I
Trápení zraku neb vidění »
Jedna z nejtěžších muk, které zatracena v pekle míti budou, jest trápení zraku, protože čerti berou na sebe rozličné, velmi potvorné a strašlivé tvářnosti, na kteréž nelze bez hrozného strachu a zděšení patřiti. Svatá Kateřina Senenská jednou spatřila jednoho ďábla, který se jí tak hrozný zdál býti, že se v to Pánu Bohu uvolila, že do soudného dne raději bude cho-diti po cestě řeřavým uhlím postlané, nežli by tu pekelnou příšeru toliko ještě jednou chtěla spatřiti. A vpravdě jak bychom se měli hrubě báti toho trápení, poznává se z příkladu teď položeného: Vypravuje se v knize Speculutn exemplárům řečené (z kteréž skůro všichni jiní příkladové v této knížce vypsaní se přivozují), kterak nějaký, sice dosti pobožný, ře|holník, přiblíživ se k konci svého života, byl jako u vy- 24 tržení a začal hrozně křičeti, takže se všickni přistojící zděsili. Křičelť pak takto: Budiž zlořečená hodina, v kterou sem se dal do duchovního řádu! A vtom umlkl. Po nedlouhé pak chvíli, změniv svou řeč, s veselejším obličejem zvolal: Nebuď zlořečená, ale požehnaná ta hodina, v kterou sem se dal do duchovního řádu! a budiž požehnaná Matka Boží, kterouž sem vždycky miloval! A nato opět umlkl. Řeholníci, kteříž tu byli, uslyšavše to jeho volání, s pláčem se zaň Pánu Bohu modlili, aby mu ráčil milostiv býti. Potom asi po dvou hodinách, obrátiv se nemocný k tomu, kdo jej hlídal, řekl: Medle zavo-
21
1
2
Trápení sluchu 29
Druhé trápení, kterýmž zatracenci budou se věčně trápiti v pekle, jest trápení sluchu, kteréž nemá se za malé pokláda-ti, nebo jestliže pocestnému člověku zdá se věc nesnesitedl-ná býti, když na obecné hospodě, kde má nocleh, děti pláčí, slepice kdáčí, husy štěbetají, prasata kvičí, lidé ožrali spolu se vadí, perou se a sobě zlořečí: coť nemá býti věc nesnesitedl-ná v pekle ne přes jednu noc neb krátkou chvíli, ale přes celou věčnost slyšeti ustavičné křiky, Šusty, hluky, lkáni, láni, kvílení, stejskání, naříkání, pláč, hořekování, zlořečení a skřípení zubů? Tuť zajisté bez přestání křičeti budou všickni zatracenci spolu: Ach! Nastojte! Ouve! Běda! Zlořečený Bůh, kterýž nás stvořil! Zloře|čený čas, v němž jsme se počali! Zlo- 30 řečená hodina, v kterou jsme se narodili! Zlořečení tovaryšové, kteříž nás k hříchu přivedli a příčinou byli našeho zatracení! Tuť lakomci na věky budou křičeti: Ó proklaté zboží a peníze, pro které nyní se máme věčně mučiti! Ó kyž jsme vás nikdy nepožádali! Tu tělesných rozkoší milovníci nesne-sitedlnou bolestí budou skučeti a říkati: Ó přezlořečené tělo, jak jsi nás zavedlo! Ó proklaté rozkoše těla, po kterýchž nám tak hrozná a věčná bolest nastala! Tu též jako psi vyti budou všichni ctižádostiví a pyšní a vztekle budou volati: Ó nešťastná, 6 zlořečená, ó arciproklatá slávo světská! pro kterou jsme ztratili pravou věčnou slávu a zejskali jsme sobě věčné trape-
3
ní a pohanění v | pekle! Taková hle ustavičně bude muzika v pekle, které sobě zasluhují všickni ti, kteříž nestydatých šprýmů, oplzlých slov, rouhavých řečí a jakéhokoli scestného a přikázáním Božím zapověděného mluvení užívali. O té nemilé muzice mluví Job, řka: Křičetiť budou a kvíliti pro násilí mocných ukrutníků (Job 35), totiž ďáblů, kteříž je preukrutné trápiti budou. Hrozný toho příklad tuto přednáším {Spec. exemp., dist. 9, ex. 213): Jeden lichevník měl dva syny, z nich jeden, pohnut byv slovem Božím, řekl k otci svému: Milý otče, radímť tobě, nezaváděj své duše skrze lichevnictví, které jest hřích nadmíru těžký, ale nech té nespravedlivé živnosti, které budeme-li hleděti a umřeme-li tak bez pokání, jistě i ty, i my do pekla se dostaneme a za|hyneme, jak podlé těla, tak také podlé duše. Jemuž otec a druhý bratr jeho s hněvy odpověděli: Nestarejž ty se o nás. Nechceš-li tak živ býti i umříti s námi, jdi po svejch, kam se tobě líbí. My chceme při svém nábytku zůstati. Na čež on jim nic více neřekl, ale odšed na poušť, tam v chudobě Pánu Bohu sloužil. Po některých pak časích ten jistý otec a syn, setrvavše v svých lichvách, prostředkem smrti z tohoto světa sešli, a když se
0 tom dověděl dotčený poustevník, prosil Pána Boha, aby mu ráčil zjeviti, jak by s nimi bylo na onom světě. I vyslyšel Bůh jeho prosbu a jednoho dne, když se modlil, ukázal se jemu anjel Páně, kterýž ujav ho za ruku, vedl jej na jakés neznámé místo, z něhož viděl jednu velikou horu. I řekl mu anjel: Chceš-li nyní | otce svého a bratra viděti a slyšeti? A když odpověděl, že chce, uzřel, že z oudolí té hory vychází hrozný dejm a jakýs divný hlas. A vtom vidí otce svého, an uprostřed ohnivého jezera jako plová a hrozně křičí: Běda! Běda! Běda! zlořečená hodina, v kteréž mne má matka počala! a zlořečený život, kterýž mne nosil! Jejž když uzřel a poznal poustevník, děsil se náramně a řekl: Zde-li jsi, otče můj? Jemuž řekl otec: Zdeť jsem, nešťastný. Ó jak jsi sobě dobře poradil, žes se Boha bál a ušels tomu přehroznému trápení! Hlediž se
1 potom všelikého hříchu a Pánu Bohu služ. Ještě nedomluvil otec a hle, druhý syn přiblížil se k otci, plovaje v témž ohni
26
a proklínaje ho, říkal: Budiž na věky zlořečený, otče, proto]že 34 jsi mi nashromáždil nespravedlivé zboží, a tak jsi byl příčina meho zatracení! Odpovídal otec: Zlořečen buď, nešťastný synu, pro něhož jsem shromažďoval a zadržoval taková nespravedlivá zboží, a proto jsem věčně svou duši zavedl a do těch hrozných muk se uvedl. I tázal se jich poustevník, mohlo-li by jim jakými modlitbami spomoženo býti. Jemuž oni řekli že ne, poněvadž z pekla není žádného vykoupen/: a tak s strašlivým křikem od něho odstoupili k věčnému trápení on pak mnohem přísnější život než prvé vedl na poušti
Kromě těch ustavičných hrozných zlořečení budou se čerti k vetsimu všech zatracených strachu ukrutně nadírati jako by psi neb vlci vyli, krkavci krkali, řičeli oslové, řvali lvové krávy bučely. | svině chrochtaly, siptěli hadi a ze všech stran 35 bili hromové. Slovem cokoli uším nepříjemného jest, tu sly-sáno bude. Čehož se domyslili můžeme z následujícího příkladu (Spec. exemp., dist. 9, ex. 87): Když se řád cistercien-ský začal a klášterní kázeň velmi přísně se zachovávala jeden mládenec dal se do téhož řádu: ale rarášek nedal mu pokoje, nýbrž ho tak dlouho a tak těžce pokoušel, až on dal se mu přemoci a minii z toho řádu vyjiti. Vtom se mu ukázalí rodičové jeho, kteříž již byli z tohoto světa sešli, a odrazovali mu to jeho vyjití. Když pak on předce na svém stál a již potretí dokonale na tom zůstal, že půjde po svejch, ukázala se mu jeho máteř s obličejem velmi truchlivým, řkouc k němu: Proč, milý synu, chceš opustili tak svatý řád, cestu bezpečnou k vélčnému spasení, a navrátili se do zlostného a pod- 36 vodného světa, abys chodil po cestách nebezpečných? Jížto on odpověděl, že proto, že nemůže snesti veliké přísnosti toho radu. I otázala se ho matka: Nemůžeš-li snesti malého pokání, kterakž pak budeš moci snášeti pekelné trápení? A když on nesmyslně pravil, že se mu nezdá, aby bylo peklo tak těžké jako ten řád, v němž jest téměř ustavičné mlčení, tvrdé tenani preveliká přísnost a nechutné jídlo, řekla matka: Ó kdy-®vs vedel, co jest peklo, jistěť bys jinače mluvil! Chceš-liž zku-■» aspoň jedno malé pekelné trápení? A když řekl, že chce
4
5