrimovius) 1590 Epithalamium in nuptias Illustris... D.Christophori Monvidi Dorohostayski,... et... Sophiae Chodkieviciae (Ioannes Radvanus) 1592 Radvilias (Ioannes Radvanus) 1606 Carolomachia (Laurentius Boierus) pro snazší čtení: polské verše a latinské prosaické výtahy 1585 AEKETHPOS AKPOAMA. TojestDziesiečrocžnapowieščwoiennychspraw... PánáKryszto- fa Radziwila.... W Wilnie 1585 (Andrzej Rymsza, Joannes Cosacovitius Lithuanus) 1614 Rerum ab Christophoro Radvilo... gestarum epitome (Salomo Rysinius, Pantherus) Epos alegoricko-disputační 1525 De vita et gestis Divi Hyacinthi carmen (Nicolaus Hussovianus) 1557 Chiliastichon (Petrus Royzius) 1585 De heroibus in Dei Ecclesia liber unus (Helias Pilgrimovius) 1597 Philopatris ad senátům populumque Lituanum (Helias Pilgrimovius?) Paulus [Ruthenus] de Crosna. Začátek litevské renesance v prostředí krakovské university. Ioannes Vislicensis. Známý jen ze svého díla (v jeho úvodu velmi oslavuje Krosnu). Nicolaus Hussovianus. Známý jen ze svých děl. Pedro Ruiz de Moros = Petrus Royzius (« 1505 - 1571). Španěl, profesor práva na universitě v Krakově, od 1551 kanovník ve Vilniusu, právní poradce při II. redakci statut. Basilius Hyacinthus Franciscus Gradovius («1545 - post 1599) Ioannes Cosacovitius Lithuanus Ioannes Radvanus (t post 1592) Helias Pilgrimovivs (t 1604) Laurentius Boierus (1563 - 1619) Maciej Kazimierz Sarbiewski = Mathias Casimirus Sarbievius (1595 - 1640). Profesor university ve Vilniusu, královský kazatel ve Varšavě. Latinská sláva Litvy. Patří již jiné epoše. Vlastní «medíální obraz» (z Litvy do světa) ~ 1501 Erasmi Vitellic. praepositi Vilnensis, illustrissimidominiAlexandri... secretarii et oratoris, ad Alexandrům Sextum... inpraestita obedientiaRome hobita oratio. Romae 1501? (Erasmus Vi-tellius s Ciolek * 1474 - 1522) «1514 Epištola Pisonis ad Joannem Coritium de conflictu Polonorum et Lituanorum cum Moscovitis. Romae? 1514? (Jokubas Pizonas) 1523 Carmen de statura, feritate ac venatione bisontis. Cracoviae 1523 (Nicolaus Hussovianus) 1524 Nova et miranda de Turcis victoria. Cracoviae 1524 (Nicolaus Hussovianus) Vnitřní historiografie (podávaná z litevské strany) Míchalo Lituanus = Mykolas Lietuvis («1490 - «1560) 1615 [Michalonis Lituani] de moribus Tartarorum, Lituanorum et Moschorumfragmenta X. Basile-ae 1615. Vydání jinak nedochovaného spisu o Litvě a jejích východních sousedech. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 2 Augustinus Rotundus (1520 - 1582) *** *História Lithuaniae. Byla známa ještě na počátku xix (Z.Ivinskis 1978:44), leč nedochovala se; zlomky z ní obsahuje v německém překladu barokní rukopisná Cronika aus einen und anderen Croniken ausgezogen und alten Geschichten ausgeschrieben (N.Velius 2001:451-2) 1579 Epitome principům Lithuaniae. Příloha k latinskému vydaní II.redakce statut Mattias Striicovius = Maciej Stryjkowski (1547 - post 1586, ante 1593) 1582 [Ktora przed tym nigdy swiatla nie widziala] Kronika Polska, Litewska, Žmódzka y wszystkiey Rusi [Kijowskiey, Moskiewskiey, Siewierskiey, Wolhiňskiey, Podloskiey, Podgorskiey, Pod-laskiey etc. ...] Królewiec 1582 *** O poczatkach, wywodach, dzielnošciach, sprawach rycerskich i domowych slawnego národu litewskiego, iemojdzkiego i ruskiego, przedtym nigdy od iadnego ani kuszone, ani opisane, z natchnienia Boiego, a uprzejmiepilnego došwiadczenia (Warszawa 1978; veršovaná varianta, rukopis ve své době nikdy nevyšel) Alessandro Guagnini (1538 - 1614) 1578 [Alexandři Gwagnini] Sarmatiae Europeae descriptio. Cracoviae 1578 1581 [A.Gvagnini] Sarmatiae Evropeae descriptio. Spirae 1581 1611 Kronyka Sarmacyi Europskiej. Krakow 1611 R. Heidenstein (t1620) 1584 De bello moscovitico commentariorum libri VI. Cracoviae 1584, Basileae 1588, Coloniae 1589, Francoforti 1600 Albert Wijuk-Kojalowicz (1609 - 1677) 1650 Historiae Lituaniae pars prior. Dantisci 1650 1669 Historiae Lituaniae pars posterior. Amsterodami 1669 Paralelní historiografie (podávaná z polské strany) Jan Dlugosz (1415 - 1480) *** Annales Poloniae. Vycházelo ve výborech a kompilacích navazujících historiografii, celé dílo bylo po dlouhou dobu dokonce zakázáno vydat, aby se nevyzradila státní tajemství. Iodocus Ludovicus Decius (1484 - 1545) 1521 De vetustatibus Polonorum lib.I, De Jagellonum família lib.II, De Sigismundi regis tempori- bus lib. III. Cracoviae 1521 Marcin Bielski (1495 - 1575) 1597 Kronika polska [przez Joachima Bielskiego syna wydana]. Krakow 1597 Martinus Cromer = Marcin Kromer (1512 - 1589), katolický kanovník v Průších královských 1551 De origine et rebus gestis Polonorum. Basileae 1555, 1558, 1568 1575 Polonia. Francoforti 1575, Coloniae 1577,... Stanislaw Sarnicki (**** - ****), kalvínsky kazatel v Průších vévodských 1582 Annales sive de origine et rebus gestis Polonorum et Lithuanorum libri 8. Cracoviae 1582 Globální historiografie (dotýkající se Litvy) Aeneas Silvius Piccolomineus = Enea Silvio de Piccolomini = Pius II (1405 - 1464) historicko-geografické spisy v různých posmrtných vydáních 1477 Historiarum ubique gestarum locorumque descriptio (Venezia 1477) 1509 Asiae Europaeque descriptio (Paris 1509) 1531 Cosmographia (Köln 1531) 1551 Opera (Basel 1551) Mathias de Miechow = Maciej z Miechowa (1457 - 1523) 1517 Tractatus de duabus Sarmatiis Asiana et Europiana. Cracoviae 1517; Augustae Vindelicorum 1518 Marcin Bielski (1495 - 1575) 1551 Kronika wsystkiego šwiata Krakow 1551, 1554, 1564 Gerhard Mercator (1512 - 1594) 1585-» Atlas sive cosmographicae meditationes defabricamundi... . Duneldorpii 1585(tomusI), 1590 (tomus II), 1595 (tomus III); Amsterodami 1606,... Litterae magni dvcatvs Litvaniae 3 Jan Lasicki («1534 - post 1599) 1582 De Rusorum, Moscovitarum et Tatarorum religione. Spirae 1582 1615 [Johan.Lasicii Poloni] De Diis Samagitarumcaeterorumque Sarmatarum etfalsorum Christia- norum. Basileae 1615 Pavel Piasecki (1579 - 1649) 1645 Chronica gestorům in Europa singularium. Cracoviae 1645, 1646, 1648; Amsterodami 1649 Životy významných osobností Wenceslaus Agrippa Lithuanus («1525 - 1597) 1553 Oratio funebris de illustrissimiprincipis et domini Johanni Radzivili, [sine loco] 1553 Vyšlo nejspíš přímo ve Wittenbergu, obsahuje přípisek od Philippa Melanchthona. Helias Pilgrimovius 1583 Panegyrica apostrophe ad Christophorum Radivilum Paulus Oderborn («1555 - 1604) 1585 Joannis Basilidis Magni Moscoviae Ducis Vita Privátní texty Teodor Jewlaszewski / Teodoras Jevlašauskas (1564 - 1604) *** Pamietnik... nowogródzkiegopodsedka (Warszawa 1860); Atsiminimai (Vilnius 1998) Radvila / Radziwill / Radvilus Mikolaj Krzysztof Sierotek (1549 - 1616) 1601 HierosolymitanaperegrinatioIllustrissimiDomini Nicolai Christophori Radzivili... IV. Epistolis comprehensa, Ex idiomate Polonico in Latinám linguam translata & nunc primům edita. Thoma Tretero custode varmiensi interprete. Brunsbergae. MDCI. Polemiky (politické, náboženské) 1543 Confessio fidei Abrahami Culvensis, scripta ad serenissimam reginam Poloniae. Regimontii 1543 (Abraham Culvensis = Abraomas Kulvietis « 1510 - 1545) 1547 CATECHISMVSA PRAfty Sjadei.... Karaliaučiuje 1547 ......................................... luteránská polemika ze zahraničí Anonymi politická polemika z Litvy vůči Polsku 1564-5 Rozmowa polaka z litwinem. Sine loco, sine anno 1597 Philopatris ad senatum populumque Lituanum. Sine loco, cum anno 1597 Augustinus Rotundus (1520 - 1582), katolík 1582 De dignitate ordinis ecclesiastici regni Poloniae. Cracoviae 1582 Wenceslaus Agrippa Lithuanus («1525 - 1597), kalvinista 1582 Apologeticus to jest obrona konfederacyey. Vilnius Andreus Volanus («1530 - 1610), kalvinista 1566 Orthodoxa fidei confessio de una eademque Dei Patris, Filii et Spiritus Sancti divinitate. Regimonti 1566 1572 De libertate politica sive civili libellus lectu non indignus. Cracoviae 1572 1584 Oratio funebris in laudem... Nicolai Radivili.... Vilnae 1584 1583 Idolatriae Loiolitarum Vilnensium oppugnatio. Vilnae 1583 1584 Libri quinque contra Scargae... calumnias. Vilnae 1584 1596 De vita beata sive summo hominis bono. Dialogus. Vilnae 1596 1605 De principe et propriis eius virtutibus. Dantisci 1605 Petrus Gonesius («1530 - 1573), arián 1556 Defilio Dei hornine Jesu. Rukopis byl odsouzen synodem polských kalvinistů a následně na příkaz kalvinisty Mikuláše Radvily Černého spálen. 1565 De primátu Ecclesiae Christianae. Vyšlo, nedochovalo se. 1570 O Trzech, to jest o Bogu, o synu Jeho i o Duchu Šwietym. Drukowano w wegrowie 1570 1570 O ponurzaniu chrystyjaňskim. Drukowano w wegrowie 1570 Litterae magni dvcatvs Litvaniae 4 Simon Budny («1530 - 1593), arián 1574 Nowy Testament znowu przelozony... 1576 Oprzednieyszych Wiary Christiaňskiey Artykulech... w Losku 1576 Marcin Czechowich (1532 - 1613), arián 1556 Trium dierum colloqium de quibusdam articulis fidei, praecipue vero de paedobaptismo. Vydáno, nedochovalo se. Petrus Scarga (1536 - 1612), rektor university ve Vilniusu (1579-1584), králův kazatel v Krakově (1588-1612) 1576 Pro sacratissima eucharistia contra heresim Zvinglianam ad Andreám Volanum, Vilnae 1576 1582 Artes duodecim sacramentariorum seu zwingliocalvinistarum... contra Andreám Volanum, Vilnae 1582 Tisk ve velkoknížectví 1499 Agenda kanovníka Martina. První tištěná litevská kniha. Sepsána ve Vilniusu, vytištěna v Gdaňsku, latinsky. 1522 Malá cestovní knížka Františka Skariny. První kniha vytištěná na Litvě (Vilnius), ruténsky. 1553 Katechismus Bernarda Wojwodka, kalvínska. První kniha vytištěná na Litvě polsky (Brest). 1562 Katechismus Simona Budného, ariánský. Vytištěno v Nesvěži, ruténsky. 1563 Brestská bible, polsky. Vytištěna v Brestu. %xvi Soustavný knihtisk ve Vilniusu: jesuitská akademie, bratři Mamoničové, Jan Karcan et al. 1595 Katechismus Daukšův. První kniha vytištěná na Litvě litevsky. Biblické překlady ve velkoknížectví 1517-1519 Praha: Bhôjihs pycxa (ruténská), knihy Starého zákona [František Skaryna] 1525 Vilnius: Bhôjihs pycxa (ruténská), Skutky a epištoly [František Skaryna] 1561 Krakov: polská bible katolická [Jan Leopolita] 1563 Brest: polská bible kalvínska 1572 Nesvěž/Nešwiež/Nesvyžius: polská bible ariánská 1589 Ostřih: církevněslovanská bible pravoslavná. První úplný překlad bible do církevní slovanštiny 1599 Vilnius: polská bible katolická [Jakub Wujek]. Dosud referenční text 1647 Vilnius: evangeliář polsko-litevský [Jonas Jaknavičius = Jan Jachnowicz] 1672 Vilnius: evangeliář lotyšský [Georg Elger] Texty katolické reformy po tridentském koncilu (1545 - 1563) Catechismus Romanus (1566), Breuiarium Romanům (1568), Missale Romanům (1570) zahraniční jesuitští učitelé překládaní ve velkoknížectví do litevštiny: Petrvs Canisivs (1521 - 1597), Němec. Paruus catechismus catholicorum (1561) Iacobvs Ledesma (1522 - 1570), Španěl Roberto Bellarmino (1542 - 1621), Ital. Dottrina cristiana breve (1597) občané Respubliky překládaní ve velkoknížectví do litevštiny: Mikolaj Rej (1505 - 1569), protestantský šlechtic vášnivě zbožný i vášnivě užívající života. Postilla (1557) Jan Kochanowski (1530 - 1584), první básník polské renesance. Psalterz Dawidów (1579) Jakub Wujek (1541 - 1597), jesuita z vilenské akademie. Postilla, velké vydání 1578-1579, malé, zkrácené vydání 1579-1580; bible 1599 (referenční katolický překlad). Nevím, které vydání Wujkovy Postilly se překládalo. Daukša v úvodu k litevskému překladu píše, že Wujkova kázání byla přeložena do češtiny i němčiny, což jsou symbolicky právě dva jazyky «odpadlické».' 1 Český překlad pořídil jesuita Ondřej Modestin, vyšel 1592 a pak znovu 1629. Obě vydání jsou v Národní knihovně ČR, sign. 54B90 (1592) a 54E51 (1629). LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 5 Náboženské texty baltskými jazyky (xvi - xvn století; pokud i později, pak pouze pro kontrast) Lotyšsky (jen katolické) 1585 Catechismus catholicorum. Vilnius. — Lotyšsky (!) a pouze lotyšsky psaný katechismus Petra Canisia, s předmluvou, věroukou ve formě otázek a odpovědí, a s modlitbami, uzavřený mariánskou písní. 1622 Agenda parna. Braunsberg. — Anonymní quattuorlingua lotyšsko-estonsko-polsko-německá. Oba tisky jsou zjevnými nástroji rekatolizace území, jež po přeuspořádání Livonské konfederace 1561 připadla polsko-litevské Respublice (a o jejichž správu se polské a litevské stavy přely). Jdeo vévodstvíKuronsko-zemgalské a Livonsko-vidzemské. Catechismus catholicorum zcela jistě sloužil v Latgalsku, přímo anektovaném Litvou, leč měl dopad širší, jak dokládá skutečnost, že po jeho vydání kuronský vévoda, protestantský leník katolické Litvy, dává 1586-1587 v Královci spěšně pořídit první lotyšské tisky luteránské (znovu vycházejí 1615 v Rize). Estonská složka v Agendaparua (jež vyšla v polských Královských Průších), svědčí o tom že kniha byla určena pro vévodství Livonsko-zemgalské; vyšla v době, kdy Livonsko už bylo dobyto Švédy (1621), leč ještě Švédsku nebylo definitivně přiřčeno (1629). 1672 Evangelia toto anno singulis dominicis etfestibus diebus & Catechismus seu brevis institutio doctrinae Christianae.... Vilnius [Georg Elger]. 1673 Cantiones spirituales. Vilnius [Georg Elger post mortem].2 1753 Evangelia toto anno singulis dominicis etfestibus diebus. Vilnae 1753 [Jan Lukaszewicz].3 Samostatný vývoj lotyštiny v katolických polských Inflantech, spravovaných z Litvy. Lukasze-wiczova Evangelia jsou základní památkou svébytné latgalštiny. Její jazykový vývoj však přerušil ruský zábor 1772. «Žemaitsky» (katolické i kalvínske) 1595 Katechizmas (Dakšův, katolický; překlad Ledesmova katechismu z polštiny) 1598 Polski z litewskim katechism (zvaný Petkevičův, kalvínsky) 1599 Postilla catholicka (Daukšova) 1600 Postilla lietuwiszka (zvaná Morkunova, kalvínska) 1646 Giesmes tikieimuy katholickam pridiarancias (Slavočinskis) **** Drobné katolické tisky (papežská bula 1647, růženec 1681) a rukopisy (papežská bula 1641-1643, Dies irae «1656). 1653 Knyga nobažnystěs (kalvínska) 1662 Chilinského bible (kalvínska) 1680 Katechizmas mažesnis (kalvínsky) «Žemaitsko-pruskolitevsky» 1701 společný litevský Nový zákon kalvinistů z velkoknížectví a luteránů z vévodství «Litevsky» (jen katolické) < 1525 Pater noster, Ave Maria a Credo v litevském překladu připsány rukou do knihy Tractatus sacerdotalis (Štrasburk 1503), která patřila vilenským františkánům. **** Drobné příklady v latinských tiscích: litevský otčenáš v Guagniniho Descriptio 1578 & 1581. 1595 V dopise generálovi jesuitského řádu se praví, že «bohabojní mužové s velkou pečlivostí* překládají Ledesmův katechismus též do «litevštiny». O vydání se snažil administrátor vilenského biskupství Be- nedykt Wojna (lit. Benediktas Vaina). Nevyšlo, překlad se nedochoval. 1605 Katechismus aba pamokimas (nový překlad Ledesmy) **** Litevské liturgické formule vytištěné v Agendaparva 1616 & 1630, jakož i v Rituále sacramentorum 1633 — jež do konce xvm století vyšlo ještě téměř 40 x. 2 Georg Elger (1585 - 1672), lotyšský jesuita narozený v Livonsku v protestantské rodině. Od 1638 do smrti působil v Daugavpilsu, jeho práce vyšly posmrtně ve Vilniusu. Ve vilenské universitní knihovně byl navíc nalezen rukopis Elgerova překladu evangelií a epištol, který se datuje kolem 1640 (vydal Dravinš 1961 v Lundu). 3 Jan Lukaszewicz (1699 - 1779), litevský jesuita, zakladatel spisovné latgalštiny. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 6 1629 Punkty kazaň I. advent - půst (Sirvydas, vlastní text) 1644 Punkty kazaň II. velikonoce (Sirvydas post mortem, vlastní text) 1647 Ewangelie polskie y litewskie (Jaknavičius) **** Drobné texty rukopisné: litevské překlady Credo a Tantum ergo sacramentum v listu vilenského biskupa duchovním z 28.06.1662. 1677 Trumpas mokslo krikšcioniszko surinkimas, nuog Roberto Bellármino Kárdynolo párášitas Příležitostné texty (xvi - xvn století) «LlTEVSKY» 1589 Gratulationes Serenissimo Ac Potentissimo Principi Sigismundo m. Kniha přivítání novému králi Zikmundu m Vasovi, když poprvé přijíždí coby velkokníže litevský do Vilniusu. Vydali vilenští jesuité. Obsahuje mimo jiné dva litevské pozdravy v hexametrech (5+4 verše). Dokládají, že stále ještě bylo možné litevsky veřejně oslovit panovníka, a to ve vysokém stilu. «Žemaitsky» 1634 Przywitanie wesole. Kniha oslavných básní v různých jazycích vydaná ve Vilniusu. Obsahuje též 14 veršů, kterými farář v Šiauliai (Petras Tarvainis) přivítal žemaitského biskupa (Jurgis Tiškevičius) při jeho oficiální vizitaci. «LlTEVSKY» I «ŽEMAITSKY» **** přísahy v soudních knihách z různých míst a různých let: celkem ani ne 10 příkladů. Slovníky a gramatiky (xvi - xvm století; litevsky a lotyšsky bez rozlišení a uvozovek) 1620 Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum 1642 Dictionarium triům linguarum (Sirvydas post mortem) 1683 Dictionarium Polono-Latino-Lottauicum (Elger post mortem) 1737 Uniuersitas linguarum Lituaniae Popis pramenných textů popisujících baltské jazyky 1620 Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum. Slovník polsko-latinsko-litevský. Dochoval se jediný exemplář bez titulního listu, začátku a konce, celkem 216 listů s 8.260 hesly. Obsahuje asi 5.700 litevských slov (ne všechna polská hesla mají i litevský ekvivalent, různá hesla mohou být přeložena stejným slovem), z nichž více než 2.000 se vůbec nevyskytne ve slovníku následujícím (1642). I heslář je odlišný. Název přiřadila I.Lukšaité podle soupisu knih Salomona Risinského (fl625). Slovník se připisuje Sirvydovi vlastně jen na základě přesvědčení, že nikdo jiný tehdy slovníky nepsal. Víme-li, že Sirvydovi pomáhal Jaknavičus a že úplné slovníky vycházely po smrti prvého (f 1631) i druhého (fl668), je rozumnější připustit, že lexikografii bylo na Litvě víc. 1642 DICTIONARIVM || TRIVM LINGVARVM | JnuJumStudioJaeluuentutis, || AVCTORE | Constan-tino Szyrwid I ě Societate Jesv. || Cum Superiorůmpermiffu editum. || Tertia editio recognita & aucta. || VILN.fi, || Typis Academicis Societatis Jesv. || Anno Domini M. DC. XLII. Má na 10.000 polských hesel, k nimž přistupují ekvivalenty latinské a litevské. V předmluvě se píše, že 1631 musel slovník vyjít podruhé, protože první vydání bylo už rozebrané. První ani druhé vydání se nedochovalo, zato vedle třetího (1642) máme ještě čtvrté (1677) a páté (1713). Tato tři dochovaná vydání se obsahem prakticky neliší. Dobové jesuitské prameny (celkem 2 zdroje) uvádějí u Sirvyda shodně tři položky: Puncta in totius anni Dominicas, Dictionarium triům linguarum a Clauis linguaeLithuanicae. První dvě práce se dochovaly, třetí nikoliv. Sirvydovu starost o litevštinu dokládají jeho předmluvy ke kázáním. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 7 1641 Dictionariumpolonolatinum. Vzniklo ze Sirvydova slovníku (ještě před jeho 3.vydáním!) vypuštěním litevských položek. Vyšlo ve Varšavě, vycházelo pak ještě opakovaně. Dokládá to, jaký ohlas Dictio-narium triům linguarum mělo. 1683 Dictionarium Polono-Latino-Lottauicum. Sestavil Georg Elger tak, že Dictionarium polonolatinum (1641) doplnil ekvivalenty lotyšskými. Vyšlo ve Vilniusu. I toto dokládá ohlas Sirvydovy práce. 1737 UNIVERSIT AS || LingvarumLitvaniae || Jn Principáli DucatusEjujděDialecto || GrammaticisLegibus \\ CIRCUMSCRIPTA.I & in objequium || Zeloforum Neo-Palaemonu || ORDINATA|| Permiffu Superi-orum\\ Anno U ä Dejcriptione Universi Orbis || 1737. || VILNrE|| Typis Collegii AcademiciSoc:JESU. Jediná gramatika litevštiny z velkoknížectví. Stručná, ve výkladu velmi samostatná práce. Výklad je psán latinsky, příklady jsou překládány do polštiny. 1829 vydal Simon Staniewicz její doplněnou versi jako Trumpas pamokimas kalbos lituwyszkos arba íemaytyszkos I Grammatica brevis linguae Lituani-cae seu Samogiticae. **** Tímto se lexikograficko-gramatická produkce Litevského velkoknížectví až do počátku xix vyčerpává. Popis pramenných textů náboženských Katechismy 1595 KATHE= || CHISMAS || ARBA MOKSLAS || KIEKWIENAM || KRIKSZCZI= || ONU PPJWALVS. || PARASZITASPER\\ D.IAKVBALEDES= IIMATheologaSocie= || tatisffiSV. || J3gulditasrz.Lie3U= || wio LankiBko ing Lietu= || wifika per Kuniga Mi= || kaloiu DaugBa Ká= || nonika ^emai= || c^u. || Ijfpáuftas Wilniuie\\ Metuje v^gimimo || WieBpaties 1595. Trumpas || BudasPafiJaki= || rao/ arba rjpa-jinimo || Nůdemiu. || Drin tu kurie da^nai | wartóia tů Sakra= || mentu. || Y3 lakifiko ant Lietú= || wifiko pěrgulditas. || WILNIVl\\ Métůffě M.D.XCV. — Jediná kniha sestávající ze dvou částí o samostatných titulních listech, leč s jedním průběžným číslováním. Latinský originál byl 1591 přeložen do italštiny, odtud do polštiny a z ní do litevštiny. Iniciativa žemaitské diecése, první litevský tisk celého velkoknížectví. Dochován 1 exemplář. 1598 Polski 3 Litewskim || Katechism || Albo || Krotkie w ie = || dno mieyjce ^ebránie/ wiá = || ry y powinnošči Krľeščiáň= ||Jkiey/ 3 páfterjtwem ^borowym/ y domo= || wym/ 3 Modlitwámi/ Pfalmámi/ y Piqjn= || kárni/ ná c^ešč á chwale. Pánu Bogu/1| á ^borowi iego ku ^budowániu/1| tera^ nowo 3 pilnoščia || wydany. I Nákladem Jego Mšči Páná || Málcherá Pietkiewic^á Pifar^á || ^iemfkiego Wileňfkiego. | W Wilnie/ DrukowalStá= || niflaw Wier^eyfki/ Roku 1598. — Zrcadlové vydání polsko-litevské (252 strany). Titulní list a předmluva jsou pouze polsky. Universální kniha: výklad víry, písně, modlitby, liturgické formule. V tomto smyslu jde o vůbec první litevský zpěvník ve velkoknížectví. Dochovány 2 exempláře. Katechismus se jmenuje Petkevičův podle nakladatele, nikoliv podle tiskaře. Petkevič je podepsán i pod předmluvou, v níž říká, že nemalou část katechismu sám přeložil a že překlady písní dostal od jiných. 1605 KATECHISMAS || ABA || PAMOKIMAS || WIENAM KV= || RIAMGIKRIKSCONIVY || Reykiamas. II PARASZITAS|| Nuog D. IOKVBO LED ES, || MOSTheologoSoc:IESV. || EpergulditasLietuwi= | Bkay/ ir Vntrnkárt ifi= || jpáuftas || WILNIVY || Drukôrňioy Académios || SOCIETATIS IESV, || Metůfu u^gimimo Wieňtatés/|| 1605. — První litevský tisk vilenské diecése. Dochován 1 exemplář. Výraz Vntrnkárt, čtený untrukárt (= antrakařt[a]), vyvolává otázku, co bylo vydání první. Anonymní překladatel v předmluvě píše, že lidé nerozumějí Daukšovu katechismu, přeloženému žemaitsky, a proto jej přeložil znovu. Sice už to bylo do litevštiny přeloženo, ale «nevím-jak zpotvořeně». Toto se dává do souvislosti se zprávou o «bohabojných mužích* (1595). 1653 Knyga nobažnystés je popsána v oddíle Zpěvníky. 1677 Trumpas II mokslo|| krikšcioniszko || surinkimas, || nuog Roberto Bellármino || Kárdynolopárášitas. || VILNjE I Typis Acad:Societatis IESU, || Anno 1677. — Přeloženo nejspíš z polského překladu Krótki zbiór nauki chrzešciaňskiej (Vilnius 1606). Překladatel neuveden. Přidán zpěvník: 21 píseň litevská, 1 polská. V tomto smyslu jde o vůbec jediný zpěvník vilenské diecése. Dochovány 2 exempláře. 1680 PRADZIA PAMOKSLA Del Ma3u Weykialu... KATECHIZMAS MAZIASNIS... Karalauciuy... MEATU M.DC.LXXX. — Začíná třemi stránkami abecedy a syllabisatury (teprve druhý případ v litevských tiscích), přidány číslice 1-1000 římsky i arabsky. Dochován 1 exemplář. LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 8 Knihu dala vytisknout Ludvika Karolina Radvilaité (1667-1697), žena markraběte brandenbur-ského. Litevští kalvinisté už ve velkoknížectví tisknout nemohli. Vilenský biskup Slupski vydal 1682 cirkulář, že tato kniha musí být spálena, a kdo by ji četl, bude vyobcován z církve. 1725 Pamokslas krikščioniškas. První dochované vydání katolického dětského katechismu, který napsal Pranciškas Šrubauskas / Franciszek Szrubowski («1620 - 1680) a v xvm vyšel ještě 6x. Pamokslas je počátkem žemaitské katolické iniciatívy xviii století, k níž dále patří zpěvníky (Balsas širdies, Giesmés apie švenčiausia Pana Maria, Karunka), knihy modliteb (Roiančius), a populární dogmatiky (Broma atverta ing viečnasti, Pavynastys krikščioniškos, Žyvatas Pono ir Dievo músu...). Zpěvníky (pouze z žemaitské diecése; připomeňme katechismy 1598 a 1677) 1646 GIESMES || TIKIEIMVY KATHO= || LICKAM PRIDIARANCIAS, || o per metu sžwiétes gie= || damas: Kuriúp prifiduo = || daPjalmay Dowida. š. || Trecioy daley dedaje ape Sžwentus Diewa, || o ant galo ape giwenima ir tulus rey= || kalus Krikščionies. | J3 tu Kitos iB lankiBka ir iB lotiniBka. iBguldit- os I Kitos iB nauiajudetos ira, PontificisAlumno.il VILNLE, Auctore || SALOMONE MOZERKA || SLAWOCZYNSKI, || Summi Typis Academicis Societatis || IESV, Anno Dni 1646. — Velký samostatně vydaný zpěvník: 3 oddíly, každý se zvláštní paginací, dohromady celkem 295 stran a 192 písně. Dvě třetiny přeloženy z Kochanovského zpěvníku Psalterz Dawidów (1579). 1653 KNIGA || Nobazniftés Krik= || ščioniBkos/1| Ant gárbos || Diewuy TRAYCEY Szwentoy || Wienatijam: || Ant wartojimá || Bá'jnicioms dides Kunigiftes || Lietuwos iBduotá. || KIEDAYNISE, || drvkawoia, iochimas ivrgis || rhetas, Meatu Poná, 1653. — Universální kniha sestávající ze tří částí: i. Psolmay Dowida (285 stran), ii. Summa, aba Trumpas iszguldimas evangieliv (291 strana), lil. Maldos krikscio-niszkos & Katekizmas (99 stran). Písně do litevštiny přeložil Steponas Jugelis-Telega, kedainský purkmistr a ředitel gymnasia, hudební zápis pořídil Samuel Tomaszewski, Polák, celý svazek uspořádali a zredigovali Stárfiy Dojorcy y Páfterje. Dochoval se 1 výtisk. 1684 Knyga nobažnystes vychází podruhé, a to v Královci. Titulní list zůstává stejný jako u prvního vydání, včetně datace «Kédainiai 1653», pouze s poznámkou «dabar antra karta perdrukavota»: i. zpěvník doplněn o 2 písně; n. postilla doplněna o 2 evangelijní pasáže (bez výkladu) a o pašijový příběh, m. 6 nových modliteb, katechismus nově převzat z královeckého vydání 1680 (bez syllabisatury a číslic). Tohoto vydání se dochovalo přes deset výtisků. 1726 Balsas širdies. První dochované vydání nového katolického zpěvníku, který vytvořil Pranciškas Šrubauskas / Franciszek Szrubowski («1620 - 1680) a v xvm vyšel celkem 10 x. 1599 Poftilla metús. kázání catholicka. || Táiejt: || J^guldimasEwan||geliukiekwienosNedelosirBwe= fltesperwiffús Per Kúniga mikaloiv davksza || Kanonika Médniku/ Í3 lékiBko pergůldita. || Su walá ir da-laidimuwireufiuiu.il WWilniui/|| Drukárnioi Akadémios societatis || iesv. a.d. 1599. — Překlad Wujkovy polské postihy. Předmluvy, latinská a polská, jsou manifestem postoje k litevskému jazyku. 646 stran. Z dopisů vilenských jesuitů generálovi řádu víme, že postilla byla připravena do tisku již 1595. Proč vyšla až 1599, nevíme. 1595 místo ní vyšel Daukšuv překlad katechismu. 1600 Poftilla I lietvwiszka || Tátáy eft/1| J^guldimás práftás || Ewángeliu ant ko^nos Nedelios ir || S-zwentes per wifus metus/ kurios || págal budajená Bá^nic^ioy Diewá|| ejt skáitomos. || Nun iB nauia Ju did^iu perwei'zdeghimu eft II i^duotá. || NokladuJosMili: Ponios^ophiospáBu= || Bwes Ponios Morkuwienes Wnuc|kie= || nies MárBalkienes K.J.M. || wilnivy/ || per Jokuba. Morkuna/ tárna Kunigáykfc^ia Jo Mili= IlJtos Pona Pona Kryfitáfa Rádiwila/ Wáiwá= || dos Wilniaus. || Metuoje Diewa/ 1600. — Litevský překlad polské kalvinistické postihy Mikuláše Reje, která vyšla v 5.vydání 1594 ve Vilniusu v téže tiskárně. 856 stran. Překladatel(é) neuveden(i), předmluva podepsána jen iniciálami. Postilla se j menuje Morkúnova podle tiskaře, mohla (i měla) by se jmenovat podle nakladatelky, třeba «Žofiina» (cf. katechismus 1598). Dochovalo se 6 exemplářů. Obě knihy, přestože vyšly v různých tiskárnách, jsou téhož formátu, vyvedeny shodnou sazbou. Navíc titulní list obou je vytištěn dvojbarevné, červeně a černě, a to do stejného štočku. Lze z toho soudit, že kalvínska postilla (1600) se záměrně připodobňuje katolické (1599)? LlTTERAE MAGNI DVCATVS LlTVANIAE 9 Možná šlo víc o dobovou módu než o strategickou lest: štoček nepatřil ani Morkunově ani jesuitské tiskárně, měla jej pravoslavná tiskárna Mamoničů, odkud si jej obě vypůjčily; již 1597 byla s tímto štočkem vytištěna kalvínska postilla polská (Zinkevičius m: 180). 1629 PVNKTY || KAZAN || od Adwentu do Pojtu, || Litewskim iezykiem, z wytíumá= \\ czeniem ná Pol-skie\\ PRZEZ|| Ksiedzá Konstantego Szyrwida/|| Theologa Societatis IESV/1| Z DOZWOLENIEM STARSZYCHl wydáne. || WWILNIE|| WDrukárniAkádemiey SocietatisIesv | RokuM.DC.XXIX. 1644 PVNKTY || KAZAN || NA POST WIELKI || Je^ykiem Litewfkiem | Prez || W.X.CONSTANTEGO SZYRWIDA || Theologa Societatis IESV/1| nápifáne, || á || Teraz ná Polfki jQ'zyk przetlumaczone/ y oboiem|| doDrukupodáne. || ZápozwoleniemStárfiych\\ WWilnie/|| WDrukárni Akademii Societatis JESV, || Roku Paňskiego, 1644. — Originální litevský text, doprovázený překladem do polštiny, l.díl, vydaný za života autorova a ohlašující pokračování, má 382 strany vlastních kázání, 2.díl, vydaný posmrtně, 259 stran. Autor v předmluvě (l.díl) lituje, že z technických důvodů (musely by se vyrobit nové typy) nemůže litevský text vytisknout s prízvuky, aby jej ten, kdo litevsky neumí, mohl správně nahlas číst. Doporučuje proto všem, kdo se litevsky učí, odposlouchat litevský prízvuk z živé mluvy. To vše dokládá, že jde o učební texty, podle nichž se na vilenské universitě cvičila litevská homileutika. Právě této disciplíny byl Sirvydas profesor. Navíc přes 10 let kázal litevsky v u-niversitním kostele. 1653 Knyga nobažnystěs byla popsána v oddíle Zpěvníky. Biblické texty 1647 EWANGELIE POLSKIE Y LITE || WSKIE TAK NIE || džielne iáko y wjzytkich || Swiat, ktoré w Koš-čieleKatho || lickim, wedlugRzymskeigo || porzadkuprzezcaly || rokczytáia. || Wydáne za dozwoleniem Jtarfiych. | Na imie Paná JeTufowe niechay || tieka wBelkie koleno mebiejkich/1| 'ziemjkich a podziem-nich philip 21| wWILNIE. f WDrukárniey Akademiey Soc.Iesv|| Roku/1647. — Dvojjazyčný evangeliář s titulním listem pouze polským. Dochován 1 exemplář. Polské znění evangelií převzato od Wujka z vydání 1620 o zcela totožném názvu Ewangelie i epistoty, tak niedzielne jako i wszystkich šwiat, które w košciele katolickim wedlug rzymskie-goporzadkuprez caly rok czytaja. Překladatel do litevštiny neuveden. Posledních 7 litevských čtení se jazykem i pravopisem výrazně liší od ostatních. Za autora litevského překladu se pokládá Jaknavičius, protože doboví jesuitští historiografové uvádějí, že Jaknavičius «Lithuanice scripsit euangelia aucta». 1674 vyšlo znovu, jazykově upraveno, do konce xviii vyšlo pak víc než 30 x a vycházelo ještě i v xix. První katolický překlad celé bible vyšel až 1911-1937 (Ba-ranovského překlad nikdy vydán nebyl). 1660 BIBLIA tatey ira Rasztas Szwetas Seno ir naúio TESTAMENT A. Pirma karta perguldytas Lietuwisz-kaň liežúwin užmariqfe nog Samuelies Baguslawo CHylinska Lietuwniko, ó nokladů Diewo-baymos ÍKaralistes - přeškrtnuto] Wienwaldystes Anglios, už karalawima Jo milistos Karalaůs KAROLO ANTROIA Karalaůs Anglios, Szkocios, Irlandios ir Francios — Nedokončený projekt kalvínskeho vydání bible v litevském překladu. Přeložil Chilinský z nizozemštiny (ex idiomate Belgico) s přihlédnutím k originálním jazykům, vydával týž Chilinský v Londýně za peníze sebrané v Anglii (s přispěním královské rady). Zachovaly se 3 neúplné výtisky Starého zákona (o rozsahu 416, 384, 176 stran), 2 z nich se stačily ztratit během xx století, takže dnes máme jen ten nejmenší výtisk zákona Starého a rukopis Nového. Projekt se zastavil kvůli neshodám uvnitř litevské kalvínske obce. Chilinský bibli přeložil a začal tisknout zcela sám. Aby pro ni v Anglii mohl získat finanční podporu, potřeboval schválení litevského synodu. Ten Chilinskému poděkoval za práci a pověřil dva muže jejím posouzením. Jeden z nich (Krainskis) pokládal litevskou bibli za zbytečný výdaj: stačí mít polskou; druhý (Božimovskis) překládal bibli do litevštiny též a chtěl vydat vlastní překlad. Posudek byl tedy ostře zamítavý, o čemž litevská obec 1662 ruče zpravila Angličany. Chilinský pak 1668 v Londýně zemřel v bídě a hanbě s cejchem podvodníka. Emisař litevských kalvínů (Minvydas), který 1680 přijel vyjednávat anglickou podporu pro tisk litevského Nového zákona v jiném překladu (cf. infra), při té příležitosti 1681 všechny už vytištěné Chilinského archy prodal na makulatúru. 1701 Nový zákon ve společném vydání kalvínsko-luteránském. Překlad je vyústěním konkurenční linie k Chilinskému. Božimovský zemřel 1673, aniž svůj překlad dokončil. Synod rozhodl, aby pozůstalý překlad byl dán Minvydovi a ten ať stanoví, Litterae magni dvcatvs Litvaniae 10 co chybí, a zařídí dokončení (v úvahu přicházeli Bittner, Lipský a Mankevič). 1680 se Minvy-das vydal do Anglie shánět peníze na vydání Nového zákona, mezitím však jeho dům na Litvě shořel i s překladem. Nový zákon pak znovu přeložil Samuel Bittner, v Průších jej zredigoval Friedrich Sigismund Schuster (za «zemaitske» výrazy dával do závorek «litevske»).4 Takto upravený překlad vyšel 1701 v Královci. 4 Zdůrazněme, že «litevské» varianty onoho společného vydání jsou «pruskolitevské», příznačné pro Prusy vé-vodské, nikoliv «vilenskolitevské», příznačné pro vilenské biskupství, což je jinak jazyk zde v tomto soupisu označovaný vůči «žemaitskému» jako «litevský». LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE Evropský kontext nábožensko-politický l Martin Luther (1483 - 1546) změnil v období 1517-1520 reformu církve zevnitř na reformaci zvenčí. V lednu 1521 byla nad ním vyhlášena papežská klatba, v květnu říšská (edikt wormský). Od dubna 1521 do března 1522 se Luther ukrýval na hradě Wartburgu, pak se vrátil do Vitenberku (Wittenberg). Císař Karel v po sněmu ve Wormsu (1521) opouští Německo a devět let válčí s Francií o vliv v Itálii. Wormský edikt nebyl plněn, a když jeho provádění bylo konečně odhlasováno (1529 na říšském sněmu ve Špýru), veřejně proti tomu protestovala mnohá města i knížectví — odtud protestantismus. To už Německo poznalo řádění říšských rytířů 1522-1523 (Franz von Schickingen, Ulrich von Hutten) i selskou válku 1524-1526 (Thomas Munzer, Michael Gaismair). Za těchto okolností přináší pořádek knížecí reformace, čemuž Luther aktivně pomáhá. Vůbec první provedl reformaci (po přímé domluvě s Lutherem) Albrecht Braniborský 1525 při sekularizaci řádového státu ve vévodských Průších, tedy mimo Německou říši. Uvnitř říše ji zavedly nejdříve kurfiřství Saské a Hesensko (1526), do roku 1529 se přidaly Braniborsko, Anhaltsko, Lůnebursko a svobodná města jako Štrasburk, Kostnice, Ulm, Norimberk. Huldrych Zwingli (1484 - 1531) zavádí 1523 samostatnou reformaci v Curychu {Schluss-reden, Kurze Christliche Einleitung). K Lutherovi se hlásí, ten jeho odmítá.1 Radikální reformace Zwingliho vyvolá švýcarskou náboženskou válku, v níž proti sobě stály «Křesťanské právo» (Curych, Bern, Kostnice, St.Gallen, Basilej, Štrasburk) a katolické kantóny (Schwyz, Uri, Unterwalden, Zug, Luzern) posílené o Freiburg (i.d.S.) a Wallis. Zwingli padl v boji. Erasmus Desiderius Rotterodamus (1466 - 1536), který se 1524 postavil na odpor Lutherovi {De libero arbitrió), musel 1529 utéci z Basileje, kde žil od roku 1513, když tam začali zavádět reformaci zwingliánskou. Z Freiburgu (i.B.) podporuje pokus o smír na augsburském sněmu 1530. Do Basileje se vrací až 1536 krátce před smrtí. Philippus Melanchthon (1497 - 1560), který již 1521 hájil Luthera {Apológia pro Luthe-ro) a pomáhal mu překládat bibli, sestavil Confessio [nem] Augustana[m], jež mohla být základem pro smír mezi katolíky a protestanty na říšském sněmu v Aukšpurku (Augsburg) 1530. Podporoval ho Erasmus, odporoval mu Luther. Confessio tehdy nebyla přijata.2 Neuspěly ani Ratiofidei, již předložil Zwingli, ani Confessio Tetrapolitana, již předložila čtyři protestantská města (Štrasburk, Kostnice, Memmingen, Lindava). Karel V (1500 - 1558) potřeboval po neúspěchu aukšpurského sněmu 1530 volné ruce, aby zastavil Turky na Balkáně. Proto uzavřel 1532 příměří s protestantským Šmalkaldským spolkem (1531, protestantská knížata a města, kteří společně vystoupili již 1529 ve Špýru). 1547 za politicky výhodné situace Šmalkaldský spolek porazil a 1548 nadekretoval prozatímní náboženský smír do konečného vyřešení náboženských otázek koncilem (Trident 1545-1563). Koncilní řešení se protahovalo, proti císaři již bojovala knížata jak protestantská, tak katolická, ba opustil ho i papež Pavel lil. Karel přenechal německou nábožensko otázku bratru Ferdinandovi. Ten uzavřel 1552 pasovskou úmluvu o vzájemné toleranci. Karel pak svolal 1555 říšský sněm do Aukšpurku, jenž vyhlásil náboženský mír na zásadě cuius regio, eius religio. 1 Luther vidí při večeři Páně v chlebu tělo Kristovo, Zwingli symbol těla Kristova. Na tom se rozešli při disputaci v Marburgu 1529, která měla spojit nekatolické síly. 2 Melanchtonem upravená verse Confessio Augustana variata se 1540 stala formálním základem luteránské víry. Téhož roku 1540 papež potvrdil Societatem lesu (založena 1534). Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 2 Zrovnoprávnění se týkalo katolíků a protestantů luteránských: zwingliáni, kalvinisté, neřkuli anabaptisté nebyli v říši trpěni.3 Následně se Karel vzdal trůnu a odešel do kláštera (1556). Jean Calvin (1509 -1564) vydává 1536 v Basileji anonymně Institutio religionis christia-nae. Když pak procházel Ženevou, rozpoznal ho jako autora Vilém Farel, který tam měl prováděl zwingliánskou reformu, k níž se město 1535 z politických důvodů rozhodlo, a požádal ho, aby zůstal a pomohl mu. Kalvín zůstal (1538 ho město spolu s Farelem vyhnalo, 1541 přijalo zpět) a reformu provedl. Zwingliánství nakonec vplynulo do kalvinismu. Kalvinismus se šířil do Francie, Skotska, Nizozemí, Uher, Polska a Litvy, nikde se však v xvi-xvii století nestal státním náboženstvím. Prusy vévodské byly vůbec první luteránskou zemí, a to od roku 1525. Klíčovou postavou je Albrecht von Hohenzollern (1490 - 1568). 1511 dostal nabídku stát se členem Německého řádu — a zároveň hned jeho velmistrem, 1512 zasvěcen a nastolen. Měl za cíl obnovit řádovou (německou) moc v Průších. Kvůli tomu se dostal do války s Polskem (1519), po uzavření příměří (1521) hledal pomoc v Německé říši a přitom se ve Wittenbergu osobně setkal s Lu-therem (1523). Ten mu poradil, ať řád zruší a provede knížecí reformaci. Rád v tomto záměru velmistra podpořil a souhlasili i oba biskupové.4 1525 v Krakově uzavírá Německý řád s Polskou korunou mír, koruna uznává sekularizaci řádu a velmistr-vévoda stvrzuje přísahou, že je leníkem koruny. Albrecht okamžitě reformuje řádové území, přičemž se stará, aby jeho příklad působil i na Polsko a Litvu. Švédsko přešlo na luteránství 1527, čtyři roky poté, co zvolením Gustava Vasy za krále (1523) zrušilo kalmarskou unii. Reformaci zavedl král nařízením shora; šlo mu zcela nepokrytě o církevní majetek. Ve strukturálních změnách trval proces švédské reformace až do roku 1540 a znamenal ve švédských dějinách jednoznačný kulturní úpadek.5 dánsko luteranizuje nový král Kristián iii hned po svém zvolení 1536. Reformace v té době již měla řadu příznivců mezi dánskými elitami; půdu pro ni připravili dva přímí dánští Luthe-rovi žáci, Peder Palladius (1503 - 1560) a Hans Tausen (1494 - 1561). Sám král, vychovaný v Německu, se ještě jako princ účastnil říšského sněmu ve Wormsu 1521. Vlastní organizací nové dánské církve byl pověřen Němec, Lutherovi velmi blízký Johannes Bugenhagen. Nástup byl nicméně brutální: král dal naráz uvěznit všechny dánské biskupy a propustil je, až když na reformaci přistoupili; veškerý církevní majetek byl zabaven ve prospěch koruny. Po stránce kulturní však Dánsko zažívá vzestup. Švédské luteránství se přirozeně vztahovalo i na Finsko, kde nenarazilo na odpor, dánské na Norsko a Island, kde na odpor naráželo. Anglie se od Říma oddělila pouze církevně, nikoliv věroučně. Jindřich Vín podřídil 1534 anglickou církev sobě, theologické názory žádné neměl, luteránství odmítal, ze setrvačnosti se choval katolicky. Papež Pavel m krále exkomunikoval pro schisma, nikoliv pro heresi. 3 Kalvinismus byl v Německé říši zrovnoprávněn až 1648 vestfálským mírem, který zároveň učinil z říše záležitost velmi formální. Vestfálský mír zaručil mezinárodní uznání Nizozemí a Švýcarska, zemí výrazně kalvinistických. 4 Vévodské Prusy se dělily do dvou biskupství, sembského (sever) a pomezanského (jih). 5 První tisk ve švédštině vyšel teprve 1541, vzápětí následovaný prvním tiskem finským (1542), zatímco první tisk dánský vyšel už 1495. LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 3 Livonsko a Estonsko vyhlásily luteránství za státní náboženství 1554, což jen potvrzovalo stav, jenž mezitím nastal (Riga přijala Lutherovy reformy už 1522, Tallinn 1524). Poslední livonský velmistr Gotthard Kettler na luteránství přešel 1561 a vyhlásil je za státní náboženství pro Kuronsko, jediný zbytek řádového území, který pro sebe po livonských válkách u-držel. Vilenskou smlouvou (1561) se Livonsko připojuje k Litvě a je mu zaručena náboženská svoboda. Téhož roku 1561 se estonští stavové - výměnou za ochranu před Moskvou -vzdávají Švédsku. náboženské tisky v národních jazycích Dánsko (Norsko, Island) Nový zákon dánsky vyšel hned 1524, tedy ještě dávno před státní reformací, celá bible pak 1550 (Bible Kristiána in, vůdčí osobností celého překladu byl Christiern Pedersen 1475 -1554).6 První kancionál vyšel 1529, další 1544 (Hans Tausen 1494 - 1561) a 1569 (Hans Thomesen 1532 - 1573), závazný pro celé království; ve všech třech případech šlo převážně o překlady. 1590 vydává Hans Christensen stehn (1544 - 1610) původní sbírku En liden vandrebog (písně a modlitby). Norsko v důsledku reformace ztratilo vlastní spisovný jazyk, vše se odehrávalo dánsky. Island si svou jazykovou totožnost udržel: 1540 vyšel islandský Nový zákon, 1584 celá bible. Švédsko & Finsko (Estonsko, Livonsko) Nový zákon švédsky vyšel 1526, formálně ještě před vyhlášením státní reformace, celá Bible pak 1541. Šlo o překlad kolektivní, jejž organizoval Laurentius Petři, první protestantský arcibiskup Švédska. Do překladu byl zapojen i Olaus Petři (1493 - 1552), Laurentiův starší bratr, jeden čas králův kancléř, pak králův odpůrce. Starší tradice pokládala 01o[f]a za hlavního překladatele, což nyní neplatí (Gustafson 1998: 51). Olaus zato sepsal En lijten Postilla (1530) a spolu s bratrem Laurentiem Swenske songer eller wisor (1536).7 Finsky vyšel Nový zákon 1548 (Mikael agricola «1510 - 1557), první žaltář «1583 (Jaakko Suomalainen »1540 - 1588), první postila ve dvou dílech 1621 a 1625 (Eerik So-rolainen ~ 1545 - 1625), a celá bible 1642. Lotyšsky vyšel Nový zákon 1685 a celá bible 1689. Jihoestonsky (livonskou estonštinou) vyšel Nový zákon 1686, severoestonsky (estonskou estonštinou) 1715; estonský překlad celé bible vyšel 1739 (už jenom v severní estonštině). Anglie «Protestantskými» překlady jsou Cramers's Bible (1537) a King James' Bible (1604). Nizozemsko Uhry Nový zákon maďarsky vyšel 1541, celá bible pak 1590. 6 Týž Pedersen vydal 1514 v Paříži Gesta Danorum [Saxo Grammaticus], jež 1575 poprvé vycházejí v dánském překladu (Anders Sorensen Vedel 1542 - 1616). 7 01a[fJova Een sensk Crôneka je první kriticky objektivní dílo švédské historiografie. Přestože končí před nástupem Gustava Vasy na trůn, popudila svým výkladem konce Kalmarské unie krále natolik, že autora kvůli ní 1539 odsoudil za vlastizradu (a 1540 omilostnil). Tiskem vyšla až 1818. LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 4 Tiskaři v Průších První tiskárny jsou doloženy na území Prus královských, a to v Malborku 1492 a Gdaňsku 1498. Ve vévodských Průších vzniká první tiskárna v Královci 1524, tedy ještě za vlády Německého řádu. V královských Průších byly později zřízeny tiskárny i v dalších městech, v Toruni 1568, Braunsbergu (Braniewo) 1589 a Elbingu 1604, ve vévodských Průších byly tiskárny pouze v Královci.7 Na území po zrušeném Livonském řádu vznikla první tiskárna v Rize 1588, další pak 1631 v Tallinmi.8 Pro srovnání, ve Finsku vznikla první tiskárna až 1642 (v Turku, při universitě založené 1640), zato ve velkoknížecké Litvě už 1522-1530 (František Skaryna)9 a v Moskvě 1552-1562 (Ivan Fjodorov),10 cf. Tnfrá. Prvním tiskařem v Královci byl Hans Weinreich. Přišel z Gdaňsku. V Královci začal působit 1524. Tiskl pro sembského biskupa, vévodskou kancelář a universitu. Trpěl nedostatkem latinských liter, latinu z nouze tiskl fraktúrou, a kvůli tomu časem přišel o svého hlavního zákazníka, universitu. Poslední jeho tisky vyšly 1552-1553. Weinreich se vrátil do Gdaňsku. Ani tam se ale už neprosadil, odešel zpět do Královce a tam 1560 zemřel. 1549, tedy za Weinreichova úpadku, otevřel v Královci filiálku tiskař Hans Luft z Wittenbergu.11 Tiskl hlavně protestantské náboženské polemiky v němčině a latině. Ani on neměl dlouhodobě štěstí. Poslední zpráva o jeho působení v Královci je z roku 1555. Luft se vrátil do Wittenbergu a nadále udržoval přátelské písemné styky s pruským vévodou. V temže roce 1549 otevřel v Královci svou dílnu i český tiskař Alexander Augezdecky. Tiskl téměř výlučně v polštině pro polské protestantské intelektuály (Seklucjan et al.), e.g. Nový zákon a zpěvník (oboje 1554), ale též naukové knihy, e.g. Algebra Christopha Rudolpha (jediný latinský tisk jeho dílny). Kolem roku 1556 se Augezdecky přestěhoval do Polska.12 7 Jan Malecki zakládá se svým synem Jeronýmem tiskárnu v Elku, kde byl superintendentem, a 1552 vydává zkušební arch Nowy Testament z przeloienia Erazma Rotterodamskiego. Žádal pro tiskárnu o vévodskou podporu, leč nedostal. 1558 otec a syn Malečtí prodávají svou tiskárnu Daubmannovi. 8 Domas Kaunas, z něhož čerpám, tvrdí, že 1631 byla zřízena první tiskárna v Estonsku, maje na mysli Estonsko v moderním, nikoliv tehdejším smyslu. V úvahu tedy přicházejí dvě města: Tallinn, tehdy estonský, a Tartu, tehdy livonské. V oné době Gustav II. zakládá gymnasia: 1630 Tartu, 1631 Riga a Tallinn; 1632 tartuské gymnasium povýšeno na universitu jménem Academia Gustaviana (zanikla 1656, když Tartu dobyli Rusové, obnovena 1690 coby Academia Gustaviana-Carolina, 1699 přenesena do Parnu, stále v Livonsku, 1710 přestala existovat). Vzhledem k vratkosti tartuské akademie i k tomu, že v Livonsku byla první estonská bible vytištěna 1688 v RTze, soudím, že estonská tiskárna 1631 byla v Tallinmi. 9 Víme, že Mikuláš Radvila Černý zařídil Janu Maleckému 1556 tři roky dovolenou od jeho povinností superintendanta v Elku, aby mohl zřídit tiskárnu na Litvě (nejspíš v Brestu). Nevíme, zda Malecki na Litvu skutečně přijel; víme, že 1558 Malecki se synem svou tiskárnu prodali, a to do Královce. V Brestu Litevském v 50.letech krátkodobě fungovalo několik tiskáren. Stálejší vzniká 1562 a jejím nej významnějším počinem bylo vydání celé polské bible 1563. 10 Ivan Fjodorov a jeho společník Petr Mstislavič přicházejí 1566 na Litvu a tam je najímá Řehoř Chodkevič. Pro něho budují pravoslavnou tiskárnu v Zabludově. 1570 odchází Fjodorov do Lvova a Mstislavič do Vilna. Vilenská tiskárna, kde Mstislavič pracoval, známá jako Mamoničova, působila až do 1624. Vydala mimo jiné m litevská statuta. 11 To byla významná postava německých kulturních dějin. Luft měl úzké vztahy s Lutherem, r. 1534 vydal jeho úplný překlad Bible do němčiny. Měl vztah i k baltickému prostoru, r. 1535 vydal ve Wittenbergu estonský katechismus (estonský tedy vyšel dřív než katechismus pruský, litevský, lotyšský; dochovalo se však jen několik listů) a možná byl i tiskařem záhadné knihy, jejíž náklad byl r. 1525 zkonfiskován a zničen v Liibecku (usuzuje se, že šlo o náboženskou knihu ve třech domácích jazycích území Livonského řádu, v lívštině, lotyštině a estonštině). 12 Dle dochovaných seznamů vytiskl v Průších jen 17 titulů, což není podnikatelský úspěch. LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 5 Po tomto období se pruský vévoda rozhodl zavést tiskařský monopol. Vybral si a pozval Johanna Daubmanna v Norimberka. Ten začíná v Královci tisknout 1554. Chráněn vé-vodskými privilegii, staral se o všechny tři složky knižní výroby, vydávání, tisk i prodej.13 Daubmann umírá 1573, po smrti krátce a neúspěšně vede podnik jeho syn, 1575 jej přebírá zeť Georg Osterberger. Ten prosperuje až do své smrti 1602. Dochoval se soupis Osterber-gerových tisků. Podle něho vydal do roku 1590 celkem 99 knih, a to v jazyce německém, latinském, polském, litevském a lotyšském.14 Osterbergerovu tiskárnu přebírají postupně dva jeho zeťové, Georg Neycke (f 1610) a Johannes Fabricius (f 1623). Tito tiskaři tedy pokrývají počátky litevského písemnictví. Luft ani Oujezdecký v Průších jazykově baltské věci netiskli. Weinreich vydal oba pruské katechismy (1545), litevský katechismus (1547), litevské TeDeum (1549). Daubmann vydal litevskou Forma chrikftima (1559), pruské Enchiridion (1561) i oba díly Gefmes Chrikfcjoniskas (1566, 1570). Osterberger vydal veškerého Vilenta, Bretkuna, Vaišnora. Sengstackovy Giesmes Chrikfcjonifkos spolu s reedicemi Vilenta (1612) vydal Fabricius. Nakladatelem Weinreichových baltských tisků byl stát (katechismy pruské i litevský),15 nakladatelem litevského Te deum byl podle všeho Sebastian Perbanth, hejtman v Ra-gainé. Na státní náklady vyšla, už u Daubmanna, i Forma chrikftima a pruské Enchiridion. Později, za Osterbergera, se peníze na litevské tisky hledaly už hůř (pořád se hledaly u státu, ten však přestával mít zájem), takže hlavní text, Bretkunova bible, nikdy nevyšel.16 Lotyšské tisky vydal Osterberger v letech 1586 a 1587 za peníze kuronského vévody (ten poslal do Královce i redaktora a korektory, aby práce šla rychleji), spolupráce nepokračovala jen proto, že 1588 otevřeli tiskárnu v Rize. 13 1558 kupuje Daubmann tiskárnu Jana a Jeronýma Maleckých, kteří se neúspěšně snažili tiskařsky podnikat v Elku. 14 Lotyština je uváděna coby «kurština», cf. Euangelia, Gesänge, Cathechissmus in churischer Sprach (Kaunas 1996:67). 15 Část nákladu, nikdy neprodávaná, šla rovnou do fondu státních reserv a byla skladována v královec-kém hradě. Odtamtud zřejmě pocházejí i dochované exempláře. 16 Je doklad, že Vilentas dostal malý honorář (53 šilinky) za to, že připravil k vydání 2.díl zpěvníku (1570), že stát zaplatil (7 marek 30 šilinků) za vydání jeho překladu Lutherova Malého katechismu (1575). Vilentas chválí vévodu a vyzdvihuje svou chudobu v předmluvě ke svému překladu evangelií a epištol (1579). Bretkunas dokončil svou postilu v létě 1589 a požádal vévodu o 300 zlatých na vydání. V doložené odpovědi se říká, že pro dobro nebohého neněmeckého nárůdku (vargšés nevokiečřu tautelés gerui) se peníze najdou, ale žádá se «audit» obsahový i finanční. Postila vyšla až r. 1591, část nákladu (kolem 300 exemplářů) šla do fondu státních reserv a až do xvm stol. se ji stát snažil rozprodat. Kdo chtěl nastoupit farárskou nebo kantorskou dráhu, musel si ji povinně koupit. r Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 6 Baltské tisky a rukopisné texty z vévodských Prus XVI. století Hlavními jazyky vévodskopruských tisků byly latina, němčina a polština. Baltské jazyky (li-tevština, lotyština, pruština) stojí objemem své produkce daleko za nimi, litevština výrazně převyšuje oba zbývající, lotyština převyšuje pruštinu. Polština byla obzvlášť strategická: vévoda Albrecht chtěl nejen uspokojit Poláky ve svém státě, ale především chtěl jejich prostřednictvím vyvážet reformaci do Prus královských, ba do království Polského. Stejně tak chtěl k reformaci přivést velkoknížectví Litevské. Lotyšské tisky představují jednorázovou výpomoc reformaci v Kuronsku. Pruské tisky jsou výrazem pokusu evangelizovat původní baltské obyvatelstvo vévodství v jejich vlastním jazyce. Protože však chyběly pruské elity, které by se takového úkolu ujaly, byla pruština nakonec opuštěna ve prospěch litevštiny. Podívejme se nyní na ony tisky v průřezu časovém, nikoliv jazykovém, zohledňujíce textové žánry. Reglementy (Kirchen-Ordnungen). Tyto zdánlivě jen liturgické texty představují nejvyšší právní normu státu.18 Zde je sledujeme v různých jazycích. Právní texty jiné uvádíme ad hoc. 1523 vydává Luther ve Wittenbergu Formulafm] missae et communionis. 1525 Artikel der ceremonien und anderer kirchen Ordnung. První nástroj státně-církevnflio uspořádání vévodských Prus. Předlohou byla Lutherova Formula missae.... 1544 Orderung von eusserlichen gotsdienst und artikel der ceremonien, wie es in den kirchen des herzogthums zu Preussen gehalten wird. Vychází německy, latinsky a polsky. Není důvod se domnívat, že tento reglement vyšel i litevsky. Latinská varianta mohla sama dobře sloužit jako interlingua pro litevské intelektuály právě v té době prvně zvané do vévodských Prus. 1558 Kirchen-Ordnung. Wie es im Hertzogthumb Preussen beydes mit Lehr und Ceremonien sampt andern so zu Fürderung und Erhaltung des Predigampts christlicher zucht und guter Ordnung von nöten gehalten wird. Anderweit übersehen gemehret und publicieret. Gedruckt in Preussen bey Johann Daubmann. Nový reglement pro vévodství; následně je vydán litevsky a polsky. Vyšla i latinská varianta? A bylo jí zapotřebí? 1559 FORMA || Chrikjtima. || Kaip Baßnicvas Jjtai= || mae Hertjikijtes Pruju/1| ir kitqfu ^emefu lai= || koma ira. || Drukawot Karalauc^ui f per Jona Daubmana/1| Metu Chrijtaus || M. D. LIX. Je to překlad nikoliv celého reglementu, nýbrž jeho části, jež 1559 vyšla samostatně jako Form der Tauff. Radí se do corpus Mosuidianum, a to čistě intuitivně: „Jrodyti tai negaliu, bet iš kalbos lyg jaučiu" (Jurgis Gerullis 1927:33). Toto nelogické umístění ze zvyku přetrvává. 1560 vychází polský překlad celého reglementu 1558, který pořídil Jeroným Malecký. 1568 vychází německy další reglement pro vévodství (Kirchenordnung und Ceremonien...). 1568 umírá vévoda Albrecht. Nový reglement, připravovaný ještě za jeho života, ale přijatý až po jeho smrti, potvrzuje nepodřízenost biskupů vévodovi: nového biskupa volí sbor tvořený stávajícím biskupem, zástupci měst a krajů, zemskými i dvorními rady (Lukšaité 1999: 166, 339). 1571 vychází polský překlad reglementu 1568. Nemáme žádnou zprávu o variantě litevské. Po litevském reglementu 1559 nejbližší další litevské texty tohoto žánru vycházejí až 1730 a 1775. Odpověď naznačuje Dornas Kaunas (1996:172-173), který tvrdí, že Forma chrikštima se špatně prodávala a zbytky nákladu ještě po několik století ležely ve fondu státních reserv v královeckém hradě. 18 Ae.L.Richter: Die evangelischen Kirchenordnungen des sechzehnten Jahrhunderts. Urkunden und Regesten, Weimar 1842; E.Sehlinng: Die evangelischen Kirchenordnungen des xvi Jahrhunderts, Bd.4 Das Herzogtum Preussen. Polen, Leipzig 1911. LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 7 1568 nařizují pruští biskupové všem svým farnostem, že nutně musí mít bibli, Luťherův Malý katechismus, Lutherovu Domácí postillu, Dietrichovu Dětskou postillu (Kaunas 1996: 146). 1578 vyšly tiskem dva státní výnosy v litevštině, tematicky téměř shodné: výsledky markraběcí vi-zitace v Tilžé a Ragainé). 1589 vyšlo tiskem první známé světské státní nařízení v litevštině: o skotských kupcích. Ze xvii století se světská nařízení dochovala dvě (1639, 1641), z xvm přes sto.18 Katechismy jsou potřebné ve všech jazycích. Vévodské Prusy nepotřebují pro sebe vlastní, pruské katechismy německy ani latinsky, stačí jim brát, co vychází jinde v Evropě. 1529 vychází ve Wittenbergu Der Kleine Katechismus Doktor Martin Luthers. Téhož roku vychází i Lutherův Velký katechismus. Velký je určen theologům, Malý, jenž slouží kněžím jako základní pomůcka pro katechesi, mají číst i laici sami doma. To zásadně zvětšuje jeho význam. Malý katechismu byl vícekrát přeložen do latiny (1529, 1539). Německý originál doznává v dalších vydáních dílčích změn; bez ohledu na redakce se nazývá Enchiridion. '?? 1531 Enchiridion vychází v Královci poprvé v polském překladu [známe jen ze zpráv o něm]. '?? 1533 Parvus Catechismus. Malij Catechismus dla pospolitich plebanow ij kaznodzijeijow. Přeložil Libor Schadylka z pověření pomezanského biskupa Sperata: kde vyšlo? dochováno? Jak se tento údaj shoduje s tvrzením Rimšovým (2001: 10-11), že Speratus objednává 1545 ve Wittenbergu 300 kusů katechismu. 1537 vydává Erasmus Sarcerius (Sarck) [kde?] vlastní latinský katechismus [jménem?]. Čerpá z něho Malecký (1546), který to výslovně uvádí. 1542 vydává Iodocus Willich ve Frankfurtu nad Odrou vlastní Catechismi corpus. Je jedním z podkladů pro litevský katechismus 1547. 1545 Katechismu text prosti dla prostego ludu. wkrolewczu 1545 [Seklucjan] 1545 Catechijmus jn preufinijcher || Jprach\ vnd da || gegendas|| deudjche. || 1.5.4.5. 1545 Catechijmus jn preůfinijcher || Jprach\ gecorrigi= || ret vnd da= || gegen das || deudjche. || 1.5.4.5. 1546 Catechismus to iest Nauka Krzescianska od Apostolow dla prostich ludzi we trzech cžasťkach zamkniona, y z drugiemi cža,stkami ku teyže nauce krzescianskie prziležacemi, z Lacinskiego iezika pilnie preložona. Przez Jana Maleczkiego. W Krolewcu 1564.19 1547 CATE= IICHISMVSA PRA= |jty S3adei, Makjlas Jkai=||tima rajchta yr giejmes|| del krikjc^ianijtes bei del || berneliu iaunu nauiey || Jugulditas|| KÁRALI A VCZVI VIII. || dena Menejes Saujia, || Metu uBgimima Diewa. || M. D. XLVII. || Soli Deo gloria. — Všeobecně známo jako «Mažvydův Katechismus*. Pro dílo je podstatné, že autor zůstává v anonymitě, na titulním listu sebe nijak nejmenuje, a píše-li vůbec o sobě, pak jen jako o autorovi, jenž předkládá první, nedokonalou podobu, a slibuje, že bude-li příznivě přijat, dodá brzy další a lepší. Na Mažvydovo autorství se tradičně usuzovalo z Vilentovy předmluvy k Euangelijas bei Epistolas (konvolut 1579), 1938 objevil Jan Safarewicz ve veršované litevské předmluvě akrostich Martinvs Masvidivs. Stang (1929) označuje za podklady pro tento litevský katechismus Seklucjana (1545) a Willicha (1542), přičemž Willich je drobně upravován podle Maleckého (1546). Mi- 18 Celkem 107 takových textů sebrali a vydali Petras Pakarlis a Konstantinas Jablonskis: Prusijos val-diios gromatos, pagraudenimai ir apsakymai lietuviams valstiečiams. Vilnius 1960. 19 Malecký otevřeně kritizuje kvality Seklucjanova katechismu tiskem Defensio uerce translationis corporis catechismi in linguam polonicam, aduersus calumnia Ioannis Secluciani, per Ioannem Maletium Ministrům ecclesioe Lyccensis (1547). LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 8 chelini (2000), který se snaží snaží pramenně pokrýt celé corpus Mosuidianum, zjišťuje, že Willichův Catechismi corpus (1542) nelze nikde nalézt, a tak 5.díl - uspokojivě - podkládá Willichovou Totius Catecheseos Christianae expositio [Francoforti ad Viadrum, 1551]; díly 1-4 pak podkládá Seklucjanem (1545). Rimša (2001) dokládá, že shod litevského katechismu s Maleckým (1546) je výrazně víc, než se po Stan-govi tradičně opakuje. Obdoba 5.dílu litevského katechismu se u Seklucjana ani Ma-leckého nevyskytuje. Za předlohu «syllabisatury» označuje Stang (1929) latinský katechismus G.Sauromana [přesný název?] vydaný ve Vitenberku 1529. 1547 Catechismus to jest nauka neprzedniejsza i potrzebniejsza ku zbawieniu, o wierze krzešcijaň-skiej — Překlad Lutherova Velkého katechismu [Seklucjan].20 1549 znovu vydán polský Velký katechismus (1547). 1556 znovu vydán polský Velký katechismus (1547). 1561 ENCHIRIDION. || Der Kleine || Catechijmus Doctor Martin Lu= || thers/ Teutfch vnd Preu-JJiJch. f Gedruckt zu Kônigsperg in Preuffen || durch Johann Daubman. || M. D. LXI. — Poslední tisk v pruském jazyce [Abel Will]. 1561 vychází Enchiridion v polském překladu Jeronýma Maleckého. 1568 znovu vydán polský Velký katechismus (1547). 1570 znovu vychází Enchiridion v polském překladu Jeronýma Maleckého (1561). < 1568 vyšel v litevském překladu výbor z Lutherových děl, včetně Malého katechismu. Toto víme z Evangelií a Epištol (1579) Bartoloměje Vilenta. V dedikační promluvě k markraběti Jiřímu Bedřichovi autor připomíná, že na pokyn jeho předchůdce Albrechta (latinsky Albertus) již dříve přeložil a vydal něco ze spisů Lutherových, mimo jiné i Malý katechismus, jejž nyní poněkud vylepšený znovu otiskuje. Zdůrazňuje, že Lutherovy spisy dosud litevsky dostupné nebyly, byly jen písně a Elementa quce-dam Catechetica od jeho nebožtíka bratrance (fratris patruelis mei... pice memoriam) Martina Mažvyda. Po onom «dříve» (ante), vztaženém k době Albrechtově (fl568), Vilent bezmála deset let překládal (propemodum decennium elaboraui) evangelia a e-pištoly. V lituanistice se jeho údaj pokládá za přehnaný a první vydání Enchiridion se klade ~ 1575. Berme však těch 10 let vážně: sane ha>c ipsa interpretatioaperitissi-mis quibusdem eius lingua>, et intelligentibus doctrinam nostram saniorem, approbata est; na překlad a následné schválení církevním sborem je to doba odpovídající. 1579 ENCHIRIDION || Catechijmas || maBas/ dael pajpalitu || Plebonu ir Kóznadiju/1| Wokifchku lieBuwiu para= fjchits per Daktara Mar= J tina Luthera. || O ijch Wokijchka leiBuwia ant || Lietuwifchka pilnai ir wiernai pergul = || ditas/ per Baltramieju Willentha || Plebona Kara-lauezuie ant || Schteindama. || Jfchfpauftas Karalau= |c7ui per Juri OJterber= || gera/ Metu Diewa|| M. D. LXXIX — Vyslov konvolutus litevským překladem evangelijních a epištolních čtení. Dochovány 2 exempláře. Popsáno v oddíle Biblické překlady. 1586 ENCHIRIDION Der kleine Catechijmus... Durch D.Martin.Luther. Nun aber aus dem Deudjchen ins vndeudfche gebracht... — Lotyšsky. Příručka pro Němce pracující s Neněmci. Titulní list, nadpisy, prováděcí poznámky jsou v němčině, vlastní lotyšský text však paralelně německy uváděn není. Kolektivní dílo. V předmluvě stojí: Wir wollen auch etwas fiir die arme, einfeltige Vndeudfche zu warem vnd mehrem vnterricht vnd trojt jrer Seligkeit aus Deudfcher Sprache in die Vndeudfche vertiren vnd jetzen, Damit Jie dejto was vnterrichtet, von jrer Ab-gotterey, Aberglauben, Zauberey, Hexenwerck vnd andern junden mehr erleytet vnd zum warem erkentnis Gottes ins gemein, jung vnd alt gebracht werden môchten. 1612 ENCHIRIDION || Catechijmas || maBas/ dael pajpalitu || Plebonu ir Kóznadiju/ Wo = || kijchku lieBuwiu para = IlJchits/ per I D. Martina Luthera. || O ijch Wokijchka leiBuwia ant || Lietuwifchka pilnai ir wiernai per= || gulditas/ per Baltramieju Willentha || Plebona Karalauc^uie || 20 Polský katechismus 1547 obsahuje i návod, jak se naučit číst a psát, stejně jako litevský 1547. LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 9 AI Nu Diewuj ant garbes/ bei || Chrikjchc^onims ant naudos/ per Lazaru || Sengftack/ Lietu-wosPlebonaKara= |liauc7Íosatnaugintos. I IJpauJtas per JonaFabriciu/1| MetuMDCXII. — Nové vydání Enchiridion ve Vilentově překladu, zároveň se čtením z evangelií a epištol. Popsáno v oddíle Biblické překlady. 1670-1751 celkem šestkrát vyšel D.Martini Lutheri Catechismus minor, Germanico-Polonico-Lithuanico-Latinus [redaktor i překladatelé neznámí]. Je to po Sengstackově reedici (1612) nejbližší další dochovaný -i vůbec jen doložený - katechismus opět v litevštině. 1680 v Královci jednorázově vychází litevský dětský katechismus pro kalvíny z velkoknížectví. Dogmatika je na rozdíl od katechismů potřebná i v domácí, vévodskopruské podobě. « 1544 Wyznanie wiary chrzešcijaňskiej Jana Seklucjana [sine loco, sine anno] 1547 Rozmowa o pogrzebie krzešcijaňskim i papieskim [Seklucjan] 1569 vychází v polském překladu Repetitio corporis doctrinae Prutenici [Jeroným Malecký] » 1589 14.x píše Bretkunas vévodovi Jiřímu Fridrichovi, že přeložil do litevštiny - vedle bible a postihy - i 4 doktrinální texty: Paruum Corpus doctrinae Christianae Mathiae Judicis; Cor-pusculum doctrinae Christianae Johannis Wigandij [Johannes Wigand, biskup sembský a po-mezanský]; Augustana Confefiio; Schmalcaldiij Articulj. Nic z těch čtyř nevyšlo tiskem a rukopisy překladů se - na rozdíl od dopisu - nedochovaly. 1600 MARGARITA || THEOLOGICA, || Collecta & conjcripta || ä || M. ADAMO FRAN= \\ cifci, legerndorfenfe, Mona-\\fterij Heilsbrunnenfis Abbate.\ Zemc^uga Theologijchka || kurill Sawieie aptur|| trumpa parodima/ ir|| ijchguldima/ Wiriaujiúiu daliu moxlo Chrik= | Jconijchkoio/ SaJJu. f Onu: nes || Jjchjpau Dro Ba^nic^es ir JJchkallas || Orthodoxijchkojes Confejsies || Augujtanos/ alba | Lituwijkai ira perguldita per || Simona Waijchnora warnijchki || Plebona Ragai-ta Karaliauc^iuie Pru= ||ju/ per Jurgi Ojterbergera/ mae = || túje. Chrijtaus 1600. APIE DVSCHES || ZMONIV NVMIRV. || SVIV, KAIP SV IOMIS || DESTISI. || Iaku-bas Herbrandas D. || MALDA APE PRA= || SIPLATINIMA KA= || RALISTES DIEWO || APIE POPIESZISCH= IIkAIE MISSCHEf D. JEgidius Hunnius. || Jednotně vypravený svazek. Titulní strana oznamuje pouze dílo Margarita Theologica a pouze k ní se vztahují i předmluvy, jedna latinská, dvě litevské, jež uzavírá Malda, ieig ijchgani-tingai I numirtumbei; navazují Errata a Dalis moxlujchu knigaeliu. Až sem je svazek nečíslovaný, dále jsou číslovány listy: ŽEMCŽVGA || SCHWENTOIA || RASCHTA (1-258), pasáž z Heerbranda reprodukovaná výše (258-269), modlitba za rozšíření království Božího (1 nečíslovaný list) a traktát Hunniův (listy 1-40 nového číslování). Autor modliteb uváděn není, byl identifikován jako Johann Habermann (Michelini 1997). Biblické překlady. Pro němčinu platí autorita Lutherova překladu, jiný nevzniká. Dlouhou dobu vůbec není nutné německou bibli v Průších tisknout: stačí objednat ve Wittenbergu. Ani polský tisk bible se pruskému vévodovi nevyplatí, nemluvě o litevském. Ten proto nevyjde, i když celá bible byla včas do litevštiny přeložena. 1554 Testament nowy Pana naszego Jezusa Chrystusa, z greckiego na polski z pilnošcia preložony. 1551-1553 vycházel po částech, 1554 v celku. První biblický překlad do polštiny. Vydání připravil a komentáři opatřil Jan Seklucjan, přeložil nejspíš Stanislaw Murzy-nowski, vytiskl Alexander Augeszdecki (Oujezdecký).21 1579 Euangelias bei || Epiftolas / Nedeliu ir jchwen= || tuju dienoju Jkaitomojias/ Bafjnic70 = ||ju Chrikfc^onijchkoju/ pilnai ir wiernai per= || gulditas ant Lietuwijchka S^od^ia/ per || Baltra-mieju Willenta/ Plebo= || na Karalauczui ant || Schteindama. || Priegtam/ ant gala priedeta ira 21 Hned na první vydaný svazek reaguje ostrým protestem Malecký: Hcereses et errores in commenta-rio Ioanis Seclutiani in Matthaeum (rukopis, 1551). LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 10 HiJto= I ria apie muka ir Jmerti Wiejchpaties mufu || Jejaus Chrijtaus pagal kieturiu || Euange-lijtu. f Jjchfpauftas Karalauc^ui per Juri || Ofterbergera / Metu|| M. D. LXXIX. Překlad oficiální, neboť schválený církevní komisí, jak zdůrazňuje předmluva. Byl obecně uznávaný, a to do té míry, že z něho ve své postille (1591) cituje i Bretkůnas, který přitom měl vlastní překlad celé bible. Za vzor litevského biblického textu sloužil dokonce ve velkoknížectví, kde podle něho ve svých postihách citují novozákonní místa jak katolík Daukša (1599), tak kalvínsky anonym (Morkunas 1600). Vytištěno v konvolutu, jenž začíná litevským Enchiridion. Jeho titulní list kryje celý svazek. Enchiridion nemá vlastní předmluvu - kromě autorské Lutherovy v litevském překladu - ani jinou individualizující pasáž. Teprve následující Euangelias bei Epiftolas jsou poznamenána individualizujícím aktem, dedikační promluvou překladatele k markraběti Jiřímu Bedřichovi. 1587 Euangelia vnd Episteln aus dem deudfchen in vndeudjche Sprache gebracht. — Lotyšsky. Jednorázová zakázka pro kuronského vévodu. Tisk obsahuje i pašijový text. 1590 BIBLIA I tatai ejti || Wifsas Schwentas Rajchtas, || Lietúwifchaki pergůlditas || per || Jaana Bretkuna Lietúwos Ple = ||bona Karaliauc^iúie. || 1590 Úplný text bible přeložený do litevštiny podle Lutherova německého překladu (Lukáš dle Vulgáty) s přihlédnutím k řeckým a hebrejským originálům. 1.900 stran rukopisu, 8 svazků. Text schválila zvláštní církevní komise. Pruský stát překladateli zaplatil, překlad však nikdy nevydal. 1612 Evangelias/ bei|| Epiftolas / Nedeliu ir Schwen= ftuiu dienoju Jkaitomafias/ BaBniczoJu Crikffchc^onifchkoju/ pilnai ir wiernai pergůlditas || ant Lietuwifchka Bod^ia/ per Baltramieju Willenta/ Plebona Karalouc^ui || ant Schteindama. || Priegtam/ ant gala priedeta ira/ Hiftoria apie muka ir Jmerti Wiejchpaties mufu Jejaus || Chrijtaus/ pagal kieturiu || Evangelijtu. || A Nu Diewuj ant garbes/ bei || Crikfchc^onims ant naudos/ per Lazaru || Sengftak/ Lietúwos Plebona Karaliauc^ios I atnaugintos. || IJchfpauJtas Karalauc^uie per Jona || Fabriciu/Metu M.DC.XII. — Nové vydání Euangelias bei Epiftolas ve Vilentově překladu, zároveň s Enchiridion. Zachovává strukturu vydání 1579: nejprve je řazeno Enchiridion, jež nemá žádnou předmluvu (kromě autorské Lutherovy) ani jinou individualizující pasáž; pak následují Evangelias bei Epistolas, uvedená původní Vilentovou promluvou k markraběti Jiřímu Bedřichovi. Za tu jsou nově přidány dvě promluvy Sengstackovy: k markraběti Janu Zikmundovi (L.S. se chlubí, že Vilentův překlad «pilně vylepšil a opravil»), a ke spolubratřím farářům. 1625 Der Pjalter Dawids || Deutfch und Littawifch. || PSALTERAS DOWIDO || WOKISCHKAI || BEI LIETUWISCHKAI. || Karaliaut30je Prujfu per Lorintz Segebadu/1| Ma3toJfa Chrijtaus 1625. Částečné vydání Bretkůnova překladu bible. Litevské znění žalmů upravil Johann Rhesa (Rehsa), aby lépe odpovídalo Lutherovu německému, jež bylo k němu zrcadlově otištěno. 1701 poprvé vychází v litevském překladu celý Nový zákon, společný překladatelský i vydavatelský počin litevských luteránů z vévodství a litevských kalvinistů z velkoknížectví. Vyšly dvě varianty s odlišnými titulními listy a odlišnými předmluvami, jedna pro vévodské Prusy, druhá pro velkoknížecí Litvu. Pruský stát nařídil svým litevským farnostem, že každá si tento výtisk musí opatřit. Místní duchovní však překlad odmítali, že má cizí jazykový základ («kédainiškas vertimas»). Král proto pověřil superintendanta J.J.Quandta, aby pořídil překlad nový. Pjalteras Dowido || LietuwiBkay ir IB naujo JuraBytas/1| Ju || kiekwieno 1727 Naujas || Tejtamentas || Mujú Pono || Jejaus Krijtaus/1| ir WokiBkay || ant || Maloningiaujo Prujů Karalaus || Jjákimo Perjkirimo trumpu || PraneBummu/1| ir || reikalingu Pa^enklinimu tů pačiů || ^od^iů, kittoja Perfkirimmoja I randámfů. || Karaláuc^uje, Mete 1727. Výsledek práce Quandovy skupiny. U žalmů jde o upravené vydání Rhesovo, přetištěné 1728 samostatně (německo-litevsky). 1740 a 1749 byly Nový zákon a žalmy vytiš těny znovu, vždy v jediném konvolutu. 1734 z Quandtova podnětu poprvé vychází v Průších německý překlad celé bible. Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 11 1735 BIBLIA, || Tai efti: || Wiffas || S3wentas ka. Pérguldim^ || D. Martino Luteraus, RaBtas, || Seno ir Nauio || Teftamento, || pagal WokiB-Su || kiekwieno Pérfkyrimo || trumpu PraneBimmu, || ir || reikalingu Pa^enklinnimu tú paczú ^odjá, || kurrie kittoje Perfkyrimoje randomi, || NŮ kellú |J MokytojůLietuwoj' || Lietuwiflkaypérguldytas. || Karaláuczuje, 1735, || RáBtais iffpáuf-tas pas Jona Endriki Artunga, o pardädamas || pas Pilippa Kristupa Kanteri. Druhé vydaní litevské bible v tomto překladu vychází 1755. Třetí (1816) i čtvrté (1824) pak pořídil Ludwig Rhesa. Po prvním vydání začínají v litevštině samostatně knižně vycházet i biblické příběhy, výklady a dějeprava pro děti. Ještě před vydáním celé bible vyšly v litevštině samostatně apokryfy (1734). 1738 z Quandtova podnětu poprvé vychází v Průších polský překlad celé bible. Kázání představují potřebný a dosti i spotřební žánr. Litevská produkce je obdivuhodná. 1556 Postylla polska domowa [Lutherův text přeložil Grzegorz Orszak, vydání pořídil Jan Sekluc-jan; vyšlo v Královci] 1573 ISCHGVLDIMAS f EVANGELIV PER WISVS MET=||TVS, SVRINKTAS DALIMIS ISCHI DAVGIA PASTILLV, T AI EST || ISCH PASTILLAS NICVLAI HE= || MINGY, AN TONY CORVINI, JO= || ANNIS SPANGENBERGI, MAR= || TINILVTHERI, PHILIPPI MELANTHONIS, JO ANNIS || BRENTY, ARSATY, SCHO= || PER, LEONARDI KVLM = NI IODOCY WILICHlI IR ISCH KI= || TU. &. || PIRMA DALLIS. TRVMPI A PRAŠTI J ISCHGVLDIMAI EVAN || GELIV SCHWEN=||TY NOG WELI= I KV IKI AD VEN = || TA. & || ANTRA DALLIS Svod kázání, která vznikala a kolovala mezi litevskými duchovními v Průších. Originalita souboru spočívá ve volbě a výběru předloh. Dle místa uchování se nazývá Wolfenbůttelská postilla. Rukopisný sešit s průběžným číslováním listů (celkem 295), obsahově rozdělený do dvou dílů. Nikdy nevyšla. Datace stanovena podle dle kolofonu prvního dílu: In 3 woch 2 tag druch Gottes httlf aufigefichrieb Ao 73 den 2 Septembris [foliům 151 recto]. 1574 Postilla domowa [Lutehrův text přeložil a vydal Jeroným Malecký] 1589 byla hotova Postilla Coruinij in Euangelia Dominicalia v litevském překladu Jana Bretkuna (dokládá to jeho dopis vévodovi z 14.x 1589, zmíněný v oddíle dogmatika). Nikdy nevyšla, text překladu se ztratil. 1591 POSTILLA! TataieJ"ti| Trumpasir|| Prajtas JJchguldimas|| Euangeliu/Jakamuiu BaBnic70Íe Krikfchc^ionijchkoie/ nůg Aduento || ik Waeliku. Karaliaucriuie Prujuju. || Jjjpaude Karaliaucriuie Per I Jana Bretkuna Lietuwos Plebona || Jurgis Ojterbergeras. || Maeta Pono 1591. POSTILLA U tatai ejti || Trumpas ir || Prajtas Jjchguldimas || Euangeliu/ Jakamuiu Per I Jana Bretkuna Lietuwos Jurgio Ojterbergero. || Maeta Bafínic70ie I Krikjchczionijchkoie/ nůg Waeliku || ik Aduento. Plebona || Karaliaucziuie Prujuju. || Jjjpaufta Karaliaucziuie/ Pono 1591. 2 díly (od adventu do velikonoc, od velikonoc do adentu) dochované v jednom tištěném svazku se samostatným číslováním (433 + 528 stran). Jde o vlastní kázání Bret-kunova, tedy o první velký původní text v litevštině. Dochovalo se téměř 30 výtisků. Zpěvníky jsou žánrem «nejspotřebnějšíma Vycházejí opakovaně ve velkých nákladech. Zde jsou uváděny německé zpěvníky, pokud vycházely v Královci (kromě nejstarších), polské vydané vůbec v Průších (tedy i v Toruni), litevské, jež vycházely jenom v Královci, a lotyšské vydané jednorázově tamtéž. 1527 Etliche newe verdeutschte unnd gemachte ynn göttlicher schrifft gegründte Christliche Hymnus un geseng [vyšlo v Královci]. První pruský luteránský zpěvník. 1540 Concentus noui triům uocum, Ecclesiarum usui in Prussia praecipue accomodati [složil J.Kugelmann, vyšlo v Aukšpurku/Augsburgu]. Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 12 1547 Piesni duchowne a nábožne [Seklucjan]. — První polský zpěvník (35 položek), obsahuje i noty (k 25 položkám). Adaptace českého bratrského zpěvníku 1541 (kromě 3 položek). 1547 Catechismusa prasty szadei... — obsahuje 11 písní a žalmů i s nápěvy. 1549 Giesjrne S. Am= || brafieijaus, bey S. Au-1| gujtina, kure. wadin: Te || Deú laudamus. Su gej || memis ape ijch numirnjiu| priekelima Jejaus Chri-1| staus, Jfgulditas per M. || MoJJuida Waitkuna rc.[?] || Ant naudos Ragaynes|| BaBniczey ir kitu etc. 1559 Piesni chrzešciaňskie dawniwjsze i nowe [Seklucjan; písně vlastní i přejaté; kolik?] 1559 Giejmeducha || wna/apemuJuS.Chrik||jtaJugulditanůg || D.Mart: Luthera. || ChrijtvnjerHerr 3um|| Jordán kam. Litevská píseň i s notami, kterou se uzavírá Forma chrikjtima.... 1566 Gejrnes Chrik= |jc7oniskas gedomas BaB= || niczojuper Aduenta ir Ka= || ledas ikGram= || Metu Diewa/1| M.D. LXVI. Welikas ir Šekmi = II nias ik niczu. I JJch Jpauftas Karalau= || C7ui nůg Jona Daubmana 1570 GESMESf Chrikfczoniskas ge = fdomas baßniczoju per Aduenta. || JJchJpauJtas Kara= || lauc^ui/ nůg Jona || Daubmana. || Metu Diewa/1| M.D. LXX. || Soli Deo Gloria. Připravil Mažvydas (f 1563). Po jeho smrti ve dvou dílech vydal Vilentas. První díl (94 strany) obsahuje 31 píseň, druhý (350 stran) přes 100 písní. 1587 Vndeudjche PSalmen vnd geijtliche Lieder oder Gejenge... — Lotyšsky. Jednorázová zakázka pro kuronského vévodu. 58 písní, některé i s notovým zápisem, přeložených doslovně z němčiny, takže se v lotyštině vůbec nedají zpívat: lotyšský překlad může sloužit jen jako vysvětelní německého zpěvu. Tisk obsahuje německé poznámky pro faráře o pořadu pobožností a liturgických úkonech. — Zpěvníky polské i litevské jsou celé tištěny výlučně v příslušném jazyce, a hlavně ve verších, které se dají zpívat. 1587 Cantional: Albo Piesni Duchowne, z Pisma S. ku Cžči a chwale samému p.Bogu w Troycy iedynemu [P.Artomius], Toruň 1587. Polský luteránský zpěvník používaný i ve vévodských Průších, leč vydaný v Průších královských. 1588 Geistliche Lieder und Psalmen durch D.Mart.Luther, Königsberg 1588. 1589 Giejrnes| Duchaunas/ ijchfl Wokifchka ing Lietu= || wifchka ließuwi/ Per ne=||kurius Plebonus Her= || cegijtes Pruju/ per= || gulditas. || JJJpauJtas Karaliauc7u= || ie/ per Jurgi OJterbergera || 1589. PARAPHRASIS, || permanitina poteraus mal= || da/ per Martina Mojwi || da ischguldita. Kancionalas || nekuru Giejrniu/ Ba= || ßnic^ioie Diewa/ ant di= || ďziun Schwencľiun Jaenul budu giedamuiu. || Jjjpaujtas Karaliauczuie/ per || Gurgi OJterbergera 1589. KOLLECTASl Alba|| Pajpalitas Maldas/ pra=|staju Nedeliaju ir didjoju Schwen= ||teju/ per wijjus msetus Hercegi= fljteie Pruju giedamas/|| ij"ch || Wokijchko ließuwio/ing I Lietuwifchka pergulditas/1| Per || Jana Bretkuna. || M. D. LXXXIX. Konvolut 4 samostatných děl - dva zpěvníky a dvě modlitební knížky v uvedeném pořadí - jež bez zvláštního společného pojmenování vydal Bretkünas, když zpracoval Vilentovu pozůstalost (v ní byla jako dosud nevydaný text Mažvydova Paraphrasis). První zpěvník (Giejmes duchaunas) obsahuje 76 písní bez not (42 pocházejí z Mažvy- da), druhý (Kancionalas) obsahuje 17 písní i s notovým zápisem (12 z Mažvyda). 1601 Cantional, To iest: Piesni krzeščiáňskie, ku chwale Boga w Troycy Jedynego, Toruň 1601. Polský luteránský zpěvník používaný i ve vévodských Průších, leč vydaný v Průších královských. 1612 GIESMES || Chrikjc^ionijchkos || irDuchauniJchkos/1| Per || WiJJusma3tusBaßnic^oieDie= || wa giedamos/ ijch Wokijchkia bei Len= || kifchkia ingi Lietuwijchkia ^odi nekuruu || Plebonu perwerjtos || Nu Diewui ant garbes bei Chrikjchczio = || nims ant naudos per Lazaru Sengjtak || Lietuwos Plebona Karaliauc7iuie || atnaugintos. [| ANNO || M D XII. || Jjchjpaujtos Karaliau-C7iuie Prujuu/1| Per Jona Fabriciu. Celkem 151 píseň i s nápěvy, 90 převzato z Mažvyda a Bretkuna, 44 nově přeloženy, zbytek ze zdrojů nám jinak neznámých (Sengstack u některých uvádí i překladatele). Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 13 1666 Neu-vermehrtes und vollständiges Preussisches Gesangbuch Lutheri, und anderer geistreicher Männer, Königsberg. 1666 Eüv TO) 0eÔ). Neu I Littaufches/ verbejfert=und mit vielen neuen J| Liedern vermehretes || Gejangbuch/1| Nebjt einem/ nie ausgegangenen || Gebetbuchlein/1| Auch einer Teutfchen/ hochnótig=unterrichtlicher || Vorrede an den Lejer. || NAUJOS || GIESMJU KNYGOS, || Kur-roje Jénos Giesmes Ju pritárimu || wijju Ba^nycros Mokitoju per muju Lietu= || wa yra pagé-rintos/ f O náujos grá^os Giesjmes pridétos. || Taipajeg || MALDU KNYGELES || did^aujey Bá^nycľoje wartojamos/1| Su labay priwálingu Pirm= pamokinnimu || ßias Knygeles Jkaitan-C7uju/|| Patogiey Juguldytos ir išdůtos. I KARALAUCZUJE || Jšjpaude Jawo ijjirádimais || PRIDRIKIS REUSNERIS || Metuje || M. DC. LXVI. [Daniel Klein] 229 písní: 121 Klein převzal od předchůdců, 108 složil nebo přeložil sám. Po Sengstackově zpěvníků nejbližší další vůbec známý litevský zpěvník (v konvolutu s modlitební knihou). Přetištěn 1685 a 1705, vždy o několik desítek písní rozšířenější. 1732 Iš naujo perveizdétos ir pagerintos Giesmů Knygos [F.Berentas], Karaliaučius 1738 Kancyonal albo piesni duchowne, Królewiec Nové zpěvníky, litevský a polský, vydané v Královci z Quandtovy iniciativy. Nemám vědomosti o německém zpěvníku vydaném při stejné příležitosti. Michelini (2010) dokládá po 1666 jedině Vollständige Kirchen- und Haus-Music: darinnen außerlesene Gesänge, Psalmen und Himni [...] durch D.Martin Luthern und andere Gottßrchtige Männer gestellt, Breßlau 1699. Tento kancionál jistě mohl sloužit i ve vévodských Průších, záhy samoprohlášených v království.22 Modlitby jsou žánrem stejně «spotrebnim» jako zpěvníky, s nimiž často vycházejí zároveň. Modlitební knížky se nejrychleji opotřebovávají a nejhůř uchovávají. 1572 Z vévodské účtárny víme, že 23.07. bylo zaplaceno 6 marek za tisk modlitebních knížek v jazyce německém, polském a litevském. Nedochovaly se (Kaunas 1996:168). 1574 Z vévodské účtárny zaplaceny 4 marky a 30 šilinků za tisk modlitebních knížek v jazyce německém, polském a litevském. Nedochovaly se (Kaunas 1996:168). 1589 Paraphrasis..., Kollectas... — První dochované modlitební knihy v litevském jazyce, vydány v konvolutu se zpěvníky. 1666 Naujos, labai privalingos ir dušioms naudingos maldu knygelés... nůg M.Danjelo Kleino. Nejbližší další známá, navíc i dochovaná modlitební knížka po vydání 1589. Jde o vlastní Kleinovy texty, jak v titulu zdůrazněno. Vyšla v konvolutu s Kleinovým zpěvníkem a byla spolu s ním i přetiskována. Lotyština představuje ojedinělou zakázku ze strany kuronského vévody, který poslal do Královce nejen peníze, ale i redaktora a korektory, aby práce šla rychleji. V rozmezí 1586-1587 vytiskl Osterberger: Enchiridion (1586), Undeutsche Psalmen (1587), Evangelia und Episteln (1587). Titulní listy jsou pouze německy. Katechismus začíná předmluvou, jež dílo dedikuje Fridrichu a Vilémovi, synům vévody Gottharda Kettlera. Podepsali ji čtyři duchovní, Němci, které musíme pokládat též za překladatele, byť jejich hlavní činnost byla jistě pastorační (Wir wollen auch etwas fůr die arme, einfeltige Vndeudjche zu warem vnd meh-rem vnterricht vnd trojt jrer Seligkeit aus Deudjcher Sprache in die Vndeudjche vertiren vnd Jetzen), v předmluvě je jako překladatel výslovně zmíněn Johan Riuis, opět Němec, jemuž náhlá smrt nedovolila dílo dokončit; passio[em] přiloženou k evangeliím přeložil výslovně uvedený Gothard Reimers. Všechny tři texty vyšly znovu 1615 v Rize, tentokrát jako jedno- Vycházejí paralelně ke Quandtovu vydávání biblických překladů v litevštině, polštině — a němčině. LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 14 svazkový konvolut, byť se třemi samostatnými titulními listy. Obsah se nemění a žel ani nelepší, pouze zpěvník je podstatně rozšířen.23 I litevština se v Královci může tisknout pro zahraničí. Jde o pomoc kalvínům ve velkokní-žectví, kteří jsou ke konci xvii století menšinou již jen slabou a utlačovanou. Takto vychází z podnětu Ludviky Karolíny, rozené Radvilové, markraběnky braniborské dětský katechismus (1680) a Knyga nobažnystés (1684). 23 Kuronsko-pruská spolupráce nepokračovala, protože hned 1588 byla založena tiskárna v Rize. O dvě století později naopak z Královce do Rigy pošle k vydání mnohé své rukopisy profesor Kant. Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 15 Slovníky a gramatiky. Litevská filologie 1639 Recejjvs generalis der Kirchen Visitation Injterburgijchen und anderer Litauijchen Embte in Herzogtum Preußen konstatuje, že málo Litevců je ochotno dát své děti na theologická studia, a přijede-li theolog z Německa (k čemuž je těžké koho přemluvit), nemá se ani z čeho litev-sky učit. Vévoda proto nařizuje, aby se co nejdřív vydaly alespoň krátká litevská gramatika a slovník, a dále, aby na tilsitské vévodské škole zkušený učitel znalý litevštiny vyučil několik desítek tamějších chlapců, kteří by pak šli jako stipendisté studovat theologii do Královce. 1651 předkládá Christophor Sappuhn královecké universitě k posouzení latinsky psanou stručnou gramatiku litevštiny (Compendium) a slovník latinsko-litevský (Nomenclator). Dostal pro ně povolení k tisku, leč práce nevyšly. Compendium vydává 1673 Theophil Schulz, Nomenclator se ztratil. 1653 GRAMMATICA || Litvanica || Mandate & Autoritate || SERENISSI ELECTORIS || BRAN-DENBURGIClI adornata, || & praevia Cenjurá || primům || in lucem edita || ä|| M.DANIELE Klein/1 Pastore TilJ.Litv. || Prsemijja ejt ad Lectorem Praefatio || nonminús utilis, quam necej"-Jaria. || Cie. de Clar. Orat. || Nihil Jimul ejt inventum & perfectum. || REGIMONTI, || Typis & Jumptibus JOHANNIS REUSNER, || Anno xpiGoyovíac. M.D.LIII. V latinské předmluvě ke kurfiřtu Fridrichu Vilémovi německy ocitován recessus generalis (1639), který vydal jeho otec Jiří Vilém. Klein výslovně píše, že kurfiřtovi předkládá novou gramatiku zároveň s německým kompendiem a litevským slovníkem. Gramatika i kompendium vyšly (1653, 1654), slovník ne — a nedochoval se. 1654 M.DANIELIS KLEINU || COMPENDIUM || LITVANICO -GER= || MANICUM, || Oder || Kurt^e und gantv deutliche An= || fuhrung ^ur Littaujchen Sprache/1| wie man recht Littaujch lejen/ Schreiben |f und reden Jol. || Cum Privilegio S.R.M.Pol, et Seren. || Elect. Brandenb. || Königsberg/1| Gedruckt und verleget durch Johann Rejnern/1| M. DC. LIV. 1673 sub his alis plus ultra ad sólem I COMPENDIUM || GRAMATICKÉ LITHVANIGíE || Theo-philiSchultjens\\ Past: Cattenov. || REGIOMONTI: || Typis Friderici Reüfneri:\\ Ser.EL.Br. Typogr. I AD 1673. V předmluvě autor čtenáři sděluje, že vydává práci, na níž už přes třicet let leží prach, Kryštofa Sapüna (Christophor Sappuhn), jenž se mezitím též v prach obrátil. 1706 filologická diskuse o kultuře a kultivaci jazyka: Mörlin - Perkhun - Keimel - Schultz VžXVii Lexicon Lithvanicvm in vsvm eorvm conscriptvm. Malý rukopisný slovník německo-li-tevský (na 7.200 litevských slov). Pokládá se za opis/výtah ztraceného slovníku Kleinova. 3ixvn Clavis Germanico-Lithvana. Velký rukopisný slovní (2 svazky, 2.518 stran). Je spojován s Matějem Praetoriem. XAxvm dochovaly se 3 rukopisné slovníky německo-litevské. Jeden, zvaný richterův, pochází z Halle, kde byl litevský seminář, dva byly uchovávány v Královci (jeden z oněch dvou za druhé světové války zmizel). 1728 vznikl v Halle rukopis latinsky psané litevské gramatiky. 1730 VOCABVLARIVMlI LITTHVANIC0-||GERMANICVM, 1 ET I GERMANICO —1| LITTHVANICUM, || Darin alle im \\ Neuen Teftament und Pf alter \\ befindliche Wörter nach dem Alpha = \\beth enthaltenfind; \\ Nebft Einem Anhang \\ einer kurt7gefaften \ Litthauifchen\ GRAMM ATIC. || Aufgefertiget\\ von\\ Friedrich Wilhelm FLaackl |[S. S. Theol. Cultore, || zur Zeit Docente im Litthauifchen Seminario zu Halle. || HALLE, || Druckts Stephanus Orban, Univerf.Buchh. První skutečně vytištěný slovník. Opírá se o litevský Nový zákon 1727. Vychází zároveň se stručnou gramatikou coby přílohou, což nadále bude obecná podoba žánru. 1720 filologická diskuse coby politický boj o jazyk: Heinrich Johann Lysius - Gabriel Engel Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 16 1745 Betrachtung I der || Littauijchen || Sprache, | in ihrem || Urjprunge, Wesen und Eigenschaften; || Aus vielen Scribenten, und eigener Erfah= || rung, mit Fleiß angejtellet, || und zu reiferer Be-urtheilung der Gelehrten, || ^um Druck gegeben, || von|| Philipp Ruhig, || Pfarrer und Seniore ^u Walterkehmen, || im Hauptamt Injterburg. || Königsberg, || druckts und verlegts Johann Heinrich Härtung, 1745. 1747 LittauiJch=DeutJches I und|| DeutJch=LittauiJches|| Lexicon, || Worinnen|| ein || hinlänglicher Vorrath I an Wörtern und Redensarten, || welche Jowohl in der H.Schrift, als in allerley Handlungen und || Verkehr der menjchlichen Gejelljchaften vorkommen, || behandlich ijt: || Nebjt|| einer Hijtorifchen Betrachtung der || Littauijchen Sprache; || Wie auch || einer gründlichen und erweiterten || Grammatick, mit möglichjter Sorgfalt, vieljährigem Fleiß, und Beihülfe I der erfahrenften Kenner diejer Sprache gejammelt I von|| Philipp Ruhig, || Pfarrerund Seniore ^u Walterkehmen, || Injterburgifchen Hauptamtes || Königsberg, druckts und verlegts J.H.Hartung, 1747. Anfangsgründe || einer || Littauijchen || Grammatick, || in ihrem || natürlichen Zusammenhange || entworfen! von|| Paul Heinrich Ruhig, J| der Gottesgelahrtheit BefliJJenen, || zur Zeit Docenten im littauijchen Seminario zu Königsberg. || Königsberg, || druckts und verlegts Johann Heinrich Härtung, 1747. Konvolut slovníku a gramatiky. Slovník napsal otec, gramatiku syn s využitím otcova materiálu. Vixvm Lexicon Germanico-Lithvanicvm et Lithvanico-Germanicvm von Iacobo Brodowskij Praecentore Trempenji. Dochoval se neúplný první, německo-litevský díl (asi 1000 stran). Z titulního listu se dozvídáme, že pokrývá slovní zásobu Starého i Nového zákona (úplná bible vyšla až 1735), stejně jako slova domácí, pořekadla, hádanky a jiné. 1791 Neue I Littauijche|| Grammatik! ans Licht gestellt || von|| Gottfried OJstermeyer, || der Trempenjchen Gemeine Pastore Seniore und der || Königlich: Deutjchen Gejelljchaft zu Königsberg! Ehren:Mitglied. || Königsberg, 1791. || gedruckt bey G.J.Härtung, Königl.Preuß. Hofbuchdrucker und Buchhändler. 1793 Erste littauische Liedergeschichte [Ostermeyer; Königsberg 1793] 1800 Littauijch-deutjches! und| Deutjch-littauijches || Wörter-Buch, worinn|| das vom Pfarrer Ruhig I zu Walterkehmen I ehemals heraus gegebene ^war^um Grunde gelegt, || aber mit Jehr vielen Wörtern, Redens-Arten || und Sprüchwörtern zur Hälfte vermehret || und verbejjert worden || von Chrijtian Gottlieb Mielcke, || Cantor in Pillckallen. || Nebjt einer Vorrede des Verfaßers, || des Herrn Prediger Jenijch in Berlin, || und || des Hrn. Krieges- und Domainen-Rathsf Heilsberg,! auch einer Nachfchrift des Herrn || Profejfor Kant. || Königsberg, 1800. || Im Druck und Verlag der Hartungjchen Hofbuchdruckerey. Anfangs-Gründe || einer || Littauischen || Sprach-Lehre, || worinn 3 war die || von dem Jüngern Ruhig! ehemals || herausgegebene Grammatik || ^um Grunde gelegt, || aber mit Jtarken ZuSä'zen! und|| neuen Ausarbeitungen! verbejjert und vermehrt worden|| von Chrijtian Gottlieb Mielcke, || Cantor in Pillckallen. || Königsberg 1800. || Druck und Verlag der Hartungschen Hofbuchdruckerey. Opět kovolut slovníku a gramatiky. Gramatika obsahuje - což dosud nikdy nebylo -též litevskou poetiku. 1806 Senos ir naujos krikszczoniszkos giesmes [Mielcke] 1800 filologická diskuse coby osobní spor: Ostermeyer - Mielcke Pruská vlastivěda a litevská umělecká tvorba LlTTERAE BALTICAE DVCATVS BORVSSIAE 17 # Jan Seklucjan = Ioannes Seclutianus = Johann[es] Seclutian (1510/1520 - 1578) Polák, pravděpodobně z Královských Prus. 1536 se imatrikuluje na universitě v Lipsku (ještě katolické), 1538 jako baccalaureus artium odchází pracovat do Poznaně. Tam přestoupí na luteránství a 1544 utíká do Prus Vévodských. 1544 se imatrikuloval na královecké universitě, zároveň se stává prvním kazatelem polské luteránské obce v Královci. Zřejmě pro ni tehdy vydává Wyznanie wiary chrzešcijaňskiej Jana Seklucjana [sine loco, sine anno]. Byl předním hybatelem ve vydávání polských luteránských textů, byl hodně kritizován za jejich kvalitu. Jan Malecki = Ioannes Maletius = Johann[es] Malecki («1482 - 1567) 1522-1528 v Krakově jako socius artis impressoriae, impressor librorum. 1536 přichází do Vévodských Prus a tam přijímá luteránství. 1537 jmenován superintendentem v Elku, kde později se svým synem Jeronýmem (Hierony[us]) zakládá tiskárnu a 1552 vydává zkušební arch Nowy Testament z przeloienia Erazma Rotterodamskiego. Žádal pro tiskárnu o vévod- skou podporu, ale tu nedostal, 1558 otec a syn Malečtí prodávají svou tiskárnu Daubman- novi. Jan Malecki reaguje veřejnými latinskými dopisy na události své doby: 1547 Defensio ueroe translationis corporis catechismi in linguam polonicam, aduersus annotatiunculas Ioannis Secluciani; per Ioannem Maletium ministrům ecclesiae Lyccensis (tisk) 1551 Hcereses et errores in commentario Ioanis Seclutiani in Matihazum (rukopis) **** Epištola ad Georgium Sabinum de sacrificiis et idolatria veterum Livorum et Borusso-rum. Reaguje na Sabinovu báseň Elegia napsanou 1545, vydanou 1550. Sama. Epištola vyšla 1551 v Královci ve svazku Livonice história in compendium ex analibus contrac-ta a Thomo Hornero Egrano Jeroným Malecki (1525 - 1583/1584) přeložil do polštiny luteránské Kirchen-Ordnung 1558 (vyšlo 1560) a další z 1568 (vyšlo 1571). Dále přeložil Luterův Malý katechismus (vyšel 1561 a 1570) a Luterovu Domácí postillu (Postilla domowa 1574).' Vydal polský překlad Repetitio corporis doctrince Prutenici (1569). Janas Bretkunas = Johannes Bretkius [Bretchius] = Johann Bretke (1536 - 1602) Vydal tiskem v jednom konvolutu 2 zpěvníky + 2 modlitební knihy (1589) a dvojdílnou postillu (1591), přeložil celou bibli (1590; nevyšla, ale dochovala se), Corvinovu postillu (nevyšla, nedochovala se) a dogmatické texty (nevyšly, nedochovaly se). O nevydaných textech víme z dopisu vévodovi (4.x. 1589), jehož přílohou je soupis Libellj á Johann Bretkio Borufio in Lithuanicam linguam translatj. Litterae Balticae dvcatvs Borvssiae 18 Odkazy a doklady Biržiška, Vaclovas. 1960-1965. Aleksandrynas i - m. Chicago. — Summa bibliographica Lithuanica Gustafson, Alrik. Dějiny švédské literatury. Brno, Masarykova universita 1998. Kaunas, Dornas. 1996. Mažosios Lietuvos knyga. Vilnius, Bai tos lankos. Lukšaité, Ingé. 1999. ReformacijaLietuvos Didžiojoje Kunigaikštystěje irMažojojeLietuvoje. Vilnius, Bai tos lankos. Michelini, Guido. 1991. La versione in lituano antico del xvi capitolo delľ Articulus di Hunnius. Milano, Casa editrice II Salice. Michelini, Guido. 1997. Simono Vaišnoro 1600 metu Žemczuga Theologischka ir jos šaltiniai. Vilnius, Bal tos lankos. Michelini, Guido. 2000. Martyno Mažvydo raštai ir ju šaltiniai. Vilnius, Mokslo ir encikopediju lei-dybos institutas. Michelini, Guido. 2010. 1612 m. GIESMES Chriksczionischkos ir Duchaunischkos \renesansinio ciklo pabaiga II Gli Inni Christiani e Spirituali del 1612 : la fine del ciclo rinascimentale. Vilniaus universitetas & Universita di Parma. Vilnius, Versus aureus. Rimša, Vaidotas. 2001. Jano Maleckio ir Jano Sekluciano polemika děl katekizmo kanoninio vertimo. Vilnius, Lietuviu kalbos institutas. Bibliothea Archivi Lithuanici 2. Stang, Christian Schweigaard. 1929. Die Sprache des litauischen Katechismus von Maívydas. Oslo.