v tom je její vědecky iniciativní význam, který tak doplňuje kořist materiálovou a Široký popularisační efekt. Bedřidi Slavík.
BŮH - HRNČÍŘ (Dodatkem R soupisu v „Arše", r. XIX, stran B±7-3±9, a r. XX, stran i$ó-í3f.)
XV.
Vladislav Vančura v „Markétě Lazarové" (Praha 1931, str. 85):
„Buď požehnán, Bože, na věky věkův, že vnoukáš naději ještě na sklonku
neštěstí. Ty rozbíjíš duše jako hrnčíř a opět je hněteš. Neznám Tvých záměrů,
ale Tvá láska láme Tvou spravedlnost. .
XVI.
N. V. Thadani vydal v Karachi (Indie), nákladem Bharat Publishing House, sbírku anglických překladů z perských básníků, mimo jiné také několik čtyřverší Omara Khajjáma. Překlad čtyřverší, příbuzného onomu, které jsem otiskl v tomto soupise pod č. XIV, zní tam:
I saw a Potter with his pots of clay; And some were silent, some did smile and say, Breathing their secret low into my ear -„Who is the Potter, who the pots to-day!"'
(Viděl jsem Hrnčíře s hliněnými hrnky; některé byly tiché, jiné se usmívaly a pravily, šeptajíce mi své tajemství tiše do ucha: „Kdo je Hrnčíř a kdo hrnec dnes?")
XVII.
Volodimir Hnatjuk otiskl ve své sbírce „Halycko-ruski narodni legendy" (Etnografičnyj Zbirnyk . . ., XII, XIII, sv. 1, Lvov 1902) na straně 95 pod č. 113 národní legendu, jejíž český překlad zní:
Jak hlína kradla hlínu.
Sel Ježíš Kristus se svatým Petrem, a uviděli, jak nějaký člověk kradl hrnce -nevím, zda u toho, který je dělal, nebo u toho, který je prodával. I pravil Petr: „Pane, podívej se, krade hrnce V
„Nediv se, Petře, to není velký hřích, neboť to hlína hlínu krade."
Totiž proto, že Bůh jako hrnčíř udělal člověka z hlíny, a z hlíny se dělají také hrnce. Jenom že člověk je vzácnější, neboť Bůh do něho vdechnul Dncha svatého - a do hrnce nevdechnul: ale oba jsou přece jen hlinou.
Otto F. Babler.
Z NOVÉ NAUČNÉ LITERATURY
Vilém Bitnar, Sigismund Ludvík Bouška. Informační stať o životě a díle. Nakl. Universum v Praze 1932. Stran 76. - Česká literární historie byla poslední
294
U-
dobou obohacena dvěma pracemi: kritikou dosud neoceněnou prací Masáko-vou „Dějiny dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně" a publikací Bitnarovou
0 Bouškovi, vydanou v bibliofilské úpravě k básníkovým pětasedesátinám. Její omezený náklad 200 exempl. by měl býti později rozmnožen, látka detailněji rozvedena a „Schéma životopisné" vydáno samostatně. Neboť toto,
1 když přináší spoustu biografického a bibliografického materiálu, musí znovu projiti autorovou redakcí, aby z něho plastičtěji vystoupil přínos Bouškovy osobnosti v dobovém zápětí, důrazněji bylo podtrženo jeho spojovací gesto obou katolických generací a kriticky zhodnocena básníkova činnost překladatelská. V ní názorně vystupuje rozsáhlá katolická literární produkce, jež bude v Bitnarově zpracování příštímu dějepisci základním vodítkem; jediné by bylo možno polemisovati s chronologickou metodou a způsobem záznamu. Vlastní ocenení originelního Bouškova díla přináší část první. Přednosti Bit-narovy umělecké podobizny jsou známy: dovede se záviděníhodným pochopením, jež předpokládá kriticky citlivou vnímavost i vzácnou kulturu jazykovou, vyložiti odstíny poesie náboženské, má jemný psychologický postřeh pro osobní zvraty básníkova soukromí i úžasnou pracovní trpělivost, se kterou utřiďuje roztroušenou katolickou bibliografii. Úplně souhlasíme s autorem, že k vyložení Bouškova zjevu bude třeba několika monografií z různých oborů, pro každou však bude východiskem jeho práce. Z ní by si mel odnésti podnět i katolický nakladatel a vydati Bouškovy překlady, jež tlejí v počápelské fare. B. S.
Otakar Zidi> Estetika dramatického umění. Nakl. Melantrich v Praze 1932. Stran 409. - Na základě odborného studia i vlastní činnosti skladatelské chápe univ. prof. dr. Zich dramatické umění jako samostatný obor. Na rozdíl od Hostinského, z něhož vychází a kterému věnuje knihu, řadí činohru i operu do uměn časoprostorových. Závěry, které vyvozuje z tohoto postupu, setkají se s nesouhlasem i kritikou. Ve vědecky objektivní metodě se přidržuje psychologie směru Ribotova. Jednotlivé kapitoly pojednávají o povaze dramatického díla, o syntetické a analytické teorii, o tvorbě dramatikově a hercově, o různých úkolech režiséra, o tvorbě skladatelově, podstatě divadelní iluse a dramatických slozích. K naznačení logiky pojmů a konstruktivních soudů stručne reprodukujme kapitoly o tvorbě dramatikově a hercově. Mezi dramatiky rozlišuje Zich typ visuelní, počátkem tekstu je vise, a auditívni, vychází od konkrétní mluvy. Základem tvorby je předuševnění, které znamená schopnost autorovu sjednotiti se s cizí postavou. Dramatický test je prostředníkem mezi autorem a herci a režisérem. DramatiČnost hry závisí na množství dynamické řeči (která vytváří děj). V rozboru herecké tvorby uplatňuje „fysiologickou psychologii". Hereckou postavu pojímá jako souhrn všech psychofysiologických korespondencí, jež se vyskytují v daném dramatickém výkonu. Herecká technika spočívá v aútomatisování motivů, které jsou uloženy v paměti ze zkušenosti vnější i vnitřní. Teprve po fixaci postavy se stává herec sám o sobě výkonným umělcem. Aby vynikla přísná soutavnost, s níž Zich rozvádí princip dramatičnosti a stejnoměrné stylisace, bylo by třeba přepsati obsah knihy, která - i když především sleduje divadlo realistické a ilusionistické - uvádí k nám prvé všestranné a zásadní vědecké dílo o teoretické dramaturgii. B. 5.
295